113
(3) Právo žádat náhradu škody za trest ne-
přísluší vsak tomu,
a) kdo si přivodil své odsouzení úmyslně,
b) proti němuž bylo později trestní stíhání
zastaveno proto, že mu byla udělena mi-
lost nebo že po právní moci původního
rozsudku byla udělena amnestie vztahu-
jící se na čin, za nějž byl trest uložen.
§ 395
Právo žádat náhradu škody za vazbu a trest
přechází na dědice oprávněného, jen pokud
byli jeho vazbou nebo trestem zkráceni na
své výživě nebo výchově, kterou jim byl po-
dle zákona povinen poskytovat.
§ 396
(1) Nárok na náhradu škody za vazbu nebo
za trest zaniká, nepožádá - li oprávněná osoba
nejpozději do jednoho roku od právní moci
rozhodnutí, které je základem nároku, mi-
nisterstvo spravedlnosti, aby jí přiznalo ná-
hradu.
(2) Nepřizná - li ministerstvo spravedlnosti
náhradu do tři měsíců od uplatnění nároku
nebo není-li oprávněná osoba s přiznanou
výší náhrady spokojena, může svůj nárok
uplatnit v řízení ve věcech občanskoprávních.
HLAVA DVACÁTÁ DRUHÁ
PRÁVNÍ STYK S CIZINOU
Oddíl prvý
Vyžádání z ciziny
§ 397
(1) Zdržuje-li se obviněný v cizině, vydá
proti němu předseda senátu zatykací rozkaz
a na jeho základě požádá ministerstvo spra-
vedlnosti o další opatření.
(2) Nesnese - li věc odkladu, požádá před-
seda senátu ministerstvo spravedlnosti o za-
řízení předběžného zatčení obviněného; za-
tykači rozkaz zašle ministerstvu spravedl-
nosti dodatečně.
(3) V podrobnostech postupuje soud podle
smluv o právní pomoci ve věcech trestních a
předpisů vydaných o tom ministerstvem spra-
vedlnosti.
(4) Zatykači rozkaz musí obsahovat
a) jméno a příjmení obviněného, jeho osobni
data a státní občanství, po případě jeho
popis, jestliže je znám, s připojením foto-
grafie, je-li po ruce,
15
114
b) zákonně pojmenování trestných činů
s uvedením příslušných zákonných ústa--
novení a vylíčení skutkového děje přes-
ným vyznačením doby, místa a způsobu
spáchání,
c) doslovně znění zákonných ustanovení, po-
dle nichž byly trestně činy posuzovány,
s uvedením trestních sazeb, jež jsou v zá-
koně na ně stanoveny,
d) jde-li o vyžádání odsouzeného k výkonu
trestu, těž údaj, kterým soudem a k ja-
kému trestu byl odsouzen, s připojením
opisu rozsudku opatřeného doložkou
o právní moci.
§ 398
(1) Byl-li obviněný vydán s výhradou, nut-
no výhradě učiněné vydávajícím státem vy-
hovět.
(2) Byl-li obviněný vyžádán nebo vydán
pouze pro některý z trestných činů, pro které
bylo zavedeno trestní stíhání, může být ob-
viněný stíhán jen pro tyto trestné činy, le-
daže byl dán dodatečný souhlas k trestnímu
stíhání i pro další trestně činy.
(3) Byl-li obviněný z ciziny vyžádán nebo
vydán k výkonu trestu jen pro některý
z trestných činů, za které mu byl dříve ulo-
žen úhrnný trest, stanoví soud ve veřejném
zasedání přiměřený trest za trestné činy, na
které se vydání vztahuje; tohoto ustanovení
se užije přiměřeně i na trest dodatkový. Proti
tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
Oddíl druhý
Vydání do ciziny
§ 399
Předběžné šetření
(1) Prokurátor, jemuž ministerstvo spra-
vedlnosti zaslalo žádost cizího státu za vy-
dání nebo který se dověděl o trestném činu,
pro který by cizí stát mohl žádat za vydání,
provede předběžné šetření. Účelem předběž-
ného šetření je zjistit, zda jsou tu podmínky
pro vydáni, zejména že jde o čin trestný podle
práva obou států, pro který je vydání pří-
pustně a jehož trestnost nezanikla, a že ne-
jde o československého občana.
