122

nároku, bude však trestní soud rozhodovat
jen v tom případě, byl-li poškozenému nárok
už v trestním řízení aspoň částečně přiznán
(§ 167).

Jinak bude na poškozeném, aby nárok na
náhradu těchto nákladů uplatňoval, stejně
jako pohledávku samu, řízením ve věcech ob-
čanskoprávních.

Ani odměnu obhájce nebude určovat trestní
soud a ponechává se advokátním poradnám,
aby tuto odměnu si vymáhaly samy i tam, kde
jde o obhájce ustanoveného soudem. Ustano-
vení § 30 zákona o advokacii, podle něhož byla
odměna ustanoveného obhájce vymáhána
jako součást nákladů trestního řízení, osnova
ruší, ježto se v praxi tato úprava neosvědčila.

Pokud bude třeba soudního rozhodnutí
o nákladech, rozhodne o nich předseda senátu
soudu první stolice po pravomocném skon-
čení věci samostatným usnesením (§§ 168 a
169).

Tato nová úprava nákladů trestního řízení
podstatně ulehčí práci soudů a předejde tomu,
aby v hlavním líčení při řešení otázky viny
a trestu se senát byl nucen rozptylovat řeše-
ním těchto podružných, přitom však podle
dosavadních ustanovení často velmi kompli-
kovaných otázek. Pokud jde o náklady zálo-
hované státem, odpadne při nové úpravě ob-
tížné jejich evidování a rozpočítávání. Přitom
lze očekávat, že skutečný finanční efekt ani
při nízce stanoveném paušálu se nesníží, ne-
boť nedobytnost paušální částky, kterou bude
odsouzený platit, bude nepochybně výjimkou
a vylíčené zjednodušení administrativy bude
už samo o sobě znamenat podstatné úspory.

K HLAVĚ DEVÁTÉ.
O vyšetřování.

V této hlavě realisuje osnova vůdčí zásadu
zajištění vzájemné prověrky práce orgánů
bezpečnosti, prokuratury a soudu v zájmu
upevnění socialistické zákonnosti v příprav-
ném řízení a jeho zkvalitnění. Osnova usiluje
při plnění tohoto úkolu především o to, aby
byla prohloubena ochrana práv občanů, zaru-
čených jim ústavou, aby však přitom bylo or-
gánům bezpečnosti, prokurátorům a soudům
plně umožněno splnění jejich základního úko-
lu, boje proti kriminalitě. Při zachování všech
zákonem předepsaných forem a za šetření
všech ústavou zaručených práv občanů má
být již v přípravném řízení zjištěna objek-
tivní pravda a tak má být zabráněno jak ne-
odůvodněnému postavení občana před soud,
tak i tomu, aby pachatel trestného činu unikl
spravedlivému potrestání.

K zajištění potřebně kvality přípravného
řízení se zavádí vyšetřování jako jediná for-
ma přípravného řízení u všech trestných činů
(§ 176) a jeho provádění se svěřuje vyšetřo-
vatelům prokuratury a vyšetřovatelům mini-
sterstva vnitra.

Ke speciální úpravě, pokud jde o přísluš-
nost k vyšetřování méně závažných trestných
činů spáchaných příslušníky ozbrojených sil,
vede zejména zvláštní povaha trestných činů
vojenských a to, že velitel má nejlepší mož-
nosti tyto méně závažné trestné činy co nej-
rychleji a nejspolehlivěji vyšetřit, aniž by
došlo k narušení chodu služby. Půjde také
zpravidla o činy, které bude velitel vyřizovat
ve své kázeňské pravomoci (§ 305 tr. zák. ).

Vyšetřovatelé prokuratury budou podle
příkazu prokurátora provádět buď celé vy-
šetřování nebo za účelem co nejobjektivněj-
šího prověření věci jednotlivé vyšetřovací
úkony, zejména výslech obviněného, i ve vě-
cech vyšetřovaných jinými vyšetřovacími or-
gány. Půjde obzvláště o agendu protistátních
trestných činů.

