Podobně jako v bytové výstavbě je tomu i v průmyslové investiční výstavbě. Ukáži to znovu na příkladu elektrárny v Tisové. Zde se stávají vážným problémem nedostatky, vzniklé z nekoordinovanosti plánu výstavby s plánem výroby potřebných zařízení. Dochází k tomu, že při vypracování výrobních plánů se soustřeďují požadavky na výrobní podniky, které se snaží přemístit zakázky na subdodavatele. To vede k tomu, že výroba oproti harmonogramu dodávek zůstává pozadu vzhledem k nedostatečné kapacitě výrobních podniků. Rozmístěním dodávek do mnoha podniků dochází k tomu, že zařízení je dodáváno ve sledu, neodpovídajícím postupu montáže. Vzniká tím veliká rozpracovanost a je pak nutno vracet se i několikráte k dokončení rozdělané práce.

Stává se rovněž, že některé podniky dodají zařízení včas, případně i v předstihu, zatímco dodávky ostatního materiálu se opožďují. Přirozeně, že pak není možné k montáži včas přikročit. Materiál leží na staveništi a soudruzi, kteří k nám přijíždějí z některých dodavatelských závodů se zlobí, že zatímco je žádáno o uspíšení dodávek, nic se zařízením, které nám zašlou, nedělá. Takovým příkladem jsou třeba ventilátory pro chladicí věže, které byly dodány s půlročním předstihem před převodovými skříněmi, na kterých jsou tyto ventilátory usazeny. Podobně bych mohl ukázat i na další příklady.

Přitom i tyto nedostatky je možno od stranit. Nejlépe o tom svědčí ta okolnost, že když loni v dubnu byl ústředním výborem strany svolán na Tisovou aktiv za účasti dodavatelských podniků i ministerstev, že to přispělo k podstatnému zlepšení dodávek strojů a zařízení i ke zvýšené sladěnosti dodávek, i když ne vždycky bez připomínek a urgencí. To bylo také jedním z důležitých činitelů, které pomohly splnit loňský plán. I letos nejsou v koordinaci dodávek pro stavbu v Tisové problémy menší než v roce 1958. Odpovědná ministerstva, především těžkého strojírenství, stavebnictví, hutí by měla zvýšit odpovědnost svých podřízených podniků za dodržení sjednaných termínů dodávek.

Důležitou otázkou v investiční výstavbě je dosáhnout co největšího zhospodárnění. Velkou a názornou školou hospodárnosti celým svým rozsahem a formou se stala loňská prověrka hospodárnosti investiční výstavby. V obou etapách prověrky bylo v našem kraji dosaženo úspor za více než 286 mil. Kčs, přes 2¹/₂ tisíce tun ocele, přes 5000 tun cementu, dále dřeva a dalších materiálů. Úspor bylo dosaženo v průmyslové i v zemědělské výstavbě. V některých případech došlo k vyškrtnutí nebo omezení objektu. Ke škrtům došlo v těch případech, kde potřeba nových objektů nebyla dostatečně zdůvodněna nebo se dalo využít stávajících objektů.

V řadě případů došlo ke změně skladeb konstrukčních prvků. Například místo monolitních stropů se dávají stropy z tvárnic, navrhuje se nový způsob zastřešení apod. Že prověrka postupovala správným způsobem, o tom svědčí i to, že k největším úsporám došlo u stavebních prací. V menší míře již u strojních dodávek. Celá prověrka, na níž se podílely stovky dělníků, techniků a projektantů, se ukázala jako správná cesta pro zvýšení efektivnosti ve stavebnictví i pro zvýšení podílu pracujících na řízení hospodářství.

Soudruzi a soudružky!

Všechna opatření strany a vlády, především ve změnách v organizaci, řízení a financování průmyslu a stavebnictví, zdůraznění ekonomických podnětů hmotné zainteresovanosti a další začala již loni dokazovat svoje přednosti. Projevila se na zlepšeném plnění plánu. V celé šíři se však projeví teprve letos. Ovšem vytváří jenom příznivé předpoklady pro dobré plnění národohospodářského plánu. Vlastní silou, která splní všechny tyto úkoly, je masa dělníků a ostatních pracujících. Náš dělník ví, že je pánem ve své zemi, že je vlastníkem a hospodářem celého národního bohatství a proto také vynakládá všechny síly za lepší splnění plánovaných úkolů, za stálé zvyšování efektivnosti v našem hospodářství, za dovršení socialismu.

