Náš státní rozpočet vynakládá značně veliké prostředky na sociální a kulturní zařízení. Pracující lid očekává, že těch to obrovských výdajů v oblasti zdravotnictví, školství, kultuře a tělovýchově bude co nejúčelněji a nejhospodárněji použito. Dosud tomu tak všude nebylo. Je nutno přiznat, že některých těchto služeb, na př. ve zdravotnictví, bylo nejen občanstvem plně využito, ale mnohdy i zneužito. Na příklad jen na okrese Kolín za poslední léta bylo poskytnuto přes 693 tisíc odborných vyšetření. 17 sanitních vozů za poslední tři roky ujelo celkem 1,284.000 km a převezlo 63.647 nemocných. Mnozí občané by však mohli, vzhledem ke svým chorobám, více používat služeb praktických lékařů a veřejných dopravních prostředků, aniž by tím ohrozili sebe nebo své okolí. Tím by bylo dosaženo toho, že převozy sanitními vozy, které jsou bezplatné, byly by více k disposici při náhlých a vážných případech.

Podobně je tomu se zneužíváním léků, ortopedických pomůcek nebo pohotovostní služby v noci, v neděli a o svátcích.

Národní výbory by měly důsledně a včas sledovat, zda prostředky na kulturní a sociální opatření jsou hospodárně vynakládány.

Ústřední národní výbor v Praze, ve svém rozboru plnění plánu a rozpočtu za minulý rok, správně kritisuje, že ze 6 divadel, spravovaných ÚNV, pouze jedno divadlo plně nevyčerpalo preliminované příděly a tyto také vrátilo. Ostatní divadla převážně příděly překročily a přitom nebyl splněn plán premiér. V důsledku toho uložil odboru kultury Rady ÚNV a finančnímu odboru, aby v roce 1957 věnoval zvýšenou pozornost hospodaření na úseku kultury. Domnívám se však, že takováto opatření je třeba dělat dříve, během roku, protože dnes již peníze nikdo do státní pokladny nevrátí a nové premiéry pražští občané stejně také neviděli.

Veliké úspěchy našeho budovatelského úsilí zajistily nebývalý růst životní úrovně našeho lidu. To se projevuje i ve vývoji úspor obyvatelstva. Na kolínském okrese snad není jediné rodiny, ve které by nebyla vkladní knížka Státní spořitelny. Tak v roce 1954 si uložilo 8.356 družstevníků z doplatků 18 milionů Kčs a minulého roku si uložilo již 25.887 družstevníků téměř 91 milionů Kčs.

Při tom je si třeba uvědomit, že naši pracující nespoří již z obavy před nemocí, nezaměstnaností a stáří, jak tomu bylo za kapitalismu, ale spoří na nákladnější předměty dlouhodobé spotřeby i určitého přepychu. Domnívám se, že by bylo třeba, aby tato veliká důvěra našich pracujících k československé koruně byla podložena i určitými perspektivami. A proto je správné, že vláda uvažuje o možnosti rozvinout vyšší individuální a družstevní výstavby bytů, rodinných domků a vilek. Tím bychom ještě zvýšili zájem pracujících o zvýšení produktivity práce a tím i vyšší příjmy, ale také ulehčili státní pokladně při financování státní bytové výstavby.

Soudruzi a soudružky poslanci, projednáváme rozpočet na rok 1957, v němž vláda Národní fronty na základě usnesení únorového zasedání ÚV KSČ vytyčuje a finančně zajišťuje úkoly, které musí být splněny pro další rozvoj naší republiky a blahobyt lidu. Jsou to úkoly vysoké a náročné, ale jsou to úkoly reálné. Doporučuji, abychom rozpočet na r. 1957 schválili a spolu s veškerým naším lidem, se všemi pracujícími se postarali o to, aby ani jediná koruna nepřišla na zmar. Využijme všech zdrojů naší vlasti, a ty jsou obrovské, k posílení naší republiky, k posílení tábora socialismu v čele se Sovětským svazem k posílení míru. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak : Dávam slovo poslancovi Pešákovi.

