Zpravodaj posl. Kolář: Soudruzi poslanci,

vláda předložila Národnímu shromáždění k projevu souhlasu Statut Rady vzájemné hospodářské pomoci a Úmluvu o právní způsobilosti, výsadách a imunitách Rady vzájemné hospodářské pomoci. Zmocněnci vlád členských států podepsali tyto dokumenty na dvanáctém zasedání Rady v Sofii dne 14. prosince 1959. Soudruzi! Už brzo po druhé světové válce se ukázalo užitečné, aby odstraňování škod způsobených válkou a zabezpečování dalšího rozvoje národního hospodářství lidově demokratických zemí se dělo koordinovaným způsobem, aby si státy mezi sebou poskytovaly vzájemnou pomoc. Proto došlo k založení Rady vzájemné hospodářské pomoci. Jejími zakladateli byla Bulharská lidová republika, Maďarská lidová republika, Polská lidová republika, Rumunská lidová republika, SSSR a ČSR. Později přistoupily jako členové Rady ještě Lidová republika Albánie a NDR.

Svou činností přispěla Rada k rychlé konsolidaci hospodářství členských zemí. Rada měla také významný podíl na prudkém rozvoji národního hospodářství všech členských států. Během let své působnosti stávaly se úkoly Rady stále širšími a složitějšími, takže bylo třeba přizpůsobovat orgány Rady nové situaci a novým úkolům. K zvláště významnému rozšíření orgánů Rady došlo v roce 1957, kdy byly zřízeny stálé odvětvové komise pro přímou hospodářskou a vědecko-technickou spolupráci. Úkoly, metody práce těchto komisí byly zakotveny ve statutech. Nyní se ukázalo jako nutné a nezbytné, aby i činnost Rady, která se dosud řídila Deklarací z roku 1949, byla zakotvena ve statutu, který se předkládá členským zemím k ratifikaci.

Dovolte mi nyní, soudružky a soudruzi, abych vyzvedl některé zvlášť významné části navrhovaného Statutu Rady. Rozsahem je navrhovaný dokument nevelkým dokumentem, avšak je nesmírně velký svým dosahem a nemá v historii hospodářských vztahů mezi zeměmi obdoby. Zvlášť pozoruhodná je preambule této předlohy a její první článek, v němž jsou vyjádřeny demokratické zásady činnosti této mezinárodní hospodářské organizace. Je v nich konstatována naprostá rovnost členů Rady, bez ohledu na velikost a hospodářský rozvoj zúčastněných zemí. Statut je postaven na zásadě naprosté nezištnosti, stojí na principech rovnosti, vzájemných výhod a zásadě nevměšování. Statut je dokladem, jak by měla být organizována mírová hospodářská spolupráce i ostatních zemí světa. Jen takové zásady mohou zabezpečit plynulý a rovnoměrný hospodářský rozvoj všech zemí, bez diskriminací a utlačování slabého silným. Pozoruhodný je také článek 4 odstavec 3, ve kterém Statut konstatuje, že všechna doporučení a usnesení činí Rada jen se souhlasem zainteresovaných členských států Rady. Zájem o kteroukoliv z otázek, projednávaných Radou, může prohlásit každý členský stát Rady. Doporučení a usnesení se nevztahují na ty státy, které prohlásily, že o danou otázku nemají zájem. I tento článek je tedy významným důkazem demokratičnosti tohoto dokumentu, který nám je předložen ke schválení.

Cílem Rady není vytvořit nějaký autarktní orgán, který by přinášel prospěch jenom několika zemím. Článek 10 mluví zřetelnou řečí, že Rada vzájemné hospodářské pomoci může zvát země, které nejsou členy Rady, aby se zúčastnily práce orgánu rady. Podmínky, za nichž se mohou zástupci těchto zemí účastnit práce orgánu Rady, určuje Rada podle dohody s příslušnými zeměmi.

"Statut znovu výslovně potvrzuje tolikrát již skutky osvědčenou vůli členských států Rady rozvíjet hospodářské styky se všemi zeměmi bez rozdílu jejich zřízení na principech rovnosti, vzájemných výhod a nevměšování."

