Úzkým profilem našeho národního hospodářství je neustálé překračování plánu nákladů spolu se zvyšováním neplánovaných ztrát ČSSS. ČSSS mají ukázat našemu zemědělství v plném rozsahu socialistickou velkovýrobu za použití nejpokrokovějších method v práci, nejvyšší organisaci a efektivnost zemědělské výroby. V našem národním hospodářství se ČSSS stanou vzorem v organisačním řízení zemědělských velkozávodů s nejnižšími náklady a s nejvyšší výrobou. Mají se stát vzorem pro řízení jednotných zemědělských družstev a jiných zemědělských závodů. Doposud ČSSS plní svůj úkol jen částečně a proto se musí v budoucnu vystříhati všech problémů, které zaviňují jejich zaostávání. Příčiny zaostávání a neuspokojivých výsledků v hospodaření státních statků jsou v neustálém pohybu půdního fondu, t. j. přebírání a předávání půdy, a v nedostatcích v organisaci živočišné a rostlinné výroby.

Nejsou dosud dostatečně vybaveny stavebními a strojovými investicemi a pokud je mají, dostatečně jich nevyužívají. Též dosavadní systém plánování a financování je neuspokojivý. Nejhorší situace je v organisaci práce a kádrové politice ČSSS. Tato politika zaviňuje neustálou fluktuaci pracovníků, hlavně středně technických kádrů. Tak jak ČSSS mají neustálé potíže se změnami v půdních fondech, v organisaci a financování, prodělaly tyto změny i jiné hospodářské organisace a dosud je prodělávají. Přece však nevykazují tak vysoké náklady a neplánované ztráty jako ČSSS. Zkušenost nás učí, že závody zaznamenávající stálost pracovníků jsou závody konsolidovanými, a jejich výsledky zaznamenávají tendenci vzestupnou. Opak je tomu u ČSSS v neustálých změnách ve vyšších a středně technických kádrech, ve fluktuaci pracovníků, která nepomůže ČSSS k úspěchu. Jsou statky, které vystřídaly během krátkého období několikráte ředitele, statkového agrotechnika, zootechnika a jiné důležité pracovníky a proto nemůže býti jejich výsledek uspokojivý. Jsou případy, že odborní pracovníci hospodářskou podstatu statku nepoznali, a již jsou vyměněni. Je nutno se s takovým stavem u ČSSS řádně vypořádat. Též platový a prémiový řád neodpovídá v některých případech důležitosti a odpovědnosti určitých pracovníků státních statků. Vedení státních statků má vypracováno opatření k dalšímu rozvoji ČSSS, je ovšem nutno je rychle realisovat.

Náš státní rozpočet přenechává značné finanční zdroje naší Akademii zemědělských věd, jejímž úkolem je vnést do našeho zemědělství neustále větší úspěchy, týkající se vyšších výnosů, větší užitkovosti u hospodářského zvířectva, větší mechanisace a snížení podílu lidské práce na zemědělské výrobě. Dosud však vidíme, až na některé mechanisované zemědělské práce, že větším dílem vyorávají zemědělci řepu cukrovou starým způsobem, spojeným s vysokými náklady. Na Akademii zemědělských věd klade naše strana a vláda velkou odpovědnost za zmechanisování zemědělských prací. Rádi bychom viděli v blízké budoucnosti skutečný výsledek.

Soudruzi a soudružky!

Uvedl jsem zde několik příčin překračování plánu nákladů v některých odvětvích našeho národního hospodářství. Odstranění těchto příčin se jistě projeví v našem národním důchodu a bude působiti stále pronikavěji na vyšší hmotnou úroveň pracujícího lidu. Nesmíme si dovolit, aby náš pracující lid nebyl informován o vedení, řízení a výsledcích jeho závodu, spolu s výsledky a řízení jiných závodů. Musíme našeho pracujícího člověka vychovávat k socialistickému soutěžení, musíme u něho vzbuditi ctižádostivost v pracovních úspěších a pak jistě nebude problémem rychle se vypořádati s tíživými problémy, které v některých odvětvích našeho národního hospodářství jsou.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Posledním přihlášeným řečníkem je pan poslanec Růzha. Dávám mu slovo.