Prokurátor dozírá na dodržování zákon-
nosti při vyšetřování ve všech případech.
Osnova tento prokurátorský dozor podstatně
zesiluje už od počátku vyšetřování a zdůraz-
ňuje jak význam dozoru, tak i zejména pro-
kurátorovu odpovědnost za zákonitost vyše-
třování Dává prokurátorovi v § 172 odst. 3
řadu důležitých práv v poměru ke všem vy-
šetřovacím orgánům. Vedle práva provést
sám i celé vyšetřování kterékoli věci má pro-
kurátor celou stupnici práv od závazných po-
kynů až po odnětí věci vyšetřovacímu orgánu
v průběhu vyšetřování nebo již před jeho
zahájením. V § 173 jsou uvedeny úkony, které
je oprávněn provést pouze prokurátor a
v § 174 úkony, k jejichž provedení potřebují
vyšetřovací orgány předběžný souhlas proku-
rátora. Jde vesměs o závažné úkony, jimiž se
buď rozhoduje o postavení obviněného před
soud nebo o jiném skončení vyšetřování
důsledné provedení obžalovací zásady - nebo
jimiž se zasahuje do důležitých práv občanů
a na jejichž zákonnosti a odůvodněnosti proto
především záleží proto také tu dochází zvý-
šenou měrou výrazu prokurátorský dozor a
prověrka práce orgánů bezpečnosti.

K urychlení a ke zhospodárnění vyšetřo-
vání, jakož i k zaručení úplného zjištění
všech okolností případu směřuje ustanovení
§ 175. Podle něho může prokurátor i ve věci,
ve které již probíhá vyšetřování, žádat na př.
o provedení dalších pátracích úkonů, které
nemohou vyšetřovací orgány samy provést.

123

V zájmu důsledného dodržování zákonnosti
vyšetřování se upravuje postup při zahájeni
vyšetřování (§§ 176, 177) a při vznesení obvi-
nění (§§ 178 až 181). Pro tyto důležité úkony
vyžaduje osnova formu odůvodněného usne-
sení. Už zavedení instituce vznesení obvinění
samo o sobě je důležitou zárukou, že občané
budou stíháni jen v odůvodněných případech
a že se jim dostane plně možnosti obhajoby
už v samém začátku vyšetřování.

Iniciativou vyšetřovacích orgánů je v § 182
odst. 2 míněna i spolupráce s jinými státními
orgány podle povahy trestného činu a potřeb
vyšetřování.

Při úpravě postupu při vyšetřování (§ 182)
je znovu výslovně zdůrazněna zvlášť důležitá
zásada, že doznání obviněného nezbavuje vy-
šetřovací orgány povinnosti přezkoumat a co
nejúplněji prověřit okolnosti případu, jakož
i zásada, že obviněný nesmí být žádným způ-
sobem donucován k výpovědi nebo k doznání.
Ve spojení s presumpcí neviny jsou tyto zá-
sady zárukami zákonného postupu při vyše-
třování a jejich opakováním právě na tomto
místě to osnova ještě zdůrazňuje.

Právo obhajoby je prohloubeno kromě zá-
ruk již uvedených také tím, že obviněný musí
být po skončení vyšetřování seznámen s jeho
výsledky (§ 183), a to za přítomnosti obhájce,
jestliže si ho obviněný již zvolil nebo jestliže
mu byl podle ustanovení tohoto zákona už pro
přípravné řízení ustanoven. Zárukou plného
uplatnění práva obhajoby je ustanovení, že
obhájce je oprávněn už v tomto stadiu říjení
rozmlouvat s obviněným bez přítomnosti jiné
osoby (§ 184). To při správném používání to-
hoto práva obhajobou přispěje nepochybně
k úplnějšímu zjištění objektivní pravdy a tím
k zamezení nedostatečně podložených obža-
lob.

Lhůty pro skončení vyšetřování jsou dány
v § 185 jako záruka, že vyšetřování bude
trvat skutečně jen po dobu nezbytně nutnou
k objasnění věci, při čemž platí pro vazební
věci zvláštní úprava (§ 81).

Právo obhajoby je dále prohloubeno i usta-
novením § 190, podle něhož není možno podat
obžalobu pro jiný trestní čin, než pro který
bylo vzneseno obvinění. Tím je sledováno jed-
nak to, aby vyšetřovací orgány vzaly zřetel
skutečně ke všem okolnostem případu, jed-
nak to, aby obviněný měl možnost se už
v tomto stadiu řízení účelně hájit proti vzne-
senému obvinění.

Nově se stanoví, že usnesení o zastavení
trestního stíhání musí být vždy doručeno ob-
viněnému i poškozenému (§ 192). Občan, proti
16*

kterému bylo vzneseno obvinění, má právo se
dovědět i o. tom, že stíhání skončilo. Poško-
zený pak potřebuje se dovědět o tomto způ-
sobu skončení trestního stíhání, aby mohl
svůj nárok na náhradu škody včas uplatnit
v řízení ve věcech občanskoprávních.

