Zákon řeší jmenovitě problematiku
vstupu řemeslníků do JZD, jakož i vypořádání
se s vloženými prostředky, s provozováním
řemesla, o nichž platí stejná ustanovení
vzorových stanov jako o náhradě za vložený
živý a mrtvý inventář ostatních
členů.
V části páté v §§ 27 - 29
se hovoří o organizaci práce a jejím
odměňování. Tyto velmi důležité
záležitosti jsou podrobně obsaženy ve
vzorových stanovách a domácím řádu
- zákon připomíná jen rámcové
hlavní úkoly - každému podle jeho schopností
a podle zásluhy.
Část šestá má jen jeden §
30. Stanoví zásady tvoření fondů
v družstvu. Důležitost fondů a jejich
růst se zvlášť zdůrazňuje
v březnovém a červnovém zasedání
ÚV KSČ, a proto tato část zákona,
i když ne nijak obsáhlá, bude středem
zájmu nejen členů a vedení družstva,
ale všech orgánů a organizací, všech
funkcionářů, kteří se na rozvoji
JZD svým zájmem a prací podílejí.
Část sedmá v §§ 31 - 38 pojednává
o nových, dosud málo známých a vyzkoušených,
ale v budoucnu nutných formách vzájemné
spolupráce družstev. Zákon nemá na zřeteli
nějaká překotná slučování
družstev, ale především sdružování
družstev za účelem meliorací, zřizování
mícháren krmiv, společných opravářských
dílen apod. Dále pak vytváření
podmínek vzájemné kooperace ve výrobě
živočišné a postupně i ve výrobě
rostlinné. Nový systém cen a výkupu
tento postup usnadní.
Pokud máme zkušenosti z činnosti mícháren
krmiv, jsou všeobecně dobré. Šetří
krmivo a správným jeho složením zajišťují
jeho hospodárné využití. V okrese Jaroměř
už 22 JZD používá směsi ke krmení
prasat a podle předběžného zkoumání
docilují průměrného zvýšení
přírůstku i 20 dkg denně na kus. Důležité
je ustanovení zákona, který připouští
z důvodu účelnosti a hospodárnosti,
aby se společného družstevního podniku
zúčastnily i jiné socialistické organizace
než JZD.
Obsáhlá je část osmá, která
obsahuje §§ 39 - 47. Pojednává o ochraně
družstevního hospodaření a družstevního
majetku. V družstvech se již vžije zásada,
že společné vlastnictví je svaté
a nedotknutelné. A nejen to, že je také povinností
ho střežit a chránit.
Žádný poctivý člen družstva
nemusí mít z těchto opatření
strach. Platí pouze pro liknavce, lajdáky a lidi,
jimž cizí není nijak svaté. Je samozřejmé,
a to podtrhuji, že zákonná opatření
nejsou všelékem. Ta už se zabývají
pouze škodami z následků. Nejdůležitější
je výchova členů předcházet
škodám, učit zásadě, že
společné vlastnictví stojí výš,
než osobní zájem a majetek soukromý.
Zaujal mne včera diskusní příspěvek
s. Čermáka o výchově lidí,
provinivších se proti socialistickému vlastnictví.
Mnoho prvků z odborového zákona z této
části se hodí i pro výchovu členů
v JZD v poměru k socialistickému vlastnictví.
Obsáhlá je i část devátá
- §§ 48 - 56. Zákon v ní stanoví
zásady vztahů mezi družstvy a státem.
Stanoví povinnosti družstva vůči státu.
Praví se tam, že socialistické družstevní
zemědělství tvoří nedílnou
součást naší socialistické hospodářské
soustavy. Družstva jsou povinna plnit přednostně
závazky vůči státu. Ve všech
našich družstvech se už o naprosté správnosti
této zásady přesvědčili.
Pod slovem stát vidíme celou naši společnost,
od níž zase pracující v zemědělství
na oplátku za své peníze dostávají
předměty denní spotřeby, osobního
pohodlí a vysoké životní úrovně.
Vidíme dále péči o zdraví,
vzdělání, kulturu a desítky dalších
potřeb, které naše socialistická společnost
neustále rozvíjí a zdokonaluje.
Zákon stanoví zásady metod státního
vedení družstev. Vymezuje pravomoc národních
výborů, ale zdůrazňuje, že základní
metodou státního vedení družstev je
metoda přesvědčování, spojená
s morálními a hmotnými podněty.
V § 51 v odst. 2 se doslova praví: "Národní
výbory a jejich výkonné orgány nemohou
nahradit pravomoc družstevních orgánů,
ani nemohou disponovat za ně s majetkem družstva;
mohou ukládat družstvům a družstevníkům
jen takové povinnosti, které vyplývají
z právních předpisů. " Z uvedené
věty je patrná starost státu o zachování
práv JZD, plynoucích ze zásady skupinového
vlastnictví výrobních prostředků.
Na druhé straně však se plným právem
očekává vřelý a poctivý
postoj družstevníků k orgánům
státní moci, k prospěchu celé společnosti.
