Tato spolupráce, i když v poslední době zaznamenala jistý vzestup, není ještě taková, jak je potřeba. Nestačí někdy požadavkům, které jsou kladeny na výrobky ze země s vyspělou průmyslovou výrobou a starou tradicí solidních obchodních styků. O které nedostatky hlavně jde?

Jsou to v první řadě opožděné dodávky zboží, které je určeno pro zahraniční zákazníky. Jen v Pražském kraji, kde se vyrábí téměř třetina našich strojírenských výrobků pro vývoz, činila ke konci února výše dlužných dodávek dvacet čtyři miliony korun ve státních velkoobchodních cenách. Je pochopitelné, že takové opožďování dodávek zboží našemu zahraničnímu obchodu činí velké potíže a že dobrému jménu našich výrobků na cti nepřidá.

Totéž se týká i kvality výrobků pro vývoz. Není sporu o tom, že se v posledním období zlepšila. Přesto však musíme vidět, že nedostatky zde stále ještě existují a že každým vadným výrobkem, který vyvezeme, diskreditujeme často v očích zahraničního zákazníka celé výrobní odvětví, ne-li celý náš průmysl. I drobný nedostatek dokáže napáchat velké škody. Na kvalitě našich výrobků se přímo odrážejí všechny vnitřní problémy a nedostatky v činnosti a řízení závodů, na příklad nerovnoměrné plnění plánu a z něho vyplývající "šturmovština". Právě u zboží, vyrobeného tak zvaným "šturmem" a v přesčasech, je jeho kvalita ohrožena nejvíce. Proto je třeba sledovat a zkoumat otázku jakosti našich výrobků komplexně, brát v úvahu všechny podmínky, za jakých se vyrábí, a všechny záporné vlivy odstraňovat.

V zahraničním obchodě, zejména s kapitalistickým světem, nelze samozřejmě předvídat všechny požadavky zákazníků. Dochází ke změnám a nenadálým objednávkám, kterým je třeba vyhovět. I když nelze žádat, aby pracovníci zahraničního obchodu i podniků, které pro něj vyrábějí, byli jasnovidci, musíme chtít. aby se uměli velmi pružně a operativně přizpůsobovat všem nepředvídaným požadavkům a změnám. Zde mnoho záleží na správném řízení podniků i množství potřebných rezerv. Vždyť kvalita obchodního partnera nespočívá jen v jakosti a ceně jeho výrobků, ale také v pohotovosti a rychlosti, s jakou je schopen dodat své zboží na trh.

Průmyslová výroba, vědecké a výzkumné ústavy musí také svou činností zajišťovat zahraničnímu obchodu materiální základnu k dalšímu důležitému předpokladu jeho rozvoje: k dlouhodobému plánování a předstihu. Je důležité vyrábět a dodávat nejen to, co se momentálně žádá, ale také umět předvídat a připravovat výrobu pro to, co chceme zákazníkům nabídnout v příštích letech s jistotou, že na trhu prorazíme. Bez takového předstihu bychom zaostali za vývojem odběratelské poptávky. Proto je třeba podporovat neustálý růst rozhledu a znalostí technických a vědeckých pracovníků. Svou úlohu zde hrají i cesty do ciziny. K zahraničním cestám je třeba podotknout, že budeme mít větší prospěch z toho, jestliže na ně budeme vysílat více techniky a zlepšovatele a méně administrativní pracovníky, jak k tomu docházelo v minulém roce.

Naší zemi připadá významné místo v úsilí celého socialistického tábora dostihnout a předstihnout ve výrobě vyspělé kapitalistické země. Tento úkol má svůj odraz i v zahraničním obchodě. Na něm se mohou v cizině nejhmatatelněji přesvědčit, jak daleko jsme pokročili. A zde je třeba říci - aniž bychom upadali do přehnaného sebevědomí - že je velmi málo výrobků, které by náš pilný a nadaný lid nedovedl vyrobit. Jsou-li ještě slabá místa, pak je musíme přičítat na vrub především nedostatkům v řízení hospodářství a vědecké práce, nekvalitní práci a nedostatečné kontrole v některých závodech, malé pozornosti k povrchovým úpravám, obalové technice a podobně.

