Je to hlavně nutnost, důsledně bojovat proti názorům spatřovat v přestavbě jednorázový úkol, který končí zavedením nových mzdových soustav. Přestavbu je třeba chápat jako východisko trvalého úsilí o zdokonalování socialistického odměňování práce. Nová mzdová soustava v souhrnu opatření v oblasti řízení, plánování a financování je nástrojem, jímž se vyzbrojují kolektivy pracujících v závodech pro úspěšné plnění plánu. Jde tedy o to, udržovat a ještě dále zvyšovat účinnost tohoto nástroje a stále jej přizpůsobovat konkrétním podmínkám živé práce.

Nové mzdové soustavy je třeba široce využívat k mobilizaci dalších rezerv růstu produktivity práce a tím k rozvoji celého národního hospodářství i životní úrovně pracujících. Využívání možností nových mzdových soustav se musí stát též důležitým prostředkem při plnění velkých úkolů třetí pětiletky.

Dokončení přestavby musí se stát nedílnou součástí mohutného nástupu, který rozvíjí náš lid pod vedením Komunistické strany Československa k úspěšnému dovršení socialistické výstavby v naší zemi. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Dávám slovo posl. dr. Berákovi.

Posl. dr. Berák: Soudružky a soudruzi poslanci!

Při projednávání státního rozpočtu na letošní rok ve výboru rozpočtovém a hospodářském zastavili se jeho členové podrobně u kapitoly zahraničního obchodu. Všichni jsme se shodli v tom, že předním úkolem zahraničního obchodu socialistické země, jako je i naše vlast, je přispívat k jejímu hospodářskému rozvoji a napomáhat ke zvyšování životní úrovně obyvatelstva, zkrátka napomáhat k vybudování a dobudování socialismu. Tím zahraniční obchod přispívá i k rozvoji světové socialistické soustavy jako celku a ke splnění velkého historického poslání, tj. k definitivnímu vítězství socialismu nad kapitalismem. Současně zahraniční obchod socialistické země plní řadu významných úkolů při uplatňování její mírové politiky. Vzájemný zahraniční obchod socialistických zemí se rozvíjí na základě cílevědomého a plánovitého prohlubování mezinárodní socialistické dělby práce, na základě koordinace vlastních národohospodářských plánů. Přitom jsou výsledky těchto hospodářských plánů předem zajištěny vědeckým rozborem vzájemných možností a potřeb zemí socialistického tábora jak v přítomnosti, tak i s perspektivou do budoucna. Právě tato vzájemná spolupráce socialistických zemí, opírající se o nesmírnou hospodářskou sílu SSSR, způsobila, že imperialistům se nepodařilo podrýt embargem v hospodářské válce proti zemím socialistického tábora naše hospodářství a náš zahraniční obchod. Těmito základními rysy se náš zahraniční obchod liší od zahraničního obchodu kapitalistických států, který slouží k zajišťování vysokých zisků kapitalistických monopolů různými způsoby vykořisťování jak domácího obyvatelstva, tak - a to ještě větší měrou - obyvatelstva zemí závislých a hospodářsky málo vyvinutých.

Základní otázkou našeho zahraničního obchodu je včasné a kvalitní plnění dodávek pro vývoz, a to rovnoměrně a bez překotného šturmování. Dobrý příklad podává zde vzorný exportní závod Západomoravské strojírny v Třebíči, který si včasným a kvalitním plněním vývozních dodávek získal důvěru u zahraničních zákazníků. Důkazem toho je skutečnost, že Technopromimport udělil závodu povolení k přímé expedici jeho výrobků do Sovětského svazu.

Je samozřejmé, že byla zde nutná dobrá práce všech výrobních a mimovýrobních etap podniku. Mistři a kontroloři závodu jsou bezprostředně hmotně zainteresováni na úkolech a důsledně vyžadují plnění kvality: každý prvý a desátý kus ke kontrole. Tím si lidé navykli na přísnou kontrolu a samozřejmě i na přesnou práci. Kvalitní práce pomohla zvýšit náročnost všech zainteresovaných pracovníků na přesnost do té míry, že závod jako odběratel známé anglické továrny na přesné drážkované dílce reklamoval přesnost dodaných částí i tehdy, kdy jiní zahraniční odběratelé takové dílce akceptovali jako dostatečně přesné.

