Místopředseda dr Polanský (zvoní): Zahajuji přerušenou 19. schůzi Národního shromáždění.

Dříve než přistoupíme k projednávání dalších bodů schváleného pořadu, navrhuji podle usnesení užšího předsednictva Národního shromáždění, aby byla sloučena rozprava k devátému bodu pořadu, kterým je

9. Společná zpráva výboru rozpočtového a hospodářského a výboru ústavně právního k vládnímu návrhu zákona o vynálezech, objevech a zlepšovacích návrzích (tisk 166),

a k desátému bodu pořadu, kterým je

10. Společná zpráva výboru rozpočtového a hospodářského a výboru ústavně právního k vládnímu návrhu zákona o technické normalisaci (tisk 167).

Jsou nějaké námitky proti návrhu na sloučení rozpravy? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Děkuji, to je většina.

Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Žádám nyní o přednesení zpravodajské zprávy ke společné zprávě výboru rozpočtového a hospodářského a výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona o vynálezech, objevech a zlepšovacích návrzích.

Zpravodajem je posl. Vávra, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Vávra: Vážení soudruzi poslanci!

Předložený vládní návrh zákona vychází z požadavku dalšího rozvoje národního hospodářství tak jak jej vytyčila resoluce ÚV KSČ "za vyšší efektivnost československého národního hospodářství" a to využitím všech reserv a zdrojů, cestou vyššího využívání stávající techniky a včasným zaváděním techniky nové na všechny úseky našeho národního hospodářství a tím k zajištění hospodářských a politických úkolů při výstavbě socialismu v naší vlasti.

Zákon o vynálezech a zlepšovacích námětech z roku 1952 a jeho prováděcí předpisy přinesly jistě jasno v řadě otázek. Jde zejména o ta ustanovení, která vyřešila otázku přihlašovacího místa, příslušnosti a lhůt rozhodnutí o přijetí zlepšovacího námětu a která stanovila způsob zjišťování úspor a stanovení odměn. Tím ovšem není řečeno, že by tyto právní předpisy neměly nedostatků a že by ve všech směrech vyhovovaly potřebám zlepšovatelského hnutí.

Proto these strany a vlády o dalším rozvoji československého průmyslu konstatovaly, že zákon o vynálezech a zlepšovacích námětech z roku 1952 má mezery a vážné nedostatky. Toto zjištění vztahuje se i na některá ustanovení, kde rozbor těchto ukázal několik zásadních nedostatků, jejichž vliv podstatně postupem doby vzrostl a jež předložený návrh zákona odstraňuje jednak zcela novou úpravou a jednak doplněním a zpřesněním dosavadních ustanovení. Jde zejména o tyto otázky:

Úřad pro vynálezy a normalisaci organisuje průzkum vynálezů prováděný ústředními úřady a příslušnými podniky, v nichž se má zjistit možnost využití vynálezu v národním hospodářství. Rozhodne-li se ústřední úřad, že předmětu přihlášky nebo patentu má být využito, uzavře s původcem smlouvu, která stanoví podmínky využití. Smlouvu o využití může uzavřít též podnik a to buď přímo sám ze svého podnětu, nebo na příkaz ústředního úřadu.

Dvoustrannou dobrovolnou dohodou bude zajištěno využití předmětu přihlášky nebo patentu. Smlouvou bude stanovena výše odměny a přihlašovatel nebo majitel patentu si bude moci zajistit účinnou a účelnou spolupráci při zavádění vynálezu. Na konkrétním případě ukáži, jak dosavadní stav byl nespravedlivý. Vynálezy poslance Bohumila Sládka přinášejí našim válcovnám mnoho úspor a zvyšují bezpečnost práce. Potvrzením toho je, že vynález je využíván - mimo u nás - v SSSR, Bulharsku a i v Polsku. Ovšem za toto využití vynálezce nedostal žádnou odměnu, poněvadž pro to není právních ustanovení. Podle nových předpisů bude možno odměnit naše vynálezce nejen za využití jejich vynálezu v cizině, ale už za pouhé udělení patentu.

Smlouva může být uzavřena i tehdy, bude-li možno vynálezu využít až v budoucnu nebo v cizině. Směrnice o stanovení výše odměny za využití vynálezu vydá předseda Úřadu se souhlasem ministra financí.

Zavádění a rozpracování vynálezů podporuje se v návrhu nařízení ve větší míře než jak tomu bylo odměnami všem pracovníkům, kteří se na tom budou potom podílet. Podrobnosti o odměnách za účast na rozpracování, vyzkoušení, zavádění nebo rozšíření vynálezu a o jejích zdrojích budou stanoveny v prováděcích směrnicích.

