Provokační snahy Velké Britannie zesílily koncem r. 1956 natolik, že se vláda Jemenu obrátila se stížností k sekretariátu Arabské ligy. Ve stížnosti uvedla, že kromě vojenských akcí poškozuje Velká Britannie i hospodářský život jemenského obyvatelstva a že bombarduje četná jemenská města a vesnice. Politický výbor Arabské ligy, který zasedal v lednu 1957 v Káhiře, odsoudil agresivní činy Velké Britannie proti Jemenu a vyhlásil svoji podporu Jemenu v jeho boji proti britské agresi. Současně se politický výbor rozhodl, že bude informovat o vzniklé situaci XI. zasedání Valného shromáždění Organisace spojených národů.

Není náhodné, že v době, kdy byla zahájena agrese Anglie proti Jemenu, byl spáchán pokus o odstranění korunního prince Mohammed Al Badra, který ostře vystupuje proti imperialismu a koloniálnímu útlaku a který podepsal za Jeho Veličenstvo krále Imama Ahmeda právě projednávanou smlouvou. Tímto útokem na následníka trůnu snažila se Anglie již po druhé změnit cestu Jemenu v jeho boji za nezávislost. Při projednávání stížnosti Jemenu v OSN snažila se Velká Britannie využít zasedání k pomluvám Jemenu a k svržení odpovědnosti za vzniklé skutečnosti na jemenskou vládu. Stálý delegát Velké Britannie v OSN dal dokonce rozeslat dopis, v němž obviňoval jemenské úřady z útoku na protektorát Aden. Nepravdivost takovýchto tvrzení potvrdily činy britských imperialistů, když k vojenským akcím v pohraniční oblasti Adenu a Jemenu přibyly v únoru letošního roku surové nálety britských bombardérů a tryskových stíhaček proti bezbrannému jemenskému lidu. 25. února letošního roku bylo jemenské vyslanectví v Londýně nuceno znovu vydat prohlášení, ve kterém odhaluje další vojenské posilování britských vojsk na tomto území a právem ukazuje na porušování zásad Charty OSN se strany vlády Velké Britannie.

Soustřeďování britských vojenských jednotek a těžkých zbraní na adenském území, zničená pohraniční města a vesnice v Jemenu, světovým tiskem potvrzené zprávy o útocích vojsk a o bombardování jemenských měst a vesnic britským královským letectvem nemohou tedy nikoho nechat v pochybnostech o tom, kdo je útočníkem, tak jako nemohlo být pochybností v případě agrese proti Egyptu.

Jaké jsou důvody přepadení Jemenu Velkou Britannií? Jde především o další svědectví zoufalé snahy imperialistů udržet si svůj koloniální vliv a své posice na Blízkém a Středním Východě. Dnes, kdy Velká Britannie svou agresí proti Egyptu ztratila poslední zbytek sympatií u arabských národů, snaží se všemi silami upevnit alespoň ty posice, které jí zůstaly. Chce je uhájit na jedné straně proti vzrůstajícímu národně-osvobozeneckému boji arabských národů a na druhé straně proti pronikání konkurenčního amerického imperialismu neskrytě projeveného Eisenhowerovou doktrinou.

Britský protektorát Aden, vojenská a letecká základna, z níž lze kontrolovat vzdálené přístupy k Suezskému průplavu, k Severovýchodní Africe a Arabskému poloostrovu, je jednou z takovýchto posic. Sousedí však s Jemenem, který usiluje o spravedlivé vyřešení svého mnohaletého pohraničního sporu s Adenským protektorátem, provádí nezávislou protiimperialistickou politiku, a který opřel svou bezpečnost o spojenectví s Egyptem a Syrií. A právě toto sousedství je nesmírným zdrojem síly i porobeného lidu Adenu v jeho boji proti anglické nadvládě a proto je trnem v očích anglických imperialistů.

Velká Britannie se proto rozhodla zasadit drtivou ránu tomuto "nepříjemnému" sousedu. Volila k tomu, podobně jako v případě Egypta, otevřenou agresi. Současně však tím vyvolala proti sobě spravedlivý hněv všech pokrokových světových sil a i takových hospodářsky a politicky na Velké Britannii závislých států, jako jsou sultanáty Hadramut, Oman a j. V boji jemenského lidu za nezávislost jsou mu po boku arabské země, pokrokové síly na celém světě, celý tábor socialismu v čele se SSSR, kde stojíme i my.

Proto není možno nepřipomenout tyto skutečnosti právě ve chvíli, kdy naše Národní shromáždění má projevit souhlas se Smlouvou o přátelství mezi ČSR a Jemenem. V předložené smlouvě se uznává plná a naprostá nezávislost Jemenu a stanoví se, že mezi oběma našimi zeměmi bude panovat věčný mír a trvalé přátelství. Členové zahraničního výboru, který dne 6. února smlouvu projednával, ve spravedlivém rozhořčení odsoudili britskou agresi v Jemenu a v plné šíři ukázali, s jakými sympatiemi sleduje náš lid hrdinný boj jemenského lidu.

