Národní shromáždění Republiky československé 1959
II. volební období
351
Vládní návrh
Zákon
ze dne 1959
o místním hospodářství
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Úvodní ustanovení
§ 1
Trvalý růst životní úrovně pracujících vy-
žaduje, aby se dále zlepšovaly a rozšiřovaly
služby, opravy, údržba a výroba místního vý-
znamu. Tyto úkoly zajišťují především ná-
rodní výbory organizacemi místního hospo-
dářství, které samy zřizuji a řídí. Úspěšné
plnění těchto úkolů vyžaduje vytvořit tako-
vou organizaci místního hospodářství, která
umožní co nejúčinnější řízení místního hos-
podářství národními výbory a zároveň zabez-
pečí co nejširší uplatnění iniciativy pracují-
cích.
ČÁST I
Úkoly místního hospodářství
§ 2
(1) Služby, opravy, údržbu a výrobu místní-
ho významu zajišťují národní výbory a jejich
výkonné orgány v odvětví komunálních slu-
žeb, místního stavebnictví, místního průmyslu
a bytového hospodářství. V těchto odvětvích
jsou vykonávány zejména tyto činnosti:
2
a) v odvětví komunálních služeb jsou po-
skytovány služby, a to především obyvatel-
stvu, a v odůvodněných případech jsou pro-
váděny i drobné opravy, údržba a drobná
doplňková výroba. Tato činnost se provádí
zejména v těchto skupinách oborů: městská
doprava, vnější úprava obcí, zdravotně tech-
nické a jiné služby, údržba a opravy řeme-
slného rázu;
b) v odvětví místního stavebnictví se pro-
vádí zemědělská výstavba, zajišťuje, organi-
zuje a odborně řídí provádění stavebních prací
svépomocí jednotných zemědělských druž-
stev, provádějí se stavební a řemeslné opravy
bytového majetku, drobné investiční stavby,
generální opravy a údržba ostatních staveb
místního významu a výroba stavebních hmot
pro místní potřebu;
c) v odvětví místního průmyslu se provádí
opravárenská činnost, vyrábí se podle indivi-
duálních zakázek spotřební zboží, jednodušší
stroje a nářadí a v menších sériích výrobky
sloužící k doplnění výroby jiných odvětví;
d) v odvětví bytového hospodářství je za-
jišťováno řádné hospodaření s bytovým ma-
jetkem, jeho údržba a správa.
(2) Při plnění těchto úkolů opírají se ná-
rodní výbory o tvůrčí iniciativu pracujících a
využívají v nejširší míře místních surovino-
vých zdrojů a místních pracovních sil; přitom
se soustřeďují zejména na všestranné zlepše-
ní a rozšíření služeb placených obyvatelstvem.
ČÁST II
Organizační formy místního hospodářství
a jeho řízení
§ 3
Zajišťování a poskytování služeb, oprav,
údržby a výroby místního významu a činností
s tím souvisících organizují národní výbory
v podnicích místního hospodářství, v rozpoč-
tových organizacích místního hospodářství,
v zařízeních národních výborů a v drobných
provozovnách národních výborů (dále jen
"organizace místního hospodářství"). Organi-
zaci bytového hospodářství upravují zvláštní
předpisy.
§ 4
(1) Organizace místního hospodářství jsou
v zásadních a významných otázkách řízeny
radou národního výboru, který je zřídil ("ve-
doucí národní výbor").
(2) Rada vedoucího národního výboru řídí
organizace místního hospodářství za nejširší
3
účasti pracujících, soustřeďuje aktivitu pra-
cujících k neustálému zlepšování a rozšiřo-
vání služeb obyvatelstvu, řeší všechny důle-
žité otázky místního hospodářství ve spolu-
práci se stálými komisemi. Rada vedoucího
národního výboru vytváří dále iniciativně
podmínky pro to, aby sami občané mohli hod-
notit činnost organizací místního hospodář-
ství, zejména tvoří aktivy z řad občanů a vy-
užívá při své práci pomoci uličních výborů,
výborů žen apod. K vyřešení závažných otá-
zek spojených s rozvojem místního hospo-
dářství svolává rada vedoucího národního vý-
boru ekonomické a technicko-ekonomické
konference, aktivy odborných pracovníků
apod.
