Úzkým profilem našeho národního
hospodářství je neustálé překračování
plánu nákladů spolu se zvyšováním
neplánovaných ztrát ČSSS. ČSSS
mají ukázat našemu zemědělství
v plném rozsahu socialistickou velkovýrobu za použití
nejpokrokovějších method v práci, nejvyšší
organisaci a efektivnost zemědělské výroby.
V našem národním hospodářství
se ČSSS stanou vzorem v organisačním řízení
zemědělských velkozávodů s
nejnižšími náklady a s nejvyšší
výrobou. Mají se stát vzorem pro řízení
jednotných zemědělských družstev
a jiných zemědělských závodů.
Doposud ČSSS plní svůj úkol jen částečně
a proto se musí v budoucnu vystříhati všech
problémů, které zaviňují jejich
zaostávání. Příčiny
zaostávání a neuspokojivých výsledků
v hospodaření státních statků
jsou v neustálém pohybu půdního fondu,
t. j. přebírání a předávání
půdy, a v nedostatcích v organisaci živočišné
a rostlinné výroby.
Nejsou dosud dostatečně vybaveny stavebními
a strojovými investicemi a pokud je mají, dostatečně
jich nevyužívají. Též dosavadní
systém plánování a financování
je neuspokojivý. Nejhorší situace je v organisaci
práce a kádrové politice ČSSS. Tato
politika zaviňuje neustálou fluktuaci pracovníků,
hlavně středně technických kádrů.
Tak jak ČSSS mají neustálé potíže
se změnami v půdních fondech, v organisaci
a financování, prodělaly tyto změny
i jiné hospodářské organisace a dosud
je prodělávají. Přece však nevykazují
tak vysoké náklady a neplánované ztráty
jako ČSSS. Zkušenost nás učí,
že závody zaznamenávající stálost
pracovníků jsou závody konsolidovanými,
a jejich výsledky zaznamenávají tendenci
vzestupnou. Opak je tomu u ČSSS v neustálých
změnách ve vyšších a středně
technických kádrech, ve fluktuaci pracovníků,
která nepomůže ČSSS k úspěchu.
Jsou statky, které vystřídaly během
krátkého období několikráte
ředitele, statkového agrotechnika, zootechnika a
jiné důležité pracovníky a proto
nemůže býti jejich výsledek uspokojivý.
Jsou případy, že odborní pracovníci
hospodářskou podstatu statku nepoznali, a již
jsou vyměněni. Je nutno se s takovým stavem
u ČSSS řádně vypořádat.
Též platový a prémiový řád
neodpovídá v některých případech
důležitosti a odpovědnosti určitých
pracovníků státních statků.
Vedení státních statků má vypracováno
opatření k dalšímu rozvoji ČSSS,
je ovšem nutno je rychle realisovat.
Náš státní rozpočet přenechává
značné finanční zdroje naší
Akademii zemědělských věd, jejímž
úkolem je vnést do našeho zemědělství
neustále větší úspěchy,
týkající se vyšších výnosů,
větší užitkovosti u hospodářského
zvířectva, větší mechanisace
a snížení podílu lidské práce
na zemědělské výrobě. Dosud
však vidíme, až na některé mechanisované
zemědělské práce, že větším
dílem vyorávají zemědělci řepu
cukrovou starým způsobem, spojeným s vysokými
náklady. Na Akademii zemědělských
věd klade naše strana a vláda velkou odpovědnost
za zmechanisování zemědělských
prací. Rádi bychom viděli v blízké
budoucnosti skutečný výsledek.
Soudruzi a soudružky!
Uvedl jsem zde několik příčin překračování
plánu nákladů v některých odvětvích
našeho národního hospodářství.
Odstranění těchto příčin
se jistě projeví v našem národním
důchodu a bude působiti stále pronikavěji
na vyšší hmotnou úroveň pracujícího
lidu. Nesmíme si dovolit, aby náš pracující
lid nebyl informován o vedení, řízení
a výsledcích jeho závodu, spolu s výsledky
a řízení jiných závodů.
Musíme našeho pracujícího člověka
vychovávat k socialistickému soutěžení,
musíme u něho vzbuditi ctižádostivost
v pracovních úspěších a pak jistě
nebude problémem rychle se vypořádati s tíživými
problémy, které v některých odvětvích
našeho národního hospodářství
jsou.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Posledním přihlášeným řečníkem
je pan poslanec Růzha. Dávám mu slovo.
