Jsem přesvědčen, a jako otec čtyř školních dětí k tomu mohu dodat pádné důkazy, že často přetěžujeme děti nepotřebnými, podružnými a často dokonce překonanými poučkami a fakty, abstraktními formulacemi, do jejichž smyslu nemohou vniknout, že často nahrazujeme kvalitu mnohostí, že moment naukový je v nesouladu s momentem výchovným. O přetěžování jenom jeden moment. Můj 13letý kluk dostal na začátku osmé třídy myšlenkový rozbor Nerudovy básně "Jen dál". Je to báseň překrásná, ale myšlenkově velmi náročná a složitá. Náhodou já jsem týž úkol dostal při maturitě, když mi bylo 19 let, a já jsem se při něm sakramentsky zapotil.

Ale co je podle mého hlavní chyba: dnešní učebné předměty jsou membra disjecta, rozházené údy, z nichž si školní mládež nemůže sama stvořit celistvý obraz života a světa, věkovitého zápasu lidstva o společenský pokrok, výbojů a vítězství lidského rozumu a ducha. Hlavy našich dětí jsou zatěžovány velkými kvanty nejrůznorodějších pouček, jimž chybí jedno hlavní: jednotící princip, synthesa, která by jim objasňovala, jak jedno navazuje na druhé, jak všechno souvisí se vším, která by mladým duším uměla odhalit to rozradostňující a obšťastňující, co přináší lidem učení vědeckého socialismu. Myslím, kdyby si kdokoli z nás položil otázku, kdy jsme se v životě stali pevnými životními optimisty, že bychom si téměř všichni odpověděli, že v ten moment, kdy jsme se seznámili s duchem marxistického učení. Vštěpujme mládeži obšťastňujícího ducha marxismu leninismu, a ne jen větší a větší kvanta stránek a odstavců! Až rozřešíme tento základní úkol, a to na přiměřeně všech stupních našeho školství, pak se budeme moci mnohem lehčeji vyrovnat i se všemi druhotnými nedostatky, které tísní naše školy. Pak také z našich dětí porostou pevní, zdatní, radostným pozemšťanstvím a životním optimismem naplnění lidé, vyzbrojení k překonávání všech nesnází a překážek a hrdí na dobu, ve které žijí. (Předsednictví se ujal předseda Fierlinger.)

Chtěl bych, pokud pro krátkost času budu moci, říci několik poznámek i k druhým stránkám naší kultury. Okolnost, že kvalitu často nahrazujeme mnohostí, je, myslím, příznačná pro mnoho oborů naší kultury. Je to přirozené: přichází mnoho žíznivých, starým řádem odstrkovaných od těchto životodárných pramenů. Osvobození sociální má jako důsledek neustále vzrůstající kulturní dychtivost. Máme tolik divadel, jako nikde na světě, pokud běží o hustotu obyvatelstva, takovou hustotu rozhlasové a televizní sítě, tolik čtenářů, diváků a posluchačů, že to budí ve světě podiv. Pro socialistickou výchovu lidu jsme vytvořili tolik nástrojů a prostředků, že prakticky každý náš občan každodenně s některým z nich na několik hodin přichází do styku. Rozhlasový přijímač je u nás tak běžný nábytek jako stůl. Kino, televize, divadlo, knížky, koncerty, noviny, to všecko patří ke každodenním věcem našeho života.