Oddíl l
Podniky místního hospodářství
§ 5
(1) Podniky místního hospodářství (dále jen
"podniky") zřizuje podle místních podmínek
a potřeb v souladu s požadavky rozvoje ce-
lého národního hospodářství národní výbor,
v jehož obvodu budou obyvatelstvu poskyto-
vány služby, opravy, údržba nebo prováděna
výroba místního významu, po předchozím
vyjádření rady národního výboru vyššího
stupně a po vyjádření příslušného odborové-
ho orgánu.
(2) Při zřízení podniku určí vedoucí národní
výbor název, sídlo a základní provozní náplň
podniku. Opatření o majetku, který se podni-
ku svěřuje do správy, činí rada vedoucího
národního výboru, která vydá též zřizovací
listinu.
Právní poměry, majetek a závazky podniku
§ 6
(1) Podnik je právnickou osobou; stává se
jí zápisem do podnikového rejstříku.
(2) V žádosti o zápis do podnikového rej-
stříku je nutno uvést den, ke kterému má
být podnik zapsán; nelze však žádat o zápis
se zpětnou účinností.
§ 7
(1) Podnik může nabývat jen takových
práv a vstupovat jen v takové závazky, které
jsou v souladu s plněním jeho úkolů stano-
vených zejména ve zřizovací listině nebo ve
statutu (§ 25).
(2) Právní úkony podniku, které nejsou
v souladu s plněním jeho úkolů, jsou jako
nezákonně neplatně. Jestliže bylo kteroukoli
stranou započato s plněním na základě tako-
4
vého právního úkonu, musí být vše to, co bylo
nebo má být plněno stranou, která v době
právního úkonu o nezákonnosti věděla nebo
vědět musela, odvedeno do státního rozpočtu.
Místo nepeněžitého plnění odvádí se do roz-
počtu jeho peněžitá hodnota.
(3) K neplatnosti takových úkonů přihlížejí
soudy a arbitrážní orgány z úřední povinnosti;
v rozhodnutí zjišťujícím neplatnost právního
úkonu určí soud (arbitrážní orgán) peněžitou
částku, kterou jsou strany povinny odvést
podle předchozího odstavce do státního roz-
počtu.
§ 8
Vlastníkem majetku podniku je stát. Pod-
niku je tento majetek svěřen do správy. I ve
věcech tohoto majetku jedná podnik vlastním
jménem.
§ 9
O Pro závazky podniku lze se uspokojit
jen z majetku, který má podnik ve správě,
s výjimkou jeho základních prostředků, a
z jeho pohledávek, a to za podmínek stano-
vených zvláštními předpisy. Stát neodpovídá
za závazky podniku.
(2) Z majetku, který má podnik ve správě,
a z jeho pohledávek nelze žádat ani
dosíci
uspokojení pohledávek za státem.
§ 10
Rada vedoucího národního výboru, jejímž
opatřením (§ 5 odst. 2) byl majetek podniku
svěřen do správy, zároveň určí, které závazky
patřící k tomuto majetku přecházejí na pod-
nik. Jestliže se převádí správa národního ma-
jetku na podnik dohodou, upraví se přechod
závazků v této dohodě. Závazky přejdou na
podnik dnem převzetí majetku; přechodem
závazků se dosavadní dlužník zprošťuje, při-
volení věřitele není třeba.
§ 11
(1) Rada vedoucího národního výboru může
z podniku vyjmout majetek nebo závazek a
učinit o něm jiná opatření, zejména převést
správu majetku nebo závazek na jiný podnik
jí podřízený. Převod správy majetku nebo
převod závazku na podnik, jehož sídlo je
v obvodu jiného národního výboru, lze provést
v dohodě s radou tohoto národního výboru; to
platí i v případech, v nichž se majetek nebo
závazek převádí na jinou organizaci podříze-
nou národnímu výboru než organizaci míst-
ního hospodářství.
