Sjednaná Dohoda je konstruována tak, že byly komplexně vypořádány všechny nevyřešené majetkové a finanční otázky, které existovaly jak mezi oběma státy, tak i mezi jejich příslušníky. Obě smluvní strany se zavázaly, že považují nároky své a svých občanů vůči druhé smluvní straně, respektive jejím občanům, za kompensované, plně vypořádané a zlikvidované.

V článku 5 Dohody se pak oba smluvní státy zavázaly, že upraví svými vlastními opatřeními vztahy vyplývající z této dohody - to znamená, že stanoví způsob likvidace pohledávek a závazků, vypořádaných touto dohodou, v poměru vůči svým vlastním věřitelům i dlužníkům.

Poněvadž tato dohoda se dotýká práv a závazků československých občanů, které jsou upraveny zákonem, je třeba i v tomto případě k vnitrostátnímu provedení právního podkladu. Předkládaný návrh zákona "O úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany." bude pravě tímto právním podkladem.

K obsahu jednotlivých ustanovení navrženého zákona uvádím:

V § 1 se stanoví, že tímto zákonem se provádí mezistátní dohoda mezi ČSR a FLRJ o vypořádání otevřených majetkových otázek. Působnost tohoto zákona je omezena tudíž jen na ty případy, na které se vztahuje dohoda, a nemá platnost na majetko-finanční vztahy, které vznikly nebo vzniknou po uzavřeni dohody.

Vypořádání finančních pohledávek vztahuje se proto jen na ty pohledávky, které vznikly před sjednáním nové platební dohody, která byla uzavřena 12. 9. 1955. Finanční pohledávky vzniklé po tomto datu nejsou vypořádány a nejsou tímto zákonem dotčeny. Nároky na náhradu za konfiskovaný a vyvlastněný nemovitý majetek vztahují se pak jen na ty případy, v nichž k tomuto opatření došlo do 11. 2. 1956.

Podle ustanovení odst. 1 § 2 zanikají veškeré nároky čs. státu a čs. právnických a fysických osob vůči jugoslávskému státu a jugoslávským právnickým a fysickým osobám, pokud se na ně vztahuje Dohoda. Jde nejen o finanční pohledávky, ale i o nároky čs. osob na náhradu za nemovitý majetek, který byl vyvlastněn nějakým opatřením jugoslávského státu. Toto ustanovení však neznamená, že budou poškozeni drobní majitelé tohoto majetku. V odst. 2 tohoto paragrafu je proto vláda zmocněna stanovit, v kterých případech a zejména za které druhy zaniklých nároků poskytne stát náhradu. Z důvodové zprávy k tomuto ustanovení vyplývá, že náhrada nebude poskytnuta zejména za takový majetek, za který se v Československu náhrada neposkytuje. Nebude proto poskytnuta náhrada za velký výdělečný majetek, který by i v Československu podléhal znárodnění, a za zemědělský majetek, který by u nás podléhal předpisům o pozemkových reformách. Bude tedy prakticky náhrada poskytnuta za nepochybné a dobytné pohledávky a za nemovitý majetek, mající charakter osobního vlastnictví.

Podle těchto zásad stanovených vládou stanoví ministerstvo financí svými směrnicemi podrobnosti, zejména o výši náhrady a podmínkách výplaty. V těchto směrnicích bude též přihlédnuto k tomu, aby se poskytla spravedlivá náhrada osobám sociálně slabým a reemigrantům z Jugoslavie a aby nebyly poskytovány náhrady za takové majetky, které byly v Jugoslávii získávány z důvodů spekulačních.

Ustanovení § 3 navrhovaného zákona týká se závazků čs. osob vůči jugoslávským osobám. Čl. 5 Dohody je zaručeno, ze jugoslávští věřitelé nebudou uplatňovat žádná práva ani nároky vypořádané touto dohodou vůči čs. právnickým a fysickým osobám. Z toho by vyplynul čs. dlužníkům prospěch. Aby k tomuto neodůvodněnému prospěchu k obohacení jednotlivců nedošlo, stanoví § 3 navrženého zákona, že nároky jugoslávských věřitelů vůči čs. dlužníkům přecházejí na čs. stát. Čs. stát bude pak závazky od čs. osob vymáhat a zabrání tak neodůvodněnému obohacení čs. dlužníků. Při tom se však vláda zmocňuje, aby v zájmu zjednodušení administrativy nebyly vymáhány závazky, které měly organisace státního socialistického sektoru vůči osobám jugoslávským.

