53
a o jejich právních úkonech. Následují usta-
novení o vzniku závazků z některých nejdů-
ležitějších závazkových důvodů, mezi nimiž
se uvádí také odpovědnost za vady plnění.
Upravuje se možnost změny závazků a
práva a povinnosti ze závazků, zejména
pokud jde o způsob, místo a čas plnění.
Upravuje se prodlení a dávají se všeobecná
ustanovení o majetkových sankcích a o ru-
čení jako formách zajištění závazků. Závěrem
je upraven zánik závazků a práv.
V prvé části jsou tedy obecná ustanovení
o závazkových vztazích mezi socialistickými
organizacemi, která, pokud přicházejí v úva-
hu, platí i o otázkách upravených v druhé
části návrhu, v němž jsou ustanovení o jed-
notlivých typech hospodářských smluv.
Druhá část je rozdělena na dva oddíly.
V prvém oddílu jsou ustanovení o hospodář-
ských smlouvách o dodávce výrobků. Zpra-
cování jednotlivých ustanovení tohoto oddílu
odpovídá výše uvedeným zásadám, zejména
myšlence vyjasňování všech vztahů mezi do-
davateli a odběrateli již v době sestavování
plánu tak, aby návrhy plánu na všech stup-
ních byly maximálně sladěny, a myšlence jed-
notného, jednoduchého a komplexního před-
pisu.
V druhém oddílu části druhé jsou ustano-
vení o hospodářských smlouvách o pracích
a výkonech. Návrh tu přihlíží zejména k tomu,
že práce při investiční výstavbě v převážné
míře nejsou činnosti stacionární a že techno-
logické postupy u nich procházejí prudkým
vývojem ve směru pokrokové techniky. Zá-
konná úprava počítá proto se změnami tech-
niky i organizace provádění těchto prací.
V těch místech, u nichž se dají očekávat
změny, podává úpravu ve větších obrysech
a v místech, u nichž se změny předpokládat
nedají, je podrobnější Návrh počítá se zása-
dami nové metodiky plánování investiční vý-
stavby a poskytuje dostatek místa pro uplat-
nění důsledků vyplývajících z nového rozdělení
činnosti organizací ve sféře provádění prů-
zkumných a projektových prací. Koncepce
oddílu II druhé části dbá, aby úprava obstála
i při změnách metodiky plánování, změnách
skladby projektové a rozpočtové dokumen-
tace, změnách v organizačním umístění prů-
zkumných a projektových prací i v umístění
montážních prací, při změnách ve fakturování
a financování apod.
Navrhovaná úprava dopadá i na vztahy pod-
dodavatelské. Ustanovení hlavy 4 a 5 lze bez
potíží přímo aplikovat i na generální opravy.
Na úseku hospodářských smluv o pracích
a výkonech bude vydáno jen několik málo
základních podmínek dodávky (prováděcích
předpisů), takže bude účelnější upravit po-
drobnosti teprve v nich. Tato úprava usnadní
provedení možných pozdějších změn, které
při vývojovém tempu na poli investiční vý-
stavby lze očekávat na rozdíl od víceméně
ustálených hospodářských vztahů v oblasti
dodávky výrobků.
V třetí části jsou ustanovení společná, pře-
chodná a závěrečná. Jsou to především usta-
novení o zmocnění k vydávání prováděcích
předpisů, úprava poměru navrhovaného zá-
kona k jiným právním předpisům, přechodná
ustanovení a ustanovení Zrušovací. Aby byla
zajištěna jednotnost právní úpravy, svěřuje
návrh zákona hlavnímu arbitru Republiky
československé vydávání prováděcích před-
pisů, popřípadě zajišťuje jeho koordinující
spoluúčast při vydávání těchto předpisů ji-
nými ústředními orgány. V souvislosti s na-
léhavým požadavkem zjednodušení právní
úpravy bude důležitým úkolem hlavního ar-
bitra Republiky československé pečovat též
o to, aby prováděcí předpisy byly vydávány
v míře co nejmenší.