Problémy, kterými jsem se zabýval, nejsou neznámé. Denně se řeší v kancelářích i na pracovištích v závodech, nedostatků ubývá. Přesto je však musíme mít neustále na zřeteli, protože jedině v dobré spolupráci výrobních podniků i zahraničního obchodu je záruka neustálého, zdravého rozvoje celého našeho hospodářství.

Dalším činitelem, na kterém závisí význam a síla každého hospodářství, je jeho stabilita, jeho stálost. Tuto stabilitu Československu zaručuje obchod se zeměmi tábora socialismu, zejména obchod se Sovětským svazem. Jeho další rozvoj utvrdila jednání československé vládní delegace v Moskvě, jak to vyplývá i ze Společné československo-sovětské deklarace.

Naši nepřátelé jsou si velmi dobře vědomí toho, co znamená hospodářská stabilita Československa pro jejich plány. Proto se ze všech sil snaží očernit našemu lidu obchod Československa se Sovětským svazem, jehož objem se za posledních osm let téměř čtyřikrát zvýšil. Toto úsilí je však stejně marné, jako nelze nahradit pravdu lží.

Je dobře známo, že vztahy mezi oběma zeměmi se rozvíjejí na základě rovnoprávnosti, bratrské vzájemné pomoci a vzájemných výhod. To se projevuje i v cenách, které se tvoří na základě cen na světových trzích a nepodléhají kolísání, spekulativním výkyvům a podobně. Co to znamená pro hospodářskou stabilitu, ukázalo se jasně v období suezské krize, kdy ceny nafty v západních zemích vylétly nahoru a kdy se tam přikročilo k vázanému hospodaření s benzínem. V této době, které americké monopoly okamžitě využily ke zvýšení cen nafty a odírání svých bezbranných "spojenců", mělo Československo nafty dostatek a za stejné ceny jako předtím. A to je jen jeden z mnoha příkladů, na nichž si náš lid ověřuje, že obchod se Sovětským svazem je pro Československo výhodný, přes všechny lživé kampaně zrádců ve Svobodné Evropě.

V našem zahraničním obchodě nejde však jen o to, za jaké ceny prodáváme a kupujeme, ale také o to, co prodáváme a kupujeme. A zde je třeba vidět, že ze Sovětského svazu dovážíme především suroviny a potraviny a vyvážíme ve velké většině průmyslové výrobky, to znamená práci. Taková skladba vývozu a dovozu je neobyčejně výhodná pro zemi s rozvinutým průmyslem a slabší surovinovou základnou, jak je tomu u nás v Československu. Každý si dovede domyslet, co by se stalo, kdybychom neměli velká odbytiště pro naše výrobky v Sovětském svazu a v zemích socialistického tábora, kdyby naše stroje neměly co zpracovávat. Proto je zahraniční obchod se socialistickým světem zárukou stability a rozvoje našeho průmyslu.

Mimo Sovětský svaz si zaslouží velké pozornosti i naše obchodní styky s ostatními socialistickými zeměmi. Musíme si byt vědomi toho, že i v nich došlo v posledních letech k prudkému hospodářskému rozvoji a že jejich potřeby se mění. Pracovníci našeho zahraničního obchodu by měli citlivě předvídat a sledovat tyto změny a vyvozovat z nich včas příslušné závěry pro obchod i výrobu. Ukazuje se tu stále jasněji, že vzájemná koordinace národohospodářských plánů a plánovitá dělba práce mezi socialistickými zeměmi se stala otázkou dne a vyžaduje velmi odpovědného a soustavného řešení.

