V družinách mládeže bude třeba zlepšovat výchovnou práci zvětšováním počtu kvalifikovaných sil.

Stravování dětí ve školních jídelnách je nejžádanější službou ze strany zaměstnaných matek. Poměrně dobrá úroveň podávaných jídel přitahuje stále více zájemců o školní stravování. Počet stravovaných osob ve školních jídelnách stoupne do roku 1960 proti roku 1957 o 83 000 osob. Práce ve školních kuchyních bude stále mechanizována, bude zvyšována kalorická hodnota podávaných jídel, a tam, kde nebude možno zřídit samostatnou školní jídelnu, budou podávána jednoduchá teplá jídla.

Dělnická a rolnická mládež se bude vzdělávat v odborných učilištích a učňovských školách. Zatím se jedná o 36 % veškeré mládeže, která opouští povinnou školní docházku. V budoucnosti jí přibude. Z řad učňů se doplňuje dělnická třída jako vedoucí síla naší společnosti. Proto vychovávat tyto mladé lidi bude vždy odpovědná práce. Povinnost vychovávat učně mají nyní podniky. Budou je vychovávat ve vlastních zařízeních a budou hradit náklady na tuto výchovu. Odpovědnost za výchovu učňů byla podnikům svěřena proto, aby bylo prohloubeno ideově politické působení na učně, aby byla odstraněna izolovanost výchovy dělnické mládeže od života v závodech a aby byl prohlouben bezprostřední vliv dělnické třídy na výchovu učňů.

Příkladným způsobem na svou velkou odpovědnost myslili soudruzi v Leninových závodech v Plzni. V Plzni včas připravili potřebné provozy desítky metrů dlouhé, jeden soustruh vedle druhého, všechno vzorně. V Leninových závodech věnovali všechny prostředky, které mají a které jim vláda věnuje na rozvoj kulturní, zdravotní a sociální péče. Věnovali i prostředky z podnikového fondu pracujících. To je opravdová dělnická odpovědnost za mladou dělnickou generaci. Věřím, že příklad Plzeňských nezůstane ojedinělým!

Hlavní směrnice, která byla XI. sjezdem KSČ vytyčena pro úsek vysokého školství, zní: Přiblížit soustavu vysokoškolského vzdělání k výrobě a životu lidu.

Převážná většina uchazečů o studium na vysokých školách se rekrutuje z řad přímých absolventů jedenáctiletek. Loni to bylo 74,4 %, z odborných škol 16,3 %, ze škol pro pracující 0,7 % a z výrobní praxe 8,6 % studentů. Absolventi jedenáctiletek mají nedostatky ve znalostech, jsou názorově i charakterově nevyzrálí, nemají vyhraněné zájmy a životní cíle, jsou politicky pasívní.

Tohle všechno, co jsem právě řekl, si ověřuji na svém mladším synovi, který je druhý rok na universitě a šel tam shodou okolností ve stáří 16 a půl roku. V neděli doma v knihovně sháněl Leninovo dílo "Materialismus a empiriokriticismus". Nerozumím ničemu z toho, co studuje, avšak v tomhle případě vím, že nepochopí, nemůže pochopit tak těžké vědecké dílo v tak mladém věku. I vysoké školy získají na prodloužení povinné školní docházky, protože na ně přijdou mladí lidé o rok fyzicky i duševně vyspělejší. Při této příležitosti uvádím, že si myslím, že vysokoškolští učitelé, a zejména učitelé společenských věd, musí pamatovat na mládí svých posluchačů a při výkladu, opět zejména společenských věd, záměrně rozněcovat nadšení posluchačů. Nelze mluvit o tom, co je prodchnuto revolucí a odporem k starému světu, stroze učeně, vědecky chladně. Myslím, že vzorem pro to, nač myslím, je soudruh akademik dr. Zdeněk Nejedlý.

Na vysokých školách je tedy nepatrný počet posluchačů, kteří prošli výrobní praxí. Bude třeba udělat opatření, aby již v příštím roce a v dalších, než začnou přicházet na vysoké školy absolventi dvanáctiletek s výrobní praxí, se tam dostali posluchači, kteří by odpovídali tomuto požadavku. Na ministerstvu školství a kultury o tom soudruzi přemýšlejí.

