71
(5) Ujal-li se po řeči obhájce nebo obžalo-
vaného znovu slova prokurátor, mají obhájce
a obžalovaný právo na to odpovědět.
(6) Závěrečně řeči může předseda senátu
přerušit jen tehdy, vybočují-li zřejmě z rám-
ce projednávané věci.
§ 234
Po skončení závěrečných řečí a před od-
chodem k závěrečné poradě udělí předseda
senátu obžalovanému poslední slovo. Během
tohoto projevu nesmějí být obžalovanému
ani soudem, ani nikým jiným kladeny otázky.
§ 235
Doplnění dokazováni
(1) Shledá-li soud vzhledem k závěrečným
řečem, poslednímu slovu obžalovaného nebo
při závěrečné poradě, že je třeba ještě ně-
kterou okolnost objasnit, usnese se, že do-
kazování bude doplněno.
(2) Po doplnění dokazování je třeba znovu
dát slovo k závěrečným řečem a poslednímu
slovu, a to I tehdy, nebylo-li třeba hlavní
líčení k doplnění dokazování odročit.
Oddíl sedmý
Odročení hlavního líčení
§ 236
(1) Soud odročí hlavní líčení, jestliže
a) nebyla zachována předepsaná lhůta k pří-
pravě (§ 212 odst. 1),
b) obžalovaný nemá obhájce, ač jej mít musí,
c) nedostaví se osoba, jejíž osobní účast při
hlavním líčení je nutná a jejíž přítomnost
nelze jinak zajistit,
d) je třeba provést důkazy, které nelze ihned
opatřit, nebo
e) objeví se jiná překážka, pro kterou nelze
v hlavním líčení pokračovat.
(2) Dříve než se hlavní líčení odročí, nutno
zjistit, zda strany nehodlají navrhnout další
důkazy.
(3) Při pokračování v odročeném hlavním
líčení přednese předseda senátu podstatný
obsah dosavadního jednání. Je-li toho třeba,
zejména proto, že od odročení hlavního líčení
uplynula delší doba nebo že se změnilo sesta-
vení senátu, musí být provedeno hlavní líčení
vždy znovu.
72
Oddíl osmý
Rozhodnuti soudu v hlavním
líčení
Podklad pro rozhodnuti
§ 237
Při rozhodování v hlavním líčení přihlédne
soud jen k těm skutečnostem, které byly při
hlavním líčení probrány, a k těm důkazům,
které byly při hlavním líčení provedeny.
§ 238
(1) Soud může rozhodnout jen o skutku,
který je uveden v žalobním návrhu.
(2) Vyjdou-li při hlavním líčení najevo
okolnosti ukazující na to, že se obžalovaný
dopustil ještě dalšího skutku, který je trest-
ným činem, zaznamená soud tyto okolnosti
v protokole a jeho opis zašle prokurátoru.
(3) Jestliže však skutek nově najevo vyšlý
souvisí těsně se skutkem, který je předmě-
tem projednávané obžaloby, a je žádoucí spo-
lečné projednání a rozhodnutí, vrátí soud věc
prokurátoru k došetření, ledaže by prokurá-
tor u hlavního líčení prohlásil, že obžalova-
ného pro skutek nově najevo vyšlý nestíhá.
§ 239
(1) Shledá-li soud na podkladě výsledků
hlavního líčení, že skutek, pro který je obža-
lovaný stíhán, má být při správném použití
zákona posuzován podle jiného ustanovení,
než podle kterého jej posuzovala obžaloba, a
že je třeba vzhledem k odchylnému právnímu
posouzení ještě dalšího objasnění věci, ze-
jména s hlediska možnosti nově obhajoby,
vrátí věc prokurátoru k došetření. Je-li však
věc plně objasněna, takže došetření není
třeba, rozhodne nejsa vázán právním posou-
zením skutku v obžalobě.
(2) Jestliže by však skutek měl být posu-
zován podle přísnějšího ustanovení zákona,
než podle kterého jej posuzovala obžaloba,
a obžalovaný má možnost tohoto dřívějšího
posouzení nebyl už upozorněn podle § 202,
musí jej soud na tuto možnost upozornit a
hlavní líčení k přípravě obhajoby odročit, le-
daže by obžalovaný výslovně žádal, aby se
v hlavním líčení bez odročení pokračovalo.