Posl. Růzha: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi, sestry a bratři poslanci!

První rok druhé pětiletky, rok 1956, jehož závěrečný účet projednáváme, zastihl národní výbory v přijímání nových a odpovědných úkolů. Přesto, že šlo o poslední rok volebního období členů národních výborů, možno říci, že se národní výbory svých úkolů zhostily dobře a že dobře hospodařily. Obstály tak, ze mohly jít do volebního roku s čistým štítem s takovými zkušenostmi, že jim bylo možno dát ještě více pravomocí a odpovědnosti na všech úsecích jejich přepestré práce.

Po velkém úspěchu v letošních květnových volbách byly nové národní výbory zvoleny, a dnes možno říci, že v národních výborech pracuje přes půl milionu volených funkcionářů a že odpovídají téměř za jednu třetinu celého našeho národního hospodářství. Jinými slovy řečeno roste účast lidu na správě státu a rostou i naše národní výbory. Z toho máme všichni upřímnou radost a na dobré výsledky práce NV může být každý poctivý občan naší republiky hrdý.

Poučeni můžeme být v tomto směru i z pohledu na hospodaření národních výborů v roce 1956. Příjmy byly splněny na 100,2 % a výdaje na 100,1 %. Nedostatky byly především v nesplněných vlastních příjmech. Na druhé straně však je nutno konstatovat i pochválit, že byl v roce 1956 zlepšen administrativní a účetní pořádek a s hlediska hospodaření s finančními prostředky značně vzrostla důvěra občanů v národní výbory. Zásluhou lepší pomoci ONV se zlepšila činnost MNV. Nejenom to; na zlepšení působila také dnes už vžitá, velmi užitečná a iniciativní soutěž. Všechno pomohlo k tomu, že mnohé místní národní výbory na příklad inkasují daně a poplatky vlastními dobrovolnými pracovníky, a v mnohých obcích nejsou nedoplatky.

Podíváme-li se na soutěž finančních odborů za aktivní hospodaření podle vzoru Trenčín-Kroměříž, která tolik přispěla ke zdokonalení práce finančních odborů a která dokázala zvýšit úsilí národních výborů za hospodářský rozvoj celého okresu za účasti všech občanů, podíváme-li se na hnutí, vyvolané okresními národními výbory Tábor-Třebíč-Liptovský Mikuláš koncem loňského roku, podíváme-li se na akce zvelebení obcí a okresů, musíme přiznat, že jedinou a správnou cestou dnes je, přenášet rozvážně a moudře, ale také s důvěrou, pravomoc na národní výbory.

Přitom nechci tvrdit, že všechno je už v pořádku na příklad u místních národních výborů, a jedna z vět dopisu Ústředního výboru KSČ pracujícímu lidu naší vlasti, že není možné připustit, aby místní národní výbory rozhodovaly o otázkách života města či vesnice za zavřenými dveřmi, je naprosto správná.

O tom, jak stále ještě je kontroly, pomocné ruky i rady třeba, uvedu příklady. Podle vzorů z okresů Tábor-Třebíč-Liptovský Mikuláš jsou v řadě obcí budovány údržbářské čety při místním národním výboru. Hlavním účelem je poskytnout obyvatelstvu rychlou a levnou službu, pomoci doplňkovým rozpočtům a udělat škrt přes rozpočet melouchářům. Jistě je správné, když na okrese Liberec můžeme zjistit, že například v Osečné byla zřízena malá údržbářská četa, jejíž veškerý příjem plyne ze služeb obyvatelstvu. Na tomtéž okrese je však obec Stráž nad Nisou, kde pomocí údržbářské čety při MNV postavili kino a opravili kostel nákladem téměř 100 000 Kčs. I když jde o zařízení, která slouží obyvatelstvu, nejde o služby obyvatelstvu, jak je má na zřeteli hnutí Tábor-Třebíč-Liptovský Mikuláš, zde nebylo postupováno správně, zvláště když odměny za tuto práci byly uhrazeny vysloveně z rozpočtu národního výboru.

