59
Obdobné ustanovení obsahoval zákon o národ-
ním pojištění v § 226.
K § 74.
Stanoví se všeobecně, že náklady (věcné
i osobní) na vyšetření zdravotního stavu jdou
na vrub státu. Osoby, jejichž zdravotní stav
se vyšetřuje pro účely zákona, na úhradu
těchto nákladů nijak nepřispívají. Stát jim
dokonce nahrazuje i nutné jejich osobní vý-
lohy, jestliže se na vyzvání podrobí lékař-
skému vyšetření nebo se účastní jednání před
posudkovou komisí. Osnova počítá s tím, že
spolehlivé vyšetření zdravotního stavu, ze-
jména bude-li třeba lékařského pozorování
(na př. při chorobách duševních), bude někdy
trvat i více dní, a zmocňuje proto státní úřad
sociálního zabezpečení, aby v dohodě s mi-
nisterstvem financí stanovil, za jakých pod-
mínek se lékařsky vyšetřovaným osobám na-
hrazuje i ušlý výdělek. Náklady spojené s vy-
šetřením zdravotního stavu nebo lékařským
pozorováním ve výkonných zdravotnických
zařízeních (§ 73) orgány sociálního zabezpe-
čení státní zdravotní správě nerefundují.
Na vrub státu jdou i náklady na zřízení a
udržování výcvikových středisek pro osoby
se změněnou pracovní schopností (§ 53), ja-
kož i náklady na provádění výcviku (školení)
v nich a ve výcvikových kursech. Náklady na
výcvik (školení) osob se změněnou pracovní
schopností na pracovištích v závodech a
v družstvech nesou závody (družstva).
K § 75.
Orgánům sociálního zabezpečení se umož-
ňuje vyplatit dávky splatné do dne smrti
oprávněného jiným osobám, aby nemuselo být
s výplatou vyčkáváno až do skončení řízení
o projednání dědictví. V odstavci 1 jde o vý-
platu částek přiznaných v řízení, jež bylo za
života oprávněného zahájeno; v odstavci 2
jde o částky splatné před smrtí oprávněného,
které ještě nebyly vyplaceny. Toto ustanovení
je obdobou ustanovení § 225 zákona o národ-
ním pojištění.
K § 76.
V tomto ustanovení se ukládá zaměstnava-
telům ohlašovací povinnost. Bez řádného
plnění této povinnosti by bylo ztíženo, ne-li
znemožněno správné vyměřování některých
dávek. Při nesplnění oznamovací povinnosti
může být použito ustanovení § 93, po případě
1 § 78 trestního zákona správního č. 88/1950
Sb. Kromě toho může SÚSZ rozhodnout, že
zaměstnavatel je povinen nahradit dávku,
jestliže nesprávným hlášením nebo neozná-
mením vstupu důchodce do zaměstnání za-
vinil, že byla poskytnuta neprávem nebo ve
vyšší výměře, než v jaké náležela.
K § 77.
Oprávněním ke vstupu do závodů zajišťuje
osnova orgánům sociálního zabezpečení pře-
devším možnost přímého dozoru podle § 60;
proto se toto oprávnění rozšiřuje též na členy
posudkových komisí. Orgánům sociálního za-
bezpečení se též umožňuje přímo v závodech
revidovat správnost hlášení (§ 76) a zjišťovat
okolnosti, za nichž došlo k poškození zdraví
(smrti) zaměstnance, aby bylo lze posoudit,
zda je tu povinnost provozovatele nahradit
dávky důchodového zabezpečení (část II. zá-
kona č. /1956 Sb., o náhradě škody způso-
bené zaměstnancům v souvislosti s výkonem
zaměstnání a o náhradě nákladů preventivní
a léčebné péče a dávek nemocenského po-
jištění a důchodového zabezpečení). Při vstu-
pu do závodu bude ovšem vždy třeba dbát
předpisů o zachování státního, hospodářského
a služebního tajemství a o zachování mlčen-
livosti.
K § 78.
