o úpravě finančního plánování a finančního hospodaření národních podniků a ostatních hospodářských organizací státního socialistického sektoru

Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Tvůrčím úsilím pracujících se rozvíjí naše národní hospodářství a rozmnožuje národní bohatství. Při socialistické výstavbě mají důležitou úlohu finance. V souladu s povahou našeho společenského zřízení se financí plánovitě využívá v zájmu celé společnosti.

(2) Finanční hospodaření národních podniků a ostatních hospodářských organizací státního socialistického sektoru upravuje se tak, aby se finančních vztahů plánovitě využívalo k rychlému rozvoji výrobních sil, k maximální tvorbě všech zdrojů a jejich nejefektivnějšímu využívání, k zvýšení tvůrčí účasti pracujících na řízení hospodářství a k upevňování jednoty zájmů pracujících, podniků a celé společnosti.

(1) Finanční hospodaření státu a organizací socialistického sektoru je řízeno soustavou finančních plánů, zejména státním rozpočtem, finančními plány podniků a rozpočty národních výborů.

(2) Soustavu finančních plánů tvoří vzájemně spjaté finanční plány celostátní, finanční plány ministerstev, pověřenectev, národních výborů, dále výrobně hospodářských jednotek a jiných podobných jednotek (dále jen "hospodářské jednotky"), jakož i národních podniků a jiných hospodářských organizací státního socialistického sektoru (dále jen "podniky").

(3) Finanční plány jsou spjaty se státním plánem rozvoje národního hospodářství a aktivně na něj působí.

Pětileté finanční plány určují finanční hospodaření, zejména tvorbu finančních zdrojů a používání finančních prostředků ministerstev a jiných ústředních úřadů (dále jen "ministerstva"), pověřenectev, národních výborů, hospodářských jednotek a podniků.

(1) Pětileté finanční plány sestavují ministerstva, pověřenectva, národní výbory, hospodářské jednotky a podniky v souladu s dlouhodobými plány a v souladu s ukazateli pětiletých plánů.

(2) Dlouhodobé podíly z finančních zdrojů (dlouhodobé normativy podnikové hmotné zainteresovanosti) jsou, pokud budou stanoveny, součástí pětiletých finančních plánů. Dlouhodobé podíly stanoví pro ministerstva vláda, pro hospodářské jednotky a podniky přímo podřízené ministerstvu ministerstvo a pro podniky z úseku hospodářství plánovaného samostatně národními výbory rada toho národního výboru, na jehož rozpočet jsou podniky zapojeny.

(1) Roční finanční plány zajišťují, rozvíjejí a podrobněji rozvádějí úkoly a cíle stanovené pětiletým finančním plánem.

(2) Roční finanční plány stanoví objem finančních zdrojů a potřeb, způsob krytí těchto potřeb, jakož i finanční vztahy k nadřízeným orgánům a ke státnímu rozpočtu; sestavují je organizace uvedené v § 4 odst. 1, a to v souladu se závaznými ukazateli státního plánu a státního rozpočtu.

(3) Roční finanční plány ministerstev, hospodářských jednotek a podniků jsou základem státního rozpočtu a zajišťují jej. Roční finanční plány podniků a hospodářských jednotek zapojených na rozpočty národních výborů jsou součástí rozpočtu národních výborů.

(1) Ministerstvo financí se zmocňuje k bližší úpravě zásad ročních finančních plánů a společně se Státním úřadem plánovacím k bližší úpravě zásad pětiletých finančních plánů.

(2) Další podrobnosti v rámci předpisů uvedených v ustanovení odstavce 1 stanoví pro obor své působnosti jednotlivá ministerstva nebo, jde-li o hospodářství plánované samostatně národními výbory, rada krajského národního výboru.

(1) Podniky jsou vybaveny základními prostředky a oběžnými prostředky a hospodaří s nimi podle zásad chozrasčotu. Jsou odpovědny za jejich řádné využívání, zachování, jakož i další rozmnožování.

(2) Prostředky z finančních zdrojů vytvářených podniky se jednak odvádějí do státního rozpočtu, jednak se jich používá ve prospěch podniků, a to buď přímo podniky nebo jejich nadřízenými orgány.

