Ekonomickým výsledkem
tohoto snažení je roční úspora
proti práci ve staré slévárně
asi 13 mil. Kčs, tj. přes milión měsíčně.
A kdyby firma z NSR dodala automatickou linku schopnou provozu,
mohly být úspory, vyplývající
ze zkrácení, ještě vyšší.
I když tato linka byla stavěna jako prototyp, ještě
ani dnes nepracuje s plánovaným výkonem a
bylo třeba hodně práce a důvtipu našich
techniků a dělníků, stejně
tak jako našeho československého kvalitního
materiálu, aby bylo dosaženo alespoň uspokojivých
výsledků. Soudruzi z oddělení investic
n. p. MEZ, jimž byl titul brigáda socialistické
práce za výstavbu slévárny jistě
po právu udělen, předávají
dalším investorům podobných staveb svoje
bohaté zkušenosti.
Proč hovořím
o těchto příkladech? Proto, že v celé
naší vlasti se staví mnoho podobných
a ještě daleko větších staveb investičních
celků. Ať je to stavba Východoslovenských
železáren, Kaučuku Kralupy, Slovnaftu v Bratislavě,
Niklové huti v Seredi, nebo i na sklonku roku zahájená
výstavba mnohasetmiliónové investice chemického
kombinátu Deza ve vsetínském okrese. Domnívám
se, že právě uplatnění socialistických
forem práce na našich investičních stavbách
umožní dosáhnout vysokou efektivnost uváděním
obtížných investic před termínem
do provozu. A to potřebuje naše socialistické
hospodářství, máme-li zajistit nejen
vysokou kulturu výroby, zvýšení a zmodernizování
produkce, ale také splnění úkolu daného
československému průmyslu ústředním
výborem KSČ - dohnat a předehnat vyspělé
kapitalistické státy.
Soudružky a soudruzi poslanci!
Čeká nás v roce
1961 mnoho usilovné práce, chceme-li splnit úkoly
investiční výstavby. K tomu je třeba
především vytvořit podmínky a
to nejen u investorů, ale zejména u podniků
ministerstva výstavby. Bude třeba odvážně
uplatňovat pokrokové metody práce a rozvíjet
socialistickou soutěž. Když my, poslanci, budeme
ve svých volebních obvodech věnovat investiční
výstavbě potřebnou pozornost, třeba
jen účastí na kontrolních dnech, pomůžeme
pracujícím na úseku výstavby investic
splnit tento náročný úkol a sami přitom
získáme cenné zkušenosti pro naši
práci v Národním shromáždění.
Náš státní
rozpočet, který dnes projednáváme,
dává dostatečné finanční
prostředky pro naši investiční výstavbu
v roce 1961. Je to rozpočet mírové výstavby,
pro nějž budeme všichni s radostí hlasovat.
(Potlesk.)
Podpredseda NZ dr. Kyselý:
Dávam slovo poslancovi Klasovi.
Posl. Klas: Vážené
Národní shromáždění, soudružky
a soudruzi poslanci!
Československé strojírenství
se v uplynulých patnácti letech stalo významným
činitelem v rozvoji našeho národního
hospodářství, jakož i v rozvoji
hospodářské spolupráce mezi socialistickými
zeměmi. Velkým podílem přispělo
ke snížení naší závislosti
na dovozu, především výrobních
prostředků z kapitalistických států.
O tomto rozvoji svědčí, že vyrábíme
u nás téměř 7krát více
strojírenských výrobků než v
r. 1937. A v r. 1965 dokážeme ve strojírenství
za pouhé 4 týdny vyrobit tolik strojírenských
výrobků, kolik se u nás v r. 1937 vyrobilo
za celý rok. Uzavřeli jsme rok 1960 a tím
i celou druhou pětiletku. Hodnotíme-li naši
práci v tomto údobí intenzívního
budování naší socialistické vlasti,
můžeme s hrdostí prohlásit, že
jsme úkoly dané našemu průmyslu splnili,
avšak nemůžeme zůstat stát na místě,
neboť není to vše, co chceme ještě
dokázat. Platí pro nás i nadále, že
nejúčinnějším příspěvkem
v boji za mír je úspěšný
hospodářský rozvoj naší země.