(2) V řízení o vydání musí mít obviněný
obhájce.
(3) Prokurátor vyslechne obviněného o ob-
sahu žádosti za vydání. Jestliže obviněný
uvádí okolnosti vyvracející podezření a na-
bízí o nich důkazy, které mohou být bez znač-
ných průtahů provedeny, vztahuje se před-
běžně šetření i na ně.
115
§ 400
Rozhodnutí soudu
(1) Po skončení předběžného šetření roz-
hodne krajský soud, v jehož obvodu má obvi-
něný pobyt nebo byl postižen, na návrh pro-
kurátora, zda je vydání přípustně, a předloží
věc ministerstvu spravedlnosti.
(2) Má-li ministr spravedlnosti pochybnosti
o správnosti rozhodnutí krajského soudu,
může věc předložit nejvyššímu soudu k pře-
zkoumání tohoto rozhodnutí.
§ 401
Zatčení a vazba
(1) Jestliže bylo rozhodnuto, že vydání do
ciziny je přípustné, nebo jestliže je to nutné
k zamezení útěku obviněného, vydá předseda
senátu příkaz k zatčení.
(2) předseda senátu propustí ihned obvině-
ného z vazby, rozhodne-li nejvyšší soud, že
vydání není přípustně, nebo nařídí-li to mi-
nistr spravedlnosti.
§ 402
Povolení a provedení vydání
(1) Vydání do ciziny povoluje ministr spra-
vedlnosti, a to jen tehdy, jestliže krajský soud
nebo nejvyšší soud (§ 400 odst. 2) rozhodl, že
vydání je přípustné.
(2) Povoleně vydání zařídí předseda senátu
krajského soudu.
§ 403
Rozšíření vydání na jiný trestný čin
Žádá-li stát, jemuž byl obviněný vydán,
aby ho mohl stíhat pro jiný trestný čin nebo
aby mohl býti na něm vykonán trest uložený
za jiný trestný čin, než pro který bylo vydání
povoleno, užije se přiměřeně ustanoveni
§§ 599, 400 a 402.
HLAVA DVACÁTÁ TŘETÍ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§404
(1) Ode dne, kdy tento zákon nabude účin-
nosti, lze dosavadních předpisů o trestním
řízení užít jen v mezích ustanovení této
hlavy.
(2) Ustanovení § 165 o hrazení státem zálo-
hovaných nákladu paušální částkou se ne-
vztahuje na náklady řízení ve věcech pravo-
mocně skončených přede dnem účinnosti to-
hoto zákona.
§ 405
Předběžně jednání žaloby podané přede
dnem účinnosti tohoto zákona se nekoná.
16*
116
§ 406
Dosavadních předpisů v trestním řízení se
užije jen
a) na řízení o opravném prostředku proti roz-
hodnutí, které bylo vydáno přede dnem
účinnosti tohoto zákona; na náklady
opravného řízení i řízení jemu předcháze-
jícího se však užije ustanovení tohoto zá-
kona;
b) na řízení o stížnosti pro porušení zákona
podané přede dnem účinnosti tohoto zá-
kona.
§ 407
Lhůta k návrhu podle § 218 odst. 2 zákona
č. 87/1950 Sb., která počala běžet před 1. led-
nem 1957, skončí, nejpozději dnem 31. března
1957.
§ 408
(1) Na řízení o obnově trestního stihání,
které bylo pravomocně skončeno před účin-
nosti tohoto zákona, se užije ustanovení to-
hoto zákona. Podmínky pro povolení obnovy
se však v takovém případě posuzují podle zá-
kona, který je pro obviněného příznivější.
(2) Jestliže rozhodnutí, proti němuž smě-
řuje návrh na obnovu, vydal v první stolici
soud již neexistující, rozhoduje o návrhu na
obnovu ten věcně příslušný obecný (vojen-
ský) soud, v jehož obvodu bylo sídlo takového
soudu; jestliže však rozhodoval v první sto-
lici bývalý státní soud, rozhoduje o návrhu
na obnovu krajský (vyšší vojenský) soud,
který by byl podle tohoto zákona ve věci
místně příslušný (§§ 14 a 15).
§ 409
Krajský soud je příslušný konat v první
stolici řízení těž o činech trestných podle
předpisů dříve účinných, které svou povahou
a závažností odpovídají trestným činům na-
značeným v § 13 odst. 1.
