Náš lid vedený dělnickou třídou rozhodně vystupoval tehdy proti těmto záměrům buržoazie. Tak například zabránili naši pracující dopravě zbraní tehdejší kontrarevoluční polské vládě k boji proti Sovětskému svazu, jehož zrození ve Velké říjnové socialistické revoluci naplnilo náš lid přesvědčením, že socialismus není snem daleké budoucnosti, nýbrž reálnou možností, že bude skoncováno s bídou a hladem, národnostním útlakem i s imperialistickými válkami. Proto buržoazie v kapitalistické Evropě i u nás v Československu ve snaze udržet si své hospodářské a politické pozice budovala k ochraně svých kořistnických zájmů obranu svého státu, schopnou potlačovat revoluční dělnictvo. Z historie můžeme dokumentovat, jak buržoazie hrubou vojenskou, četnickou a policejní silou potlačovala revoluční boj dělnictva i rolnictva za socialistickou republiku.Tak se za tak zvané Masarykovy humanitní demokracie dalo na příkaz vlády střílet do vykořisťovaného a hladovějícího lidu v Krompachách, ve Frývaldově, v Duchcově, v Mostě, Košútech, v Margecanech i na jiných místech.

Byla to Komunistická strana Československa a její zástupci v parlamentě, kteří neohroženě odhalovali zločiny československé buržoazie proti pracujícím a ukazovali na protilidový charakter obrany republiky a reakčnost tehdejšího vedení armády. Vždyť velení v armádě bylo svěřeno z velké části těm, kteří se zúčastnili intervenčního tažení proti Sovětskému svazu po boku bělogvardějců. Budování obrany buržoazního státu sloužilo rovněž k tomu, aby z vojenských dodávek bohatly nejen domácí, nýbrž i zahraniční zbrojní podniky, hlavně francouzské a anglické, které se podílely svými akciemi na výrobě zbraní a dalšího vojenského materiálu. Buržoazie velmi tvrdě stíhala všechny, kteří v tehdejší armádě odhalovali protilidový charakter obrany republiky, reakčnost velení armády a kteří bránili zájmy pracujících povolaných k vojenské službě a poukazovali na jejich okrádání a šikanování.

Ani tehdy, když pod tlakem veřejného mínění došlo v roce 1934 k uznání Sovětského svazu Československem a k navázání diplomatických styků se situace podstatně nezměnila. Buržoazie se sice připojila v roce 1935 k sovětsko-francouzské smlouvě o spojenectví a vzájemné pomoci, avšak nehodlala nic měnit na protilidovém charakteru obrany svého státu.

V době, kdy německý fašismus ohrožoval Československou republiku, vytyčovala Komunistická strana Československa zásady, na nichž by měla spočívat lidová obrana země. Zejména při projednávání zákona o obraně státu v roce 1936 prohlásila ústy Klementa Gottwalda, že skutečná obrana republiky může být budována jen na pevném spojenectví se Sovětským svazem a na nejširší lidové základně. Lidová obrana předpokládá rozšíření sociálních a demokratických práv lidu, přenesení výdajů spojených s obranou na buržoazii, přísný zákrok proti reakčním a fašistickým nepřátelům lidu a pomocníkům zahraničního fašismu, demokratizaci armády a zlepšení postavení vojáků.

Československá buržoazie dala však přednost svým třídním zájmům a šla cestou, která vedla ke zradě, k Mnichovu a německé okupaci. Tehdejší president Beneš ve dnech osudných pro republiku nesplnil své povinnosti i jako vrchní velitel branné moci a dezertoval do zahraničí.

Jedině Komunistická strana Československa zůstala věrna lidu a v těžkých dobách nacistické okupace řídila jeho boj za osvobození. Posilou v tomto boji byl československému lidu Sovětský svaz, který nikdy neuznal mnichovský diktát, jako první uznal československou vládu v zahraničí a vyslovil souhlas s vytvořením československých vojenských jednotek na území SSSR, které se pak po boku Sovětské armády svým hrdinstvím slavně zapsaly do historie osvobození našeho lidu. Bitvy u Sokolova, Kyjeva, Bílé Cerkve, Jasla, Dukly a celá bojová cesta naším bratrským Slovenskem až do Prahy jsou trvalými památníky bojové družby československého a sovětského lidu.

Válka rozpoutaná německým fašismem si vyžádala nezměrné oběti. Za oběť v ní padlo 46 miliónů lidí, z toho ze Sovětského svazu 15 miliónů. V našich zemích zahubili fašisté 360 000 českých a slovenských vlastenců, z toho 25 000 příslušníků Komunistické strany Československa.