Všeobecně lze úpravu obsaženou v před-
kládaném návrhu charakterizovat jako spe-
ciální koncepci závazkového práva pro vztahy
mezi socialistickými organizacemi při stano-
vení a provádění státního plánu rozvoje ná-
rodního hospodářství. K úpravě odchylné od
občanského zákoníka se dospívá zejména
proto, že mezi socialistickými organizacemi
při stanovení a provádění plánu
a) jde výlučně o vztahy mezi operativními
správci národního majetku, popřípadě
skupinovými vlastníky družstevního ma-
jetku,
b) funkci soustavy hospodářských smluv,
popřípadě ostatních závazkových vztahů
je stanovit, konkretizovat a zajišťovat plá-
nované úkoly,
c) zakládání, změny a zrušování závazkových
poměrů se musí provádět vždy tak, aby se
vyhovělo potřebám plánovaného propor-
cionálního rozvoje národního hospodářství,
d) je nutno soustavně pečovat o plnění plá-
novaných úkolů z hlediska kvality a kvan-
tity (boj proti zmetkům, nekompletním
výrobkům, nedodělkům na stavbách),
e) je třeba v souladu se socialistickou zákon-
ností výrazně prosazovat státní, plánovací,
smluvní, finanční a rozpočtovou disciplínu
jako stěžejní zásadu styků. Stejně je nut-
no dbát o upevňování chozrasčotu a o uspo-
kojování všech požadavků, které vyplývají
z konstrukce finanční a úvěrové soustavy
(prekluse, krátké lhůty, odvody do stát-
ního rozpočtu atd. ),
54
f) je třeba dbát o to, aby se usměrňující bez-
prostřední vliv závazkových vztahů na hos-
podářskou základnu, zejména na základ-
nu materiálnětechnickou, mohl co nej-
více prosazovat a byl vždy ve směru
potřeb hospodářské politiky Českosloven-
ské republiky,
g) jde o vztahy masové, které mají velký po-
liticko-ekonomický význam a musí být
zakládány, měněny a zrušovány tak pruž-
ně, jak toho vyžadují měnící se potřeby
plánovaného hospodářství.
Pokud jde o rozsah účinnosti, vztahuje se
návrh na závazkové poměry, které mezi so-
cialistickými organizacemi při provádění stát-
ního plánu rozvoje národního hospodářství
vznikají z hospodářských smluv, z úředních
opatření, z rozhodnutí arbitrážních orgánů,
ze způsobení škody, z bezdůvodného oboha-
cení, z odpovědnosti za vady plnění nebo z ji-
ných skutečností, jež jsou uvedeny v tomto
zákoně neb v prováděcích předpisech.
Závazkové poměry vznikající při provádění
přepravy, které jsou upraveny přepravními
řády (podmínkami) a závazkové poměry,
v nichž aspoň jednou ze stran je jednotné ze-
mědělské družstvo, jsou zatím z účinnosti na-
vrhovaného zákona vyňaty. Vládě se však
dává oprávnění, aby účinnost zákona na tyto
poměry zcela nebo zčásti rozšířila.
Ustanovení o zániku práv (§§ 82 až 87) se
vztahují na všechny závazkové poměry so-
cialistických organizací s výjimkou poměrů
uvedených v předchozím odstavci a s výjim-
kou regresních nároků státu na úhradu ná-
kladů léčebné péče a dávek nemocenského
pojištění a důchodového zabezpečení podle
zákona č. 58/1956 Sb. (§ 199)
Poměr navrhovaného zákona k občanskému
zákoníku je upraven v § 195 tak, že občan-
ského zákoníka lze použít jen potud, pokud
tento zákon neobsahuje úpravu vlastní. V zá-
jmu jasnosti jsou přímo uvedena ta ustano-
vení občanského zákoníka, jejichž použití je
u závazkových poměrů upravených navrho-
vaným zákonem vyloučeno. Úprava odchylná
od občanského zákoníka je možná i v prová-
děcích předpisech. Závazkové poměry, na něž
se navrhovaný zákon nevztahuje, se ovšem
řídí dále dosavadními předpisy, tedy i občan-
ským zákoníkem.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
Část první
Oddíl I
Úvodní ustanovení vymezují - poslání sou-
hrnného předpisu a dosah jeho účinnosti.
