Zpravodajem je posl. generál Hruška, dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Hruška: Vážené
Národní shromáždění, soudruzi
a soudružky!
Vláda předložila Národnímu shromáždění
republiky Československé ke schválení
smlouvu mezi Československou republikou a Svazem sovětských
socialistických republik o režimu na československo-sovětských
hranicích a o způsobu urovnávání
pohraničních incidentů. Československá
vláda dala souhlas k uzavření smlouvy usnesením
ze dne 14. 9. 1956.
Tato smlouva, která navazuje na dřívější
dokumenty o demarkaci hranic schválených v Užhorodě
18. 5. 1946, upravuje na základě návrhu sovětské
vlády pohraniční styk mezi československou
a sovětskou vládou a je velmi důležitým
dokumentem československo-sovětského přátelství.
Tato důležitá smlouva, navazujíc na
dřívější úmluvu o demarkaci,
doplňuje tyto dokumenty o pohraničním styku
mezi naší republikou a Sovětským svazem
a je novým vkladem pro přátelství
a další vztahy mezi našimi národy.
Tato smlouva dokazuje, že naše dva spřátelené
státy hraničící spolu na východě
našeho státu jsou spolu nerozlučně spojeny
územně a toto spojení má proto pro
naši zemi ohromný význam, zvláště
se stanoviska obrany našeho státu. Máme ještě
v paměti rok 1938 a 1939, kdy mezi námi a Sovětským
svazem bylo panské buržoasní a polofašistické
Polsko a královské Rumunsko. Tehdy tyto buržoasní
vlády byly překážkou, že náš
lid se nemohl spojit s lidem Sovětského svazu, aby
tak měl oporu v boji proti hitlerovskému fašismu.
Tuto překážku také využila československá
buržoasie, která tehdy odmítla vést
boj proti hitlerovskému fašismu a sabotovala jej.
Hitlerovskému fašismu ochotně raději
sloužila, kapitulovala před ním a předala
tak fašistickým okupantům celý stát
bez boje a tak jej podporovala v jeho boji proti demokracii
a hlavně proti revolučnímu dělnickému
hnutí.
Sovětská vláda tehdy nabízela pomoc
našemu státu, i když to byl stát buržoasní
a i když západní státy pomoc Československé
republice odmítaly. Avšak československá
buržoasie tehdy z třídních pohnutek
tuto pomoc nepřijala. Úmyslně ji přijmout
nechtěla, protože si přála, aby náš
československý voják v případě
konfliktů nebojoval po boku sovětské armády
proti hitlerovskému fašismu. Na základě
této zrady československé buržoasie
získal náš lid velikou zkušenost a dnes
je velmi šťasten, že naše Československá
republika hraničí přímo se Sovětským
svazem, jehož armáda naši vlast osvobodila a
je ochotna přijít nám na pomoc v každé
době, kdy toho bude potřeba. (Potlesk.)
Dnes, kdy hraničíme přímo s velikou
zemí socialismu na východě, jsme zabezpečeni
tak jako nikdy, jak je to řečeno v československo-sovětské
deklaraci, kterou podepsala naše delegace při své
návštěvě v Moskvě. A tuto bezpečnost
naší republiky dnes znovu potřebujeme, neboť
západní Německo přikročuje
k vybudování armády, která má
být hrozbou druhým národům Evropy,
hlavně ve východní Evropě. Vždyť
hitlerovský generál je již jmenován
velitelem pozemní armády NATO, která nemá
absolutně mírové snahy, ale má skutečně
výbojné cíle jako každá imperialistická
armáda. A tu můžeme říci, že
je pro nás velikým štěstím, že
hraničíme s velikým Sovětským
svazem, s touto ohromnou bohatou zemí, jejíž
lid již vybudoval socialismus. A zde se splnilo dávné
přání našeho lidu být sousedem
této veliké země socialismu, která
má tak veliké zásluhy o pokrok a demokracii
v celém světě. (Potlesk.)
Avšak společná hranice na východě
neslouží jenom k obraně našeho státu.
Společná hranice slouží zvláště
a hlavně mírovému budování
obou zemí, hlavně naší země.
Denně tu procházejí stovky vagonů
se surovinami pro náš průmysl, procházejí
tu desítky vlaků s obilím i jinými
potravinami, aby nám tak Sovětský svaz umožnil
zásobit naši zemi důležitými surovinami
a potravinami, které nutně potřebujeme. A
to je to hlavní, co nás dneska zajímá
a co potřebujeme, neboť přes československo-sovětské
hranice jdou výrobky nejen ze Sovětského
svazu, ale z Rumunska, z veliké Číny, Mongolska
atd. A proto hranice na východě naší
republiky jsou tak důležité pro existenci naší
vlasti a pro vybudování socialismu v naší
zemi.
