Nástup do období zvýšené podzimní dopravy byl v roce 1960 neobyčejně ztížen mimořádně vážnou situací v železniční dopravě. Od zavedení nového grafikonu vlakové dopravy a zejména od skončení druhé celostátní spartakiády se projevovaly v železniční dopravě vážné provozní potíže především na hlavních tazích, v celém úseku od Mostu až pod Čiernou nad Tisou i na některých přilehlých tratích odklonových. Nedostatky v provozní práci měly za následek hromadění zátěže v jednotlivých dráhách, přehlcování seřazovacích stanic i stanic mezilehlých, vedly k živelnosti v provozní práci a v konečných důsledcích k odstavování vlaků a prodlužování doby oběhu vozů přepravovaných výrobků a surovin.

Jen snejvětším úsilím a po provedených závažných organizačních opatřeních se podařilo v průběhu měsíce října a listopadu situaci postupně normalizovat.

Jedním z vážných nedostatků, který nepříznivě ovlivňuje jakost dopravního procesu a úspěšný provoz železnic, byla a dosud je značná nehodovost, která měla v loňském roce dokonce vzestupnou tendenci v porovnání s rokem 1959.

Rozbor příčin této nehodovosti ukazuje na vážné nedostatky v kázni a disciplíně u mnohých zaměstnanců železnic.

Základním nedostatkem tohoto neuspokojivého stavu bezpečnosti dopravy je stále ještě nedostatečná úroveň organizátorské práce vedoucích pracovníků drah a výkonných jednotek, nedostatečná kádrová práce spočívající zejména v rozmisťování kádrů, ve výchově a školení, dále v nízké náročnosti, nedůsledné kontrole. a dozoru vedoucích a středně technických kádrů.

Přes vydaná a prováděná opatření ministerstvem dopravy a spojů nebylo dosaženo podstatného zlepšení.

Je třeba, aby si všichni zaměstnanci železnic uvědomili význam názvu modrá armáda, význam uvědomělé soudružské kázně a disciplíny.

V tomto směru je nutno zaměřit výchovu příslušníků modré armády za pomoci kolektivů, které soutěží, nebo jsou držiteli titulu brigáda socialistické práce.

Po zkušenostech z roku 1959 a z roku 1960, hlavně z II. lololetí, je třeba ihned od začátku roku 1961 zabezpečovat plynulost železniční dopravy, a to nejen ze strany ministerstva dopravy a spojů a příslušných vedoucích pracovníků železniční dopravy, ale i ze strany přepravců. Požadavky přepravců nesmí být soustřeďovány převážně na třetí a čtvrté čtvrtletí nebo dokonce na poslední dva měsíce roku. Plynulost dopravy předpokládá plynulé plnění plánu všech přepravců i naopak.

Nerovnoměrné plnění plánu a šturmovština průmyslové výroby v závěru roku plynulosti dopravy rozhodně neposlouží proto, že v podzimní dopravě se hlásí se svými vysokými požadavky též zemědělská výroba a tu je přece nutno také splnit.

Dalším závažným problémem dopravy je neplnění plánu pracovníků a stále vysoký počet těžkých a smrtelných úrazů.

Plán pracovníků byl splněn na 99,7 % ovšem jen relativně, poněvadž se na jeho plnění podílí 1588 brigádníků z řad železničářů. Po jejich odečtení chybělo do plánovaného stavu již 2226 stálých pracovníků.

Plán železniční dopravy byl zajišťován zvýšeným úsilím pracovníků, podporovaným socialistickým soutěžením, novými formami práce zvláště těžkotonážním hnutím, brigádami socialistické práce i kolektivy, které o tento titul soutěží a kterých bylo koncem minulého roku 3131 s 32 000 zaměstnanců.

