Taký spôsob výstavby vodohospodárskych
meliorácií zaisťujú ustanovenia zákona
o vodnom hospodárstve a prekladaná novela.
Jeden z najvážnejších úkolov má
vodné hospodárstvo v odbore zdravotno-vodohospodárskom,
t. j. v zásobovaní vodou, kanalizáciách
a čistení a zneškodňovaní odpadových
vôd i zužitkovaní hodnotných látok
z odpadových vôd.
Tieto úkoly vystupujú do popredia v diskusii k poslednému
listu ÚV KSČ o ďalších cestách
zvyšovania životnej úrovne najmä v spojitosti
s rozsiahlou bytovou výstavbou.
V českých krajinách je z 11 500 obcí
s počtom obyvateľstva asi 9,3 mil. vodovodmi zaopatrených
iba 2571 obcí, z toho asi polovina len čiastočne.
Vodou z vodovodu je zásobované 6 miliónov
145 tisíc obyvateľov, na Slovensku 860 tisíc
obyvateľov. Spotreba vody na osobu a deň činí
u vidieckych vodovodov 135 litrov, v krajských mestách
179 litrov.
Je žiadúce, aby náš celoštátny
priemer v roku 1975 dosiahol aspoň 70 % obyvateľstva
zásobeného vodou z verejných vodovodov a
aby sa spotreba na osobu a deň zvýšila asi
na 300 litrov.
Veľmi zaťažujúce je znečistenie našich
tokov odpadovými vodami kanalizačnými a priemyslovými.
Množstvo odpadových vôd činí ročne
okrúhle 3,0 miliardy m3 a pretože ročne
odteká našimi tokmi priemerne 28,3 miliardy m3
vody, zrieďujú sa odpadové vody len 10krát;
v suchom roku, keď odteká len asi 13,9 miliardy m3
za rok, len 5krát. Tieto priemerné údaje,
samy o sebe už veľmi nepriaznivé, nevystihujú
skutočnosť, že pod väčšími
priemyslovými kombinátmi sa odpadové vody
neriedia skoro vôbec a že toky sa tak stávajú
stokami (napr. Bílina, Malý Dunaj, Ostravica, Slaná).
V roku 1952 bolo z 8000 km našich tokov úplne neprijateľnou
mierou znečistených mimo kampaň 2000 km.
Teraz je to už mimo kampaň 2400 km, v kampani 3200
km. To znamená, že miera znečistenia vzrastá
a že na našich tokoch vznikli početné
dlhé, trvalo znehodnotené úseky, ktoré
ohrozujú zásobovanie obyvateľstva a výroby
vodou a hrozia sa stať brzdou ďalšieho rozvoja
nášho priemyslu a poľnohospodárstva už
v najbližšej budúcnosti.
Spolu s odpadovými vodami odtekajú do recipientov
veľké množstvá najrôznejších,
často hodnotných látok. Tak napr. zo sulfitových
celulózok odteká v odpadových vodách
ročne asi polovica zpracovanej hmoty dreva v rozpustenom
stave a s ňou i množstvo cukru, ktoré by stačilo
na výrobu asi 200 000 hl liehu; zo spracovania palív
odteká ročne asi 17 000 ton využiteľných
fenolov a desaťtisíce ton dehtu; z cukrovarov odteká
ročne 20 tis. až 30 tis. ton korienkov repy, ako i
značné množstvo rezkov atď.
Nezmieňujem sa o škodách na rybárstve,
ktoré sú v porovnaní s ostatnými škodami
nízke, i keď dosahujú ročne stotisícových
čiastok.
To sú všetko škody vyčísliteľné
v korunách. Nemožno však zhodnotiť, aké
škody sú spôsobené znemožnením
rekreácie pracujúcich, ohrozením ich zdravia,
a nakoniec i závady estetické.
Z uvedených dôvodov boli v zákone o vodnom
hospodárstve a predloženej novele zakotvené
právne predpoklady pre vytvorenie ekonomického tlaku
na závody s cieľom dosiahnuť zlepšenie čistenia
odpadových vôd. Výkonným orgánom
národných výborov poskytujú sa účinné
prostriedky na uplatňovanie tohto tlaku na všetkých
znečisťovateľov vodných tokov.