Náš lid vřele sympatisuje s lidem Jemenu proto, že sám nejlépe poznal, co jsou panské důtky, poznal je na vlastních zádech celá staletí.

Proto i dnes, při projednávání Smlouvy o přátelství mezi ČSR a Jemenem v našem Národním shromáždění je třeba jasně a otevřeně prohlásit, že lid Československé republiky ostře odsuzuje britskou agresi, a že všechny jeho sympatie a podpora jsou na straně oběti agrese, na straně jemenského lidu, bojujícího za udržení nezávislosti. (Potlesk.)

Smlouva o přátelství mezi ČSR a Mutavakilijským královstvím Jemenem, kterou dnes projednáváme, je výrazem velkých sympatií československého lidu k spravedlivému boji jemenského lidu. Smlouva je dalším krokem k upevnění přátelských svazků mezi československým a jemenským lidem, velkým příspěvkem k přátelskému soužití mezi národy a k upevnění míru ve světě.

Zahraniční výbor doporučuje proto Národnímu shromáždění projevit souhlas se Smlouvou o přátelství mezi ČSR a Mutavakilijským královstvím Jemenem, podepsanou v Praze dne 5. července 1956, podle zprávy výborové. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, přistoupíme tedy k hlasování, podle předložené zprávy výboru zahraničního.

Kdo souhlasí s tímto usnesením: "Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se Smlouvou o přátelství mezi Československou republikou a Mutavakilijským královstvím Jemenem, podepsanou v Praze dne 5. července 1956", nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění projevilo s touto Smlouvou jednomyslně svůj souhlas.

Tím je vyřízen devátý bod denního pořadu.

Přistoupíme k projednávání desátého bodu denního pořadu, kterým je

10. Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Protokol o obnovení normálních styků mezi Československou republikou a Japonskem, podepsaný v Londýně dne 13. února 1957 (tisk 129).

Zpravodajem je posl. Komárek, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Komárek: Vážné Národní shromáždění!

Vláda republiky Československé předložila Národnímu shromáždění k projevu souhlasu Protokol o obnovení normálních vztahů mezi Československou republikou a Japonskem, podepsaný v Londýně dne 13. II. 1957.

Mezi Československou republikou a Japonskem existovaly živé diplomatické a kulturní styky, které byly navázány již v roce 1918.

Hospodářské styky se v prvním poválečném období rozvíjely velmi pomalu. Prvním větším krokem na tomto poli bylo uspořádání československé exposice na První mírové výstavě v Tokiu v roce 1921.

V roce 1925 byla mezi oběma státy uzavřena obchodní smlouva. Skutečné oživení obchodních styků vznikalo postupně a nejvíce se projevovalo až v letech třicátých, kde v roce 1937 dosahovalo výše 150 mil. Kčs obratu zahraničního obchodu.

Do Japonska jsme vyváželi chmel, slad, sklo, bižuterii a obráběcí stroje. Za to jsme dováželi hotové výrobky bavlněné hedvábí, porculán a hračky.

Kulturní styky byly vždy dobré, neboť v obou zemích byly pořádány různé přednášky a výstavy. Kromě toho docházelo k úspěšným vzájemným zájezdům uměleckých pracovníků, zejména pak na úseku hudby.

Vzájemné styky byly přerušeny se strany Japonska uznáním okupace Československa a s naší strany vyhlášením válečného stavu mezi Československou republikou a Japonskem. Japonsko uznalo existenci t. zv. Protektorátu dne 16. března 1939. Vznik válečného stavu pak spočívá v prohlášení československé vlády z 16. prosince 1941, kterým byl vůči Japonsku vyhlášen válečný stav.

Po druhé světové válce nedošlo k žádným zásadním změnám. Vzhledem k tomu, že Československá republika nepřistoupila k mírové smlouvě v San Franciscu v roce 1951, trvá válečný stav až dosud.

V posledních dvou letech dochází k postupnému obnovování obchodních styků. V roce 1956 v přímém obchodu bylo dosaženo částky přes 1 mil. Kčs a v trojstranném obchodu byl celkový objem 25 mil. Kčs. Téměř stejná struktura průmyslu obou zemí a velká vzdálenost a s tím spojené vysoké dopravní náklady omezují do značné míry možnosti přímého obchodu. V úvahu pro vývoz přicházejí některé chemické látky, slad, chmel a některé druhy speciálních obráběcích strojů. Na druhé straně nám Japonsko může nabídnout především zaoceánské lodi, barevné kovy, mořské produkty, surové hedvábí, příze a jiné.

Velký význam pro naše vzrůstající obchodní styky se zeměmi jihovýchodní Asie může mít využití japonského lodního prostoru. Poněvadž z již uvedených důvodů, t. j. stejné struktury průmyslu obou zemí, by Československo při přímém obchodu sotva dosáhlo žádaného obratu, bude třeba orientovat se na reexport a vícestranné obchodní transakce. V tom směru přicházejí v úvahu zejména země jihovýchodní Asie, které byly před válkou tradičními zásobovateli Japonska rýží, kaučukem, bavlnou, rudou, uhlím a jinými surovinami. Československá republika má ve většině těchto zemí dobré obchodní postavení.