5
(2) Rada vedoucího národního výboru může
též vyjmout z podniku majetek nebo závazek
a převést správu majetku nebo závazek v do-
hodě s příslušným ministrem nebo jiným ve-
doucím ústředního úřadu do jeho pravomoci.
(3) Přechodem závazků se dosavadní dlužník
zprošťuje; přivolení věřitele není třeba.
Ředitel podniku
§ 12
(1) Činnost podniku řídí a organizuje ředi-
tel, který je v čele podniku, zastupuje jej a
jedná jeho jménem. Jmenuje a odvolává ho
rada vedoucího národního výboru po vyjádření
příslušného odborového orgánu. Jmenování a
odvolání ředitele se provádí písemně.
(2) Na jmenování, odvolání a propuštění ře-
ditele se nevztahují předpisy o spolupůsobení
závodního výboru základní organizace Revo-
lučního odborového hnutí při přijímání za-
městnanců, jejich zařazování na pracovní mís-
ta a jejich propouštění. K jmenování a pro-
puštění ředitele není třeba souhlasu příslušné-
ho odborů rady okresního národního výboru.
Odvoláním nebo vzdáním se funkce pracovní
poměr ředitel nezaniká; o jeho zániku platí
obecné předpisy.
(3) Ředitel podniku zejména řídí sestavo-
vání plánu podniku, schvaluje jej a zajišťuje
jeho plnění, dbá, aby zaváděním nejnovější
techniky a zlepšováním organizace práce ne-
ustále rostla produktivita práce v podniku,
pečuje o zlepšování organizace podniku a
úrovně jeho řízení, řídí výběr, rozmísťování
a výchovu kádrů, dbá o zachovávání státní
disciplíny, smluvní, finanční, technologické a
pracovní kázně, o zachovávání mzdových
předpisů, řádnou správu národního majetku
a pečuje o ochranu zdraví a bezpečnost při
práci.
(4) Za řádnou činnost podniku a za splnění
jeho úkolů odpovídá ředitel radě vedoucího
národního výboru.
(5) Ředitel rozhoduje ve věcech týkajících
se řízení podniku samostatně, pokud rozhod-
nutí v některé věci není vyhrazeno radě ve-
rodního výboru nebo z jejího pověření ve-
doucímu některého orgánu rady.
(6) Práva a povinnosti ředitele podrobněji
upraví statut (§ 25).
§ 13
(1) Při řízení podniku ředitel úzce spolupra-
cuje s odborovou organizací, s niž projedná-
vá všechny důležitě výrobní otázky a otázky
dotýkající se zaměstnanců podniku.
6
(2) Ředitel je povinen v těsné spolupráci
s odborovou organizací zejména rozvíjet or-
ganizátorskou a výchovnou činnost a vytvářet
předpoklady pro stále širší účast pracujících
na řízení podniku, především při sestavování
plánu a kontrole jeho plnění, jakož i při sprá-
vě a ochraně národního majetku. Je povinen
využívat zkušeností pracujících, podporovat
iniciativu a kritiku pracujících, dbát jejich
připomínek a vyvozovat z nich neprodleně
závěry. K dosažení těchto cílů je povinen
spolupůsobit při organizování výrobních po-
rad, socialistického soutěžení a hnutí vyná-
lezců a zlepšovatelů.
(3) Zlepšování a rozšiřování služeb, oprav,
údržby a výroby místního významu poskyto-
vaných obyvatelstvu vyžadují, aby ředitel při
řízení podniku dbal kritických připomínek ob-
čanů a jejich podnětů směřujících ke zlepšení
práce podniku.