§ 410
Rozhodnuti podle čl. VII zákona č. . /
1956 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní
zákon č. 86/1950 Sb., činí ve veřejném zase-
dání soud, který v poslední věci rozhodl jako
soud první stolice. Proti tomuto rozhodnutí
je přípustná stížnost.
§ 411
Opatření a rozhodnutí týkající se výkonu
rozsudků vyhlášených nejvyšším soudem
jako soudem první stolice činí krajský soud
v Praze a v oboru vojenského soudnictví
vyšší vojenský soud v Praze.
117
§ 412
(1) Ve věcech pravomocně skončených pře-
de dnem účinnosti tohoto zákona, v nichž byl
uložen
a) trest odnětí svobody nepřevyšující jeden
rok,
b) nápravně opatření, nebo
vc) pokuta,
činí rozhodnutí a opatření souvisící s výko-
nem všech uložených trestů a ochranných
opatření a se stanovením a vymáháním ná-
kladů trestního řízení prokurátor, který by
byl příslušný podle dosavadních předpisů;
postupuje však přitom přiměřeně podle usta-
novení tohoto zákona.
(2) Byl-li však v případě uvedeném v od-
stavci 1 trest odnětí svobody uložen podmí-
něně, učiní prokuratur jen rozhodnutí a opa-
tření souvisící s výkonem nepodmíněně ulo-
žených vedlejších trestů a se stanovením a
vymáháním nákladů trestního řízení vznik-
lých před 1. lednem 1957.
§ 413
Zrušují se:
1. zákon č. 87/1950 Sb., o trestním řízení
soudním (trestní řád), s výjimkou ustano-
vení §§ 306, 308, 309 a 314,
2. zákon č. 67/1952 Sb., kterým se mění a do-
plňuje trestní řád,
3. ustanovení §§ 5 až 13 zákona č. 102/1953
Sb., kterým se mění a doplňují některá
ustanovení trestního práva správního,
4. ustanovení § 30 zákona č. 114/1951 Sb.,
o advokacii,
5. ustanovení § 2 zákona č. 85/1950 Sb.,
o opatřeních souvisících s úpravou kázeň-
ského práva příslušníků ozbrojených sbo-
rů.
§ 414
(1) Ministr spravedlnosti, ministr vnitra a
ministr národní obrany se zmocňují, aby
k provedení tohoto zákona vydali nařízení.
(2) Ministr spravedlnosti může také stano-
vit, které jednoduché úkony, svěřené podle
tohoto zákona předsedovi senátu, může vy-
konávat jiný pracovník soudu.
§ 415
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. led-
na 1957; provedou jej všichni členové vlády.
118
Důvodová zpráva.
Celostátní konference KSČ konaná v červ-
nu letošního roku vytyčila hlavní zásady pro
práci orgánů bezpečnosti, prokuratury a
soudů. Jako hlavni úkoly vytkla upevnění pro-
kurátorského dozoru, zajištění důsledného
uplatnění t. zv. presumpce neviny v trestním
řízeni, zlepšení výchovně úlohy všech orgánů
činných v trestním řízení, zajištění vzájemné
prověrky práce orgánů bezpečnosti, prokura-
tury a soudů a důsledně upevňování socialis-
tické zákonnosti.
Tyto zásady byly kladně přijaty Národní
frontou, představitelkou všeho pracujícího
lidu.
K uskutečnění přijatých zásad uložila celo-
státní konference, aby ještě v letošním roce
byl přepracován trestní řád tak, aby plně od-
povídal těmto zásadám, zejména aby poskytl
lepší podklad pro plnění výchovně úlohy bez-
pečnostních, prokurátorských i soudních or-
gánů, jejichž společnou prací má byt vytvá-
řeno a posilováno společenské vědomí, že ani
jeden trestný čin nezůstane neodhalen a ani
jeden jeho pachatel podle zákona nepotrestán.
Trestní řád dosud platný, třebaže byly
v něm uplatněny už některé pokrokově zá-
sady charakterisující období přechodu k so-
cialismu, nezaručoval dostatečnou měrou
uplatnění výchovné funkce trestního řízení,
nezabezpečoval vzájemnou prověrku práce
orgánů bezpečnosti, prokuratury a soudu tak,
aby bezodkladně musely být odhaleny jaké-
koliv nedostatky v činnosti těchto orgánů,
jimiž byla porušena socialistická zákonnost.