Vzájemně výhodný obchod se zeměmi socialistického tábora je současně také příkladem vztahů mezi socialistickými státy, založených na základě rovnoprávnosti, bratrské pomoci a oboustranných výhod. S tímto pojetím přísně kontrastují hospodářské i politické vztahy mezi kapitalistickými státy, jejichž výrazem se v poslední době stala smlouva o tak zvaném evropském společném trhu. Zrušení celních zábran povede logicky ke zvýhodnění průmyslově silných zemí na úkor zemí s menší koncentrací průmyslu a s většími sociálními výhodami pro pracující. Jinými slovy: bude to především západoněmecký průmysl, na kterém se podílejí velké americké monopoly, který svými levnějšími výrobky přitiskne ke zdi průmysl Francie a ostatních zemi, které přistoupily k dohodě o společném trhu. Tato skutečnost se přirozeně projeví nejen ve vzájemných vztazích mezi nimi, ale také ve snížení životní úrovně obyvatelstva, především ve Francii.

Naše úspěchy ukáží znovu přesvědčivě převahu socialistického zřízení, které zaměřuje veškeré své snažení ke zvýšení hmotné i kulturní úrovně obyvatelstva. Také proto má rozpočet, který projednáváme, hluboký mezinárodní význam a dosah. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Dávam slovo poslancovi Houserovi.

Posl. Houser: Soudružky a soudruzi poslanci!

Projednáváme státní rozpočet na rok 1957, který rok od roku zvyšuje částky plynoucí na kulturní a životní potřeby obyvatelstva. Pro nás strojaře je velkou ctí, že je to strojírenství ve svém celku, které má podstatný vliv na vytváření národního důchodu. Z toho plyne velká odpovědnost, kterou jsme vázáni našemu lidu. Vždyť jsou to podniky strojírenských ministerstev, které zajišťují výrobou základních prostředků další rozvoj ostatních výrobních sektorů, vyrábějí energetická zařízení, zajišťují mechanizaci utvářejícího se socialistického zemědělství a připadá jim nanejvýš čestná úloha, zabezpečit výsledky práce našich pracujících nejlepší technikou pro obranu státu. Toto jsou velké úkoly, ale jak nám sdělili soudruzi zpravodajové, resortní ministerstva je neplnila stoprocentně.

V každém případě nesplnění plánu se stalo brzdou růstu našeho životního standartu. Musíme si uvědomit, že máme hospodářské styky s kapitalistickou soustavou, že náš průmysl, který činí z naší republiky hospodářskou velmoc, je pro mnohé lidově demokratické státy vzorem a jejich další rozvoj závisí na plnění exportních závazků našeho strojírenství, především těžkého. A náš těžký průmysl zůstal zde dlužníkem. Jde o poznání faktu, že v soutěži s kapitalistickou výrobou zvítězíme jen vyšší produktivitou práce, lepší kvalitou a větší pružností ve výrobě. Je pravda, že ani jeden z těchto důležitých faktorů neplní naše strojírenství důsledně.

Chtěl bych navázat na významný referát soudruha náměstka předsedy vlády Dolanského, který pronesl na únorovém zasedání ÚV KSČ. Hlavní práce zde čeká při zvyšování efektivnosti výroby na pracující strojírenských podniků, protože mají největší podíl na výrobě. Uplatnění zásad nejvyšší hospodárnosti ve strojírenských podnicích stane se klíčem ke zvýšení efektivnosti celého našeho hospodářství.

Základním problémem zůstává růst produktivity práce a modernizace strojního parku. Vcelku je skutečnost taková, že produktivitu práce nelze podstatně zvýšit zvyšováním pracovního úsilí, i když máme dosti závodů, které nevyužily velké možnosti zvednout produktivitu práce zpevněním norem. Vyšší produktivity práce u nás dosáhneme jedině zaváděním pokrokové technologie a nové techniky. Je otázkou, zda při dosavadním tempu zavádění nové technologie a výroby výkonných strojů v dohledné době splníme ekonomicky úkol, dohnat a předehnat kapitalistické země. I při reálném uvažování nemůže být průměrné stáří strojů v našich podnicích, které je 15 roků, faktorem, který by mohl zvýšit efektivnost výroby. Je věcí našich strojírenských ministerstev, aby tomuto úkolu věnovaly mimořádnou pozornost, stejně tak jako kvalitě nových strojů a jejich využití v provozu.