Rozhodnutí o přiznání (nepřiznání), zvý-
šení, snížení nebo odnětí dávky, jakož i roz-
hodnutí o povinnosti vrátit dávku. (§ 41) nebo
ji nahradit (§ 76) musí být vydáno vždy pí-
semně. Rozhodnutí musí být odůvodněno
(§ 25 správ, řádu); to však neznamená, že roz-
hodnutí o důchodu musí obsahovat jeho pod-
robný výpočet. Účastník řízení má však právo
žádat o sdělení výpočtu a jeho podkladů. Uči-
ní-li tak v odvolací lhůtě, počíná běžet nová
odvolací lhůta ode dne, kdy mu byl výpočet
doručen. V rozhodnutí má být účastník po-
učen o opravném prostředku. Poučení má být
určité, přesné a jasné a musí obsahovat ozna-
čení orgánu, u něhož má být podáno (t. zv.
podací místo) a lhůtu. Orgán, který je pří-,
slušný rozhodnout o opravném prostředku,
nemusí být v poučení uváděn. Rozhoduje-li
podle odst. 4 o opravném prostředku soud, je
lhůta pro opravný prostředek 30 dnů (§ 396
o. s. ř. ), rozhoduje-li správní orgán, je lhůta
15 dnů (§ 28 správního řádu). Nesplní-li orgán
vydávající rozhodnutí povinnost poučit účast-
níka o opravném prostředku, t. j. není-li
v rozhodnutí poučení buď vůbec nebo je-li
neúplné, může účastník do 15 dnů žádat o do-
plnění rozhodnutí úplným poučením. Lhůta
k opravnému prostředku počíná běžet v ta-
kovém případě až ode dne, kdy účastníku
bylo oznámeno úplné poučení. Nepožádal-li
účastník v uvedené lhůtě o právní poučení a
nepodá-li v odvolací lhůtě opravný prostře-
dek, nabude rozhodnutí právní moci uplynu-
tím odvolací lhůty, i když neobsahovalo práv-
ní poučení nebo jen neúplné. Nesprávné
právní poučení nemůže být účastníku na
újmu. Zmešká-li účastník lhůtu k opravnému
60
prostředku proto, že se mu dostalo nespráv-
ného právního poučení, jímž se řídil (na př.
v poučení byla uvedena delší než zákonná
lhůta odvolací nebo rozhodnutí bylo označeno
jako konečně, ač podle zákona byl proti ně-
mu přípustný opravný prostředek), pokládá se
opravný prostředek podaný po uplynutí od-
volací lhůty za podaný včas. To platí i o oprav-
ných prostředcích proti rozhodnutím státního
úřadu sociálního zabezpečení, o nichž rozho-
duje lidový soud. Pro řízení před soudy platí
ustanovení §§ 394 a násl. o. s. ř. Opravný pro-
středek má zásadně odkladný účinek. Orgán
sociálního zabezpečení může však za předpo-
kladů uvedených v § 29 správ, řádu odkladný
účinek vyloučit. Odstavec 5 stanoví, kdy
opravný prostředek nemá odkladný účinek.
K § 79.
Pro řízení ve věcech sociálního zabezpe-
čení prováděné správními orgány platí zá-
sadně obecné předpisy o řízení ve věcech
správních (správní řád č. 20/1955 Sb., vyhláš-
ka ministra spravedlnosti č. 73/1955 O. L),
pokud tento zákon nebo předpisy podle něho
vydané nestanoví odchylky.
K části šesté.
K dílu I.
K § 80.
K odst. 1.
Podle navrhovaného zákona se budou po-
suzovat všechny skutkové podstaty, které se
naplní za jeho účinnosti, t. j. nároky, jejichž
poslední podmínka se splní po 31. 12. 1956.
Vedle toho třeba posuzovat podle navrhova-
ného zákona i skutkově podstaty splněné před
jeho účinností, jestliže s takovými skutko-
vými podstatami navrhovaný zákon spojuje
právní účinky. Účinnost tohoto zákona, zaklá-
dajícího nároky na některé dávky způsobem
odlišným od dosavadního právního stavu, je
totiž právní podmínkou vzniku nároku, která
tu přistoupila jako poslední podmínka nároku
dnem 1. 1. 1957.
K odst. 2.
