Já vám na některé ukáži. Jedním z dobře hospodařících JZD u nás je družstvo v Horní Čermné. Zavázali se splnit pětiletý plán za 4 roky a v některých produktech, hlavně v živočišné výrobě, se ke směrným číslům velmi přiblížili. Například ve výrobě mléka je plán na rok 1960 2.600 litrů a výsledek za loňský rok je 2.336 litrů. Velmi pečlivě připravili výroční členskou schůzi, vypracovali zprávu o hospodaření v rostlinné i živočišné výrobě s konkrétními výsledky jednotlivých stájí i polních skupin. Tuto zprávu dostal každý družstevník týden před schůzí a mohl si vše řádně promyslet, připravit si připomínky do diskuse. Tato byla velmi živá a připomínky ukázaly, že nám v JZD rostou dobří hospodáři. Příkladně družstevníci poukazovali, proč není ve zprávě vedle výsledků hodnocena i spotřeba krmiv a náklady na kilogram přírůstku, litr mléka atd. Členská schůze uložila představenstvu v tomto udělat nápravu hned v prvním čtvrtletí letošního roku. Zde se všichni družstevníci cítili spoluodpovědni za další růst výroby. Dále se mluvilo o lepším využití půdy a dobrých výsledcích v pěstování kukuřičné směsky, která zde ve výšce téměř 600 m dala více jak 400 metráků z ha. Družstevníci poukazovali na nutnost zlepšit péči o louky, jejich přihnojování a odvodňování.

Dalším problémem je u nás správné odměňování za práci v rostlinné výrobě. Zatím co v živočišné výrobě je práce normovaná, odměňujeme podle nadojeného mléka, přírůstku u výkrmu a snůšky vajec u slepic; toto se nám daří. Rostlinnou výrobu odměňujeme podle výměry a tak nehodnotíme kvalitu a výsledky práce. l když v některých případech jsme se snažili o spravedlivější odměňování, např. odvoz obilí od panáku, seno podle for, které se váží, za okopávku řepy jsme odměňovali podle výměry. Tak jestli na stejném dílci vyrostlo 200 q aneb 300 q, odměna byla stejná. S tímto ani naši družstevníci nebyli spokojeni. Proto jsme se dohodli na skupinové schůzi, že budeme odměňovat podle výnosu. Pro lepší organisaci při odvozu vezmou asi 3-4 pracovnice větší díl pohromadě, společně jej obdělají a o výsledek se rozdělí. Kontrolovat se budou vzájemně mezi sebou a soutěžit o nejvyšší výnos. Dále zavedeme honové karty, kde se budou přesně zaznamenávat náklady na každý hektar i výnosy. Potom bude možné porovnat rozdíly ve výnosech a zkoumat příčiny, proč na stejné bonitě půdy při stejném hnojení nejsou stejné výsledky. Tak zjistíme buď dobrou práci družstevníků a STS nebo poznáme, že práce byla udělána nezodpovědně.

Dobře hospodařit v JZD znamená získat co nejvíce v rostlinné výrobě a s tímto hospodárně zacházet. Že to ještě vždy dobře neumíme, ukazuje příklad z našeho kraje, kde bylo rozděleno na naturální dávky 701 vagonů pšenice, tj. celých 34 % celkové sklizně.

S nadměrnými záhumenky i stavy záhumenkového zvířectva jsme se v našem okrese již vyrovnali. V domácím řádu každého JZD je určeno, kolik může družstevník chovat drůbeže i skotu.

Dalším ukazatelem dobrých hospodářů v JZD je dotování fondů. Je jistě potěšitelné, že právě náš Lanškrounský okres má nejlépe dotován nedělitelný fond v Pardubickém kraji, a sice 9,47 %. Nesmíme přece čekat jen na příděl ze státního rozpočtu, ale sami investovat, rozšiřovat výrobu, a tak nejen překračovat dodávky, ale zvyšovat si i vlastní příjem. Toto mohu dokumentovat na příkladu z Rudoltic. Zde měli v důsledku špatného ustájení a vysokého hynutí jen 6 selat na jednu prasnici za rok. Nebáli se zkusit novou věc. Postavili jedni z prvých na okrese 12 A bud a výsledek - 16 selat od jedné prasnice. Tato investice se zaplatila téměř za jeden rok. Je zřejmé, že kdo šetří na nedělitelném fondu, šidí své vlastní JZD, tudíž i sama sebe.

