Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi Národního shromáždění. Budeme pokračovat v rozpravě.

Dávám slovo poslanci Kaliskému.

Posl. Kaliský: Vážené Národné zhromaždenie!

Chcel by som vo svojom príspevku hovoriť o tom, ako predložené návrhy zákonov súvisia s otázkami rozvoja kultúry, s otázkami slobody a demokracie. A dovoľte mi, aby som začal známym a pre naše národy charakteristickým zistením, že tvorcovia trvalých kultúrnych hodnôt, spisovatelia, umelci, národní buditelia, nikdy neboli ľahostajní k tomu, v akých pomeroch žil ľud, ku ktorému sa svojím dielom prihovárali.

Dovoľte mi ďalej, aby som, vzdialený od násilnej aktualizácie, pripomenul Pavla Országha Hviezdoslava. Keď sa, pomaly končiac svoju básnickú púť, zamyslel nad svojím dielom a nad postavením básnika v slovenskom národe, odpovedal na výčitky, prečo je v jeho poézii málo čistej krásy: Rád by, ale vidiac položenie ľudu, nemôže skladať hold kráse, lebo "umenie také pod nebom sa rodí, kde priazeň pohôd je mu k pomoci... slobody kde zlaté zrejú plody, pych panský nepeleší, nestonú otroci". Mohol by som pred Hviezdoslavom citovať Ľudovíta Štúra, ktorý príčinu duchovnej biedy a kultúrnej zaostalosti slovenského ľudu videl v jeho feudálnom zotročení, a po Hviezdoslavovi Petra Jilemnického a Fraňo Kráľa, ktorí museli nabok odložiť lýru a na obranu ľudu pred kapitalistickými dravcami tasiť spisovateľské meče.

Spomínam tu toto všetko preto, že aj dnes, keď v našej vlasti už dávno ani "pych panský nepeleší ani nestonú otroci", je veľmi dôležité pre rozvoj národnej kultúry to, ako žije ľud, ako myslí a cíti, aký pevný je v prítomnosti, aký istý si je svojou budúcnosťou.

V minulých dňoch, keď som sa chystal na toto zasadnutie, hovoril som o predložených návrhoch zákonov so spisovateľmi, s hudobnými skladateľmi i divadelnými umelcami. A bola reč nielen o tom, ako sa ich nové dôchodkové zabezpečenie a nemocenské a úrazové poistenie dotýka, čo dáva im samotným, ale aj o niečom inom. O tom, že všetky tieto zákony budú znamenať v živote ľudu menej starostí, viac spokojnosti a radosti a že to všetko nemôže priaznivo nepôsobiť na myslenie ľudí, na ich duševnú rovnováhu. Veď tá živá, mnohotvárna ľudská masa, zapĺňajúca divadlá, kiná, koncerty, počúvajúca rozhlas, siahajúca po knihe, sa opäť dostáva na vyšší stupeň životnej úrovne a tým sa z nej stáva náročnejší a vyspelší divák, poslucháč a čitateľ. Je to ohromná vec a bude to krásne, ak si to uvedomia ľudia, ktorí majú vzácny dar dávať národu umenie. Ide tu proste o to, čo možno nazvať spoločenskou atmosférou, v ktorej sa kultúra rozvíja. Ak dosiaľ bola táto atmosféra dobrá, odteraz bude ešte priaznivejšia.

Ďalej by som chcel povedať niekoľko slov o morálnopolitickej jednote. Hovorievali sme o nej často, vedome sme sa ju snažili vytvárať, ale nie vždy a všetci sme mali konkrétnu predstavu o tom, aká môže byť jej sila. Presvedčili sme sa o tom v minulých dňoch, keď sa vo svete strieľalo, keď kontrarevolúcia v Maďarsku ohrozovala samotné základy ľudskej spoločnosti. Vtedy sme poznali, čo je to morálnopolitická jednota ľudu, ako ona znásobuje sily každého z nás. Sú to nezabudnuteľné pocity.

Ale dovoľte mi povedať aj to, že aj napriek chvále doterajšieho národného poistenia nemohlo v minulosti morálnopolitickú jednotu ľudu posilňovať napr. to, keď v čase choroby robotník dostával pomerne nízke nemocenské a - chvalabohu, že to nebudeme musieť viac vyslovovať - zamestnanec vo vyšších službách dostával počas prvých týždňov choroby plný plat, A to v štáte, kde je robotnícka trieda triedou vládnúcou. Nebolo to celkom správne a nebolo to ani celkom morálne. Správne a morálne, morálnopolitickú jednotu posilňujúce bude to, keď všetci poistenci budú dostávať nemocenské dávky na základe rovnakých princípov, už vôbec nehovoriac o tom, že tieto dávky každého poistenca počas choroby celkom zabezpečia.

