Podpredseda Žiak (zvoní): Otváram prerušenú schôdzu.

Budeme pokračovať v rozprave.

Dávam slovo ďalšiemu prihlásenému rečníkovi posl. Malému.

Posl. Malý: Soudružky a soudruzi poslanci!

Schvalováním rozpočtu na rok 1957 otevírají se nám další radostné perspektivy do naší práce. Přes mnohé a někdy závažné nedostatky dosahuje naše hospodářství stále větších a větších úspěchů.

Jsem dělníkem a pracuji na stroji již několik desetiletí. Porovnám-li dnešní život nás všech se životem, jaký byl do roku 1945, jsem hrdý na dosažené výsledky. Naše společenské zřízení zajistilo každému práci a tato zásada je také zakotvena v naší ústavě jako jeden ze základních zákonů. To je obrovský rozdíl proti dřívějšímu stavu, kdy neexistovala jistota zaměstnání.

A nyní k problémům několika závodů z obvodu, kde jsem poslancem. V tomto obvodě je mnoho průmyslových závodů, většinou strojírenských. Ve velké většině se čestně vyrovnaly s plněním plánu v roce 1956. Výjimku činí První brněnská strojírna a Závody přesného strojírenství Líšeň.

Převážný vliv na nesplnění plánu v První brněnské měl nedostatek potřebného materiálu a hlavně nedostatečné zajištění kompletních subdodávek u převodových skříní v řadě turbín.

Závody přesného strojírenství v Líšni nedosáhly v roce 1956 plánovaného objemu hrubé výroby a v jednotlivých měsících sledovaného roku plnily plán hlavní výroby velmi neuspokojivě.

Z důležitých výrobků splnil podnik výrobu traktorů Zetor 25. Naproti tomu plán výroby valivých ložisek byl splněn jen na 81,7 %. Neplnění zdůvodňoval podnik velkou poruchovostí strojů při výrobě ložisek, značnou zmetkovitostí a nedostatečným přísunem potřebného materiálu.

Mimo uvedené nedostatky měl závod velkou řadu vnitřních nedostatků jako: velkou přesčasovost a při tom velký počet neodpracovaných dnů, překračování mzdového fondu a pod.

Celková situace nasvědčuje tomu, že organisace výroby v podniku není na výši a nedostatek materiálu není jedinou příčinou, která bránila plnění uložených úkolů. Vedení podniku, závodní organisace KSČ a Revoluční odborové hnutí jsou si vědomy těchto nedostatků a připravují řadu opatření ke zlepšení situace.

Podrobněji bych se chtěl zabývat situací v národním podniku Slatina, který sice nikoliv rozsahem, ale svým výrobním programem se řadí mezi nejdůležitější. Jeho základní výrobou jsou ocelové odlitky. Druhou důležitou výrobou jsou skříňové kotle pro ústřední vytápění sídlišť, nemocnic, škol a menších průmyslových podniků. Podnik touto výrobou kryje potřebu našeho národního hospodářství na 70 %. V uplynulém roce bylo několik jednotek skříňových kotlů expedováno do zahraničí. Při tom n. p. Slatina plní rovnoměrně plán již dva a půl roku ve všech ukazatelích, i když se mu v cestu staví mnoho obtíží.

Podnik prochází údobím široké investiční výstavby. Staví novou moderní slévárnu ocelových odlitků, kteréžto odlitky jsou již několik let úzkým profilem našeho strojírenství. Na výstavbu této slévárny bylo již proinvestováno téměř 60 milionů korun a slévárna přesto není dosud v provozu. Zaměstnanci Slatiny ve snaze dáti našemu strojírenství co nejvíce odlitků zahájili sice již částečně provoz v nové slévárně, taví však ocel pouze v noční směně, poněvadž ve dne pokračuje ve výstavbě Průmstav a montážní podniky.

Kde hledati příčiny, které zpomalují výstavbu slévárny? V prvé řadě ve složitosti celého aparátu řídícího naši investiční výstavbu. Podnik, jenž je investorem prováděné výstavby, jen velmi málo může ovlivňovat průběh investiční činnosti.

Další příčinou je velmi široký okruh podniků podílejících se na výstavbě na příklad v této slévárně: Podniky dodávající různá zařízení je sami nemontují, nýbrž montáže provádí několik montážních podniků. Vyskytnou-li se pak závady v namontovaném zařízení, což se stává velmi často, trvá dlouhou dobu, nežli se zjistí, zda je vina u podniku vyrábějícího zařízení nebo u podniku, jenž toto zařízení montoval. K zajištění odstranění případných závad vzniká dlouhé a složité řízení. Je nanejvýše nutné zjednodušiti schvalování investic, ale zvýšit odpovědnost schvalujících orgánů za jasné a konkrétní zajištění výstavby. Tento případ není ojedinělý v naší průmyslové výstavbě.