Zákon č. 102/1951 Sb., o přebudování ná-
rodního pojištění, razil pojem důchodového
zabezpečení a spojil v něm národní důchodové
pojištění s péčí o vojenské a válečné poško-
zence a oběti války a fašistické persekuce
podle zákona č. 164/1946 Sb. a s pensijním
nadlepšením jakékoli povahy. V rámci přebu-
dování národního pojištění byly nároky z do-
savadního pensijního nadlepšení již upraveny
vládním nařízením č. 18/1954 Sb. Proto se zá-
sadně těchto nároků osnova nedotýká (§ 84)
a zrušuje jen předpisy o národním pojištění
a zákon- č. 164/1946 Sb. (§ 91). K nárokům
z důchodového zabezpečení se přimykají svou
povahou též nároky na zaopatřovací požitky
příslušníků čs. legií stanovené v § 81 zákona
č. 76/1922 Sb., o vojenských požitcích za-
opatřovacích, které svou konstrukcí jsou ob-
dobné dřívějšímu pensijnímu zaopatření stát-
ních zaměstnanců, jež splynulo s národním
důchodovým pojištěním. Péči o legionáře
z řad mužstva prováděl státní úřad pro vá-
lečné poškozence a po jeho splynutí se stát-
ním úřadem důchodového zabezpečení tento
úřad. Obdobně je tomu, i pokud jde o nároky
invalidů ze stavu mužstva z doby před první
světovou válkou a o invalidní poddůstojníky
bývalé rakousko-uherské armády, kteří ne-
byli přijati do činné služby v čs. vojsku, a
0 nároky pozůstalých po- těchto osobách po-
dle §§ 13, 15, 18 a 20 zákona č. 288/1924 Sb.
Nároky, které vznikly podle dotčených
předpisů za jejich platnosti, o nichž však ne-
bylo do dne účinnosti navrhovaného, zákona
rozhodnuto pravoplatným výměrem, budou
i za účinnosti tohoto zákona posuzovány po-
dle dosavadních předpisů. Tyto nároky lze
ovšem přiznat podle dosavadních předpisů jen
za dobu platnosti těchto předpisů, t. j. do 31.
12. 1956, neboť od 1. 1. 1957 zákon spojuje
nároky na dávky s některými odlišnými skut-
kovými podstatami, než tomu bylo dosud. Ří-
zení se provede v každém případě již podle
nových předpisů o organisaci a řízení ve vě-
cech důchodového zabezpečení zaměstnanců
(§§ 67 až 79).
K § 81.
K odst. 1.
Na rozdíl od § 80, který jedná o nárocích
na dávky, o nichž dosud nebylo pravomocně
rozhodnuto, jedná § 81 o dávkách (zaopatřo-
vacích požitcích), které již byly přiznány po-
dle dosavadních předpisů, tedy o nárocích za-
ložených pravomocnými výměry, vydanými na
podkladě dosavadních materiálně právních
předpisů.
Podobně jako v zákoně o národním pojiš-
tění byla i zde zvolena všeobecná zásada pře-
chodných ustanovení, že se ode dne účinnosti
navrhovaného zákona všechny dávky a za-
opatřovací požitky posuzují podle nových
předpisů. Proto osnova stanoví, že se na ně
pohlíží, jako by šlo o dávky důchodového za-
bezpečení podle navrhovaného zákona. Pří-
mým důsledkem je, že se další trvání nároku
na tyto dávky bude řídit předpisy navrhova-
ného zákona.
Pokud jde o výši dávek, stanoví osnova, že
rozhodným je stav ke dni 31. 12. 1956; do-
savadní dávky a zaopatřovací požitky se po-
važují za dávky podle nového zákona v část-
ce, v níž k tomuto dni náležely, tedy po pří-
61
padě se všemi přídavky a příplatky jako celek.
Podrobnosti k provedení těchto zásad a od-
chylky jsou vytčeny jednak v odstavcích 2
a 3, jednak v následujících paragrafech pře-
chodných ustanovení.
K odst. 2.
Toto ustanovení obsahuje odchylku od zá-
sady, podle níž trvání nároku na dávky se po-
suzuje podle nových předpisů.
Odchylka se stanoví pro ty dosavadní dáv-
ky a zaopatřovací požitky, které nemají ob-
doby v dávkách nově upravených v navrho-
vaném zákoně. Odchylka spočívá v tom, že
nárok na další poskytování těchto dávek (za-
opatřovacích požitků) trvá, ačkoli osnova ne-
zná již takové dávky, a že je lze odejmout
nebo snížit, jen pokud by to dovolovaly do-
savadní hmotně právní předpisy, které sice
byly zrušeny, zůstávají však v naznačeném
směru na přechodnou dobu nadále použiva-
telné. Jiné úpravy těchto dávek, zejména
zvýšení, podle zrušených předpisů ovšem pro-
vádět nelze. Také poskytování jednorázového
úrazového odškodného není již možno. Spo-
lečná ustanovení o dávkách (§§ 39 až 48) a
nově předpisy o organisaci a řízení (§§ 67 až
79) platí zásadně i zde.