Do třetice uvedu přímo klasicky případ nesprávného chápání věcí. Na tomtéž okrese ve Vesci místní národní výbor nekontroloval vedoucího údržbářské čety a dopadlo to tak, že do stavu této čety vzali údržbáře z národního podniku Textilana, největšího podniku v Liberci, proto, že pro ně národní podnik neměl mzdové fondy. Opravovali Textilaně bytové jednotky. Na základě mzdových podkladů, které vypracoval národní podnik Textilana, vyhotovil účetní údržbářské čety ve Vesci výplatní listiny a vystavil fakturu. Tím se staly mzdy pro národní podnik věcnými náklady a mohli vyplácet za práce, pro něž mzdové fondy nebyly. Vedoucí údržbářské čety si nechal vyplatit 20 % odměny za výplatní listinu, kterou ani nepodepsal. Jinak neměl s prací a odpovědností nic společného, protože práce a dozor si prováděl národní podnik Textilana sám. Vždyť za tento dozor vyplatil dvěma svým zaměstnancům téměř 4 000 korun odměn. Na veřejné schůzi občanů ve Vesci byli všichni, kdo se těchto machinací dopustili, odsouzeni a občané se právem dožadují přísného potrestání. Je ovšem vinen i místní národní výbor, nováček v této činnosti, i zkušený národní podnik Textilana.

Nelze v diskusním příspěvku vyčerpat všechno to, co by těsně souviselo se závěrečným účtem za loňský rok a s národními výbory. Bylo by možno hovořit na příklad o bytovém hospodářství. Národní výbory obhospodařují v naší republice 401.000 bytových jednotek, náklady jsou kryty pouze z 32 % z tržeb za nájemné, údržba má zvláště v pohraničí velké nedostatky. Zákon a směrnice o poplatcích z větších bytů, i když jde o zcela novou věc, nejsou dobře zajišťovány. Tak např. v Liberci městě podalo asi 3 000 občanů přiznání, většina podle přiznání platí, ale nepodali přiznání všichni, některá přiznání jsou problematická a splátky nejsou běžně upomínány u těch, kteří přiznání podali a neplatí. Tím ovšem také nám zákon nepomáhá řešit bytovou otázku. Mimo to si občané neoprávněně zadržují částky, které už po tři měsíce patří národnímu výboru. Loni dlužné nájemné v Liberci se rovnalo kvótě měsíčního nájemného, dnes díky dobré práci národního výboru a domovních správ činí již pouze jednu třetinu měsíční kvóty. Proč dobré zkušenosti s inkasem nájemného neuplatňovat např. ihned při inkasu poplatků z větších bytů?

Bylo by možné se zastavit u školství. Loni bylo dáno do provozu 133 nových škol a téměř tolik školních pavilonů. Bude však nutno se zamyslet nad vyčerpanými částkami na stavbu škol třeba jen proto, že národní výbory nezajistily dostatek pracovních sil do stavebnictví.

Bylo by možno hovořit o zdravotnictví v souvislosti se štědrou rukou ve vydávání finančních prostředků. To, že je ruka štědrá, je v pořádku, ovšem jenom tam, kde je to zákonné, oprávněné, v mezích možností a kde je přísná kontrola. Jak je možné na př., že od lidí, kteří nejsou nemocensky pojištěni, se za léčení a léky tak směšně málo vyúčtovává. V Libereckém kraji není povolena žádná soukromá ordinace lékaře. Léčí-li se soukromě za peníze, znamená to "na černo". Nejenom to. Utíkají daně. A bylo by možno dokonce položit opodstatněnou otázku, nepředepisují-li se léky nepojištěným na blanketech pro pojištěnce? Když mluvíme o lécích, vybavují se nám zbytečné zásoby léků v domácnostech, a při tom máme na zřeteli pilulky, mastičky, kapky a pod., ale nezapomínejme na domácí sbírky brýlí, orthopedických vložek do bot a pod. Nezapomínejme ani na takové "maličkosti" jako je cestovné k lékaři. Potvrzenky a data se dávají mnohdy pacientům s neobyčejnou benevolenci proto, "abych si nedělal zlou krev".