Tím přísněji a odpovědněji však musíme dbát na to, co tyto zdroje naší kulturní revoluce dávají těm statisícům žíznivě přicházejících, čím sytí jejich mysli a city. Často se mi zdá, a právě u těch nejmasovějších prostředků, že dáváme lidem leccos podřadného, banálního, ba někdy i docela protivného našemu duchu. Je správné, že nejsme spokojeni s básníky, jestliže se snaží namluvit lidem, že pocit jejich vnitřní nalomenosti je něco příznačného pro naši dobu, něco typického pro naši společnost. Bůh s nimi, ať se vnitřně rozlamují, když jim to připadá elegantní - tuto duševní infekci od nich asi málokdo zdravý chytne. Mne ale daleko víc zlobí, poněvadž to má větší společenský dosah, když někdy masovými prostředky rozšiřujeme produkty maloměšťácké bezmyšlenkovitosti, když atmosféru teplé lidské pohody chceme vytvořit tím, že lidem předkládáme teplé maloměšťácké bahýnko ve formě prahloupých písniček, šlágříčků, tzv. komických výstupů, některých estrádních čísel a podobně. Já nemluvím proti těmto žánrům, já je mám rád! Jen proboha ať nejsou slabomyslné. Teplé bahno je nanejvýš dobré pro kloubový revmatismus, ale ne pro zábavu zdravých, prostosrdečných lidí, plných života, lidské touhy a smyslu pro humor! Mohutná poptávka po umění, kterou u nás s takovou radostí prožíváme, nesmí znamenat, spokojovat se prostředním zbožím a tím méně, že se u nás úspěšně prodá kdejaký duševní zmetek a brak, že budeme nečinně přihlížet k tomu, jak vzniká celá kasta kulturních parasitů a příštipkářů, kteří sbírají grošíky, diskreditují opravdové umění a opravdové umělce a jejich těžkou, společensky nesmírně odpovědnou práci. Každé koruny z našeho rozpočtu by bylo škoda na podporu tohoto parasitismu - a stejně tak každé koruny z občanských kapes. Naše kulturní revoluce dokázala zázračné věci. Naše televize donese "Rusalku" či "Prodanou nevěstu" v autentickém, vynikajícím provedení Národního divadla do té nejposlednější venkovské samoty, kam dřív možná nezabloudil ani Pečírkův kalendář. Proč ale máme týmž zázračným prostředkem rozšiřovat nejapnosti a chudobu ducha, jak se to tu a tam stávalo při tak zvaných zábavných pořadech? A to neplatí jen o televizi, i když jsem si ji vzal nejvíc na mušku. Myslím, že je na čase, abychom ve všech odvětvích uměleckého a kulturního života zvedli boj za vysokou kvalitu, proti formálnosti a banálnosti, ruku v ruce s bojem za opravdový socialistický charakter našeho umění, naší kultury, naší osvěty. Bude to ovšem chtít také od každého z nás tvůrčích umělců a pracovníků kultury a osvěty, abychom na chvilku obrátili svůj zrak i do vlastního vnitřku: Budeme-li umět bít maloměšťáka v sobě, budeme jej umět bít i všude jinde. (Hlučný potlesk.)

Předseda: Posledním přihlášeným řečníkem je posl. Cvik. Dávám mu slovo.

Posl. Cvik: Súdruhovia poslanci a poslankyne!

Štátny rozpočet, ktorý je dnes prejednávaný, je jasným dôkazom stáleho rozvoja našej vlasti. Usilovná práca robotníkov, roľníkov a našej inteligencie sa pričiňuje o to, že náš život je každým dňom plnší, že sa žije lepšie a radostnejšie. Ak sa pozrieme na mapu našej republiky a porovnávame s minulosťou, potom vidíme, že na nej pribúda stále nových závodov, nemocníc, nových sídlisk. Tieto úspechy nemôžu nevidieť a ani poprieť naši nepriatelia.

Ľudový charakter nášho rozpočtu i správnosť uvedenej cesty nemusíme dokazovať iba čiastkami nášho rozpočtu, stanovenými na ďalší rozvoj nášho hospodárstva, na sociálne a kultúrne ciele: je dokázaná faktickými výsledkami, ktoré sme dosiahli pri uskutočňovaní politiky KSČ a vlády NF. Výsledky tejto politiky neznamenajú iba podstatný vzostup životnej úrovne ľudových más, ale táto politika znamená tiež to, že v našej spoločnosti už v podstate neexistuje vykorisťovanie človeka človekom, pretože kapitalistické výrobné vzťahy boli nahradené socialistickými výrobnými vzťahmi, tieto sa stali vládnúcimi. Nie sme ďaleko už od toho, keď takýto stav dosiahne naše poľnohospodárstvo. Zmeny v našej ekonomickej základni znamenajú tiež upevnenie zväzku robotníkov a roľníkov, pričom najdôležitejším faktom prítomnosti je vedúce postavenie našej robotníckej triedy. Naša spoločnosť v podstate už vychovala novú, socialistickú inteligenciu a prevážna väčšina starej inteligencie bola prevychovaná a získaná pre socializmus. V ideologickej oblasti boli značne obmedzené vplyvy kapitalistickej a maloburžoáznej ideológie. Naša spoločnosť dosiahla kvalitatívne vyšší stupeň morálnopolitickej jednoty ako kedykoľvek v minulosti. Teda uskutočňovaním politiky KSČ, uvedomelou činnosťou más sme dosiahli taký stav, že ÚV KSČ vytyčuje heslo: "Dovŕšiť výstavbu socializmu".