Řízení o udělení patentu se zdokonaluje tím, ze se zavádí vyložení vyhlášky vynálezu k veřejnému nahlédnutí před tím, než bude patent udělen. Veřejnosti se tak poskytuje možnost k podání námitek proti udělení patentu, po případě k tomu, aby bylo upozorněno na různé vady, k nimž v řízení došlo, nebo aby byla uplatněna práva podniků, jde-li o vynález vzniklý ve spojitosti s původcovou prací v podniku.

Že je to nutné, ukáži na příkladě patentu, který byl udělen pro zařízení k hledání nežádoucích železných předmětů na gumových dopravních pásech. Patent byl udělen 18. 3. 1955. Po uveřejnění ve sbírce vynálezů došlo upozornění, že předmět přihlášky je ve světě známý. Po přezkoušení bylo shledáno, že předmět přihlášky není nový a patent byl zrušen 5. 2. 1957.

Kdyby přihláška byla před udělením zveřejněna, nebylo by došlo pravděpodobně k udělení patentu. Nehledě pak k nákladnému řízení obnovovacímu, kterým se musela zabývat pětičlenná komise.

Přihlašovateli se ukládá povinnost, aby před podáním přihlášky prozkoumal jemu dostupný dokumentační materiál a uvedl stručně výsledek tohoto průzkumu. Doporučuje se též, aby uvedl, které technické normy se předmět podle jeho vědomí dotýká.

Upouští se od požadavku, aby se v přihlášce směla uplatnit jen jediná priorita na podkladě mezinárodní úmluvy, takže v přihlášce bude možno uplatnit i několik priorit současně.

Ustanovuje se, za jakých podmínek bude možno nahlížet do spisů; tím se vyplňuje mezera obsažená v dosavadních předpisech.

Nově se zavádějí výstavní priority, čímž se původcům zachovává priorita od doby, kdy výrobek byl do výstavy vnesen.

Dosud se projevovaly velké nedostatky v třídění zlepšovacích návrhů. Praxe ukázala, že jen jako výjimečné a ojedinělé případy vyskytují se zlepšovací návrhy, které mají ryze administrativní, provozní nebo technickou povahu. V daleko větší míře mají zlepšovací návrhy současně znaky jak provozního, tak i technického zlepšení nebo provozního a administrativního zlepšení. Proto také v praxi docházelo k mnoha sporům o povahu zlepšovacího návrhu. Má-li rozdělení vyjadřovat zásluhu zlepšovatele, pak je to možné učinit způsobem jiným, zejména při řešení otázky odměny. Jak také praxe ukázala, bylo rozdělení zlepšovacích návrhů nezřídka používáno k přiznání vyšší nebo nižší odměny. Návrh zákona proto od tohoto rozdělení upouští a otázku zásluh navrhovatele řeší při určování odměny.

Dosavadní předpisy připouštějí, aby o spolupráci zlepšovatele na zkoušení a realisaci zlepšovacího návrhu a o výši výplaty odměny rozhodoval zásadně jen podnik. Pokud zlepšovatel nepředložil z vlastní iniciativy prototyp, model nebo vzorek a pokud předmět zlepšovacího návrhu nespadal přímo na jeho pracoviště, docházelo velmi často k tomu, že zkoušení a realisace návrhu byla prováděna bez něho, ač jeho spolupráce mohla mít příznivý vliv jednak na rychlost provedení zlepšovacího návrhu a jednak také na vyšší prospěch ze zavedení. Jaké to má důsledky ukazuje příklad zlepšovatele soudruha Bedřicha Nováka z Uherska, který vyvinul nový typ rozmetadla chlévské mrvy. Zhotovil dokonce prototyp. Vynález byl přihlášen a v roce 1955 udělen Novákovi patent. Nabídka vynálezu byla v témže roce přijata. Spoluúčast vynálezce na vyzkoušení funkčních vzorů a na zavedení nebyla vyžádána a tím se stalo, že nultá serie se ukázala zmetkovou, hlavně proto, že konstrukce se odchýlila od principu původně navrhovaného vynálezcem. Ani další práce na zkoušení nebyly konány za spolupráce vynálezce a tak vynálezce je dokonale oddělen od svého díla. Toto odtržení zlepšovatele od jeho myšlenky nebo díla má samozřejmě nepříznivý účinek na růst iniciativy pracujících. Totéž platí o rozhodování podniků o výši odměny, kde praxe sama již ukázala cestu ke zlepšení, a to tak, že v případech, kdy se očekávalo, že jednostranné rozhodování by vedlo k zbytečnému podání stížnosti, byla výše odměny spíše předmětem dohody mezi zlepšovatelem a podnikem než vlastním rozhodnutím podniku. To platí zejména při rozhodování o zlepšovacích návrzích, které nepřinesly zjistitelné úspory a kdy se odměna měla stanovit volnou úvahou. Jaká byla praxe vyložím na příkladě. V krajském podniku místního hospodářství Obnova v Prostějově do nedávna přenášeli až 100 kg těžké pneumatiky na ramenou. Koulel-li pracovník pneumatiku po odrásání po zemi, znečistil odrásanou plochu a tím docházelo k značnému počtu vadných výrobků, které byly předmětem častých reklamací. Dnes je již práce lepší, neboť s. Kovařík zkonstruoval převozný věšák. který odstraňuje dřinu i výrobu vadných výrobků a umožňuje, aby jeden pracovník převezl bez námahy najednou až 4 velké pneumatiky.

