Mezinárodní reakce pomlouvá naše země, vysílá do lidově demokratických států své agenty, pokouší se vyhrožovat, přímo se vměšuje do vnitřních záležitostí lidově demokratických zemí. Právě vinou imperialistů se koncem roku 1956 mezinárodní situace značně vyostřila přes veškeré úsilí mírumilovných národů.

Loňské říjnové události v Maďarsku znamenaly frontální útok proti socialistickému táboru. Snažíce se svrhnout lidově demokratickou moc v Maďarsku chtěli imperialisté a kontrarevolucionáři obnovit moc kapitalistů, baronů a grófů, chtěli vrazit klín do našeho tábora, chtěli učinit z Maďarska odraziště pro válku proti Sovětskému svazu a lidově demokratickým zemím.

V boji s kontrarevolucí se dostalo maďarskému lidu neocenitelné pomoci od Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí. Oba naše národy prokázaly politickou vyspělost při hodnocení říjnových událostí v Maďarsku, schválily zásah sovětské armády a plníce svou internacionální povinnost prokazují rozhodnou pomoc maďarské revoluční dělnicko-rolnické vládě v čele se s. Janošem Kadarem v její snaze co nejrychleji nahradit škody, způsobené maďarskému lidu kontrarevolucí. Nespoutaný hněv, s jakým mezinárodní reakce přijala naprostý krach kontrarevolučního puče v Maďarsku, ještě důrazněji dokázal, jak nezbytná a historicky zdůvodněná byla účast sovětské armády v potlačení tohoto puče. Pouze zapřísáhlí nepřátelé komunismu nebo revisionisté mohou pomlouvat Sovětský svaz za jeho zásah proti kontrarevoluci v Maďarsku. Socialistické země spolu s pokrokovou a mírumilovnou světovou veřejností jsou však nesmírně vděčny Sovětskému svazu, který za cenu vzácných obětí obhájil věc socialismu, věc pracujících, zachránil nezávislost Maďarska a znemožnil utvoření budoucího ohniska války v Evropě. Za těchto okolností je skutečně podivné, že někteří soudruzi, kteří o sobě tvrdí, že vycházejí z marxisticko-leninských posic, ještě stále hodnotí kontrarevoluční puč v Maďarsku jako "národní revoluci".

Útok Izraele, Francie a Anglie proti Egyptu byl dalším článkem - a nikoli bez souvislostí s událostmi v Maďarsku - v plánech monopolistů, zaměřených k vrácení ztracených posic na Blízkém Východě, byl pokusem o zastrašení a opětovné porobem arabských národů, které vykročily cestou boje za národní svobodu a nezávislost.

Naše národy, věrny své mírumilovné zahraniční politice, rozhodně odsoudily zločinné napadení Egypta a podpořily spravedlivý boj za národní nezávislost svobodomilovného a statečného egyptského lidu. Hrdinný odpor egyptského lidu, solidarita pokrokového světového veřejného mínění s Egyptem a pevné odhodlání Sovětského svazu podniknout v případě potřeby účinná opatření pro přerušení agrese v Egyptě zkřížily plány imperialistů. (Potlesk.)

Zastavení agrese v Egyptě dokázalo, čeho jsou schopny lidové masy, jestliže jsou jednotné v boji za mír, potvrdilo v praxi správnost these XX. sjezdu KSSS, že za současných podmínek nejsou války osudově nevyhnutelné. Nyní naše národy, stejně jako pracující na celém světě, chápou ještě hlouběji historický význam usnesení XX. sjezdu bratrské Komunistické strany Sovětského svazu jako programu pro sjednocení socialistických států i pracujících v kapitalistických státech v boji za svobodu, sociální pokrok, národní blahobyt a mír.