Nezajišťoval také v plně míře obhajobu obvi-
něného.
Nová úprava trestního řízení směřuje
k tomu. aby byla upevněna socialistická zá-
konnost, zajištěna vzájemná prověrka práce
všech orgánů v trestním řízení činných, a tím
zároveň zaručena objektivnost trestního ří-
zení a upevněno i prohloubeno právo obvině-
ného na obhajobu. Konference dala řadu kon-
krétních pokynů pro přepracování trestního
řádu v tomto směru.
Nová úprava trestního řízení ve smyslu
těchto zásad vedla k tomu, že podstatně se
změnila struktura dosavadního trestního
řádu. Daleko podrobněji než dosud bylo třeba
upravit práva a povinnosti, formy i methody
činnosti bezpečnostních orgánů, prokuratury
i soudů a vzájemnou prověrku jejich práce;
bylo třeba zavést řadu nových demokratic-
kých instituci a účinněji zajistit právo obvi-
něného na obhajobu.
Při tom byla nově uspořádána systematika
trestního řádu tak, aby jednotlivé souvisící
části byly soustředěny, a to přehledněji a in-
struktivněji než dosud. Ustanovení společná,
zavazující všechny orgány činně v trestním
řízení, byla rozvedena šíře a podrobněji, tak,
aby neměla jen rámcový charakter, nýbrž
konkrétní a pro pracující občany srozumitelný
obsah. Při tom bylo přihlíženo k zásadám,
které se na úseku trestního řízení osvědčily
v SSSR a lidově demokratických státech.
K HLAVĚ PRVÉ.
O obecných ustanoveních.
Základní procesní zásady ovládající celý
trestní řád jsou shrnuty v ustanovení § 2.
Tyto zásady, v nichž se projevuje výchovná
funkce trestního řízení jako výraz socialistic-
kého humanismu, jsou vodítkem pro výklad
všech ustanovení osnovy a zavazují všechny
orgány v trestním řízení činně. Jde o zásadu
legality, zásadu obžalovací, zásadu oficiality,
zásadu kolektivního rozhodování, zásadu
soudcovské nezávislosti, presumpci neviny,
zásadu objektivní pravdy, zásadu volného
hodnocení důkazů, zásadu ústnosti a pří-
mosti, zásadu veřejnosti, právo obhajoby a
právo na užívání mateřského jazyka.
Otázkami osobního stavu, o nichž se zmi-
ňuje § 4 odst. 2, je otázka neplatnosti man-
želství (§ 237 o. s. ř. ), zjištění otcovství
(§ 274 o. s. ř ), důkazu smrti (§ 209 o. s. ř. )
a otázka, zda lze nezvěstného považovat za
mrtvého (§ 307 o. s. ř. ). Jako předběžnou ne-
mohou orgány činně v trestním řízení samy
řešit ani otázku, zda někdo je vyňat z jejich
pravomoci. Závazné je tu pro ně vyjádření
ministra spravedlnosti (§ 5). Jde zejména
o velvyslance a vyslance cizích států a členy
jejich rodin, chargé ď affaires, velvyslanecké
a vyslanecké rady, tajemníky, přidělence a
pod.
Mezi osobni osvobození podle § 5 patří ze-
jména případy uvedené v §§ 44, 78, 91 ústavy
a § 7 odst. 3 ústavního zákona č. 33/1956 Sb.
V § 6 jsou uvedeny důvody, pro které je
trestní stíhání nepřípustné. Tyto důvody bu-
dou zpravidla známy již v době, kdy podezření
z trestného činu nebo přestupku vyšlo najevo.
Trestní stíhání nelze pak zahájit. Vyšel - li ta-
kový důvod najevo teprve po zahájení trest-
ního stihání, je nutno stíhání ihned a v kaž-
dém stadiu řízení zastavit. To je rozdíl proti
ostatním důvodům zastavení, jež jsou uve-
deny v § 192 odst. 1, neboť ty zpravidla budou
119
zjištěny až během řízení. Vyjdou-li najevo
teprve za hlavního líčení, povedou ke zproš-
ťujícímu rozsudku (§ 242).