Dosiahnuté výsledky i ďalšie úspešné uskutočňovanie socialistickej výstavby vyžaduje vytvoriť všetky podmienky k tomu, aby náš ľud i v budúcnosti mohol všetky svoje sily, svoj um venovať pokojnej výstavbe socializmu. Preto štátny rozpočet stanoví tiež čiastku na obranu našej socialistickej vlasti. V tejto súvislosti je nutné uviesť, že je to základná požiadavka nášho ľudu. Pri riešení tejto otázky musíme vychádzať zo súčasnej medzinárodnej situácie.

Základným rysom súčasnej epochy je prechod národov od kapitalizmu k socializmu. Zatiaľ čo socialistická spoločnosť sa rozvíja v súlade so zákonmi spoločenského vývoja, nemožno to tvrdiť o vývoji kapitalistickej spoločnosti. Podstatou kapitalizmu je súkromné vlastníctvo výrobných prostriedkov, čo je tiež súčasne podmienkou kapitalistických ziskov a príčinou antagonistických rozporov medzi ľudovými masami a vládnúcou buržoáziou. Socializmus sa odlišuje od kapitalizmu okrem iného tým, že výrobné prostriedky sú zospoločenštené, sú všeľudovým vlastníctvom. Rozvoj výrobných síl za socializmu nevedie k antagonistickým protikladom, ale opačne, je základnou podmienkou vybudovania socialistickej spoločnosti. Úplne opačný vývoj je v kapitalistickej svetovej sústave. Základný rozpor v tejto spoločnosti medzi prácou a kapitálom sa neprejavuje iba v triednom boji v kapitalistickej spoločnosti, ale i vo vzťahu kapitalistickej sústavy k sústave socialistickej. Tento objektívne existujúci antagonistický vzťah je zosilňovaný subjektívnou činnosťou takých politikov, ako Dulles, a oficiálne v zahraničnopolitickej línii USA je vyjadrený politikou "z pozície sily", jej expanzívnymi a útočnými cieľmi.

Krízové javy súčasného kapitalizmu v USA, v západnom Nemecku, ale i v ostatných kapitalistických štátoch zosilňujú militarizáciu kapitalistického hospodárstva. To sa pochopiteľne plne prejavuje v rozpočtoch kapitalistických štátov, tieto nie sú iba pasívne, ale rozhodujúca ich čiastka je venovaná na militarizáciu, na upevnenie buržoázneho štátu, pričom výdaje na sociálne a kultúrne ciele sú obmedzované.

Táto politika je spojená s úsilím vyzbrojiť západné Nemecko atómovými zbraňami a jej súčasťou je politika tzv. lokálnych vojen. Zahraničnopolitická línia v USA i v ďalších kapitalistických štátoch v súčasnom období zostruje medzinárodné vzťahy a zvyšuje medzinárodné napätie.

Náš ľud veľmi starostlivo sleduje militarizáciu kapitalistického hospodárstva i úsilie buržoázie o ideologickú prípravu novej vojny.

V čom teda spočíva táto ideologická príprava novej vojny? Jednou z teórií, ktorú zahnívajúci kapitalizmus splodil a ktorá má vedecky zdôvodniť uvedenú politiku a prípravu imperialistickej vojny, je geopolitika. Podstata tejto politiky spočíva v tom, že vnútorná a vonkajšia politika štátu je určovaná pôsobením geografických činiteľov, je daná geografickým položením každého štátu. Geopolitické teórie sa veľmi úzko preplietajú s inými odrodami buržoáznej ideológie, s ideológiou sociálneho darvinizmu, kultu sily, neomaltuziánstvom a rasizmom apod. K čomu vedie takáto teória? Z geopolitickej teórie vyplýva, že politika každého štátu je určovaná povahou národa a tá je formovaná geografickým prostredím. Expanzívnej povahe národa údajne zodpovedá expanzívna politika jeho štátu. Geopolitik v USA Spekman uvádza: "Všetky formy násilia, včítane vojny a ničenia, sú dovolené v medzinárodnom styku ..... sila, vyjadrujúca životnú schopnosť, schopnosť vnucovať vôľu iným, schopnosť diktovať tým, ktorí nemajú silu a možnosť, vynucovať ústupky u tých, ktorí sú slabší". Toľko geopolitik Spekman. Počujte stanovisko iného geopolitika: "Kde je americká hranica? Ona je všade, kam sa môže dostať americká bomba! Ona je tisíce míľ vzdialená od našich najvzdialenejších letíšť ..... Kde teda ležia americká hranice v dnešnej dobe? Niet ich! Sú všade! Amerika zápasí okolo celej zemegule!" Toľko hovorí politik Weller.

