Za zmenených podmienok a pri postupnom upevňovaní výrobného družstevníctva prevzala úkoly odborových organizácií na seba družstevná organizácia. V družstvách bol podstatne posilnený význam členskej schůdze, ktorá je najvyšším orgánom družstva a oprávňuje tento rozhodovať za účasti členov o všetkých otázkach činnosti družstva. V rukách členov výrobného družstva sú všetky záležitosti, týkajúce sa družstva, teda i kontrola vedúcich hospodárskych pracovníkov a orgánov družstva. Stanovami družstevnej organizácie je zaručené všetkým pracovníkom, že akékoľvek rozhodnutie orgánov družstva je preskúmavané nadriadeným voleným orgánom príslušného družstevného sväzu, na ktorý sa môžu všetci členovia so svojimi žiadosťami a sťažnosťami obracať. Stanovy družstevných organizácií všetkých stupňov zaisťujú zachovávanie zásad vnútrodružstevnej demokracie a dodržiavanie socialistickej zákonnosti.

Pri ukončení činnosti odborových organizácií vo výrobných družstvách prešli všetky úlohy a všetka právomoc, ktorú vykonávali odborové organizácie na volené orgány výrobných družstiev a družstevných sväzov. Týmto sú vytvorené všetky predpoklady, aby i vo výrobných družstvách si mohli vykonávať dozor nad bezpečnosťou pri práci sami pracujúci prostredníctvom svojich volených orgánov inšpekcie práce. Predložený návrh zákona teda vychádza zo zásady, že pre výrobné družstvá platia všeobecné predpisy o ochrane zdravia a života pri práci.

Zo zákona číslo 57/1951 Zb. o bezpečnosti pri práci nemôže byť na výrobné družstvá aplikovaná tá časť, ktorá pojednáva o odborárskej inšpekcii práce. Táto by mohla byť vykonávaná len zhora, lebo inšpektori práce by sa nemohli vo výrobných družstvách opierať o základné odborové organizácie. Naproti tomu vo výrobných družstvách sú vytvorené také predpoklady, aby družstevné organizácie pri ostatných úkoloch prevzali i dozor nad bezpečnosťou pri práci. Výrobné družstvá a družstevné sväzy majú ako spoločenské organizácie za úkol zaisťovať nielen ekonomické a politické poslanie družstiev, ale i starostlivosť o potreby pracujúcich a na prvom mieste starostlivosť o ich zdravie a bezpečnosť pri práci. Družstevné orgány sa preto už dnes zaoberajú s týmto svojim poslaním. Funkcionári družstiev dozerajú na dodržovanie predpisov o bezpečnosti pri práci, zisťujú príčiny pracovných úrazov a cestou svojich volených orgánov ukladajú hospodárskym pracovníkom prevádzať opatrenia, ktoré sú nutné k odstráneniu nedostatkov pri ochrane a bezpečnosti práce.

Doterajšiemu stavu však nezodpovedá legislatívna úprava. Funkcionári a pracovníci výrobných družstiev a družstevných sväzov, ktorí vykonávajú dozor nad bezpečnosťou pri práci, nie sú orgánom inšpekcie práce vo zmysle zákona č. 67 z roku 1951. Títo funkcionári nemajú práva verejných činiteľov. Nemajú napríklad a nemôžu právoplatne nahradzovať orgány inšpekcie práce pri povolovaní a zriaďovaní výrobných prevádzkární podnikov, nemôžu používať ustanovenia o blokovom pokračovaní a podobne.

Výsledok doterajšej činnosti orgánov výrobných družstiev na úseku ochrany a bezpečnosti práce ukazuje, že doterajšia organizácia vlastného družstevného dozoru je vyhovujúca a je v plnom súlade s organizáciou vytvorenou odborovými organizáciami v štátnom priemysle. Z tohoto dôvodu sú dané všetky predpoklady, aby doterajší praktický stav bol potvrdený i právnou normou a aby sa takto družstevným orgánom inšpekcie práce dostalo zákonného postavenia ako odborovým orgánom inšpekcie práce.

