Družstevníci vo Veľkých Chlievanoch nemali kde pristavovať, museli stavať od základov. Stavali svojpomocne a podľa vlastného uváženia. Výsledok: výkrmňa o kapacite 150 - 200 kusov ošípaných ich stála 35 tisíc Kčs. Podobná stavba ošipárne dodávateľským spôsobom stojí 180 tisíc Kčs.

Som toho názoru, že príklady, ktoré som uviedol, sú správnou cestou, ako v súčasnom špičkovom období, charakterizovanom masovým prechodom roľníkov na družstevné formy hospodárenia, možno zabezpečiť rýchly prechod na spoločnú živočíšnu výrobu. Aj keď tu ide o určitý druh provizórií, sú to však také, ktoré nám umožnia v ďalších rokoch úspešne rozvíjať aj náročnejšiu investičnú výstavbu v JRD.

Dovoľte mi ešte niekoľko poznámok k mechanizácii prác v živočíšnej výrobe. Mechanizácia na tomto úseku nepokračuje takým tempom, ako by to bolo najmä z hľadiska zvýšenia efektívnosti poľnohospodárskej výroby žiadúce. Pritom vieme, že v celom rade JRD a štátnych majetkov trpí práve živočíšna výroba nedostatkom pracovných síl a že je problém získať do nej najmä mládež.

Ako podstatne by bolo možné aj na tomto úseku zhospodárniť výrobu, o tom hovoria údaje Výskumného ústavu poľnohospodárskej ekonomiky v Bratislave. Jeho časové štúdie uvádzajú, že ručné vyvážanie hnoja z maštale o kapacite 100 kráv si vyžaduje ročne 2.555 hodín, čo znamená v korunách 8.687 Kčs. Pri používaní mechanického zhrabovača maštaľného hnoja sa potreba práce znižuje na 474 hodín a finančný náklad na 5.005 Kčs. Pri ručnom rozvážaní krmív pre 100 kráv sa potrebuje ročne 5.840 hodín, čo znamená v nákladoch 19.856 Kčs. Ak túto prácu vykonávame automatickou krmnou drážkou, spotreba práce klesá na 1.095 hodín a náklady sa znižujú na 3.723 korún. Tieto príklady jasne dokazujú nielen uľahčenie práce, ale aj znižovanie nákladov, ako aj to, ako je dôležité rozhodnejšie pokračovať aj v mechanizácii živočíšnej výroby a tak vytvoriť predpoklady pre efektívnejšie hospodárenie na tomto dôležitom úseku nášho poľnohospodárstva.

Rokovanie o návrhu štátneho rozpočtu na rok 1958 podáva nové dôkazy, že naše poľnohospodárstvo prežíva v ľudovodemokratickej ČSR roky svojho najbúrlivejšieho rozvoja a rozkvetu. Finančné prostriedky, ktoré strana a vláda zabezpečili pre ďalší rozvoj poľnohospodárstva v tomto roku, potvrdzujú, ako správne a dôsledne naša republika plní zásady ekonomického zákona plánovitého proporcionálneho rozvoja celého národného hospodárstva. Je isté, že tak ako pracujúci v poľnohospodárstve v diskusii k listu ÚV KSČ prispeli svojimi pripomienkami a návrhmi k riešeniu mnohých problémov, že aj teraz vykonajú všetko, aby finančné prostriedky venované na ďalší rozvoj poľnohospodárstva priniesli čo najväčší úžitok. Preto s radosťou budeme za predložený návrh hlasovať. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Prerušujem rokovanie na 20 minút.

(Schůze přerušena v 10,49 hod. - opět zahájena v 11,17 hod.)

Místopředseda Fiala (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi Národního shromáždění.

Do rozpravy je dále přihlášen poslanec Vališ, dávám mu slovo.

Posl. Vališ: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

V posledních letech, zejména od roku 1954, sehrály strojní a traktorové stanice významnou úlohu v rozvoji socialisace vesnice a na úseku zemědělské výroby vůbec.

Dosažené výsledky práce strojních a traktorových stanic ukazují. jakou rozhodující silou v rozvoji zemědělské výroby a upevňování jednotných zemědělských družstev se staly. Strojní vybavení našich stanic představuje dnes mohutnou materiálně technickou základnu a ony jsou jedním z hlavních činitelů, kterým dává dělnická třída výrobní pomoc všem jednotným zemědělským družstvům.