§ 14
Ředitel podniku uplatňuje v rámci platných
předpisů takové podněty hmotné zaintereso-
vanosti všech složek a pracovníků podniku
na výsledcích jejich práce, které povedou ke
zvyšování jakosti a množství výrobků, služeb
a výkonů zajišťujících potřeby obyvatelstva
a ke stálému zvyšování produktivity práce.
Zaměstnanci podniku
§ 15
(1) Pracovní a mzdové poměry zaměstnanců
podniku se řídi ustanoveními platnými pro za-
městnance, na které se vztahují předpisy
o státní mzdové politice.
(2) O součinnosti závodního výboru základ-
ní organizace Revolučního odborového hnutí
při úpravě pracovních a mzdových poměrů
zaměstnanců a jiných důležitých otázek tý-
kajících se zaměstnanců platí zvláštní usta-
novení.
§ 16
(1) Společný zájem podniku a jeho zaměst-
nanců na úspěšném plnění úkolů podniku a
pracovních povinností vyjadřuje pracovní řád,
který vydá ředitel podniku v dohodě s pří-
slušným orgánem Revolučního odborového
hnutí podle vzorového pracovního řádu. Vzo-
rový pracovní řád vydá vláda na návrh
Ústřední rady odborů. Pracovní rád je závaz-
ný, jakmile byl v podniku řádně vyhlášen.
(2) Za porušení pracovních povinností lze
ukládat zaměstnancům kárná opatření, a to
důtku, veřejnou důtku nebo dočasné převe-
dení k jiné práci až na dobu 3 měsíců. Uklá-
dání důtky a veřejné důtky řediteli podniku
upraví podrobněji statut (§ 25); ukládání kár-
7
ných opatření ostatním zaměstnancům upraví
podrobněji pracovní řády podle zásad vyme-
zených vzorovým pracovním řádem.
§ 17
(1) Ředitel podniku uzavírá jménem podniku
se zaměstnanci zastoupenými příslušným or-
gánem Revolučního odborového hnutí kolek-
tivní smlouvu. Kolektivní smlouva zejména
stanoví, jak budou zajišťovány hlavni pláno-
vaně úkoly podniku, jak bude uplatňována
pokroková technika, technologie, organizace
práce, zásady mzdové politiky a hmotné za-
interesovanosti jednotlivců i kolektivů, roz-
počet podnikového fondu pracujících, jakož
i vzájemné závazky vedení a zaměstnanců za-
měřené ke zvyšování produktivity práce,
k zhospodárnění činnosti podniku, k zvyšo-
vání bezpečnosti při práci a k prohlubování
péče o pracující po stránce sociální, zdravotní
a kulturní.
(2) V provozovnách a dílnách se uzavírá
mezi vedoucími těchto útvarů a příslušným
orgánem základní organizace Revolučního
odborového hnutí úmluva, která řeší otázky
plnění základních plánovaných úkolů a péče
o zaměstnance podle jednotlivých provozoven
a dílen.
(3) Ředitel podniku a příslušné orgány zá-
kladní organizace Revolučního odborového
hnutí kontrolují a projednávají plnění povin-
ností stanovených kolektivní smlouvou a
úmluvou a odpovídají za jejich splnění. Spory
vzniklé z plnění kolektivní smlouvy a úmluvy
rozhodují společně orgán nadřízený podniku
a vyšší odborový orgán.
(4) Podrobnosti o kolektivních smlouvách
a úmluvách stanoví Ústřední rada odborů.
Zásady řízení a hospodaření podniku
§ 18
Při řízení podniku se ve vzájemném souladu
uplatňují základní zásady platné pro řízení
socialistického hospodářství. Zejména je tře-
ba, aby se při veškeré činnosti podniku uplat-
ňovala zásada plánovitosti, aby všechny hos-
podářské otázky byly řešeny v jednotě
s jejich politickou stránkou a danou hospo-
dářsko-politickou směrnicí, aby se na vyšších
organizačních stupních soustřeďovalo řízení
zásadních otázek, kdežto řízení ostatních otá-
zek bylo účelně decentralizováno tak, aby
nižší orgány mohly uplatňovat vlastní iniciati-
vu, dále aby vedení podniku a jeho organizač-
ních útvarů bylo svěřováno pouze jedinému
vedoucímu a aby byla rozšiřována účast pra-
cujících na řízení.