Přes nezdar agrese v Egyptě a kontrarevoluce v Maďarsku se kruhy válečných štváčů v imperialistických státech snaží udržovat napětí v mezinárodních vztazích, pokoušejí se vést politiku "s posice síly". Imperialisté na západě zesilují své vojenské přípravy, slepují vojenské bloky, rozšiřují své strategické základny, ozbrojují se po zuby atomovými zbraněmi, pokračují ve "studené válce". Projevuje se to v remilitarisaci Západního Německa, v utvoření Euratomu a t. zv. společného trhu. Nemůžeme nebrat v úvahu, že v sousedství bratrského Československa obnovují západoněmečtí revanšisté Wehrmacht, vyzbrojují se atomovými zbraněmi masového ničení a ohrožují mír v Evropě a na celém světě. Tyto vojenské přípravy západních imperialistů a válečných štváčů nás nutí být neustále ve střehu.

Nové plány vládnoucích kruhů USA, týkajících se Blízkého a Středního Východu a známé pod názvem "Eisenhowerova doktrina" směřují k tomu, aby na místo Anglie a Francie v arabských zemích nastoupily americké monopoly, aby uchvátily bohatství a především naftu těchto zemí, aby podrobily arabské národy svému vlivu, zbavily je národní nezávislosti a svrchovanosti a zavlekly je do vojenských a agresivních bloků. USA se již zapojují do agresivního Bagdadského paktu. Tyto plány USA jsou v protikladu se zásadami a cíly Organisace Spojených národů, jsou zaměřeny proti zájmům míru na Blízkém a Středním Východě, brzdí mezinárodní spolupráci. To všechno nevyhnutelně vyvolává napětí v této části světa, vnáší neklid mezi národy, které jsou znepokojeny o svůj osud a o uchování míru.

Naše národy, které si vybojovaly svobodu za cenu nesmírných obětí, nejen odsuzují tyto agresivní činy mezinárodního imperialismu, nýbrž jsou rozhodnuty postavit se všemi silami proti této politice, bojovat za uchování a upevnění míru jak v Evropě, tak i na celém světě.

Ve snaze rozbít jednotu a svornost socialistického tábora a oslabit vztahy mezi socialistickými zeměmi se imperialistické síly a jejich propaganda snaží využít ke svým cílům i boje, zahájeného po XX. sjezdu KSSS v lidově demokratických zemích za napravení omylů spojených s kultem osobnosti. Imperialistická propaganda se snaží připisovat tyto omyly samotné podstatě socialistického systému a postavit lidově demokratické země proti Sovětskému svazu, proti jeho všesvětově historickým zkušenostem v boji za socialismus.

Imperialisté ve svých plánech nyní zvláště spoléhají v dělnickém hnutí na oportunismus a revisionismus, který vyzdvihuje hesla "národního komunismu", "demokratisace režimu", "destalinisace", "rovnoprávnosti", "vlastní cesty ve výstavbě socialismu" a pod. a směřuje k tomu, abychom se zřekli třídního boje, diktatury proletariátu, abychom oslabili naše společné síly, abychom se vzdali vybojovaných posic, abychom se stali snadnou kořistí mezinárodní reakce. Zkušenosti z nedávné minulosti nás učí, jestliže se jedná o to, aby daná socialistická země vykročila cestou těsného nacionalismu, aby vyzdvihovala svou vlastní samostatnou cestu vývoje - ačkoliv je přec dobře známo, že kromě národních osobitostí jsou základní zákony socialistické výstavby v SSSR stejně závazné pro každou socialistickou zemi - tu že se imperialistické síly k takovému "socialismu" nejen chovají blahosklonně, nýbrž i nabízejí "pomoc" pro jeho rozvoj.

Za dnešní mezinárodní situace, kdy síly reakce vedou zběsilou protikomunistickou kampaň, je otázka vztahu k historicky vzniklému socialistickému táboru a jeho svornosti, otázka vztahu k Sovětskému svazu prubířským kamenem věrnosti a oddanosti komunistů a lidově demokratických zemi k zásadám marxismu-leninismu, k proletářskému internacionalismu, k věci socialismu. (Potlesk.)