Při odročení je nutno zachovat lhůtu k pří-
pravě podle § 212.
§ 240
(1) Věc vrácená prokurátoru k došetření
podle §-238 odst. 3 a podle § 239 odst. 1 se
vrací do stavu přípravného řízení.
73
(2) Prohlásí-li prokurátor ve věci, která mu
byla vrácena podle § 238 odst. 3, že skutek
nově najevo vyšlý nestíhá, pokračuje soud
v jednání na podkladě původní obžaloby. Ob-
žaloba se v tomto případě znovu předběžně
neprojednává.
(3) Lhůta uvedená v § 203 odst. 3 se vzta-
huje i na věci vrácené podle § 238 odst. 3
a § 239 odst. 1.
Rozsudek
§ 241
O tom, zda se obžalovaný uznává vinným
či zda se obžaloby zprošťuje, rozhodne soud
rozsudkem.
§ 242
Soud zprostí obžalovaného obžaloby,
a) nebylo-li prokázáno, že skutek, pro nějž je
obžalovaný stíhán, byl vůbec spáchán,
b) není-li tento skutek trestným činem ani
přestupkem,
c) nebylo-li prokázáno, že tento skutek spá-
chal právě obžalovaný,
d) není-li obžalovaný pro nepříčetnost trest-
ně odpovědný, nebo
e) zanikla-li trestnost činu.
§ 243
(1) Shledal-li soud důvod pro vyslovení
ochranného opatření proti obžalovanému,
může je nařídit i bez návrhu prokurátora.
(2) Jestliže v takovém případě potřebuje
soud provést ještě další důkazy, které nemo-
hou být provedeny ihned, vyhradí rozhodnuti
o ochranném opatření veřejnému zasedání.
(3) Postupovat podle odstavce 2 lze i tehdy,
jestliže prokurátor učinil návrh na zabrání
věci nenáležející obžalovanému.
§ 244
(1) Zprostí-li soud obžalovaného obžaloby,
odkáže poškozeného s jeho nárokem na ná-
hradu škody na řízení ve věcech občansko-
právních.
(2) Uzná-li soud obžalovaného vinným, při-
zná poškozenému nárok na náhradu škody
vůči obžalovanému, jestliže nárok a jeho výše
jsou výsledky trestního řízení odůvodněny.
Jinak odkáže poškozeného na řízení ve věcech
občanskoprávních.
(3) Přizná-li soud uplatněný nárok, ať již
z jakéhokoli důvodu, jen z části, odkáže po-
škozeného se zbytkem jeho nároku na řízení
ve věcech občanskoprávních.
10
74
(4) Výrok o povinnosti obžalovaného k ná-
hradě škody musí přesně označovat osobu
oprávněného a nárok, který mu byl přisouzen.
Lhůta k plnění činí 15 dnů. V odůvodněných
případech může soud vyslovit, že závazek má
být splněn ve splátkách, jejichž výši a pod-
mínky splatnosti zároveň určí.
(5) Rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 soud
neučiní, jestliže poškozený o přiznání nároku
nepožádal do zahájení hlavního líčení.
§ 245
Zastavení trestního stihání
(1) Soud zastaví trestní stíhání, shledá-li za
hlavního líčení, že tu jsou okolnosti uvedené
v § 6.
(2) Soud může zastavit trestní stíhání těž
tehdy, shledá-li za hlavního líčení, že tu jsou
důvody uvedené v § 192 odst. 2.
(3) Rozhodnuti podle odstavců 1 a 2 se
může týkat také jen některého ze skutků,
pro které byla podána obžaloba.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 2
může prokurátor podat stížnost, jež má od-
kladný účinek.
§ 246
Přerušení trestního stíhání
(1) Soud přeruší trestní stíhání, shledá-li
za hlavního líčení, že tu jsou okolnosti uve-
dené v § 193
odst. 1 písm. a) až d).
(2) Pomine - li důvod přerušení, soud v trest-
ním stíhání pokračuje.
(3) Proti rozhodnutí, jímž soud trestní stí-
hání přerušil, nebo jímž zamítl návrh na po-
kračování v něm, může prokurátor podat
stížnost.
