Naši pracující ze závodů Gottwaldovského kraje nezůstanou stranou v dnešním boji za vyšší hospodárnost výroby. Není to možné již proto, že zvláště nové závody v kraji jsou poměrně moderní, vybavené novým výrobním zařízením. Proto bude jejich podíl na dalším rozvoji našeho hospodářství značný.

Čím přispějí závody našeho kraje k zajištění rozvoje strojírenské výroby? Závod Říjnové revoluce Vsetín zajistí mimo jiné výrobu podvozku pásového traktoru T 35 P, výrobu nových milisekundových rozbušek, které značně zvýší produktivitu práce našich dolů a odstraní dosavadní závislost na kapitalistické cizině.

Druhý největší závod MEZ ve Vsetíně bude dále plnit zvýšené úkoly, hlavně v exportních dodávkách lodních elektrosoustrojí pro Sovětský svaz. V ZPS Gottwaldov mimo vlastní zvýšenou produkci obráběcích strojů vyřešili výrobu válcovacích hlaviček pro válení závitů, jejichž použití přinese do roku 1960 úspory 27 mil. Kčs.

Jeden z nejmladších závodů našeho kraje, Rožnovskou Teslu, čekají zvýšené úkoly ve výrobě ještě kvalitnějších elektronek, hlavně snímacích a obrazových pro televizní přístroje. Dosavadní přípravy nasvědčují, že náš spotřebitelský trh bude zásoben takovými televizory, které opravdu odpovídají vyspělosti naší techniky.

Mohl bych ještě dále uvádět čísla a údaje svědčící o tom, že plnění plánu není v našich závodech mrtvou věcí, ale že je denním zájmem našich pracujících. Vždyť 4.588 podaných a 2.460 přijatých zlepšovacích námětů v Gottwaldovském kraji za rok 1956 v hodnotě téměř 15 milionů Kčs, to jasně prokazuje.

Zlepšovatelské hnutí je v našich závodech všemožně podporováno. V celostátním měřítku je nutno věnovat velkou pozornost vědecké práci v oboru strojírenství, výzkumné ústavy přednostně vybavit, dobudovat, kontrolovat plnění vývojových úkolů a co je nejdůležitější, uvádět výsledky vědecké práce do našich závodů. Dosavadní tempo výzkumů a jejich uplatnění by nestačilo držet krok se světovou konkurencí. Na příklad od nakreslení výkresů vrtné soupravy k uvedení do výroby ve Slováckých strojírnách uplynuly 4 roky a za tyto 4 roky novinka zestárne. A my přece musíme kapitalistickou výrobu předehnat. Naši vědečtí pracovníci musí mít nejužší styk s výrobou, stejně jako výroba bude muset při uplatňování nových metod odhodit mnohdy dosti značnou dávku konservatismu. Domníváme se, že by bylo správné komplexně dobudovat velké strojírenské podniky a přičlenit k nim potom výzkum, abychom z nejdůležitějších závodů vytvořily podniky, které by udávaly tón našemu strojírenství. Bylo by to prospěšné jak pro výzkumnou práci samu, tak i pro naše strojírenství, nemluvě již o úsporách, které by vznikly zkrácením vývojových lhůt a ušetřením administrativy, kterou by převzaly pochopitelně podniky.

Nebylo by správné hovořit o naší práci v závodech a nepoukázat i na některé nedostatky. Jedním z nejzávažnějších, který s sebou nese další důsledky, je šturmovština. Našlo by se velmi málo závodů, kde je plán plněn skutečně rovnoměrně. Skutečnost je taková, že velké podniky ministerstva přesného strojírenství v průměru plnily značnou část plánu až v III. dekádě. Situace v ministerstvu těžkého strojírenství a ministerstvu automobilového průmyslu není o mnoho lepší. Má to pochopitelně za následek překračování mzdových fondů, které jest skutečností u 40 % podniků ministerstva těžkého strojírenství, a nezdravý poměr mezi produktivitou práce a mzdami. Zvyšování procenta zmetků je též neblahým důsledkem této šturmovštiny.

I závody našeho kraje se podílejí na těchto nedostatcích. Za rok 1956 i při malém procentu zmetků jich bylo téměř za 50 mil. Kčs a mnohé závody překračovaly své mzdové fondy. Podniky ministerstva těžkého strojírenství v kraji překročily mzdové fondy o 2 %, z toho nejvíce Slovácké strojírny a ZPS Gottwaldov. Jednou z příčin vícenákladů a šturmovštiny je kooperace, která se někdy rozrůstá do obludných rozměrů. Zde je na hlavních správách ministerstev, aby účelně kooperaci řídily. Velmi jednoduchým receptem na odstranění alespoň části těchto kooperačních potíží je zadávat úkoly závodům podle jejich výrobních možností a strojního vybavení, programy měnit jen v nutných případech.