Zaopatřovací požitky invalidů vyměřené
podle zákona č. 164/1946 Sb. se sem zahrnují
jen, pokud byly vyměřeny pro ztrátu výdě-
lečné schopnosti do 65 %, neboť jen pro tyto
požitky, blížící se svou povahou úrazovým dů-
chodům podle zákona o nár. pojištění, nelze
najít obdobu v osnově. Zaopatřovací požitky
vyměřené pro vyšší ztrátu výdělečné schop-
nosti (aspoň o 65 %) se již blíží svou povahou
invalidnímu důchodu podle zákona o nár. po-
jištění; ponechává se prováděcím předpisům,
aby ve smyslu zmocnění obsaženého v § 85
stanovily podrobnosti v tomto směru.
K odst. 3.
Ustanovení odstavce 3 je odůvodněno úva-
hou, že invalidní nebo částečný invalidní dů-
chod v případech zde uvedených nahrazuje
úrazový důchod nebo invalidní zaopatřovací
požitky přiznané z téže příčiny, avšak pro
menší ztrátu výdělečné schopnosti; proto se
nepoužije ustanovení § 44 o souběhu nároků
na důchod, nýbrž se dosavadní úrazový dů-
chod (zaopatřovací požitky) zastaví. Ustano-
vení § 44 platí však i pro důchody (požitky)
uvedené v odstavci 2, jestliže vznikne jejich
poživateli podle navrhovaného zákona nárok
na invalidní (částečný invalidní) důchod z jiné
příčiny nebo nárok na některý jiný důchod.
K § 82.
Zde se uvádějí odchylky od zásady vyslo-
vené v § 81 odst. 1, podle níž se za dávky
podle tohoto zákona považují dosavadní dáv-
ky (zaopatřovací požitky) v té výši, v jaké
náležely ke dni 31. 12. 1956.
K odst. 1.
Poněvadž dávky a zaopatřovací požitky do-
sud byly zásadně podrobeny dani ze mzdy a
osnova je z této povinnosti vyjímá (§ 48), je
nutno, aby za dávky podle tohoto zákona byly
považovány jen částky čisté, t. j. dosud sku-
tečně vyplácené po srážce daně, jinak by do-
šlo k neodůvodněnému zvýšení vyšších dů-
chodů, z nichž byla dosud srážena daň ze
mzdy.
K odst. 2.
Osnova nepřejímá dosavadní krácení dů-
chodů při souběhu s výdělkem. Proto se krá-
cení důchodů prováděné dosud podle před-
pisů zrušených navrhovaným zákonem ruší
počínajíc splátkou důchodu splatnou v lednu
1957.
K odst. 3.
Ustanovení § 10 odst. 4 a 5 osnovy, podle
něhož náleží některým pracujícím důchodcům
jedna třetina starobního důchodu, vztahuje
se také na některé poživatele starobních dů-
chodů, na něž vznikl nárok před účinností na-
vrhovaného zákona, avšak jen na ty, kterým
vznikl nárok po dni 30. 9. 1956. Starobní dů-
chody, na něž vznikl nárok před tímto dnem,
nebudou tedy snižovány na třetinu, bude-li
poživatel důchodu zaměstnán; zato však po-
živatel nebude mít nárok na zvýšení tohoto
důchodu o 4 % za dobu zaměstnání, za kterou
by jinak náležela jen třetina starobního dů-
chodu, nýbrž jen o 2 %, 1, 5 % nebo
1 % po-
dle toho, do které pracovní kategorie patří
jeho zaměstnání. Důsledně nebude mít
v těchto případech ani nárok na nové vymě-
ření důchodu podle § 18, bude-li pracovat
i po dosažení věku 65 let.
K odst. 4:
Poněvadž mezi poživateli invalidních dů-
chodů, poskytovaných podle dosavadních
předpisů, jsou jak osoby invalidní tak i čás-
tečně invalidní ve smyslu § 12, je nutno pře-
zkoumáním jejich zdravotního stavu zjistit,
jsou-li u nich splněny podmínky nároku na
důchod invalidní či jen částečný invalidní.