Posl. Pešák: Soudruzi a soudružky, poslanci!

Mají-li vynakládané rozpočtové částky přinést očekávané výsledky ve zvyšování zemědělské výroby, musíme řešit základní úkol, to je socializaci venkova. Převod roztříštěné zemědělské malovýroby k novým vyšším formám hospodaření, to je jediná cesta, která zaručuje zvýšení zemědělské výroby v druhé pětiletce o 30 % a vytváření předpokladů, aby socialistické výrobní vztahy převládly i v našem zemědělství.

Myšlenka družstevnictví již hluboko zapůsobila na naší vesnici. Dokladem toho byl i III. celostátní sjezd JZD, který vyzněl manifestačním odhodláním urychleně dobudovat socialismus na vesnici.

V Jihlavském kraji jsme v socializaci venkova zvláště v roce 1956 a 1957 dosáhli dobrých výsledků. Založili jsme 241 JZD, do kterých vstoupilo 7.894 členů s 42.000 ha půdy. Do stávajících JZD vstoupilo 3.658 členů s
15.160 ha půdy.

Dnes obhospodařuje socialistický sektor v kraji 43 % půdy. S dosaženými výsledky se však nemůžeme uspokojit. Tím spíše, že zejména v poslední době došlo ke zpomalení tempa v zakládáni JZD. Chceme-li, aby nově založená JZD ovlivnila i tržní produkci ještě v druhé pětiletce, pak jejich založení nelze odkládat až na rok 1959 -1960, ale je nutné je založit ihned.

Pro zakládání JZD jsou v současné době vytvořeny všechny ekonomicko-politické předpoklady. Máme přece vysoce vyspělý průmysl, zejména strojírenský, který je schopen uspokojit materiální požadavky zemědělské velkovýroby.

Naše stávající JZD, zejména nově založená, svými hospodářskými i finančními výsledky jsou přitažlivým vzorem malým a středním rolníkům a přímo je nutí k přemýšlení o nových formách hospodaření.

Také poslední mezinárodní události, zvláště v Maďarsku, otevřely oči drobným a středním rolníkům, ukázaly jim, jaké cíle má vnitřní i zahraniční reakce. Jde jen o to, abychom všechny tyto příznivé podmínky využili k zesílení masově politické práce mezi rolníky za další rozvoj JZD.

Převážná většina našich malých a středních rolníků neodmítá zásadně společné hospodaření. Při projednávání dopisu vlády o zvýšených výrobních úkolech na rok 1957 a nyní po zasedání III. sjezdu JZD rolníci vážně uvažují o tom, jakými formami budou hospodařit v budoucnu.

Proto záleží jen na tom, jak bude těchto příznivých podmínek využito, jak dovedeme vysvětlovat rolníkům správnost nové cesty, hospodaření na scelených parcelách v JZD. Zvláště nyní před volbami do národních výborů je nejlepší příležitost k tomu, abychom šli na vesnici a hovořili s rolníky o velkých perspektivách v našich družstvech.

Zkušenosti ze zakládání JZD v kraji ukazují, ze úspěchu je dosaženo tam, kde do čela agitace mezi rolníky se postaví funkcionáři MNV, funkcionáři strany a složek NF. V těch obcích, kde za rozvoj JZD aktivně nebojují funkcionáři z míst, nemůže pak mít úspěch ani agitační práce funkcionářů z krajů a okresů. Proto také v našem kraji zaměřujeme pomoc okresního i krajského aktivu na získání funkcionářů v obcích.

Vybudování socialismu na vesnici není však jen věcí samotných rolníků, ale úkolem celé dělnické třídy. A to si mnohdy naši dělníci plně neuvědomují. Vidí často svoji úlohu jen na výstavbě průmyslu a pomoc zemědělství jen v dodávkách strojů a jiných výrobních prostředků anebo v manuální pomoci zemědělství. Neuvědomují si však, že zemědělství je součást celého národního hospodářství, jehož úroveň výroby úzce souvisí se zvyšováním životní úrovně všech pracujících.