Stojíme na prahu třetí pětiletky,
prvého hospodářského plánu,
který budeme realizovat po přechodném období
od kapitalismu ke komunismu. Jejím charakteristickým
rysem je skutečnost, že dojde k dalšímu
rychlému rozvoji výrobních sil země,
což umožní ještě lépe uspokojovat
rostoucí potřeby vyspělé socialistické
společnosti. Významnou úlohu ve třetí
pětiletce bude hrát opět průmyslová
výroba jako jeden z hlavních zdrojů pro státní
rozpočet a akumulace. Jeho úkolem je vybavit všechna
odvětví národního hospodářství
stroji a zařízeními, které by byly
na nejvyšší světové technické
a ekonomické úrovni. Dále dostihnout a předstihnout
nejvyšší technickou úroveň jednotlivých
výrobků i celých oborů při
dodržení nejvyššího standardu kvality.
Jelikož jsem z Leninových závodů,
nemohu opomenout, abych nepoukázal na práci kolektivů,
které soutěží o titul brigáda
socialistické práce v našich konstrukcích,
např. kolektiv s. Hrubého z konstrukce elektrických
pohonů pro válcovny. Již první dodané
zařízení pro naše válcovny ukazuje,
že v této výrobě dosahujeme světové
úrovně.
Bylo by možno hovořit
i o kolektivech v obráběcích strojích
a dalších konstrukcích. Celkem v našem
podniku soutěží o tento hrdý titul 576
kolektivů, v nichž je zapojeno 5961 pracujících.
To je jen v Leninových závodech a takových
kolektivů je v našich socialistických podnicích
mnoho. Jsou nám zárukou, že bude snížena
spotřeba materiálu, snížena váha
našich výrobků i ocelových konstrukcí
a přitom budou zvýšeny technické parametry.
Dalším závažným
úkolem strojírenství ve třetí
pětiletce je podstatně zvýšit úroveň
a efektivnost vlastní výroby, protože velikostí
svého podílu na celkové průmyslové
výrobě značně ovlivňuje růst
produktivity práce v našem národním
hospodářství. Základní otázkou
tvorby nových hodnot je zvyšování produktivity
práce, která je rozhodující pro vyšší
a zlevněnou výrobu, čili i pro vyšší
zdroje státního rozpočtu.
Hlavním zdrojem pro zvyšování
produktivity práce musí být nová technika,
jež se má projevit ve snížení pracnosti
výrobků. Například v Leninových
závodech se má snížit pracnost výrobků
o více než 6 a 1/2 miliónu
normohodin. Ke splnění tohoto úkolu je ovšem
třeba orientovat náš technický rozvoj,
socialistickou soutěž a zlepšovatelské
hnutí. Nová technika má v letošním
roce ve snižování pracnosti sehrát v
našem podniku rozhodující roli, neboť
z 80 % je třeba dosáhnout potřebné
produktivity práce právě snižováním
pracnosti, což v minulých letech nebylo a zvyšování
produktivity práce se dosahovalo v některých
závodech z převážné části
využíváním vnitřních rezerv
závodů. Z toho je vidět, že nelze spoléhat
na staré způsoby, které nám vyhovovaly
ve druhé pětiletce, tj. zajišťovat převážnou
část zvýšení produktivity práce
jen odkrýváním nedostatků jako např.
snižováním absence, zlepšováním
struktury pracovníků, využití pracovní
doby apod. Proto musíme v r. 1961 věnovat daleko
větší pozornost zavádění
nových technologických metod a novému nářadí,
zejména na strojích, kterých nemáme
dostatek. A zase např. při používání
plátků ze slinutých karbidů, na hoblovkách,
karuselech a horizontkách, kde se dosud pracovalo s nástroji
z rychlořezných ocelí, se nyní
zvyšuje řezná rychlost až o 100 %. Nebo
další příklad zavedení frézování
frézami konstrukce "Karaševa" se šroubovicí
zvyšuje se produktivita práce při frézování,
zejména při hrubování o 200-300 %,
přičemž se ještě podstatně
snižuje chvění a hluk. Podobných výzkoušených
metod je v našem podniku a i v jiných podnicích
celá řada. Také v konstrukci musíme
využívat v daleko větší míře
výhod typizace a normalizace součástí
i celých montážních skupin. Zejména
je třeba urychleně zavádět konstrukčně
technologickou klasifikaci součástí, kde
na podkladě této metody se soustředí
technologicky příbuzné součásti,
na něž je možno vypracovat jednotnou pokrokovou
technologii a na jejím základě i jednotné
typové normy. Zavedení této metody bude mít
za následek, že naši technici se budou moci věnovat
více konstrukci i technologii nových směrů
ve výrobě a tím nám stoupne produktivita
práce techniků v konstrukcích i technologii,
nehledě k tomu, že se vytvoří předpoklady
k větší sériovosti naší
výroby i k zlepšení organizace výrobních
procesů, čímž zase budou vytvořeny
podmínky pro zavádění jednoúčelových
strojů do naší výroby, jejichž
zavedením několikanásobně stoupne
produktivita práce, tak nutná pro splnění
úkolů naší třetí pětiletky.