8
§ 19
Podnik hospodaří podle zásad chozrasčotu
při uplatnění základní zásady uhrazovat vý-
daje podniku vlastními jeho příjmy a zlepšo-
vat výsledky hospodaření vhodnými podněty
hmotné zainteresovanosti. Uvnitř podniku se
uplatňuje vnitropodnikový chozrasčot.
Změny v organizaci podniku
§ 20
Vedoucí národní výbor může převést pod-
nik po vyjádření rady národního výboru vyš-
šího stupně do působnosti jiného národního
výboru v dohodě s tímto národním výborem.
§ 21
(1) Vedoucí národní výbor může po vyjádře-
ní rady národního výboru vyššího stupně
sloučit podnik s jiným podnikem nebo provést
splynutí dvou nebo více podniků v nový pod-
nik, podnik rozdělit nebo zrušit. Týkají-li se
uvedená opatření podniků podléhajících růz-
ným vedoucím národním výborům, provádějí
je tyto národní výbory ve vzájemné dohodě.
(2) Slučovaný a rozdělený podnik, jakož
i splynuvší podniky zanikají dnem, ke které-
mu byl do podnikového rejstříku zapsán pod-
nik vzniklý v důsledku tohoto sloučení, roz-
dělení nebo splynutí.
§ 22
Rada nadřízeného krajského národního vý-
boru po vyjádření rady vedoucího národního
výboru může vyjmout podnik z organizace
podle tohoto zákona a převést podnik do jiné
působnosti v dohodě s ministrem nebo jiným
vedoucím ústředního úřadu, do jehož působ-
nosti se podnik převádí.
§ 23
Změny v organizaci podniků podle předcho-
zích ustanovení lze provést jen po vyjádření
příslušného odborového orgánu.
§ 24
Jestliže rada vedoucího národního výboru
neučiní při zrušení podniku opatření o veške-
rém majetku a všech závazcích zrušeného
podniku, provede se jeho likvidace podle
zvláštních předpisů vydaných ministerstvem
financí.
§ 25
Statut podniků
Rady krajských národních výborů vydají
v dohodě s krajskými výbory příslušného od-
9
borového svazu podle zásad stanovených
vládou statut podniků místního hospodářství.
Statut podrobněji upraví zejména právní po-
měry, organizaci, činnost podniků, jakož i ří-
zení podniků národními výbory a jejich vý-
konnými orgány.
Oddíl 2
Jiné organizační formy místního hospodářství
§ 26
Rozpočtově organizace místního
hospodářství
(1) Jestliže by zřízení podniku nebylo
hospodárné a účelné, buď proto, že jde
o poskytování bezplatných služeb, jimiž je
uspokojována v obecném zájmu společenská
potřeba, nebo proto, že poskytované služby
placené obyvatelstvem jsou malého rozsahu,
zřídí národní výbor k jejich obstarávání roz-
počtovou organizaci místního hospodářství.
(2) v čele rozpočtové organizace místního
hospodářství je vedoucí; jmenuje a odvolává
ho rada vedoucího národního výboru, jíž je
také za splnění svých povinností a úkolů ulo-
žených rozpočtové organizaci místního hos-
podářství odpověden.
§ 27
Zařízení národního výboru
Je-li rozsah poskytovaných služeb tak ne-
patrný, že by nebylo hospodárně zřizovat pod-
nik ani rozpočtovou organizaci místního hos-
podářství, zajišťuje je národní výbor ve svých
zařízeních.
§ 28
Drobné provozovny
(1) Národní výbory mohou za přímé a aktivní
účasti občanů zajišťovat drobné opravy, služ-
by a údržbu a využití místních zdrojů surovin
v drobných provozovnách národních výborů.