Osnova umožňuje prokurátorovi též odložit
oznámení (§ 188 odst. 2), aniž by bylo třeba
konat vyšetřování, a to v případech, kdy jde

o trestný čin, jehož nebezpečnost pro společ-
nost je jen nepatrná anebo není-li v oznámení
odůvodněno podezření z trestného činu ani
přestupku. Tím bude vyhověno požadavku
praxe a bude zabráněno zbytečnému zahajo-
vání vyšetřování.

Postoupením věci podle § 194 není řízení
skončeno a v trestním stíhání se pokračuje,
byť i před jiným orgánem; proto v takovém
případě prokurátor trestní stíhání nezasta-
vuje.

K HLAVĚ DESÁTÉ.
O předběžném projednání obžaloby.

Dosavadní trestní řád neumožňoval soudu,
aby odmítl v hlavním líčení projednat obža-
lobu, i když byla zřejmě bezdůvodná nebo
vykazovala podstatné vady a nedostatky,
zejména proto, že byla podána ve věci dosta-
tečně neobjasněné anebo navalovala na pří-
pravné řízení, při jehož provádění nebyly
zachovány formy, které předepisuje trestní
řád v zájmu získání pravdivých důkazů a
zjištění objektivní pravdy. V případech tohoto
druhu byly soudy nuceny provádět někdy
rozsáhlé došetřování, které nezřídka ukázalo
nespolehlivost materiálu, o který se opírala
obžaloba, nebo vedlo ke skutkovým zjištěním
zcela odlišným. Důsledkem toho byl značný
počet zprošťujících rozsudků, jimiž nemohly
ovšem být vždy plně napraveny hmotné

i mravní újmy vznikající pro postiženého ob-
čana z bezdůvodného jeho postavení před
soud.

Předběžné projednání obžaloby u soudu má
odstranit tyto nedostatky. Je zaváděno jako
forma soudního prověření toho, zda byla za-
chována zákonná ustanovení o provádění pří-
pravného řízení a zda výsledky přípravného
řízení dostatečně odůvodňují, aby obviněný
byl postaven před soud. Předběžné projed-
nání obžaloby navazující na novou úpravu
přípravného řízení je dovršením záruk, že
předmětem projednávání v hlavním líčení
u soudu se nestane věc, která nebyla dosta-
tečně vyšetřena, a že nedojde k tomu, aby byl
před soud postaven občan, u něhož k tomu
není dostatek důvodů.

124

Předběžné projednání obžaloby důsledně
proveděné je, jak ukazuji zkušenosti ze So-
větského svazu a zemi lidově demokratického
tábora, významným prostředkem k upevnění
socialistické zákonitosti. Vede na podkladě
vzájemné prověrky ke zkvalitnění práce vy-
šetřovacích orgánů, prokurátora i soudu.
Urychluje a usnadňuje průběh hlavního líčení
a zvyšuje záruky, že v něm dojde ke správ-
nému a spravedlivému rozhodnutí. Nemůže
ovšem hlavní líčení nahrazovat tak, aby se zde
řešila už i otázka viny či neviny na podkladě
nějakého zevrubného rozboru a vyhodnoco-
vání důkazů opatřených v přípravném řízení.
To zůstává vyhrazeno hlavnímu líčení. Při
předběžném projednávání obžaloby má soud
po ruce jen písemný materiál a jen na jeho
podkladě řeší otázku, zda podezření, že se
obviněný dopustil činů, které mu klade obža-
loba za vinu, je tímto materiálem dostatečně
podloženo a zda lze očekávat odsuzující vý-
rok, ovšem za předpokladu, že důkazy v pří-
pravném řízení sebrané se po provedení
v hlavním líčení ukáží spolehlivé.

V kterých věcech bude obžaloba předběžně
projednávána, nezávisí na iniciativě stran. Ve
věcech závažných je předběžně projednání
obžaloby stanoveno obligatorně, v ostatních
věcech pak bude konáno tehdy, jestliže před-
seda senátu to považuje za potřebné. Bude
tomu tak zejména v případech, kdy má po-
chybnost o správnosti a odůvodněnosti obža-
loby nebo kdy je toho třeba k náležité pří-
pravě hlavního líčení (§ 196).