Na našich stanicích vyrostly v posledních letech stovky schopných mechanisátorů a odborníků, kteří jsou zárukou dalšího rozvoje zemědělské výroby. Strojní a traktorové stanice splnily svou velkou politickou úlohu při zakládání, rozšiřování a upevňování jednotných zemědělských družstev a plní též své úkoly na úseku zvyšování zemědělské výroby zvyšováním technické úrovně v zemědělských pracích a zaváděním nových pokrokových metod. Stanice přispěly podstatnou měrou svým denním stykem se zemědělci, vytrvalým přesvědčováním a kvalitně prováděnými pracemi k tomu, že socialistický sektor nabyl v zemědělské výrobě převahy.

Zvýšené úkoly, vyplývající z neustálého růstu kolektivisace, zajistily stanice v minulém roce včas a úspěšně.

V současné době je v zemědělské výrobě na širokém poli sváděn boj za splnění druhé pětiletky v zemědělství již za 4 roky. Letos má být zemědělská výroba zvýšena proti minulému roku o 12 %, což je rozhodující podíl na zvýšení zemědělské výroby do roku 1960 o 30 %. Proto jsou kladeny zvýšené požadavky na strojní a traktorové stanice nejen co do množství prováděných prací, ale především též v politické a odborné pomoci JZD, ve zvyšování kvality prováděných prací, v dodržování a zkracování agrotechnických lhůt jednotlivých prací a ve zvyšování mechanisace polních prací. Zvyšuje se tak odpovědnost strojních a traktorových stanic za splnění všech hlavních polních prací v nejkratších agrotechnických termínech a tím i odpovědnost za neustálé zvyšování rostlinné a živočišné výroby v JZD.

Dalším úkolem stanic je rozšiřování a prohlubování těsné spolupráce s jednotnými zemědělskými družstvy v otázkách ekonomických a to při spolupráci traktorových brigád s družstvy.

Jsem přesvědčen, že stanice tyto nemalé úkoly letos splní, neboť mají k tomu pomoc strany a vlády jak po stránce politické, tak i po stránce materiální. Nasvědčují tomu data o plnění úkolů stanic v uplynulých letech. Proti roku 1955 zvýšily stanice v loňském roce své výkony téměř o 50 %. V krajích, kde v minulém roce došlo k velkému růstu kolektivisace, se výkony zvýšily ještě více - například v kraji České Budějovice provedly STS v roce 1955 celkem 355.000 průměrných hektarů všech prací, v roce 1957 zvýšily svůj výkon o 90 % na 697.000 ha. Rozsah polních prací prováděných pro jednotná zemědělská družstva neustále roste. V roce 1956 provedly stanice 81 % z celkových výkonů pro JZD, v roce 1957 se rozsah prací zvýšil o 2,200.000 ha a v procentech činí práce pro JZD 87 % všech prací.

Jak pomáhají stanice družstvům v nejdůležitějších pracích, ukazuje např. vzestup mechanisace všech polních prací v kraji Olomouc, kde dosahuje v roce 1957 podíl polních prací provedených mechanicky 76,6 %.

Stát vynakládá obrovské částky na další rozvoj strojního vybavení stanic. Půjde nyní o to, aby tyto mechanisační prostředky byly plně využívány, aby všechny stroje byly udržovány v bezvadném stavu a mohly být podle potřeby včas nasazeny a plně vytíženy. Na tomto úseku jsou v mnohých stanicích dosud reservy a odkrytím těchto reserv mohou být zajištěny další práce pro nově založená družstva. Je proto třeba, aby všichni mechanisátoři využívali zkušeností předních STS a zvyšovali tak výkonnost a využití mechanisačních prostředků. STS se musí již zaměřit na provádění komplexní mechanisace pěstování a sklizně především hlavních plodin. Bude nutné, aby se zvýšila organisační a odborná pomoc vedoucích pracovníků jak na stanicích, tak i v družstvech.

Dosavadní výsledky ukazují možnosti, jaké na stanicích jsou. Výkon na jednu traktorovou jednotku se zvýšil v roce 1957 proti roku 1955 o 21 % a proti roku 1956 o 11 %. Jako příklad mohou zde sloužit opět stanice Olomouckého kraje, které docilují v průměru na jednu traktorovou jednotku výkonu 507 průměrných hektarů. A to pro poučení takových stanic, jako jsou STS Doksy a STS Hodonín, které ve výkonu na jednu traktorovou jednotku zaostávají, ač mají dobré podmínky.

Výkony zemědělských strojů se též postupně zvyšují, i když na mnohých stanicích nedosahují ještě požadované výše. Výkon na jeden secí stroj v roce 1957 se zvýšil proti roku 1956 o 15 %, na jeden sázeč brambor o 5 %. Je nutno, aby požadavky družstev na sklizeň kombajny byly vždy organisačně připraveny tak, aby při přesunech nedocházelo ke zbytečným ztrátám. V roce 1957 se snížil výkon na jeden kombajn o 10 % proti roku 1956, některé stanice však přesto dosahují dobrých výsledků, jako např. STS Pohořelice 134 skutečných hektarů na jeden kombajn.