Závažným zjevem přitom, když je počítáno s postupným přechodem na zkrácenou pracovní dobu v dopravě, zůstává celkový schodek zaměstnanců, který se projevuje zejména v provozu a to u profesí posunovačů, signalistů, vyhýbkářů, lokomotivních a vlakových čet. U vlakových čet chybělo průměrně ročně 373 pracovníků a u čet lokomotivních 459 pracovníků. Přes veškeré úsilí dráhy se nábor pracovníků na tato riziková pracoviště nedaří. Situace se zde zhoršuje ještě tím, že poměrně velký počet pracovníků těchto profesí dovrší 60 let.

Vycházejíce ze získaných zkušeností a z rozboru příčin nehodovosti, je třeba zavést v železniční dopravě opatření, která zajistí doplnění stavu pracovníků včetně rezervy, zlepšení stavu na úseku řídící činnosti, kádrové a výchovné práce, kontrolní činnosti, technického stavu provozních prostředků, tratí, zabezpečovací techniky i technickoekonomické propagandy zaměřené na bezpečnost dopravy.

Vysoké tempo rozvoje národního hospodářství klade mimořádné nároky na dopravu. Proto také XI. sjezd KSČ, celostátní konference v červenci 1960, i zasedání Ústředního výboru KSČ 17. ledna a 12.-14. dubna 1961 se otázkami dopravy zabývaly a uložily resortu dopravy řadu konkrétních úkolů.

Zejména bylo uloženo zabezpečit rozšíření přepravní kapacity především zvýšením technické úrovně dopravy, rozšířit dodávky velkoprostorových vozů, mechanizovat nakládku a vykládku, urychlit elektrifikaci železnic, účelně rozdělit dopravu mezi jednotlivá odvětví, urychlit oběh železničních vozů, zvýšit průměrnou váhu vlaku, automatizovat a mechanizovat dopravu.

Při plnění těchto úkolů musí být základním a trvalým úkolem ministerstva dopravy a spojů důsledné zlepšování organizátorské práce na železnici a rozšíření socialistického soutěžení v dopravě.

V přepravě železniční je nutno splnit všechny řádně plánované přepravní nároky jednotlivých odvětví národního hospodářství, zejména zvýšené nároky v přepravě uhlí, ropy a stavebního materiálu při rovnoměrném plnění úkolů během celého roku.

Ve výrobě průmyslové i stavební zajistit kvalitní plnění výkonů hlavních provozů.

V investiční výstavbě uplatňovat požadavek vysoké efektivnosti při navrhování a realizaci investic. Poznatky a zkušenosti z provozu uplatňovat při nárocích na další investice. Rozvíjet investiční činnost v takovém časovém souladu, aby nové kapacity mohly být v co nejkratší době a s největší efektivností uváděny do provozu jako celek.

Plným využitím elektrické trakce a rozvinutím těžkotonážního hnutí zvyšovat propustnost tratí a snižovat náklady na přepravu.

Učinit všechna další nutná opatření, aby plán dopravy v roce 1961 byl se ctí splněn a aby tím byly vytvořeny reálné předpoklady ke splnění celého třetího pětiletého plánu nejen v dopravě, ale v celém našem národním hospodářství. (Potlesk.)

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Dávam slovo poslancovi Pepichovi.

Posl. Pepich: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci!

V súlade s celoštátnymi úlohami rozvíjalo sa rýchle hospodárstvo i na Slovensku. Objem priemyselnej výroby na Slovensku vzrástol oproti roku 1955 o 88 % a dosiahnutá úroveň výroby je desaťnásobne vyššia, ako bola v roku 1937. Rozvoj priemyslu sa pritom sústreďoval na základné odvetvia, význam a váha ktorých sa tak ďalej zvýšila. V celom priemysle sa v uplynulých rokoch významne zvýšila technická úroveň výroby a zaviedol sa rad nových technicky náročných výrob, hlavne v strojárenstve, chémii a v hutníctve.

Významný krok bol urobený v socialistickej prestavbe poľnohospodárstva. Zatiaľ, čo v roku 1955 bolo v socialistickom sektore len 38 % z celkovej výmery poľnohospodárskej pôdy, koncom roku 1960 bolo už takmer 81 % pôdy. Podstatne sa zvýšilo technické vybavenie poľnohospodárstva. Kým napríklad v roku 1955 pripadlo na jeden traktor 188 ha ornej pôdy, v roku 1960 už len 76 ha.