Dále bych chtěl hovořit o podniku, v němž jsem zaměstnán, t. j. Závody Jana Švermy v Brně. Vcelku je možno charakterisovat uplynulý rok 1956 v našem závodě jako obrat k lepšímu nástupu v plnění plánu naší druhé pětiletky. Plánovaná produktivita byla splněna na 109,4 % a její vývoj je nejdůležitějším ukazatelem práce závodu. Je možno říci, že náš závod pracoval úspěšně a vývoj produktivity práce probíhal v souladu s vývojem mezd. Zlepšila se situace na úseku výroby traktorů T 35 i kancelářských strojů.

Ne již takových dobrých výsledků bylo dosaženo ve výrobě loveckých a sportovních zbraní vzhledem k tomu, že při této výrobě se ukazuje ještě mnoho nedostatků, které nám znemožnily docílení lepších výsledků. Přesným rozborem těchto nedostatků se nám podařilo vytvořiti plán k jejich odstranění.

Dosažené výsledky uplynulého roku můžeme považovati za velmi příznivé a náš podnik se dostal mezi nejlepší závody Brněnského kraje a ministerstva přesného strojírenství. Byl mu udělen Rudý prapor Svazu a ministerstva.

Naskýtá se nyní otázka, proč tomu nebylo podobně roku 1955. Pracovalo se s menším úsilím? Jistě každý pracovník našeho závodu přizná, že tomu tak nebylo, spíše naopak. Bylo tomu tak proto, že nebyl ustálený výrobní program, který jedině umožňuje stanovení reálného, ale přitom progresívního plánu, který mobilizuje pracující, a je nutno si připomenout, že za reálnost plánu neodpovídá jen vedení podniku, ale také hlavní správa, ministerstvo a všichni činitelé, kteří se jakýmkoliv způsobem zúčastňují sestavení a zajištění plánu a jeho kontroly. Je nesporným faktem, že ustálený výrobní program a reálný plán jsou základním předpokladem pro zlepšování organisace a řízení výroby, pro zvyšování efektivnosti výroby a masovou účast pracujících na plnění plánu.

Příznivým výsledkům podniku v roce 1956 ve značné míře prospělo daleko důslednější uplatňování chozrasčotních zásad. K prohloubení chozrasčotu došlo ve všech provozech hlavní i pomocné výroby. Tento moment měl příznivý vliv na hospodářské výsledky.

V našem závodě, pracujícím převážně pro export, má tato okolnost zvláštní důležitost. Ta skutečnost je, že mezi pracovníky našeho závodu začíná přibývat těch, jimž ekonomické domýšlení stává se organickou části pracovního stylu, který patří vedle příznivých hospodářských výsledků beze sporu k nejpotěšitelnějším úspěchům roku 1956. Je to daleko důležitější podmínka pro dobrou práci podniku než všechna metodická opatřeni včetně návodů, pokynů, formulářů atd., neboť nepochopí-li pracovníci závodů. cechů, dílen podstatu věci, ba smysl celého úsilí, metodika sebelépe promyšlená nemůže uspět. Nebyl by tu nikdo, kdo by jí v provozech, dílnách uváděl v život.

Socialistická soutěž může býti za těchto předpokladů úspěšně plněna. Účast každého jednotlivce na tomto kolektivním díle je nejlépe viditelná účtem osobních úspor, jejichž počet překročil v našem závodě koncem roku 1956 přes 4.000.

Na příkladě našeho závodu jsem uvedl, jak pomáhá závodu vyčištěný a ustálený program. Na příkladě předání variátorů z národního podniku TOS Kuřim bych chtěl uvésti, jak vyčišťování programu vypadati nemá. Variátory jsou nepostradatelný doplněk strojního zařízení ve všech oborech našeho průmyslu. Nahrazují složité rychlostní skříně a zajišťují plynulé řízení rychlosti v chodu. Tento výrobek jsme až do roku 1946 v našem státě nevyráběli. Byli jsme odkázáni na dovoz. Prototyp tohoto zařízení byl vyroben v nár. podniku Prototypa Brno, sériová výroba pak předána do Závodů Jana Švermy a odtud předána nár. podniku TOS Kuřim.

Situace je taková, že n. p. TOS Kuřim v roce 1957 ještě vyrábí variátory, ale v plánu roku 1958 již v jeho výrobním programu nejsou, ačkoliv ještě vůbec nebyl určen závod, jenž by se měl touto výrobou zabývat, přestože se za tím účelem již konala řada porad. Z uvedeného přehledu je patrno, že již pomalu rok se požaduje a jedná, ale konkrétního se nic nevyřídí. Budeme variátory dovážet opět ze zahraničí?

Výroba variátorů je nová a složitá. A vyžaduje poměrně dlouhou dobu na zapracování pracovníků. Proto by bylo výhodné převésti tuto výrobu zpět do Brna, aby zapracovaní pracovníci zůstali zachováni.