Aby rozhodování soudu bylo zbaveno jaké-
hokoliv vnějšího vlivu, stanoví osnova, že
předběžně projednání obžaloby se děje v ne-
veřejném zasedání senátu na podkladě zprá-
vy, kterou podá předseda senátu. Otázky, na
které je třeba se zaměřit, jsou uvedeny
v § 197 odst. 1, způsoby rozhodnutí v § 199.

Soudu se poskytuje právo trestní stíhání
zastavit ze všech důvodů, ze kterých by mohl
učinit toto opatření prokurátor. Chtěl-li by
však soud při předběžném projednání obža-
loby trestní stíhání zastavit proto, že pode-
zření proti obviněnému není dostatečně odů-
voděno (§ 192 odst. 1 písm. c) musí vždy
předcházet nejprve vrácení věci prokurátoru
k došetření; trestní stíhání z tohoto důvodu
bude tedy u soudu zastaveno jen tehdy, když
soudem nařízené došetření nemělo kladného
výsledku a prokurátor přesto sám trestní sti-
hání nezastavil, nýbrž podal obžalobu znova
(§ 201). Takovou úpravou je soudu poskyt-
nuto postavení, které mu při novém pojetí
úlohy soudu přísluší, a předejde se neúčel-
nému provádění hlavního líčení v případech,

které svým významem toho nezasluhují a kde
by stíhání končilo zprošťujícím rozsudkem
nebo upuštěním od potrestání. Zároveň však
se zabrání tomu, aby k zastavení trestního
stíhání pro nedostatek usvědčujícího mate-
riálu bylo saháno ukvapeně, aniž by předem
byly vyčerpány všechny možnosti k opatření
tohoto materiálu.

Omezení práva soudu, jemuž věc byla
k projednání postoupena nadřízeným soudem
(§ 200), brát v pochybnost svoji vlastní pří-
slušnost, je důsledkem vázanosti soudu roz-
hodnutím soudu nadřízeného a projevem
snahy řízení urychlit a předejit zbytečným
kompetenčním konfliktům.

Při předběžném projednání obžaloby musí
si soud řešit i otázku správnosti kvalifikace
zažalovaného skutku (§ 197 odst. 1 písm. c).
Při odchylném nazírání na právní kvalifikaci
vrátí soud věc prokurátoru k došetření jen
tehdy, je-li ji třeba ještě blíže objasnit, ze-
jména dát obviněnému příležitost k vše-
stranně obhajobě i s hlediska odchylné kva-
lifikace. Je-li však věc už i s tohoto hlediska
dostatečně objasněna, přijme soud obžalobu
a na svoje odchylné nazírání na kvalifikaci
zažalovaného skutku upozorní jen v usneseni
o přijetí obžaloby (§ 202). Touto úpravou se
má řízení urychlit a zpružnit; odpadá nutnost
řešit už v tomto stadiu řízení neshody v ná-
zoru na právní kvalifikaci mezi prokurátorem
na straně jedné a soudem na straně druhé,
obviněnému se však zároveň poskytuje plná
možnost přípravy obhajoby tím, že na od-
chylně hledisko soudu v otázce právní kvali-
fikace je včas upozorněn. Na toto ustanovení
navazuje pak v předpisech upravujících roz-
hodnutí v hlavním líčení ustanovení § 239.

Při předběžném projednání obžaloby roz-
hodne soud vždy o dalším trvání vazby;
přijme-li obžalobu, projedná zároveň i opa-
tření potřebná k přípravě a zajištění hlavního
líčeni, zejména i otázku povinné účasti pro-
kurátora při něm (§§ 204 a 205).

Prokurátoru poskytuje osnova právo stíž-
nosti vždy, rozhodl-li soud jiným způsobem,
než že přijímá obžalobu (§ 199 odstavec 3).
Obviněnému osnova stížnost proti rozhodnu-
tím vzešlým z předběžného projednání obža-
loby nedává. Dvojí přezkoumání věci - pro-
kurátorem, který se na podkladě sebraného
materiálu rozhodl obžalobu podat, a soudem,
který po přezkoumání tohoto materiálu se
rozhodl obžalobu přijmout - je dostatečnou
zárukou, že obviněný nebude postaven před
soud bez náležitého podkladu, což právě je
hlavním cílem předběžného projednání obža-
loby.