Úkoly stanic jsou reálné a pracovníci je zajisté splní. Jsou si vědomi, že výsledky jejich práce jsou rozhodující pro výsledky hospodaření v JZD.

Je ovšem třeba říci několik slov pro výrobní závody zemědělských strojů, které musí věnovat větší pozornost kvalitě strojů a náhradních dílů. Některé stroje musí mnohé STS přizpůsobovat vlastním výrobním podmínkám a některé náhradní díly si vyrábějí samy. Tyto nedostatky je možno odstranit ve výrobě příslušných strojů a dílců a STS budou moci lépe zajišťovat kvalitu práce a dále snižovat vlastní náklady. Jde též o to, aby se zaváděním nových druhů plodin anebo rozšiřováním některých plodin držela krok i naše výroba zemědělských strojů, zvláště kombajnů na brambory a na siláž. Dobré stroje nejen snižují vlastní náklady, ale zkvalitňují a urychlují práce.

Proti průměru posledních pěti let se snížila doba provádění prací u jarního setí téměř o polovinu, u sázení brambor více než o polovinu, u sečení kombajnem více než o třetinu. Podzimní orba byla v roce 1957 splněna v agrotechnické lhůtě do konce listopadu.

Přes příznivé výsledky, kterých bylo v práci STS již dosaženo, stojí před pracovníky stanic úkol odstranit stávající nedostatky. Jde v prvé řadě o to, aby stroje byly řádně využívány ve špičkových pracích na dvě směny, a získávat pro to traktoristy z JZD.

Dalším vážným nedostatkem je nedostatečná údržba strojů. Zvláště pak je nutno dbát, aby stroje byly lépe uskladněny, než je tomu dosud. Vzdyť v JZD je dostatek nevyužitých stodol, kam je možno stroje uskladnit a zachránit tak velké hodnoty, které naše stroje představují.

Zvýšené požadavky budou kladeny na řízení a organisaci práce v JZD, hlavně za stále se měnicích provozních podmínek. V tom směru bylo v dřívějších letech mnoho nedostatků. Práce agronomické služby nebyla vždy dostatečná u těch JZD, která potřebovala podpory v organisaci a řízení výroby. Vedoucí pracovníci STS musí být vždy připraveni organisovat práci při zhoršených podmínkách, zajišťovat úkoly včas a s nejmenšími možnými náklady. Právě v letošním roce, při zpoždění jarních prací, leží obrovská odpovědnost na našich stanicích za výsledky úrody, jak úspěšně zvládnout úkoly za ztížených podmínek a v co nejširším rozsahu.

Stálá vysoká podpora strany a vlády dává předpoklady k plnění výrobních úkolů stanic. Stanice nezůstávají pozadu ve zhospodárňování provozu a četnými závazky na snížení a úsporu vlastních nákladů odvedly v minulém roce miliónové částky zpět do státního rozpočtu. Snížily tudíž vlastní náklady o 21 % proti roku 1955 a v českých krajích dosáhly dokonce snížení nákladů na jeden průměrný hektar, uloženého směrnicemi celostátní konference KSČ pro rok 1960. Stejně úspěšně plnily STS úkol snižování nákladů asi o čtvrtinu do roku 1957 na základě usnesení X. sjezdu KSČ. Na těchto výsledcích se podílely zejména stanice Olomouckého a Brněnského kraje.

I v krajích, které v minulosti nedosahovaly v hospodaření STS dobrých výsledků, jako např. kraj České Budějovice, odvedly stanice v roce 1957 zpět do státního rozpočtu 2,126.000 Kčs a snížily náklady na jeden průměrný hektar proti roku 1955 o 29 %. V letošním roce podle dosavadních výsledků a uzavřených socialistických závazků chtějí stanice z kraje České Budějovice uspořit 4,500.000 Kčs.

Je třeba říci, že stanice svým vývojem dospěly k úspěchům v podnikovém hospodaření. To je ovšem jenom jedna stránka věci. I při úsporách musí se projevit práce stanic ve výsledcích hospodaření JZD, jako je tomu u stanic Olomouckého a Brněnského kraje.

K tomu je zapotřebí, aby se pomoc agrotechnické služby stanic podstatněji projevila při organisování a zajišťování prací v JZD, při kontrole kvality prováděné práce a tím i ve výsledcích JZD. Pracovníci stanic musí být iniciátory při řešení důležitých úkolů výroby v JZD a umět na střediskových radách konkrétními ekonomickými daty přesvědčovat funkcionáře JZD o tom, co společně je třeba dělat ke zvýšení výroby a k upevnění družstevního hospodářství. Na tomto úseku musí svůj díl vykonat i okresní národní výbory.