Každý z nás, kdo přežil těžká léta války, se domníval, že němečtí militaristé po dvou prohraných válkách přijdou snad konečně k rozumu. Je však skutečností, že titíž řemeslní vrahové našich lidí, kteří utíkali v roce 1945 před drtivými údery vítězně postupujících sovětských armád, znovu na svých srazech kují plány revanše a připravují novou válku. Plány na likvidaci našich národů, uveřejněné po mezinárodní konferenci 27. února t. r., jsou otřesnými důkazy pro člověka, který má na mysli šťastný život lidí, plnění úkolů třetí pětiletky a rozkvět Československé socialistické republiky.

My, bezprostřední sousedé Německa, můžeme posoudit rozdíly v myšlení a jednání vládních činitelů v obou částech Německa. V NDR byla splněna usnesení postupimské dohody z 2. srpna roku 1945 o demilitarizaci, denacifikaci a dekartelizaci. Ihned byly tehdy rozpuštěny vojenské útvary, odstraněni nacisté ze státní a veřejné správy a zrušeny kapitalistické monopoly a kartely, prosáklé fašistickými živly. Dělnická třída ve východním Německu převzala do svých rukou podniky a závody a postupně v nich obnovila výrobu. Výsledky a spolupráce jsou nejlepším dokladem spolupráce se socialistickými zeměmi a přeměny v myšlení lidu v NDR.

Lid NDR houževnatě a odhodlaně v čele se svou vládou bojuje proti revanšismu a přípravám třetí světové války. Vláda NDR účinně spolupracuje v radě vzájemné hospodářské pomoci, je členem obranné Varšavské smlouvy ze 14. května 1955, podala řadu návrhů na vyřešení sporných otázek sjednocení obou částí Německa, usiluje o mírové soužití mezi národy. Byla vytvořena národní armáda NDR, která slouží jedině k obraně země před případným útokem západoněmeckých militaristů. Naproti tomu v západním Německu se nejen soustředili váleční zločinci všeho druhu, kteří požívají ochrany vlády Německé spolkové republiky, avšak dokonce uplatňují drzé požadavky vůči ČSSR, Polsku a dalším zemím, kterým vyhrožují válkou. Nepovažuji za nutné ve zprávě k návrhu zákona o obraně ČSSR mluvit o provokacích revanšistů, podporovaných bonnskou vládou. Rozpáleným a nelogicky uvažujícím nacistům radíme jedno: "Starejte se o vyřešení problémů, které činí vážné starosti většině německého lidu, a vezměte již konečně na vědomí naše hranice, které jsou neměnné a za kterými stojí síla všech států socialistické soustavy v čele se Sovětským svazem!" (Potlesk.)

Dělnická třída západního Německa s ilegálně pracující Komunistickou stranou Německa a se všemi pokrokovými lidmi bojují za těžkých podmínek proti fašismu a německému militarismu.

Budeme i nadále podporovat poctivé úsilí lidu NDR a NSR o sjednocení obou částí Německa na demokratických základech, budeme usilovat o uzavření mírové smlouvy s Německem a vyřešení otázky západního Berlína jakožto svobodného města.

Vláda ČSSR podala v minulých letech řadu návrhů k mírovému soužití mezi národy. Národní shromáždění přijalo zákon na ochranu míru, který kvalifikuje šíření válečné propagandy ve vlastní zemi i proti jiným státům jako zločin proti lidstvu. Náš lid v průběhu téměř 16ti let prokázal svým souhlasem se zahraniční politikou naši vlády a vykonanou prací, že pevně stojí za návrhy vlády Sovětského svazu a naší vlády, za mírové vyřešení všech sporných mezinárodních problémů. Výrazným potvrzením mírového úsilí je prohlášení komunistických a dělnických stran, přijaté v Moskvě v listopadu minulého roku. Válečná politika imperialistů, sabotování postupimské dohody, záměrné rozdělení Německa, vytvoření severoatlantického a dalších vojenských paktů, budování sítě válečných základen, ustavení Bundesvehru a válečné provokace vedly k tomu, že Sovětský svaz a další mírumilovné státy uzavřely Varšavskou obrannou smlouvu. Sovětský svaz a země socialistické soustavy k podpoře mírového úsilí snížily stav svých ozbrojených sil celkem o tři milióny sedm set devadesát šest tisíc pět set mužů.

Návrhy Sovětského svazu na všeobecné a úplné odzbrojení, předložené předsedou rady ministrů Sovětského svazu Nikitou Sergejevičem Chruščovem, se setkaly s naprostým souhlasem našeho lidu.

Významné 15. zasedání Valného shromáždění OSN v minulém roce a projevy nejvyšších představitelů mnoha států odhalily licoměrné a pokrytecké řeči představitelů imperialistických států, kteří na jedné straně hovoří o míru a na druhé straně usilují o stupňující se horečné zbrojení a zvyšují napětí v mezinárodních vztazích.