Díky stálé péči strany a vlády roste do síly a do krásy i náš pohraniční Karlovarský kraj. Zatímco před druhou světovou válkou dělnická třída a pracující našeho kraje byli vydáni dvojímu útlaku ze strany české i německé buržoazie, žili za nejhorších podmínek, byli vydáni hladu a nezaměstnanosti, je dnes Karlovarsko krajem šťastných, spokojených lidí, kteří svojí prací si z něj vybudovali svůj domov. Obrovská díla, která v našem kraji vyrůstají, nové závody, elektrárny, sídliště, jsou a navždy zůstanou svědectvím hrdinské etapy boje za dovršení socialismu.

Státní rozpočet na rok 1959, který dnes projednáváme, nám umožní další rychlý postup na cestě dovršení výstavby socialismu v naší vlasti. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná. Dávám slovo poslanci Fialovi.

Posl. Václav Fiala: Vážené Národní shromáždění!

XI. sjezd KSČ postavil před pracující v energetice závažný úkol, vyrobit v r. 1965 nejméně 38 miliard kWh elektrické energie. Splnění tohoto úkolu nelze uskutečnit bez rozsáhlé výstavby energetických kapacit a zvýšení jejich technické a ekonomické úrovně. Z celkové částky státního rozpočtu na investiční výstavbu v r. 1959 připadá pro výstavbu energetiky asi 8 %. Stálý vzestup výroby elektrické energie ukazuje, že úkol dostihnout a předstihnout nejvyspělejší kapitalistické státy ve výrobě elektřiny na 1 obyvatele je reálný a splnitelný. Od r. 1950 do r. 1958 stoupla u nás výroba elektřiny a její spotřeba na 229 %, proti r. 1937 dokonce na 470 %. Tím jsme předstihli Francii a Itálii ve výrobě na 1 obyvatele.

V r. 1948 činila spotřeba elektrické energie na hlavu 576 kWh. V r. 1958 již 1442 kWh. Významného úspěchu bylo dosaženo při provádění elektrifikace obcí, kde byl plán splněn na 119 %, čímž se dostalo elektrické energie dalším odběratelům, především na Slovensku. V r. 1958 bylo elektrifikováno celkem 276 obcí, z toho 192 na Slovensku, a původně plánovaných 47 743 000 Kčs bylo překročeno na 52 500 000 Kčs.

K dnešnímu dni zbývá elektrifikovat 367 obcí. Tento úkol bude splněn do r. 1963, jak vyplývá ze závazků, které si pracující v energetice dali. Plán elektrifikace JZD byl vysoko překročeno na 250 %. Z původně plánovaných 52 763 000 Kčs bylo prostavěno 70 100 000 Kčs.

Chtěl bych ukázat na přírůstky některých elektrických spotřebičů v našich městech a vesnicích. V městě Lysá n. L. je v současné době v každé druhé domácnosti buď elektrická pračka nebo lednička. V r. 1958 si obyvatelé města Lysé nakoupili dalších 235 televizorů, takže k dnešnímu dni jich má město 840. Vezmeme-li to k počtu obyvatel, vlastní každá třetí rodina televizní přijímač.

V obci Milovice stoupla spotřeba elektrické energie za r. 1958 o 14 075 kWh. V obci bylo v r. 1956 10 televizních přijímačů, v r. 1958 již 98 televizních přijímačů a 241 rozhlasových přijímačů. Z uvedených čísel vyplývá, že historická usnesení X. a XI. sjezdu KSČ byla pochopena všemi našimi pracujícími, kteří svojí poctivou prací v našem průmyslu i v zemědělství vytvářejí předpoklady, aby neustále rostla životní úroveň všech našich občanů.

Rozvoj našeho národního hospodářství vytyčený usnesením XI. sjezdu KSČ není myslitelný bez úspěšného růstu železniční dopravy, která často zaostávala za potřebami národního hospodářství, především našich dolů a průmyslu.