125

Tím, že soud obžalobu přijal, přechází roz-
hodování věci plně na soud (§ 207). Důsledně
pak už ani prokurátorovo prohlášení o zpět-
vzetí obžaloby nemá toho účinku, že by soud
jen na jeho podkladě mohl bez dalšího trestní
stíhání zastavit. K zastavení bude tu moci
dojít už jen za předpokladů § 248 odst. 1
písm. a) nebo § 245. Vezme-li prokurátor ob-
žalobu zpět dříve než ji soud přijme a v pří-
padech, v nichž obžaloba předběžně projed-
návána nebyla, dříve než o ní bylo zahájeno
hlavní líčení, vrátí se věc do stavu příprav-
ného řízení (§ 208 odst. 1).

Do stavu přípravného řízení se věc vrátí
i tím, že soud při předběžném projednání ob-
žaloby pravomocně rozhodne vrátit věc proku-
rátoru k došetření. Důvodem pro vrácení věci
k došetření může být i to, že nebyla objasněna
eventuelní účast jiných osob na trestném
činu. Soud může tímto způsobem dát popud
i k jejich stíhání. Lhůta jednoho měsíce pře-
depsaná osnovou pro provedení došetření
(§ 203 odst. 3) má zabezpečit, aby nedochá-
zelo po vrácení věci k došetření k průtahům.

K HLAVĚ JEDENÁCTÉ.
O hlavním líčení.

Hlavní líčení zůstává i podle nové úpravy
nejdůležitějším stadiem, kde trestní stíhání
vrcholí, rozhoduje se otázka viny a trestu a
kde také v nejširší míře a nejpronikavěji se
může uplatnit výchovný vliv soudu a trest-
ního řízení jak na osoby, proti nimž se trestní
řízení vede, tak i na širší veřejnost. Osnova
upravuje průběh hlavního líčení a způsoby
rozhodování v něm, přidržujíc se v podstatě
zásad dosavadního trestního řádu. Změny
vyplynuly ze snahy zdůraznit a rozvinout zá-
kladní zásady vytyčené v § 2, zejména pro-
hloubit a upevnit práva obhajoby, a z potřeby,
dát v některých otázkách zevrubnější návod
pro provádění hlavního líčení.

K posílení práv obhajoby byla lhůta k pří-
pravě na hlavní líčení prodloužena na pět dnů
a poskytnuta výslovně jak obžalovanému tak
i jeho obhájci, jemuž ze stejného důvodu bylo
nařízeno doručit vždy opis obžaloby (§§ 209
a 212).

Aby byla zachována zásada rovnosti stran,
stanoví osnova pro případy, v nichž se hlav-
ního líčení povinně účastní prokurátor, těž
povinnou účast obhájce (§ 217 odst. 3). V zá-
jmu výchovného působení připouští osnova
jen výjimečně, aby hlavní líčení bylo prová-
děno v. nepřítomnosti obžalovaného (§ 217
odst. 4).

17

Zásada ústnosti a bezprostřednosti, jejíž
důležitost byla vyzvednuta i celostátní konfe-
rencí KSČ, je vyjádřena v § 237 a v § 227,
z nichž plyne, že soud své rozhodnutí zásadně
smí opírat jen o důkazy provedené v hlavním
líčení a že jen výjimečně ze zvláštních důvodů
se smí spokojit s tím, aby místo osobního vý-
slechu obžalovaného, svědka nebo znalce při
hlavním líčení přečetl jen protokol o dřívější
jejich výpovědi.

Ustanovení §§ 238 a 239 osnovy umožňuji
soudu vzít zřetel i na skutečnosti, které vyšly
najevo teprve při hlavním líčení a z nichž
plyne, že obžalovaný se dopustil ještě dalšího
obžalobou zatím nestíhaného skutku. Zavá-
dějí takovou úpravu, která by umožňovala
stíhání pro tento další skutek, avšak nepro-
lamovala obžalovací zásadu a nepřipravovala
obžalovaného o práva, která mu osnova posky-
tuje novou úpravou přípravného řízení, zejmé-
na předpisy o vznesení obvinění a o seznámení
s výsledky přípravného řízení. Tato ustano-
vení kromě toho umožňují, aby soud, pokud
jde o právní kvalifikaci zažalovaného skutku,
mohl dát průchod svému právnímu přesvěd-
čení, nejsa vázán stanoviskem obžaloby, aniž
by však byl obžalovaný vystaven nebezpečí,
že bez včasného upozornění a bez možnosti
přizpůsobit svoji obhajobu změněné situaci
bude odsouzen přísněji, než jak vzhledem
k obsahu obžaloby a usnesení o přijetí obža-
loby soudem mohl očekávat.