(2) Drobné provozovny mohou národní vý-
bory zřizovat však jen tam, kde nelze účelně
zajišťovat činnosti uvedené v odstavci 1 hos-
podářskou nebo rozpočtovou organizací míst-
ního hospodářství, zařízením národního vý-
boru nebo jinou organizací státního nebo
družstevního sektoru.
(3) Drobná provozovna národního výboru
provádí svou činnost především pro obyvatel-
stvo obce, kde je zřízena, nebo pro obyvatel-
stvo nejbližšího okolí, a to zásadně pomocí
místních pracovních sil. Celkové náklady pro-
vozovny mají být kryty jejími vlastními pří-
jmy a mzdově náklady mají být zpravidla
kryty příjmy od obyvatelstva.
10
§ 29
Společná ustanovení
(1) Rozpočtově organizace místního hospo-
dářství, zařízení a drobné provozovny národ-
ních výborů zřizuje vedoucí národní výbor
po vyjádření rady národního výboru vyššího
stupně a příslušného odborového orgánu.
(2) Rozpočtové organizace místního hospo-
dářství, zařízení a drobné provozovny národ-
ních výborů nejsou právnickými osobami.
Právní poměry, organizaci, činnost a jejich
řízení národními výbory a jejich výkonnými
orgány podrobněji upraví ministerstvo finan-
cí ve spolupráci s příslušnými ústředními úřa-
dy a orgány a s radami krajských národních
výborů.
ČÁST III
Technický rozvoj místního hospodářství
§ 30
(1) V oborech, pro které nezajišťuje tech-
nický rozvoj jiná instituce nebo kde nelze vý-
sledků práce orgánů jiných resortů použít
v místním hospodářství přímo, je technický
rozvoj místního hospodářství zajišťován vý-
vojovými pracovišti zřizovanými ve vhodných
podnicích místních hospodářství.
(2) Náplň, organizaci a způsob práce vývo-
jových pracovišť vymezí statut vývojových
pracovišť, který vydá orgán obstarávající spo-
lečně záležitosti místního hospodářství.
ČÁST IV
Ustanovení všeobecná, přechodná
a závěrečná
§ 31
Poradenskou a koordinační činnost pro vý-
konné orgány národních výborů a některé
společně záležitosti místního hospodářství ob-
starává orgán zřízený podle zvláštních před-
pisů.
§ 32
O správě národního majetku v organiza-
cích místního hospodářství a o jejich pohle-
dávkách platí zvláštní předpisy, pokud není
úprava obsažena v tomto zákoně. Zvláštní
předpisy platí také o plánováni, financování,
materiálně technickém zásobování, účetní evi-
denci a statistice.
§ 33
Pravomoc stanovit u znárodněného podni-
ku přenechaného k začlenění do podniku
místního hospodářství rozsah znárodnění pří-
sluší výkonným orgánům krajských národ-
ních výborů.
11
§ 34
(1) Zrušuje se zákon č. 105/1953 Sb., o míst-
ním průmyslu a komunálním hospodářství.
(2) Zrušují se dále
vyhláška ministerstva místního hospodář-
ství č. 22/1955 Ú. l., kterou se vydává statut
podniků místního průmyslu,
vyhláška ministerstva místního hospodář-
ství č. 23/1955 Ú. l., kterou se vydává statut
podniků komunálního hospodářství, a
vyhláška ministerstva místního hospodář-
ství č. 24/1955 Ú. l., kterou se vydává statut
krajských odbytových a zásobovacích zákla-
den místního hospodářství,
a to dnem, kdy nabudou účinnosti statuty
vydané podle tohoto zákona.
§ 35
Tento zákon nabývá účinnosti ode dne
1. ledna 1960; provedou jej všichni členové
vlády.