Zákon se ovšem nevztahuje na právní poměry
mezi socialistickými organizacemi, které ne-
jsou poměry závazkovými jako např. na otáz-
ky delimitace prováděné souvztažným sníže-
ním a zvýšením kmenového jmění.
Pokud jde o terminologii, třeba pozname-
nat, že názvu ,,prováděcí předpisy" se užívá
pro všechny právní předpisy, které budou vy-
dány podle §§ 190 až 192.
,,Zvláštními před-
pisy" se rozumějí jiné právní předpisy než je
nový zákon a jeho prováděcí předpisy. Ozna-
čení
,,právní předpisy" se užívá tam, kde jde
o právní předpisy vůbec, tedy jak o nový
zákon a jeho prováděcí předpisy, tak o jaké-
koliv jiné právní předpisy. Názvu
,,výrobek"
se používá v širším slova smyslu též pro
označení surovin, materiálů, polotovarů apod.
Oddíl II
V základních ustanoveních je seskupena
úprava otázek, které se týkají všech vztahů
upravených souhrnným předpisem.
V § 3 je vyslovena povinnost socialistických
organizací spolupracovat a vzájemně si po-
máhat. Povinnost chránit majetek, který je
ve správě socialistických organizací, je za-
kotvena v předpisech o správě národního
majetku rozpočtovými organizacemi. Návrh
však rozšiřuje tuto povinnost za určitých pod-
mínek - je-li dána potřeba ochrany a umož-
ňují-li tuto ochranu poměry a hospodářské
možnosti organizace - i na případy, na které
uvedené předpisy nepamatují. Obdobně se
ukládá organizacím povinnost přispívat k za-
jištění provádění-státního plánu rozvoje ná-
rodního hospodářství, i když nejde o úkoly,
které jsou povinny samy plnit. Tyto zásady
jsou vodítkem pro veškerou činnost socialis-
tických organizací; následky spojené s jejich
plněním, popřípadě porušením jsou upraveny
v dalších ustanoveních (např. §§ 27 a 37).
Ustanovení § 4 plní nejdůležitější požada-
vek, který se klade na závazkové právo jako
prostředek úpravy hospodářských vztahů
mezi socialistickými organizacemi. Stanoví,
že závazky mezi socialistickými organizacemi
musí být vždy v souladu s právními předpisy
a se zásadami hospodářské politiky Českoslo-
venské republiky, zejména s potřebami plá-
novaného proporcionálního rozvoje národního
hospodářství a se zásadou hospodárnosti.
Pod rubrikou ,,Právní úkony socialistických
organizací" se v §§ 5 až 10 stanoví některé
odchylky od odpovídajících ustanovení ob-
čanského zákoníka.
V ustanoveních §§ 5 a 6 se upravuje způsobi-
lost socialistických organizací k právním úko-
55
nům a jejich zastupováni. Zvláštní předpisy
upravující právní poměry jednotlivých orga-
nizací stanoví také, kdo je orgánem opráv-
něným jednat jménem organizace. Dosud
vznikaly v důsledku nedostatku zákonné
úpravy pochybnosti o tom, jaké následky jsou
spojeny s právními úkony, při nichž orgán
překročil meze svého oprávnění. Návrh řeší
tuto otázku tak, aby byla chráněna druhá or-
ganizace, která nemohla vědět o tom, že orgán
překročil meze svého oprávnění. Na druhé
straně však druhá organizace nemůže poža-
dovat náhradu škody, jež jí vznikla v důsled-
ku neplatnosti právního úkonu, poněvadž této
neplatnosti mohla náležitou opatrností za-
bránit.
V § 7 odst 2 se pro styk socialistických
organizací, na který se bude vztahovat nový
zákon, všeobecně rozšiřuje platnost přísluš-
ných ustanovení předpisu o národních podni-
cích a některých jiných hospodářských orga-
nizacích.
Ustanovení §§ 8 a 9 odpovídají v podstatě
úpravě dané v občanském zákoníku s tím roz-
dílem však, že za rozhodující hledisko se tu
považují potřeby plánovaného proporcionál-
ního rozvoje národního hospodářství.