Zjistí-li se, že poživatel důchodu je jen čás-
tečně invalidní, vyměří se mu částečný inva-
lidní důchod ve výši 60 % dosavadního dů-
chodu. Invalidní důchody vyměřené se zvý-
šením o t. zv. stoprozdíl nebo ve výši t. zv.
stopnároku (§ 83) se při zjištění částečně
invalidity snižují na 60 % celkové výše do-
savadního důchodu. Důchody z pensijního
nadlepšení (§ 84) vyplácené k invalidnímu dů-
62
chodu se v těchto případech snižují rovněž
na 60 % částky, v níž byly vypláceny ke dni
31. prosince 1956.
K § 83.
Státní zaměstnanci byli převedeni do ná-
rodního důchodového pojištění teprve s účin-
ností od 1. 4. 1950. Stalo se tak předpisem
§ 29 žák. č. 66/1950 Sb. Tento předpis zacho-
val státním zaměstnancům pensijní nároky
získané do 31, 3. 1950 (t. zv. stopnároky).
Vládní nařízení č. 113 až 115/1950 Sb. pro-
vedla přechod státních zaměstnanců do ná-
rodního důchodového pojištění ke dni 1. dub-
na 1950. Podle nich měly být u aktivních za-
městnanců porovnány jejich pensijní nároky,,
které získali ke dni 31. 3. 1950 ve svém dosa-
vadním pensijním zaopatření, s pensijními ná-
roky, jaké by jim za stejných okolností nále-
žely v národním důchodovém pojištění. Část-
ka, o kterou dosavadní pensijní nároky pře-
sahovaly nároky z národního důchodového
pojištění (t. zv. stoprozdíl), měla být připo-
čtena k důchodu, který bude později přiznán
z národního důchodového pojištění. Důchod
zvýšený o stoprozdíl nesměl však být nižší
než stopnárok k 31. 3. 1950. Osnova upravuje
stoprozdíl po způsobu úpravy pensijního nad-
lepšení, provedené ví. nařízením č. 18/1954
Sb. Stopnárok však výslovně zachovává beze
změny.
K nově zavedenému starobnímu důchodu ve
výši jedné třetiny a k částečnému invalidní-
mu důchodu nenáleží stoprozdíl ani neplatí,
že by tyto důchody nesměly být nižší než
stopnárok. Při snížení dosavadního invalid-
ního důchodu na částečný invalidní důchod
podle § 82 odst. 4 se však vypočte 60 % z in-
validního důchodu náležejícího ke dni 31. pro-
since 1956 včetně stoprozdílu nebo vyměře-
ného ve výši stopnároku.
K § 84.
Pensijní nadlepšení prováděné dříve samo-
statnými zařízeními pensijního nadlepšení
bylo jako součást důchodového zabezpečení
upraveno vládním nařízením č. 18/1954 Sb.
Osnova ponechává tuto úpravu v platnosti;
doplňuje ji však tak, jak je toho třeba jednak
v souvislosti se začleněním dosavadních dů-
chodů z pensijního nadlepšení do nové sou-
stavy důchodového zabezpečení, jednak vzhle-
dem na změnu v dosavadní struktuře důcho-
dového zabezpečení.
Předpis § 4 odst. 1 vl. nař. č. 18/1954 Sb.
zavedl - shodně s předpisy zákona o národ-
ním pojištění - důchody starobní, invalidní,
vdovské a sirotčí. V § 4 odst. 2 cit. vl. nař. se
v důsledku toho stanoví, že nárok na důchod
vzniká a trvá spolu s nárokem na důchod té-
hož druhu z národního pojištění.
Vzhledem k tomu, že osnova zavádí sta-
robní důchod ve výši jedné třetiny a částečný
invalidní důchod, bylo nutné stanovit, že
k těmto důchodům nenáleží důchod z pensij-
ního nadlepšení. Výjimkou z této zásady ná-
leží však invalidní důchod z pensijního nad-
lepšení vyplácený ke dni 31. prosince 1956
k zákonnému důchodu invalidnímu, který
bude podle § 82 odst. 4 přeměněn na částeč-
ný invalidní důchod; v takovém případě bude
totiž poživateli náležet důchod z pensijního
nadlepšení i k částečnému invalidnímu dů-
chodu, ovšem jen ve výši 60% dosavadního
důchodu.
K § 85.