Budování obrany republiky a naše ozbrojené síly dávají záruku, že hlavní úkol zajištění obrany země a klidné práce našim pracujícím při budování i výstavbě republiky bude zabezpečen.

Za současného a pokračujícího vývoje bojové techniky všichni víme, že v příští válce by nešlo jen o vymezený prostor válečných operací. Proto nejen příslušníci armády, pohraniční a vnitřní stráže, bezpečnostních sborů, ale všichni občané, jednotlivci, pracovní kolektivy v závodech, družstvech, národních výborech, civilní obraně a všechny masové a společenské organizace si musí být vědomi toho, že vysoká bojová pohotovost a připravenost je podmíněna vysokou morálkou, neustálou revoluční bdělostí každého z nás, ukázněností, organizovaností a operativní rychlostí případných akcí. Jen tak je možno plnit nadále úspěšné úkoly, vyplývající z obrany vlasti.

Je proto povinností, aby každý občan republiky neustále zdokonaloval přípravu k její obraně.

U každého občana je vedle připravenosti k obraně hlavním základem politická vyspělost a uvědomění. Jen tehdy, když všichni občané budou prodchnuti láskou k vlasti a nezlomným přesvědčením o správnosti cíle, pro který hájíme naše společenské zřízení prolnuti neutuchajícím nadšením ve vítězství naší společné cesty ke komunismu, dokážeme pod vedením KSČ splnit i ty nejobtížnější úkoly.

Mějme také na paměti slova soudruha Klementa Gottwalda který řekl: "Imperialisté s oblibou válčí, když mají před sebou slabšího, když vidí silnějšího, je s nimi spíše řeč." Tato zásada má i dnes svoji platnost.

Jsme silni po boku našeho spojence, neporazitelného Sovětského svazu. Sílí a vzkvétá přičiněním našeho lidu a dosaženými pracovními výsledky naše Československá socialistická republika.

Komunistická strana Československa na XI. sjezdu stanovila, že k zabezpečení mírového rozvoje socialistické společnosti je třeba, aby byla náležitě uplatněna obranná funkce státu a budována obrana Československé socialistické republiky.

Také naše nová socialistická ústava stanovila jako jeden z hlavních úkolů zabezpečování obrany země. Podle pokynů strany byla ustanovení ústavy o zabezpečování obrany země rozvedena v návrhu nového zákona o obraně Československé socialistické republiky, který je předkládán Národnímu shromáždění k projednání. Obsah zákona vychází z usnesení strany a vlády, směřujících k zabezpečení nejvyšší obranyschopnosti republiky a týkajících se vztahů, které je třeba vyjádřit zákonem.

V úvodu návrhu zákona i v ostatních ustanoveních jsou vyjádřeny zásady, z nichž zákon vychází.

V zákonu se zdůrazňuje, že obrana republiky je neoddělitelná od obrany socialistického tábora jako celku a že má důsledně proletářský internacionální charakter. Obranu své vlasti opírá náš lid o spojenectví se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi. Základním pilířem tohoto spojenectví je zmíněná Varšavská smlouva.

Dále zákon vyjadřuje, že náš lid zvyšuje obranyschopnost země na základě mohutného rozvoje národního hospodářství, který umožňuje budovat obranu v souladu s požadavky soudobého vojenství. Obrana vlasti je založena na politické a morální jednotě našeho lidu, na jeho politické uvědomělosti a odhodlání bránit socialismus. V tomto vlasteneckém úsilí vede náš lid Komunistická strana Československa, která bezprostředně řídí zabezpečování nejvyšší obranyschopnosti země.

Cílem zákona o obraně Československé socialistické republiky je vytvořit v právním řádu podmínky pro zabezpečování obrany a pro účast všeho lidu na její přípravě a provádění.

Zákon stanoví úkoly a povinnosti na úseku obrany. Jejich účel vyplývá z nezbytnosti organizovat účelně iniciativu a aktivitu našeho lidu v jeho úsilí zabezpečit obranu vlasti a vyjadřuje naprostý souhlas zájmů socialistické společnosti a každého jednotlivce.

Obrana vlasti je v souladu s ústavou vyjádřena jako vrcholná povinnost a věc cti každého občana. Na výzvu k obraně vlasti vynaloží každý své síly a prostředky k dosažení vítězství nad nepřítelem.

Zákon upravuje zejména tyto povinnosti: "Povinnost zastupitelských sborů, státních orgánů a všech organizací činit všechna opatření potřebná k zajištění nejvyšší obranyschopnosti země. Úkoly obrany kladou velkou odpovědnost na vedoucí funkcionáře státních orgánů a všech organizací, zejména na ty, jejichž bezprostřední povinností je provádět opatření k všestrannému zabezpečení obrany.