Na rozdíl od ustanovení § 2, který k provedení vypořádání zmocňuje ve všech případech správní úřady, stanoví § 3 příslušnost k rozhodování o tom, zda a v jaké výši závazek čs. osob existoval, jak pro soudy, tak i pro správní úřady a to podle toho, zda původní právní poměr mezi čs. osobou a jugoslávskou osobou byl občanskoprávní nebo administrativní. Bylo-li možné vymáhat původní jugoslávskou pohledávku na čs. dlužníku jen cestou soudní, musí být i nyní tato na čs. stát přešlá pohledávka vymáhána soudně. Přitom bylo však stanoveno, že u pohledávek vymáhaných soudně jsou výlučně příslušné čs. soudy; případná dohoda mezi původním jugoslávským věřitelem a čs. dlužníkem, že event. spor bude přinášet před jiný než čs. soud, se ustanovením odst. 3 čl. 3 navrženého zákona ruší.

Podle čl. 3 Dohody postoupí Československo Jugoslávii všechny cenné papíry vydané jugoslávským státem a jugoslávskými právnickými osobami, které jsou v majetku čs. osob. Jugoslavie zase postoupí čs. státu všechny cenné papíry vydané čs. státem a čs. právnickými osobami, které jsou v majetku jugoslávských osob. Aby toto ustanovení mohlo být se strany Československa splněno, je ministerstvo financí § 4 navrženého zákona zmocněno, aby upravilo podmínky, za kterých čs. stát převezme od čs. osob tyto cenné papíry.

§ 5 ukládá pak ministerstvu financí a všem zúčastněným ministerstvům učinit v oboru své působnosti potřebná opatření k provedení Dohody.

Tolik asi k jednotlivým ustanovením zákona. A ještě bych řekl několik slov k finančnímu dosahu.

Jak jsem již uvedl dříve, jsou mezistátní dohodou, kterou tento zákon provádí, vzájemně zkompenzovány a vypořádány všechny nároky čs. a jugoslávských osob. Vypořádání nároků jugoslávských osob bude ze svých prostředků provádět Jugoslavie, čs. státu vzniká povinnost vypořádat zase nároky čs. osob za jugoslávskými dlužníky: k tomu je potřeba asi 56.000.000 Kčs. Vzhledem k tomu. že závazky vůči jugoslávským osobám převážně státní socialistický sektor a že tyto závazky nebudou na něm vymáhány, je očekávaný příjem ze závazků čs. osob poměrně malý, jen asi 1,500.000 Kč. Tím vychází potřeba k vnitrostátnímu vypořádání asi 54,500.000 Kč.

Úhrada na tuto částku bude pak zajištěna ve státních rozpočtech na příští léta.

Vážené soudružky a soudruzi, chtěl bych ještě dodat, že náš lid s povděkem kvitoval společné prohlášení mezi Jugoslavií a Polskem o uznání hranic mezi Německem Polskem. Stejně tak náš lid s radostí přijal navázání diplomatických styků mezi Federativní lidovou republikou Jugoslavií a Německou demokratickou republikou a odsoudil přerušení styků, které provedla Německá spolková republika s Jugoslavií. Náš lid si přeje neustálé zlepšování styků s Jugoslavií, poněvadž to může přinést prospěch oběma zemím a věci míru a socializmu.

V duchu tohoto přání proto doporučuji jménem ústavně-právního výboru NS, zahraničního výboru NS a rozpočtového a hospodářského výboru NS návrh zákona beze změny ke schválení. (Potlesk)

Místopředseda dr. Polanský: Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Protože se do rozpravy nikdo nehlásí, můžeme přistoupit hned k hlasování o tomto vládním návrhu zákona.

Nebude-li proti tomu námitek, dám hlasovat o celém vládním návrhu zákona najednou podle výborové zprávy.

Souhlasíte s tím, abychom hlasovali tímto způsobem? (Námitky nebyly.)

Zjišťuji, že nikdo nemá námitky.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany a to ve znění společné zprávy výboru zahraničního, výboru ústavně-právního a výboru rozpočtového a hospodářského, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany.

Tím jsme skončili jednání o šestém bodu dnešního pořadu.

Budeme teď projednávat sedmý bod denního pořadu, kterým je

7. Společná zpráva výboru zahraničního a výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Smlouva mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsaná v Moskvě dne 31. srpna 1957 (tisk 185).

Zpravodajem je poslanec Zeman. Žádám ho, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Zpravodajca posl. Zeman: Súdružky, súdruhovia!