Ustanovení §§ 11 až 14 o počítání času je
recipováno z občanského zákoníka v souladu
se zásadou, že do souhrnného předpisu má
být zahrnuto všechno, čím je upraven běžný
typický styk socialistických organizací při je-
jich činnosti. Ustanovení o počítání času jsou
pro styk organizací velmi důležitá. Se zřete-
lem na způsob plnění plánovaných úkolů dává
se možnost upravit ustanovení § 14 odst. 2
odchylně.
Oddíl III
K hlavě l
Ustanovení § 15 charakterizuje hospodář-
ské smlouvy jako smlouvy upravené v tomto
zákoně nebo v prováděcích předpisech, které
uzavírají určité subjekty o dodávkách výrob-
ků, o pracích a výkonech, popřípadě o jiných
způsobech spolupráce, jichž je třeba k plnění
státního plánu rozvoje národního hospodář-
ství. V dalších ustanoveních této hlavy je pak
vznik hospodářské smlouvy upraven tak, aby
co nejvíce vyhovoval potřebám styku socialis-
tických organizací v nové soustavě řízení ná-
rodního hospodářství.
Hlavní odchylkou od dosavadního stavu je,
že se neukládá tzv. kontraktační povinnost
obecně. Je sice samozřejmé, že pokud si or-
ganizace potřebuje opatřit nějaký výrobek,
práci, výkon nebo jinou formu spolupráce,
musí o jejich dodávce uzavřít hospodářskou
smlouvu, podobně jako v běžném styku, po-
třebuje-li občan nějakou věc, musí uzavřít
kupní smlouvu. Tento stav je však jenom vý-
sledkem použití závazkového práva k úpravě
hospodářských vztahů mezi socialistickými
organizacemi, není však sám o sobě kon-
traktační povinností.
Kontraktační povinností se rozumí stav, kdy
je právním předpisem uložena povinnost uza-
vřít hospodářskou smlouvu bez ohledu na to,
zda ji organizace uzavřít chtějí nebo nechtějí.
V předkládané osnově zákona se pro převáž-
nou většinu případů odběratelské organizaci
ponechává, aby si hospodářskou smlouvu uza-
vřela tehdy a jen tehdy, kdy si jejím pro-
střednictvím potřebuje zajistit dodávku vý-
robku, prací nebo výkonů, jichž je třeba ke
splnění státního plánu rozvoje národního
hospodářství. Takovouto úpravu obsahují
ustanovení §§ 16 a násl. Kontraktační povin-
nost tedy ve většině případů platí jen pro do-
davatele.
Není ovšem vyloučeno, že i v nové soustavě
organizace a řízem národního hospodářství
bude třeba u některých výrobků zvláštní
úpravy rozdělování, které si vyžádá určitých
usměrňujících zasánu i do způsobu uzavíraní
hospodářských smluv. Návrh proto obsahuje
jednak ustanovení § 15 odst. 2, které takovou
odchylnou úpravu umožňuje a vztahuje se na
všechna ustanovení hlavy 1 oddílu III, jed-
nak ustanovení § 25, které umožňuje nadříze-
ným orgánům popřípadě organizacím ukládat
povinnost uzavřít hospodářskou smlouvu ane-
bo přímo uložit závazek.
Také funkci arbitráže při uzavírání hospo-
dářských smluv vymezuje návrh zákona po-
někud odchylné od dosavadního stavu. Nová
úprava rozlisuje dva případy účasti arbitráže
při uzavírám hospodářských smluv.
V případech upravených v §§ 17 a 24 odst. 1
se v souladu s požadavkem decentralizace a
zvýšení odpovědnosti pravomoci výrobné hos-
podářských jednotek účast arbitraze omezuje
na rozhodnutí otázek, které nejsou podstat-
nými náležitostmi smlouvy. V tomto případě
je tedy uzavření hospodářské smlouvy zásad-
né ponecháno dohodě organizací.