Důvodová zpráva
Část všeobecná
Splnění směrnice dané XI. sjezdem Komu-
nistické strany Československa - v nejkratší
době všestranně rozšířit a zkvalitnit služby
placené obyvatelstvem - předpokládá, aby
především národní výbory věnovaly tomuto
úkolu zvýšené úsilí a služby obyvatelstvu za-
bezpečovaly pracovními silami a materiálem.
Nebývalý růst výrobních sil a socialistic-
kých výrobních vztahů spolu se změnami
uskutečněnými v řízení našeho hospodářství,
vytvářejí příznivé podmínky k úspěšnému
splnění tohoto úkolu. Důsledným uplatněním
zásady demokratického centralismu v řízení
hospodářství došlo k výraznému posílení pra-
vomoci a zvýšení odpovědnosti národních vý-
borů a podniků. Národní výbory mohou při ří-
zení podniků a organizací přihlížet k místním
podmínkám a zajišťovat nejúčinněji účast a
iniciativu pracujících na správě a řízení hos-
podářství; proto je do jejich působnosti pře-
váděno řízení dalších hospodářských úseků.
Jedním z významných hospodářských úse-
ků, který byl od počátku svěřen do řízení ná-
rodních výborů, je místní hospodářství, jehož
organizace zajišťují služby, opravy, údržbu a
výrobu místního významu.
Zajišťování těchto úkolů má značný hospo-
dářský význam. V současně době existuje asi
1.800 podniků a organizací místního hospo-
dářství, v nichž je zaměstnáno asi 330.000
pracovníků. Roční výkony podniků a organi-
zací místního hospodářství převyšují částku
10 miliard Kčs. K tomu je nutno přičíslit více
než 20.000 provozoven, jichž prostřednictvím
národní výbory rovněž zajišťují drobné služ-
by, opravy, údržbu a výrobu pro obyvatelstvo.
Odlišnost místního hospodářství od jiných
hospodářských úseků je dána jeho vývojem
a povahou činností, které zajišťuje. Místní
hospodářství jako samostatný hospodářský
úsek vznikalo od r. 1949 začleňováním pod-
niků národních výborů, majetkových podstat
pod národní správou, některých znárodně-
ných podstat a hlavně začleňováním soukro-
mých živností. Postupem doby vznikla z těch-
to různorodých základů čtyři odvětví místního
hospodářství - komunální služby, místní sta-
vebnictví, místní průmysl a bytové hospo-
dářství.
Podniky a organizace místního hospodářství
poskytují obyvatelstvu služby a výkony nej-
rozmanitějšího druhu, mnohdy v malých, ko-
munikačně odlehlých místech; jde často
12
o drobně, časově omezeně služby, prováděné
řemeslným způsobem.
Tím se místní hospodářství liší od jiných
hospodářských úseků, a proto bylo účelně již
od počátku podniky a organizace místního
hospodářství podřídit národním výborům. Jen
tak lze zajistit využití tvůrčí iniciativy pra-
cujících, která je jedním ze základních před-
pokladů podstatného rozšíření a zlepšení
slu-
žeb obyvatelstvu. Ministerstvo a pověřenectvo
místního hospodářství byly proto zrušeny.
Místní hospodářství má značný politický
dosah, poněvadž činnosti zajišťované organiza-
cemi místního hospodářství se dotýkají bez-
prostředně zájmů občanů a přispívají ke zvy-
šování životní úrovně obyvatelstva.
Právní poměry týkající se místního hospo-
dářství jsou upraveny zákonem č. 105/1953
Sb., o místním průmyslu a komunálním hos-
podářství. Tento zákon svěřuje budování a ří-
zení podniků a organizací místního hospo-
dářství národním výborům, řízení v zásadních
otázkách však vyhrazuje ministerstvu, které
bylo také za rozvoj místního hospodářství
vládě odpovědno. Dosavadní zákon nemůže
stačit v době, kdy se změnil systém řízení ce-
lého našeho hospodářství, kdy hospodářství
spravované národními výbory je nově upra-
veno tak, aby bylo dosaženo jeho vyšší ekono-
mické účinnosti, kdy na řízení hospodářství
se aktivně zúčastňují masy pracujících a kdy
se zvyšuje pravomoc vedoucích podniků. Zá-
kon č. 105/1953 Sb. neumožňuje, aby formy
podnikání byly pružně přizpůsobovány zvýše-
ným nárokům občanů na rozšíření a zlepšení
služeb.