Stejně tak mzdová otázka nabývá stále větší důležitosti. Poměr produktivity práce a mezd není v pořádku. Ministerstva a odbory musí urychleně vytvořit takové podmínky ve mzdové politice, aby již byla odstraněna nespravedlnost vůči mzdově disciplinovaným závodům, která trvá již příliš dlouho a právem je zaměstnanci těchto závodů kritisována. Skutečnost, že 4 % zvýšení produktivity práce v ministerstvu těžkého strojírenství je možno provést zpevněním norem říká, že v podnicích ministerstva těžkého strojírenství jsou skryty velké reservy.

Soudružky a soudruzi poslanci, naše strojírenská výroba stojí před perspektivou netušeného rozvoje jako jedna z hlavních pák výstavby socialistické společnosti. Otvíráme okno do atomového věku. Naše strojírenské závody zajistí vybudování našich mírových atomových základen, které za účinné pomoci Sovětského svazu umožní další rozvinutí výroby na rozdíl od průmyslu těch států, které tohoto objevu lidského ducha využívají k hrozbě světovému míru a k zvýšení svých závratných zisků. Pracující našich strojírenských závodů, dělníci, technici ve spolupráci s organisacemi strany a odborů odstraní za pomoci odpovědných orgánů nedostatky a zajistí především všechny exportní závazky našeho průmyslu.

Státní rozpočet nám dává z národního důchodu značné částky, kterých jako dobří hospodáři máme použít a také použijeme k rozvoji páteře našeho hospodářství, chlouby republiky, československého strojírenství.

Doporučuji proto, abychom státní rozpočet schválili. (Potlesk.) .

Podpredseda Žiak: Teraz prehovorí posl. dr. Hulínský.

Posl. dr. Hulínský: Vážené Národní shromáždění!

Projednávání státního rozpočtu na rok 1957 je sledováno s velikým zájmem všeho našeho lidu. Tento zájem se soustřeďuje jak na problémy naší výstavby a výroby, tak také na finanční politiku státu. Pracující sledují, jak hospodaří státní správa, rozpočtové organisace, socialistické podniky a jednotná zemědělská družstva, porovnávají výdaje na kulturní, zdravotní a sociální opatření s jejich účinností. Pracující člověk je dobrým hospodářem, poněvadž je si vědom toho, že si musí poctivě vydělat každou korunu, kterou potřebuje k opatření svých životních potřeb.

S projednáváním státního rozpočtu a rozpočtů národních výborů spojuje náš lid společenský zájem o rozkvět a rozvoj republiky se svými osobními zájmy. Vždyť naše peněžní jednotka, československá koruna, která nese hrdý znak československého státu, je společným jmenovatelem, v němž je vyjádřeno jak budování našeho hospodářství, tak i mzdy, důchody, nemocenské dávky i ceny životních potřeb. Náš pracující lid vidí, jak všechny rozpočty, počínaje rozpočtem státním a rodinným rozpočtem konče, jsou navzájem spolu spjaty.

Objemy státních rozpočtů rok od roku prudce stoupají. Tak jestliže v roce 1949 objem státního rozpočtu činil 41,7 miliardy, návrh rozpočtu na rok 1957 představuje více než dvojnásobnou částku, t. j. téměř 100 miliard. Tento prudce rostoucí objem státního rozpočtu je opřen o stále rostoucí národní důchod, na jehož vytváření se podílejí všichni naši pracující v závodech i na polích vytvářením nových statků a zboží, potřebných nejen k mohutné výstavbě našeho hospodářství, ale i k uspokojování životních potřeb všeho lidu.

V lidově demokratickém Československu slouží rozpočty ke spravedlivému rozvržení národního důchodu ve prospěch celé společnosti. Naproti tomu v kapitalistických státech vláda, která je v rukou monopolů, používá rozpočty jako nástroje dalšího vykořisťování pracujícího lidu a obohacování monopolistů. Kapitalistický státní rozpočet ještě zesiluje nespravedlivé rozdělení národního důchodu tím, že napomáhá zajišťovat maximální zisky kapitalistickým monopolům.

Stejnou funkci měly i rozpočty buržoasní republiky před rokem 1939, kdy na příklad největší výdaje, téměř 25 % státního rozpočtu, byly preliminovány na úroky a úmor státního dluhu a největší část příjmů, t. j. téměř 72 %, představovaly daně a dávky placené obyvatelstvem. Výdaje dřívějšího státu na úroky a úmor státního dluhu představovaly prakticky další příjmy kapitalistů domácích i zahraničních, protože jak známo cenné státní papíry nebyly v rukou pracujícího lidu.