Pritom sa zvýšila výroba zhruba o 17 % i keď sa celkove plánované úlohy nesplnili. Zaostala hlavne rastlinná výroba a to predovšetkým produkcia zemiakov a obilnín. V živočišnej výrobe sa nedosiahli plánované ciele v stavoch kráv a v úžitkovosti hospodárskych zvierat. Trhová produkcia sa za posledných 5 rokov zvýšila zhruba o 30 %.

Na výstavbu sa v rokoch druhého päťročného plánu vynaložilo takmer 37 mld Kčs. Ťažisko výstavby bolo v priemysle. Vybudovalo sa 38 nových veľkých priemyselných závodov, pričom ďalších 42 závodov sa rekonštruovalo a rozšírilo. Do prevádzky boli uvedené viaceré nové elektrárne, cementáreň v Banskej Bystrici, chemické závody v Hencovciach, Humennom, Strážskom, ďalší závod na výrobu obuvi v Bardejove, na výrobu odevov vo Svidníku a rad ďalších. Započala výstavba ďalších mohutných stavieb, najmä v hutníctve a v chemickom priemysle.

Prednostným rozvojom hospodárstva na Slovensku zvýšila sa jeho účasť na posilňovaní ekonomiky celej republiky. Dosiahol sa tak ďalší významný pokrok v odstraňovaní rozdielov v ekonomickej úrovni oboch častí nášho štátu. Doterajší rýchly rozvoj hospodárstva na Slovensku je súčasne výsledkom bratskej spolupráce a neoceniteľnej pomoci vyspelej českej robotníckej triedy.

Takto sa vytvorili priaznivé predpoklady pre zabezpečenie ďalšieho rastu hmotnej a kultúrnej úrovne obyvateľstva. Podstatne sa zvýšila zamestnanosť v hospodárstve na Slovensku, keď do priemyslu bolo zapojených 84 000 nových pracovníkov a počet týchto dosiahol vyše 388 000, kým v roku 1937 len 106 000 pracovníkov. Nešlo však len o kvalitatívny vzrast, ale súčasne aj o zvyšovanie kvalifikačnej úrovne. V období druhého päťročného plánu absolvovalo vysokoškolské a odborné štúdium takmer 62 000 študentov a v učebných zavedeniach 67 000 mladých robotníkov. Okrem toho si odbornú kvalifikáciu nadobudlo popri zamestnaní ďalších vyše 24 000 pracujúcich.

Za predmníchovskej buržoáznej republiky v dôsledku veľkej biedy, hladu a chronickej nezamestnanosti bolo nútené emigrovať a hľadať prácu za hranicami státisíce Slovákov. Ako sa i tam žilo, výstižne charakterizuje dopis, ktorý píše syn svojej matke z Francie: "Som ako medveď v klepci. Domov nemôžem, práce nemám, neprichodí mi, iba na koľajnice ľahnúť, aby mi hlavu odrezalo." Kapitalizmus gniavil robotníkov všade. Na Slovensku vybudovali kapitalisti za obdobie 130 rokov rozdrobený a technicky veľmi zaostalý priemysel, ktorého objem výroby nedosahoval ani výšku ročného prírastku priemyselnej výroby, ktorý sme dosiahli na Slovensku napr. v minulom roku.

Vzrast zamestnanosti a zvyšovanie priemerných zárobkov umožnili zvýšit osobnú spotrebu obyvateľstva v roku 1960 zhruba o 47 % v porovnaní so začiatkom päťročnice. Na jej raste sa najväčšou mierou podielal maloobchodný obrat, ktorého objem sa za týchto 5 rokov zvýšil takmer o 54 %. Pritom sa potreby nášho obyvateľstva stále viac preorientovávali na nákup priemyselných tovarov, ktorých predaj vzrástol o plných 70 %.