§ 247
Postoupení věci
(1) Shledá-li soud, že není příslušný, po-
stoupí věc příslušnému soudu. Je však povi-
nen věc sám rozhodnout, jestliže jde toliko
o nepříslušnost místní a obžalovaný nepří-
slušnost nenamítl; stejně je povinen věc
rozhodnout, měla - li by věc být postoupena
soudu téhož druhu, avšak nižší stolice.
(2) Postoupit věc jinému soudu však ne-
může soud, jemuž byla věc postoupena nad-
řízeným soudem, ledaže by se skutkový pod-
klad pro posouzení příslušnosti mezitím pod-
statně změnil.
75
Oddíl devátý
Rozhodnutí soudu mimo hlavní
líčení
§ 248
(1) I tehdy, když obžaloba byla soudem
přijata, soud v neveřejném zasedání trestní
stíhání
a) zastaví, jestliže okolnosti uvedené v § 6
nastanou nebo najevo vyjdou mimo hlavní
líčení,
b) přeruší, jestliže okolnosti uvedené v § 193
odst. 1 písm. a) až d) nastanou nebo na-
jevo vyjdou mimo hlavní líčení.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může
prokurátor podat stížnost, jež má, pokud jde
o zastavení trestního stíhání, odkladný
účinek.
HLAVA DVANÁCTÁ
VEŘEJNÉ ZASEDÁNÍ
§ 249
Příprava veřejného zasedání
(1) Veřejné zasedání je předseda senátu
povinen připravit tak, aby jednání bylo mož-
no skončiť při jediném zasedání. Za tím úče-
lem zařídí vše, čeho je třeba k zabezpečení
úspěšného provedení veřejného zasedání, ze-
jména aby důkazy, s jejichž připuštěním je
možno počítat, byly po ruce a bylo je možno
při veřejném zasedání bezodkladně provést.
(2) K veřejnému zasedání předvolá předse-
da senátu osoby, jejichž osobní účast pří ve-
řejném zasedání je nutná.
(3) o veřejném zasedání vyrozumí předseda
senátu prokurátora, osobu, na jejíž podnět
k veřejnému zasedání dochází, a osobu, která
může být přímo dotčena rozhodnutím, ne-
byly-li předvolány podle odstavce 2, a dále
jejich obhájce nebo zmocněnce a zákonného
zástupce; k předvolání nebo vyrozumění při-
pojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému
zasedání dán podnět.
(4) Den veřejného zasedání stanoví před-
seda senátu tak, aby osobě, na jejíž podnět
k veřejnému zasedání dochází, a osobě, která
může být přímo dotčena rozhodnutím, zbý-
vala od doručení předvolání k veřejnému za-
sedání nebo vyrozumění o něm aspoň třídenní
lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je mož-
né jen se souhlasem osoby v jejímž zájmu
je lhůta dána.
10*
76
§ 250
Přítomnost při veřejném zasedání
(1) Veřejně zasedání se koná za stálé pří-
tomnosti všech členů senátu a zapisovatele.
(2) Nestanoví-li tento zákon něco jiného,
není účast prokurátora a obhájce při veřej-
ném zasedání nutná.
§ 251
Průběh veřejného zasedání
(1) Po zahájení veřejného zasedání přednese
navrhovatel svůj návrh; není-li přítomen,
přečte předseda senátu jeho návrh ze spisů.
Koná-li se veřejně zasedání bez návrhu
oprávněně osoby, sdělí předseda senátu pod-
statu věci. Poté se vyjádří osoba, která může
být přímo dotčena rozhodnutím.
(2) Na to se provádějí důkazy. Na prová-
dění důkazů se přiměřeně užije těž ustano-
vení §§ 223 až 226, 228 až 230.
(3) PO provedení důkazů udělí předseda se-
nátu slovo ke konečným návrhům. Je-li oso-
bou, která může být přímo dotčena rozhod-
nutím, obviněný, udělí mu předseda senátu
poslední slovo.
(4) Po konečných návrzích se soud odebere
k závěrečně poradě. Ustanovení § 235 se tu
užije přiměřeně.
(5) Rozhodnutí soudu se vždy vyhlásí, a to
veřejně.
§ 252
Podklad pro rozhodnutí
Při rozhodování ve veřejném zasedání při-
hlédne soud jen k těm důkazům, které byly
provedeny při veřejném zasedání.