Až potud by to bylo v pořádku. Horší to již je s otázkou odměny. Konečně po vzájemném dohadování odměna byla stanovena a to ve výši 200 Kčs. V této odměně je i náhrada za dodání technického konstrukčního výkresu, za který s. Kovařík je dlužen 245 Kčs, poněvadž výkres sám nemohl zhotovit. Zdá se, že úspora pracovního času, odstranění dřiny a vadných výrobků se někde ještě velmi málo cení. Stejný postup byl zachován i tehdy, jestliže zlepšovací návrh přinášel úspory, avšak tyto byly nepatrné nebo těžko zjistitelné.

Uzavření dohody o využití zlepšovacího návrhu, o spolupráci na jeho zkoušení, jakož i o odměně tvoří jeden ze základních principů předloženého vládního návrhu. Očekává se od něho zkrácení dosavadního řízení, odstranění průtahů a vzrůst tvůrčí technické iniciativy pracujících a účinnější zkoušení a zavádění návrhů.

Povinnost rozšiřovat zlepšovací návrhy do dalších podniků v dosavadních právních předpisech je uložena jen ústředním úřadům. Ústřední úřady omezily se při plnění této povinnosti jen na administrativní formy, aniž se jejich návrhem blíže zabývaly. Svědčí o tom případ nár. podniku České závody motocyklové ve Strakonicích, kde byl přijat zlepšovací návrh ing. B. Vrhela pod názvem leskutvorné přísady k alkalické mědící lázni. Přináší ročně téměř 300.000 Kčs úspor. Návrh je použitelný v jiných podnicích. Proto byl také zaslán do 66 závodů v našem státě, z toho 15 odpovědělo, že návrh zavedou, pro 8 je návrh nepoužitelný a 43 závodů od června 1956 do dnešního dne neodpovědělo.

Podle nových právních předpisů bude muset každý podnik projednat došlý zlepšovací návrh k rozšíření jako návrh v podniku přihlášený a bude muset ve 30 dnech se vyjádřit, zda návrh zavede, nezavede nebo zda jej bude zkoušet. Prospěje to zlepšovatelům i národnímu hospodářství.

Na rozdíl od dosavadního zákona předložený návrh vychází ze zásady, že za splněný pracovní úkol náleží mzda a případně prémie. Za pracovní úkol považuje osnova to, co bylo pracovníku uloženo plánem nebo pracovním příkazem. Popis prací není rozhodující. Popis prací ukazuje jen, jaké práce mohou být ukládány pracovníku na tomto pracovišti. Došlo-li k uložení úkolu, může být jeho vypracování uznáno za zlepšovací návrh, překročil-li zlepšovatel plněním takového pracovního úkolu meze daných technických pokynů, směrnic a podmínek, nebo vyřešil-li splněním pracovního úkolu vyhlášený thematický úkol.

Dalším nedostatkem dosavadních právních předpisů je nedostatečné zajištění hmotné zainteresovanosti pracovníků podílejících se na zkoušení, zavádění a rozšiřování zlepšovacích návrhů.

Pokud jde o hmotnou zainteresovanost pracovníků, upravuje se nyní novým způsobem. Návrh na odměnu se přiznává každému, kdo se zaslouží o technické propracování, zajištění realisace, realisaci a rozšíření zlepšovacího návrhu, ať už jde o mistry, vedoucí cechu, provozu a ostatní pracovníky, jestliže vytvoří na svěřeném úseku takové podmínky, aby zlepšovací návrhy mohly být bez průtahu zkoušeny a zaváděny, aby tak pomáhaly plnit plán úkolů, a konečně i tomu, kdo upozorní, že je možno využít zlepšovacího návrhu jinde přihlášeného, vedlo-li toto upozornění ke skutečnému zavedení zlepšovacího návrhu a jeho využití. Tímto způsobem jsou zainteresováni na rozšíření zlepšovacího návrhu všichni pracovníci, kteří se zlepšovacím návrhem přijdou do styku.