Vydání nového zákona, který bude podkla-
dem i pro vydání nových statutů podniků
místního hospodářství, je proto politicky a
hospodářsky odůvodněno. Nový zákon o míst-
ním hospodářství vychází ze stavu, který se
vytvořil po změnách dotýkajících se jak celé-
ho našeho hospodářství, tak i zvlášť místního
hospodářství.
Vyjadřuje plnou odpovědnost národních
výborů při zajišťování služeb, oprav, údržby
a výroby místního významu. Národní výbory
při zajišťování úkolů na úseku místního hos-
podářství přihlížejí nejen k místním podmín-
kám a potřebám, ale i k zájmům celostátním,
řídíce se státním plánem rozvoje národního
hospodářství, státním rozpočtem, směrnicemi
vlády a nadřízených národních výborů. Osno-
va posiluje pravomoc vedoucích podniků, za-
jišťuje přímou a aktivní účast pracujících na
řízení místního hospodářství, především pro-
střednictvím odborových organizací. Připouští
možnost, aby národní výbory výjimečně orga-
nizovaly zajišťování služeb a výkonů místního
významu v tzv. drobných provozovnách ná-
rodních výborů, jejichž organizace a hospo-
daření jsou upraveny tak, aby mohly vedle
podniků a jiných organizací místního hospo-
dářství pohotově a pružně zajišťovat služby
obyvatelstvu při nejvyšším využití iniciativy
občanů a místních surovinových i pracovních
zdrojů. Osnova také určuje, jak jsou řešeny
otázky rozvoje místního hospodářství v no-
vých podmínkách řízení místního hospodář-
ství. Osnova vychází z předpokladu, že pora-
denskou a koordinační činnost pro výkonné
orgány národních výborů a některé společně
záležitosti místního hospodářství je nutno za-
jišťovat zvláštním orgánem. Takovým orgá-
nem je Správa pro rozvoj místního hospodář-
ství zřízená vládním nařízením ze dne 23. říj-
na 1959, o zřízení Správy pro rozvoj místního
hospodářství.
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na
družstva zřízená podle zák. č. 53/1954 Sb.,
o lidových družstvech a družstevních organi-
zacích. Koordinaci činností organizací míst-
ního hospodářství a činnosti uvedených druž-
stev, popř. jiných organizací socialistického
sektoru a poskytování potřebné pomoci uve-
deným organizacím obstarávají ve svých ob-
vodech národní výbory při plnění úkolů, které
jim v tomto směru ukládá ustanovení § 9 zá-
kona č. 13/1954 Sb., o národních výborech.
Provedení zákona nebude znamenat zvýšení
výdajů pro státní rozpočet.
Část zvláštní
K části I
§ 2 osnovy obsahuje výčet hlavních úkolů,
které jsou plněny organizacemi místního hos-
podářství ve čtyřech hlavních odvětvích míst-
ního hospodářství.
V odvětví komunálních služeb
jsou především obyvatelstvu poskytovány
služby nejrozmanitějšího druhu. V oboru
zdravotně technických a jiných služeb jsou
to například prádelny, čistírny, holičství a ka-
deřnictví, lázně, plovárny, úklid, pohřební
služby; dále zahradnictví (pěstování zeleniny
a květin), fotoslužba. V oboru městské do-
pravy obstarávají komunální služby městskou
a místní dopravu (elektrické dráhy, trolejbu-
sová a autobusová doprava autodrožky, ná-
kladní automobilová doprava apod. ). Vnější
úpravou obcí se rozumí např. čištění měst,
odvoz popela a smetí, zřizování a udržování
sadů, veřejně osvětlení a péče o výstavbu a