§ 253
Odročení veřejného zasedání
(1) Soud odročí zahájené veřejně zasedání
z důležitých důvodů, zejména tehdy,
a) nedostaví-li se osoba, jejíž osobni účast
při veřejném zasedání je nutná a jejíž pří-
tomnost nelze ihned zajistit, nebo
b) objeví-li se za veřejného zasedání potřeba
provést důkazy, jež nelze provést ihned.
(2) Při pokračování v odročeném veřejném
zasedání přednese předseda senátu podstat-
ný obsah dosavadního jednání. Je-li toho
třeba, zejména proto, že od odročení veřej-
ného zasedání uplynula delší doba nebo se
změnilo sestavení senátu, musí být provedeno
celé jednání znova.
77
§ 254
Podpůrné užití ustanovení o hlavním líčení
Na veřejnost, počátek a řízení veřejného
zasedání se užije přiměřeně
ustanovení
§§ 214 až 216, 218, 219, 221 a 222.
§ 255
Ochranné léčení a zabrání
(1) Nejde-li o případ, kdy si soud rozhod-
nutí o ochranném léčení nebo o zabrání vy-
hradil podle § 243 odst. 2 nebo 3, může je
vyslovit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li
to prokurátor.
(2) V řízení o ochranném léčení musí mít
obviněný obhájce (§ 35).
(3) Proti rozhodnutí o ochranném léčení a
o zabrání je přípustná stížnost, jež má od-
kladný účinek.
HLAVA TŘINÁCTÁ
NEVEŘEJNÉ ZASEDANÍ
§ 256
Pokud v zákoně není výslovně stanoveno,
že soud rozhoduje v hlavním nebo odvolacím
líčení anebo Ve veřejném zasedání, rozhoduje
v zasedání neveřejném.
§ 257
(1) Neveřejné zasedání je předseda senátu
povinen připravit tak, aby jednání bylo mož-
no skončit při jediném zasedání. Za tím úče-
lem zařídí vše, čeho je třeba k zabezpečení
úspěšného provedení neveřejného zasedání,
zejména provede potřebně důkazy.
(2) O neveřejném zasedání vyrozumí před-
seda senátu prokurátora.
§ 258
Neveřejně zasedání se koná za stálé pří-
tomnosti všech členů senátu a zapisovatele;
účast prokurátora při neveřejném zasedání
není nutná. Jiné osoby jsou z účasti na ne-
veřejném zasedání vyloučeny.
§ 259
(1) Je-li třeba při neveřejném zasedání pro-
vést důkazy, děje se tak přečtením protokolů
a jiných písemnosti.
(2) Před tím, než se soud odebere k závě-
rečně poradě, udělí předseda senátu proku-
rátoru, je-li přítomen, slovo ke konečnému
vyjádření nebo návrhu.
(3) Rozhodnuti soudu se vždy vyhlásí.
78
260
Neveřejně zasedání odročí soud jen z dů-
ležitých důvodů.
HLAVA ČTRNÁCTÁ
ODVOLANÍ A ŘÍZENÍ O NĚM
§ 261
Přípustnost a účinek
(1) Opravným prostředkem proti rozsudku
soudu první stolice je odvolání.
(2) Odvolání má odkladný účinek.
Oprávněně osoby
§ 262
(1) Rozsudku může odvoláním odporovat
a) prokurátor pro nesprávnost kteréhokoli
z výroků,
b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který
se ho přímo dotýká,
c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku,
který se jí přímo dotýká.
(2) Osoba oprávněná odporovat rozsudku
pro nesprávnost některého jeho výroku může
mu odporovat také pro porušení ustanovení
o řízení předcházejícím rozsudku, pokud toto
porušení mohlo způsobit nesprávnost výroku.
§ 263
(1) V neprospěch obžalovaného může podat
odvolání jen prokurátor.
(2) Ve prospěch obžalovaného mohou podat
odvolání těž prokurátor, příbuzní obžalované-
ho v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvo-
jitel, osvojenec, manžel a druh. Prokurátor
může tak učinit i proti vůli obžalovaného.
§ 264
Lhůta
(1) Odvolání se podává u soudu, proti jehož
rozsudku směřuje, a to do osmi dnů (§§ 61
a 62) od doručení opisu rozsudku.
(2) Jestliže se rozsudek doručuje jak obža-
lovanému, tak i jeho obhájci a zákonnému
zástupci (§ 143), běží lhůta od toho doručení,
které bylo provedeno nejpozději.