Národy Československa a Bulharska pod vedením komunistických stran, zocelených v revolučních bojích, neprodělaly po usneseních XX. sjezdu KSSS žádné otřesy. Správně zhodnotily tato usnesení, podle podmínek ve svých zemích z nich vyvodily nezbytná ponaučení a na základě správné politické linie, zajišťující vybudování socialistické společnosti, zaměřily svá úsilí k rozhodnému zlepšení method vedení ve státním, hospodářském a kulturním životě, k ještě širšímu získávání lidových mas jako tvůrců hmotných statků do správy státu, k dalšímu zlepšování hmotné a životní úrovně pracujících.

Je známo, že Lidová republika Bulharská a republika Československá vycházejí jako socialistické státy z leninské these o existenci zemí s různým sociálním zřízením a vedou mírumilovnou zahraniční politiku, založenou na zásadách rovnoprávnosti a vzájemných výhod, respektování svrchovanosti a územní celistvosti, neútočení a nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí. Vedou aktivní boj za řešení sporných mezinárodních otázek cestou jednání, za dosažení všeobecného odzbrojení, za zákaz atomové zbraně, za zmírnění mezinárodního napětí, za upevnění míru mezi národy.

V zájmu míru na Balkánském poloostrově udržuje naše země dobré sousedské vztahy a rozšiřuje hospodářské i kulturní styky se svými sousedy. Usiluje o to, aby se naše přátelské vztahy s Federativní lidovou republikou Jugoslávií vyvíjely na základě zásad, existujících ve vztazích mezi socialistickými zeměmi. Vytvoření takových vztahů mezi našimi zeměmi je však ztěžováno řadou existujících ideologických neshod mezi Jugoslávií a zeměmi socialistického tábora. Některé jugoslávské kruhy, i včetně odpovědných vedoucích pracovníků Svazu jugoslávských komunistů, vyslovují názory, které jsou v protikladu se základními marxisticko-leninskými zásadami o socialistické výstavbě. Vynakládáme všemožné úsilí na překonání těchto různic a na ještě větší sblížení s Jugoslávií a jestliže se projeví snaha i s jugoslávské strany, jsme přesvědčeni, že naše vztahy s ní budou upraveny tak, jak mají být mezi dvěma zeměmi, v jejichž čele stojí komunistické strany. Socialistické země jsou každým rokem silnější. Náš jednotný socialistický tábor v čele se Sovětským svazem, navzdory všem podvratným činům imperialistických sil snažících se o jeho oslabení, ještě více upevňuje svoje řady a posiluje svou moc. Národy v kapitalistických zemích nenávidí válku a bojují proti kapitalistickému vykořisťování. Není síly, která by mohla zadržet mohutnou vlnu národů v koloniálních a závislých zemích, bojujících za svobodu a národní nezávislost. Kolo dějin nemůže být zastaveno, nemůže být vráceno zpět. (Potlesk.)

Naše bratrské národy plní a překračují hospodářské plány, posilují svou ekonomickou a obrannou moc, spolupůsobí pro upevnění jednoty zemí zúčastněných ve Varšavské smlouvě. To všechno zajišťuje náš svobodný vývoj k světlým obzorům komunismu a přispívá k uchování světového míru.

Drazí soudruzi a soudružky, drazí přátelé a bratři, dovolte mi, abych na závěr vyslovil přesvědčení naší delegace a všeho bulharského lidu, že naše návštěva ve vaší překrásné socialistické vlasti bude znamenat nový přínos pro další rozvoj našich hospodářských vztahů, pro rozšiřování přátelství a spolupráce ve všech oblastech našeho života v obou zemích, které stojí neochvějně v socialistickém táboře v čele s naším společným ochráncem, velikým Sovětským svazem.

Ať žije nerozborné československo-bulharské přátelství! (Potlesk.)

Ať žije jednota a svornost zemí socialistického tábora v čele s bratrským Sovětským svazem! (Potlesk.)

Ať žije světový mír! (Shromáždění povstává. - Dlouhotrvající bouřlivý potlesk. - Shromáždění usedá.)

Předseda: Přistoupíme k vlastnímu jednání.

Užší předsednictvo Národního shromáždění usneslo se ve své schůzi dne 3. dubna 1957 navrhnout Národnímu shromáždění k projednání tento pořad, jehož návrh byl členům Národního shromáždění rozdán:

1. Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 128), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Úmluva mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou o spolupráci na poli sociální politiky a Závěrečný protokol podepsané v Praze dne 25. ledna 1957 (tisk 135).