Toto je nutné vytvoriť už i z tých dôvodov, že i keď doterajšia zvýšená aktivita družstevných organizácií snažila sa zabraňovať úrazovosti, predsa je úrazovosť vo výrobných družstvách stále vážnym problémom. Štatistické výsledky síce ukazujú mierny pokles závažných pracovných úrazov, avšak neuspokojivý je vývoj drobných úrazov. Keď porovnávame úrazovosť vo výrobných družstvách napr. so spotrebným priemyslom, ktorého výrobná náplň sa v mnohých prípadoch zhoduje s družstevnou výrobou a keď počítame, že družstevná výroba ani zďaleka nie je ešte tak mechanizovaná ako výroba v spotrebnom priemysle, vidíme, že úrazovosť je i napriek tomu všetkému vyššia. Napríklad za prvý polrok 1959 bola úrazovosť takáto: na 10.000 pracovníkov pripadá v spotrebnom priemysle 285 pracovných úrazov a vo výrobných družstvách 311 úrazov. Počet zameškaných pracovných dní pre pracovné úrazy je v družstevnej výrobe vysoký. Za prvý polrok vymeškali 62.710 pracovných dní. Priemerná dĺžka trvania jednoho pracovného úrazu je ešte tiež dosť vysoká. Trvá u výrobných družstiev 16 a pol dňa.

Tento úkaz je odôvodnený tým, že činnosť družstevných orgánov inšpekcie práce registruje aj také pracovné úrazy, ktoré predtým registrované neboli a ktorým nebola venovaná žiadna pozornosť. V skutočnosti je teda zjavné, že vo výrobných družstvách sú úrazy obmedzované, pokiaľ je to možné. Aby sa mohli odstraňovať závady pri ochrane a bezpečnosti práce vo výrobných družstvách, bolo by nutné venovať viac pozornosti ich technickému vybaveniu a umiestneniu prevádzok. Toto bude vyžadovať v budúcnosti správneho využitia investičných prostriedkov, ktoré sú k dispozícii. Bude to vyžadovať zvýšenie výchovnej práce funkcionárov a všetkých pracovníkov na družstvách. Keď uvážime, že stav pracovníkov sa má v roku 1960 a v tretej päťročnici zvýšiť, bude nutné zvyšovať i starostlivosť vo výrobných družstvách. Ku všetkým úkolom, ktoré výrobné družstvá a družstevné sväzy majú na úseku starostlivosti o bezpečnosť pri práci, prispeje významne i predložený návrh zákona o dozore nad bezpečnosťou pri práci.

Prevádzanie zákona si nevyžiada zvýšenie nákladov na vrub štátneho rozpočtu. Náklady s týmto spojené sú zahrnuté v rozpočte Ústredného sväzu výrobných družstiev. S ohľadom na organizáciu výrobných družstiev bude vybudovaný systém ústredných a oblastných inšpektorov práce z povolania. Počet oblastných inšpektorov práce bude primerane prispôsobený rozsahu a funkcii odborových inšpektorov. Za toho stavu, aký v súčasnej dobe je, budú ustanovení štyria oblastní inšpektori. Vo výrobných podnikoch výrobných družstiev týmto bude pomáhať asi 8000 družstevných funkcionárov, ktorých práca na úseku ochrany a bezpečnosti práce bude čestnou funkciou. Preto inšpektori sa budú pri svojej činnosti opierať o široký aktív, v ktorom požívajú dôveru. Pretože by nebolo účelné, aby vedľa výskumu oboru bezpečnosti práce, zaisťovaného Ústrednou radou odborov, bol za prevážne rovnakých a zrovnateľných prác zriaďovaný výskumný ústav pri výrobných družstvách, bude výskumný ústav bezpečnosti práce ROH i naďalej spolupôsobiť s výrobnými družstvami. Preto ani v tomto smere nevzniknú štátu vyššie náklady.

Schválenie návrhu zákona o dozore nad bezpečnosťou pri práci vo výrobných družstvách bude pre výrobné družstvá a družstevné sväzy významnou posilou v ich úsilí a zaisťovaní zdravej a bezpečnej práce.

Ústavnoprávny výbor a zdravotný výbor na svojich zasadnutiach tento návrh zákona do dôsledkov prerokovali a doporučujú Národnému zhromaždeniu tento ku schváleniu. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Hlásí se někdo do rozpravy k tomuto bodu pořadu? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme tedy hlasovat.

Navrhuji, abychom hlasovali o celém vládním návrhu najednou podle předložené společné zprávy výboru ústavně právního a výboru zdravotního.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o dozoru nad bezpečností při práci ve výrobních družstvech, a to ve znění společné zprávy výboru ústavně právního a výboru zdravotního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o dozoru nad bezpečností při práci ve výrobních družstvech.