(3) Osobám uvedeným v § 263, s výjimkou
prokurátora, končí lhůta k podání odvolání
týmž dnem jako obžalovanému.
79
§ 265
Obsah odvolání
(1) Odvolání prokurátora a odvoláni, které
podává za obžalovaného jeho obhájce, musí
být ve lhůtě uvedené v § 264 také odůvod-
něno tak, aby z něho bylo patrno, v které
části je rozsudek napadán a jaké vady jsou
vytýkány rozsudku nebo řízení, které roz-
sudku předcházelo.
(2) Odvolání lze opřít o nově skutečnosti a
důkazy.
§ 266
Vzdání se odvolání
Oprávněná osoba se může odvolání výslov-
ně vzdát. Neúčinné je však prohlášení, jímž
se oprávněná osoba odvolání vzdala dříve, než
byl vyhlášen rozsudek, kterého se takové
prohlášení týká.
§ 267
Zpětvzetí odvolání
(1) Osoba, která odvolání podala, může je
výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do
doby, než se odvolací soud odebere k závě-
rečně poradě.
(2) Odvolání prokurátora může vzít zpět
i nadřízený prokurátor.
(3) Odvoláni, které podal za obžalovaného
jeho obhájce nebo jeho zákonný zástupce, a
odvolání, které podala ve prospěch obžalo-
vaného jiná oprávněná osoba, může být vzato
zpět jen s výslovným souhlasem obžalova-
ného.
(4) Zpětvzetí odvolání vezme usnesením na
vědomi předseda senátu odvolacího soudu, a
bylo-li odvolání vzato zpět dříve, než byla
věc odvolacímu soudu předložena, předseda
senátu soudu první stolice.
§ 268
nížení u soudu první stolice
(1) Předseda senátu doručí opis odvolání,
po případě i opis podání, jímž bylo odvoláni
odůvodněno, ostatním stranám. Upozorni je
přitom, že se mohou k odvolání vyjádřit. Do-
jde-li jejich vyjádření, doručí jeho opis od-
volateli.
(2) Jakmile lhůta k podání odvolání všem
oprávněným osobám uplynula, předloží před-
seda senátu spisy odvolacímu soudu.
80
§ 269
Odvolací soud
O odvolání proti rozsudku lidového soudu
rozhoduje nadřízený krajský soud. O odvolání
proti rozsudku krajského soudu jako soudu
první stolice rozhoduje nejvyšší soud.
Rozhodnutí v neveřejném zasedání
§ 270
(1) Odvolací soud zamítne odvolání v neve-
řejném zasedání, bylo-li podáno opožděně,
osobou neoprávněnou nebo osobou, která se
odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala
odvolání, které v téže věci již předtím vý-
slovně vzala zpět.
(2) Jako opožděné nemůže být zamítnuto
odvolání, které oprávněná osoba podala poz-
ději jen proto, že se řídila nesprávným po-
učením soudu.
§ 271
Odvolací soud zruší v neveřejném zasedání
napadený rozsudek a zastaví trestní stíhání,
shledá-li, že jsou tu okolnosti, jež by odů-
vodňovaly zastavení trestního stíhání již sou-
dem první stolice (§ 245
odst. 1 a 2).
§ 272
(1) Odvolací soud přeruší v neveřejném za-
sedání trestní stíhání, nastanou-li nebo vy-
jdou-li najevo teprve po vyhlášení napadené-
ho rozsudku okolnosti uvedené v § 193
odst. 1
písm. a) až d).
(2) Odvolací soud zruší v neveřejném za-
sedání napadený rozsudek a přeruší trestní
stíhání, měl-li tak učinit již soud první stolice
(§ 246).
§ 273
Odvolací soud zruší v neveřejném zasedání
napadený rozsudek a postoupí věc příslušné-
mu soudu, měl-li tak učinit už soud první
stolice (§ 247).
§ 274
(1) Odvolací soud zruší v neveřejném zase-
dání napadený rozsudek a vrátí věc k novému
projednání v první stolici, shledá-li, že v hlav-
ním líčení, jež předcházelo rozsudku,
a) soud nebyl řádně obsazen,
b) rozhodování se zúčastnil vyloučený soud-
ce,
c) obžalovaný neměl obhájce, ač šlo o případ,
kdy ho mít musí, nebo
d) bylo jednáno v nepřítomnosti obžalované-
ho, ač pro to nebyly zákonné předpoklady.