Hlavní cestou je modernizace našich tratí, přechod z trakce parní na elektrickou, která je za současného stavu techniky trakcí nejekonomičtější. Elektrifikací se zvýší účinnost lokomotiv ze 4-7 % parních na 14-16 % elektrických, což bude mít vliv na zvýšení ekonomiky v celé železniční dopravě. Elektrifikací se dosáhne zvýšení váhy vlaku, zvýšení cestovní rychlosti, podstatného snížení provozních nákladů, nejméně o 25 % proti trakci parní. Tím dosáhneme značných úspor uhlí, které budou činit v r. 1965 3 620 000 tun a v r. 1970 asi 6 000 000 tun, které bude možno využít v jiných odvětvích našeho národního hospodářství.

Elektrické trakce znamenají značnou úsporu provozního personálu, odpadá dlouhá příprava strojů k jízdě a zvýší se oběh strojů z dosavadních 200-260 km na 500-750 km a tím se sníží postupně počet lokomotiv až na jednu polovinu z počtu parních. Tato vysoká efektivnost elektrické trakce bude provázena zvýšenou kvalitou dopravy, čistotou, pohodlím, bezpečností a velkým zlepšením pracovního prostředí zaměstnanců v železniční dopravě. Tyto vysoké přednosti plně vyváží značné investiční náklady, které jsou z našeho státního rozpočtu v tomto směru vynakládány.

V současné době je elektrifikováno 492 km našich hlavních tratí. Jsou to tratě. Praha - Čes. Třebová - Krasíkov, Spišská N. Ves - Žilina a Kolín - Ústí n. L.

Koncem r. 1959 bude zahájen zkušební provoz na trati Krasíkov -Valašské Meziříčí a Púchov - Žilina, v r. 1960 na trati Valašské Meziříčí - Púchov a Spišská N. Ves - Košice a tím bude elektrifikována celá hlavní železniční tepna z Ústí n. L. až do Košic. V r. 1965 bude v elektrickém provozu 2030 km železničních tratí, tj. asi 50 % tratí přicházejících pro elektrifikaci v úvahu.

Tempo elektrifikace nese však v současné době i některé obtíže hlavně ze strany dodavatelů a stavební výroby, které zapříčiňují, že některé měnírny nejsou včas připraveny k montáži zařízení. Příkladem nesprávného postupu některých dodavatelů je trať Nymburk - Ústí n. L. Na této trati nebyly ve sjednaných termínech připraveny stavebně k montáži měnírny St. Boleslav a Libochovany tak, že z původních 6 měsíců určených k montáži zůstaly prakticky 4 měsíce, a to práce za ztížených pracovních podmínek. Tento stav si vynutil zvýšení počtu montérů na úkor ostatních staveb, jejich mimořádné úsilí a obětavost, včetně práce v neděli a o vánočních svátcích, aby k termínu zahájení zkušebního provozu byla montážně ukončena alespoň nejdůležitější část měníren a dána do provozu. Zde měla mimořádný význam socialistická soutěž mezi montážními skupinami z Elektromontážních závodů, a to skupinou s. Mesanyho v měnírně Libochovany a skupinou s. Zachovala v měnírně St. Boleslav.

Vyskytující se nedostatky bude třeba urychleně odstranit tak, aby usnesení o elektrifikaci byla splněna co nejdříve. Elektrifikace železnic se musí stát záležitostí všech podniků, zúčastněných na jejich výstavbě, a všeho našeho pracujícího lidu. Jenom tak bude možno zvládnout úkoly v našem národním hospodářství ve 3. pětiletce, vytyčené usnesením XI. sjezdu KSČ.

Soudružky a soudruzi poslanci!

Náš státní rozpočet je rozpočtem mírovým, zajišťujícím široký rozvoj všech odvětví našeho národního hospodářství a růst životní úrovně všech našich pracujících, a proto pro něj budu hlasovat. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo poslanci Kubínovi.

Posl. Kubín: Vážené Národní shromáždění - soudruzi a soudružky!

Chemický průmysl je jedním ze základních průmyslových odvětví, poskytujících nutné předpoklady pro rozvoj výrobních sil na základě nejvyšší techniky. Značnou měrou se podílí na nové technické revoluci a úsilí o dovršení socialistické výstavby, neboť chemická výroba je součástí surovinové základny pro řadu dalších zpracovatelských odvětví a proniká do všech výrobních procesů.