Druhé případy účasti arbitráže při uzavírání
hospodářských smluv jsou upraveny v §§ 23
a 24 odst. 2. Zde arbitráž může popřípadě roz-
hodnout i o celém obsahu hospodářské smlou-
vy a jde tedy v podstatě o předsmluvní spory
v dosavadním smyslu a rozsahu. Jsou to pří-
pady, kde vznik smluvního závazkového po-
měru k jeho konkretizační nebo zajišťovací
funkci je tak důležitý, že jej nelze ponechat
jen na dohodě socialistických organizací sa-
56
motných a kdy je třeba při eventuálních roz-
porech dosadit do smlouvy obsah stanovený
arbitráží. U objednávek na výrobky těžkého
strojírenství pro centralizovanou investiční
výstavbu budou to zejména ty objednávky,
které budou nutné pro zabezpečování dodávek
pro stavby jmenovitě sledované vládou a pro
vývozní investiční celky.
Účelem úpravy podle §§ 23 a 24 odst. 2 není
stanovení přednosti v dodávkách. § 23 v sou-
vislosti s § 24 pouze stanoví, v kterých pří-
padech se může odběratel obrátit na arbitráž
se žádostí o rozhodnutí ohledně uzavření hos-
podářské smlouvy, jestliže dodavatel odmítne
vyhovět jeho objednávce. Vzhledem k de-
centralizaci plánování je toto ustanovení vel-
mi důležité, neboť jinak by odběratel v těch
případech, kde nejsou konkrétní plánovací do-
klady (a tyto případy se mají v budoucnu
neustále rozšiřovat) byl vydán libovůli doda-
vatele, což zejména u dodávek a poddodávek
potřebných pro centralizovanou investiční vý-
stavbu, pro úkol stanovený jmenovitě vládou,
pro zabezpečení obranyschopnosti státu a pro
vývoz nelze připustit. Toto ustanovení ovšem
neznamená, že by arbitráž při rozhodování
sporů musela ve všech případech žádosti od-
běratele vyhovět. Arbitráž musí rozhodovat
především podle potřeby plánovaného propor-
cionálního rozvoje národního hospodářství a
může proto v konkrétních případech dospět
k závěru, že smlouva, i když je dána skutková
podstata § 23, uzavřena být nemá. Bude tomu
zejména v těch případech, kdy odběratel bude
požadovat výrobky ve větším množství než na
jaké zní plánovací doklad. (Např. bilance pod-
nikově plánovaných výrobků strojírenských
ministerstev).
Ustanovení §§ 17 až 22 upravuje postup při
uzavírání hospodářské smlouvy co nejjedno-
dušeji tak, aby socialistické, organizace byly
co nejméně zatěžovány, ale zároveň aby ne-
vznikaly situace, kdy by úprava závazkových
vztahů mezi nimi byla nejasná.
K hlavě 2
V tomto závazkovém důvodu proniká do
souhrnného předpisu direktivní účinek stát-
ního plánu rozvoje národního hospodářství a
uspokojuje se potřeba státu mít možnost,
jestliže to diktují zájmy, které jsou nadřízené
zájmům chozrasčotním, úředními opatřeními
zakládat, měnit a zrušovat závazky nebo uklá-
dat stranám povinnost, aby uzavíraly hospo-
dářskou smlouvu. Toto právo se dává ústřed-
ním úřadům a orgánům spolu s možností
zmocnit k této činnosti orgány nižší a výslov-
ně se stanoví potřeba předchozí dohody, má-li
být takto záložen závazek mezi organizacemi,
které jsou podřízeny různým úřadům nebo
orgánům. Ze stejných důvodů se ponechává
právo zakládat, měnit a zrušovat závazky
stran arbitrážního řízení arbitrážním orgá-
nem.
Opatřeními podle § 25 se ovšem nemyslí
plánovací akty, které jsou podkladem pro
uzavření hospodářské smlouvy. Zejména se
nemyslí opatření ústředních úřadů (orgánů),
pokud tyto jednají jako bilanční místa.
Je jen samozřejmé, že při zásazích nadříze-
ných nebo arbitrážních orgánů podle § 25
musí být dbáno požadavku komplexnosti
úpravy důsledků z těchto opatření a rozhod-
nutí vyplývajících.
Ustanovení § 26, v němž se uvádí, že prová-
děcí předpisy mohou stanovit další právní
skutečnosti, z nichž vznikají závazky mezi
organizacemi, míří zejména na případy, kdy
dodávky výrobků, prací a výkonů jsou zajiš-
ťovány jiným způsobem než hospodářskou
smlouvou Půjde například o zajišťování do-
dávek pro vývoz, kde k zabezpečení pružného
uspokojování zahraničních odběratelů nebude
pravděpodobně do doby plného působení eko-
nomických podnětů možné nahradit všude
dodávkový příkaz hospodářskými smlouvami.