Praktické provádění zásad uvedených
v §§ 80 až 82 si vyžádá jednak podrobnějších
předpisů, jimiž osnovu nelze zatěžovat, jed-
nak odchylky od těchto zásad z důvodů účel-
nosti a uvarování se tvrdostí, k nimž by
mohlo dojít u některých skupin poživatelů do-
savadních dávek (zaopatřovacích požitků).
Odchylky budou spočívat jednak v některých
výjimkách ze zásady obsažené v § 81 pokud
jde o výši dávky ke dni 31. 12. 1956 (na př.
zvýší se výchovné k invalidnímu důchodu,
změní se některé invalidní důchody na čás-
tečné invalidní důchody), jednak ve výjim-
kách ze zásad stanovených tamtéž pro další
trvání nároku na dávky. Zde bude zejména
nutno z důvodu účelnosti přiznat některým
zrušeným dávkám a zaopatřovacím požitkům
povahu dávek normovaných v osnově a tím je
podrobit bezvýhradně režimu osnovy, po pří-
padě dávky stejnorodé (na př. vdovský dů-
chod podle zákona o nár. pojištění a vdovský
důchod podle zákona č. 164/1946 Sb. ) při sou-
běhu sloučit v jediný důchod, aby takové pří-
pady nebyly postiženy ustanovením § 44
o souběhu nároků na důchody.
K dílu II.
K § 86.
Důchodové pojištění členů jednotných ze-
mědělských družstev a osob samostatně hos-
podařících, sociální zabezpečení členů výrob-
ních družstev a důchodové zaopatření pří-
slušníků ozbrojených sil je upraveno jinými
předpisy.
Zmocnění obsažené v § 86 pamatuje v prvé
řadě [písm. a)] na t. zv. přestupy v pojištění
(zabezpečení, zaopatření). Ve všech zmíně-
ných oborech důchodového zabezpečení (po-
jištění) je pro nárok na důchod a pro výši
důchodu rozhodnou doba zaměstnání nebo
doba pojištění; její význam nebo hodnocení
v důchodovém zabezpečení (pojištění) nejsou
však vždy stejné. Zamění-li pracující osoba
63
své dosavadní povolání (na pr. zaměstnanec
se stane členem jednotného zemědělského
družstva, člen takového družstva se stane
členem výrobního družstva nebo příslušníkem
ozbrojených sil, příslušník ozbrojených sil se
stane zaměstnancem a pod. ), přestane být
účastná svého dosavadního důchodového za-
bezpečení (pojištění) a stává se účastnou ji-
ného důchodového zabezpečení (pojištění).
Pro tyto případy je nutné stanovit, jak bude
takové osobě zhodnocena doba jejího dosa-
vadního důchodového zabezpečení (pojištění)
v novém důchodovém zabezpečení (pojištění).
Zmocnění dále pamatuje [písm. b] na pří-
pady, kdy se v osobě téhož poživatele sejde
nárok na důchod podle tohoto zákona s náro-
kem na důchod z pojištění členů jednotných
zemědělských družstev a osob samostatně
hospodařících, ze sociálního zabezpečení čle-
nů výrobních družstev nebo z důchodového
zaopatření příslušníků ozbrojených sil. Rá-
mec zmocnění je vymezen ustanovením, že
úprava dotčených souběhů bude se řídit ob-
dobně zásadami stanovenými v § 44 pro sou-
běh důchodů podle tohoto zákona.
Ustanovení pod písm. c) umožňuje, aby byly
zvýšeny důchody poskytované podle předpisů
o důchodovém pojištění (zaopatření), jestliže
jejich poživatelé dále pracují jako zaměst-
nanci. Poněvadž se pracujícím důchodcům
podle tohoto zákona zvyšují jen důchody sta-
robní a invalidní, bude lze přiznat obdobné
zvýšení jen k důchodům, které mají obdob-
nou povahu.
K § 87.
Některé rozpočtové a hospodářské organi-
sace státního a družstevního socialistického
sektoru plní dosud nebo jsou zavázány plnit
pensijní závazky dvojího druhu a to:
a) pensijní závazky sledující účel pensij-
ního nadlepšení,
b) pensijní závazky, jež vznikly z důvodu
náhrady škody, způsobené zaměstnanci tím,
že nebyl buď vůbec přihlášen k důchodovému
pojištění, nebo byl k němu přihlášen ne-
správně, na př. s nesprávně udaným vyměřo-
vacím základem (výdělkem).
