Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o hospodářských vztazích mezi socialistickými organizacemi.

Tím je tento bod pořadu schůze projednán.

Přerušuji nyní na 20 minut schůzi.

(Schůze přerušena v 10,37 hod. - opět zahájena v 11 hod.)

Podpredseda Žiak: Otváram prerušenú schôdzu Národného zhromaždenia.

Budeme pokračovať v rokovaní. Ďalším bodom denného poriadku je

6. Zpráva výboru rozpočtového a hospodárskeho k vládnemu návrhu zákona, ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 107/1953 Zb. o devízovom hospodárstve (tlač. 265).

Zpravodajcom je poslanec dr. Berák. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Berák: Soudružky a soudruzi poslanci!

Důsledná politika mírového soužití a mírového soutěžení mezi státy s různými společenskými soustavami, která jest základním pilířem naší zahraniční politiky, jak o tom včera zde hovořil s. předseda NS Fierlinger, vede mj. také ke zvýšení našich styků s cizinou, zejména cestovního ruchu. Roste počet zahraničních turistů, kteří navštěvují Československo, a čs. občanů, kteří odjíždějí do ciziny. Můžeme to ostatně pozorovat i v našem Národním shromáždění na rostoucím počtu cizích parlamentních delegací, které k nám přijíždějí, i těch, které sami do ciziny vysíláme.

Vzrůst styku se zahraničím, zejména pak cestovního ruchu změnil podmínky, za nichž byl vydán dosud platný zákon o devizovém hospodářství, č. 107 Sb. z r. 1953. Předložený vládní návrh zákona, o kterém právě jednáme, je v podstatě třetí zákonnou úpravou našeho devizového hospodářství po osvobození.

Prvý devizový zákon z r. 1946 vycházel ještě z existence tehdejších zbytků kapitalistického hospodářství u nás. Prohlašoval vázané devizové hospodářství za podstatnou složku soustavy řízeného hospodářství a za nezbytný doplněk řízení cen zboží, kapitálu a práce.

Devizový zákon z r. 1953 vycházel již ze správného základního hlediska, že totiž ve státě, který buduje socialismus, mají devizové předpisy podstatně jiné úkoly než ve státě kapitalistickém. Přestávají být nástrojem jenom devizové politiky a jejich úkol se stává podstatně širším: stávají se důležitým pomocníkem plánovaného hospodářství na poli platebního styku a majetkových vztahů v cizině. Zatím co v kapitalistických zemích vedou devizová omezení k zamrzávání pohledávek druhých zemí, zajišťují devizové předpisy v socialistických státech řádnou funkci platebního styku s cizinou, a zvláště přesné plnění závazků podle plánu.

Stejným socialistickým duchem je prodchnut i předložený vládní návrh zákona. Jeho účelem je zpružnit dosavadní způsob odbavování cestujících na hranicích, ale současně též zkvalitnit a zpřísnit kontrolu nad nakládáním s dovezenými devizovými hodnotami a nad dodržováním zákazu vývozu některých hodnot z Československa, jakož i zpřísnit režim úhrad z ciziny a do ciziny.

Kterých změn se týká nová úprava?

Především umožňuje určité výjimky ze zákazu vývozu a dovozu čs. peněz. Dosavadní zákaz vývozu čs. platidel vedl k neúměrnému zatížení celnic, u kterých cestující do ciziny skládají čs. peníze, aby jimi při návratu mohli uhradit různé osobní výdaje. Úhrn čs. peněz takto skládaných se zvýšil v některých případech až na desetinásobek proti stavu z r. 1954. Dovolte, abych to ukázal na některých příkladech: U celnice v Děčíně složilo v období od 1. dubna do 30. září 1954 2387 cestujících úhrnem 432 861 Kčs, zatím co ve stejném období v r. 1957 byla to u této celnice již částka 5 188 835 Kčs složená od 8790 cestujících. U celnice v Chebu za stejné časové období v r. 1954 deponovalo 143 cestujících celkem 2 5 302 Kčs, ale ve stejném období v r. 1957 bylo to už 8531 cestujících, kteří složili úhrnem částku 1 018 624 Kčs. Přitom počet zaměstnanců celnic zůstal nezměněn. Tato skutečnost, dále rostoucí počet cestujících do ciziny a z ciziny, jakož i stále se zvětšující objem zahraničního obchodu vedou k tomu, že celní orgány nemohou řádně plnit svoje vlastní povinnosti, zejména provádět celní prohlídky v takovém rozsahu, jaký je nezbytný pro ochranu čs. hospodářství.

