Na základě jednomyslného souhlasu všech delegací, po ostrém boji ve všeobecné rozpravě bylo zařazeno projednání sovětského návrhu na plénum Valného shromáždění OSN. To znamená významné vítězství Sovětského svazu i všech, kdož jeho návrh bezvýhradně podporovali, a porážku imperialistických zemí, jejichž delegace na Valném shromáždění se pokoušely projednávání "Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům" v plénu zabránit.

Představitelé západních velmocí a jiných západních zemí se zpočátku pokoušeli proti návrhu na likvidaci zbytků kolonialismu vystupovat. Snažili se kolonialismus obhájit a líčit jej jako "civilizační proces", jako přípravu lidu podmaněných zemí ke svobodě a samostatnosti, dokonce označovat kolonizátory jako nositele pokroku.

Ovšem delegáti asijských a afrických států ve svých projevech pranýřovali kolonialismus a přinášeli nesčetná fakta o vykořisťování a o nelidských podmínkách, ve kterých jejich národy žily za koloniální nadvlády a ve kterých dosud žijí desítky miliónů lidí.

Pod tíhou těchto důkazů museli obhájci kolonialismu zvolit jinou taktiku. Pokoušeli se dokázat, že kolonialismus je mrtev, že již neexistuje. Hlásali otřepanou teorii, že jejich kolonie nejsou vlastně již žádnými koloniemi, nýbrž "zámořskými provinciemi" se stejnými právy jako mateřská země. Naproti tomu chtěli provokovat tím, že socialistické země jsou prý v koloniálním postavení vůči Sovětskému svazu.

Tyto jejich pokusy nemohou nic změnit na skutečnosti, že v řadě zemí ještě vládne koloniální teror, že jsou tam ignorována nejzákladnější lidská práva, že tam existuje rasismus, bezohledné vykořisťování. Nelze vyvrátit, že 70 miliónů lidí v Africe, Asii a Latinské Americe ještě trpí pod botou kolonizátorů, což otřesně světu připomínaly nedávné masakry v Jižní Rhodesii. Stejně tak nezmění nic na skutečnosti, že socialistické země jsou svobodné a nezávislé, že jsou samostatné a že vzájemné vztahy mezi nimi jsou rovnoprávné a jsou prodchnuty duchem bratrského přátelství, vzájemné pomoci a spolupráce. Proto, že vztahy socialistických zemí se Sovětským svazem jsou postaveny na těchto zásadách, proto den ode dne sílí celý socialistický tábor, sílí každá jednotlivá socialistická země. (Potlesk.) Proto jsme také stále bohatší svým hospodářským, kulturním životem i svou životní úrovní.

Vycházejíce z vašich zásad kolonialismu, páni kolonisátoři, museli bychom být velmi chudou zemí, tak jako jsou i chudé země, které jste nedávno opustili a které po vašem desetiletém a staletém panství musí začínat z ničeho, zatímco vy jste bohatí právě proto, že lid těchto zemí na vás pracoval, že jste měli v rukou jejich přírodní bohatství.

A my zatím přece jen tak chudí nejsme. Naše průmyslová výroba je dnes čtyřnásobně vyšší proti roku 1937. Dobré výsledky našeho národního hospodářství se příznivě rozrůstají do všech úseků lidské činnosti u nás. Životní úroveň rok od roku roste, podobně, jako roste vzdělání lidu. Sociální zabezpečení zdaleka nemáte takové jako my. Naše země je silná nejen hospodářsky, ale i politickým přesvědčením a jednotou svého pracujícího lidu. (Potlesk.)