2. Volba předsednictva Národního shromáždění.

3. Doplňovací volba členů výborů Národního shromáždění.

4. Volba komisí pro občanskou kontrolu nad výkonem trestu odnětí svobody podle § 353 trestního řádu.

5. Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 138), kterým se předkládají Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Stanovy Mezinárodní agentury pro atomovou energii, podepsané v New Yorku dne 26. října 1956 (tisk 142).

6. Zpráva výboru ústavně právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 132) o notářských přeplatcích (tisk 137).

7. Zpráva výboru rozpočtového a hospodářského k vládnímu návrhu zákona (tisk 134 ) o podnikových fondech pracujících (tisk 140).

8. Zpráva výboru ústavně právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 131) o kárném (disciplinárním) stíhání rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví (tisk 136).

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu ? (Námitky nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy s navrženým pořadem dnešní schůze souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Děkuji, to je většina. Tím Národní shromáždění schválilo pořad schůze.

Přistoupíme k projednávání prvního bodu schváleného pořadu, kterým je:

1. Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Úmluva mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou o spolupráci na poli sociální politiky a Závěrečný protokol podepsané v Praze dne 25. ledna 1957 (tisk 135).

Zpravodajkou je posl. Karlovská. Dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Karlovská: Drazí bulharští přátelé, soudruzi a soudružky poslanci!

Obsah úmluvy mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou o spolupráci na poli sociální politiky a Závěrečný protokol, které jsou předkládány Národnímu shromáždění, doplňují soustavu smluv mezi oběma státy, upravující vzájemnou spolupráci na úseku hospodářském, kulturním, vědecko- technickém, na úseku právní pomoci atd.

Smluvní úprava vzájemných vztahů na uvedeném úseku v poměru ke spřátelené Bulharské lidové republice není novou úmluvou. Nahrazuje dvě dosavadní úmluvy uzavřené na tomto úseku mezi oběma zeměmi, a to úmluvu o spolupráci na poli sociální politiky a správy z 11. září 1948 č. 177/1949 Sb. a úmluvu o sociálním pojištění z 1. dubna 1949 č. 5/1950 Sb.

Ustanovení první z uvedených úmluv, upravující spolupráci ve všech otázkách a na všech úsecích sociální politiky jak uvnitř obou zemí, tak i na poli mezinárodním, jsou z největší části přejímána i do nové úmluvy.

Druhá z obou dosavadních úmluv, úmluva o sociálním pojištění, sjednaná stejně jako úmluva o spolupráci na poli sociální politiky podle vzoru obdobné úmluvy s Polskem, zabezpečovala nároky ze sociálního pojištění občanům přecházejícím z jednoho státu do druhého.

S československé strany šlo zejména o reemigranty z Bulharska, kterých bylo do roku 1950 přes 1.300. Se strany bulharské šlo pak zejména o zabezpečení nároků bulharským dělníkům pracujícím v Československé republice, jichž bylo asi 15.000. Jejich bratrská spolupráce přispěla svým podílem k růstu naší výroby.

Stejně jako podobná úmluva s Polskem, zabezpečila i úmluva s Bulharskem těmto občanům nároky z pojištění na základě součtu dob pojištění v obou státech, při čemž každý stát vyplácí dílčí důchod odpovídající době pojištění na jeho území. Přestěhuje-li se občan, který již požívá důchod, zabezpečuje úmluva poukazování důchodu do druhého státu. Celkem je podle této úmluvy nyní vypláceno od nás do Bulharska 44 důchodů plných i dílčích, z toho 10 československým občanům a 34 bulharským občanům, v úhrnné měsíční výši 11.160 Kčs. Z Bulharska k nám je poukazováno 21 důchodů, z toho 16 československým a 5 bulharským občanům v úhrnné měsíční výši 4.710 Kčs. Počet důchodů vyplácených podle úmluvy se s obou stran postupně stále zvyšuje.