K hlavě 3
Oprava závazků ze způsobení škody je
oproti občanskému zákoníku zjednodušena a
přizpůsobena tomu, že socialistické organi-
zace jsou správci národního majetku, že jsou
povinny chránit předměty socialistického
vlastnictví a odvracet od nich škody, i když
nejsou tyto předměty v jejich správě, že kaž-
dá z organizací může odpovídat jen za vlastní
zavinění, že funkce náhrady škody je přede-
vším v prevenci a teprve v druhé řadě v re-
presi apod. Toto přizpůsobení se projevuje ze-
jména v úpravě zavinění organizací (§ 28) a
rozsahu náhrady škody (§§ 33 a 34). Také do-
sah ustanovení této hlavy je vymezen podob-
ně jako dosah ustanovení o hospodářských
smlouvách, a to tak, že se vztahují jen na
poměry, které souvisí se stanovením nebo
plněním plánu. Nespadají sem však škody
způsobené nesprávným postupem v úředním
výkonu, pro které i nadále vzhledem k usta-
novení § 195 návrhu zákona platí ustanovení
§ 346 občanského zákoníka.
Pokud jde o rozsah náhrady škody, stanoví
návrh zákona v § 33 jako zásadu, že se na-
hrazuje to, oč se majetek poškozené organi-
zace škodnou událostí zmenšil (škoda skuteč-
ná). Pouze v případech, kde jde o škodu
způsobenou úmyslně nebo z hrubé nedbalosti,
57
nahrazuje se též to, čeho by byla poškozená
organizace při pravidelném běhu věci dosáhla,
kdyby nenastala škodná událost (ušlý zisk).
Při řešení těchto otázek ovšem může dojít
ke značně složitým sporům, v nichž přesné
stanovení výše škody bude prakticky nemož-
né, nebo by bylo spojeno s neúměrně vyso-
kými náklady. Proto zákon v § 34 odst. 1
dává arbitrážní možnost, aby v těchto přípa-
dech stanovila výši škody volnou úvahou. Je
to řešení obdobné, jaké platí i při rozhodo-
vání soudů o výši nároků, jejichž důvod je
nepochybný.
K hlavě 4
Ustanovení §§ 35 a 36 o bezdůvodném
plnění přejímají v podstatě úpravu obsaženou
v občanském zákoníku. Vzhledem k potřebám
praxe vzájemných vztahů socialistických
organizací jsou však tato ustanovení podrob-
něji rozvedena tak, aby byla těmto organiza-
cím jasnějším návodem k jednání.
Vzhledem k tomu, že ustanovení § 3 ukládá
socialistickým organizacím významnou po-
vinnost chránit podle svých poměrů a hospo-
dářských možností předměty socialistického
vlastnictví, i když nejsou v jejich správě,
zajišťuje ustanovení § 37 zákona těmto orga-
nizacím náhradu nákladů, které jim vznikly
v souvislosti s plněním povinností podle § 3.
Stejný cíl sleduje též ustanovení obsažené
v § 39 zákona.
K hlavě 5
Úprava závazků z odpovědnosti za vady
plnění je obecná, i když se v největším počtu
případů bude vztahovat na odpovědnost za
vady plnění hospodářských smluv. Vymezuje
se odpovědnost za vady a stanoví se zásadně
povinnost provádět prověrku plnění a upra-
vují se práva organizace, které byly plněny
vadné výrobky, práce nebo výkony. Úprava
se týká jak vad právních tak vad faktických.
Ustanovení této hlavy je společné pro vše-
chny druhy závazků a při jednotlivých typech
hospodářských smluv se v dalších ustanove-
ních uvádějí jen doplňky.
Záruka (§ 44) je v návrhu zákona o hospo-
dářských vztazích mezi socialistickými orga-
nizacemi konstruována jako smluvní závazek
nad rámec zákonné odpovědnosti za vady.