Tento rozmach naší země jsme si zabezpečili vlastní prací, přátelskou spoluprací právě se Sovětským svazem, spoluprací s našimi přáteli a spojenci, socialistickými zeměmi. (Potlesk.) Na tento rozmach jsme si nikde nepůjčili, najmě na Západě ne. Žádné dluhy jsme neudělali, ani je nemáme. A naopak, pokud platíme dnes dluhy, platíme jen západním spojencům bývalé buržoazní republiky, která si od nich vypůjčila, a kterou oni v roce 1938 opustili a nechali na holičkách. Skutečnost je taková, že my můžeme a snažíme se pomáhat a pomáháme slabě rozvinutým zemím, aby mohly rychleji industrializovat svou zemi.

Toho všeho by země úpící pod koloniálním jhem, ať již kolonialismu starého typu nebo kolonialismu nového typu, jak vy o něm hovoříte, toho by naše země přece nemohla dosáhnout. A proto ty různé týdny "porobených národů", plány na jejich "osvobození" nejsou ničím jiným než vaše bláhové sny, než hrubým vměšováním do našich vnitřních věcí.

Náš pracující lid je šťasten, že se zbavil vaší "svobody", která milióny lidí u vás i v zemích, které ještě zotročujete, odsuzuje k bídě, k rasovému útlaku, k zaostalosti a pověrám. Musíte se již jednou smířit s tím, že národ, který z šedesáti pěti procent tvoří dělnická třída - a to zkušená v mnoha desítkách let společenského vývoje, vyzrálá dělnická třída - dále pak silná vrstva pokrokového rolnictva a inteligence, že tento národ se již definitivně rozloučil s kapitalismem a s vaším pojetím tak zvané svobodné demokracie. (Dlouhotrvající potlesk.) Tento národ také nezapomněl na zkušenosti z vaší politiky roku 1938, a to vedlo také k vytvoření jeho pevné politické jednoty. Vezměte na vědomí, že vám nepomůže ke změně ani tolik hýčkaný a pěstovaný bundeswehr, s nímž počítáte jako s četníkem nebo - řečeno v našem pojetí na základě našich zkušeností - jako s gestapem Evropy. Budete-li si ho dále tak pěstovat a vychovávat, myslím, že jeho gestapácké manýry ucítíte dříve vy. My ne!

Proto obviňuje-li Západ Sovětský svaz z kolonialismu, prosím, ať tedy tyto formy, které tak prospívají rozvoji socialistických zemí, uplatní vůči slabě rozvinutým zemím. Jsem přesvědčen, že by tyto země tuto formu kolonialismu od západních velmocí velmi vřele přijali. Ovšem pak by přestal kapitalismus být kapitalismem, jehož podstatou je vykořisťování nejen jednotlivce, ale i celých národů.

Samou praxí je již dávno rozbita i "teorie" o tak zvané neschopnosti národů samy si vládnout. Názorné příklady desítek bývalých koloniálních zemí, které vstoupily na cesty nezávislosti a budování svého hospodářství a rozvoje kultury, dokazují, že osvobozené národy rychle odstraňují následky kolonialismu a úspěšně spravují svůj stát. Nakonec se na Valném shromáždění OSN snažily zachránit neudržitelnou situaci odpůrců sovětského návrhu Spojené státy americké. Jako hlavní představitelé novodobého kolonialismu se pokoušely zastřít podstatu sovětského návrhu tím, že vyzdvihovaly jednostranně otázku finanční pomoci bývalým koloniím, zatímco skutečnou a všech podmínek prostou podporu při upevňování politické a hospodářské nezávislosti nových států chtěly odsunout na vedlejší kolej. Nikdo u nás ovšem nezůstává na pochybách, jaké cíle touto nabídkou dolarové pomoci - která ostatně je zcela mizivá - Spojené státy sledují.

Je pravda, že nově vzniklé nezávislé země potřebují pomoci. Avšak za touto pomocí se nesmějí skrývat novokolonialistické cíle, nesmějí se za ní skrývat pokusy spoutat nové státy hned na začátku jejich cesty nerovnoprávnými smlouvami či jinými diktáty politického nebo vojenského charakteru.

"Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům", navržená Sovětským svazem, směřuje proti jakékoliv formě kolonialismu - staré či nové. Žádá, aby se novým nezávislým státům dostalo pomoci v zájmu co nejrychlejšího překonávání následků koloniální poroby, aby lid těchto zemí mohl budovat a rozvíjet svůj vlastní průmysl, plně využíval ke svému prospěchu přírodního bohatství, překonal rychle jednostrannost zeměření svého hospodářství. Aby mohl rozvíjet zemědělskou výrobu, vytvářel si všechny podmínky pro růst vzdělání, kultury a pro péči o zdraví člověka.

Právě těmito hledisky skutečné pomoci se řídí země socialistického tábora, což ve svých projevech na Valném shromáždění OSN ukázali a ocenili zástupci řady států Afriky, Asie a Latinské Ameriky.

Jak jsem již hovořil, také Československá socialistická republika účinně pomáhá národům, které se zbavují koloniální nadvlády. Boj proti kolonialismu a pomoc málo vyvinutým zemím je jednou ze stěžejních zásad naší zahraniční politiky.

Tato linie se v činnosti naší delegace na patnáctém Valném shromáždění OSN projevila nejenom tím, že jsme v diskusi i v hlasování bezvýhradně podpořili sovětský návrh Deklarace, ale i v předložení vlastního návrhu souvisícího s definitivní likvidací kolonialismu. Je to "Výzva k maximální podpoře úsilí nově vzniklých států a upevnění jejich nezávislosti".

V duchu této linie pracovala a pracuje delegace Československé socialistické republiky ve všech orgánech OSN, jejichž činností se naši zástupci zúčastní.

Naši ochotu a odhodlání podporovat nově vzniklé státy v jejich rozvoji jsme tlumočili představitelům těchto států, s nimiž jsem jako vedoucí československé delegace na Valném shromáždění měl různá setkání a rozhovory. Byly to přátelské rozhovory, při nichž se potvrzovalo, že naše spolupráce s novými nezávislými státy je oboustranně prospěšná a že jejím výsledkem je přátelství mezi lidem Československa a lidem těchto států. Přátelství, které přispívá k zachování a upevňování světového míru. S cílem dále rozvíjet naše přátelské vztahy byla při těchto rozhovorech vyslovena i některá pozvání k vzájemným návštěvám nejvyšších představitelů. V době příhodné pro obě strany uvítá náš lid v naší zemi předsedu vlády Kubánské republiky pana Fidela Castra, presidenta Ghany pana Nkrumaha, presidenta Sjednocené arabské republiky pana Násira, šéfa vlády Kambodže prince Sihánuka a další státníky. (Potlesk.) Náš lid je v naší zemi velmi srdečně přivítá. Umožníme jim, aby poznali naši socialistickou zemi a bohaté výsledky práce našeho lidu, budovatele vyspělé socialistické společnosti. Podobně se také nám dostalo pozvání k návštěvě řady přátelských zemí, což jsme s poděkováním přijali. Myslíme, že vzájemné poznání zemí a rozhovory mohou přispívat k rozvíjení vzájemného přátelství i politice mírového soužití.

Soudruzi poslanci,

již z tribuny Valného shromáždění OSN jsem jménem vlády a všeho lidu Československa pozdravil všechny národy, které vítězně stanuly na prahu své svobody a nezávislosti, které se vymanily z koloniálního otroctví. Dovolte mi, abych i z tribuny Národního shromáždění Československé socialistické republiky tlumočil těmto národům přátelský pozdrav a přál jim v jejich úsilí o upevnění svobody a nezávislosti a v rozvoji jejich zemí nejlepší úspěchy. (Bouřlivý potlesk.)