Na to, ako to bolo voľakedy, spomínajú po tieto dni, keď podstatne ďalej zlepšujeme doteraz platné a dobré národné poistenie, nielen robotníci, ale aj umelci. Spomínajú napríklad v bratislavskom Národnom divadle na to, aký bol pred nedávnom ešte osud herca, ktorý zostarel na javisku a ďalej hrať už nemohol. Bol to osud žobráka, o ktorého sa nemal kto postarať. Hovoril som s hercami činohry, s opernými spevákmi i s pracovníkmi baletu. Vítajú tieto nové zákony nielen preto, že sa napr. dôchodkové zabezpečenie všeobecne zlepšuje, ale aj preto, že sa v ňom špeciálne na umelcov pamätá. Treba zdôrazniť, že také zavedenie dôchodku za výsluhu rokov nie je len činom sociálnym, ale i činom skutočne kultúrnym, ktorý bude znamenať ozdravenie pomerov v opere a balete, lebo bude priaznivo vplývať na utváranie ovzdušia, na utváranie vzťahu medzi staršími a mladšími umelcami, čo bolo dosiaľ otázkou často veľmi bolestivou. No, nielen herci, ale aj hudobní skladatelia a iní umeleckí a vedeckí pracovníci, ktorí nie sú v zamestnaneckom pomere, môžu len uvítať, že sa výhody nového poistenia budú vzťahovať aj na nich a že sa aj na nich pamätá v prípade priznávania osobného dôchodku, ktorým náš ľud oceňuje zásluhy o rozvoj vedy, umenia, osobitné zásluhy o upevnenie nášho ľudovodemokratického poriadku, a ktorý sa v prípade umelcov, zvlášť zaslúžilých, zaiste bude udeľovať za úzkej spolupráce s umeleckými sväzmi. Nové poistenie takto spojuje do jednej rodiny všetkých, robotníka s vysokoškolským študentom, učiteľom, lekárom, umelcom, roľníkom i politickým pracovníkom, a to je jeho veľký príspevok k posilneniu faktickej morálnopolitickej jednoty nášho ľudu.

A teraz ešte niečo o slobode, demokracii a humanizme.

V poslednom čase sa o týchto otázkach dosť hovorí. Aj u nás, ale hlavne okolo nás. Netreba z tohto miesta diskutovať o slobode, demokracii a humanizme s kapitalismi a s ľuďmi zo "Slobodnej Európy". Vieme, aké majú o tom predstavy, a vieme, že by sme ich o našej pravde nepresvedčili. Ale žiada sa, práve pri tejto príležitosti sa žiada, povedať niekoľko slov do vlastných radov.

Žiada sa povedať aspoň toľko: Ťažko je chudobnému človekovi byť slobodným. Je príliš závislý od prírody, boj o holú existenciu pohlcuje všetky jeho sily, strach z biedy, choroby a hladu robí z neho otroka. Málo energie mu ostáva na to, aby sa povzniesol duchovne. Spomínam túto známu pravdu, ktorú si aj slovenský ľud v minulosti trpkou skúsenosťou overil, preto, lebo niekedy ako by sme zabúdali, že otázka slobody a demokracie to nie jen len to, že sme zúčtovali s fašistickou okupáciou a zvrhli kapitalistický režim, ale aj to, ako dokážeme rozmnožovať hospodárske bohatstvo našej vlasti, zvyšovať životnú úroveň ľudu. A my touto cestou ideme. Tým, že pracujúci človek v Československej republike žije nielen podstatne lepšie, ako žil za kapitalizmu, ale že za ľudovej demokracie dnes žije lepšie, ako žil za ľudovej demokracie včera, stáva sa slobodnejším, lebo sa dvíha kultúrne, myšlienkove, vzdelanostne, lebo sa naučil a učí sa ďalej vládnuť, slobodu užívať a brániť ju spolu s demokratickými vymoženosťami nielen proti vonkajším nepriateľom, ale aj proti domácim byrokratickým elementom.

Taký čin našej vlády, ako je podstatné zlepšenie poistenia pracujúcich, znamená teda vo svojom dosahu pre upevnenie a rozšírenie demokratických práv ľudu stokrát viac, ako siahodlhé reči o demokracii a slobode vo svete okolo nás. Pravda, aby k takémuto činu mohlo dôjsť, bolo treba dobre a rozumne hospodáriť, lebo tých vyše 1 miliardy Kčs, o ktoré pracujúci dostanú viac na poistení, neberieme zo vzduchu, ale z výsledkov budovateľskej práce ľudu a z rozumnej hospodárskej politiky našej vlády. Prijatím týchto zákonov, ku ktorému dochádza súčasne s opätovným a podstatným znížením cien, hlavne potravín, sa znova potvrdzuje, že cesta k ďalšiemu upevneniu a rozširovaniu demokratických slobôd v našej vlasti je cesta budovania socializmu, a to nie nejaká neurčitá, ale cesta naša, jasná a osvedčená, cesta ľudu, zjednoteného v Národnom fronte na čele s komunistickou stranou, cesta nie oslabovania, ale posilňovania ľudovodemokratickej štátnej moci.