V našem socialistickém státním rozpočtu, skladba příjmů a výdajů má zcela odlišný ráz. V roce 1957 představují příjmy od socialistického sektoru
86,6 % a daně a dávky placené obyvatelstvem pouze 10,9 %, zatím co v roce 1956 činily téměř 12 % celkových rozpočtových příjmů. Vidíme tedy další snížení podílu příjmů od obyvatelstva v celkových rozpočtových příjmech, avšak tyto příjmy představují i nadále důležitý přínos státního rozpočtu i pokladního plánu. Těmito daněmi obyvatelstva náš lid přispívá na výstavbu socialistického státu, avšak tato oběť se mu mnohonásobně vrací ve výdajích státu na kulturní a sociální opatření, které v rozpočtu na rok 1957 činí více než 28 miliard Kčs, t. j. přes 32 %. celkových výdajů státu.

Proto je velmi důležité, aby plán odvodu daní a dávek od obyvatelstva byl plněn nejen v celku, ale i v daných termínech. Na splnění tohoto požadavku má veliký vliv dobrá práce národních výborů. Je třeba zaměřit daňovou politiku tak, aby si obce vybíraly všechny daně obyvatelstva samy. To znamená, aby pracovníci národních výborů vyměřovali daně v přímém styku s poplatníky a používali především přesvědčovacích prostředků o důležitosti této občanské povinnosti k státnímu rozpočtu. Jak ukazují příklady dvou pražských okresů, Benešova a Prahy východ, kde zásluhou těchto nových method byl překročen plán státních příjmů ve všech jeho druzích, přináší toto úsilí, prováděné v rámci decentralisace, zvlášť dobré výsledky.

Rozhodující podíl na státních příjmech představují příjmy od socialistického sektoru. Náš státní rozpočet je pevně spjat s hospodářskými výsledky našich národních podniků. Proto je třeba pečlivě zkoumat všechny činitele, které tento hospodářský výsledek ovlivňují, mobilizovat všechny reservy a tak docilovat co největších příjmů pro státní rozpočet.

Někteří poslanci zde již hovořili o naléhavých úkolech, které je nutno splnit na nejdůležitějších úsecích našeho národního hospodářství. Já bych chtěl jen zdůraznit, že všechny tyto problémy, ať již jde o překračování mzdových fondů, zneužívání prémií, vysoké materiálové náklady, nerovnoměrné plnění plánu, nebo nedostatečné využívání prostředků na rozvoj nové techniky, se koncentrují do finančních ukazatelů, do vlastních nákladů výroby průmyslové i zemědělské.

Chceme-li splnit velký historický úkol, t. j. dohnat a předehnat nejvyspělejší kapitalistické státy jak ve výrobě, tak i ve spotřebě na jednoho obyvatele, musíme s daleko větší důsledností plně uplatňovat přísný režim hospodárnosti. To není nějakým krátkodobým nebo přechodným opatřením, sloužícím k odstranění okamžitých nedostatků ztrát a plýtvání, o nichž se zde hovořilo. Hospodárnost v socialistickém hospodářství je trvalý zjev. který je zaměřen na dosažení maximálních úspor práce využitím všech možností, které naše socialistické zřízení dává.

Proto je třeba vysoce ocenit iniciativu pracujících strojírenských závodů Brněnského kraje, kteří se zavázali uspořit k 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce 50.000 tun materiálu, nebo úsilí pracujících z Válcoven trub Gustava Klimenta v Chomutově, kteří důkladným projednáním technicko průmyslového a finančního plánu nalezli opatření, která jim pomohou snížit vlastní náklady o 5,26 % a zvýšit produktivitu o víc než 15 %. Naproti tomu je třeba kritisovat podniky, které i v prvním čtvrtletí letošního roku relativně překračují mzdové fondy, jako ČKD Stalingrad, Závody V. I. Lenina v Plzni, Tatra Kolín a jiné. Strojírenská ministerstva i ostatní ministerstva by se měla více starat o soulad mezi růstem produktivity práce a mzdovými fondy. Nestačí pouze vydávat mzdové příkazy, je třeba také kontrolovat, jak se plní. Pořádek ve mzdách se musí stát záležitostí pracovníků celého ministerstva a hlavních správ a nikoliv pouze pracovníků útvaru Práce a mzdy.

Ve výborech Národního shromáždění tlumočili poslanci názory drtivé většiny dělníků a všech pracujících, že v roce 1957 musí dojít ve mzdových otázkách k zásadnímu obratu. Pracující jsou si vědomi toho, že mzdové nepořádky, měkké, technicky nepodložené normy, nesprávně a neprávem vyplácené prémie v důsledku různých kouzel v evidenci a ve výkazech plnění plánu poškozují naše hospodářství, zpomalují politiku strany a vlády ve snižování cen a tak nakonec ochuzují všechny poctivé pracovníky.