Soudruzi a soudružky,

vítězným postupem socialismu a komunismu, stále rychlejším rozpadem koloniální soustavy, osvobozováním nových a nových národů z područí imperialistického vykořisťování se vytvořil nový poměr sil ve světě. Tento proces počal před čtyřiceti třemi roky vítězstvím dělníků a rolníků ve Velké říjnové socialistické revoluci v Rusku. Od tohoto okamžiku se zraky vykořisťovaných a porobených upírají k Sovětskému svazu, k socialismu, který se stal jejich nadějí, příkladem jejich boje a příštího života. S rostoucími úspěchy sovětských pracujících v budování komunismu a pracujících lidově demokratických zemí ve výstavbě socialismu roste také uvědomění, odhodlání všech porobených a utlačovaných v jejich boji za svobodu, demokracii a nezávislost.

V poslední době se ve světě zformovala široká protiimperialistická fronta, v jejímž čele stojí Sovětský svaz. Tato síla, která se opírá o tužby pracujících, kteří chtějí svobodu, nezávislost a mír, je významným činitelem ovlivňujícím mezinárodní vývoj, je odrazem stále měnícího se poměru sil ve světě ve prospěch společenského pokroku.

V historii lidstva dosud nevídaný postup a rozmach nové společnosti, rozkvět tvůrčích sil dělnické třídy, pracujícího rolnictva a inteligence v socialismu je charakteristickým rysem současné epochy. Přechod od kapitalismu k nové, lepší a dokonalejší společnosti, v níž nebude vykořisťování člověka člověkem, se stal programem stamiliónových vrstev všech národů na celém světě. Nic a nikdo nemůže zastavit tento postup, nikdo nemůže umlčet hlas, touhu a boj utiskovaných národů za mír, za lepší život.

Z toho vycházel Sovětský svaz, když kritizoval jednostrannost práce aparátu a orgánů OSN, které neodpovídají změněné situaci ve světě. Aparát a orgány OSN jsou dosud nástrojem k uplatňování a prosazování cílů západních velmocí, kapitalistické skupiny států. Nejčerstvější svědectví o tom podává počínání aparátu OSN v čele s generálním tajemníkem panem Hammarskjôldem v Kongu.

Postavili jsme se plně za stanovisko Sovětského svazu, že nadešla doba, kdy je možno a nutno vytvořit orgány OSN odpovídající nové situaci a nahradit generálního tajemníka jako jednotlivce tříčlenným sekretariátem. Jsme pro to, aby tento sekretariát byl složen ze zástupců tří skupin států zastoupených v OSN, a to skupiny socialistické, skupiny kapitalistické a skupiny neutrální. Tím by se likvidovala jednostrannost, s níž si počíná dnešní generální tajemník, který je představitelem kapitalistického bloku, a bylo by nastoleno kolektivní posuzování a rozhodování. Přihlíželo by se k zájmům všech skupin států i každého státu zvlášť a nebylo by možné opakovat pod hlavičkou OSN jednostranné akce generálního tajemníka, prováděné v zájmu USA a kapitalistických mocností.

Tyto podněty a návrhy se staly předmětem zlobné a až překvapivě nenávistné kampaně ze strany různých kruhů Spojených států amerických a jejich spojenců. Nemohlo tomu být ani jinak. Vždyť návrhy sovětské delegace týkající se nutných změn v sekretariátu Spojených národů hrozí znemožnit do budoucna dosavadní praxi západních mocností, které přiřkly generálnímu tajemníkovi a jeho sekretariátu úlohu svých oddaných pomahačů.

Podle Charty byla Organizace spojených národů vytvořena jako středisko, které má harmonizovat snahy národů světa o udržení míru a bezpečnosti. Organizace spojených národů má být prostředkem k tomu, aby otázky mezinárodních vztahů byly řešeny podle zásad mírového soužití. A k tomu ovšem musí být také přizpůsobena organizační struktura výkonného aparátu Organizace spojených národů.

Jednání Valného shromáždění ukázalo, že o naléhavé potřebě změn ve struktuře aparátu a v personálu OSN jsou přesvědčeny nejen socialistické země, ale i řada druhých zemí, především nezávislé státy Asie a Afriky.