V § 7 vykládá osnova některé důležitější
pojmy, kterých se v textu užívá, aby tak bylo
zabráněno nezamýšlenému jejich výkladu.
V odst. 10 tohoto ustanovení se vykládá po-
jem poškozeného zevrubněji proto, že ne-
určité formulace ustanovení o poškozeném
v dosavadním trestním řádě vedla někdy
v praxi k tomu, že byly před soudem uplat-
ňovány nároky, o kterých nepřísluší soudu
rozhodovat a které je nutno uplatňovat v ří-
zení správním, arbitrážním a pod.
K HLAVĚ DRUHÉ.
O subjektech řízení.
Osnova upravuje zásadně jen příslušnost
soudů, jak to odpovídá ústavě a ústavnímu
zákonu č. 64/1952 Sb. o soudech a prokura-
tuře. Příslušnost prokurátorů osnova ne-
upravuje se zřetelem k tomu, že prokuratura
je jednotný orgán.
Vojenské soudní pravomoci na rozdíl od do-
savadní úpravy nebudou, už podléhat osoby
uvedené v § 7
odst. 1 písm. b), c), e) a f) do-
savadního trestního řádu (§ 10 osnovy).
Společně řízení (§§ 16 a násl. ) se upravuje
tak, aby plně vyhovovalo ústavním předpisům
o tom, kdy civilní osoby mohou být podrobeny
pravomoci vojenských soudů.
T. zv. a trakční právo nejvyššího soudu se
proti dosavadnímu stavu omezuje tak, že
nejvyšší soud nebude moci rozhodovat jako
soud první stolice (§ 24). Bude tak vyhověno
demokratické zásadě, že proti každému roz-
sudku je možno použít aspoň jednostupňo-
vého odvolání k soudu vyšší stolice.
Ustanovení § 30 je jednou ze záruk, že s ob-
čanem proti němuž podezření z trestného
činu není dostatečně odůvodněno nebo jehož
stíhání je nepřípustně (§ 6), nebude naklá-
dáno jako s obviněným a že nebude lze proti
němu používat prostředků, jejichž užití do-
voluje osnova proti obviněnému (vazba, za-
jištění majetku a pod. ).
Práva obviněného a práva obhájce byla
osnovou upravena podrobněji než dosud a ob-
hájci poskytnuta možnost účinněji zasahovat
ve prospěch obviněného už ve stadiu příprav-
ného řízení (§§ 31 a
38). Tomu, proti němuž
bylo vzneseno obvinění pro trestný čin ohro-
žený v zákoně trestem smrti a nebo trestem
odnětí svobody s horní hranicí převyšující
5 let, zabezpečuje osnova ustanovením o obli-
gatorní obhajobě obhájcovu pomoc vždy už
i ve stadiu přípravného řízení (§ 181). Vý-
znamně posílení práv obhajoby vyplývá
z
ustanovení, že k seznamování obviněného
s výsledky přípravného řízení musí být při-
brán i obhájce (§ 184), že od této doby volně
může nahlížet do spisu a že obviněný, i když
je ve vazbě, může se s ním radit bez přítom-
nosti třetí osoby (§§ 38 a 184).
Zvláštní povaha a zvýšená závažnost věci
náležejících do oboru vojenského soudnictví
a před krajské soudy jako soudy první sto-
lice, klade zvýšené požadavky na kvality a
speciální znalosti obhájcovy. Osnova váže
proto oprávnění obhajovat v těchto věcech na
zápis obhájce do zvláštního seznamu vede-
ného u ministerstva spravedlnosti (§ 33). Tím
bude zaručeno, že obhajoba na těchto úsecích
bude prováděna jen obhájci, kteří těmto spe-
ciálním nárokům vyhovují aniž by obviněný
byl jinak ve volném výběru obhájce omezován.
K HLAVĚ TŘETÍ.
O procesních úkonech.