81
(2) Stejně postupuje odvolací soud, shle-
dá-li, že obžalovanému nebyla poskytnuta
lhůta k přípravě obhajoby
(§ 212 odst. 1).
§ 275
(1) Odvolací soud zruší v neveřejném zase-
dání napadený rozsudek a vrátí věc k novému
projednání v první stolici také tehdy, pova-
žuje-li to za potřebné
a) pro vady řízení rozsudku předcházejícího,
zejména proto, že v tomto řízení byla po-
rušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit
náležitě objasnění věci a práva obhajoby,
b) pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost
nebo neúplnost skutkových zjištění, nebo
c) protože o podstatných okolnostech případu
by v odvolacím řízení bylo nutno provádět
obsáhlé dokazování.
(2) Považuje-li to pro náležité objasnění
věci odvolací soud za potřebné, může při zru-
šení rozsudku též vyslovit, že se věc vrací
prokurátoru k došetření. Takové rozhodnutí
má účinky uvedené v §§ 203 a 206.
Odvolací líčení
§ 276
(1) Nebylo-li odvolání zcela vyřízeno už
v neveřejném zasedání, nařídí předseda se-
nátu odvolací líčení.
(2) Na nařízení odvolacího líčení, na veřej-
nost, řízení a odročení odvolacího líčení, na
provádění důkazů při něm a na přítomnost
soudních osob při odvolacím líčení se užije
ustanovení platných pro hlavní líčení. Účast
prokurátora při odvolacím líčení je povinná.
Obžalovaný musí mít při odvolacím líčení
obhájce ve všech případech, kdy ho musel mít
při hlavním líčení.
(3) V nepřítomnosti obžalovaného, který je
ve vazbě, lze odvolací líčení konat jen tehdy,
jestliže výslovně prohlásí, že se účasti při od-
volacím líčení vzdává. V nepřítomnosti obža-
lovaného, který je na svobodě, lze odvolací
líčení konat jen tehdy, jestliže byl k odvola-
címu líčení včas a řádně předvolán.
§ 277
(1) Po zahájení odvolacího líčení přednese
předseda senátu nebo jím určený člen senátu
napadený rozsudek, sdělí podstatný obsah
dosavadního řízení a uvede, které vady roz-
sudku anebo řízení jemu předcházejícího jsou
v odvolání vytýkány.
11
82
(2) Po tomto přednesu vyzve strany, aby se
k věci vyjádřily. Strana, která podala odvo-
lání, obdrží slovo nejdříve.
(3) Nejsou-li strany přítomny nebo žádají-li
o to, přečte se jejich odvolání nebo vyjádření
k němu ze spisu.
§ 278
Pokládá-li to odvolací soud k odstranění
pochybností o správnosti a úplnosti skutko-
vých zjištění, o které soud první stolice své
rozhodnutí opřel, a k náležitému objasnění
věci za potřebné, může opakovat při odvola-
cím líčení důkazy provedené soudem první
stolice a může provést i důkazy další.
§ 279
Po skončení dokazování udělí předseda se-
nátu slovo stranám k závěrečným řečem.
Obhájce a obžalovaný mají právo mluvit po-
slední.
Rozhodnutí v odvolacím líčení
§ 280
Odvolací soud učiní v odvolacím líčení ně-
které z rozhodnutí uvedených v §§ 270 až 275,
shledá-li teprve v odvolacím líčení, že tu jsou
okolnosti odůvodňující takové rozhodnutí.
§ 281
Odvolací soud v odvolacím líčení odvolání
zamítne, shledá-li, že není důvodně.
§ 282
(1) Odvolací soud může napadený rozsudek
zrušit a sám hned ve věci rozsudkem rozhod-
nout jen tehdy, jestliže své rozhodnutí opírá
a) o skutkový stav, který soud první stolice
v napadeném rozsudku správně zjistil,
nebo
b) o skutkový stav, který zjistil sám na pod-
kladě důkazů provedených v odvolacím
líčení.
(2) Odvolací soud však nemůže sám
a) uznat obžalovaného vinným skutkem, pro
nějž ho soud první stolice obžaloby
zprostil,
b) uznat obžalovaného vinným těžším trest-
ným činem, než jakým jej mohl uznat vin-
ným soud první stolice (§ 239),
c) uložit obžalovanému trest smrti, neuložil-li
mu jej už soud první stolice.