Rovněž sociální a zabezpečovací fond je ve prospěch družstva dotovat dostatečnými částkami. Zde se prolínají dvě velké výhody družstevního hospodaření. Nemoc se dříve na vesnici buď přechodila a člověk předčasně umíral, neb se léčila a pak často přišla i chalupa na buben. Nyní má družstevník léky a ošetření i ústavní zdarma a ještě slušný příjem ze sociálního fondu JZD. Čím lépe je dotován, tím spokojenější je život družstevníků. Ani na mateřství nezapomínáme. Každá družstevnice, která odpracuje určený počet pracovních jednotek, dostane porodné ve výši 1.200 Kčs.

V některých našich JZD si ještě dosti dobře nevědí rady s kulturním fondem. A přece se ještě hodně musíme učit a vzdělávat, chceme-li splnit úkoly, které jsme si dali. Myslím. že dobře začali v Horní Čermné, kde podle pracovního zařazení předplatili družstevníkům odborné časopisy. Málo se však ještě jezdíme učit a získávat nové zkušenosti do těch JZD, kde je mají.

Vždyť splnit pětiletý plán za čtyři roky, jak se většina našich JZD zavázala, není lehký úkol. To znamená, hledat reservy, odstraňovat nedostatky. Zajistit nejen dostatek krmiv, ale i adaptovat ustájovací prostory. Toto se u nás řešilo nyní, kdy byl na řešení těchto problémů čas. Úkoly jsme projednávali v pracovních skupinách i ve stájích a úspěchy záleží v tom, zainteresovat na tento úkol všechny družstevníky. I naše STS nezůstává pozadu, provede kultivaci okopanin, pomůže více při hubení plevelů a úsekový agronom bude vydatným pomocníkem agronoma JZD. Potřebovali bychom jen více strojů hodících se do svahových podhorských oblastí.

Příkladem chtěla bych ukázat na to, že třebaže již dva roky vystavujeme na strojírenské výstavě v Brně obracecí pluhy, které by nám velmi pomohly při obdělávání svahovitých terénů, stále na ně marně čekám a jsme zvědavi, kdy je konečně uvidíme na našich polích. Při přidělování strojů je třeba více přihlížet k potřebám jednotlivých krajů i okresů.

Ještě jeden úkol chceme vyřešit v pětiletém plánu: to je snížit na nejnižší možné procento tuberkulosu dobytka. Soudruh dr. Pidra, vedoucí veterinárního střediska, udělal rozbor obcí a zjistil, že v nejvýše položených obcích se tuberkulosa buď vůbec nevyskytuje, aneb jen v malém procentu. Pro snížení tuberkulosy v níže položených obcích zorganisujeme pastevní odchov mladého dobytka na výše položených pastvinách. Že boj vedeme úspěšně, dokazuje skutečnost, že v našem JZD v Lukové poklesla tbc dobytka v posledních třech letech více jak o 10 %.

Dobrým pomocníkem při zvyšování výroby je socialistická soutěž. Chybou bylo, že jsme ji často nedovedli do konce, neprovedli vyhodnocení a zveřejnění výsledků, což je hlavní, aby se nám soutěž osvědčila. V tom se chceme zlepšit. Soutěžit mezi skupinami i jednotlivci, tyto potom správně vyhodnotit a odměnit. Fotografie těchto nejlepších pracovníků dát do kulturní jizby.

Závěrem bych chtěla říci: více jak 50 % pracovníků v zemědělské výrobě jsou ženy. Ony dovedou nejlépe ocenit nový radostnější život na vesnici. Chápou však také, že zvyšováním výroby zvyšují nejen svou životní úroveň, ale zároveň že jsou aktivními bojovníky za mír. Ženy milují život, své děti, pro jejich štěstí udělají vše, vždyť mír a život patří k sobě. Ženy představují v našem zemědělství velkou sílu. A podaří-li se nám je všechny pro nové a velké úkoly v našem zemědělství zainteresovat, pak bude o úspěchu rozhodnuto a všechny úkoly v zemědělství čestně splníme. (Potlesk)

Podpredseda Žiak: Dávam slovo posl. Gažíkovi.

Posl. Gažík: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia!