Předpisy vl. nař. č. 10/1953 Sb. ani vl. nař.
č. 18/1954 Sb. se na ně nevztahují, poněvadž
jejich nositelem nebylo zvláštní zařízení pen-
sijního nadlepšení, ani nejde o závazky z ko-
lektivního připojištění. Vláda se proto zmoc-
ňuje, aby upravila nařízením pensijní nároky
vyplývající z těchto závazků. Při tom upraví
vláda i pensijní nároky vyplývající ze závazků
uvedených pod písm. b).
K § 88.
Podobně jako zákon o národním pojištění
umožňoval, aby byly odstraňovány tvrdosti,
které by se při provádění zákona vyskytly
(§ 160 odst. 1 č. 15), pamatuje i osnova na
tuto možnost. Tvrdosti se mohou při zásad-
ních změnách, které osnova zavádí, vyskyt-
nout jak v jednotlivých případech, tak i u ně-
kterých skupin pracujících. Navrhované
zmocnění umožní odstraňovat tyto tvrdosti.
K § 89.
Zákon č. 102/1951 Sb. zřídil státní komisi
důchodového zabezpečení k přebudování dů-
chodového zabezpečení. Poněvadž navrhova-
ný zákon toto přebudování uskutečňuje, od-
padá důvod dalšího trvání tohoto orgánu a
proto se zrušuje.
K § 90.
Navrhovaný zákon provádí přebudování dů-
chodového zabezpečení nejpočetnější složky
pracujících, totiž zaměstnanců. Novou úpra-
vu důchodového zabezpečení (pojištění) ostat-
ních pracujících, jakož i úpravu nemocen-
ského pojištění členů jednotných zeměděl-
ských družstev a výrobních družstev pone-
chává osnova vládě, připouštějíc, aby podrob-
nosti byly svěřeny prováděcím předpisům.
Obdobné postavení, jaké mají vrcholné or-
gány ROH v nemocenském pojištění a v otáz-
kách pojistného poměru zaměstnanců, budou
mít vrcholné orgány výrobních družstev v ne-
mocenském pojištění a v otázkách pojistného
poměru členů výrobních družstev. Je proto
třeba zajistit členům výrobních družstev a
družstvům možnost odvolat se z rozhodnutí
vrcholného orgánu výrobních družstev k sou-
du. Poněvadž věcnou příslušnost soudu lze
založit pouze zákonem, je nutno zakotvit
soudní příslušnost už v tomto zákoně.
K § 91.
Derogační klausule je formulována tak
všeobecně, aby z ní vyplývalo, že se zrušují
všechny předpisy upravující věci, které nově
upravuje navrhovaný zákon. Pro velký počet
těchto předpisů není vhodné v derogační
klausuli je vypočítávat, ježto jsou roztříštěny
do četných norem; uvádějí se proto zvlášť
jen nejvýznamnější normy, které se zrušují
jako celek, při čemž se zvláště vytýká, zru-
šuje-li se norma jen pokud upravuje důcho-
dové pojištění (zabezpečení). Předpisů nižšího
řádu (vyhlášky a pod. ) vydaných podle před-
pisů, jež se podle osnovy zrušují, lze proza-
tím i nadále používat, ovšem jen pokud ne-
jsou v odporu s novým zákonem a pokud ne-
budou nahrazeny novými předpisy vydanými
podle něho; jde tu jednak o předpisy prová-
děcí, jednak o zvláštní úpravy provedené na
základě zmocňovacích ustanovení zrušených
norem.
64
FINANČNÍ ČÁST.
Úvod.
Uskutečnění návrhu na přebudování dů-
chodového zabezpečení povede k závažným
změnám jak v nárocích zaměstnanců, tak
s hlediska dalšího finančního vývoje důcho-
dového zabezpečení a jeho funkce v našem
národním hospodářství. Pro hodnocení těch-
to změn jest důležité znáti dosavadní vývoj
a dnešní stav důchodového zabezpečení. Pro-
to před vlastním finančním a ekonomickým
hodnocením důsledků přebudování uvádíme
v prvé Části přehled dosavadního vývoje.
A. Vývoj důchodového zabezpečení
v letech 1949 až 1956.
1. Vývoj počtu pojištěnců.
Materiální předpisy zákona o národním po-
jištění, které vstoupily v účinnost 1. 10. 1948,
znamenaly zásadní přelom v dosavadním vý-
voji, důchodového pojištění zaměstnanců.