Podle článku 11 může Rada vzájemné hospodářské pomoci navazovat a udržovat styky také s jinými mezinárodními organizacemi, např. organizacemi Spojených národů. Takovou spolupráci Rada už s Evropskou hospodářskou komisí při OSN navázala. Tedy i tento článek ukazuje, že Rada vzájemné hospodářské pomoci chce být a je organizací mezinárodní v nejširším slova smyslu a napomáhá tak k uskutečňování zásad Charty Spojených národů.

Odpovězme si nyní na otázku, jaké má výhody spolupráce Československa i ostatních lidově demokratických zemí v Radě vzájemné hospodářské pomoci. Hlavní význam je v tom, že malé země jako Československo, jehož rozvoj hospodářství s ohledem na malý rozsah země a na omezené zásoby přírodního bohatství, že takové hospodářství bez soudružské spolupráce by se rozvíjelo s velkými obtížemi. Při organizované spolupráci na bázi přátelské pomoci při zachovávání všech demokratických principů se umožňuje i malým zemím, aby využívaly k rozvoji národního hospodářství stejných výhod, jakých mohou využívat jen země velké. Cesta k tomu je mezinárodní socialistická dělba práce, koordinace, mezinárodní kooperace a specializace výroby. Jinak by přece ani nebylo možné, že průmyslová výroba našeho malého Československa rostla od roku 1948 neobvykle velkými tempy. Průměrný roční přírůstek naší výroby ve srovnání s průměrnými přírůstky v kapitalistických zemích je trojnásobný. Na tomto růstu naší průmyslové výroby má činnost Rady svůj podíl. Kdypak to kdy bylo, aby naše strojírenské závody vyráběly složitá válcovací zařízení pro hutě, zařízení pro chemické závody nebo některé jiné velké a složité stroje, které jsme nikdy před válkou nevyráběli a vyrábět nemohli. Tato spolupráce s ostatními socialistickými zeměmi nám umožňuje, aby naše podniky znaly své úkoly a programy na několik roků dopředu. Dnes už řada závodů takové úkoly zná. To jim umožňuje upravit svá výrobní zařízení na dlouhou dobu, využívat a zvyšovat plánovitě technickou úroveň svého zařízení, zvyšovat sériovost výroby a tím zabezpečovat i prudký růst produktivity práce. To umožňuje přispívat k rychlému růstu národního důchodu a tím i blahobytu pracujícího lidu. Hlavní roli v soudružské spolupráci organizované Radou má přátelská pomoc Sovětského svazu, který nám nezištně sděluje své vědecké i technické poznatky a pomáhá nám tak překonávat obtíže, které při takovém rychlém růstu národního hospodářství se nutně v cestu každé země staví.

Soudružky a soudruzi, žijeme v epoše velikých geniálních objevů lidstva. A jsou to sovětští lidé, kteří první zkonstruovali umělé družice Země, kteří sestrojili umělé planety a nyní zásluhou sovětské vědy už i řešení cesty člověka do vesmíru se dostává do stadia konkrétních příprav. Vedle těchto svět udivujících objevů je na pořadu dne automatizování výroby, a to také i v podmínkách malých zemí. Tato automatizace je podmíněna širokou mezinárodní dělbou práce a specializace. Ve vytváření takových podmínek má právě napomáhat Rada vzájemné hospodářské pomoci.

"Zkušenost potvrdila, že právě koordinace plánů v rozhodujících odvětvích a dělba práce, umožňující nejúčinněji využívat přírodních, ekonomických i jiných podmínek jednotlivých zemí - která je opakem autarkismu - umožňuje nejefektivněji rozvíjet národní hospodářství, dosahovat vysoké úrovně společenské produktivity práce a je tedy nejprospěšnější cestou pro každou zúčastněnou zemi."