Musí se též změnit
poměr mezi ruční a strojní prací.
V průměru je to cca 50 %, což není zvlášť
příznivý poměr. Nedostatek strojních
dělníků způsobuje opožděný
přísun součástí a tím
i dosti značné ztráty na počátku
měsíce v montáži, které jsou
pak nahrazovány neúměrným množstvím
přesčasových hodin ve šturmu ke konci
měsíce, který nám zvyšuje fyzické
vynaložení sil, skrývá v sobě
mnoho příčin úrazů a ztrácí
se v něm smysl pro kvalitní práci. Hlavní
podmínkou je však zajistit plnění výrobních
úkolů bez nároků na další
pracovní síly. Abychom mohli v dalších
letech zavádět zkrácenou pracovní
dobu, musíme co nejrychleji odstranit přesčasovou
práci, která by již v r. 1961 neměla
existovat. Musíme proto v zájmu zvýšení
produktivity práce využívat i nové mzdové
soustavy, zejména jejich zásad odměňování
a prémiování a tím zainteresovat všechny
pracující na neustálém odkrývání
rezerv, které ještě v našich závodech
jsou a tím zajistit další růst produktivity
práce a rychlejší růst průměrných
výdělků všech našich pracujících.
Velký význam pro zvyšování
produktivity má i zvyšování směnnosti
v souvislosti se zajišťováním výrobních
ploch těžkých strojů a to nejen obráběcích,
kovacích a lisovacích, ale i zařízení
v mechanických závodech, hutích a kovárnách.
Tento nedostatek výrobních ploch možno řešit
jedině zvyšováním směnnosti.
Jestliže výkonné stroje využíváme
jen na jednu směnu, pak tím ztrácíme
i mnoho drahocenné kapacity strojů. Vždyť
tyto stroje byly zakoupeny proto, aby nám pomáhaly
zvyšovat výrobu, a byli bychom špatnými
hospodáři, kdybychom jich plně nevyužívali.
Tak např. nahradíme-li soustruh SU novým
soustruhem SP 25, bude to efektivní jen v tom případě,
že nový soustruh bude využit nejméně
na dvě směny. V tom případě
vyšší investiční náklady
- soustruh SP 25 je asi 4 X dražší než soustruh
SU - se uhradí za 2 roky. Proto využití strojů
na dvě směny a u unikátních úzkoprofilových
strojů, jako jsou horizontka WD, obří karusely,
hoblovky a soustruhy, které mají miliónové
pořizovací hodnoty, je nutno zajistit na nich nepřetržitý
třísměnný provoz, což má
velký vliv na celkovou efektivnost naší výroby.
Přitom musíme míti též v paměti,
že neustále se zrychlující vývoj
techniky a technologie výroby čím dále
tím více urychluje technické zastarávání
našeho strojního parku.
Ve třetí pětiletce
jsou vytvořeny předpoklady, aby podniky využívaly
decentralizovaných investic ke zvýšenému
fyzickému vyřazování strojního
zařízení. Zatímco celkový objem
investic se zvyšuje o 59 %, rostou investiční
náklady do strojů o 89 %. Přitom plán
počítá s desítkami miliard investic
v průmyslu, jejich využití umožňuje
rozsáhlou modernizaci a obnovu strojního parku.
Proto i zde je nutno soustředit pozornost všech našich
pracujících na otázku širokého
a účelného provádění
modernizace strojního zařízení a současně
je nutné, aby naše podniky v rámci zabezpečování
úkolů třetí pětiletky vypracovávaly
správně své komplexní plány
modernizace a rekonstrukce výroby a všichni investoři
z těchto hledisek zase i své plány investiční
výstavby.