Spolu se sjednocením nároků všech pracují-
cích přineslo národní pojištění řadu podstat-
ných zlepšení v pensijních nárocích - zejmé-
na pro dělníky; vedle toho zavedlo nové dáv-
ky, které dřívější pojištění neznalo, a to dů-
chod sociální a důchod manželky. Vývoj ná-
rodního pojištění byl kromě toho podstatně
ovlivněn nebývalým vzrůstem počtu pojištěn-
ců - zaměstnanců. V době po roce 1945 a ze-
jména po roce 1949 přibývalo hlavně starších
pojištěnců v důsledku větších možností za-
městnání, zejména pro ženy z domácnosti, a
vstupem samostatných podnikatelů do za-
městnaneckého poměru.
Vývoj počtu pojištěnců v jednotlivých le-
tech je patrný z těchto dat.
|
Rok |
Muži |
Ženy |
Celkem |
|
České kraje |
|||
|
1949 |
1 837 550 |
877 450 |
2 715 000 |
|
1950 |
1 956 700 |
983 550 |
2 940 250 |
|
1951 |
2 040 425 |
1 104 575 |
3 145 000 |
|
1952 |
2 080 500 |
1 176 500 |
3 257 000 |
|
1953 |
2 104 856 |
1 230 502 |
3 335 358 |
|
1954 |
2 080 179 |
l 252 754 |
3 332 933 |
|
1955 |
2 116 142 |
1 308 086 |
3 424 228 |
|
Slovensko |
|||
|
1949 |
501 750 |
168 000 |
669 750 |
|
1950 |
553 275 191 725 |
745 000 |
|
|
1951 |
605 900 |
230 850 |
836 750 |
|
1952 |
629 650 |
256 350 |
886 000 |
|
1953 |
645 217 |
276 632 |
921 849 |
|
1954 |
651 477 |
285 767 |
937 244 |
|
1955 |
663 058 |
293 268 |
956 326 |
|
ČSR |
|||
|
1949 |
2 339 300 |
1 045 450 3 384 750 |
|
|
1950 2 509 975 |
1175275 |
3 685 250 |
|
|
1951 |
2 646 325 |
1 335 425 |
3 981 750 |
|
1952 |
2710150 |
1 432 850 |
4 143 000 |
|
1953 |
2 750 073 |
1 507 134 |
4 257 207 |
|
1954 |
2 731 656 |
1 538 521 |
4270177 |
|
1955 |
2 779 200 |
1 601 354 |
4 380 554 |
- Pokles počtu pojištěnců v roce 1954 v čes-
ských krajích a snížení jeho růstu v tomto
roce na Slovensku je způsobeno tím, že od
r. 1954 nejsou v počtu pojištěnců vykazováni
občanští zaměstnanci vojenské správy.
Počet pojištěnců na Slovensku se zvětšil
téměř o polovinu, počet pojištěných žen se
zde téměř zdvojnásobil.
Změny ve věkovém složení pojištěnců jsou
patrný z následujícího přehledu, ve kterém
jest uveden relativní počet pojištěnců podle
věkových skupin v roce 1947 pro české kraje
(pro Slovensko není znám) a v roce 1955 pro
obě území.
|
Věková |
1947 |
1955 |
||||
|
české kraje |
Slovensko |
|||||
|
muži |
ženy |
muži |
ženy |
muži |
ženy |
|
|
-24 |
25, 87 |
43, 18 |
14, 05 |
25, 95 |
16, 80 |
40, 30 |
|
25-34 |
22, 43 |
17, 53 |
25, 98 |
23, 17 |
31, 61 |
28, 17 |
|
35-44 |
25, 42 |
19, 27 |
21, 34 |
19, 87 |
22, 40 |
16, 12 |
|
45-54 |
17, 36 |
13, 63 |
24, 01 |
20, 67 |
19, 23 |
10, 92 |
|
55-64 |
7, 49 |
5, 18 |
11, 73 |
9, 03 |
8, 44 |
3, 98 |
|
65 - |
1, 43 |
1, 21 |
2, 89 |
1, 31 |
1, 52 |
0, 51 |
Jak jest z přehledu zřejmo, nastal během
8 let přesun pojištěnců do starších věkových
skupin. Tato změna projeví se v budoucnu
četnějšími odchody do důchodů a bude mít