Některé odchylky ve srovnání s předpisy
dosavadního trestního řádu zavádí osnova,
pokud jde o rozhodovány o nároku poškoze-
ného. Předpis, že tento nárok je nutno uplat-
nit nejpozději do zahájení hlavního líčení
(§ 244 odst. 5), čímž se rozumí doba, kdy po
úvodních formalitách se přikročí k přednesu
obžaloby, je odůvodněn úvahou, že má-li soud
v hlavním líčení o nároku poškozeného spo-
lehlivě rozhodnout, musí mít možnost už při
hlavním líčení, zejména při provádění důkazů
se na objasnění tohoto nároku zaměřit. To
nemohl by učinit, kdyby poškozený, jako
tomu bylo dosud, měl právo svůj nárok uplat-
nit ještě ve stadiu, kdy jednání u soudu první
stolice je prakticky skončeno a soud se má
odebrat k závěrečně poradě. Předpisy §§ 41,
60, 213 a 219 zaručují, že poškozený touto
novou úpravou nebude zkrácen.

Podle nové úpravy trestní soud o uplatně-
ním nároku poškozeného, bude moci rozhod-
nout jen tak, že jej poškozenému zcela, nebo
jen zčásti přizná nebo že poškozeného odkáže
na řízení ve věcech občanskoprávních. Na ří-
zení ve věcech občanskoprávních odkáže po-
škozeného vždy, dojde-li ke zproštění obža-

126

lovaného. Osnova vylučuje, aby trestní soud
mohl nárok poškozeného zcela nebo zčásti
zamítnout (§ 244). Odstraňuje tak pochyb-
nosti, k nimž znění dosavadního trestního
řádu svou neurčitostí dávalo podnět.

K HLAVĚ DVANÁCTÉ.
O veřejném zasedání.

Veřejně zasedání je předepsáno pro ty pří-
pady, kdy je vzhledem k povaze a závažnosti
řešené otázky žádoucí, aby věc byla probrána
způsobem umožňujícím přítomnost a účast
stran. Soud rozhoduje ve veřejném zasedání
zejména o vyslovení ochranných opatření (ne-
rozhodne-li se o nich v hlavním nebo v odvo-
lacím líčení), o propuštění z ochranného lé-
čení a ochranné výchovy, o upuštění od jejich
výkonu, o prodloužení ochranné výchovy, dále
o podmíněném propuštění a o tom, že se zby-
tek trestu vykoná, o přeměně nápravného
opatření, o změně výměry trestu a zpravidla
o stížnosti pro porušení zákona, o návrhu na
obnovu řízení, jakož i o osvědčení podmíněně
odsouzeného.

Pro konání veřejného zasedání předepisuje
osnova formy poněkud volnější než pro hlavní
líčení, jak, to odpovídá i menší závažností otá-
zek, které zde jsou řešeny.

Účast prokurátora při veřejném zasedání
je nutná jen v případech, kde to zákon vý-
slovně stanoví, jako při projednávání stíž-
nosti pro porušení zákona nebo v řízení proti
mladistvému.

K HLAVĚ TŘINÁCTÉ.
O neveřejném zasedání.

V neveřejném zasedání rozhoduje soud
otázky, pro jejichž řešení není předepsáno
ani hlavní nebo odvolací líčení ani veřejně za-
sedání.

Ustanovením o možnosti provádět při neve-
řejném zasedání důkazy jen přečtením proto-
kolů a jiných písemností řeší osnova výslovně
otázku dosud spornou, zda lze při neveřejném
zasedání vyslýchat svědky, a to negativně
(§ 259).

Účast prokurátora při neveřejném zase-
dání je jako dosud zpravidla jen fakultativní.
Výjimkou je ustanovení § 292 odst. 2.

K HLAVĚ ČTRNÁCTÉ.
O odvolání a řízení o něm.