V této hlavě (§§ 48 až 74) shrnuje osnova
systematicky obecná ustanovení o procesních
úkonech, jež jsou společná pro celé trestní
řízení. Na rozdíl od dosavadního trestního
řádu, kde tato ustanovení byla jen rámcová
a podrobnější úprava byla ponechána jedna-
cím řádům, upravila osnova postup při pro-
vádění těchto úkonů podrobněji tak, aby sou-
vislá ustanovení nebylo třeba hledat v něko-
lika předpisech. K zajištění prověrky práce
orgánů bezpečnosti, prokuratury a soudů je
třeba, aby předpisy, které upravují formu,
způsob, čas i místo provádění procesních
úkonů se staly známými nejširším vrstvám
pracujících, neboť právě jich a jejich zájmů
se v jednotlivých případech procesní úkony
úzce dotýkají.
Povinnost vzájemně pomoci při provádění
procesních úkonů dožádáním rozšiřuje osnova
i na vojenské soudy v poměru k soudům obec-
ným (§ 51).
K HLAVĚ ČTVRTÉ.
O zajištění osob a věcí.
Ustanovení §§ 75 a násl. o zatčení a proza-
tímní vazbě byla formulována tak, aby odpo-
vídala § 3 ústavy o podmínkách, za nichž lze
zasáhnout do ústavně zaručeného práva osobní
svobody.
Na rozdíl od dosavadního stavu nezná osno-
va instituci obligatorní vazby, která se v praxi
neosvědčila. Vzetí do vazby musí vždy před-
cházet vznesení obvinění (§. 80).
120
Stanovením lhůt pro trvání vazby a ome-
zením, že t zv. kolusní vazba může trvat nej-
výše dva měsíce, bude čeleno protahování
vazby a poskytnuta záruka respektování práva
osobni svobody. Nová ustanovení o vazbě také
zajistí, že k vzetí do vazby dojde jen v pří-
padech nezbytně nutných a že řízení ve va-
zebních věcech bude náležitě urychleno. Usta-
novení o lhůtách a o předpokladech jejich
prodlužování umožní i účinnou kontrolu nad-
řízeným prokurátorem.
V ustanoveních o vydání a odnětí věci vy-
chází osnova v podstatě z dosavadní úpravy,
přináší však některá zjednodušení v řízení
o vrácení věci a v nakládání s věcmi nepatrně
hodnoty. Pokud osnova mluví o uložení věci
do úschovy státního notářství nebo soudu, jde
o postup, který se řídí ustanoveními §§ 359
až 368 o. s. ř. a § 3 zákona č. 52/1954 Sb.
K HLAVĚ PÁTÉ.
O dokazování.
Účelem dokazování je zjistit v konkrétní
věci objektivní pravdu a získat bezpečný a
spolehlivý podklad pro spravedlivě a přesvěd-
čivé rozhodnutí ve věci. Osnova upravuje
provádění důkazů podrobněji, než to činil do-
savadní trestní řád. Četná ustanovení, zejmé-
na pokud upravuji výslech obviněného, mají
zaručit, že budou získány důkazy pravdivě a
že na jejich podkladě bude zjištěna objektivní
pravda. Výslovně při tom osnova stanoví, že
doznání obviněného nezbavuje orgány činně
v trestním řízení povinnosti, toto doznání
přezkoumat a všemi jinými dosažitelnými
důkazy ověřit jeho správnost. Při výslechu
obviněného osnova důrazně zakazuje používat
jakéhokoliv nátlaku nebo uskoků. Získáni
pravdivých a spolehlivých důkazů umožní po-
drobnější předpisy upravující opatřování a
provádění jiných důkazů, zejména důkazů
výslechem svědků a znalců.
Osnova přináší též definici věcných a listin-
ných důkazů a stanoví všeobecnou povinnost
takové důkazy pro účely trestního řízení vy-
dat. Povinnost k vydání listin však zároveň
omezuje tak, aby bylo zabráněno obcházení
ustanovení o zákazu svědeckého výslechu
(§ 125).
Zkušenosti praxe ukázaly, že je třeba se
vrátit k obligatorní pitvě ve všech případech,
kdy vznikne podezřeni, že smrt člověka byla
způsobena trestným činem. Podrobnosti tý-
kající se exhumace mrtvoly pohřbené do ze-
mě osnova neupravuje, neboť ustanovení
vládního nař. č. 8/1955 Sb. o pohřebnictví
i pro účely trestního řízení postačí.
K HLAVĚ ŠESTÉ.
O rozhodnuti.
