Decentralizace bude provedena na podkladě změněného ustanovení o zmocnění § 12 tak, že bude rozhodování o žádostech za úlevy ze zvláštních důvodů přeneseno z ministerstev financí a spravedlnosti na finanční odbory rad KNV, popřípadě krajské soudy. Zároveň se ve vládním návrhu zákona výslovně stanoví, že zaměstnanci nebudou osvobozeni od poplatků, jestliže se proti nim uplatňují nároky na náhradu škody, kterou v závodě způsobili úmyslně nebo z opilosti anebo trestním činem, popřípadě přestupkem. Je to ve shodě s novou odpovědností zaměstnanců za škody jimi způsobené. Dosavad byli zaměstnanci všeobecně osvobozováni od soudního poplatku, byly-li předmětem řízení nároky v jejich pracovním poměru. Tedy podle nového ustanovení bude osvobození vyloučeno v řízení o nárocích na náhradu škody způsobené zaměstnancem úmyslně neb z opilosti anebo trestním činem. V takových případech není důvodů, aby zaměstnanec byl osvobozen od soudního poplatku.

Konečně se zjednává právní podklad pro soudy, aby mohly upravit poplatek zřejmě neprávem předepsaný, i když předpis nabyl právní moci. To proto, že v občanském soudním řádu je ustanovení, že soud nemůže po právní moci takové usnesení změnit, poněvadž výzva k zaplacení soudního poplatku se děje soudním usnesením a soud nemůže změnit toto usnesení, kterým poplatek předepsal, ani v tom případě, byl-li poplatek předepsán zřejmě neprávem.

Současně se zjednává právní podklad pro ministerstvo spravedlnosti, aby mohlo některé úkony ve věci poplatků svěřené dosud předsedovi senátu přenést na soudní kancelář. Dosud předseda senátu musel rozhodovat o tom, měl-li se vrátit poplatek poplatníkovi, poněvadž předpisy o soudním ustanovení mají přesné ustanovení o tom, kdy je možno poplatek vrátit. Není třeba, aby se otázkou poplatku zabýval předseda senátu, když věc může vyřídit soudní kancelář.

Navrhovaným vládním návrhem zákona se dále docílí zhospodárnění prací spojených s vybíráním soudních poplatků, neboť se u poplatků předem placených odstraní agenda s upomínkami k zaplacení poplatků, jakož i evidence poplatkových pohledávek a jejich exekuční vymáhání. Dále se odstraní dvojkolejnost exekučního řízení při malých předmětech sporu (do výše 1250 Kčs), vedených výkonnými orgány národních výborů a jinými orgány státní správy a státními ústavy. Tyto orgány budou nyní kolkovat žaloby kolkem do 50 Kčs a vymohou si náhradu tohoto kolkovného od odpůrce v nákladech řízení zároveň se zažalovanou pohledávkou. Odpadne tedy dvojí exekuce, kterou dosud vedly jednak uvedené správní orgány pro zažalovanou pohledávku, jednak soudy pro pohledávku poplatkovou.

Uvedu příklad:

Orgány národních výborů jsou při podání žaloby osobně osvobozeny bez omezení od placení soudních poplatků podle zákona č. 173 z roku 1950 Sbírky. Podlehne-li žalovaný ve sporu, je povinen poplatek za žalobu zaplatit. Je jistě účelné, aby exekuce vedená pro požadovanou pohledávku byla spojená i s vymáháním poplatku alespoň v případě sporů menší hodnoty.

Toto se docílí tím, že poplatek do 25,- Kčs uhradí soudu orgán národního výboru, který tuto částku vymůže v nákladech řízení od žalovaného zároveň se zažalovanou pohledávkou. Tím odpadne dvojí řízení, na které si pracující dosud stěžovali.

Navrhovanou zákonnou úpravou se výnos poplatků nezmění, ale zjednoduší se administrativní agenda v oboru soudních poplatků, zavede se v ní pořádek zejména vybíráním poplatků při zahájení řízení, čímž se bude okamžitě čelit tvoření nedoplatků na soudních poplatcích, kterých je nyní značná suma. To znamená, že pro státní rozpočet s provedením vládou navrhovaného zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o soudních poplatcích, nevzejdou žádné náklady.

Ústavně právní výbor Národního shromáždění projednal podrobně návrh zákona ve své schůzi dne 4. února t. r.

Předložený vládní návrh zákona byl výborem schválen s doplňkem, který je obsažen v písemné zprávě ústavně právního výboru, která vám byla rozdána.

Navrhuji jménem ústavně právního výboru, aby v tomto znění byl vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o soudních poplatcích, plénem Národního shromáždění schválen. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Hlási sa niekto do rozpravy k tomuto vládnemu návrhu? (Nikto.)

Nikto sa nehlási, môžeme preto pristúpiť k hlasovaniu.

Ak nebudú námietky, dám hlasovať o celom vládnom návrhu zákona naraz podľa zprávy výboru ústavnoprávneho.

Má voľakto nejaké námietky proti tomuto spôsobu hlasovania? (Nikto.)