Při úpravě odvolacího řízení byla osnova
vedena snahou posílit postavení soudu první
stolice a zdůraznit, že v řízení před tímto

soudem je těžiště soudní činnosti a výchov-
ného jejího působeni, na druhé straně však
umožnit všestranně přezkoumání správnosti
rozsudku první stolice a rychlé i účinné zjed-
nání nápravy všude tam, kde by se rozsudek
první stolice dostal do rozporu s objektivní
pravdou a socialistickou zákonností. Osnova
dává proto širokému okruhu osob právo
domáhat se odvoláním přezkoumání roz-
sudku vyšším soudem, nařizuje, aby na
podkladě odvolání byl rozsudek soudu první
stolice přezkoumán nejen pokud jde o jeho
zákonnost a o zákonnost řízení, jež roz-
sudku předcházelo, ale i po tě stránce, zda
byl soudem první stolice správně zhodnocen
a oceněn důkazní materiál, umožňuje opírat
odvolání o nové skutečnosti a nově důkazy,
a dává odvolacímu soudu také prostředky,
aby mohl toto všestranné přezkoumání správ-
nosti rozsudku první stolice odpovědně a spo-
lehlivě provést.

Vadnost rozsudku nebo vadnost řízení, jež
rozsudku předcházelo, bude mít zpravidla
v zápatí zrušení rozsudku a vrácení věci k no-
vému projednání v první stolici. Při určitých
vadách osnova tento postup předepisuje po-
vinně (§ 274); v ostatních případech umožňuje,
aby k tomuto opatření mohlo dojít už v ne-
veřejném zasedání, aniž by tedy bylo třeba
věc projednávat u odvolacího soudu v odvo-
lacím líčení (§ 275). Osnova dokonce připouští,
aby odvolací soud při zrušení vadného roz-
sudku mohl vyslovit, že se věc vrací prokurá-
toru k došetření (§ 275 odst. 2). Půjde tu
o případy, kdy skutková zjištění, na jejichž
základe soud první stolice rozhodl, jsou do
tě míry vadná, že opakování hlavního líčení by
sotva mohlo zjednat nápravu, a kde je z toho
důvodu žádoucí věc znovu prošetřit podle zá-
sad pro provádění přípravného řízení.

Na druhé straně však osnova umožňuje,
aby při pochybnostech o správnosti a úplnosti
skutkových zjištění mohl odvolací soud sám
opakovat důkazy provedené před prvou sto-
lici, po případě provádět důkazy další a pře-
svědčit se tak přímo o spolehlivosti skutko-
vého podkladu a tím i o správnosti rozsudku
první stolice. Při provádění těchto důkazů
bude se postupovat podle předpisů o prová-
dění hlavního líčení (§ 276 odst. 2). Tento způ-
sob řízení umožní rychlou a účinnou nápravu
vad a při tom zabrání průtahům v konečném
vyřízení věci. Odvolací soud totiž při tomto
postupu bude mít možnost, shledá-li napa-
dený rozsudek vadným, sám hned ve věci roz-
hodnout na podkladě materiálu, který prová-
děním důkazů při odvolacím líčení získal a
jejž sám zhodnotil. Jinak neprovede-li sám

127

při odvolacím líčení důkazy, bude přirozeně
nucen opírat svoje rozhodnuti o skutková
zjištění soudu první stolice. Možnost, aby od-
volací soud po zrušení vadného rozsudku hned
sám rozhodl ve věci, omezuje osnova potud,
že vylučuje, aby odvolací soud mohl uznat ob-
žalovaného vinným skutkem, pro nějž ho soud
první stolice obžaloby zprostil, aby mohl ob-
žalovaného odsoudit pro těžší trestný čin, než
pro jaký ho mohl vzhledem k předpisu § 339
osnovy odsoudit soud první stolice, a aby
mohl být obžalovanému teprve v odvolacím
řízení uložen trest smrti. Pokud by odvolací
soud měl za to, že některé z těchto opatření
je na místě, musel by vždy po zrušení vad-
ného rozsudku vrátit věc k novému projed-
nání (§ 282 odst. 2, 3). Tímto omezením pra-
vomoci odvolacího soudu bude čeleno nežá-
doucímu zjevu, že by k odsouzení obžalova-
ného nebo aspoň k podstatnému zhoršení
jeho situace došlo teprve po provedení odvo-
lacího líčení rozhodnutím, proti němuž obža-
lovaný nemá prakticky už možnost se bránit
opravným prostředkem.

Lhůta k podaní odvolání byla prodloužena
na 8 dnů a stanoveno, že počíná běžet od do-
rušení opisu rozsudku (§ 264 odst. 1). Tím se
zaručí, aby osoby oprávněné podat odvolání
měly pro svoje rozhodnutí náležitý podklad.