Pro získání rolníků do JZD musí být materiální pomoc dělnické třídy doplněna politickou a morální pomocí. Naši dělníci nesmí zapomínat, že socialismus lze vybudovat jen ve spojení s pracujícími rolníky, že nerozborný svazek dělníků a rolníků je základem celé naší politiky, zdrojem vnitřní síly a pevnosti našeho zřízení. V kraji klademe na dělníky ze závodů zvlášť velký důraz, neboť značná část z nich, v některých okresech 40-50 %, bydlí na vesnici a jsou určitým způsobem přímo spjati se zemědělskou výrobou. Máme již řadu příkladů, jako v Markvarticích na okrese Třebíč, v Nové Cerekvi na okrese Pelhřimov a dalších, kde zásluhou dělníků ze závodů bylo nejen JZD založeno, ale i nadále podporováno. V některých případech dělníci odešli ze závodu a postavili se do čela vedení JZD. Takováto praxe je velmi účinná a my v ní nadále pokračujeme.

Ostře jsme v našem kraji vystoupili proti názorům, že se v důsledku opatření strany a vlády soukromý sektor stabilisuje, a proto že nám rolníci do JZD nepůjdou. Takovéto tvrzení je neopodstatněné a nevychází ze skutečnosti. Individuální případy dobrých hospodářských výsledků nejsou pro soukromý sektor charakteristické. Ba naopak. Fakta v kraji ukazují, že zatím co JZD rok od roku zvyšují zemědělskou výrobu, soukromý sektor stagnuje se všemi průvodními zjevy malovýroby. Přestože jsme v roce 1956 založením 201 nových JZD v kraji do určité míry vyřešili problém nezajištěné a špatně obdělané půdy, stojíme letos znovu před skutečností, že přes 30.000 ha půdy neskýtá záruku dobrých výrobních výsledků.

Kdyby samostatně hospodařící rolníci v našem kraji dosáhli takových výnosů z každého hektaru v roce 1956, jako JZD zvýšila by se celková produkce v kraji na příklad u žita o 56.000 q, u pšenice o 17.000 q, u ovsa o 89.000 q a u víceletých pícnin téměř o 110.000 q. Zatím co JZD překračuji výkupní úkoly, soukromý sektor ve svém celku své povinnosti neplní. V roce 1956 přes 10 % závodů nesplnilo v kraji obilí, přes 12 % brambory, přes 28 % závodů nesplnilo maso vepřové, přes 30 % maso hovězí, přes 14 % vejce a 26 % zemědělských závodů nesplnilo mléko. Hodnota nedodaných hospodářských výrobků, které zůstal dlužen soukromý sektor, přesahuje částku v cenách státního nákupu přes 55 milionů korun.

Nedá se tedy v žádném případě hovořit o nějaké stabilisaci soukromého sektoru. Pomoc strany a vlády zemědělství, byť by byla sebevětší, nemůže vyřešit průvodní zjevy, které s sebou nese malovýroba.

Této skutečnosti si jsou vědomi i samostatně hospodařící rolníci. Oni dobře sledují proces socializace venkova, který u nás probíhá, a vidí přednosti našich JZD. Naši rolníci také vědí, jaký proces prodělává zemědělství v kapitalistických státech, jak o tom hovořil na II. sjezdu JZD zástupce francouzských rolníků poslanec Clavand, který říká : "Každý drobný rolník ve Francii se obává o zítřek. Nejenže jeho budoucnost není zajištěna, ale perspektiva se stále zhoršuje, zvláště pak následkem dohody o společném evropském trhu. Drobný francouzský rolník žije v neustálém strachu, že bude velkými závody vyloučen z konkurenčního boje. Drobný pachtýř rovněž neví, bude-li schopen zajistit existenci rodiny, a zemědělský dělník žije ve stálém nebezpečí, zda bude mít zaměstnání a zda nízká mzda může zabezpečit výživu jeho rodiny."