Prejednávanie štátneho rozpočtu v období, keď pozornosť pracujúcich uzneseniami ÚV KSČ je upriamená na úlohy dovŕšenia výstavby socializmu v našej vlasti, nás zaväzuje, aby sme dôkladne skúmali, či jednotlivé kapitoly rozpočtu v dostatočnej miere zabezpečujú patričný vzrast všetkých úsekov nášho hospodárskeho, kultúrneho a sociálneho života.

Dovoľte preto, aby som obrátil vašu pozornosť na niektoré problémy rozvoja poľnohospodárskej výroby na Slovensku. Je známe, že poľnohospodárstvo na Slovensku - i keď v posledných rokoch zaznamenalo vzrast - ešte stále zaostáva za úrovňou poľnohospodárskej výroby v českých krajoch. Preto otázka zvýšenia hektárových výnosov, úžitkovosti zvierat a v konečných dôsledkoch otázka zvýšenia celkovej efektívnosti poľnohospodárskej výroby stojí pred poľnohospodármi na Slovensku ešte s väčšou naliehavosťou ako pred poľnohospodármi v českých krajoch.

Komunistická strana Československa a vláda republiky vytvárajú priaznivé podmienky pre to, aby sa úroveň poľnohospodárskej výroby na Slovensku mohla čo najskôr priblížiť úrovni v českých krajoch. Dôkazom toho sú aj stále rastúce finančné prostriedky, vynakladané na rozvoj poľnohospodárstva na Slovensku. Zatiaľ čo vlani bola na tento účel plánovaná suma vo výške 3.085 mil. Kčs, pre tento rok sa táto suma zvyšuje na 3.279 mil. Kčs. Starostlivosť o zvyšovanie poľnohospodárskej výroby na Slovensku vidíme nielen z finančných prostriedkov, ale aj z materiálneho a strojného vybavenia. V tomto roku dôjde k ďalšiemu rozšíreniu strojného parku v hodnote 212,943.000 Kčs. STS dostanú 1.868 traktorov, z toho 450 pásových, 260 obilných kombajnov, 280 silážnych kombajnov, 1.017 samoviazačov a ďalšie stroje.

Najdôležitejšou podmienkou, ako zvýšiť úroveň poľnohospodárskej výroby na Slovensku na úroveň v českých krajoch, je ďalšie urýchlené združstevňovanie slovenských dedín. Aj minulého roku sa potvrdilo v celej šírke, že pri družstevnom hospodárení možno z tej istej pôdy vyťažiť oveľa viac výrobkov ako pri hospodárení individuálnom. Priemerné hektárové výnosy boli v JRD vyššie ako v súkromnom sektore: u pšenice o 3,6 q, u raži o 0,8 q, u jačmeňa o 3,7 q, u ovsa o 4,7 q a u cukrovej repy o 71,2 q.

Družstvá produkujú viac aj v živočíšnej výrobe. Dojivosť v družstevných chovoch dosiahla vlani 1.822 litrov mlieka ročne, v súkromnom .sektore len 1.569 litrov. JRD dodávali na verejné zásobovanie dobytok o priemernej jatočnej váhe 371,4 kg, kým jednotlivo hospodáriaci roľníci len o 354,2 kg. Zatiaľ čo družstvá zvýšili vlani výrobu o 11,9 %, súkromný sektor len o 4,6 %.

Zvýšenie výroby u JRD v uplynulom roku sa prejavilo vo vyšších tržbách z 1 hektára o 453 Kčs. Členom JRD bolo na pracovné jednotky vyplatené 806,478.000 Kčs, čo je o 145,055.000 Kčs viac ako v roku 1956. Priemerná hodnota pracovnej jednotky mimo naturálií sa zvýšila z 12,96 Kčs v roku 1956 na 14,53 Kčs v roku 1957. Aj pomer družstevníkov k dotácii nedeliteľného fondu sa podstatne zlepšil. Kým v roku 1956 dotovali družstvá nedeliteľný fond v priemere 5,78 %, tak v roku 1957 už na 7,35 % z hrubých peňažných príjmov.

Všetky tieto skutočnosti sú presvedčivé dôkazy, že otázka ďalšieho podstatného vzostupu poľnohospodárskej výroby na Slovensku a zvýšenie jej efektívnosti je predovšetkým otázkou ďalšieho rozvoja JRD. Minulý rok bol v tomto smere rokom významného postupu vpred. Do konca roku 1957 vzniklo 437 nových JRD a pre družstevné hospodárenie sa rozhodlo 78.194 ďalších malých a stredných roľníkov s výmerou 375.520 ha poľnohospodárskej pôdy.