Nová úprava zákona dáva vodohospodárskym
orgánom možnosť ukladať dávky za
vypustenie odpadových vôd podľa ich množstva
a podľa stupňa znečistenia. Výška
dávok bude taká, aby podniky boli nútené
z dôvodov hospodárskych vybudovať a riadne prevádzať
čistiace zariadenia. Tieto opatrenia sledujú jediný
cieľ, a to presvedčiť závody o skutočnosti,
že odpadové vody patria tiež ešte k výrobe
a že nemožno vykazovať úspory tým,
že sa starostlivosť o ne zanedbáva.
Ďalej zákon dáva vodohospodárskym orgánom
možnosť uplatňovať vo väčšej
miere spoločné čistenie mestských
a priemyselných odpadových vôd alebo spoločného
čistenia priemyslových odpadových vôd,
ktoré možno hospodárnejšie čistiť
spoločne v jednej veľkej čistiarni, kde sú
lepšie predpoklady riadnej prevádzky celého
zariadenia pri menších prevádzkových
nákladoch.
Navrhované zmeny a doplnky k zákonu o vodnom hospodárstve
prispôsobujú pôvodný zákon potrebám
nášho národného hospodárstva
na súčasnom stupni jeho vývoja a prispievajú
v značnej miere k splneniu veľkých úkolov,
vytýčených XI. zjazdom KSČ za dovŕšenie
výstavby socializmu v našej vlasti.
Súdružky a súdruhovia!
Poľnohospodársky výbor i výbor rozpočtový
a hospodársky prejednali na svojich zasadaniach predložený
návrh zákona a doporučujú ho plénu
Národného zhromaždenia v zmysle spoločnej
zprávy na schválenie. (Potlesk.)
Podpreseda Valo: Hlási sa niekto do rozpravy? (Nikto.)
Do rozpravy sa nikto nehlási, môžeme preto hlasovať.
Ak nebudú námietky, dám hlasovať o celom
vládnom návrhu zákona naraz podľa spoločnej
zprávy výboru poľnohospodárskeho a výboru
rozpočtového a hospodárskeho.
Sú voľajaké námietky proti tomuto spôsobu
hlasovania? (Neboli.)
Nie sú.
Kto teda súhlasí s celým vládnym návrhom
zákona, ktorým sa mení a doplňuje
zákon o vodnom hospodárstve, a to v znení
predloženej spoločnej zprávy výboru
poľnohospodárskeho a výboru rozpočtového
a hospodárskeho, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
Je niekto proti? (Nikto.)
Zdržal sa voľakto hlasovania? (Nikto.)
Ďakujem. - Národné zhromaždenie tým
jednomyseľne schválilo vládny návrh
zákona, ktorým sa mení a doplňuje
zákon o vodnom hospodárstve.
Tým sme prerokovali piaty bod poriadku schôdze.
Šiestym bodom poriadku, ktorý teraz budeme prerokúvať,
je
6. Zpráva výboru ústavnoprávneho
k vládnemu nariadeniu zo dňa 5. decembra 1958 č.
81 Zbierky o správe národného majetku (tlač
290).
Zpravodajcom je poslanec Jindřich Sommer, dávam
mu slovo.
Zpravodaj posl. J. Sommer: Soudružky a soudruzi poslanci!
Na základě zmocnění vlády obsaženého
v § 10 odst. 1 a 2 zákona č. 63/1958 Sb. o
druhém pětiletém plánu rozvoje národního
hospodářství Republiky československé
vydala vláda vládní nařízení
č. 81/1958 Sb. o správě národního
majetku. Protože platnost tohoto vládního nařízení
je podmíněna schválením Národního
shromáždění do jednoho měsíce
po vydání, předložila vláda Národnímu
shromáždění vládní nařízení
ke schválení.
Vládní nařízení č. 81/1958
Sb. o správě národního majetku upravuje
zastaralé předpisy vl. nař. č. 110/1953
Sb. o správě národního majetku rozpočtovými
organizacemi a prováděcí vyhláškou
ministerstva financí č. 127/1957 Ú. l., vládním
nařízením č. 111/ 53 Sb., o základních
fondech hospodářských organizací a
prováděcí vyhláškou ministerstva
financí č. 128/1957 Ú. l. a četnými
ustanoveními mající dosah na provádění
správy národního majetku, obsazenými
porůznu v jiných předpisech.