Pokud se týká technologického
rozvoje, je nutná spolupráce dodavatelů a
odběratelů-investorů při řešení
koncepce nové techniky a investic, jakož i při
jednání o propočtech efektivnosti a jejich
ceně. Tato spolupráce je přikázána
nejen základními zásadami soudružské
spolupráce jednotlivých složek našeho
národního hospodářství, ale
i předpisy plánovacími i právními.
Např. o dokumentaci investic, o předpokladech zařazování
nových úkolů do plánu technického
rozvoje, předpisy o stanovení ceny a odměňování
lepšího řešení nové techniky.
Faktické provádění těchto směrnic
naráží v praxi na některé potíže,
jako například nedostatečné provádění
propočtů u dodavatele samotného. Tu je nutno
jasně konstatovat, mělo-li by se poukázat
na nedostatky druhé strany, poněvadž propočty
efektivnosti musí a podle předpisů také
mají vycházet od řešitele, respektive
výrobce nové techniky, tedy od dodavatele. Ten může
poměrně nejlépe prokázat jemu známé
zlepšení technických a ekonomických
parametrů nového stroje nebo zařízení
oproti staršímu provedení. Tak například
může prokázat, že u jednotlivých
typů turbosoustrojí
při výkonu | |||
činí váha | |||
tj. úspora materiálu | |||
investiční náklady na instalovaný KW | |||
přepočtené náklady na výkon 200 MW | |||
úspora uhlí proti předcházejícímu typu | |||
počet pracovníků na 1 MW |
Někdy pro nedostatek informací
o provozních podmínkách u investora o technických
parametrech nové techniky obdobných typů
v zahraničí dochází k tomu, že
výpočty jsou jednostranné, neověřené
a proto nedostatečné. Výrobní podniky
také nemají dostatek zkušených pracovníků
tohoto technickoekonomického zaměření.
Takových pracovníků je málo a o zavedení
tohoto směru na našich technických ekonomických
školách se teprve uvažuje. Běžné
úkoly výrobních podniků rychle rostou,
a to v nepoměru vlastním silám, takže
situaci někdy nelze dokonale zvládnout.
Ve třetí pětiletce
se závody V. I. Lenina stávají nositeli úkolů
spojených s výstavbou nejtěžších
investičních celků tuzemských i zahraničních,
zejména pro hutě a energetiku. Aby mohly býti
všechny náročné úkoly pětiletky
splněny, došlo v našem podniku ke strukturálním
změnám, které vytvořily příznivější
situaci pro postupující specializaci našich
závodů. Budování pobočných
závodů v pohraničí (Rotava Ostrov)
plní nejen hlavní podmínky pro dosídlení
pohraničí, ale i částečně
usnadňuje řešení problému specializace
podniku, což zase ovlivňuje zrychlení výroby
a snižuje výrobní náklady. Klade však
po linii organizační vysoké nároky
na úspěšný rozběh výroby
v těchto nových závodech. Splnění
úkolů třetí pětiletky znamená
nejen při nejmenším dodržení růstu
produktivity práce, ale i na rekonstrukci řady objektů
a výstavbě nových, odpovídajících
svým charakterem velkým investičním
celkům, které má náš podnik v
příštích letech vyrábět
a dodávat. Z toho jest zřejmé, že zajištění
úkolů ve třetí pětiletce je
nutný především cíl maximálně
zmodernizovat stávající provozy a postavit
nezbytně nutně objekty nové; přitom
vybudovat nebo rozšířit kapacity v našem
pohraničí. Jde o úkoly veliké, jejichž
objem představuje několik set miliónů
korun. Ani před nimi se však leninovci nezastaví
a společně přiloží ruku k dílu,
aby na konci třetí pětiletky byl náš
podnik ještě mohutnější a krásnější.
V našem podniku je 8 závodních poboček
vědecko-technické společnosti, které
mají celkem 19 odborných skupin a sdružují
téměř 1500 členů. Jejich hlavním
úkolem je seznamovat a informovat o plnění
plánu technického rozvoje, intezívně
zavádět mechanizaci a automatizaci a vytvářet
předpoklady pro přechod na komplexní mechanizaci
celých výrobních procesů. Velké
pole působnosti mají naše pobočky propagování
a rozšiřování nových forem práce
v pomoci novátorům a zlepšovatelům i
v seznamování pracujících s novými
výrobky a s výsledky, kterých bylo v technice
docíleno.