Navrhovaná změna tedy usnadní a současně i zkvalitní práci celních orgánů. Přispěje zároveň k pružnějšímu odbavování cestujících na hranicích. V tomto směru dochází podle předkládaného vládního návrhu k další zásadní změně, že totiž

hodnoty, jejichž vývoz je zakázán, budou moci přijímat do úschovy kromě celnic také organizace, pověřené k tomu ministerstvem financí. Poměr, vzniklý z této úschovy se bude řídit ustanoveními občanského práva. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že takovým depozitním místem mají být např. směnárny Státní banky čs. Důvodová zpráva tady patrně anticipuje budoucí vývoj, poněvadž - pokud mně je známo - funguje zatím jediná směnárna Státní banky čs. zřízená při přechodu státní hranice, a to na letišti v Ruzyni.

Pomýšlí se na to, aby cestující, který má v Československu trvalé bydliště a odjíždí na přechodnou dobu do ciziny na cestovní pas nebo na jiný obdobný doklad, směl vyvézt nejvýše 200 Kčs v hodnotách do 25 Kčs. Vývoz této částky mu celnice potvrdí na zvláštním tiskopisu, který vydá ministerstvo financí a který nese jméno prohlášení o vývozu a zpětném dovozu čs. peněz. Vyváženou částku si cestující sám do tiskopisu poznamená a celní orgán pouze potvrdí otiskem razítka, že záznam cestujícího je správný. Je to praxe, jaká je obvyklá i v jiných zemích na Západě, např. v Brazílii, Thajsku anebo Indii. Cestující nesmí vyvážených peněz v cizině používat a musí při návratu prokázat, že stejnou částku dovezl zpět. Tím je zabezpečeno, jednak že volné čs. peníze se nedostanou do ciziny, jednak že nebude možno dovážet za účelem spekulace z ciziny čs. peníze, které se v cizině prodávají. Při stanovení hranice 200 Kčs se přihlíželo k tomu, aby cestující po svém návratu do Československa mohl uhradit nejnutnější výlohy, jako např. koupit si jízdenku do místa svého bydliště, zajít si na jídlo do jídelního vozu apod. Nepřihlíželo se však k případné úhradě cel, jejichž sazby byly zvýšeny od 1. ledna t. r., poněvadž clo je možno zaplatit dodatečně.

Odhaduje se, že na základě tohoto ustanovení bude ročně vyvezeno do ciziny s podmínkou zpětného dovozu asi 40 miliónů Kčs, tedy částka nikterak malá.

Dále se počítá s tím, že do určité míry bude uvolněn vývoz čs. kovových minci a pamětních peněz k sběratelským účelům. Tento vývoz bude vázán na povolení, které bude udělovat Státní banka čs. Můžeme očekávat, že tímto uvolněním vývozu docílíme určitého přínosu deviz, poněvadž o tyto mince je v cizině značný zájem.

Třetí zásadní změnou je zavedení povinnosti ohlašovat dovážené devizové hodnoty už při dovozu celním orgánům, směňovat je na místech, které určí devizové předpisy a povinnost prokázat případnou směnu nebo zpeněžení při výjezdu z Československa. Jaké jsou důvody této změny, která znamená zpřísnění proti dosavadním stavu?

Dovoz cizozemských peněz, platebních dokumentů, drahých kovů a fondovních hodnot je volný. Zásada volnosti tohoto dovozu je v souladu se zájmy našeho devizového hospodářství na získání devizových hodnot. Znění dosavadního devizového zákona však nebrání zneužití devizových hodnot volně dovezených a nedovoluje stíhání osob, které jednají ke škodě našeho devizového hospodářství. Proto předložený návrh zákona zavádí povinnost ohlašovat při dovozu dovážené devizové hodnoty celním orgánům. Pomýšlí se na to, aby dovezené cizozemské peníze směly být směňovány a platební dokumenty znějící na cizí měnu, propláceny u Státní banky čs. Cizincům budou moci být tyto peníze směněny, resp. dokumenty znějící na cizí měnu proplaceny ještě také u Čedoku, Čs. aerolinií, některých celnic a některých hotelů, po případě i u jiných míst, která k tomu účelu pověří ministerstvo financí. Nedodržení těchto ustanovení bude znamenat porušení devizových předpisů a bude tudíž trestné.