V investiční výstavbě je na vysoké školy pamatováno. Budou dostavěny objekty v Praze, v Poděbradech, v Olomouci a v Suchdole. V posledních dvou letech druhé pětiletky bude zahájena stavba souboru vysokoškolských budov v Dejvicích. Je pamatováno i na jiné a menší stavby. V roce 1955 bylo na vysokých školách 48 534 studentů, v roce 1960 jich bude 55 626.

Na XI. sjezdu KSČ soudruh Novotný řekl: "Při stanovení úkolů ve vědecké práci je třeba mít na zřeteli dosažení maximálního předstihu vědy před potřebami společnosti..." Je to závažná direktiva pro práci na vysokých školách i pro naše akademie věd. Naše strana a vláda věnují rozvoji vědy pomoc a péči. Na přečetných vědeckých pracovištích máme soustředěno více než 40 000 pracovníků a to mluví za všechno. Bude třeba zajistit dostatečný rozsah a kvantitativní i kvalitativní rozvoj naší vědy, bude třeba zvyšovat počet vědeckých pracovníků a vychovávat je k tvůrčímu usilování ve vědě, bude třeba zajišťovat a vychovávat mladé vědecké kádry, správně zaměřit a soustředit síly základního výzkumu, pamatovat na perspektivy vědy. Hlavním však musí být vedení našich pracovníků ve vědě k hlubokému zakořeňování v marxismu-leninismu. Jen to je živná půda vědy a kdo v ní nezakoření, nevykvete. Věda se musí živě zajímat o aktuální problémy souvisící s rychlou výstavbou socialismu v naší zemi a přitom vždy ještě s předstihem. Náš pracující lid je vděčný našim vědcům a naší inteligenci vůbec za její podíl na výstavbě nového života v naší zemi. Tento podíl není malý a stále se stupňuje, jako se stupňuje modernizace našeho národního hospodářství. Na druhé straně naše inteligence poznala, že jen lid dovede do hloubky ocenit její práci, že jen pracující lid dovede mít k této práci úctu. Inteligence v lidově demokratické zemi přestala být zneuctívaným služebníkem omezenců s plnými měšci, jak to bývalo v předmnichovské republice.

Usnesení XI. sjezdu KSČ a Usnesení ÚV KSČ o dalším rozvoji a prohloubení ideové účinnosti osvětové práce vytyčují perspektivy k dovršení kulturní revoluce v naší zemi. Znovu je zdůrazňována skutečnost, že otázka dovršení výstavby socialismu souvisí bezprostředně s myšlením lidí, jejich politickou vyspělostí, jejich morální silou, a že při plnění naléhavých úkolů pětiletky musí být současně s hospodářskými úkoly zajišťovány úkoly politickovýchovné a kulturně osvětové.

Vynikající výsledky naší vědy, umění a kultury doma i v cizině - již vzpomenutá expozice v Bruselu, úspěch našich filmů a další a další jsou dokladem zdravého jádra našeho lidu, který v příznivých podmínkách lidově demokratického státu, v soudružské spolupráci s velkými národy Sovětského svazu a národy ostatních lidových demokracií má neomezené možnosti rozvoje a rozkvětu.

Zajímavá a poučná je reakce našich krajů a okresů na stranická usnesení o osvětové práci. Uvedu poznatky z Pardubického kraje, kde jsem průběh mohl sledovat. Národní výbory všech stupňů a jejich rady se zabývaly otázkami kulturně osvětové práce na samostatných zasedáních - velmi vzácný zjev v historii NV. Zasedání kriticky hodnotila dosavadní stav a v usneseních stanovila jak úkoly, tak i jejich pravidelnou kontrolu. Jedním z prvních úkolů bylo rozpracování směrnic XI. sjezdu KSČ s aplikací na podmínky kraje, jednotlivých okresů i obcí. Důkladným průzkumem ve všech obcích vznikaly výhledové plány činnosti a rozvoje osvětových zařízení národních výborů do roku 1965. Funkcionáři v obcích za účinné pomoci pracovníků ONV provedli důkladný rozbor situace a velmi reálně stanovili postupné cíle, formy a metody a tak vznikaly závazné plány, které spojily politickovýchovnou a osvětovou činnost s ekonomickým rozvojem. Plány, které jsem měl možnost zhlédnout, jsou dobrým příslibem, zaručují cílevědomou práci, odstraňují živelnost. Obdobným způsobem vznikaly plány okresů i plán celého kraje. Na okrese Lanškroun ve všech obcích jednaly MNV o politickovýchovné a kulturně osvětové činnosti na vesnici za účasti představenstev JZD a zástupců všech společenských organizací. Jednaly i o využití kulturních fondů JZD a perspektivě budování klubů JZD.