Nemá.

Kto teda súhlasí s celým vládnym návrhom zákona, ktorým sa mení a doplňuje zákon o súdnych poplatkoch, a to v znení zprávy výboru ústavnoprávneho, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa voľakto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. - Národné zhromaždenie tým jednomyseľne schválilo vládny návrh zákona, ktorým sa mení a doplňuje zákon o súdnych poplatkoch.

Tým sme prerokovali štvrtý bod denného poriadku.

Budeme rokovať o piatom bode denného poriadku, ktorým je

5. Spoločná zpráva výboru poľnohospodárskeho a výboru rozpočtového a hospodárskeho o vládnom návrhu zákona, ktorým sa mení a doplňuje zákon o vodnom hospodárstve (tlač 293).

Spoločným zpravodajcom je poslanec inž. Litvaj, dávam mu slovo.

Zpravodajca posl. inž. Litvaj: Vážené súdružky, súdruhovia poslanci!

V predkladanom návrhu zákona, ktorým sa mení a doplňuje zákon z 23. marca 1955 č. 11 Zb. o vodnom hospodárstve, sa kodifikujú zmeny, ku ktorým došlo od roku 1955 v organizácii a riadení vodného hospodárstva, pričom však navrhovaná novelizácia nemení podstatu tohoto zákona.

Dňom 1. apríla 1958 bola zrušená Ústredná správa vodného hospodárstva v rámci zjednodušenia štátneho aparátu a zvýšenia úrovne jeho riadiacej práce. Jej pôsobnosť bola prenesená na novozriadené Ministerstvo energetiky a vodného hospodárstva. V záujme plnenia úkolov daných celoštátnou konferenciou KSČ a XI. zjazdom KSČ, najmä pokiaľ ide o zvýšenú účasť pracujúcich pri rozhodovaní o všetkých hospodárskych a verejných otázkach, boli tiež pri reorganizácii štruktúry a náplne činnosti národných výborov novo usporiadané odbory vodného hospodárstva rád KNV. Od 1. júla 1958 boli tieto odbory zlúčené s odbormi výstavby na odbory výstavby a vodného hospodárstva, s výnimkou KNV Ostrava, kde naliehavé vodohospodárske problémy si vynútili zriadenie samotného odboru vodného hospodárstva, a pôsobnosť vo veciach vodného hospodárstva bola čiastočne prenesená na okresné a miestne národné výbory. Je teda významným a dôležitým rysom navrhovaných zmien, že dôsledne spojujú zásady demokratického centralizmu a decentralizmu právomoci na vodohospodárske orgány národných výborov s účasťou pracujúcich na riadení a kontrole správneho využívania vodných zdrojov ako z hľadiska potreby vody pre obyvateľstvo, pre rozvoj priemyslu, tak i pre zvyšovanie poľnohospodárskej výroby.

Rozhodujúcou položkou v celoštátnej bilancii potreby vody je potreba vody pre priemysel včítane tepelných elektrární. Terajšia celková spotreba vody v ČSR činí okrúhle 3,1 miliardy m³ za rok, z toho priemysel a tepelné elektrárne 2,3 miliardy m³ za rok. Pri stupňujúcom sa tempe priemyselnej výroby vzrastie úmerne i potreba vody. Tiež potreba vody pre zásobovanie obyvateľstva sa stále stupňuje a vyžaduje prenikavých opatrení k zaisteniu tejto potreby. So zvláštnym dôrazom treba upozorniť na to, že tiež potreba vody v poľnohospodárstve porastie omnoho rýchlejšie ako doteraz, pretože pri prechode na vyššie, produktívnejšie formy poľnohospodárskej výroby, potrebné pre úspešné budovanie socializmu u nás, bude treba počítať so značným rozšírením závlah pozemkov. Celkove vzrastie podľa doterajšieho vývoja potreba vody do roku 1965 na 5,4 miliardy m³ za rok a nad 8 miliárd m³ v roku 1975.

V potrebe vody sme v ČSR odkázaní prevážne na povrchovú vodu z atmosferických zrážok. Miestne a časové rozloženie zrážok, geologické a klimatické pomery ovplyvňujú trvale hydrológiu našej republiky do tej miery, že v suchých obdobiach nebudú stačiť prirodzené prietoky v tokoch zabezpečiť v mnohých oblastiach potrebu pitnej, úžitkovej a prevádzkovej vody. Naše územie je vystavené kolísaniu zrážok a odtokov.

Rozpätie medzi prietokmi minimálnymi a. maximálnymi je u niektorých riek niekoľkonásobné a uplatňuje sa nepriaznivo z hľadiska potrieb obyvateľstva, energetického využitia i záujmov poľnohospodárstva, priemyslu a plavby.

Zaistenie potreby povrchovej vody pre obyvateľstvo, priemysel a poľnohospodárstvo rieši sa čo do množstva vyrovnaním rozkolísanosti prietokov, t. j. nadržovaním vody v čase jej nadbytku a vypúšťaním za účelom vyrovnania odtokov v čase nedostatku vody. Pritom sa rieši i využitie vody na účely plavebné, energetické a i., ako i ochrana proti veľkým vodám.