Důležitost našich stanic v dnešním vývoji socialisace vesnice byla zdůrazněna v referátě soudruha Širokého na posledním zasedání ÚV KSČ. Pracovníci stanic spolu s pracovníky zemědělské správy zajisté učiní v dobrých stanicích ještě lepší předpoklady než loni a v těch horších napraví chyby k tomu, aby i přes ztížené podmínky byly úkoly stanic ještě lépe plněny než loni.

Nemenší význam v našem zemědělství mají státní statky. Po příkladu sovětských sovchozů mají jít cestou vysoké mechanisace a produktivity práce a zajišťovat na jeden hektar půdy zvyšování rozhodujících výrobků, určených buď jako potraviny pro naše pracující a suroviny pro průmysl, anebo jako osiva, sádě a plemenný materiál pro další zvelebování našeho zemědělství. Soustavným zvyšováním intensity výroby za současného snižování vlastních nákladů, zejména pak nákladů na živou práci, a zaváděním nejpokrokovějších metod mají názorně přesvědčit drobné a střední rolníky o přednostech socialistické zemědělské velkovýroby a být vzorem pro JZD v organisování a řízení socialistických zemědělských velkozávodů.

Mnohé státní statky tyto úkoly, stranou a vládou vytyčené, plní. Tak např. intensivní statek Kolín zvýšil za rok 1957 výrobu na jeden hektar orné půdy o 8 % a produktivitu práce o 17 %, anebo pohraniční statek Staré Město pod Sněžníkem proti průměru posledních let zvýšil hektarové výnosy obilovin o 18 %, brambor o 116 % a denní přírůstky u mladého hovězího dobytka včetně žíru o 21 %.

Mnohé dílčí úspěchy nevedly dosud nikdy ke splnění úkolu státního plánu rozvoje jako celku. Tak např. v roce 1957 byl celkový objem hrubé výroby splněn na 90,7 %, tržeb na 93,4 %, náklady relativně překročeny o 14,4 % a tím státní statky v plnění svého ekonomicko-politického poslání stále zaostávají.

Vedle celé řady vnitřních nedostatků, spočívajících především v nízké úrovni řízení výroby a v nedostatečném odhalování stávajících reserv, existují i nedostatky vnější, které musí být taktéž naléhavě řešeny. Jedná se především o stabilisaci půdního fondu, kdy např. v roce 1957 bylo 13,5 % orné půdy v pohybu a kdy hodnota budov a staveb, připadající na jeden hektar zemědělské půdy, byla o 134 % vyšší u půdy předávané než u půdy přejímané. U zvířat základního stáda byla situace obdobná. To má za následek. že hodnota základních fondů na jeden hektar půdy klesá a tím klesá i intensita výroby. Na státních statcích je třeba zavést všude stálé osevní postupy, zvýšit úroveň semenářské a plemenářské práce a upravit způsob hospodaření v horských a podhorských oblastech. Je nutno mimo jiné více se zaměřit na rozšiřování vlastní krmivové základny, organisovat kooperaci vnitrozemských statků s pohraničními, rozšiřovat ustájovací prostory cestou levné investiční výstavby za použití stávajících základních fondů a zejména pak úpravou mzdových, platových a prémiových soustav při decentralisování řízení na nižší složky a při změněném způsobu plánování a financování hmotně zainteresovat všechny pracovníky na státních statcích ke stálému zlepšování výsledků hospodaření.

V současné době je na státních statcích zajišťováno usnesení politického byra ÚV KSČ z 22. listopadu 1957, které jasně udává směr, jak možno úroveň hospodaření státních statků v dohledné době podstatně zlepšit.

Tento rok je rozhodný pro splnění úkolů druhé pětiletky jak u státních statků, tak i u STS. Materiální a technické prostředky jsou v našem rozpočtu plně zabezpečeny. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Dávám slovo posl. Červinkovi.

Posl. Červinka: Soudružky a soudruzi poslanci!

V našem státním rozpočtu je rok co rok značnými částkami pamatováno na rozvoj zemědělské vědy a výzkumu. Srovnáme-li to s minulostí, pak situace vypadá následovně:

V roce 1938 za vlády buržoasie činily celkové výdaje na státní statky zemědělských škol a výzkumné ústavy 17,085.900 Kčs, v roce 1957 činily výdaje Akademie zemědělských věd 164,657.000 Kčs a navrhovaná částka v státním rozpočtu v roce 1958 činí 185,312.000 Kčs.