Pracovníci našeho zahraničního obchodu i pracovníci našich výrobních závodů vyrábějících pro vývoz si musejí uvědomit, že každý nedostatek v kvalitě způsobuje našemu státu nejen ekonomické, nýbrž i politické škody. Proto zajištění vysoké kvality a technické dokonalosti našich výrobků je nutno věnovat mimořádnou péči.

Žádná reklamace by neměla zůstat jenom ve spisech našich odbytových pracovníků. Měla by se stát předmětem jednání celého pracovního kolektivu, školou dodržování technologické kázně a odpovědného postoje k vývozním dodávkám. V této souvislosti musíme odsoudit falešnou teorii, která se tu a tam objevuje, jako by se měla vysoká kvalita zajišťovat jenom pro vývoz. Už je na čase přestat rozlišovat mezi zbožím určeným pro vývoz a pro domácí spotřebu. Také náš občan má právo na stejně dobrý výrobek o stejné jakosti, jako jsou výrobky, které vyvážíme. Nemenší pozornost nutno věnovat včasnému plnění vývozních dodávek, tj. dodržování vývozních lhůt. Přitom je nutno plán zahraničních dodávek plnit rovnoměrně od samého počátku roku.

Vyzvednout musíme příznivý zjev, že totiž náš zahraniční obchod po delší řadě let poprvé loni splnil svůj hospodářský plán v základních obrysech. Můžeme rovněž konstatovat, že spolupráce mezi PZO a výrobou se v minulém roce zlepšila. Ale nemáme nijakého důvodu spát na vavřínech. Je mnoho oborů, kde nemůžeme dosud být plně spokojeni. Tak je tomu např. na úseku černé metalurgie, kde zůstávají stále vážné problémy v sortimentní skladbě válcovaného materiálu. Hutní výroba v našem státě vychází především z domácích potřeb, takže se vyrábí takový sortiment válcovaného materiálu, který až v druhé řadě přihlíží k potřebám našeho zahraničního obchodu. Stává se, že zahraničnímu obchodu jsou přidělovány fondy z bilančních přebytků bez ohledu na potřebnou skladbu sortimentu. Na druhé straně se pak dovozem musí krýt potřeba v deficitních a pracných položkách výroby hutního průmyslu, a to i z kapitalistických států.

Podobně je zvláště naléhavým požadavek zlepšit spolupráci mezi zahraničním obchodem a naším strojírenstvím. Naše strojírenské závody dostihly u celé řady výrobků nejvyspělejší světové výrobce a některé strojírenské výrobky představují dokonce špičku světové technické úrovně. Tak je tomu např. u obráběcích strojů. Obráběcí stroje jsme vyváželi do mnoha zemí už před válkou a v množství poměrně značném - v r. 1937 asi za 43 mil. Kčs. Po válce tento vývoz značně vzrostl: v r. 1958 vzrostl už na 358 % ve srovnání s r. 1948. Dnes dodáváme obráběcí stroje do 80 až 90 zemí celého světa a účastníme se na světovém vývozu těchto strojů 10,2 %. Jsme tedy v tomto vývozu vlastně velmocí. Nejdůležitějším obchodním partnerem jsou nám zde země socialistického tábora. Nicméně důležitými odběrateli našich obráběcích strojů jsou také vyspělé kapitalistické země, které samy tyto stroje vyrábějí, jako např. Velká Británie, Švýcarsko, Francie i západní Německo. PZO Strojexport, který se zabývá vývozem těchto strojů, patří v mnoha zemích co do pořadí mezi prvé tři až čtyři dodavatele těchto strojů a někdy stojí i před USA, Velkou Británií nebo západním Německem.

Bude ovšem nutno, aby naše strojírenství se soustředilo na výrobu technicky nejnáročnějších, nejdokonalejších výrobků. V současné době vyrábí totiž naše strojírenství více než půl miliónu druhů typů a rozměrů různých strojů, což je s příslušenstvím a náhradními díly téměř 1 milión strojírenských výrobků. Tato skutečnost, i když svědčí o velikých schopnostech našich techniků a dělníků, dokazuje nutnost ve vývoji našeho strojírenství více respektovat ekonomická hlediska, což je nutné i z hlediska požadavků. našeho zahraničního obchodu.