Kdosi mi řekl, že jde o maličkosti, že je třeba upozorňovat na větší nedostatky. Není to pravda, neboť zde nejde jen o neoprávněné vydávání finančních prostředků, i když hodně maličkostí dělá dohromady také velikou částku, ale jde také o výchovu lidí. Převážná část je lidi poctivých, kteří i v maličkostech jsou důslední ve své poctivosti sami u sebe především. My chceme, aby jich bylo čím dál tím víc. Člověku méně poctivému něco projde, namlsá se na větší částky a tak třeba ze šesti korun, které se mu podařilo neoprávněně dostat za cestovné k lékaři, je manko 60.000 korun a nakonec, protože nic nejde do nekonečna, je z toho 6 let.

Uvedl jsem již, že některé příjmy národních výborů nebyly loni splněny. Mezi nimi je i nesplněných téměř 50 milionů na místních daních a poplatcích. Není to mnoho, snad by mohl někdo namítnout. Vždyť dokázala první republika tuto částku odepsat v t. zv. depuraci třeba jen jedinému fabrikantovi. Já však tvrdím, že je to dost, nehledě k tomu, že jde o zbytečné nedostatky ve vyměřování a vymáhání a že jde o neuvážené poskytovaní daňových úlev a mnohde i o podceňování věci, o což v podstatě jde? Připouštíme, že si lidé neoprávněně přivlastňují prostředky, které patří celé společnosti, a s nimiž plán počítá. A tyto nedostatky vyplývají nikoliv z toho na příklad, že finanční odbory ONV mají málo pracovníků, ale z toho, že tyto odbory nepracují všude dobře s širokým aktivem spolupracovníků, podceňují ho a v tom nutno spatřovat tu největší chybu. Proč zkušenosti mnohých místních národních výborů a dokonce některých ONV, které díky širokému aktivu dobrovolných spolupracovníků mají své věci finanční i daňové v naprostém pořádku, neuplatňovat na všech ONV?

Uvedu jeden příklad, který nesouvisí s rozpočtem národních výborů, ale který je s prací národních výborů a celé Národní fronty tak úzce spjat a který právě dobrou prací mezi lidmi, prací s širokým aktivem, má takové úspěchy. Zdůraznil jej zde již ministr financí. Jde o přírůstky vkladů a těch, kteří ukládají. Přírůstek za rok 1954 byl 1.148 milionů, za rok 1955 1.630 milionů, za rok 1956 už 2.538 milionů a za první čtvrtletí letošního roku 1.717 milionů korun. Lze zde bezesporu hovořit o významném a přesvědčivém důkazu o dobrém hospodaření našich lidí a také o dobré práci státních spořitelen.

Krajská správa spořitelen v Liberci je držitelem prvenství na tomto úseku v českých krajích. Máme z toho velikou radost, zvláště když se zamyslíme nad čísly. V našem kraji připadá 668 vkladních knížek na 1.000 obyvatel a průměrné úspory činí 718 korun na obyvatele. Okres Semily má dokonce 1.060 vkladních knížek na 1.000 obyvatel, Turnov 918, Mnichovo Hradiště 875, Jilemnice 856 a pod. Průměrné úspory v Mnichově Hradišti činí 1.314 korun na jednoho obyvatele, v Semilech 1.225 korun, v Turnově 1.158 korun, v Jilemnici 1.074 korun. Přírůstky úspor na jednoho obyvatele v kraji za rok 1956 činily 177 korun, nejvíce v Mnichově Hradišti: 243 koruny. Já se nerozpakuji tvrdit, že právě tento příklad je jedním z nejpádnějších svědectví a dokumentů o tom, jak se zvyšuje životní úroveň lidu, o tom, jaká je důvěra našeho lidu v naši měnu, a o tom, jak správné jsou všechny věty dopisu Ústředního výboru Komunistické strany Československa k pracujícím, v kapitole o dosažených výsledcích naší cesty vpřed.