Dosavadní zákon také neobsahoval ustanovení o povinnosti projednávání návrhů podniků státních orgánů a organisací s orgány ROH.

Návrh zákona naproti tomu ukládá podnikům povinnost projednat a dohodnout s orgány ROH všechny návrhy týkající se organisace a řízení vynálezeckého a zlepšovatelského hnutí. Tím bude zajištěno, aby orgány odborového hnutí nebyly opomíjeny.

Návrh zákona byl před předložením vládě projednán s vynálezci a zlepšovateli na více než 200 krajských a podnikových aktivech. Veřejné diskuse se zúčastnilo přes 10.000 pracujících, kteří přinesli skoro 5.000 připomínek. Podle připomínek pracujících, především vynálezců a zlepšovatelů, byly zásady doplněny.

Rozpočtový a hospodářský výbor a výbor ústavně právní projednaly předložený návrh zákona o vynálezech, objevech a zlepšovacích návrzích a doporučují jej Národnímu shromáždění ke schválení. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Žádám o přednesení zpravodajské zprávy ke společné zprávě výboru rozpočtového a hospodářského a výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona o technické normalisaci. Zpravodajem je posl. Kubec. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Kubec: Vážené Národní shromáždění! Soudružky a soudruzi, bratři a sestry poslanci!

Československo je stát, který má velmi vyspělou průmyslovou výrobu. Má také v tomto oboru velmi dobrou tradici. A dobrá pověst našich výrobků nás zavazuje k neustálému zvyšování technické úrovně.

Nesmíme zapomínat, že mnoho našich výrobků vyvážíme, ať již to jsou stroje a zařízení, či spotřební zboží, a že hledáme zákazníky v nejrůznějších zemích světa, abychom byli schopni obstát čestně ve světové konkurenci a zlepšovat dosavadní výsledky, především zvyšovat technickou úroveň výroby.

Úroveň techniky se nerozvíjí sama od sebe, je rozvíjena lidmi a jednou z nejdůležitějších podmínek technického vzestupu u nás je spojené úsilí všech pracovníků - vývojářů, konstruktérů, technologů, mistrů i dělníků.

Otázka nové techniky není jen otázkou několika málo konstruktérů, kteří někdy jen z vlastní iniciativy řeší dané úkoly technického rozvoje podniku. Technický rozvoj podniku musí být sledován všemi vedoucími pracovníky od ředitele až po pracovníky ve výrobě. Za hlavní směr zvyšování technické úrovně v současných podmínkách je nutno považovat všestranné zvyšování mechanisace výrobních pochodů.

Nejvyšším stupněm zavádění nové techniky do výroby je automatisace. Ovšem s jejím postupem do výroby nemůžeme být spokojeni.

Budování socialismu v naší zemi vedlo k tomu, ze se rozvoj zaměřil především na strojírenství. Strojírenství má v socialistické industrialisaci mimořádný význam, neboť je páteří socialistické industrialisace.

Na několika příkladech z tohoto odvětví našeho národního hospodářství bych chtěl ukázat souvislost projednávaného návrhu zákona o technické normalisaci a vyšší efektivnosti našeho národního hospodářství.

Pomalu postupují normalisační, typisační a unifikační práce v řadě oborů. Jedním z nich, kde tato činnost zvláště zaostává, jsou zemědělské stroje. U jednoho výrobku použili konstruktéři pro určitý průměr šroubů tří druhů podložek, jež se svými rozměry lišily jen nepatrně, při čemž ani jedna z nich neodpovídala normám. Není třeba ani mluvit o problémech náhradních součástek k těmto strojům.

Vedoucí pracovníci i konstruktéři podceňují normalisaci a typisaci jako významný nástroj pro zavádění hromadné výroby a tím rovněž i zlevňování výroby. A při tom si jedním dechem stěžují na kusový charakter naší výroby. Pokud se přece jen používá normalisovaných a unifikovaných součástí, nebývá zpravidla zajištěna sériová či hromadná výroba ve specialisovaných dílnách na sklad, takže se tyto součásti velmi často vyrábějí sériově či kusově jako ostatní originální součástky, při čemž se ztrácí jedna z podstatných výhod normalisace.