Dále je to všeobecná povinnost občanů k obraně, zejména za branné pohotovosti státu. Zákon v této souvislosti upravuje pracovní úkoly občanů i jejich pracovní poměr. Toto vyplývá z požadavků válečné ekonomiky, která si vyžádá novou organizaci práce. Zákon tyto otázky upravuje jen rámcově. S podrobnější úpravou provedenou vládou v součinnosti s ústřední radou odborů se počítá z důvodů účelnosti až v případě potřeby. Zákon dále upravuje povinnost poskytnout věcné prostředky, nebudou-li postačovat prostředky z národního majetku. Rozhodující bude využití prostředků, které má v rukou stát. Vyskytne-li se však naléhavá potřeba, poskytnou prostředky pro obranu země i občané, popřípadě organizace. I v tomto případě se počítá s podrobnější úpravou, kterou provede vláda až v případě určité potřeby.

Zákon předpokládá v souladu s požadavky soudobého vojenství přípravu a opatření k ochraně obyvatelstva za války.

Zákon zahrnuje i ustanovení o civilní obraně, tj. opatření k ochraně obyvatelstva před následky vzdušných útoků a k odstraňování těchto následků. Na všenárodní přípravě k civilní obraně se naši občané ve velké míře podílejí zejména svou účastí na kursech a školení. Tuto přípravu je třeba dále rozšiřovat a její obsah prohlubovat, aby civilní obrana vytvářela předpoklady k účinné ochraně obyvatelstva.

Zákon dále stanoví, že příprava občanů v uvědomělé a po všech stránkách připravené obránce vlasti jako nedílná součást výchovy vůbec je organizována především na zásadě dobrovolné účasti, která je výrazem bezprostředního zájmu každého občana na zabezpečení obrany socialistické vlasti. Významná úloha v přípravě občanů k obraně připadá především Svazu pro spolupráci s armádou. Pro připravenost k obraně má velký význam zvyšování tělesné zdatnosti, zejména mládeže.

Důležitým činitelem v přípravě mládeže k obraně vlasti je socialistická škola, která vychovává mládež k lásce k vlasti v duchu proletářského internacionalismu a uvědomělému plnění občanských povinností.

Jednou z povinností, kterou zákon upravuje, je poskytování dopravních prostředků na mobilizační cvičení ozbrojených sil. Z hospodářských důvodů není účelné, aby armáda sama měla tyto prostředky, které by tím byly odňaty potřebám národního hospodářství. Je ovšem třeba, aby dopravní prostředky, zemní a silniční stroje byly v národním hospodářství náležitě udržovány a mohly tak být vždy připraveny pro účely obrany.

Ustanovení zákona o přístupu k některým místům zajišťují bezpečnost a nezbytné utajení zařízení sloužících k obraně republiky. Aby byl za vojenského cvičení při přesunech vojsk a podobně omezen nebo zakázán přístup do některých prostorů, mohou národní výbory na návrh vojenských orgánů omezit nebo zakázat přístup do těchto míst. Tato ustanovení zákona jsou výrazem bdělosti našeho lidu vůči nežádoucímu zájmu některých osob a jejich snaze škodit zájmům obrany naší vlasti.

Zákon dává možnost ozbrojeným silám používat pozemků a komunikací mimo vlastní výcvikové prostory a to v těch případech, kdy vojenská cvičení přesahují hloubkou svého provedení rozsah vojenských výcvikových prostorů.

Zákon ukládá velení ozbrojených sil a cvičícím jednotkám nejpřísnější šetření těchto pozemků a komunikací. Přitom je třeba chápat tato opatření tak, že vyplývají z požadavku stálého zvyšování bojové připravenosti ozbrojených sil.

Návrh zákona řeší celý komplex otázek obrany. Provedou jej všichni členové vlády a národní výbory. Zákon přispěje k tomu, aby v družném úsilí byla zabezpečována opatření k nejvyšší obranyschopnosti země státními orgány, hospodářskými a společenskými organizacemi i občany.

Navrženým zákonem se v duchu usnesení ÚV KSČ k dalšímu upevňování socialistické zákonnosti odstraní v našem právním řádu na úseku obrany zastaralé právní normy a podstatně zjednoduší dosavadní zákonná úprava. Přijetí zákona bude tak významným přínosem k upevnění socialistické zákonnosti na úseku obrany.

Ústavně právní výbor Národního shromáždění projednal vládní návrh zákona o obraně Československé socialistické republiky ve své schůzi dne 3. března t. r. Návrh v celém rozsahu schválil a proto doporučuji jménem výboru Národnímu shromáždění jeho schválení. (Potlesk.)

Místopředseda NS dr. Škoda: Děkuji zprav. posl. Bubníkovi.

Ke slovu se nyní přihlásil ministr národní obrany armádní generál Bohumír Lomský. Uděluji mu slovo.