Uvedl jsem zde přehled práce několika závodů našeho kraje. Zvyšování produktivity práce v našich závodech je podmíněno novou technikou. A tu je třeba říci, že postup nové techniky jde stále hlemýždím tempem a strkali bychom hlavu do písku a dopustili se velké chyby, kdybychom neviděli, že v mnohých výrobcích, a to hlavně v technologii obrábění, jsme zůstali pozadu za vyspělými průmyslovými státy.

Daleko ve větší míře musíme soustřediti naše investice na rekonstrukce strojů a zařízení stávajících závodů, jinak tu vyvstává nebezpečí, že neudržíme krok v tempu zavádění nové výroby s vyspělými kapitalistickými zeměmi a toto zaostávání by mohlo velmi vážně ohroziti hospodářství našeho státu. Zvyšování podílu investic na rekonstrukci strojů a výrobního zařízení stávajících závodů je v současné době také diktováno tím, že reservy pracovních sil jsou u nás omezené a hlavním zdrojem růstu výroby musí být růst produktivity práce - vždyť v naší druhé pětiletce má býti hlavním činitelem přírůstku výroby zvýšený růst produktivity práce přibližně o 90 %.

Dnes při soutěžení dvou soustav o docílení nejvyšší výrobnosti a spotřeby na hlavu, v době, kdy imperialistické kruhy na západě znovu oživují studenou válku a snaží se ohrozit světový mír, je naší povinností k celé světové dělnické třídě a pokrokovému lidstvu ukázati přednosti socialismu nad kapitalismem.

Při nástupu nové techniky do našeho průmyslu je nutno plánovitě usměrniti nástup, aby se zbytečně netříštily investiční částky, aby nástup nastal v nejdůležitějších částech našeho průmyslu, s přihlédnutím k důležitosti vývozu z našeho státu.

Je důležité, aby příslušná ministerstva a jejich vedoucí pracovníci v daleko větší míře počítali s morálním opotřebováním strojů, s větší pečlivostí určovali ekonomicky správnou výšku amortizačních odpisů tak, aby amortizační odpisy včas zajistily prostou reprodukcí základních fondů a zařízení našich závodů, bez ohrožení snížení životní úrovně našeho obyvatelstva.

Je na vedoucích podniků a práci našich stranických a odborářských pracovníků, jak dovedeme zvýšit úroveň výchovy pracujících k intensivnějšímu využívání stávajícího strojního parku.

Mechanici hlavních správ ministerstev musí daleko ekonomičtěji vážiti částky věnované na generální opravy strojů, přihlížeti k výši nákladů, zda není výhodnější než provedení oprav provést i rekonstrukci stroje, nebo prověřiti možnost zhotovení nového stroje a to hlavně v rozdílech u nákladů.

Rozebereme-li si poruchovost strojů při výrobě ložisek v ZPS Líšeň a uvědomíme-li si. že všechny stroje a zařízení se točí na ložiskách, jistě mně všichni dáte za pravdu, že jsme v modernizací strojního parku této výroby pro nás tak důležité zůstali závodu ZPS Líšeň hodně dlužni.

Naše hospodářské zřízení má všechny možnosti, abychom ve spolupráci se všemi zeměmi lidově demokratického tábora v čele s SSSR v nejkratší době dohnali a předstihli úroveň techniky a produktivity práce nejvyspělejších kapitalistických států.

Kupředu v boji na té to frontě míru, za lepší život v naší vlasti, opřeni o věčné přátelství se Sovětským svazem, za vítězství míru na celém světě! (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Teraz prehovorí podpredseda NS dr. Polanský.

Posl. dr. Polanský: Vážené Národní shromáždění!

V návrhu státního rozpočtu, který dnes projednáváme, si zaslouží velké pozornosti kapitola ministerstva zahraničního obchodu. Zahraniční obchod hraje jednu z nejvýznamnějších úloh v rozvoji celého našeho socialistického hospodářství. Zajišťuje jeho proporcionální rozvoj, pomáhá překonávat úzká místa v zásobování a tvořit hmotné reservy. Účinně se podílí na neustále rostoucí životní úrovni našeho lidu.

Jak hluboce zahraniční obchod zasahuje do všech odvětví našeho hospodářství dosvědčuje i skutečnost, že jeho obrat činil v minulém roce devatenáct miliard korun a byl proti roku 1955 vyšší o šestnáct procent. Vyvážíme zboží do osmdesáti zemí světa a pro vývoz pracuje na tři tisíce našich podniků. Vyvážíme naše výrobky proto, abychom si zajistili potřebné devizové prostředky pro stoupající dovoz, který opět potřebujeme pro splnění a překročení úkolů našeho druhého pětiletého plánu.

Vidíme tedy, že výroba a zahraniční obchod tvoří dvě složky, které spolu velmi úzce souvisí. Jejich vztahy jsou velmi těsné, úspěch činnosti jedné složky je nemyslitelný bez úspěšné činnosti druhé. Chtěl bych se proto nejdříve zabývat otázkami, které vyplývají ze vzájemného vztahu naší výroby a zahraničního obchodu, otázkami jejich spolupráce.