Závěrem dovolte, abych
se zmínil i o našich montážnících,
kteří jsou posledním článkem
celého výrobního cyklu a šíří
dobré jméno našich výrobků jak
v tuzemsku, tak i v zahraničí. Jednou z nejvýznačnějších
staveb v naší socialistické republice, na které
se Leninovy závody podílejí hlavní
měrou proto, že nejen vyrábějí
část technologického zařízení,
tj. turbosoustrojí s příslušenstvím,
ale stavbu řídí jako generální
dodavatel, je elektrárna Tisová u Sokolova. Na této
stavbě se plnou měrou projevily veškeré
zkušenosti získané na předchozích
stavbách elektráren v Hodoníně, Poříčí,
Komořanech a jinde. Plné uplatnění
pokrokových metod práce jako kupříkladu
bloková montáž, snižující
úrazovost a zkracující dobu montáže,
jsou jen částí pomoci, kterou bylo dosahováno
úspěchů v důkladném plnění
dílčích vládních termínů
na všech 6 turbosoustrojích, včetně
prvního prototypového 100 MW turbobloku v republice.
O tom, jak po stránce politické a odborové
budovatelé této stavby zajišťují
toto věcné plnění, svědčí
několik následujících konkrétních
čísel. V socialistické soutěži
bylo v Tisové po celý minulý rok jen u Leninových
závodů zapojeno průměrně 83
% pracovníků. Úspory dosažené
socialistickými závazky přesáhly částky
400 tis. Kčs, zkrácení termínů
celkem o 158 dní, tj. 5 měsíců. Počet
zlepšovacích návrhů dosáhl čísla
89. Zlepšovacími návrhy bylo docíleno
další úspory cca 3/4
mil. Kčs. Iniciativa kolektivů leninovců
je na této stavbě cílevědomá
a neponechává další vývoj volnému
průběhu. Vypsání konkrétních
41 tématických úkolů technicko-organizačních
opatření je příkladným podnětem
ke zlepšovatelskému hnutí pro všechny
pracovníky stavby i mimo ni. Nejpádnější
však je ze všech těchto údajů o
postoji pracujících ke svému dílu
13 kolektivů v soutěži o titul "Brigády
socialistické práce", které svým
elánem strhují nejen další své
spolupracovníky, ale i od ostatních dodavatelských
organizací. Obdobný příklad postoje
k práci byl na montáži válcovny P 800
NHKG v Ostravě-Kunčicích, kde přes
nedokončené stavební práce, přes
tříměsíční zpoždění
skončili naši montéři montáž
v určeném termínu 31. května 1960.
A zase dosažení tohoto vládního termínu
bylo splněno dobrým řízením
montáže všech příslušných
složek a pracovním úsilím montérů,
z nichž někteří byli vyznamenáni
odznakem "Nejlepšího pracovníka ministerstva"
a vedoucí montér státním vyznamenáním.
Z těchto příkladů,
a mohl bych jmenovat i řadu dalších, se zračí
příkladný postoj jak ve výrobě,
tak i na montážích nejen všech pracujících
Závodů V. l. Lenina v Plzni, ale i ostatních
podniků, kteří si dobře uvědomují,
jakým přínosem je jejich práce pro
státní rozpočet i pro zvyšování
životní úrovně dodržením
neb i překročením v příjmech
státního rozpočtu, kde se vracejí
hodnoty ve prospěch všech pracujících
a k dalšímu všestrannému rozvoji naší
drahé Československé socialistické
republiky. (Potlesk.)
Podpredseda NZ dr. Kyselý:
Prerušujem teraz schôdzu do 14 hod. 30 minút,
kedy budeme v rozprave pokračovať.
(Schůze přerušena
ve 12 hod. 55 min. - opět zahájena ve 14 hod. 33
min.)
Místopředseda NS Pospíšil
(zvoní): Zahajuji přerušenou 6. schůzi
Národního shromáždění.
Budeme pokračovat v přerušené
rozpravě k druhému bodu denního pořadu.
Dalším přihlášeným řečníkem
je poslanec Josef Němec. Dávám mu
slovo.