Tím jsme projednali sedmý bod denního pořadu.

Posledním bodem dnešního pořadu je

8. Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 348), kterým se předkládá Národnímu shromáždění Republiky československé k projevu souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou, podepsaná v Praze dne 27. května 1959 (tisk 352).

Zpravodajem je poslanec Kutiš, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Kutiš: Soudružky a soudruzi poslanci!

Zahraniční výbor předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu Konzulární úmluvu mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou.

Dovolte mi, abych ve své stručné zprávě uvedl některé hlavní zásady uvedené smlouvy. Ihned na počátku považuji za správné zdůraznit, že obsahem úmluvy je jednomyslná dohoda vládních zástupců Československé republiky a Bulharské lidové republiky.

Hlavní význam vládního návrhu je zaměřen k nepřetržitému posilování a rozvoji bratrských styků zemí socialistického tábora.

Závažnost zdůvodnění pro zřizování konzulátů a vysílání konzulů oběma státy navzájem lze spatřovat v tom, že na území obou států trvale i přechodně žije poměrně velký počet osob. Dále pak, že oba státy velmi čile a prospěšně mezi sebou politicky i hospodářsky spolupracují.

Přátelství mezi bulharským a československým lidem se nedatuje od včerejška. Zrodilo se již v dávných dobách, kdy bulharský lid úpěl pod tureckým jařmem, i později. Tak například v druhé polovině 19. století to byl Neruda, Eliška Krásnohorská, Božena Němcová a jiní, kteří ve svých písemných pracích bičovali utiskovatele bulharského lidu.

Pod vedením KSČ se u nás rozvinula široká kampaň za záchranu Jiřího Dimitrova v době procesu v Lipsku. Do této kampaně se zapojili po boku dělnické třídy přední kulturní pracovníci, zejména soudruzi Nejedlý, Konrád, Fučík, Šalda a další.

Před druhou světovou válkou československo-bulharské přátelství se dále zocelilo ve společném boji proti německému fašismu. Stejně tak, jako náš lid byl zrazen a zaprodán buržoazií německému uchvatiteli, bulharští monarchofašisté v čele s carem Borisem III. zapojují v březnu 1941 Bulharsko proti vůli lidu k paktu tří fašistických útočníků.

Velkým přínosem k dalšímu, ještě hlubšímu prohloubení přátelských vztahů mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou byly návštěvy stranických a vládních delegací. Československá, vedená prvním tajemníkem ÚV KSČ a presidentem republiky s. Novotným v listopadu 1958 v Bulharsku a bulharská, vedená prvním tajemníkem ÚV Bulharské komunistické strany s. Živkovem v květnu letošního roku.

Společná prohlášení, vydaná při příležitosti těchto návštěv, vytyčila perspektivu dalšího rozšíření a prohloubení vzájemné pomoci na úseku hospodářském a kulturním.

V zájmu dalšího rozšíření socialistické dělby práce, vyplývající z činnosti Rady vzájemné hospodářské pomoci a za účelem operativního řešení úkolů dvoustranné hospodářské a vědeckotechnické spolupráce, byla podepsána dohoda o zřízení Československo-bulharského výboru pro hospodářskou spolupráci. Stále více se rozšiřuje výměna odborníků z různých odvětví průmyslu, zemědělství, stavebnictví atd. za účelem předávání zkušeností.

Bulharský lid pod vedením své komunistické strany uskutečňuje industrializaci země a socialistickou přeměnu zemědělství. Opírajíc se o bratrskou pomoc Sovětského svazu a v těsné spolupráci s ostatními socialistickými zeměmi mohla dělnická třída s hrdostí na VII. sjezdu strany konstatovat, že v Bulharsku socialismus zvítězil jak v průmyslu a obchodě, tak i v zemědělství. ÚV Bulharské komunistické strany vytyčil heslo za splnění třetí pětiletky za 3 - 4 roky.

Stále se rozvíjející bratrské styky v politické, hospodářské a kulturní oblasti mezi ČSR a Bulharskem je nutné usnadnit a zpružnit zejména ve vyřizování konzulární agendy. Konzulární agendu doposud vykonává z československé strany konzulární oddělení velvyslanectví ČSR v Sofii, z bulharské strany konzulární oddělení velvyslanectví Bulharské lidové republiky v Praze a generální konzulát Bulharské lidové republiky v Bratislavě.