Posl. Růzha: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi,
sestry a bratři poslanci!
První rok druhé pětiletky, rok 1956, jehož
závěrečný účet projednáváme,
zastihl národní výbory v přijímání
nových a odpovědných úkolů.
Přesto, že šlo o poslední rok volebního
období členů národních výborů,
možno říci, že se národní
výbory svých úkolů zhostily dobře
a že dobře hospodařily. Obstály tak,
ze mohly jít do volebního roku s čistým
štítem s takovými zkušenostmi, že
jim bylo možno dát ještě více pravomocí
a odpovědnosti na všech úsecích jejich
přepestré práce.
Po velkém úspěchu v letošních
květnových volbách byly nové národní
výbory zvoleny, a dnes možno říci, že
v národních výborech pracuje přes
půl milionu volených funkcionářů
a že odpovídají téměř
za jednu třetinu celého našeho národního
hospodářství. Jinými slovy řečeno
roste účast lidu na správě státu
a rostou i naše národní výbory. Z toho
máme všichni upřímnou radost a na dobré
výsledky práce NV může být každý
poctivý občan naší republiky hrdý.
Poučeni můžeme být v tomto směru
i z pohledu na hospodaření národních
výborů v roce 1956. Příjmy byly splněny
na 100,2 % a výdaje na 100,1 %. Nedostatky
byly především v nesplněných
vlastních příjmech. Na druhé straně
však je nutno konstatovat i pochválit, že byl
v roce 1956 zlepšen administrativní a účetní
pořádek a s hlediska hospodaření s
finančními prostředky značně
vzrostla důvěra občanů v národní
výbory. Zásluhou lepší pomoci ONV se
zlepšila činnost MNV. Nejenom to; na zlepšení
působila také dnes už vžitá, velmi
užitečná a iniciativní soutěž.
Všechno pomohlo k tomu, že mnohé místní
národní výbory na příklad inkasují
daně a poplatky vlastními dobrovolnými pracovníky,
a v mnohých obcích nejsou nedoplatky.
Podíváme-li se na soutěž finančních
odborů za aktivní hospodaření podle
vzoru Trenčín-Kroměříž,
která tolik přispěla ke zdokonalení
práce finančních odborů a která
dokázala zvýšit úsilí národních
výborů za hospodářský rozvoj
celého okresu za účasti všech občanů,
podíváme-li se na hnutí, vyvolané
okresními národními výbory Tábor-Třebíč-Liptovský
Mikuláš koncem loňského roku, podíváme-li
se na akce zvelebení obcí a okresů, musíme
přiznat, že jedinou a správnou cestou dnes
je, přenášet rozvážně a
moudře, ale také s důvěrou, pravomoc
na národní výbory.
Přitom nechci tvrdit, že všechno je už v
pořádku na příklad u místních
národních výborů, a jedna z vět
dopisu Ústředního výboru KSČ
pracujícímu lidu naší vlasti, že
není možné připustit, aby místní
národní výbory rozhodovaly o otázkách
života města či vesnice za zavřenými
dveřmi, je naprosto správná.
O tom, jak stále ještě je kontroly, pomocné
ruky i rady třeba, uvedu příklady. Podle
vzorů z okresů Tábor-Třebíč-Liptovský
Mikuláš jsou v řadě obcí budovány
údržbářské čety při
místním národním výboru. Hlavním
účelem je poskytnout obyvatelstvu rychlou a levnou
službu, pomoci doplňkovým rozpočtům
a udělat škrt přes rozpočet melouchářům.
Jistě je správné, když na okrese Liberec
můžeme zjistit, že například v
Osečné byla zřízena malá údržbářská
četa, jejíž veškerý příjem
plyne ze služeb obyvatelstvu. Na tomtéž okrese
je však obec Stráž nad Nisou, kde pomocí
údržbářské čety při
MNV postavili kino a opravili kostel nákladem téměř
100 000 Kčs. I když jde o zařízení,
která slouží obyvatelstvu, nejde o služby
obyvatelstvu, jak je má na zřeteli hnutí
Tábor-Třebíč-Liptovský Mikuláš,
zde nebylo postupováno správně, zvláště
když odměny za tuto práci byly uhrazeny vysloveně
z rozpočtu národního výboru.