Prudký rozvoj techniky ve všech zemích, a to i v zemích nejmenších, je přímo podmíněn spoluprací v oblasti vědy a technického rozvoje za podmínek široké specializace výroby. Rada, pokud jde o organizování předávání technických zkušeností a vědeckých poznatků už vykonala velmi mnoho. Možno říci, že taková spolupráce, o níž mluví Statut Rady, doslova trhá svěrací kazajku obepínající hospodářství každé malé země, pokud se ovšem tyto země neopírají o bratrskou, přátelskou spolupráci s jinými zeměmi. A vy znáte, jakým náhodám bylo vystaveno hospodářství ČSR v období panství buržoazie, jak růst naší výroby byl ovlivňován hospodářskými krizemi ve světě a jak to byli především naši dělníci, tak i naši inženýři a inteligence, kteří v důsledku těchto hospodářských krizí trpěli nezaměstnaností a bídou. Dnes československé hospodářství, především jeho těžký průmysl tvoří jeden z významných sloupů hospodářství zemí socialistického tábora. Naše strojírenství se stává kovárnou pro země méně hospodářsky vyvinuté, ať jsou příslušníky socialistického tábora nebo ať jsou to země, které se včera osvobodily ze jha kolonialismu. Že můžeme vděčit takovému postavení, je výsledkem nejen práce našich dělníků, našich techniků, inženýrů a vědců, a je také výsledkem soudružské spolupráce v Radě a zejména přátelské spolupráce s bratrským Sovětským svazem. Dnes je další rozvoj československého hospodářství, zejména průmyslu podepřen dlouhodobými smlouvami. Je to například smlouva s Polskou lidovou republikou o využívání bohatství síry. Spolupracujeme s Německou demokratickou republikou na získávání drasla. V bratrské a vzájemně nezištné spolupráci s Rumunskou lidovou republikou budeme společně rozvíjet výrobu elektrické energie na bázi zemního plynu. Vzájemně si pomáháme i s Bulharskou lidovou republikou a Albánskou lidovou republikou na využití měděných a železonikelnatých rud atd. Avšak nejvýznamnější záruky bouřlivého rozvoje našeho hospodářství jsou dlouhodobé dohody, které máme uzavřeny s bratrským Sovětským svazem. Jmenuji zde jenom některé příklady. Brzo poteče černá krev průmyslu dálkovým naftovodem ze Sovětského svazu. Prudký rozvoj československé metalurgie je zabezpečen dlouhodobými smlouvami o dodávkách rudy z SSSR.

Velmi významná a plodná je naše spolupráce na úseku vědy a technického rozvoje. Také dlouhodobé úmluvy se Sovětským svazem o dodávkách obilovin nám umožní, abychom do budoucnosti účelněji a racionálněji organizovali naši zemědělskou výrobu a tak snáze zabezpečovali smělé úkoly, které jsme si na tomto úseku činnosti našeho lidu uložili. Vzpomínám přitom na lži západní propagandy, naší zrádné emigrace, která se snažila našemu lidu namluvit, že naše spolupráce se Sovětským svazem je pro naši zemi hospodářsky nevýhodná. Že prý Sovětský svaz využívá svého mocenského postavení, aby nevýhodnými hospodářskými smlouvami udržoval naše hospodářství na nízké úrovni ku škodě naší země a našeho lidu. Náš lid se už dávno přesvědčil o nesmyslnosti této nepřátelské propagandy. Na každém kroku si potvrzujeme pravdivost, že lež má krátké nohy. Mohutný a bouřlivý rozvoj našeho hospodářství, na všech krocích viditelný prospěch naší hospodářské spolupráce se Sovětským svazem a ostatními členskými státy RVHP bije přímo do očí. A popírat jej mohou jenom nejzavilejší nepřátelé. Jestli se nám ještě včera naši odpůrci smáli, nevěřili v naše síly a schopnosti hospodáře, později, když se nám dílo začalo dařit, začali ještě víc spílat, pomlouvat naše socialistické zřízení, ze všech sil se snažili zanést semeno nesvárů mezi země Rady vzájemné hospodářské pomoci. Dnes už jsme ve zcela jiné situaci. To si dobře uvědomují i naši odpůrci. Možno říci, že naši nepřátelé vstoupili v podstatě do nové etapy, etapy, která se vyznačuje tím, že se jich začíná zmocňovat strach z rostoucí hospodářské síly zemí tábora socialismu. Nyní už kapitalističtí ekonomové zanechali úvah o tom, kdy socialistický svět hospodářsky zkrachuje. Začínají si už vážně lámat hlavu, jak brzo to bude, kdy bude kapitalismus předstižen i na hospodářské frontě. Tato doba není už příliš vzdálena a to dnes vidí i kapitalističtí ekonomové. Ekonomická síla zemí, růst hospodářské potence je hlavní hybnou silou rychle se měnícího poměru sil dvou světových společenských soustav ve světě. Radujeme se z toho, že tyto poměry probíhají ve prospěch socialistického zřízení, a to k radosti všeho lidstva, které bylo celá léta udržováno v úzkosti a strachu před strašnou atomovou a nukleární válkou. Můžeme tedy říci, že Rada vzájemné hospodářské pomoci svou činností, svým humánním a demokratickým posláním přispívá i k urychlení tohoto procesu a že také s úspěchem napomáhá vytvářet příznivé podmínky, které umožní nakonec zabezpečit i světový mír. Přitom je nutno si uvědomit, že činnost Rady vzájemné hospodářské pomoci dosud ještě ne plně zasáhla do všech hospodářských odvětví, zejména ne do zpracovatelského odvětví průmyslu.