K nadržovaniu vody pre uvedené účely sa budujú v odvetví vodného hospodárstva najmä údolné priehrady na tokoch.

Kým v roku 1918 bolo na našom území len 16 nádrží s obsahom 38 mil. m³, v roku 1945 počet nádrží bol 30 o obsahu 250 mil. m³, v roku 1955 bolo už 38 nádrží s obsahom 987 mil. m³, do roku 1960 má byť dokončených 59 nádrží s obsahom 1516 mil. m³ a do roku 1970 celkom 88 nádrží s obsahom 3996 mil. m³. V uvedenom prudkom vývoji sa odráža ohromný vzrast potreby a využitia vody po roku 1945, najmä na účely energetické. To je tiež patrné zo vzrastu výkonu vodných elektrární: v roku 1918 mali len 42 MW, v roku 1945 bol vzrast na 224 MW, ale za 10 rokov, v roku 1955, už 568 MW, v roku 1960 má byť 1056 MW a v roku 1970 už 2500 MW.

Všetky tieto uvedené úkoly, či už ide o zásobovanie vodou obyvateľstva, poľnohospodárstva a priemyslu alebo o využitie vody na účely energetické a plavby, sa musia riešiť na podklade podrobných bilancií potrieb a vodohospodárskych možností, budovaním najúčelnejších investícií a racionálnym využívaním vody všetkými spotrebiteľmi. Tým sa musí riadiť i ďalšie budovanie vodných elektrární pri rešpektovaní našich národohospodárskych potrieb a možností.

Jednou z hlavných príčin pre vypracovanie predkladanej novely zákona o vodnom hospodárstve je potreba účinnejšieho riadenia a zabezpečovania výstavby, prevádzania a údržby melioračných zariadení, rybníkov a úprav vodných tokov, potrebných ku zvyšovaniu výnosnosti poľnohospodárskej pôdy. Preto bola pôsobnosť bývalej Ústrednej správy vodného hospodárstva na tomto úseku prenesená na Ministerstvo poľnohospodárstva a lesného hospodárstva, a tým sa presunulo prevádzanie a udržovanie melioračných zariadení priamo na poľnohospodársku výrobu. To znamená, že plánovanie, plánovaciu a projektovú prípravu, výstavbu, prevádzku a údržbu hlavných melioračných zariadení budú prevádzať ako investori orgány, prípadne organizácie Ministerstva poľnohospodárstva a lesného hospodárstva, u melioračných detailov budú investormi JRD a štátne majetky.

Podľa nového § 32a predlohy budú za účelom úspešného zvládnutia úloh a v záujme hmotnej zainteresovanosti na rýchlej a účelnej výstavbe melioračných zariadení a ich správneho využívania a údržbe zriaďované melioračné družstvá, združujúce JRD a aj iné organizácie socialistického sektora.

V minulosti bolo u nás prevádzané hlavne odvodnenie poľnohospodárskej pôdy (okrúhle 760 000 ha) a podstatne menej závlaha (okrúhle 40 000 ha). Toto jednostranné zameranie bolo podporované rozdrobením poľnohospodárskej pôdy, ktorá nepripúšťala možnosť hospodárnej výstavby a prevádzky väčších závlahových sústav.

Doteraz neni stanovený presný plán závlah, ale rozsah možných a nutných závlah v ČSR činí okrúhle 1,5 mil. ha. Závlahy sa uvažujú v oblastiach, ktoré sú z hľadiska klimatického a pôdneho charakterizované ako suché a polosuché, ale z hľadiska možnosti racionálnej poľnohospodárskej produkcie ako úrodné. Sú to najmä Poohřie, Polabie, stredné Povltavie, južná Morava, na Slovensku Záhorská, Juhoslovenská a Východoslovenská nížina. Ide hlavne o závlahy postrekom a podmokom.

Pokiaľ ide o odvodnenie pozemkov, jedná sa o ďalších asi 450 000 ha. V českých krajinách to bude odvodnenie trúbkovou drenážou v oblasti ťažších pôd, na Slovensku otvorenými priekopami a drenážou v oblasti Žitného ostrova, Východoslovenskej nížiny a územia v povodí riek Váhu, Hrona, Ipľu, Nitry a Slanej.

Vodohospodárske meliorácie, pre výstavbu ktorých je v mnohých prípadoch podmienkou prevedenie úprav tokov a vybudovanie akumulačných nádrží, boli ako na zasadaní ÚV KSČ vo februári 1957, tak i na III. sjazde JRD uznané za najefektívnejšie investície v poľnohospodárstve. Z povahy hydromeliorácií ako opatrenia na úpravu vodných pomerov krajiny vyplýva, že v podmienkach socialistického poľnohospodárstva treba ich výstavbu prevádzať komplexne a plánovite pre väčšie územné celky a nie ako jednostranné zásahy odvodňovacie, závlahové a pod.