Súčasná zahraničná politika vedúcej kapitalistickej mocnosti USA, jej expanzívny a útočný charakter nenecháva nikoho na pochybnostiach o tom, že uvedené geopolitické teórie, ako i ďalšie, ako teória "obkľučovania", "zón bezpečnosti", "teória strategického centra", podľa ktorej údajne toto strategické centrum leží v Severnom ľadovom oceáne a táto skutočnosť nutne musí viesť ku konfliktu medzi USA a Sovietskym sväzom. Tieto teórie sú východiskom k záverečnej politike USA a súčasne slúžia oklamaniu ľudových más. Ohrozujú svetový mier a v rozpore so záujmami ľudových más na celom svete pripravujú agresiu a vojnu.

My v Československu zásadne odmietame akúkoľvek politiku násilia, čo vyplýva zo samotnej podstaty socializmu. Faktom však zostáva, že vo svete existujú dve reálne možnosti. Možnosť vojny, za ktorou stoja sily imperializmu, a možnosť mierového spolužitia, za ktorou stoja sily socialistickej svetovej sústavy, vedenej Sovietskym sväzom, a stamilióny národov celého sveta. To nás oprávňuje k optimizmu a súčasne zaväzuje urobiť všetko, čo je v našich silách, aby možnosť mierového spolužitia sa stala skutočnosťou. Ako vidieť, náš ľud oprávnene z hľadiska súčasnej situácie i na základe vlastných historických skúseností požaduje maximálnu pozornosť obrane našej socialistickej vlasti. Mníchov, kde sa rozhodovalo "o nás bez nás", je pre nás veľkým poučením a nesmie sa už nikdy opakovať.

Súdruhovia poslanci a poslankyne!

Náš rozpočet je rozpočtom jediného vlastníka v tomto štáte, nášho pracujúceho ľudu. Dáva dostatočné prostriedky k tomu, aby náš postup k socializmu bol úspešný. Má veľký medzinárodný význam v boji národov za mier a socializmus. Urobme preto s naším ľudom všetko, aby náš štátny rozpočet viedol k ďalšiemu zvýšeniu národného dôchodku, aby sme sa jeho úspešným plnením priblížili k nášmu vytúženému cieľu - k socializmu. (Potlesk.)

Předseda: Tím je pořadí přihlášených řečníků vyčerpáno.

Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, je tedy skončena.

Dávám zpravodaji poslanci Valo slovo k doslovu.

Zpravodajca posl. Valo: Vzdávam sa slova.

Předseda: Přistoupíme nyní k hlasování. Protože nebyl podán žádný pozměňovací návrh, dám hlasovat o vládním návrhu rozpočtového zákona na rok 1958 a o návrhu státního rozpočtu na rok 1958, jak je uveden v příloze 1 a 2 tohoto zákona najednou, a to ve znění předložené výborové zprávy.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Ve státním rozpočtu na letošní rok jsou obsaženy

V rámci tohoto státního rozpočtu se stanoví pro rozpočet Slovenska

Ve státním rozpočtu jsou rovněž obsaženy rozpočty národních výborů, jejichž příjmy činí 31.025,377.000 Kčs a stejnou částkou jsou určeny i jejich výdaje.

Rozpočty jednotlivých českých krajů a celkové úhrny slovenských krajů sestávají z příjmů a výdajů, jak jsou uvedeny v příloze 2 vládního návrhu rozpočtového zákona na rok 1958.

Kdo tedy souhlasí s vládním návrhem rozpočtového zákona na rok 1958 a s návrhem státního rozpočtu na rok 1958, jak je obsažen v příloze 1 a 2 tohoto zákona, a to ve znění předložené výborové zprávy, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění Republiky československé jednomyslně schválilo vládní návrh rozpočtového zákona na rok 1958 a státní rozpočet na rok 1958. (Dlouhotrvající hlučný potlesk.)

Tím jsme projednali poslední bod denního pořadu.

Další schůzi Národního shromáždění svolávám na dnes odpoledne v 15,00 hodin.

Končím schůzi.