"Pokrok, kterého bylo dosaženo při koordinaci zejména základních výrobních odvětví, a skutečnost, že všechny země již v podstatě mají plány do roku 1965 a přikročují k rozpracování dalších perspektiv, nepochybně umožní, aby spolupráce členských států Rady byla do budoucna ještě dále prohloubena, a to i ve zpracovatelských odvětvích."

Soudružky a soudruzi, stojíme na prahu dovršení socialismu v naší zemi. Tak je tomu i v některých jiných nebo brzo bude v některých jiných zemích. Jsem přesvědčen o tom, že Rada vzájemné hospodářské pomoci svou činností v této etapě bude hrát ještě významnější a hlubší roli než kdykoliv předtím.

Řekl jsem v úvodu, že není příkladu v mezinárodní hospodářské spolupráci, jak ji dává Rada vzájemné hospodářské pomoci, její ideály, její cíle a nezištnost a demokratičnost. Víme, že Rada vzájemné hospodářské pomoci není jedinou mezinárodní organizací pro hospodářskou spolupráci. Známe, že některé kapitalistické státy vytváří také společné organizace k řešení některých hospodářských otázek. Avšak podobnost těchto organizací je jenom ve formě, nikoliv v obsahu. Vzpomínám zejména na smutně proslulý Marshallův plán, který otvíral dveře k cizímu vměšování se do vnitřních záležitostí států, které k němu přistoupily, plán, který měl přivést největšího imperialistického dravce Spojené státy americké k světovládě a k světovému panství. Mezi některými západoevropskými kapitalistickými zeměmi se vytvořila hospodářská organizace, tak zvané Evropské hospodářské společenství. Tato organizace v žádném případě nemá za cíl prospívat hospodářskému rozvoji členských zemí, zabezpečovat blahobyt pracujícího lidu a dělnické třídy, nýbrž má ještě zmnohonásobit neustále rostoucí zisky mezinárodních monopolů. Přitom je pro nás zvlášť nebezpečné, že vedoucí silou tohoto společenství jsou západoněmecké monopoly, tytéž monopoly, které kdysi přivedly k moci Hitlera, tytéž monopoly, které dnes ze všech svých sil podporují Adenauerovu politiku, politiku odvety, militarismu a revanšismu. Americká propaganda se často holedbá, jak pomáhá hospodářsky nevyvinutým zemím, zejména jak prý pomáhá zemím Latinské Ameriky. Nuže, naše parlamentní delegace, která na sklonku loňského roku pobyla celých šest týdnů v zemích Latinské Ameriky, mohla se na vlastní oči přesvědčit, jaká je to pomoc. Čas od času poskytují Spojené státy americké těmto zemím Latinské Ameriky půjčky na vysoké úroky, a to za ponižujících politických podmínek. V mnoha latinskoamerických zemích úplně neomezeně vládne zvůle amerických imperialistů. Brutálním i rafinovaným způsobem vnutily zemím Latinské Ameriky jednostranný charakter jejího hospodářství, který je jednostranný v průmyslu a jehož zemědělství je charakterizováno monokulturní výrobou. Vedle toho nutí Amerika latinskoamerické země, aby zahraniční obchod těchto zemí byl organizován na základě otevřených dveří, to jest otevřených dveří pro americké monopoly. Tím se prakticky zmocnily americké monopoly rozhodujících