Byly reorganizovány stálé kulturní komise národních výborů, pokud v dosavadním složení nemohly převzít odpovědný úkol koordinace veškeré kulturně osvětové činnosti. Tyto komise budou zřizovány pokud možno v každé obci. Kulturní komise KNV vypracovává na základě dlouhodobého výhledového plánu plán roční a čtvrtletní, rozdělila patronáty nad jednotlivými okresy a chce vážně a odpovědně plnit svůj úkol. Bude dbát, aby se nerozcházely a netříštily síly národních výborů a jejich zařízení se silami společenských organizací, avšak aby splývaly v jeden účinný proud. Je možno očekávat, že tento zájem NV o kulturní a osvětovou činnost oživený usneseními naší strany povede k dalšímu rozmachu kulturní a občanské svépomoci. Toto hnutí má za sebou velké výsledky při výstavbě kulturních a osvětových zařízení a má v sobě ještě velkou sílu pro budoucnost. V Holicích budují občané kulturní dům v hodnotě 5 miliónů Kčs a dají z této hodnoty svou prací dva a půl dílu celkové hodnoty proti jednomu dílu státního příspěvku. Od začátku letošního roku do 30. září věnovali stavbě 6494 brigádnické hodiny. Je zapotřebí svépomocnou iniciativu občanů inspirovat a podporovat a to nejen morálně, avšak i materiálně a finančně. Hodnoty, které budou tomuto hnutí poskytnuty, se obětavou prací občanů promění v hodnoty nesrovnatelně větší, a to nejen v materiální formě, ale i v kulturní a morálně politické.

Usnesení ÚV KSČ o dalším rozvoji a prohloubení ideové účinnosti osvětové práce je kyslíkem do plamene, který má hořet v srdcích a myslích lidí dříve, než se dají do velkých úkolů. Tento kyslík dostali k dispozici všichni, kteří mají rozněcovat plameny. Je to především i naše umění všeho druhu. I ono vítězně pomáhá v úsilí o prohlubování kulturní revoluce v naší vlasti, má však stále i nedostatky.

Vyjdu z vlastních poznatků. Soudruzi ve Východočeském divadle v Pardubicích se se svým repertoárem dlouho obraceli více k včerejšku, než k dnešku. Nebyli nadobro odpovědni sami, spoluvinu mají také dramatičtí autoři. Až v letošním roce obrátili. Je možno se obracet do včerejška, avšak jen tak, jak se to šťastně podařilo tvůrcům filmu "Vlčí jáma". Tento film o včerejšku mluví účinně k dnešku - připomíná, a těm, co o tom již nic nevědí, vysvětluje, že revoluční dnešek musel přijít, protože v tom, co bylo, se již lidé dusili. Jsme na revolučním pochodu, žijeme na světě, na kterém se v každé vteřině odehrává dramatický zápas o to, budou-li stamilióny lidí žít anebo zahynou v nové, nukleární světové válce, s vervou a s vítězným úspěchem budujeme v naší zemi nový život, který zvítězí, protože je v něm celá budoucnost světa. To všechno je dnešek, který nemá čas na idyly, byť sebe hodnotnější - potřebuje spolubojovníka ve všem a především v revolučním umění mluvícím dneškem, potřebujeme umění zapalující životodárné ohně v srdcích a myslích lidí. Potřebujeme československou "Rozrušenou zemi" a co víc: my již potřebujeme román, který by se jmenoval "Radostná země"! Vždyť máme již řadu družstev, kde je kolektivní práce téměř dokonale organizovaná a úspěšná, kde družstevníci již žijí po všech stránkách bohatě.

Co to je kulturní revoluce? To je houževnaté usilování o to, aby všechna špína starého zvlčilého kapitalistického společenského řádu, jíž jsme ještě všichni postříkáni, byla smyta a vydrhnuta, aby všechny šrámy a rýpance, které v nás tento řád zanechal, byly vyrovnány. To je houževnatý boj o to, aby všichni pracující lidé v naši zemi se plně oddali novému životu, z hloubky jej pochopili, aby oni - dříve otroci, se plně narovnali, naučili se z plných plic dýchat, ošklivili si všechno nepravé; aby poznali, jaká krása a síla je v kolektivu a přátelství a jak ošklivé je sobectví, jak právě ono se naprosto nehodí do dnešního našeho života; aby věděli, že tento svět není předurčen být slzavým údolím, a na štěstí že není třeba čekat až po smrti, že však na tomto světě je možno v mocném kolektivu vybojovat mír a zajistit opravdové štěstí. To všechno je boj o socialistického člověka. To všechno dává náměty tvůrcům v umění i pracovníkům v osvětě a v masově politické práci.