Stávající právní úprava
byla roztříštěná, nevyčerpávala
správu národního majetku ve všech směrech
a nebyla ani v různých sektorech prováděna
jednotně. Zvláště po XI. sjezdu KSČ,
kdy byla provedena rozsáhlá reorganizace našeho
průmyslu a NV, řada dosavadních ustanovení
neodpovídala již zásadám reorganizace,
zejména zvýšení pravomoci hospodářských
i rozpočtových organizací. V rámci
celostátní diskuse bylo právě pracujícími,
národními výbory, podniky i ústředními
úřady upozorňováno na všechny
tyto skutečnosti, zvláště na to, aby
všechny předpisy byly soustředěny do
jedné základní normy a doplněny chybějícími
ustanoveními zejména o nakládání
s pohledávkami a právy státu.
Vládní návrh, který projednáváme,
bere proto všechny tyto připomínky v úvahu
a rámcově upravuje jednotně správu
národního majetku pro celý státní
socialistický sektor a nově stanoví zásadní
úpravu pro nakládání s pohledávkami
a právy státu.
Z dosavadní právní úpravy přejímá
osnova ustanovení, která se v praxi osvědčila,
např. ustanovení o podstatě správy
o příslušnosti ke správě apod.
Rovněž ministerstvo financí se zmocňuje,
aby prováděcími předpisy upravilo
podrobnosti a dále mohlo učinit operativně
další opatření na úseku správy
národního majetku, která by se ukázala
vhodnými z důvodů společenských
nebo ekonomických vztahů.
Vládní nařízení má šest
dílů. Z nových zásad vládního
nařízení je třeba zdůraznit
§ 14, očištění národního
majetku ve správě všech organizací státního
socialistického sektoru od zástavních práv
a věcných břemen. Zatím co zástavní
práva a věcná břemena váznoucí
na národním majetku ve správě národního
podniku, podniků místního průmyslu
a komunálního hospodářství
zanikla vydáním zákona č. 51/1955
Sb., č. 105/1953 Sb. a vládním nařízením
č. 97/1952 Sb., nebyl dosud osvobozen od závad majetek
ve správě ostatních organizací státního
socialistického sektoru, ačkoliv jsou tu pro takové
opatření tytéž důvody.
Jako příklad použití § 14 uvádím:
Stát nabude na základě soudního rozsudku
propadnutím činžovní dům. Na
tomto domě vázne zástavní právo
pro půjčku nějakého soukromníka.
Finanční odbor rady ONV nezaplatí věřiteli
tuto půjčku, ale požádá soud
s odvoláním se na toto ustanovení o výmaz
zástavního práva. Stát z této
půjčky není již dále zavázán
a soukromý věřitel se musí vyrovnat
jen s bývalým vlastníkem nemovitosti.
§ 15 vymezuje rozsah a podmínky bezplatných
a úplatných převodů správy
národního majetku. Jde především
o stanovení převodů z důvodu příslušnosti,
neupotřebitelnosti bezplatně nebo převodů,
k nimž dochází na podkladě hospodářských
smluv v rámci obvyklého hospodaření
za úplatu. Národní majetek se převádí
bezplatně zejména
a) mezi všemi organizacemi státního socialistického
sektoru, jde-li o nemovitosti (budovy a pozemky), nebo jde-li
o základní prostředky a zásoby při
reorganizaci, delimitaci apod.;
b) mezi rozpočtovými organizacemi (např.
národními výbory) navzájem, jde-li
o movité základní prostředky (kancelářské
zařízení, stroje apod.) a ze zásob
o drobné a krátkodobé předměty.
Úplatně se převádí zejména
přebytečný movitý národní
majetek mezi všemi organizacemi státního socialistického
sektoru při čemž u hospodářských
organizací dosažené úplaty tvoří,
jako ekonomický podnět hmotné zainteresovanosti,
zdroj jejich decentralizované výstavby.
§ 17 stanoví zásady pro určení
příslušnosti organizace ke správě
pohledávek práv státu, právě
jako § 5 se určuje příslušnost
orgánu pro řešení sporů o příslušnost
ke správě národního majetku. Jde o
řešení často dlouhodobých sporů
mezi organizacemi státního socialistického
sektoru, kdy žádná z organizací nechce
národní majetek spravovat nebo několik organizací
činí si současně nárok na správu
národního majetku.
Na příklad již od roku 1950 je spor o příslušnost
ke správě vodovodního potrubí v Tuchlovicích.