Dobré plnění úkolů v r. 1958 vytvořilo předpoklady i pro zajištění úkolů na r. 1959. V r. 1959 se zvyšuje plán hrubé výroby oproti očekávané skutečnosti roku 1958 o 10 %. Tento růst výroby chemického průmyslu bude zajišťován z větší části na stávajícím zařízení. Plánovaný růst výroby umožní z největší části uspokojit potřeby národního hospodářství.

Chci se alespoň v krátkosti zmínit o některých výrobcích chemického průmyslu. Významnou část výroby chemického průmyslu v naší republice tvoří chemická vlákna. Od úrovně a kvality vyráběných chemických vláken je ve velké míře závislá úroveň a kvalita výrobků spotřebního průmyslu a za úroveň odívání v naší republice nese plnou odpovědnost činnost vláknařských podniků MCHP. K tomu chci ještě dodat, že prakticky pouze chemická vlákna jsou naším jediným tuzemským zdrojem textilních surovin. Řeší tedy výroba chemických vláken důležitou ekonomickou funkci v rámci celého našeho národního hospodářství. Z celkového množství chemických vláken u nás vyráběných tvoří viskózová stříž 72 %. Z hlediska potřeb spotřebního průmyslu plní výroba viskózové stříže důležitou úlohu. Podstatně rozšiřuje surovinovou základnu našeho textilního průmyslu. Plní ještě další důležitou úlohu v národním hospodářství tím, že svými dobrými vlastnostmi zlepšuje zpracovatelnost bavlny, hlavně nižší kvality. V řadě druhů technických tkanin nahrazuje značné množství devizově náročné bavlny. Tvoří tedy základní složku našich chemických vláken a je plnohodnotnou a potřebnou textilní surovinou. Výroba této tak hodnotné suroviny dosáhla v naší republice na 1 obyvatele úrovně států s vyspělým vláknařským průmyslem, jako jsou Japonsko, Německá spolková republika a Británie. Avšak naši pracující nejsou s touto úrovní spokojeni. Jsou si plně vědomi toho, že bude třeba ještě mnoho vykonat ve výzkumu a vývoji, hlavně na úseku rozšíření sortimentů. Většina úkolů se již dnes nachází v řešení na výzkumných pracovištích. Jde např. o tzv. viskózový kabel, který ve spojení s konvertrovou výrobou česanců je významným činitelem zavádění pokrokové a vysoko produktivní práce textilního průmyslu. Důležitým směrem v tomto směru je otázka vývoje a výroby nového strojního zařízení, které je nutné jak pro další intenzifikaci, tak pro další zvyšování kvality. V tomto směru musí pracovníci strojírenských podniků si rychle výrobu těchto strojů osvojit, neboť potřebná zařízení u nás dosud nevyrábíme.

Pracovníci závodu SPOLANA Neratovice své úkoly ve výrobě viskózových vláken plní dobře. Plní plánovaná množství, zvyšují soustavně kvalitu, osvojují si nové technologie jako bylo zpracovávání bukové sulfátové celulózy, kdy tento druh celulózy je zpracováván v naší republice jako v jediné zemi na světě. V letošním roce přispějí významnou měrou v rozvoji umělých vláken zavedením výroby viskózové stříže barvené ve hmotě a zvýší si hrubou výrobu o 3 000 000 Kčs. Zavádění tohoto způsobu výroby zvýší podstatně produktivitu práce při dalším textilním zpracování a zvýší i technickou úroveň výroby. Chemický průmysl řeší i rozšíření surovinové základny textilního průmyslu rozšiřováním výroby polyamidových vláken, jejichž výroba do konce III. pětiletky vzroste několikanásobně. Provedení těchto opatření nejenom rozšíří, ale i zkvalitní surovinovou základnu pro spotřební sektor pracovníků chemického průmyslu na úseku výroby umělých vláken.

Jednou z velmi důležitých surovin v průmyslu každého státu je kaučuk, ať již přírodní, nebo syntetický. O jeho důležitosti mluví nejlépe spotřební čísla na 1 obyvatele. Uvádím zde 7 států, které stojí v popředí ve zpracování kaučuku.

Československo tedy ve spotřebě kaučuku na jednoho obyvatele zaujímá jedno z předních míst ve světě.