Soudruzi poslanci,

řadu bojovných střetnutí mezi silami míru a pokroku a reakčními silami v OSN vyvolal požadavek delegace Sovětského svazu podporovaný nejen delegacemi socialistických zemí, ale i celou řadou dalších delegací, aby v OSN byly zastoupeny všechny státy bez ohledu na jejich společenské zřízení.

Delegace Sovětského svazu v souvislosti s tím vznesla návrh na obnovení zákonných práv Čínské lidové republiky v Organizaci spojených národů a na přijetí Mongolské lidové republiky za člena OSN. Čínská lidová republika je jednou z největších zemí světa. Rok od roku roste i její podíl ve světovém hospodářství, který již dnes daleko převyšuje podíl desítek kapitalistických států, které v OSN zastoupeny jsou, a v nedaleké době převýší i podíl některých kapitalistických mocností.

Bez Čínské lidové republiky nelze řešit žádný vážnější mezinárodní problém. Také sama Organizace spojených národů nemůže mez zastoupení dál plnit to poslání, které od ní lidé celého světa očekávají. Ten, kdo brání obnovení zákonných práv Čínské lidové republiky v OSN, zřejmě usiluje o to, vylučit z rozhodování o mezinárodních problémech zástupce velikého socialistického státu, jako je Čínská lidová republika.

Představitelé Spojených států amerických v OSN při projednávání této otázky se nezastavili před žádnou pomluvou Čínské lidové republiky, Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí. Použili všech forem nátlaku na ty delegace, zejména z neutrálních států, které se stavěly za obnovení zákonných práv Čínské lidové republiky v OSN. Znovu vytáhli starou teorii "dvou Čín" a korunu svému počínání dali tím, že se snažili OSN vnutit jako podmínku pro přijetí Čínské lidové republiky za člena této organizace souhlas s americkou zahraniční politikou a podřízení se agresívním světovládným plánům amerických imperialistů. Jedná se o ostrov Tchaj-wan a řadu dalších otázek.

Na patnáctém Valném shromáždění OSN ještě řada delegací tomuto nevybíravému nátlaku podlehla. Hlasování o obnovení zákonných práv Čínské lidové republiky v OSN však ukázalo, že machinace Spojených států amerických v této otázce mají stále nepříznivější výsledky. Dříve nebo později se Spojené státy ve svém odporu proti obnovení práv Čínské lidové republiky v OSN dožijí porážky. Myslím, já osobně myslím, že toto bylo poslední zasedání OSN, kdy z toho Spojené státy mohly, a to s velkými těžkostmi, vyjít. Vyšly, ale s velmi pošramocenou prestiží v této otázce.

Jsme si jisti, že Čínská lidová republika i Mongolská lidová republika brzy zaujmou v Organizaci spojených národů místo, které jim plným právem náleží. (Potlesk.)

Soudruzi poslanci!

Průběh patnáctého Valného shromáždění Organizace spojených národů a současná mezinárodní situace ukazují, že mírumilovné lidstvo musí ještě zesílit svůj boj proti strůjcům války a za upevnění míru, za to, aby navždycky zvítězila myšlenka mírového soužití mezi národy. Úsilí o nastolení trvalého míru je přední náš úkol. Rostousí naše úspěchy v boji za pokrok a socialismus nám pomáhají, abychom vítězně uskutečnili ušlechtilou tužbu lidstva - žít už navždy bez válek a v míru.

Mírová zahraniční politika naší socialistické republiky, řízená ústředním výborem Komunistické strany Československa a vládou, má v prvé řadě tento cíl na mysli. Vychází z tužeb našeho lidu žít v přátelství a míru se všemi národy, z vůle budovat v míru svůj lepší život. Vychází z učení marxismu-leninismu, kterým se řídíme v naší vnitřní i zahraniční politice.