Jedine takouto cestou môžu ísť a pôjdu vedno so svojím ľudom, verní tradíciám, aj všetci čestní príslušníci pracujúcej inteligencie, všetci pracovníci vedy, kultúry a umenia.

V čase, keď svet nemôže zabudnúť na beštiálne výčiny kontrarevolúcie v Maďarsku, keď sa svedomie národov búri nad lúpežným prepadnutím slobodymilovného egyptského ľudu, stávajú sa tieto naše nové zákony výrazným svedectvom socialistického humanizmu. Náš ľudovodemokratický štát berie v nich na seba zvýšenú starostlivosť o pracujúcich v čase choroby a staroby, starostlivosť o matku a dieťa, o siroty a invalidov, no tým všetkým nevylučuje potrebu lásky človeka k človeku, detí k rodičom, brata k bratovi, kolektívu k jednotlivcovi, ale naopak z týchto hlbokých ľudských vzťahov vychodí, keď celé uplatňovanie národného poistenia zveruje prostredníctvom Revolučného odborového hnutia do rúk samotného ľudu.

Vláde patrí naše uznanie za premyslené, dobre pripravené a logicky ucelené návrhy zákonov a nášmu ľudu vďaka za to, že svojou obetavou prácou na výstavbe našej drahej vlasti vytvoril predpoklady pre prijatie týchto zákonov.

Hlasovať za ne bude našou cťou. Vytrvale pracovať, aby boli v plnom rozsahu uvedené do života, bude našou povinnosťou. (Potlesk.)

Předseda: Dávám slovo posl. Šmehlíkové.

Posl. Šmehlíková: Vážené Národní shromáždění!

Dnes při projednávání tak významných zákonů dovolte mi, abych řekla několik slov jako pracující žena a matka. Je beze sporu, že projednávané zákony se nesmírně dotýkají životní a kulturní úrovně našich rodin. Péče o ochranu zdraví, zabezpečení v době nemoci a mateřství, starostlivost o zdravý vývoj generace, péče o stáří, o zabezpečení případů úrazovosti, to jsou problémy, kterými se naše ženy velmi často zabývají. Diskuse k navrhovaným zákonům potvrdila, že ženy jsou si vědomy toho, že jejich pracovním zařazením na různá pracoviště se samy podílejí na vytváření bohatství národa, z něhož pak může být rozdělováno podle množství vykonané práce. Je jistě potěšitelná skutečnost, že dnes více než 36,7 % z celkového počtu pracujících jsou zaměstnané ženy. A tudíž ony právem mohou k těmto zákonům jako spolutvůrci hodnot hovořit. V posledních hodinách jsme se dozvěděli další radostnou zprávu o šestém snížení maloobchodních cen. Ze závodů už dnes nám přicházejí potěšitelné zprávy, jak snížení cen je pracujícími přijímáno. Je to radostná skutečnost, že opět se zvyšuje životní úroveň našich rodin o další hodnotu 1.400,000.000 Kčs, kdy se umožňuje našim rodinám větší nákup a hlavně v období předvánočního trhu. Pro nás matky je to tím radostnější, že nejenom na vánoce, ale natrvalo můžeme zlepšovat životní podmínky našich rodin, a co hlavně, zpříjemňovat dětství naší nejmladší generace. Tuto skutečnost nelze odpojit od současného projednávání zákonů, protože snížení cen se též dotýká každého občana, protože se týká nejzákladnějších potřeb životních.