Vláda predkladá NZ ku schváleniu Zmluvu medzi ČSR a SSSR o právnej pomoci vo veciach občianskych, rodinných a trestných. Zmluva bola podpísaná v Moskve dňa 31. augusta 1957 z československej strany ministrom spravodlivosti dr. Václavom Škodom, zo sovietskej strany námestníkom ministra zahraničných vecí Alexejom Vasiljevičom Zacharovom.

Zmluvou sa uskutočňuje právna úprava už existujúcich a stále sa rozširujúcich vzťahov občanov zmluvných strán, vyplývajúcich predovšetkým zo stále sa prehlbujúceho priateľstva, spolupráce, vzájomnej dôvery a vzájomnej úcty ľudu Československa a Sväzu sovietskych socialistických republík. Je výrazom tohoto priateľstva a dôvery v aplikácii síce na všedný, každodenný úsek súkromného života občanov oboch štátov, pritom však v aplikácii na veľmi konkrétne a citlivé záujmy mnohých našich i sovietskych ľudí, v duchu najvyššieho ekonomického i morálneho zákona socialistickej spoločnosti, že cieľom všetkého nášho snaženia je človek, v duchu zásady najvyššieho zladenia súkromných záujmov jednotlivého občana so záujmami a cieľmi spoločnosti. Zmluva je dokladom toho, že tieto zásady možno dokonale uplatňovať len medzi štátmi, budovanými na socialistických ekonomických, ideologických, morálnych a právnych princípoch.

Cieľom zmluvy je umožniť občanom oboch zmluvných strán rýchlejšie a účinnejšie uplatňovanie ich práv, zaručiť im rovnakú ochranu a pomoc justičnými úradmi druhého štátu, a naopak umožniť tiež rýchlejšie a účinnejšie stíhanie tých, ktorí sa dopustia trestných činov. Je významným dokumentom nielen pre praktickú činnosť orgánov justície a prokuratúry, ale i pre celý náš právny poriadok, a to tým, že zaisťuje výmenu informácií o platnom alebo skorej platiacom právnom poriadku, umožňuje najmä hlbšie štúdium sovietskeho právneho poriadku a čerpanie z jeho bohatých skúseností.

Prvá časť Zmluvy obsahuje všeobecné ustanovenia o právnej ochrane, o poskytovaní a rozsahu právnej pomoci a o formách styku justičných úradov, pričom vychádza zo zásady naprostej rovnoprávnosti, a to ako úradov, tak aj občanov a právnických osôb oboch zmluvných strán.

Zvláštna časť zmluvy sa delí na dve hlavy.

Prvá hlava, obsahujúca ustanovenia právnej pomoci vo veciach občianskych a rodinných, vyjadruje základný cieľ a vôľu zmluvných strán právne a zmluvne zaistiť bratské vzťahy našich národov nielen v oblasti vzťahov politických a štátnych, ale i v oblasti, ktorá sa najmä v poslednom čase neustále viac rozvíja a bude sa rozvíjať, v oblasti osobných stykov občanov oboch štátov.

V tejto oblasti vyskytovali sa dosiaľ niektoré ťažkosti, ale najmä administratívne prieťahy a neujasnenosti, obzvlášť pri vybavovaní a riešení problémov rodinných, pri uzatváraní manželských záväzkov medzi občanmi oboch štátov a pri problémoch následných, ako sú deti a dedičstvo.

Predložená Zmluva tieto veci dôsledne rieši a určuje spôsoby, ako odstraňovať vzniklé sporné otázky i v tejto oblasti medzi našimi občanmi. Napríklad rozhodnutia súdu alebo platnosť úradných dokumentov jednej zmluvnej strany budú bez ďalšieho riadenia a superlegalizovania uznávané na území druhej zmluvnej strany. Toto sa vzťahuje i na rozhodnutia, vydané pred účinnosťou zmluvy.

Zmluva odstraňuje akékoľvek pochybnosti o právnych normách v pomere medzi dieťaťom a otcom, keď ustanovuje, že rozhodujúce sú právne normy toho štátu, ktorého občianstvo získalo dieťa narodením. Analogicky je riešená otázka poručenstva a opatrovníctva. Pri osvojení zmluva stanoví účinnosť právnych noriem toho štátu, ktorého príslušníkom je osvojiteľ, čím vzniká pomer obdobný, ako pomer rodinný.

Dedičské právo k movitému majetku sa spravuje normami štátu podľa pozostávateľa, k nemovitostiam podľa noriem štátu, v ktorom sa nachádzajú. Rozhodnutie príslušného justičného orgánu alebo úradu bude exekutívne prevedené orgánom druhého štátu bez výhrad a nemôže byť odopreté ani z obvykle uplatňovaného dôvodu verejnej mienky.