Když se však rozhlédneme naší zemí, poskočí nám srdce radostí. Právě lidé zkrásněli! To poznávají cizinci více, než my sami. Ti, co se vracejí ze Sovětského svazu anebo z Číny, dosvědčují, jaké úctě se v těchto dvou veleříších těší Československo a jeho lid. Sám jsem byl letos v Sovětském svazu po druhé po 21 letech. Prostí i učení lidé prohlašují asi toto: Milujeme československý lid a vážíme si jej za jeho vysokou kulturní vyspělost, za dovednost rukou a hlav jeho dělníků a techniků. Známe váš vysoce vyspělý průmysl, neboť vaše stroje máme ve svých továrnách a vaše spotřební zboží v našich krámech. Upřímně milujeme československý lid za jeho politickou vyspělost a jednotu, za jeho pevnost ve dnech maďarské krize, za jeho věrnost ideám socialismu a míru, za jeho věrnost k nám. Ostatně - vždyť jsme z tohoto místa slyšeli upřímný projev obdivu k československému lidu od vedoucího čínské parlamentní delegace - byli jsme tehdy opravdu potěšeni a dojati.

Co se imperialisté ze Západu naútočili na politickou jednotu našeho pracujícího lidu. Co nadějí v nich háralo právě ve dnech maďarské krize. Zklamali se. Zklamali se i jejich přihrbení přisluhovači z řad revizionistů.

Soudružky a soudruzi poslanci, ano, zná nás a ctí nás lid vítězného socialistického světa! Zná nás pracující lid celého kapitalistického světa a má v nás dokonce morální oporu ve svém těžkém boji proti vládnoucí buržoazii, jak dosvědčovali delegáti ze zahraničí na XI. sjezdu KSČ. Dnes si nás již nikde na světě nepletou s černochy, jako v roce 1938 v Anglii. Dnes nejsme malí, jak o nás tehdy říkali a jak nám to vtloukala stále do hlavy buržoazie předmnichovského Československa - malí a bezcenní, ve všem odkázaní na mocné. Dnes jsme součástí velkého socialistického světa s jednou miliardou lidí ve všem mocní a silní s ním. Jsme hrdí na své občanství v Československu, na své občanství v socialistickém Československu! (Potlesk.)

Předseda: Soudružky a soudruzi, promluvili všichni přihlášení řečníci. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, je tedy skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji poslanci Paškovi.

Zprav. posl. Pašek:

Soudruzi poslanci, dovolte mi jako zpravodaji, abych na závěr dnešní rozpravy k návrhu zákona o druhém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství Republiky československé z tohoto místa i vašim jménem srdečně poděkoval všem pracujícím, dělníkům, rolníkům, technikům, úředníkům, všem hospodářským i ostatním pracovníkům všech odvětví, mužům, ženám, mládeži, všem, kteří se svou prací na svých pracovištích zasluhují o to, že plán letošního roku se plní a překračuje, (potlesk) a že se tím vytvářejí předpoklady pro splnění i překročení druhého pětiletého plánu, který jako poslanci Národního shromáždění jednomyslně schválíme. Patří jim naše poděkování. Je to práce pro rozkvět a sílu naší republiky, je to práce pro mír. Čest této práci (Potlesk.)

Předseda: Všichni se ztotožňujeme se slovy pronesenými zpravodajem poslancem Paškem.

Můžeme přistoupit k hlasování.

Poněvadž nebyl podán žádný pozměňovací návrh, budeme hlasovat o celém vládním návrhu zákona najednou podle výborové zprávy. Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o druhém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství Republiky československé ve znění společné zprávy výborů zemědělského, kulturního, zdravotního, ústavně-právního, rozpočtového a hospodářského, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o druhém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství Republiky československé. (Potlesk.)

Tím jsme projednali třetí bod denního pořadu.

Přerušuji nyní schůzi. K pokračování ve schůzi se sejdeme zítra ráno v 9,00 hodin.