Zřízení konzulátů a vzájemné vysílání konzulů na základě předložené Konzulární úmluvy mezi smluvními státy zvýhodní vyřizování všech nutných záležitostí i potřeb příslušníků obou států. Bude ještě více upevňovat bratrskou spolupráci obou socialistických zemí včetně vzájemného posilování mezinárodního boje za mír a přátelství mezi národy.

A nyní blíže k jednotlivým článkům předložené Konzulární úmluvy, k její důslednosti v péči o člověka doma i na území cizího státu a důslednému respektování neporušitelnosti výsostných práv jednoho i druhého státu.

První až třetí článek této Úmluvy pojednává o právech obou států při zřizování konzulátů, jejich počtu, usídlení a vzájemné dohodě o jmenování konzulů. V druhém článku Úmluvy se výstižně pamatuje na to, aby konzul ve svém konzulárním obvodě byl příslušnými státními orgány podporován k úspěšnému výkonu své funkce. Třetí článek pamatuje, aby v případě nutnosti zastoupení konzula dostalo se zástupci všech práv, výsad a výhod, zakotvených ve smlouvě.

Druhá část smlouvy zajišťuje v článcích 4 až 6 práva a výhody vedle konzulů i konzulárním pracovníkům. Konzulové i jejich pracovníci nepodléhají ve své služební činnosti pravomoci soudů a správních úřadů přijímajícího státu.

Článek 5 zdůrazňuje, že konzulové a konzulární pracovníci jsou povinni vydávat svědectví u soudních nebo vyšetřujících orgánů přijímajícího státu.

Článek 6 zajišťuje bezpečnost a nedotknutelnost konzulární kanceláře, archívů, korespondence včetně telefonů, telegramů a dálnopisů. Je pamatováno na právo vyvěšování znaků, vlajek a nápisů na služebních budovách vysílajícího státu.

V článku 10 se pamatuje s těmito výhodami i na příslušníky rodin, čímž se podporuje upevňování rodinných svazků a usnadňuje plnění povinností ve svěřeném konzulárním obvodě.

Třetí část Úmluvy rozvádí služební činnost konzulů. Zde je zdůrazněna povinnost konzulů napomáhat úspěšnému rozvoji politických, hospodářských a kulturních styků obou zemí. Hájí práva a zájmy státu a občanů ve svém konzulárním obvodě. Vedou evidenci občanů vysílajícího státu, zdržujících se trvale nebo dočasně v jejich konzulárním obvodě.

Článek 15 ukládá evidovat, ověřovat a uschovávat listiny o právních úkonech, ověřovat podpisy občanů, narození, přijímat peníze a cenné předměty občanů.

Článek 16 opravňuje konzuly uzavírat sňatky, jsou-li obě osoby občany vysílajícího státu.

Články 18 až 20 zdůrazňují spolupráci místních úřadů s konzuláty při nehodách lodí, letadel a podobně.

Čtvrtá závěrečná část Úmluvy zdůrazňuje její platnost po dobu pěti let. Nebude-li před ukončením pěti let jedna ze smluvních stran mít přání smlouvu doplnit nebo zrušit Úmluvu, a to 6 měsíců před uplynutím, prodlužuje se Úmluva vždy o dalších pět let. Úmluva nabude účinnosti výměnou ratifikačních listin. Výměna bude provedena v Sofii.

Důsledná rozpracovanost Konzulární úmluvy je dokladem dobré spolupráce socialistických států, jejich úspěšného rozvoje, proletářského internacionalismu a přitom pečlivě dbá a respektuje svrchovanost obou států.

Jménem zahraničního výboru doporučuji Národnímu shromáždění schválení předložené Konzulární úmluvy mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou ve znění, jak byla předložena. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, přistoupíme proto k hlasování.

Navrhuji, abychom hlasovali podle předložené zprávy výboru zahraničního.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s tím, aby Národní shromáždění Republiky československé projevilo svůj souhlas s Konzulární úmluvou mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou, podepsanou v Praze dne 27. května 1959, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění vyslovilo s touto Konzulární úmluvou svůj jednomyslný souhlas.

Tím jsme projednali pořad schůze.

Končím schůzi.