(1) Podniky používají vlastních finančních zdrojů na financování decentralizované investiční výstavby, vlastních oběžných prostředků a k jiným stanoveným účelům.

(2) Při svém hospodaření usilují podniky o nejvyšší tvorbu finančních zdrojů a o nejefektivnější využití všech finančních zdrojů v plném souladu se zájmy a potřebami socialistické společnosti.

K doplnění vlastních finančních prostředků může být podnikům poskytován provozní i investiční úvěr, a to v souladu s požadavkem zvýšení efektivnosti řízení národního hospodářství.

Podniky a jim nadřízené orgány odvádějí do státního rozpočtu určené odvody, zejména zisku a daně z obratu. Ze státního rozpočtu mohou se podnikům a nadřízeným orgánům poskytnout příděly, zejména na financování základních prostředků.

(1) Ministr financí se zmocňuje k bližší úpravě finančního hospodaření, zejména odvodů do státního rozpočtu a přídělů z něho, finančních zdrojů vytvořeních podniky a jejich používání, úhrad ztrát, financování základních prostředků a vlastních oběžných prostředků, financování ostatních úkolů a poskytování úvěrů, jakož i stanovit zásady pro rozbor a schvalování výsledků finančního hospodaření podniků a orgánů jim nadřízených.

(2) Ministr financí se dále zmocňuje upravit platební a zúčtovací styk pokladní operace, fakturování a placení, kontrolu prováděnou peněžními ústavy, zejména kontrolu čerpání mzdových fondů a důsledky porušení finanční kázně; může též stanovit, v jakém rozsahu se předpisy o fakturování a placení, jakož i sankce na porušení těchto předpisů vztahují i na jiné organizace než podniky (§ 2 odst. 2) a na obyvatelstvo.

(3) Generální ředitel Státní banky československé se zmocňuje na základě předpisů vydaných podle ustanovení odstavců 1 a 2 směrnicemi podrobněji upravit financování základních prostředků a jeho kontrolu, úvěrování, platební a zúčtovací styk, pokladní operace a kontrolu čerpání mzdových fondů.

(4) Ministr financí může podle potřeby odchylně upravit finanční hospodaření podniků řízených národními výbory.

Ministři a rady krajských národních výborů odpovídají za finanční hospodaření hospodářských jednotek a podniků v oboru své působnosti, za správné plnění povinností hospodářských jednotek a podniků, jež vyplývají ze státního rozpočtu, jakož i za správné plnění finančních plánů.

(1) Ministerstvo financí kontroluje finanční hospodaření ministerstev a plnění finančních plánů a povinností ministerstev uložených jim ve státním rozpočtu.

(2) Ministerstva a orgány v oboru jejich působnosti kontrolují finanční hospodaření podřízených hospodářských jednotek a podniků.

(1) Výsledky finančního hospodaření ministerstev a jejich souhrnné roční účetní výkazy schvaluje ministr financí. Ministr financí může ze závažných důvodů odmítnout schválení výsledků a výkazů. Odmítne-li je ministr financí schválit, předloží je příslušný ministr vládě k projednání.

(2) Ministr financí předkládá vládě zprávy o finančním hospodaření ministerstev.

Dokud nebudou vydány příslušné prováděcí předpisy, použije se předpisů dosavadních, pokud neodporují tomuto zákonu.

(1) Zrušují se všechna ustanovení upravující věci, na něž se vztahuje tento zákon; zejména se zrušuje zákon č. 106/1951 Sb., o úpravě financování národních a komunálních podniků, s výjimkou ustanovení § 14 odst. 2 věty první a druhé, a vládní nařízení č. 107/1951 Sb., kterým se provádí zákon č. 106/1951 Sb.

(2) Ustanovení zákona č. 119/1948 Sb., o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasílatelství, vládního nařízení č. 13/1952 Sb., o správě spojů, ustanovení § 6 zákona č. 104/1950 Sb., o financování národních a komunálních podniků, a zákona č. 23/1957 Sb., o podnikových fondech pracujících, nejsou dotčena.

Tento zákon nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1959; provedou jej všichni členové vlády.