Do třetice uvedu přímo klasicky případ
nesprávného chápání věcí.
Na tomtéž okrese ve Vesci místní národní
výbor nekontroloval vedoucího údržbářské
čety a dopadlo to tak, že do stavu této čety
vzali údržbáře z národního
podniku Textilana, největšího podniku v Liberci,
proto, že pro ně národní podnik neměl
mzdové fondy. Opravovali Textilaně bytové
jednotky. Na základě mzdových podkladů,
které vypracoval národní podnik Textilana,
vyhotovil účetní údržbářské
čety ve Vesci výplatní listiny a vystavil
fakturu. Tím se staly mzdy pro národní podnik
věcnými náklady a mohli vyplácet za
práce, pro něž mzdové fondy nebyly.
Vedoucí údržbářské čety
si nechal vyplatit 20 % odměny za výplatní
listinu, kterou ani nepodepsal. Jinak neměl s prací
a odpovědností nic společného, protože
práce a dozor si prováděl národní
podnik Textilana sám. Vždyť za tento dozor vyplatil
dvěma svým zaměstnancům téměř
4 000 korun odměn. Na veřejné schůzi
občanů ve Vesci byli všichni, kdo se těchto
machinací dopustili, odsouzeni a občané se
právem dožadují přísného
potrestání. Je ovšem vinen i místní
národní výbor, nováček v této
činnosti, i zkušený národní podnik
Textilana.
Nelze v diskusním příspěvku vyčerpat
všechno to, co by těsně souviselo se závěrečným
účtem za loňský rok a s národními
výbory. Bylo by možno hovořit na příklad
o bytovém hospodářství. Národní
výbory obhospodařují v naší republice
401.000 bytových jednotek, náklady jsou kryty pouze
z 32 % z tržeb za nájemné, údržba
má zvláště v pohraničí
velké nedostatky. Zákon a směrnice o poplatcích
z větších bytů, i když jde o zcela
novou věc, nejsou dobře zajišťovány.
Tak např. v Liberci městě podalo asi
3 000 občanů přiznání, většina
podle přiznání platí, ale nepodali
přiznání všichni, některá
přiznání jsou problematická a splátky
nejsou běžně upomínány u těch,
kteří přiznání podali a neplatí.
Tím ovšem také nám zákon nepomáhá
řešit bytovou otázku. Mimo to si občané
neoprávněně zadržují částky,
které už po tři měsíce patří
národnímu výboru. Loni dlužné
nájemné v Liberci se rovnalo kvótě
měsíčního nájemného,
dnes díky dobré práci národního
výboru a domovních správ činí
již pouze jednu třetinu měsíční
kvóty. Proč dobré zkušenosti s inkasem
nájemného neuplatňovat např. ihned
při inkasu poplatků z větších
bytů?
Bylo by možné se zastavit u školství.
Loni bylo dáno do provozu 133 nových škol a
téměř tolik školních pavilonů.
Bude však nutno se zamyslet nad vyčerpanými
částkami na stavbu škol třeba jen proto,
že národní výbory nezajistily dostatek
pracovních sil do stavebnictví.
Bylo by možno hovořit o zdravotnictví v souvislosti
se štědrou rukou ve vydávání
finančních prostředků. To, že
je ruka štědrá, je v pořádku,
ovšem jenom tam, kde je to zákonné, oprávněné,
v mezích možností a kde je přísná
kontrola. Jak je možné na př., že od lidí,
kteří nejsou nemocensky pojištěni, se
za léčení a léky tak směšně
málo vyúčtovává. V Libereckém
kraji není povolena žádná soukromá
ordinace lékaře. Léčí-li se
soukromě za peníze, znamená to "na černo".
Nejenom to. Utíkají daně. A bylo by možno
dokonce položit opodstatněnou otázku, nepředepisují-li
se léky nepojištěným na blanketech pro
pojištěnce? Když mluvíme o lécích,
vybavují se nám zbytečné zásoby
léků v domácnostech, a při tom máme
na zřeteli pilulky, mastičky, kapky a pod., ale
nezapomínejme na domácí sbírky brýlí,
orthopedických vložek do bot a pod. Nezapomínejme
ani na takové "maličkosti" jako je cestovné
k lékaři. Potvrzenky a data se dávají
mnohdy pacientům s neobyčejnou benevolenci proto,
"abych si nedělal zlou krev".