V ustanoveních §§ 134 až 138 se dává po-
drobnější návod o obsahu rozsudku, zejména
i v tom směru, jakou strukturu má mít jeho
odůvodnění, které je třeba sepsat stručně,
jasně a přesvědčivě.
Ježto se nepřipouští už odvolání obžalova-
ného proti zjištění pojatému do zprošťujícího
rozsudku, stanoví osnova, že do výroku
zprošťujícího rozsudku je třeba uvést, o který
zákonný důvod se zproštění obžaloby opírá
(§ 136). Obžalovaný může pak rozsudek na-
padnout odvoláním pro nesprávnost výroku
(§ 262).
Jako nově ustanovení se zavádí, že o včas
uplatněném nároku poškozeného na náhradu
škody se rozhodne - i když ovšem vždy jen
odkázáním
na řízení ve věcech občanskopráv-
ních - i v rozsudku zprošťujícím. Je to dů-
sledným provedením zásady, že má být roz-
hodnuto o každém návrhu.
Osnova předepisuje, že rozsudek musí být
vždy veřejně vyhlášen a kromě toho stranám
v opise doručen a že teprve od doručení běží
odvolací lhůta, a to bez ohledu na to, zda
strana byla při ústním vyhlášení rozsudku
přítomna a zda o doručení opisu rozsudku
požádala či nikoliv (§§ 143 a 264). Zdůrazňuje
se tím závažnost rozsudku jako dokumentu,
který má pro obžalovaného, ostatní strany
i veřejnost prvořadý význam. Strany se mo-
hou ovšem odvolacího práva výslovně vzdát
už hned po vyhlášení rozsudku, takže nejis-
tota o tom, zda rozsudek nabude právní moci,
může být odstraněna ještě před doručením
opisu rozsudku.
Osnova předpokládá, že rozsudek bude
zpravidla písemně vyhotoven již v závěrečně
poradě soudu. Pro případy, kdy to nebude
možno, předepisuje osnova, aby k písemnému
vyhotovení došlo zpravidla ve lhůtě 5 dnů. Jde
tu o to, zajistit účast celého senátu, zejména
soudců z lidu, na formulaci rozsudečných dů-
vodů, zabezpečit tak srozumitelnost a pře-
svědčivost rozsudku a plnou shodu písemného
odůvodnění rozsudku s tím, co soudce k roz-
hodnutí vedlo, a zkrátit pokud možno nejvíc
časové rozpětí mezi vyhlášením a vyhotove-
ním rozsudku a tím i nejistotu, zda rozsudek
nabude právní moci už v první stolici nebo
bude napaden opravným prostředkem.
Osnova rozlišuje mezi vyhotovením roz-
sudku, t. j. součástí spisu, a jeho opisy, t. j.
kopiemi určenými pro strany.
Nesoulad mezi tím, co bylo v závěrečné po-
radě odhlasováno jako obsah rozsudku, a tím,
121
co bylo jako rozsudek vyhlášeno, bylo by lze
odstranit toliko stížností pro porušení záko-
na. Nesoulad mezi vyhlášením rozsudku a
mezi jeho písemným vyhotovením, pokud by
k němu došlo, bylo by lze odstranit opravou
vyhotovení rozsudku (§ 144) a nesoulad mezi
písemným vyhotovením rozsudku a mezi jeho
opisy opravou opisu rozsudku (§ 145).
Aby prováděním oprav nemohla strana
utrpět újmu, předepisuje osnova, že tam, kde
se některá z těchto oprav dotýká podstaty
výroku rozsudku, běží odvolací lhůta osobě
oním výrokem přímo dotčené i prokurátoru
od doručení opraveného usnesení znova
(§ 146).
Zdůrazněním práva na obhajobu a zabez-
pečením účinného jeho výkonu je
ustanovení,
že usneseni, proti němuž může obviněný po-
dat stížnost, je třeba oznámit také jeho ob-
hájci, a to u nesvéprávného obviněného vždy,
u svéprávného pak v těch případech, kdy je
obviněný ve vazbě (§ 150 odstavec 3). Lhůta
k stížnosti běží tu od toho doručení, které
se stalo později (§ 156).
K HLAVĚ SEDMÉ.
O stížnosti a řízení o ní.