odvětví hospodářství těchto latinskoamerických zemí. To má za následek zpomalování rozvoje národního hospodářství, politickou závislost, strašné sociální protiklady, strašnou bídu většiny obyvatelstva těchto zemí, vzdor tomu, že všechny tyto země téměř bez výjimky jsou nesmírně bohaté na přírodní bohatství. Výsledkem této americké pomoci je, že tyto země žijí v chudobě a jejich hospodářství rozvíjí se jenom v odvětví spotřebního zboží a tím hospodářská závislost těchto zemí na monopolech Spojených států ještě více vzrůstá. Taková je tedy tvář americké pomoci a hospodářské spolupráce v kapitalistickém světě. Jde o pustý kolonialismus, jehož podstata se v ničem neliší od brutálního kolonialismu britského, francouzského nebo některých jiných imperialistických zemí Evropy. Protiamerické nálady národů latinskoamerických zemí a zvláště hrdinný odpor kubánského lidu, země, kterou navštívila naše parlamentní delegace, ukázal, že národy Latinské Ameriky nehodlají dlouho souhlasit s takovouto politikou. Revoluce kubánského lidu je podle poznatků delegace naprosto spravedlivá, všechno pokrokové lidstvo uvítalo tuto revoluci se sympatiemi a my přejeme kubánskému lidu mnoho úspěchů v jeho slibně započatém díle. (Potlesk.)

Soudružky a soudruzi!

Ústavně právní, rozpočtový a hospodářský výbor a výbor zahraniční projednávaly ve svých schůzích Statut rady i Úmluvu o právní způsobilosti z hledisek, která jsem uvedl, a dospěly k jednoznačnému přesvědčení, navrhnout Národnímu shromáždění, aby souhlasilo s navrženým Statutem RVHP i Úmluvou o právní způsobilosti, výsadách o imunitách RVHP, neboť to vyhovuje zájmům naší ČSR a zájmům všech členských zemí. Oba dokumenty prospívají věci pokroku ve světě, podporují úsilí lidstva v boji proti válce, vytvářejí příznivé předpoklady pro mírové soutěžení obou táborů na poli hospodářském, vytvářejí podmínky pro dorozumění, pro přátelství a mírové soužití národů celého světa. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, budeme proto hlasovat.

Navrhuji, abychom hlasovali podle předložené společné zprávy výborů ústavně právního, rozpočtového a hospodářského a zahraničního.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí, aby Národní shromáždění Republiky československé vyslovilo souhlas se Statutem Rady vzájemné hospodářské pomoci a s Úmluvou o právní způsobilosti, výsadách a imunitách Rady vzájemné hospodářské pomoci, které byly podepsány v Sofii dne 14. prosince 1959, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění projevilo s tímto Statutem a Úmluvou svůj jednomyslný souhlas.

Tím je projednán třetí bod denního pořadu.

Čtvrtým bodem dnešního pořadu je

4. Zpráva výboru zahraničního k vládnímu návrhu (tisk 373), kterým se předkládá Národnímu shromáždění Republiky československé k projevu souhlasu Smlouva o přátelství a spolupráci mezi Československou republikou a Etiopským císařstvím, podepsaná v Addis Abebě dne 11. prosince 1959 (tisk 376).

Zpravodajem je poslanec Wait, dávám mu slovo.