Tyto úvahy nás vedou zpět do první republiky. Možná, že byly větší přírůstky vkladů, ale jaké to byly peníze a kolik bylo těch, kteří mohli ukládat? A za jakou cenu si mnozí ukládali?

Dnes a denně se člověk v rozhovorech s lidmi schází s upřímnými, otevřenými a poctivými občany naší republiky, kteří vzpomínají. Uvedu příklad. František Nedvěd pracuje v národním podniku Naveta ve Mšeně u Jablonce nad Nisou. V této továrně pracuje od roku 1928, ještě v dobách, kdy zde vládl fabrikant Pfeninger. Vypravuje, že vydělával 100 korun týdně a v roce 1933 jen díky tomu, že byl silný a zdravý, mohl pracovat, ovšem jen 22 hodin týdně a to jenom na stavbě vily pro pana továrníka. Jeho týdenní výdělek byl tehdy 50 korun. Hovořil o tom, jak bydlel v podnájmu za 28 korun měsíčně v podkrovní světnici se slamníkem jako jediným zařízením. Nedovede dnes pochopit, i když to sám prožil, jak mohli bydlet jeho rodiče s devíti dětmi v jedné světnici 5 krát 4 metry velké. S jinými pocity vzpomíná jistě pan fabrikant Pfeninger a jemu podobní. Vždyť on byl poctivým podnikatelem. To, že nějaký Nedvěd a jemu podobní žili v bídě, mu bylo jedno, vždyť on "plnil své povinnosti k celku". Po úspěšných nebo méně úspěšných námitkách zaplatil vždy daně, staral se o blaho své rodiny jako dobrý otec, okázale a "přiměřeně" ke svým možnostem se zúčastnil i dobročinnosti, a vrcholem jeho ctnosti byly vždy tak zvané "čisté ruce". Když se obohacoval, obohacoval se jen v mezích zákona. Ano, to byla jejich morálka.

Nejen že mu nevadil úděl pana Nedvěda, ale nevadil mu ani osud státu, ani osud obce, ve které žil. Vůbec mu nevadilo, že to šlo "od deseti k pěti" a že každé novorozeně v dobách t. zv. "zlatých časů" dostalo do vínku 3.200 korun státního dluhu, nehledě k ostatním dluhům. A ty nebyly malé. Já žil ve Frýdlantě v Čechách a toto sedmitisícové městečko mělo koncem roku 1937 přes 40 milionů obecních dluhů. A to byla jen kapka v celkových dluzích t. zv. samosprávních svazků za první kapitalistické republiky.

Pan Pfeninger si říká "škoda těch časů", my se soudruhem Nedvědem si říkáme "Zaplať Pán Bůh, že máme ty staré zlaté časy za sebou". Naše děti se nerodí ani s dluhy, ani na dluh. (Potlesk.)

Dnes už nevládnou ti, kteří mluvili o národu a mysleli tím sebe a svou rodinu, kteří mluvili o rodné zemi a měli na zřeteli jen své velkostatky, kteří mluvili o národním hospodářství a měli na mysli své fabriky.

Zadluženci i zaprodanci ze západu by nás zase chtěli hnát do podobných poměrů, jenomže jejich volání je marné, to dnes už zcela jasně zaniklo v bouřlivém fortissimu naší cesty vpřed za dovršení socialistické výstavby v naší vlasti, za ještě bohatší republiku, za ještě mocnější rozvoj našeho národního hospodářství a za další růst životni úrovně všeho našeho lidu. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Tím je pořadí řečníků, kteří se přihlásili do rozpravy, vyčerpáno.

Hlásí se ještě někdo o slovo? (Nikdo.)

O slovo se nikdo nehlásí, rozprava je tedy skončena.

Dříve než přistoupíme k hlasování, dávám zpravodaji poslanci Tymešovi slovo k doslovu.

Zpravodaj posl. Tymeš: Vzdávám se slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Nebyl podán žádný pozměňovací návrh, budeme tedy hlasovat, a to podle předložené zprávy výboru rozpočtového a hospodářského.