Kdosi mi řekl, že jde o maličkosti, že
je třeba upozorňovat na větší
nedostatky. Není to pravda, neboť zde nejde jen o
neoprávněné vydávání
finančních prostředků, i když
hodně maličkostí dělá dohromady
také velikou částku, ale jde také
o výchovu lidí. Převážná
část je lidi poctivých, kteří
i v maličkostech jsou důslední ve své
poctivosti sami u sebe především. My chceme,
aby jich bylo čím dál tím víc.
Člověku méně poctivému něco
projde, namlsá se na větší částky
a tak třeba ze šesti korun, které se mu podařilo
neoprávněně dostat za cestovné k lékaři,
je manko 60.000 korun a nakonec, protože nic nejde do nekonečna,
je z toho 6 let.
Uvedl jsem již, že některé příjmy
národních výborů nebyly loni splněny.
Mezi nimi je i nesplněných téměř
50 milionů na místních daních a poplatcích.
Není to mnoho, snad by mohl někdo namítnout.
Vždyť dokázala první republika tuto částku
odepsat v t. zv. depuraci třeba jen jedinému fabrikantovi.
Já však tvrdím, že je to dost, nehledě
k tomu, že jde o zbytečné nedostatky ve vyměřování
a vymáhání a že jde o neuvážené
poskytovaní daňových úlev a mnohde
i o podceňování věci, o což v
podstatě jde? Připouštíme, že si
lidé neoprávněně přivlastňují
prostředky, které patří celé
společnosti, a s nimiž plán počítá.
A tyto nedostatky vyplývají nikoliv z toho na příklad,
že finanční odbory ONV mají málo
pracovníků, ale z toho, že tyto odbory nepracují
všude dobře s širokým aktivem spolupracovníků,
podceňují ho a v tom nutno spatřovat tu největší
chybu. Proč zkušenosti mnohých místních
národních výborů a dokonce některých
ONV, které díky širokému aktivu dobrovolných
spolupracovníků mají své věci
finanční i daňové v naprostém
pořádku, neuplatňovat na všech ONV?
Uvedu jeden příklad, který nesouvisí
s rozpočtem národních výborů,
ale který je s prací národních výborů
a celé Národní fronty tak úzce spjat
a který právě dobrou prací mezi lidmi,
prací s širokým aktivem, má takové
úspěchy. Zdůraznil jej zde již ministr
financí. Jde o přírůstky vkladů
a těch, kteří ukládají. Přírůstek
za rok 1954 byl 1.148 milionů, za rok 1955 1.630 milionů,
za rok 1956 už 2.538 milionů a za první čtvrtletí
letošního roku 1.717 milionů korun. Lze zde
bezesporu hovořit o významném a přesvědčivém
důkazu o dobrém hospodaření našich
lidí a také o dobré práci státních
spořitelen.
Krajská správa spořitelen v Liberci je držitelem
prvenství na tomto úseku v českých
krajích. Máme z toho velikou radost, zvláště
když se zamyslíme nad čísly. V našem
kraji připadá 668 vkladních knížek
na 1.000 obyvatel a průměrné úspory
činí 718 korun na obyvatele. Okres Semily má
dokonce 1.060 vkladních knížek na 1.000 obyvatel,
Turnov 918, Mnichovo Hradiště 875, Jilemnice 856 a
pod. Průměrné úspory v Mnichově
Hradišti činí 1.314 korun na jednoho obyvatele,
v Semilech 1.225 korun, v Turnově 1.158 korun, v Jilemnici
1.074 korun. Přírůstky úspor na jednoho
obyvatele v kraji za rok 1956 činily 177 korun, nejvíce
v Mnichově Hradišti: 243 koruny. Já se nerozpakuji
tvrdit, že právě tento příklad
je jedním z nejpádnějších svědectví
a dokumentů o tom, jak se zvyšuje životní
úroveň lidu, o tom, jaká je důvěra
našeho lidu v naši měnu, a o tom, jak správné
jsou všechny věty dopisu Ústředního
výboru Komunistické strany Československa
k pracujícím, v kapitole o dosažených
výsledcích naší cesty vpřed.