Čtvrtou zásadní změnou je, že ze skupiny drahých kovů se vypouštějí kovy skupiny platinové. Jsou to technické kovy, známé pod názvy paládium, ruthenium, rhodium, iridium a osmium. Tyto kovy soukromník prakticky nemůže získat a černý obchod s nimi není také přitažlivý. Vykupuje je pouze Státní banka čs. za poměrně nízké ceny, které jsou stanoveny úředně. K tezauraci se tyto technické kovy nehodí a národní podnik je také od soukromníka neodkoupí.

Konečně třeba zmínit se o tom, že návrh zákona výslovně zdůrazňuje centralizaci devizového monopolu, prováděnou prostřednictvím Státní banky čs. tím, že v novém § 4a se stanoví povinnost konat veškeré úhrady do ciziny a z ciziny pouze prostřednictvím Státní banky.

Soustředění všech platů do ciziny na Státní banku nám umožnilo vytvoření devizové pokladny, tj. stavu všech účtů podle měn a oblastí. Vykazování stavů devizové pokladny nám umožňuje zpřesnění majetkových vztahů s cizinou a je současně velmi dobrou kontrolou plánovaného stavu platební bilance.

Vzrůstající cizinecký ruch, o němž jsem hovořil v úvodu své zprávy, má netoliko kladné, ale také záporné stránky. Negativním jevem jsou zde různé formy nezákonných finančních úhrad, jejichž nejrozšířenějšími formami jsou tzv. černý clearing a nedovolené použití pohledávky v cizině. Černým clearingem rozumíme případy, kde devizový tuzemec neobdrží úhradu své pohledávky v cizí měně prostřednictvím Státní banky, nýbrž v československé měně. Např. devizový cizozemec zakoupí v cizině některé druhy zboží, propašuje je do Československa, tady je nelegálně rozprodá a získaných peněz použije na úhrady tuzemským adresátům, takže cizozemské peníze zůstanou v cizině. O nedovolené použití pohledávky v cizině se pak jedná v těch případech, kdy devizový tuzemec si nedá uhradit do tuzemska svoji pohledávku v cizí měně, nýbrž použije ji v cizině bez souhlasu ministerstva financí. Proto předložený vládní návrh zákona zakazuje vyrovnávat pohledávky vůči cizině bez povolení ministerstva financí.

Nový devizový zákon je nutno hodnotit vysoce politicky. Znamená další upřesnění našich devizových předpisů a tím i další upevnění naší měny. Centralizace devizového monopolu prováděná prostřednictvím Státní banky je jedním z podstatných rysů hospodářství socialistického státu. Je ovšem pravda, že i v řadě kapitalistických států existuje také centralizace devizového monopolu, prováděná přes ústřední peněžní ústav, ale tato shoda je jenom zevní. Finanční monopoly v kapitalistických zemích si totiž vynucují, aby vlády jejich zemí prováděly takovou měnovou a platební politiku, která by jim poskytovala největší možnost dosahování zisků. Proto snaží se sevřít hospodářství státu devizovým monopolem ústředního peněžního ústavu, aby si jeho pomocí otevřely cestu k vývozu kapitálu a s tím samozřejmě i k volnému úniku svých zisků za hranice. Jak patrno, je zde hluboký rozdíl mezi funkcí devizového monopolu v kapitalistických státech a ve státech socialistických.

Tento rozdíl má ovšem své důsledky na obtížnou měnovou situaci většiny kapitalistických států. V těchto zemích můžeme sledovat stálý pokles kupní síly peněz. Peněžní důchody dělníků, zaměstnanců a vůbec osob odkázaných na pevný plat zaostávají tam za růstem cen zboží a proto spotřeba těchto vrstev obyvatelstva ustavičně klesá. Na druhé straně rostou tam však zisky akciových společností, továrníků, obchodníků a bankéřů. Kapitalistický stát novými emisemi peněz získává nové příjmy, které vlastně znamenají dodatečné zdanění širokých vrstev obyvatelstva. Nestálé peníze znemožňují řádnou kalkulaci vlastních nákladů zboží a obchodní kalkulaci vůbec, narušují normální chod hospodářství, zvyšují nespokojenost pracujících a zostřují třídní boj.