Část desátá v § 57 pojednává
o zániku družstva. K zániku JZD je třeba
souhlasu rady ONV.
Část jedenáctá v §§ 58 -
60 uvádí majetkové vypořádání
mezi družstevníkem a družstvem při zániku
členství, jakož i vypořádání
se s dědici zemřelého družstevníka.
Kolem tohoto problému bylo hodně diskutováno,
a to jak ve výboru, tak zejména na vesnici. Zejména
místní národní výbory by ovšem
měly více dbát toho, aby majitelé
půdy právě z titulu vlastnictví, které
jim zůstává zachováno, také
morálně působili, aby jejich dědici,
děti nebo nejbližší příbuzní
na jejich vlastní půdě také poctivě
pracovali. K těmto ustanovením není třeba
žádného bližšího výkladu.
Poslední část dvanáctá má
ustanovení závěrečná. Hovoří
o prováděcích předpisech k provedení
tohoto zákona a zrušení původního
zákona 69/49 Sb. a nař. min. zem. 75/1949 Sb., kterým
se provádí zákon o JZD.
Z uvedeného stručného rozboru je zřejmé,
že navrhovaný zákon o JZD pojednává
o veškeré složité a mnohotvárné
práci na vesnici.
V závěru se vracím k úvodu zpravodajské
zprávy. Není pochyb o tom, že je to zákon
historický, potřebný, účelný
a všestranně užitečný. Avšak
i o něm platí stejná slova, jako o všech
usneseních a opatřeních. Jen tehdy bude blahodárně
působit, stane-li se majetkem statisíců družstevníků
a všech dalších občanů naší
republiky.
Projednáváme zákony nejen proto, abychom
je z moci nám propůjčené lidem schválili,
ale abychom je potom všichni společně uváděli
krok za krokem do života. (Potlesk.)
Zemědělský výbor projednal návrh
zákona 30. června 1959, ústavně právní
výbor 2. července 1959. Jako zpravodaj navrhuji
jménem obou výborů plénu Národního
shromáždění návrh zákona
v předloženém znění ke schválení.
(Potlesk.)
Předseda Fierlinger: Nyní žádám
o přednesení zpravodajské zprávy k
čtrnáctému bodu pořadu, kterým
je
14. Zpráva výboru zemědělského
k vládnímu návrhu zákona o výkupu
zemědělských výrobků (tisk
338).
Zpravodajem je poslanec Flodrman, dávám mu
slovo.
Zpravodaj posl. Flodrman: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi
poslanci!
Vláda republiky předkládá Národnímu
shromáždění k projednání
návrh zákona o výkupu zemědělských
výrobků.
Březnové a červnové zasedání
ÚV KSČ projednávalo současný
stav naší zemědělské výroby.
Bylo zdůrazněno, že bez rozhodného obratu
v zemědělské výrobě bylo by
těžké dosáhnout cílů vytyčených
XI. sjezdem naší strany.
Přesto, že po březnovém zasedání
ÚV KSČ bylo dosaženo některých
dílčích úspěchů, nelze
nevidět, že naše zemědělství
dosud nedokázalo využít rezerv, které
pro rozvoj zemědělské výroby vytvářejí
socialistické výrobní vztahy. Není
stále správně chápán význam
rostlinné výroby jako základ pro další
vzestup celé zemědělské výroby.
Není dobře zacházeno s naším
hlavním výrobním prostředkem - půdou,
která je mnohdy nedostatečně obdělávána
a v některých případech dokonce není
obdělávána vůbec. Toto nesprávné
využívání půdy nám působí
potíže v živočišné výrobě,
kde náš stát je nucen dovážet stále
větší množství živočišných
výrobků a ve značné míře
i krmiva.
Červnové zasedání ÚV KSČ
schválilo návrh na zavedení nového
výkupního systému a nových výkupních
cen, které vstoupí v platnost dnem 1. ledna 1960.
Tato nová opatření v oblasti výkupu
a cenové politice mají vytvořit podmínky
k dosažení rychlejšího tempa růstu
zemědělské výroby.
V posledních letech a zvláště v období
po XI. sjezdu KSČ došlo na naší vesnici
k zásadním politickým a ekonomickým
změnám. Socialistický sektor v zemědělství
ovládá již 80 % veškeré zemědělské
půdy a združstevňování půdy
dále úspěšně pokračuje.
Dá se proto předpokládat, že bude v
krátké době dosaženo úplného
vítězství socialistických výrobních
vztahů na naší vesnici.
Ekonomické přeměny, které nastaly
na vesnici, si přímo vynucují provedení
změn ve formách uskutečňování
hospodářského svazku, na jejichž základě
bude dále prohlubován politický svazek mezi
dělnictvem a družstevními rolníky, který
je pevnou zárukou vybudování socialistické
společnosti a přechodu ke komunismu.
Dosavadní systém výkupu, který u nás
platil od roku 1953, vcelku splnil svoje poslání.