Předpis, že odvolání prokurátora a odvo-
lání, které podává za obžalovaného jeho ob-
hájce, musí být v této lhůtě také odůvodněno
(§ 265), má vést k uvážlivosti při podávání
odvolání a má zároveň usnadnit odvolacímu
soudu rozhodnutí.

Na rozdíl od dosavadního trestního řádu
nedává osnova právo odvolání poškozenému.
Vychází při tom ze zkušeností, že odvolací
soud téměř nikdy nemohl poškozenému při-
znat nárok, s nímž jej soud první stolice od-
kázal na řízení ve věcech občanskoprávních,
nechtěl-li provádět další důkazy, přesahující
svým rozsahem značně potřeby trestního ří-
zení. Záporně o nároku poškozeného rozhod-
nout trestní soud nemůže a nastupovat cestu
občanskoprávního řízení může poškozený
vždy.

Zruší-li odvolací soud rozsudek první sto-
lice a vrátí věc k novému projednáni, může
zároveň nařídit, aby byla projednána v jiném
složení senátu, nebo ji přikázat k projednání
jinému soudu téhož druhu a těže stolice ve
svém obvodě (§ 288). Tím se umožni, aby od-
volací soud podle povahy jednotlivého případu
a podle konkrétní situace mohl zajistit před-
poklady pro svědomité a objektivní přistupo-
vání k novému projednávání věci v první sto-
lici, aniž by mechanicky byl z nového pro-

17

jednání vždy vyloučen ten soudce, který měl
účast na vydání zrušeného rozsudku. Touto
opravou se předejde také tomu, aby nedochá-
zelo k příliš častému přesunování věcí z jed-
noho lidového soudu na druhý.

Vázanost soudu, který věc znovu projed-
nává, právním názorem a příkazy odvolacího
soudu (§ 289), zákaz t. zv. reformace in peius
(§§ 286 a 290) a rozšíření opatření, které od-
volací soud učinil ve prospěch jednoho z ob-
žalovaných na ostatní, jimž rovněž týž důvod
prospívá (§ 287), upravuje osnova zhruba ve
shodě s dosavadním trestním řádem.

K HLAVĚ PATNÁCTÉ.
O stížnosti pro porušení zákona a řízení o ní.

Při úpravě stížnosti pro porušení zákona
a řízení o této stížnosti řeší osnova výslovně
některé pochybné otázky, které se v praxi
objevily. V § 291 odstraňuje mezeru pociťo-
vanou v praxi a připouští stížnost pro poru-
šení zákona i v případě, že nezákonností je
postiženo řízení, na jehož podkladě bylo roz-
hodnutí vydáno. V souladu s praxi, která se
v tomto směru vyvinula, stanoví, že stížností
pro porušení zákona lze napadnout též jen
část rozhodnutí, která se týká některé z více
osob (§ 291 odst. 3). (T. zv. beneficium cohae-
sionis se však uplatní i v tomto případě (§ 296
odstavec 2).

Byl-li zákon porušen v neprospěch obvině-
ného, lze na podkladě stížnosti pro porušení
zákona zjednat nápravu vadného rozhodnutí
vždy bez časového omezení. V opačném pří-
padě však z požadavku právní jistoty vyplývá
nutnost, aby možnost změny vadného rozhod-
nutí (a všech rozhodnutí a opatření na ně na-
vazujících) v neprospěch obviněného byla
časově ometena Proto osnova v § 296 od-
stavec 3 připouští, aby vadně rozhodnutí bylo
změněno v neprospěch obviněného na pod-
kladě stížnosti pro porušení zákona jen tehdy,
byla-li stížnost podána do tří měsíců a bylo-li
o ní do dalších tří měsíců nejvyšším soudem
rozhodnuto. Tyto lhůty jsou postačující k to-
mu, aby v nich nezákonnost rozhodnutí mohla
být objevena a stížnost pro porušení zákona
podána, jakož i k tomu, aby o ní nejvyšším
soudem bylo rozhodnuto.

Předpis, že o stížnosti pro porušení zákona
nejvyšší soud rozhoduje zpravidla ve veřej-
ném zasedání, umožní osobě, která rozhod-
nutím by mohla být dotčena, aby se projed-
návání mohla zúčastnit. Ustanovení § 217 do-
savadního trestního řádu, podle něhož bylo
možno od vyrozumění této osoby o veřejném
zasedání konaném u nejvyššího soudu upus-
tit, osnova nepřevzala.