Ruku v ruce s těmito jevy dochází v kapitalistických státech k prudkému růstu oběživa, jehož zahraniční kurs se neustále znehodnocuje. Ve srovnání s dobou před druhou světovou válkou, tj. s r. 1937 vzrostl objem oběživa v kapitalistických zemích západní Evropy mnohonásobně, zejména ve Francii, více nežli 30x a v Itálii více nežli 80x. Ústřední banky těchto zemí se změnily z orgánů regulujících oběh peněz a úvěr v nástroj velkých finančních a průmyslových monopolů, které jejich prostřednictvím uplatňují svoji vykořisťovatelskou třídní politiku.

Zatím co my v Československu dosahujeme od té doby, co jsme nastoupili cestu k socialismu, stálých úspěchů, jak nám ukázala zejména včerejší diskuse k zákonu o novém pětiletém plánu, zatím co neustále zvyšujeme materiální i kulturní úroveň našeho lidu, dovedli jsme šestkrát snížit ceny a upevnit naši měnu, výrazem pokračující dezorganizace hospodářství kapitalistických zemí je trvalý růst cen zboží a ztráta měnové stability. V řadě kapitalistických států západní Evropy, ve Francii, Finsku, Rakousku, Řecku a Španělsku vzrostly ceny za 7 let od r. 1950 do r. 1957 o 50 i více procent. V jiných zemích je to sice o něco méně, např. v Anglii za stejné období 7 let asi o 45%, v NSR asi o 14%, avšak i zde ceny zboží trvale rostou. Proto na sjezdu západoněmeckých bankéřů, který se konal v minulých dnech v Kolíně nad Rýnem, sliboval ministr financí Etzel, že učiní vše, aby zajistil stálost západoněmecké marky.

V poslední době měnová situace těchto zemí se dále ještě prudčeji zhoršuje, jak dokazuje loňská devalvace francouzského franku o 17% a jeho svízelná situace v souvislosti s nevyrovnatelným schodkem francouzského rozpočtu, a nevyrovnaným stavem francouzského hospodářství, způsobeným krvavou válkou v Alžírsku, zoufalý zápas Anglie o to, aby zastavila trvalý odliv zlata a deviz, měnové devalvace provedené v poslední době v Holandsku, Finsku a Dánsku.

Soudružky a soudruzi!

Nový devizový zákon projednáváme v etapě dovršení výstavby socialismu v naší vlasti, která vyžaduje od nás plné rozvinutí našich tvůrčích sil. Zákony, které jsme právě schválili, zákon o druhém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství, zákon o hospodářských vztazích mezi socialistickými organizacemi, novela zákona o národních podnicích vytvářejí další předpoklady pro ještě větší růst sil naší země. Naše vlast přestala už dávno být malou neznámou zemí, za jakou ji v roce hanebné mnichovské zrady označil pan Chamberlain smutné a směšné paměti. Naše síla se ztrojnásobila ekonomicky, ale morální a politická síla našeho lidu je ještě mocnější. Tyto úspěchy však stejně naléhavě žádají tvrdou obranu dosaženého, aby naše budování nebylo narušováno zvenčí. Novela devizového zákona, kterou nám vláda předložila, je jedním z těchto obranných prostředků. Tak stává se tento zákon bojovou zbraní v našem vítězném boji za nový lepší svět, svět socializmu, svět pevného a trvalého míru.

Rozpočtový a hospodářský výbor návrh zákona podrobně projednal ve své schůzi dne 10. října a provedl o něm podrobnou diskusi. Konstatoval, že předložený zákon nevyžaduje ani finančních nákladů ani rozšíření administrativního aparátu. Jeho jménem doporučuji vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 107/1953 Sb. o devizovém hospodářství, plénu Národního shromáždění ke schválení. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Hlási sa niekto do rozpravy? (Nikto.)

Do rozpravy sa nikto nehlási, budeme hlasovať.

Ak nebudú námietky, dám hlasovať o celom vládnom návrhu zákona naraz podľa zprávy výboru.

Má niekto voľajaké námietky proti tomuto spôsobu hlasovania? (Nikto.)

Námietok niet.

Kto súhlasí s celým vládnym návrhom zákona, ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 107/1953 Zb. o devízovom hospodárstve, podľa znenia zprávy rozpočtového a hospodárskeho výboru, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. - Tým Národné zhromaždenie jednomyseľne schválilo vládny návrh zákona, ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 107/1953 Zb. o devízovom hospodárstve.

Tým sme prerokovali šiesty bod denného poriadku.