I ministerstvo zahraničního obchodu by mělo koordinovat vývoz hlavně nemodernějších zařízení a prototypů strojů do kapitalistických států se zájmy našeho strojírenství tak, aby nedocházelo ke snižování tempa modernizaci našich strojírenských závodů. Nedostatky jsou i na ministerstvech.

Ministerstvo těžkého strojírenství samo potřebuje velké množství nových strojů k obnově strojního parku a přitom je to totéž ministerstvo, které dluží našim strojírenským podnikům strojů za 43 mil. Kčs. Další možnosti zhospodárnění naší výroby se nám nabízejí v oblasti materiálu.

Jménem pracujících ve strojírenských závodech apeluji na naše pracující v hutích, aby vyráběli nejen více materiálu, ale aby ještě zvýšili jeho kvalitu. Dodávkami nekvalitního materiálu našemu strojírenství je značně narušována výroba a jsou způsobovány velké škody našemu národnímu důchodu. Vždyť jen v jediném závodě mého volebního obvodu, závodě Říjnové revoluce Vsetín, byla způsobena za 2 roky dodávkami špatného materiálu škoda ve výši 6,807.000 Kčs. A ještě za výrobu těchto zmetků byly vyplaceny mzdy jako za dobrou práci. A to jen zvyšuje cenu zmetků. Předpoklady pro výrobu kvalitního materiálu, hlavně váleného, máme, máme i dobrou tradici jakosti našich hutních výrobků. Naše strojírenství však nespoléhá jen na přidělené fondy. Snaží se samo odstranit brzdu soutěže s kapitalismem tím, že dík iniciativě královopolských strojařů vyrostlo hnutí za úsporu materiálu, hlavně snižováním váhy konstrukcí, kde dosud značně zaostáváme v porovnání se západem. A že to jde, dokazují výsledky z desítek a stovek závodů. Také v závodě, kde pracuji, bylo hodně vykonáno kolektivem soudruhů v čele se s. Vohnickým, nositelem Řádu práce a Řádu republiky, při zavádění nové pokrokové metody lisování za studena, kde v průměru je dosahováno 40 % úspory materiálu. Lisování i velmi složitých a náročných součástek za studena je velmi produktivní při vysoké kvalitě, šetří drahé speciální stroje, na kterých se dosud zpracovávaly. Jen zpracování jednoho úkolu ušetří ve výrobním závodě 600 tun materiálu a více než 2 a půl milionu Kčs.

Typickým příkladem hospodárnosti je vyvinutá výroba válečků pro Galovy řetězy touto metodou, kde proti dosavadnímů opracování na pětivřetenovém automatu se zvýší denní výkon o 1.400 % při úspoře drahé automatové oceli. Úspora jen na materiálu je 600.000 Kčs. V oboru lisování za studena máme nejlepší předpoklady závod s USA vyhrát a je třeba neustále tuto metodu rozšiřovat. Vždyť skutečnost, že v r. 1955 v závodě Říjnové revoluce za každou investovanou korunu se výrobou lisování za studena vrátilo 63 Kčs, ukazuje cestu růstu produktivity práce a využití materiálních fondů.

Také v ostatních závodech našeho kraje je úspoře materiálu a zlepšení technologie výroby věnována velká pozornost. Na příklad socialistickou soutěží ve formě komplexních brigád bylo ušetřeno v ZPS Gottwaldov 41 tun materiálu a 3 tuny bronzu za významné podpory s. dr. Doškáře, v Pal Magneton Kroměříž 60 tun, v Slaviamotoru Napajedla 115 tun, v Šroubárnách Kyjov, které jsou podnikem MHRD, 600 tun oceli.

Závody našeho Gottwaldovského kraje, mimo několik starých závodů, jsou nově vybudovány v tomto kdysi odstrkovaném koutě republiky v období od vítězného února 1948. Ať je to Tesla Rožnov, Slovácké strojírny v Uherském Brodě, ZPS v Hulíně, strojírny I. pětiletky v Kunovicích, MEZ Vsetín, Brumov a mnoho závodů menších. Valašský pracující člověk je vděčen naší straně a vládě za nebývalé zvýšení své životní úrovně.