No ani tento nesporný úspech nás neoprávňuje k tomu, aby sme prehliadli skutočnosť, že tempo združstevňovania na Slovensku zaostalo a zaostáva za tempom združstevňovania v českých krajoch. Zatiaľ čo v českých krajoch obhospodaroval socialistický sektor začiatkom tohoto roku už 6% poľnohospodárskej pôdy, na Slovensku to bolo len 54 % pôdy.

Prvé mesiace tohoto roku ukázali, že tak poľnohospodárske orgány. ako aj značná časť pracujúcich roľníkov si uvedomujú veľkosť a neodkladnosť tejto úlohy. Potvrdzuje to skutočnosť, že od 1. januára do 9. apríla 1958 bolo na Slovensku založených ďalších 191 nových JRD, do ktorých vstúpilo 14.989 nových členov s výmerou vyše 80.400 ha pôdy. Spolu s tým sa rozhodlo 27.872 malých a stredných roľníkov pre vstup do jestvujúcich JRD, ktorí vniesli do týchto takmer 108.000 ha pôdy. Spolu sa členská základňa JRD na Slovensku zvýšila v tomto roku o 43.000 členov a výmera ich pôdy vzrástla o 188.400 ha. Tým sa podiel pôdy obhospodarovanej socialistickým sektorom zvýšil na 60,9 %.

Ako ukazujú výsledky, nástup k ďalšiemu združstevňovaniu je dobrý. Predsa však zostáva pred poľnohospodárstvom na Slovensku ešte mnoho zložitej a ťažkej práce. Zvlášť to platí o Prešovskom kraji, kde je doteraz v socialistickom sektore len 27,6 % pôdy, ako aj v kraji Žilinskom, kde socialistický sektor obhospodaruje zatiaľ 37,4 % pôdy. Je preto nutné neustať v zakladaní JRD ani teraz v období jarných prác, ale naopak i toto využiť.

V súvislosti s masovým rozvojom družstevného hnutia vyvstáva pred orgánmi poľnohospodárskej správy, národných výborov i pred samotnými družstevníkmi celý rad zložitých úloh. Chcem upozorniť najmä na ťažkosti, ktoré narastajú hlavne v nových družstvách pri zabezpečovaní spoločnej živočíšnej výroby, tejto nezbytnej súčasti spoločného družstevného hospodárenia. Aj keď strana a vláda zabezpečili pre tieto účely doteraz nebývalé finančné prostriedky a materiálové zdroje, predsa je nutné pripomenúť, že tieto prostriedky a zdroje by zďaleka nestačili, ak by sme investičnú výstavbu v JRD robili starým, neekonomickým spôsobom.

Veľa poľnohospodárskych odborníkov, ako aj mnohí naši družstevníci prepadli nesprávnym tendenciám za každú cenu stavať iba nové a k tomu nákladné hospodárske budovy, pohlcujúce nielen zbytočne veľa finančných prostriedkov, ale aj prehnane mnoho stavebného materiálu, ktorého pochopiteľne nemáme nadbytok.

Spoločné ustajnenie plánovaného počtu hospodárskych zvierat bude si vyžadovať v ďalších rokoch vybudovanie maštaľných priestorov pre hovädzí dobytok o kapacite 400 tisíc kusov, pre ošípané o kapacite 350 tisíc kusov a mnoho iných objektov. Pre rok 1958 sa zabezpečuje investičná výstavba JRD na Slovensku vo výške 1.150,700.000 Kčs. Je jasné, že ak by sme stavali starým, nákladným spôsobom, nebolo by možné zabezpečiť úspešný rozvoj spoločného hospodárenia v mnohých nových i podstatne rozšírených starších JRD preto, lebo by sme nemali kde sústrediť svoje hospodárske zvieratá.