Zvlášť treba vyzdvihnúť, že došlo nielen k vzrastu osobnej spotreby ako celku, ale i k zlepšeniu jej štruktúry. Z predaja potravín vidno, že na Slovensku došlo k podstatnému skvalitneniu výživy. Zvýšil sa podiel tovarov živočišného pôvodu na celkovom predaji, ako aj podiel predaja ovocia a zeleniny. Pri hodnotení vývoja spotreby potravín treba vysoko vyzdvihnúť, že v úrovni spotreby najdôležitejších potravín na obyvateľa sme predstihli niektoré vysoko vyspelé kapitalistické štáty. Aký to rozdiel proti minulosti, keď Slovensko patrilo v spotrebe hodnotných potravín na jedno z posledných miest v Európe. Bežnou potravou bola ovsená kaša, hrach, zemiaky a ovsený chlieb. Kalorická hodnota tejto stravy ani zďaleka nebola úmerná ich ťažkej a namáhavej práci.

V posledných rokoch bol zaznamenaný aj významný vzostup predaja priemyselných tovarov, hlavne predmetov dlhodobej spotreby. Ak v roku 1955 jedna chladnička pripadla na 45 domácností, v roku 1960 už len na necelých 12 domácností; jedna práčka pripadla v roku 1955 na 6 domácností,no v roku 1960 už len na niečo viac ako dve domácnosti. Pokiaľ ide o rádioprijímače, pripadol v roku 1960 priemerne na každú domácnosť jeden kus.

Rýchly rast sa prejavil aj pri uspokojovaní potrieb predmetmi krátkodobej spotreby. Podstatne sa zlepšilo zásobovanie odevmi, textilom a obuvou. Avšak nie sú ešte stále uspokojivé všetky požiadavky pracujúcich. Výrobné podniky spolu s obchodom nevytvorili zatiaľ také predpoklady, aby dopyt bol pružne krytý ponukou hlavne v sortimente, druhovosti, kvalite a veľkosti.

V rokoch druhého päťročného plánu sa dosiahol aj značný rozvoj služieb poskytovaných obyvateľstvu. Platené služby obyvateľstvom vzrástli v tomto období na dvojnásobok. No i tento rozvoj zaostáva za potrebami, čo sa zreteľne prejavuje najmä v štruktúre služieb. I pri pomerne vysokom prekračovaní plánovaných úloh na úseku miestneho hospodárstva a výrobných družstiev, požiadavky obyvateľstva neboli plne uspokojené. Najväčšie zaostávanie sa trvale prejavuje v službách práčovní a čistiarní.

Pomerne malou starostlivosťou národných výborov a v dôsledku nízkej úrovne riadenia len pomaly sa postupuje v odstraňovaní značných nedostatkov v kvalite, predražovaní a dlhých dodacích termínoch. Najvážnejšie problémy v súvislosti so zabezpečovaním vysokého rastu služieb však treba vidieť v rozvoji vlastnej materiálnotechnickej základne. Výstavba nových kapacít je zdĺhavá, používaná technika na pomerne nízkej úrovni a doposiaľ sa nevytvorili komplexné predpoklady ani pre výchovu vlastných odborných kvalifikovaných pracovníkov. Neuspokojivé tempo rozvoja niektorých dôležitých služieb sa stáva jednou z važnych prekážok rýchlejšieho zvyšovania zamestnanosti žien a pre pracujúce ženy znamená veľké straty osobného volna.

Chcem ešte upozorniť na jeden dôležitý predpoklad úspešného rozvoja životnej úrovne obyvateľstva na Slovensku. Je ním bytová výstavba. Veľmi radostným je konštatovanie, že za roky druhej päťročnice dostalo 134 000 rodín na Slovensku nové byty. Súčasne však treba spomenúť aj to, že päťročný plán bytovej výstavby nebol splnený o 8000 bytov, pričom celý tento schodok pripadá na individuálnu výstavbu. Svedčí to o tom, že sa nesplnila plánom predpokladaná účasť obyvateľstva na riešení bytového problému. Táto situácia je o to vážnejšia, že sťažuje splnenie náročnej úlohy, vyriešiť bytový problém do roku 1970.