Tato smlouva dává možnost rychlého vyřízení
různých pohraničních problémů
přátelským jednáním zástupců
obou spřátelených zemí. Všichni
vítáme tuto úpravu pohraničního
styku mezi Československem a Sovětským svazem.
Ona dokazuje, jak jsou naše vzájemné vztahy
přátelské a pevné, ona dokazuje, že
naše národy jsou spolu spojeny na věky. Ona
řeší všechny problémy, které
mohou vzniknout po obou stranách hranic, a naznačuje,
jak je odstranit. Takové problémy by mohly nastati
i přírodními vlivy, jako jsou požáry,
povodně a pod.
Smlouva řeší nový pohraniční
styk včetně dokumentů pro přechod
hranic z té neb oné strany tak, aby zde byla vzájemná
shoda při řešení jiných problémů
a otázek, které budou řešit hraniční
zmocněnci jako zástupci obou zemí a kteří
budou odpovědni za klidný a nerušený
pohraniční styk. K tomuto účelu vláda
Československé republiky a vláda Svazu sovětských
socialistických republik jmenují každá
hraničního zmocněnce a jeho zástupce,
kteří jsou povinni na společných poradách
všechny problémy pohraničního styku
řešit.
V dnešní situaci se pohraniční vztahy
mezi kapitalistickými státy řeší
nevraživě, nepřátelsky a s nedůvěrou,
při sporných otázkách u těchto
zemí, zvláště když se jedná
mezi státem slabým a silným, snaží
se vždy ten silnější toho slabšího
napálit, urvat mu kus země pro sebe silou nebo i
jinými prostředky. To je úplně obvyklý
zjev mezi kapitalistickými státy. V našem případě
Sovětský svaz a Československá republika
jednají na zásadách rovný s rovným
a navzájem se snaží pomoci druh druhu a vzájemnou
úsluhou řeší se všechny pohraniční
otázky přátelským jednáním.
Proto smlouva o pohraničním styku při řešení
různých pohraničních problémů
má význam vysoce mezinárodní, neboť
dává příklad jiným zemím,
jak různé otázky pohraniční
je nutné řešit vždy jenom dohodou a jenom
jednáním v přátelském duchu.
Zahraniční výbor československého
parlamentu podrobně projednal tuto důležitou
smlouvu, která opět dokazuje, jaké je hluboké
přátelství mezi naším a sovětským
lidem, která dokazuje, že mezi naším lidem
a sovětským lidem není žádných
sporných otázek a že obě naše vlády
dovedou řešit všechny otázky skutečně
přátelským jednáním. To je
mínění našeho lidu a v takovém
duchu je napsána tato důležitá smlouva,
kterou znovu uvítá náš lid.
Tato smlouva o pohraničním režimu a o urovnávání
pohraničních incidentů platí po obapolné
dohodě na 5 let. Nevypoví-li jedna strana smlouvu
6 měsíců před uplynutím lhůty
zůstává automaticky v platnosti na dalších
6 let.
Smlouva podléhá ratifikaci a nabude platnosti okamžikem
výměny ratifikačních listin.
Doporučuji proto, aby plenum Národního shromáždění
přijalo toto schvalovací usnesení:
"Národní shromáždění
republiky Československé souhlasí se Smlouvou
mezi Československou republikou a Svazem sovětských
socialistických republik o režimu na československo-sovětských
hranicích a o způsobu urovnávání
pohraničních incidentů, podepsanou v Moskvě
dne 30. listopadu 1956." (Potlesk.)
Místopředseda Fiala: Hlásí
se někdo do rozpravy? (Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, přistoupíme
tedy k hlasování podle předložené
zprávy výboru zahraničního.
Kdo souhlasí s tímto usnesením: "Národní
shromáždění republiky Československé
souhlasí se Smlouvou mezi Československou republikou
a Svazem sovětských socialistických republik
o režimu na československo-sovětských
hranicích a o způsobu urovnávání
pohraničních incidentů, podepsanou v Moskvě
dne 30. listopadu 1956", nechť zvedne ruku! (Děje
se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
projevilo s touto Smlouvou jednomyslně svůj souhlas.
(Dlouhotrvající hlučný potlesk.)
Tím je vyřízen denní pořad
schůze.
Končím schůzi.