Kulturní styky byly po druhé světové válce omezeny na příležitostné neoficiální návštěvy různých japonských vědeckých a kulturních činitelů v Československé republice.

S naší strany jsme podnikali iniciativní kroky a společným výsledkem je projednávaný Protokol, který byl podepsán před třemi týdny v Londýně.

Během těchto tří týdnů nastala v Japonsku změna předsedy vlády, když Tanzan Išibaši podal 23. února demisi ze zdravotních důvodů. Novým předsedou vlády je Kiši Nobusuke, který byl zvolen parlamentem 25. února 1957 a taktéž se vyjádřil kladně k podepsání Protokolu o obnovení normálních styků mezi Československou republikou a Japonskem.

Projednávaný Protokol jste obdrželi a má 6 článků. Protokol obsahuje rozhodnutí obou stran zastavit válečný stav, obnovit mírové a přátelské styky a vyměnit si diplomatické zástupce. Oba státy v Protokole potvrzují, že své styky budou řídit zásadami Spojených národů.

Oba státy souhlasí, že co nejdříve zahájí jednání k uzavření smluv, které by postavily jejich obchodní, námořní, platební a jiné styky na pevný a přátelský základ. Protokol vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin.

Zahraniční výbor Národního shromáždění projednal předkládaný vládní návrh na své včerejší schůzi. Rozpravy se zúčastnila většina členů zahraničního výboru. Nejdříve se kladně diskutovalo ke článku III, kde je uvedeno, že oba státy potvrzují, že se budou říditi zásadami Spojených národů a urovnávati veškeré své spory pokojnými prostředky tak, aby mezinárodní mír i bezpečnost a spravedlnost nebyly ohrožovány, a vystříhají se ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly ať proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoliv státu.

Mnozí poslanci hodnotili japonský lid jako velmi dobré bojovníky v této otázce na mezinárodním foru a uváděli úsilí japonského lidu o zákaz zbraní hromadného ničení a připomínali výzvu japonského parlamentu ke všem parlamentům světa. Členové zahraničního výboru též kladně posuzovali zásluhy japonských žen v mírovém úsilí. Tyto ženy na vlastním příkladě ukázaly, jak zhoubně působí atomové zbraně a argumentovaly tak před zástupci 80 států zneužití atomové energie.

Japonské ženy, které mají v tomto směru nejvíce zkušeností, projevují se jako velcí zastánci myšlenky, urovnávat všechny sporné otázky mírovou cestou. V tomto úsilí půjdeme i nadále společně a naše společná snaha bude jedním z článků řetězu, který nás spojuje.

V diskusi byl též oceňován postoj japonské vlády, neboť přistupuje k rozvíjení styků se státy lidové demokracie v době, kdy mnozí tyto styky ztěžují.

V této souvislosti poslanci vítali a vyzdvihovali zásluhy naší zahraniční politiky, neboť tento vládní návrh je dalším důkazem její iniciativy.

Protokol je pouze zahájením normálních styků, mnohem více záleží na dalším průběhu a my si přejeme, aby tato cesta přinášela dobrý výsledek nejen lidu republiky Československé a Japonska, ale aby Protokol svým charakterem a posláním na zlepšení mezinárodních styků přispíval k uskutečnění opravdového štěstí v míru všech lidí na celém světě.

V duchu tohoto Protokolu se Československá republika zúčastní průmyslovou a kulturní exposicí již na květnovém veletrhu v Tokiu. Při této příležitosti budeme po prvé po druhé světové válce seznamovat 90milionový japonský národ s výsledky své práce.

Soudružky a soudruzi poslanci, vzhledem k tomu, že předložený vládní návrh odpovídá naší mírové politice navázání přátelských styků se všemi zeměmi bez rozdílu jejich společenského zřízení a že je ve shodě s potřebami a možnostmi našeho hospodářství, zahraniční výbor po projednání doporučuje plenu NS ke schválení toto usnesení:

"Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Protokolem o obnovení normálních styků mezi Československou republikou a Japonskem, podepsaným v Londýně dne 13. února 1957." (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, přistoupíme tedy k hlasování podle předložené zprávy výboru zahraničního.

Kdo souhlasí s tímto usnesením: "Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Protokolem o obnovení normálních styků mezi Československou republikou a Japonskem, podepsaným v Londýně dne 13.února 1957", nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění projevilo s tímto Protokolem jednomyslně svůj souhlas.

Tím je vyřízen desátý bod denního pořadu.

Přistoupíme k projednání posledního bodu denního pořadu, kterým je

11. Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Smlouva mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o režimu na československo-sovětských hranicích a o způsobu urovnávání pohraničních incidentů, podepsaná v Moskvě dne 30. listopadu 1956 (tisk 130).