Půjde o to, nejen umět nové vysoce výkonné stroje zkonstruovat a vyrobit, ale také vyrobit je co nejefektivněji. Nejdůležitějším předpokladem pro takovou efektivní výrobu je sériovost výroby, s čímž je spojena další otázka, totiž specializace výroby.

Tato specializace je zdůrazněna též požadavkem rychlého rozvoje technického pokroku, automatizací a mechanizací ve všech odvětvích nejen našeho hospodářství, ale i ve všech zemích socialistického tábora, ba dokonce i ve světovém měřítku. Snažit se udržet vyráběný sortiment v plné šíři a opožďovat se za nutností vyrábět další nové výrobky, odpovídající postupujícímu technickému pokroku, by se dříve či později projevilo zaostáváním technické úrovně našich strojírenských výrobků za světovou úrovní.

K tomu přistupuje ještě ta skutečnost, že některé země socialistického tábora, které neměly dosud rozvinuto strojírenství, začínají je budovat jako základ své industrializace a přitom samozřejmě začínají s obory, jejichž osvojení z technického hlediska nepůsobí zvláštní potíže. A právě v těchto oborech je v zemích s rozvinutým strojírenstvím, jako např. u nás, strojírenská výroba již zavedena.

Z toho, co jsem si zde dovolil říci, vyplývá naléhavý požadavek na změnu struktury naší strojírenské výroby a tím i na změnu složení našeho strojírenského vývozu. Nutnost změny složení strojírenského vývozu vyplývá ještě z další skutečnosti, že v důsledku rozpadu koloniální soustavy imperialismu zesiluje se v současné době boj zemí, které se vymanily z koloniálních pout, za ekonomickou nezávislost a industrializaci. Pro náš strojírenský vývoz vyplývá z toho požadavek, dodávat nejen stroje a zařízení do těchto zemí, ale hlavně investiční celky.

Konečně bych chtěl zaujmout stanovisko ještě k jedné ožehavé otázce: zbytečnosti některých našich dovozů, bez kterých bychom se mohli obejít a kde je ještě mnoho rezerv. Je to v dovozu některých surovin a některých výrobků našeho hutního průmyslu, ale zvláště v zemědělství. Poválečné zaostávání zemědělské výroby a ještě větší zpoždění za růstem spotřeby potravin se nepříznivě odráží v bilanci zahraničního obchodu, na který jsou kladeny stále neúměrně vysoké požadavky. Řadu zemědělských výrobků, které jsme v loňském roce museli dovézt, ač je naše zemědělství mohlo samo vyrobit, jako maso a ovoce, byli jsme nuceni platit vývozem jiného spotřebního zboží, které jsme mohli sami dobře použít pro naše obyvatelstvo, jako např. nylonových punčoch a manchesteru.

Jak patrno, čekají náš zahraniční obchod v letošním jubilejním roce, kdy vzpomeneme 15. výročí osvobození Československa, úkoly nemalé. Prožili jsme v minulých 15 letech, zejména od únorového vítězství pracujícího lidu v památném únoru 1948, bouřlivý rozvoj.

Významný podíl na tomto rozvoji měl i náš zahraniční obchod. Jeho dobrá práce je nejlepší vizitkou lidově demokratického Československa a zkvalitnění této práce prokáže převahu socialistické výroby a socialistického obchodu před výrobou a obchodem kapitalistickým. Slavná tradice našeho vyspělého hospodářství, dovednost rukou našeho dělníka, poctivá práce našich družstevních zemědělců, vysoká úroveň naší vědy a techniky náš zahraniční obchod k tomu zavazuje. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Přerušuji nyní na 30 minut schůzi.

Podpredseda Žiak: Otváram prerušenú schôdzku Národného zhromaždenia.

Ďalším prihláseným rečníkom je poslanec Josef Němec. Dávam mu slovo.

Posl. Josef Němec: Soudružky a soudruzi poslanci!

Při projednávání státního rozpočtu na rok 1960 byly ukázány problémy, které souvisí s dalším rozvojem a s rozhodným obratem v naší zemědělské výrobě.