Zvláště v období přechodu zemědělské
malovýroby na socialistickou velkovýrobu účinně
napomáhal k rychlému rozvoji JZD, k omezení
a zatlačení kulaků na vesnici. Pomocí
dodávkových norem na jeden ha zemědělské
nebo orné půdy umožňoval tento systém
odbyt zemědělských výrobků
za vyšší ceny v oblastech s nepříznivými
výrobními podmínkami.
Vytvořením nových podmínek na vesnici
se ukazuje, že kladné stránky dosavadního
systému výkupu přestávají plnit
svoji funkci. Jde hlavně o ty funkce, které tento
systém plnil při združstevňování
vesnice. Systém povinných dodávek a státního
nákupu vede k tomu, že tržby za produkci dodanou
státu rostou rychleji než produkce sama. Soudružka
Jankovcová uvedla na zasedání ÚV KSČ
přehled o tom, jak vzrostly průměrné
ceny dosahované jednotnými zemědělskými
družstvy.
Tak například v období let 1953 - 58 vzrostla
průměrná cena dosahovaná JZD
u pšenice ze 111,50 Kčs na 128,60 Kčs za q
u jatečních prasat ze 6,88 Kčs na 9,18 Kčs za kg
u mléka z 1,15 Kč na 1,57 za litr
u vajec z 56 hal. na 73 hal.
Přes tento neustálý růst průměrných
cen zemědělských produktů jsme měli
JZD, která se nepodílela na státním
nákupu a prodávala svoje výrobky podstatně
levněji, než jsou uvedené průměrně
dosahované ceny. Na druhé straně družstva,
která měla vysokou produkci nebo v některých
případech nízko nebo nesprávně
stanovené dodávkové úkoly, prodávala
za podstatně vyšší ceny, než je celostátní
uvedený průměr.
Tento stav vede k tomu, že v hospodářsky silných
družstvech se neprojevuje snaha o vysokou efektivnost výroby
a hospodárnost ve výrobě. Za tohoto stavu
hmotné zainteresování působí
mnohdy tak, že je zájem družstva obrácen
hlavně na dosažení co největšího
podílu na státním nákupu, což
se projevuje ve snaze, nerozšiřovat ornou půdu,
zatajovat půdu, snahou o snížení dodávkových
norem.
Naopak v družstvech ekonomicky slabých, která
z jakýchkoliv příčin se nepodílejí
na státním nákupu, ztrácejí
družstevníci zájem na společném
hospodaření a jejich hlavní pozornost se
obrací k záhumenkovému hospodářství,
ze kterého za současného výkupního
systému lze zemědělské výrobky
realizovat převážně za vysoké
ceny státního nákupu.
Je pochopitelné, že takovýto stav vede k oslabení
JZD a k jeho upadání do značných obtíží,
které stát různými formami je nucen
mírnit. Možnosti různých slev, záměnného
plnění a podobně bylo v mnoha případech
zneužíváno soukromými zemědělci
a tak docházelo ke zkreslování skutečných
hospodářských výsledků v zemědělských
závodech a k neoprávněným, nezaslouženým
ziskům. Rovněž administrativa, složitost
a obsáhlost různých předpisů,
neustále doplňovaných, je další
zápornou stránkou dosavadního výkupního
systému.
Vysoká převaha socialistických sil na vesnici
vyžaduje přejít na takový výkupní
systém, který by co nejvíce vedl k rychlému
a trvalému růstu zemědělské
výroby. Nový systém výkupu musí
vést družstevníky ke snižování
vlastních nákladů na zemědělské
výrobky a ke zvýšení produktivity práce.
Musí dále obrátit pozornost družstevníků
k růstu důchodů ze společného
hospodaření na úkor důchodů
ze záhumenků. Jedině tímto způsobem
bude moci naše strana a vláda provádět
politiku dalšího snižování maloobchodních
cen potravin.
Podle předloženého návrhu zákona
přejde se z dosavadního systému výkupu,
kdy jsou v platnosti dvojí ceny, na systém výkupu
podle jednotných cen platných na celém území
republiky počínaje rokem 1960. Tento nový
systém bude spočívat na zásadě
jednoty řízení zemědělské
výroby a výkupu zemědělských
výrobků za nejširšího uplatnění
smluvních vztahů mezi zemědělskými
závody a výkupními organizacemi. Nový
systém výkupu má zabezpečit pro státní
fondy takové množství zemědělských
výrobků, aby to odpovídalo potřebám
rozvoje národního hospodářství.
V § 2 navrhovaného zákona je zdůrazněna
povinnost všech zemědělských závodů,
plnit úkoly stanovené plánem a zvyšováním
výroby se podílet na uspokojování
stále se zvyšujících potřeb našeho
lidu. Na druhé straně zaručuje zákon
zemědělským závodům všestrannou
pomoc a podporu při rozvíjení socialistické
velkovýroby. Je pochopitelné, že při
poskytování této pomoci se bude posuzovat
hlavně plnění výrobních úkolů
a plnění smluv v dodávkách zemědělských
výrobků.