(3) Nerozhodne-li odvolací soud podle od-
stavce 1 anebo nemůže-li sám rozhodnout ve
83
věci z některého z důvodů uvedených v od-
stavci 2, zruší napadený rozsudek a věc vrátí
k novému projednání v první stolici.
Společná ustanovení o rozhodování
odvolacího soudu
§ 283
Nezamítne - li odvolací soud odvolání podle
§ 270, je povinen přezkoumat správnost všech
výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel
podat odvolání, i správnost postupu řízení,
které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom
i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány.
§ 284
Byla-li odvoláním napadena, jen část roz-
sudku týkající se některé z více osob, o nichž
bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá
odvolací soud jen správnost výroků týkajících
se této osoby a správnost řízení předcháze-
jícího oné části rozsudku.
§ 285
Jestliže je vadná jen část napadeného roz-
sudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší od-
volací soud rozsudek jen v této části; zruší - li
však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy
zároveň celý výrok o trestu, jakož i výroky
o nároku poškozeného na náhradu škody a
o tom, zda obžalovaný zažalovaným skutkem
ohrozil vážnost a čest hodnosti důstojníka
ozbrojeného sboru, pokud ve zrušeném vý-
roku o vině mají podklad.
§ 286
Byl-li rozsudek soudu první stolice zrušen
jen v důsledku odvolání podaného ve pro-
spěch obžalovaného, nemůže odvolací soud
uložit obžalovanému těžší trest, než jaký mu
byl uložen napadeným rozsudkem.
§ 287
Prospívá - li důvod, z něhož rozhodl odvolací
soud ve prospěch některého obžalovaného,
také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčast-
něné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též
ve prospěch tohoto spoluobžalovaného nebo
ve prospěch zúčastněně osoby. Stejně roz-
hodne ve prospěch obžalovaného, kterému
prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch
zúčastněně osoby.
§ 288
Rozhodne-li odvolací soud, že se věc vrací
k novému projednání v první stolici, může zá-
roveň nařídit, aby byla projednána a rozhod-
11*
84
nuta v jiném složení senátu, anebo aby ji
projednal a rozhodl jiný soud téhož druhu
téže stolice v jeho obvodě.
Řízení u soudu první stolice po zrušeni
rozsudku
§ 289
Soud, jemuž věc byla vrácena k novému
projednání a rozhodnutí v první stolici, je
vázán právním názorem, který vyslovil ve
svém -rozhodnutí odvolací soud, a je povinen
provést procesní úkony, jejichž provedení od-
volací soud nařídil.
§ 290
Byl-li napadený rozsudek zrušen jen v dů-
sledku odvolání podaného ve prospěch obža-
lovaného, nemůže být obžalovanému v novém
řízení uložen těžší trest, než jaký mu byl
uložen napadeným rozsudkem.
HLAVA PATNÁCTÁ
STÍŽNOST PRO PORUŠENÍ ZÁKONA
A ŘÍZENÍ O NÍ
§ 291
(1) Proti pravomocnému rozhodnutí soudu,
jimž byl porušen zákon, jakož i proti pravo-
mocnému rozhodnutí soudu, které bylo uči-
něno na základě vadného postupu řízení, může
generální prokurátor nebo předseda nejvyš-
šího soudu podat u nejvyššího soudu stížnost
pro porušení zákona; generální prokurátor ji
může podat i proti takovému rozhodnutí pro-
kurátora.
(2) Pokud jde o trest, lze stížnost pro po-
rušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest
je v očividném nepoměru k stupni nebezpeč-
nosti činu pro společnost.
(3) Týká-li se rozhodnutí uvedené v odstavci
1 více osob, lze podat stížnost pro porušení
zákona těž jen proti oné části rozhodnutí,
která se týká některé z těchto osob.
§ 292
(1) O stížnosti pro porušení zákona rozho-
duje nejvyšší soud ve veřejném zasedání za
účasti generálního prokurátora.
(2) Směřuje-li stížnost pro porušení zákona
proti rozhodnutí senátu nebo předsedy senátu
nejvyššího soudu, rozhoduje o ní plenům nej-
vyššího soudu, pokud si rozhodnutí nevyhra-
dilo presidium nejvyššího soudu. Presidium