Jsou to problémy, k nimž obrátil pozornost našeho lidu ústřední výbor Komunistické strany Československa, když ukázal a zdůvodnil klíčový význam jejich řešení pro úspěšný rozvoj celého národního hospodářství.

V souvislosti s tím bych v dnešní diskusi vyslovil několik poznámek k využití půdního fondu.

Při řešení tohoto problému musíme mít především na mysli naše omezené možnosti získání nových výrobních ploch.

Jde nám tedy hlavně o nejefektivnější využití stávajícího půdního fondu k dosažení plánovaného růstu zemědělské výroby.

Proto ústřední výbor KSČ a vláda přijaly opatření k rozvoji všenárodního hnutí za zvyšování úrodnosti půdy, proto potřebám zúrodňování půdy odpovídají také opatření v investiční politice.

K uskutečnění úkolů stanovených ústředním výborem KSČ a vládou jsou příznivé podmínky a předpoklady.

Maximální využití půdního fondu umožňuje hlavně nastolení socialistických výrobních vztahů a vytvoření velikých zcelených ploch v jednotných zemědělských družstvech a na státních statcích.

V Pražském kraji hospodaříme počátkem letošního roku v socialistickém sektoru na 92 % půdy.

Slučování jednotných zemědělských družstev ve větší celky, které nyní v našich okresech probíhá, ukazuje, že podmínky pro lepší využití půdního fondu budou postupně ještě příznivější.

Hovořím-li o příznivých podmínkách pro maximální využití půdního fondu, které byly vytvořeny socialistickou přestavbou vesnice, mám přitom na mysli rostoucí nároky na naše socialistické zemědělství nejen z hlediska výrobního, ale i ekonomického, neboť musíme vyrábět nejen více, ale i lépe a levněji.

Toho nelze dosáhnout jinak, než zaváděním a rozšiřováním socialistických metod hospodaření. Na některé z nich bych chtěl ukázat.

Zvýšené úkoly kladené na zemědělskou výrobu v Pražském kraji ve třetí pětiletce ukazují, že musíme udělat mnohá opatření pro využití půdního fondu a zúrodnění půdy.

Svědčí o tom i plánovaná úroveň hektarových výnosů v třetí pětiletce, kde máme dosáhnout 33 q pšenice, 31 q ječmene, 26 q žita, 18,2 q řepky, 345 q cukrovky a 185 q brambor z 1 ha.

Je jasné, že v produkčních oblastech musíme výnosy ještě podstatně zvýšit, abychom více pomohli krýt zvýšenou spotřebu potravin a snižovat objem dovozu zemědělských výrobků.

Zvláštní důraz klademe na výrobu cukrovky, sladařského ječmene, pšenice, chmele a na zvyšování výroby objemných krmiv, zvláště kukuřice na siláž.

Velkou pozornost věnujeme semenářství víceletých pícnin, abychom kryli vlastní potřebu a pomohli krýt i požadavky vývozu. Tyto úkoly nám pomůže vyřešit jen soustředěné úsilí o zvýšení úrodnosti půdy a dokonalé využití půdního fondu.

Rozhodující otázkou budou účelně vložené investice do půdy, především do meliorací.

V tomto směru dojde v kraji proti minulým letům k podstatnému obratu.

Porovnám podíl hlavních druhů zemědělských investic v letech 1956 - 1960 a v 3. pětiletce:

Zatímco v letech 1956 - 1960 činily v kraji investice do meliorací 2,6 % z celkového objemu, to je 12 000 000 Kčs, v roce 1960 se tento poměr změní na 7,4 %, to je zvýšení na 33 700 000 Kčs a v posledním roce třetí pětiletky na 13,7 %, to je na 85 400 000 Kčs. Za 4 roky se tedy zvýšil objem investic do meliorací téměř třikrát a ve třetí pětiletce se zvýší proti roku 1960 více než dvakrát.

To znamená vzestup proti roku 1956 na sedminásobek.

V našem kraji budou ve třetí pětiletce vybudována meliorační zařízení v objemu za 287 000 000 Kčs, zajištěných směrnicemi.

Hlavní meliorační práce budou soustředěny na Poděbradská blata, na zúrodnění zamokřených oblastí na okresech Mělník, Kralupy, Mladá Boleslav a Nymburk.

Kromě toho budou zabezpečovány menší akce ve všech okresech.