Vychází se z hlediska, že je nutno stanovit
obecně obsah odpovědnosti za vady tak, aby
se hodila na valnou většinu výrobků, prací
nebo výkonů, při čemž záruka působí jako
pružný doplněk. Pro případ, že pro některé
výrobky, práce nebo výkony obsah zákonné
odpovědnosti odpovídat nebude, je v § 43
stanoveno, že prováděcí předpisy mohou
stanovit obsah odpovědnosti jinak.
V § 45 se vymezuje vzájemný poměr práva
na náhradu škody a práva z důvodu odpověd-
nosti za vady. Pro možnost úspěšného uplat-
nění práva na náhradu škody, která vzešla
z vady, musí ovšem v prvé řadě odběratel
prokázat, že učinil vše k objevení vady
v reklamační lhůtě; zavinění odběratele při
provádění přejímky bude arbitráží zvlášť
přísně posuzováno.
Oddíl IV
Pokud je to v souladu s potřebami pláno-
vaného hospodářství, ponechává se socialis-
tickým organizacím i možnost měnit závazky
dohodou. V souvislosti se zvýšenou pravo-
mocí podniků a s uvolněným způsobem uza-
vírání hospodářských smluv neukládá se
organizacím povinnost změnit smlouvy ve
všech případech, kdy byly změněny plánovací
doklady. Změna plánovacích dokladů je ovšem
podkladem pro změnu smlouvy, jestliže se
jedna z organizací takovéto změny domáhá.
Oddíl V
K hlavě l
Zde jsou upraveny náležitosti plnění; způ-
sob, místo a čas plnění.
Na rozdíl od občanského zákona v § 52 se
v souladu s požadavky chozrasčotního hos-
podaření vylučují solidární závazky. Jsou zde
také stanoveny povinnosti organizací pro
případy, kdy na jedné nebo na obou stranách
vystupuje společně více organizací (dosavadní
smlouvy podílové).
I pro právo volby, které má povinná orga-
nizace podle § 53, platí zásady uvedené v §§ 3
a 4; platí pro ně tedy zejména povinnost mít
zřetel na možnosti druhé strany a na potřeby
zajistit plánované úkoly.
Výjimky z ustanovení o místě plnění (§ 55
odst. 1) připouští zákon pouze v odůvodně-
ných případech. Půjde zejména o případy,
kdy výrobek schopný k vyskladnění bude na
žádost odběratele převzat v závodě dodavatele
a tam současně uskladněn.
K hlavě 2 a 3
V hlavě 2 jsou ustanovení o prodlení po-
vinné a oprávněné organizace. V dalších
ustanoveních návrhu jsou pak stanoveny ná-
sledky, které jsou s prodlením spojeny.
V hlavě 3 jsou společná ustanovení o majet-
kových sankcích a o ručení jakožto formách
zajištění závazků, jichž ve vztazích mezi so-
cialistickými organizacemi je třeba. Ustano-
vení § 67 nelze vykládat jen mechanicky.
58
V konkrétních případech může být např.
doba, která se pro účely majetkových sankci
nevčítá do smluveného času plnění, delší než
doba, o kterou se oprávněná organizace
opozdila s plněním svých povinností.
Oddíl VI
V tomto oddílu jsou ustanovení o zániku
závazků a práv. Jsou přizpůsobena prostředí,
v němž bude závazkové metody úpravy
vztahů mezi socialistickými organizacemi
používáno a jsou propracována jen do hloubky
odpovídající potřebám těchto vztahů. V hla-
vě 1 je upraven zánik závazků. Ustanovení
§ 80 má na mysli závazky, jejichž doba trvání
byla vymezena (např. smlouva o provádění
prací pravidelně se opakujících po určitou
dobu); dobu trvání závazku nelze zaměňovat
se lhůtou plnění. V hlavě 2 je upraven zánik
práv. Lhůta pro uplatnění práv může být
v prováděcích předpisech stanovena odchylně
než je upravena v § 82. Obecně se přijímá
prekluse práv. Se zřetelem k dosavadním
častým sporům jsou poměrně podrobně pro-
pracována ustanovení o počátku lhůt pro
zánik práv.