Domnievam sa, že stávajúce problémy v tomto smere je možno riešiť niekoľkými spôsobmi. Aj keď vieme, že v celom rade prípadov je nevyhnutné stavať nové stavby, musia predovšetkým naše projekčné a stavebné poľnohospodárske orgány hľadať cesty, ako podstatne znížiť finančné a materiálové náklady na nové družstevné stavby. Zatiaľ v tomto smere sa málo urobilo. Možno napríklad hodnotiť ako pozoruhodný krok vpred nové typy kravínov T-118a a T-171b, ktoré vďaka tomu, že uplatňujú zásady montovaných stavieb a umožňujú široké použitie svojpomoci i miestnych zdrojov, dávajú možnosť znížiť stavebné náklady o viac než tretinu. Kým podobná stavba, vyhotovená dodávateľským spôsobom na kľúč, stojí v priemere asi 730 tisíc Kčs, pri vyhotovení stavby svojpomocne a využití miestnych zdrojov sa náklady znížia v priemere o 240 až 270 tisíc Kčs. Náklad na ustajnenie jednej dojnice sa pohybuje okolo 4.500 až 4.800 Kčs, pričom životnosť týchto stavieb dosahuje približne 100 rokov.

Ak postavíme takýmto spôsobom len 300 nových kravínov, ktorých konštrukciu vyhotovuje n. p. Priemstav, to už znamená úspory zhruba 76 miliónov korún, z ktorých možno vybudovať ďalších 160 nových kravínov pre ustajnenie 16 tisíc kusov dojníc.

Podobne aj nový zjednodušený typ kravína T-27 pre 100 dojníc nám umožňuje dosahovať značné úspory. Zatiaľ čo na stavbu starého typu T-27 bolo treba 630 tisíc Kčs a 62 m³ dreva, na stavbu tohoto istého, avšak opraveného typu treba už len 529 tisíc Kčs a 41 m³ dreva. Pri stavbe 100 nových kravínov možno takto ušetriť zhruba 10 miliónov korún a 2.100 m³ stavebného dreva. Takto ušetrené finančné prostriedky stačia na postavenie ďalších 20 kravínov a získané stavebné drevo postačí dokonca na stavbu 50 ďalších maštalí.

Ako tieto príklady ukazujú, je veľa možností úspor finančných prostriedkov i stavebných materiálov i pre výstavbe nových hospodárskych objektov. Treba len, aby družstevníci sa orientovali na lacnejšie typy stavieb a aby dôsledne využívali prednosti svojpomocnej výstavby.

Je nutné zdôrazniť, že hlavnou cestou, ako úspešne riešiť zložité otázky rýchleho vytvorenia spoločnej živočíšnej výroby v nových i rozšírených družstvách, je dôsledné využitie všetkých miestnych zdrojov. Nie je správne stavať len nové objekty. Veď rovnako dobre, rýchlo a lacno možno ustajniť hospodárske zvieratá v rozličných adaptovaných budovách. Niekde sú to väčšie maštale po kulakoch alebo aj u niektorých stredných roľníkov. Niekde možno s úspechom adaptovať zachovalé stodoly tak na kravíny, ako aj na výkrmne ošípaných. Nájdu sa aj iné budovy, ktoré sa dajú rýchlo a lacno upraviť pre ustajnenie dobytka, pre uskladnenie krmív, strojov a pod.

Neuškodí, ak v tejto súvislosti vyzdvihnem ozaj príkladnú iniciatívu družstevníkov z obce Koválov v okrese Senica v Bratislavskom kraji. Títo družstevníci vedeli za niekoľko týždňov spraviť zo stodôl také pekné a zdravé ošípané, že im ich môžu právom závidieť aj tí družstevníci, ktorí majú vybudované nové výkrmne. Pritom náklady na prestavbu jednej stodoly boli minimálne, pohybovali sa od 10 do 12 tisíc Kčs.

Vzorom iniciatívy, ako rýchlo získať potrebné maštaľné priestory, sú aj družstevníci a pracovníci poľnohospodárskych orgánov v okrese Bánovce n. Bebravou v Nitrianskom kraji. Z tohoto okresu spomeniem aspoň dva príklady, ktoré možno nasledovať aj v iných obciach. V obci Bobot získali družstevníci ustajňovacie priestory pre 100 - 150 ošípaných za 8 tisíc korún. Dokázali to tak, že k bočnej stene výkrmne pristavili prístavok. Celkom na to potrebovali iba 2.200 tehál, 30 q cementu, 120 kusov vlnitého eternitu, 9 m³ reziva, štrk a piesok. Tak získali 20 m dlhú a 4 m širokú ošipáreň, ktorá im bude robiť dobré služby 30 - 40 rokov.