Projednávat zákony o sociálním zabezpečení, které o 1 miliardu zvyšují životní úroveň pracujících, a současně též uskutečnit snížení maloobchodních cen, to se může stát jen ve státě, kde je rozvíjena iniciativa pracujících a kde v duchu marxismu-leninismu vytyčuje cestu strana a kde vládne vláda dělníků a rolníků. Velmi krásně to vyjádřil jeden ze soudruhů z Lískovce na aktivu o snížení cen, když řekl: "Soudruzi, já se musím k něčemu přiznat. Já jsem se vždycky domníval, že otázka snižování cen je výlučně jen záležitostí pracovníků, kteří vytvářejí hodnotu. Nyní jsem však poznal, že snížení cen je odvislé od dvou skutečností: především od toho, jak rychleji, levněji a lépe dovedeme vyrábět dostatek zboží pro náš trh, ale současně též velmi záleží na tom, jak je s těmito výrobky hospodařeno. A zde právě vyniká řídící úloha naší vlády, která vždycky dobře uvažuje a ví, kdy je možno takovéto zlevnění provést. Proto dnes více než kdy jindy si uvědomuji, že naše strana a vláda nás vede dobře, že nás orientuje včas na problémy a že ví, kdy si co můžeme dovolit. (Potlesk.) Proto vedle díku našim pracujícím za dosažené výsledky nelze nepoděkovat naší vládě a straně, že právě v tomto období dochází u nás ke snížení maloobchodních cen a že nás vede pevnou rukou dobrého hospodáře." (Potlesk.) Snížení cen dalo opět ránu těm, kteří spekulovali. Mezi těmi, kteří podlehli horečce nákupu základních poživatin, i když musíme vyzvednout tu skutečnost, že to bylo jen velmi malé procento obyvatelstva, přece nejvíce to byly ženy, které se opět musely přesvědčit o správné politice naší strany a vlády a že napříště nebudou naslouchat zahraničnímu rozhlasu Svobodné Evropy a nebudou podporovat paniku.

Snížení cen je nejkrásnějším vánočním dárkem, kterého se nám dostává, i když musíme říci, že jsme mohli udělat ještě více, abychom připravili ještě lepší podmínky pro toto snížení. My ženy máme velký podíl na tom, že nebyla provedena vykopávka řepy a brambor včas, protože jsou to převážně práce pro ženy, a my jsme mohly lepší organisací práce a hlavně zapojením těch žen, které nejsou v zaměstnání, zabezpečit včas sklizeň tak vzácných zemědělských produktů. Vždyť nám nesmí být jedno, že dnešní cukrovka, která je na poli, představuje výrobu asi 10.000 tun cukru. Dnes pochopitelně je to už mnohem namáhavější práce, která si vyžaduje. značného napětí pracovních sil a zvyšuje výrobní náklady.

Snížení cen navazuje na řadu opatření v letošním roce, která počínaje rokem 1957 přinesou československému obyvatelstvu přes 5.800,000.000 Kčs ročně navíc. Čeká nás proto nesmírný úkol, vyrobit více hodnot v příštím roce v porovnání s letošním rokem. My ženy můžeme hodně pomoci, v prvé řadě dalším zapojením žen do práce, hlavně pak do zemědělské výroby. My ženy a matky máme povinnost morálně působit na své zaměstnané děti a muže, aby se jim denní práce stala radostnější, úspěšnější a aby v ní viděli věc cti a slávy.

Jedním z problémů v našich závodech je vysoká absence. V mém volebním obvodě přesahuje dokonce celostátní průměr. Protože v mém obvodě je zaměstnáno více než 40 % žen, bylo by pro nás chybou nehovořit o tom, že vysokou absenci opravdu tvoří ženy, i když nelze zakrýt skutečnost, že třeba ve dvou stejně velkých závodech, v jednom, kde převážně pracují muži, a v druhém, kde převážně pracují ženy, mají stejné procento absence. A přece na otázku absence žen se dívají funkcionáři i ve vedení závodu mnohem kritičtěji. Ještě je málo organisací ROH, které by do důsledku řešily problém absence u žen v důsledku mateřství a hlavně toho období, kdy žena po vyčerpání mateřské dovolené mohla se vrátit zpět do zaměstnání. Věříme, že i navrhovaný zákon, který zvýhodňuje ženu před mužem v odchodu do důchodu o 5 let, dá podnět k tomu, aby vedení závodů a funkcionáři se zamysleli nad tím, že závody by si měly vážit toho, že ženy pracují, že by měly udělat vše pro to, aby ženy mohly splnit ty nejsvětější úkoly matky, a že by všestranně měly pomoci ženám ke zvyšování kvalifikace v povolání. Hospodářští pracovníci na různých místech, hlavně pak na úseku komunálních služeb by měli hledat spolu s výbory žen cestu, jak umožnit a ulehčit práci žen v domácnosti. Neméně pak zdravotní personál v jeslích, ve školkách a v družinách, kde máme ještě mnoho nedostatků, které nejsou s to vyřešit samy ženy. Tu bude třeba pomoci všech masových organisací i hospodářských pracovníků. Stále velké nepochopení je pro uvolňování vhodných míst pro ženy. Tak v Ostravském kraji, kde je taková nouze o pracovní síly do dolů, bylo by možno ještě více než 2.000 žen zapojit do práce. Pochopitelně, že zapojení žen by si vyžádalo radikálnějšího převedení mužských sil na práce v dolech a ženy by se mohly zapracovat na jejich místa. I když jsme si vědomi toho, že to není lehká práce, budeme muset hledat cesty, jak zapojit další tisíce žen do práce.