Za mohutným rozvojom výrobných síl na Slovensku v rokoch druhého päťročného plánu nezaostávala ani starostlivosť o vytvorenie podmienok pre zdravý a kultúrny život pracujúceho ľudu. Vďaka starostlivosti strany a vlády o človeka a jeho všestranný rozvoj, sa v celej oblasti spoločenskej spotreby urobil veľký krok dopredu.

Obdobie druhého päťročného plánu bolo na úseku školstva charakterizované prudkým tempom zabezpečovania materiálnej základne celému nášmu školstvu, aby sa mohlo ďalej podľa línie strany a vlády poskytovať úplné stredoškolské vzdelanie a odborná kvalifikácia stále väčšiemu počtu mládeže a pracujúcich.

Najviacej sa urobilo pre naše všeobecne vzdelávacie školstvo, ktoré dostalo v rokoch druhého päťročného plánu 3908 učební v moderných, vzdušných a zdravých školách, takže v roku 1960 každý piaty žiak navštevoval školu, postavenú v druhom päťročnom pláne. Rozšírenie a zlepšovanie kapacít týchto škôl podporilo úspešné uskutočňovanie významného uznesenia strany a vlády o prestavbe nášho školského systému. Dosiahnutou úrovňou vytvoril sa základ pre zvládnutie veľkej úlohy, odstrániť ďalšou, ešte mohutnejšou výstavbou učební vysoké smenové vyučovanie. Veď v tretej päťročnici postavíme na Slovensku ďalších 9500 učební všeobecne vzdelávacích škôl. Pre zabezpečenie dostatočného počtu kvalifikovaných učiteľov pre základnú 9-ročnú školu pristúpilo sa v posledných rokoch druhého päťročného plánu k zriadeniu 6 pedagogických inštitútov.

Veľké úspechy v rozvoji zaznamenalo i odborné školstvo. Zvýšil sa počet odborných škôl zo 174 na 232, pričom najväčšie tempo zaznamenali odborné školy poľnohospodárske, ktorých počet vzrástol z 53 na 118. Počet žiakov na odborných školách vzrástol takmer dvojnásobne, pričom na poľnohospodárskych školách o 115 %. Obdobie druhej päťročnice je i obdobím veľkého rozvoja štúdia pracujúcich popri zamestnaní, ktoré predstavuje veľkú vymoženosť socialistického zriadenia. Odborné vzdelanie získalo si v týchto rokoch 15 578 pracujúcich. Zatiaľ, čo v roku 1955 ukončilo štúdium popri zamestnaní 948 pracujúcich, v roku 1960 ukončilo štúdium už 4904.

Všimnime si ešte vysokých škôl. Kým v roku 1938 bola na Slovensku jediná neúplná vysoká škola, dnes umožňuje vysokoškolskú prípravu mládeže i pracujúcich 10 vysokých škôl a 6 pedagogických inštitútov. V tomto období boli odovzdané do užívania viaceré objekty, ako drevárska fakulta Vysokej školy lesníckej a drevárskej vo Zvolene, laboratóriá Slovenskej vysokej školy technickej v Bratislave, rozšírili sa výukové priestory Vysokej školy technickej v Košiciach, ďalej výukové objekty lekárskej fakulty a priestory farmaceutickej fakulty, všetko objekty zodpovedajúce požiadavkám pokrokovej vedeckej výuky. Pokračovalo sa vo výstavbe Vysokej školy ekonomickej v Bratislave a strojníckej fakulty Slovenskej vysokej školy technickej a Vysokej školy poľnohospodárskej v Nitre. Okrem toho rozšírila sa sieť vysokých škôl o 4 pedagogické inštitúty a Vysokú školu dopravnú v Žiline.