Proto také čím dál více středních rolníků, drobných hospodářů v kraji se rozhoduje pro vstup do JZD. Na příklad do nově založeného JZD v Martinicích, Vraníně, Mikulovicích a dalších vstoupili střední rolníci, kteří dobře hospodařili a měli vysokou životní úroveň.

V zakládání a rozšiřování JZD se projevila dobrá spolupráce složek NF.

Tak na př. v obci Číhošť na okrese Ledeč, která je známa smutně proslulým tzv. "číhošťským zázrakem". Na tuto obec zaměřily svoji pozornost všechny složky NF, poslanci kraje, a tak společným úsilím bylo v obci založeno družstvo, které hospodaří na většině půdy, a dobře hospodaří.

Příkladů dobré práce NF by bylo možno uvést desítky.

Při provádění masově politické práce mezi rolníky za zakládání nových JZD musíme mít stále na zřeteli, že nejlepšími příklady pro rolníky jsou dobré hospodářské výsledky stávajících JZD.

Proto je nutno urychleně uvádět v život usnesení III. celostátního sjezdu JZD. V našem kraji děláme opatření a rozvíjíme soutěž k splnění pětiletky v zemědělství za 4 roky. Chceme tím současně odpovědět na únorové zasedání ÚV naší strany, který projednal otázky, jak docílit vyšší efektivnosti v celém našem národním hospodářství. Děláme široká opatření za vyšší úrodnost našich půd. Jsme si toho vědomi, že je to úkol velký a dlouholetý. Ovšem chceme ho řešit postupně, ale se vší vážností a odpovědností.

S růstem socializace a zvýšenými úkoly, které před námi v zemědělské výrobě stojí, vyvstává stále více do popředí otázka kádrů, jejich politická a odborná vyspělost.

Socialistickou zemědělskou velkovýrobu s novou technikou a organisaci práce nelze řídit starým způsobem. S růstem JZD musíme tedy současně zajišťovat školení funkcionářů JZD. Zvláště je třeba se zaměřit na mladé lidi, kteří jsou schopni rychle přijímat všechno nové, mají dostatek energie, nabyté zkušenosti uvádějí rychle do široké praxe. Stát vynakládá na školení družstevníků značné částky, které však nejsou dobře využívány. Z našeho kraje mělo nastoupit do 10 měsíčního kursu 14 předsedů JZD, nastoupili však pouze tři.

Školení a výchově lidí vůbec musí větší pozornost věnovat národní výbory, hlavně pracovníci zemědělské správy KNV a zemědělských odborů ONV. Ověřená praxe nám ukazuje, že soudruzi na ONV, zemědělském odboru, často znají lépe kolik která kráva nadojí, jaký je přírůstek u dobytka, jaké jsou hektarové výnosy, neboť toto se zasílá povětšině v hlášení, ale málo již znají, jaké těžkosti mají funkcionáři JZD, jaké mají odborné znalosti, jakou pomoc by potřebovali a pod. Není pravda, že by naši družstevníci neměli zájem o nové formy práce, zavedení pokrokových metod a o správný systém organisace práce a odměňování, vždyť jsou na výsledcích hospodaření hmotné zainteresováni. Brání jim však v tom často nedostatek zkušeností a odborných znalostí.

Výsledky našich předních JZD nejsou převážně v lepších půdních nebo klimatických podmínkách, ale především v lidech, ve vedoucích kádrech, jak dovedou družstvo vést a práci v něm organisovat.

Na př. v okrese Jihlava, který je mým volebním obvodem, bylo několik JZD, která stála před rozpadnutím. Když do těchto JZD přešli na vedoucí funkce noví pracovníci, zvláště mladí lidé s organisačními schopnostmi, dokázali za dva-tři roky zařadit tato JZD mezi nejlepší v okrese. JZD Příseky bylo jedno z nich, které v roce 1953-54 bylo před rozpadnutím. Přišel tam nový předseda, účetní, předseda organisace strany, mladí lidé a za rok 1956 bylo v tomto JZD vypláceno na pracovní jednotku 30 Kčs bez naturálií. Ti zemědělci, kteří z něho vystoupili, vrátili se všichni zpět.