V současné etapě rozvoje našeho národního hospodářství je žádoucí, aby při řízení výroby a hospodářství vůbec se stále důsledněji přecházelo od direktivních zásahů, které mohou postihnout jen jednotlivé případy a to často i s malou účinností, k většímu proorganisování soustavy ekonomických pák, které by při upevnění plánovitého charakteru našeho hospodářství přispěly ke zvýšení iniciativy pracujících, k prohloubení pocitu odpovědnosti a vytvořily předpoklady k vyšší hmotné zainteresovanosti pracujících. Lepším propracováním a skloubením takových ekonomických pák, jako jsou na př. mzdové a prémiové řády, ceny a zisk, zajistíme daleko hospodárnější řízení našich podniků. Tím vytvoříme zároveň i podmínky pro plné uplatnění socialistické soutěže a funkce chozrasčotu jako metody nejhospodárnějšího řízení, a tak prohloubíme účinnost větší účasti pracujících na správě a řízení našeho hospodářství.

I když je samozřejmé, že tyto nové methody musí řešit daleko závažnější problémy efektivnosti našeho hospodářství, nelze přehlížet i tu skutečnost, že by přispěly k zhospodárnění i takových celkem podružných a průvodních zjevů, jako jsou náklady na cestovné a jiné výdaje, které v celostátním měřítku stouply jen za první pololetí 1956 na 703 mil. Kčs. t. j. o 27 % více než v prvním pololetí 1954.

Je proto nutno zvýšit zájem pracujících na zisku, na levných a účinných investicích, na nejvyšší a nejlevnější výrobě a šetrném zacházení národním majetkem. K tomuto jistě přispěje i navrhovaná úprava podnikových fondů pracujících, která prohloubí hmotný i morálně politický zájem pracujících o výsledky naší výroby.

Také v zemědělské výrobě je třeba více prosazovat zásadu, že je správné více vyrábět, ale ještě správnější je více a levněji vyrábět. V zemědělské výrobě, zejména po stránce vlastních nákladů, jsou ještě obrovské reservy, jejichž odhalení a využití by poskytlo značné finanční zdroje nejen pro zvýšení příjmů družstevníků, nýbrž - a to podtrhuji - i prostředky pro rozšířenou reprodukci v zemědělství z vlastních zdrojů. Nově zakládaná JZD stále zvyšují požadavky na investiční výstavbu v zemědělství. Je nutno učinit vše, aby alespoň část této výstavby byla více kryta vlastními prostředky finančními JZD. V mém volebním obvodu bylo na okresní konferenci JZD konstatováno, že náklady na brigády ochuzují družstva ročně o 1,800.000 Kčs, což znamená v okresním průměru ztrátu na hodnotě pracovní jednotky Kčs 1,20. A přitom družstevníci mohli zajistit tyto práce vlastními silami a dobrou organisací práce, aniž by ohrozili agrotechnické lhůty. Téměř u všech nákladových položek družstevního hospodaření by bylo možné docílit značných úspor, kdyby bylo důsledně zaváděno sledování celoročního výrobního plánu a uplatňována odpovědnost družstevníků za svěřený jim majetek.

Chtěl bych ukázat na příkladu dvou družstev okresu Kolín, Konárovice a Týnec n. L., která mají přibližně stejné půdní podmínky, stejnou výměru zemědělské orné půdy a stejný počet družstevníků, na obrovskou důležitost hospodárnosti pro družstevníky a celé naše národní hospodářství. Tak v JZD Konárovice docílili na jeden ha zemědělské půdy příjem 2.542 Kčs a v JZD Týnec příjem 2.708 Kčs. Ovšem náklady na výrobu činily v Konárovicích na 1 ha pouze 975 Kčs a v Týnci 2.100 Kčs, takže na jednu odpracovanou jednotku, při přibližně stejné tržbě, připadly v Konárovicích náklady 16,30 Kčs a v Týnci 37,50 Kčs. Tento příklad osvětluje, že bychom mohli v zemědělské výrobě jít s náklady podstatně dolů a ukazuje i na velikou důležitost práce národních výborů a finančních pracovníků, aby pomáhali tyto obrovské reservy v našem zemědělství plně využít. Náš stát poskytuje zemědělcům veliké výhody. Daň zemědělská dále klesá a činí 324,000.000 Kčs proti roku 1956, kdy činila 366,000.000 Kčs. Normy výnosnosti zůstávají nezměněny, přestože příjmy zemědělců rychle rostou. Jen nadsmluvní příplatky stoupají v roce 1957 ve srovnání s minulým rokem o více jak 32 %. Proto tím více je třeba, aby i naše zemědělství - důsledným uplatňováním režimu hospodárnosti - více přispívalo k tvorbě našeho národního důchodu.