Tyto úvahy nás vedou zpět do první
republiky. Možná, že byly větší
přírůstky vkladů, ale jaké
to byly peníze a kolik bylo těch, kteří
mohli ukládat? A za jakou cenu si mnozí ukládali?
Dnes a denně se člověk v rozhovorech s lidmi
schází s upřímnými, otevřenými
a poctivými občany naší republiky, kteří
vzpomínají. Uvedu příklad. František
Nedvěd pracuje v národním podniku Naveta
ve Mšeně u Jablonce nad Nisou. V této továrně
pracuje od roku 1928, ještě v dobách, kdy zde
vládl fabrikant Pfeninger. Vypravuje, že vydělával
100 korun týdně a v roce 1933 jen díky tomu,
že byl silný a zdravý, mohl pracovat, ovšem
jen 22 hodin týdně a to jenom na stavbě vily
pro pana továrníka. Jeho týdenní výdělek
byl tehdy 50 korun. Hovořil o tom, jak bydlel v podnájmu
za 28 korun měsíčně v podkrovní
světnici se slamníkem jako jediným zařízením.
Nedovede dnes pochopit, i když to sám prožil,
jak mohli bydlet jeho rodiče s devíti dětmi
v jedné světnici 5 krát 4 metry velké.
S jinými pocity vzpomíná jistě pan
fabrikant Pfeninger a jemu podobní. Vždyť on
byl poctivým podnikatelem. To, že nějaký
Nedvěd a jemu podobní žili v bídě,
mu bylo jedno, vždyť on "plnil své povinnosti
k celku". Po úspěšných nebo méně
úspěšných námitkách zaplatil
vždy daně, staral se o blaho své rodiny jako
dobrý otec, okázale a "přiměřeně"
ke svým možnostem se zúčastnil i dobročinnosti,
a vrcholem jeho ctnosti byly vždy tak zvané "čisté
ruce". Když se obohacoval, obohacoval se jen v mezích
zákona. Ano, to byla jejich morálka.
Nejen že mu nevadil úděl pana Nedvěda,
ale nevadil mu ani osud státu, ani osud obce, ve které
žil. Vůbec mu nevadilo, že to šlo "od
deseti k pěti" a že každé novorozeně
v dobách t. zv. "zlatých časů"
dostalo do vínku 3.200 korun státního dluhu,
nehledě k ostatním dluhům. A ty nebyly malé.
Já žil ve Frýdlantě v Čechách
a toto sedmitisícové městečko mělo
koncem roku 1937 přes 40 milionů obecních
dluhů. A to byla jen kapka v celkových dluzích
t. zv. samosprávních svazků za první
kapitalistické republiky.
Pan Pfeninger si říká "škoda těch
časů", my se soudruhem Nedvědem si říkáme
"Zaplať Pán Bůh, že máme ty
staré zlaté časy za sebou". Naše
děti se nerodí ani s dluhy, ani na dluh. (Potlesk.)
Dnes už nevládnou ti, kteří mluvili
o národu a mysleli tím sebe a svou rodinu, kteří
mluvili o rodné zemi a měli na zřeteli jen
své velkostatky, kteří mluvili o národním
hospodářství a měli na mysli své
fabriky.
Zadluženci i zaprodanci ze západu by nás zase
chtěli hnát do podobných poměrů,
jenomže jejich volání je marné, to dnes
už zcela jasně zaniklo v bouřlivém fortissimu
naší cesty vpřed za dovršení socialistické
výstavby v naší vlasti, za ještě
bohatší republiku, za ještě mocnější
rozvoj našeho národního hospodářství
a za další růst životni úrovně
všeho našeho lidu. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Tím je pořadí řečníků,
kteří se přihlásili do rozpravy, vyčerpáno.
Hlásí se ještě někdo o slovo?
(Nikdo.)
O slovo se nikdo nehlásí, rozprava je tedy skončena.
Dříve než přistoupíme k hlasování,
dávám zpravodaji poslanci Tymešovi slovo
k doslovu.
Zpravodaj posl. Tymeš: Vzdávám se slova.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Nebyl podán žádný pozměňovací
návrh, budeme tedy hlasovat, a to podle předložené
zprávy výboru rozpočtového a hospodářského.