Na týchto príkladoch som sa pokúsil ukázať, že zmluva je robená na zásade naprostej rovnoprávnosti, ale najmä vzájomnej dôvery, ktorou je preniknutá celá zmluva, zaručujúca príslušníkom oboch zmluvných strán rovnakú právnu ochranu, prístup k justičným úradom druhej zmluvnej strany, možnosť podávať tu návrhy a žaloby za rovnakých podmienok, ako príslušníci vlastnej strany i za poskytovania oslobodenia od platenia súdnych poplatkov, záloh a podobne.

Ustanovenia druhej hlavy sú výrazom spoločného úsilia oboch štátov v boji proti prežitkom minulosti a pri výchove občanov pri vzájomnom vydávaní previnilcov a právnej pomoci v trestných veciach.

V ustanoveniach tejto hlavy zmluvy prejavuje sa vôľa čo najdôslednejšie si pomáhať pri upevňovaní socialistickej zákonnosti a v úsilí zamedziť porušovanie zákonov a nariadení občanmi oboch štátov. V tomto smere môže zmluva slúžiť príkladom riešenia týchto otázok medzi ďalšími zemami socialistického tábora. Spolupráca, výmena skúseností a praktická pomoc i na tomto úseku je nanajvýš žiadúca a prospešná obom štátom, a to nielen v upevňovaní socialistickej zákonnosti, ale je tiež výrazom rozširujúcej sa najužšej spolupráce, a povedie tiež k ešte užšiemu bratskému zblíženiu našich národov.

V závere je nutné zdôrazniť, že predložená zmluva ako celok plne zodpovedá línii našej i sovietskej zahraničnej politiky, spolupráce a stáleho upevňovania vzťahov a stykov so Sovietskym sväzom aj ostatnými zemami socialistického tábora.

Je príkladom vecného a spravodlivého riešenia vecí občianskych, rodinných a trestných medzi dvoma krajinami, na nových princípoch, uvedených do zahraničnej politiky prvou socialistickou veľmocou - SSSR. Sú to princípy naprostej rovnoprávnosti a bratskej spolupráce medzi štátmi za plného rešpektovania zvláštností a rozdielností jednotlivých úprav právnych predpisov zmluvných strán v tejto konkrétnej oblasti života ľudí.

Predložená zmluva sa vyznačuje úspešnou snahou riešiť otázky maximálne rýchle, bez zbytočného zdĺhavého postupu, pokiaľ možno priamym stykom zainteresovaných inštitúcií oboch štátov. Prirodzene, že i toto povedie k ešte väčšiemu zblíženiu justičných orgánov a pracovníkov oboch štátov na tomto úseku, čo sa nemôže neprejaviť v lepšom a hlbšom vzájomnom poznaní, v úspešnej a rýchlejšej výmene skúseností, a tým i koniec koncov v posilnení právnych poriadkov a socialistickej zákonnosti, ako i vo výchovnej funkcii oboch socialistických štátov.

Konečne je nutné konštatovať precíznosť vo vypracovaní predkladanej Zmluvy, presnosť a jasnosť, ako i jednoznačnosť jednotlivých ustanovení i terminológie, v čom tiež predkladaný návrh predstavuje príkladnú prácu sovietskych a našich právnikov. Vládny návrh tak predstavuje po obsahovej i formálnej stránke veľmi dobrý a spoločensky prospešný dokument ako výsledok jednania oboch strán.

Zmluva nadobudne účinnosť za jeden mesiac po výmene ratifikačných listín, takže je pravdepodobné, že nadobudne účinnosť počiatkom roku 1958. Na základe Zmluvy nadviazaná spolupráca československých súdov, prokuratúr a štátnych notárstiev s obdobnými orgánmi sovietskymi bude znamenať ďalšie posilnenie tábora socializmu a upevnenie svetového mieru.

Politický význam Zmluvy o právnej pomoci, uzavretej medzi ČSR a SSSR, je ďalej zvyšovaný aj tým, že k jej uzavretiu dochádza v roku, keď bude celý pokrokový svet spomínať 40. výročie Veľkej októbrovej socialistickej revolúcie, ktorá priniesla mnohým národom oslobodenie od kapitalistického vykorisťovania človeka človekom a národa národom, a tým všetkým národom ukázala cestu, ako dosiahnuť skutočnú demokraciu a mier medzi národmi.