Toto vodovodní potrubí má ve správě
národní podnik Kladenský revír, důl
Nosek a je jím dodávána důlní
voda do závodu Koněv n. p. Spojené ocelárny
na Kladně. Ministerstvo paliv tvrdí, že správa
přísluší Spojeným ocelárnám,
poněvadž toto potrubí slouží převážně
k plnění jejich úkolů. Spojené
ocelárny odmítají však převzít
správu tohoto majetku s tím, že potrubí
slouží převážně pro potřeby
Kladenských dolů. Spor není dosud vyřešen
ani po vzájemném jednání příslušných
resortů, které v současné době
požádaly ministerstvo financí na podkladě
tohoto vládního nařízení o
konečné rozhodnutí sporu.
Vládní návrh vytváří
rovněž právní podklad pro stanovení
podmínek provádět generální
opravy u těchto základních prostředků,
které nejsou národním majetkem, avšak
jsou zcela nebo zčásti v jejich užívání.
Ustanovení je základem úpravy provádění
generálních oprav na dosud soukromém majetku
najatém organizacemi státního socialistického
sektoru. Podmínkou jejich provádění
je, že jde o hospodářskou nezbytnost a že
pronajímatel nemá sám finanční
prostředky k provedení takových oprav. V
každém případě musí však
organizace domáhat se na pronajímateli náhrady
za vynaložené náklady a zajistit je pro stát
vložením zástavního práva.
Účelem vydání nového vládního
nařízení nebyla jen unifikace dosavadních
dvou vládních nařízení (vládní
nařízení č. 110 a 111/1953 Sb.) o
správě národního majetku, nýbrž
i vymezení náležitostí pro řádnou
správu hmotného a nehmotného národního
majetku, které dosud vykazují četné
nedostatky. Na příklad místní národní
výbory v okrese Žamberk nemají v evidenci na
500 rodinných domků pocházejících
z konfiskace, jichž užívají soukromníci
bez placení nájmu. MNV v Rosicích investoval
do zařízení závodní kuchyně
v soukromé budově 100 000 Kčs.
Vládní nařízení v celém
svém obsahu podtrhuje význam národního
majetku pro další rozvoj výrobních sil
a upevnění socialistických výrobních
vztahů a vyjadřuje aktivní účast
každého jednotlivce, pracujících jako
celku, jakož i jejich společenských organizací
při výkonu správy a ochrany tohoto majetku.
Formou této účasti má být zvláště
socialistické soutěžení, výrobní
porady, kolektivní smlouvy a aktivy, jejichž obsahem
by byl způsob a metody hospodaření s národním
majetkem, jakož i zábranu před jakýmkoliv
jeho poškozováním, ničením nebo
rozkrádáním.
Toto vládní nařízení, které
je v platnosti od 1. 1. 1959, nezvyšuje výdaje státního
rozpočtu a prováděcí předpisy
vydané na jeho podkladě přinesou naopak zjednodušení
administrativy, zejména zvýšení pravomoci
nižších orgánů.
Výbor ústavně právní projednal
4. února 1959 ve svém legislativním pořadu
předložené vládní nařízení
a doporučuje, aby Národní shromáždění
vládní nařízení č. 81/1958
Sb. o správě národního majetku schválilo.
(Potlesk.)
Podpredseda Valo: Hlási sa niekto o slovo? (Nikto.)
O slovo sa nikto nehlási, môžeme pristúpiť
k hlasovaniu, a to podľa predloženej zprávy výboru
ústavnoprávneho.
Sú nejaké námietky proti tomuto spôsobu
hlasovania? (Neboli.)
Nie sú.
Kto súhlasí s návrhom na schválenie
vládneho nariadenia č. 81 Zbierky z roku 1958 o
správe národného majetku, vydaného
podľa § 10 odseku 1 a 2 zákona č. 63 Zbierky
z roku 1958, a to podľa predloženej zprávy výboru
ústavnoprávneho, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
Je niekto proti? (Nikto.)
Zdržal sa voľakto hlasovania? (Nikto.)
Ďakujem. - Národné zhromaždenie tým
jednomyseľne schválilo vládne nariadenie
o správe národného majetku.
Tým sme prerokovali šiesty bod poriadku schôdze.
Pristúpime k prerokovaniu posledného bodu denného
poriadku, ktorým je
7. Voľba predsedníctva Národného
zhromaždenia a doplňovacia voľba členov
výborov Národného zhromaždenia.
Bol mi podaný písomný návrh poslancov
Vodičku, dr. Hulínskeho, Štyndla, Jakoubka,
Letavajovej, Prokopovej, Kaliského, Štefánika
a druhov na voľbu predsedníctva Národného
zhromaždenia s doplňovaciu voľbu členov
výborov Národného zhromaždenia.
Písomný návrh bol členom Národného
zhromaždenia rozdaný.