Právo napadat rozhodnutí stížností je ome-
zeno jako dosud jen na ona rozhodnutí, kde
zákon stížnost výslovně připouští. Toliko
jde-li o rozhodnutí vyšetřovacího orgánu
nebo prokurátora, pokud koná vyšetřování
(§ 172 odst. 3 písm. c), je stížnost přípustná
proti každému jejich rozhodnutí.
Obviněný má tu kromě toho právo žádat
kdykoli prokurátora, aby byly odstraněny
průtahy a závady v postupu vyšetřovacího
orgánu.
Aby osoba oprávněná k podání stížnosti ne-
byla v uplatnění tohoto svého práva zdržová-
na obavou, že dosáhne opaku toho, čeho se
stížností domáhá, stanoví osnova, že z pod-
nětu stížnosti nemůže nadřízený orgán změ-
nit napadené usnesení v neprospěch stěžova-
tele nebo osoby, v jejíž prospěch byla stížnost
podána (zákaz t. zv. reformace in peius). Ve
snaze umožnit v míře co nejširší nápravu
vadných rozhodnutí a předejít tvrdostem a
nesrovnalostem, přijímá osnova i pro stíž-
nostní řízení zásadu, že změní - li nadřízený
orgán na podkladě stížnosti napadené usne-
sení ve prospěch jednoho z obviněných, a to
z důvodu, který prospívá také jinému spolu-
obviněnému, změní usnesení i ve prospěch
tohoto spoluobviněného (t. zv. beneficium co-
haesionis).
16
Praktická tato ustanovení pojatá do § 161
osnovy mohou být zejména při rozhodováni
o stížnosti proti usnesení v řízení o obnovu.
O stížnosti rozhoduje soud vždy v neveřej-
ném zasedání.
K HLAVĚ OSMÉ.
O nákladech trestního řízení.
Pronikavé zjednodušení zavádí osnova při
úpravě nákladů trestního řízení a rozhodo-
vání o nich.
S výjimkou nákladů spojených s výkonem
vazby a s výkonem trestu odnětí svobody bu-
dou se všechny ostatní státem zálohované ná-
klady, ať již jsou jakéhokoli druhu (poštovné,
svědečné, znalečné, cestovné a pod. ) uhrazo-
vat zaplacením paušálu, jehož výši stanoví
ministr spravedlnosti vyhláškou (§ 165). Tuto
paušální částku bude možno platit ve formě
kolkových známek, takže nutnost zvláštního
rozhodnutí soudního u těchto nákladů na-
mnoze vůbec odpadne (§ 169).
Pro určení výše nákladů spojených s výko-
nem vazby a s výkonem trestu odnětí svobody
budou podkladem denní sazby stanovené vy-
hláškou ministra vnitra (§ 165 odstavec 2).
Náklady spojené s výkonem trestu odnětí
svobody budou zpravidla uhrazovány z od-
měny za práci konanou za výkonu trestu.
Nebude tedy zpravidla ani tu třeba zvláštního
rozhodnutí. Pokud takového rozhodnutí bude
výjimečně třeba, rozhodne o povinnosti k ná-
hradě nákladů spojených s výkonem trestu
odnětí svobody a o jejich výši správa vězeň-
ského ústavu; tato správa urči také výši ná-
kladů spojených s výkonem vazby (§ 170).
Půjde tu o rozhodnutí ve smyslu oddílu 4
vl. nař. č. 20/1955 Sb. o řízení ve věcech
správních. Podle předpisů tohoto vládního
nařízení (viz jeho oddíl 5) bude možno se také
domáhat přezkoumání správnosti tohoto roz-
hodnutí.
Za náklady trestního řízení nepovažuje
osnova už náklady spojené s ochrannou vý-
chovou a ochranným léčením. Ohrada těchto
nákladů se nebude řídit předpisy trestního
řádu, nýbrž obecnými předpisy, podle nichž
se řídí povinnost hradit náklady spojené s po-
bytem ve výchovném nebo léčebném ústavu.
Pokud jde o jiné náklady, státem nezáloho-
vané, ponechává osnova trestnímu soudu již
jen rozhodování o povinnosti k náhradě ná-
kladů vzniklých poškozenému uplatňováním
jeho nároku na náhradu škody v trestním ří-
zení. O těchto nákladech, které bude odsou-
zený povinen poškozenému nahradit v roz-
sahu potřebném k účelnému uplatnění jeho