Ustanovení § 82 odst. 3 je nutné vzhledem
k tomu, že ustanovení o zániku práv se vzta-
hují na všechny závazkové poměry socialis-
tických organizací (s výjimkou uvedenou
v § 2 odst. 2 a v § 199). Jsou to např. usta-
novení §§ 391, 408, 418 o. z., která stanoví
kratší lhůty pro zánik práv a ustanovení
§ 473 o. z., která stanoví kratší promlčecí
lhůtu.
Část druhá
Oddíl I
K hlavě 1-3
Zavedením dlouhodobých kapacitních smluv
se sleduje cíl zkvalitnit plánování, zejména
roční, stabilizovat dodavatelské vztahy a
zhospodárnit náklady na výrobu a oběh. Uza-
vírání takovýchto smluv je pro národní hos-
podářství velmi žádoucí, přesto však kapa-
citní smlouvy nemohou být uzavírány ve
všech případech, zejména tam, kde dochází
jen k jednorázovým malým dodávkám. Návrh
proto pro většinu případů umožňuje pouze
odběratelské organizaci vynutit si uzavření
kapacitní smlouvy u arbitrážního orgánu
(§§ 23 a 24; praktické zejména u podniků
zahraničního obchodu). Na druhé straně však
návrh účinně vede organizace k uzavíráni
kapacitních smluv (§ 95 odst. 2 a § 114) a
k tomu, aby tyto smlouvy byly uzavírány na
dlouhou dobu dopředu (§ 92). Zatím co hlav-
ním úkolem kapacitních smluv je vytvářet
předpoklady pro správné zaměření výrobních
kapacit a pro vytvoření ostatních předpokladů
tak, aby dodavatelé byli schopni krýt konkrét-
ní požadavky odběratelů, je úkolem dodáv-
kových smluv konkretizovat předmět dodáv-
ky. Současně je zdůrazněna odpovědnost
dodavatelů za zásobování národního hospo-
dářství těmi výrobky, které dodávají.
Dodavatel se již nemůže spoléhat na admi-
nistrativně plánovací akt, který mu doposud
celkem bezpečně zajišťoval odbyt jeho pro-
dukce. Novou úpravou je veden k tomu, aby
si optimální odbyt své produkce zajišťoval
sám především úzkým stykem s odběrateli,
vzorným plněním převzatých závazků, roz-
šiřováním nabízeného sortimentu, přinášením
technických novinek a zvyšováním jakosti
svých výrobků. Proto návrh - kromě ne-
zbytných výjimek - zásadně nepřipouští,
aby dodavatel mohl arbitrážní žádostí do-
sáhnout uzavření hospodářské smlouvy, tj.
dohody o podstatných náležitostech. Pro ná-
rodní hospodářství není totiž účelné, aby od-
běratel byl nucen k uzavření hospodářské
smlouvy, jestliže nabízené výrobky nepotře-
buje. Tímto řešením ovšem nemůže být od-
běratel sváděn k lehkovážnému a neprověře-
nému předkládání dlouhodobých požadavků;
je mu pro takový případ ukládána majetková
odpovědnost (§ 95 odst. 1).
Ustanovením § 96 je do důsledku promítnuta
zásada stanovená v §§ 15 a násl. Veškeré do-
dávky výrobků mezi organizacemi socialistic-
kého sektoru - s výjimkou JZD - jsou
uskutečňovány na základě hospodářských
smluv, i tehdy, jde-li o prodej
,,přes pult"
za hotové. To je umožněno dalekosáhlým
uvolněním způsobu uzavírání hospodářských
smluv. V důsledku toho též v budoucnu od-
padne povolování výjimek z uzavírání hospo-
dářských smluv.
K §91:
Kapacitní smlouva, jak z jejího systema-
tického zařazení a z ustanovení § 88 vyplývá,
je jedním z typů hospodářských smluv. Platí
pro ni proto ustanovení § 23 o povinnosti
uzavírat hospodářské smlouvy.
K § 93:
V tomto ustanovení je zakotvena zásada,
že dodávková smlouva musí být zpravidla
natolik konkrétní, aby veškeré další případné
zpřesňování mohlo být prováděno již jen
jednostranným příkazem odběratele. Pro toto
pojetí dodávkové smlouvy mluví úvaha, že
připouštění dalších dvoustranných dohod