Ministr národní obrany arm. gen. Lomský:
Soudružky a soudruzi poslanci!
Projednáváme dnes zákon o obraně ČSSR.
Jeho přijetím bude zakončena úprava
právních norem v otázkách obrany státu,
jejímž cílem bylo, aby i na tomto úseku
zákony odpovídaly naší socialistické
společnosti, duchu nové socialistické ústavy,
vnitřní a zahraniční politice strany
a našeho socialistického státu.
Předkládaný zákon o obraně
ČSSR je svojí podstatou důsledně socialistický
a vpravdě lidový. Nemůže tomu být
ani jinak. Lidový socialistický ráz tohoto
zákona je právě v tom, že vychází
z potřeb velikého budovatelského díla
našeho lidu, z potřeb zajistit jeho pokojnou mírovou
práci a přispět v ušlechtilém
boji za upevnění světového míru.
Tento zákon je v souladu a vychází z politických
zájmů dělnické třídy
a pracujícího lidu.
Předkládaný zákon je zákonem
nejen pro ozbrojené síly, ale pro všechen lid.
Proto je možno jej právem nazvat zákonem lidové
obrany socialistické vlasti.
Aby lépe vynikl obsah nového socialistického
zákona o obraně ČSSR, který projednáváme,
bude užitečné provést malé srovnání.
Právě před 25 lety byl v parlamentě
také projednáván zákon o obraně
státu. Mnozí z vás se na to jistě
ještě pamatují. Bylo to v době bezprostředního
ohrožení předmnichovské republiky hitlerovským
fašismem, v době, kdy uvnitř země se
aktivizovaly fašistické živly, které za
podpory velkoburžoasie vedly kurs na rozbití republiky.
Buržoasii šlo v prvé řadě o to,
jak v republice zachovat svoje panství a vykořisťovatelské
zájmy. Proto obranu země chápala a prováděla
z třídních pozic proti zájmům
svobody národa a nezávislosti republiky, což
jasně potvrdil průběh roku 1938 a její
hanebná kapitulace po Mnichovu.
Zákon o obraně státu, který se tehdy
projednával, umožňoval buržoazii, aby
mohla s ještě větší svévolí
postupovat proti pracujícím, aby buržoazně
policejní aparát mohl krýt rouškou zákona
své brutální útoky proti lidu. Tento
zákon byl přijatelný i pro největší
nepřátele národa - fašisty, luďáky
a agrárníky, kteří v německém
fašismu viděli svůj vzor a v Hitlerovi svého
spojence proti lidu a Sovětskému svazu.
Komunističtí poslanci jako jediní tehdy ukazovali,
že zákon svým protilidovým charakterem
místo zajištění všelidové
obrany republiky otevírá nutně cestu reakci
a fašismu. Komunistická strana dokazovala, že
spolehlivá obrana Československa může
být vybudována jen za předpokladu zajištění
demokratických práv a svobod pracujících
při skutečně lidové obraně,
opřené o pevné spojenectví se Sovětským
svazem a prosazené v rozhodném boji proti fašismu
uvnitř země a proti reakčnímu vlivu
velkoburžoazie.
Na takové obraně ovšem buržoazie zájem
neměla.
Dějiny daly za pravdu komunistům. Bylo jen logickým
závěrem, že náš pracující
lid, poučen trpkými zkušenostmi mnichovské
zrady a fašistické okupace nastoupil pod vedením
KSČ cestu k budování socialistické
společnosti. Vítězství socialismu
v naší vlasti v nerozborném spojenectví
se Sovětským svazem a ostatními zeměmi
socialistického tábora vytvořilo podmínky
pro skutečně všelidovou a spolehlivou obranu
socialistické vlasti.
Soudružky a soudruzi poslanci! Náš lid si plně
uvědomuje, že otázka míru a války
je nejpalčivější a životně
nejdůležitější otázkou dneška.
Proto pod vedením KSČ, jak to potvrdilo i poslední
jednání politického poradního výboru
států Varšavské smlouvy v Moskvě,
jde důsledně cestou upevňování
trvalého světového míru. Řídíme
se přitom Prohlášením komunistických
a dělnických stran.
Vyjádřením těchto ušlechtilých
a pokrokových tužeb našeho lidu je i předkládaný
zákon o obraně ČSSR. Lid, který buduje
nejpokrokovější společenský řád,
nepotřebuje válek. Základem jeho štěstí
není bída, utrpení, smrt a strádání
miliónů, jež přináší
kapitalismus a válka, ale poctivá, ušlechtilá
práce, dobývání tajů a bohatství
přírody, všestranný rozkvět společnosti.
Smyslem zákona o obraně socialistické vlasti
je zajistit právě tuto velikou mírovou práci
našeho lidu a přispět k upevnění
světového míru. Proto také zákon
o obraně ČSSR je důsledně mírovým
zákonem, vyjadřuje zájmy našich pracujících,
neboť budování a obrana socialistické
vlasti jsou neoddělitelné.
V naší nové socialistické ústavě
a rovněž v preambuli tohoto zákona prohlašujeme,
že chceme žít v míru a přátelství
se všemi národy světa, příspívat
k mírovému soužití a soutěžení
mezi státy s různým společenským
zřízením. Jsme přesvědčeni,
že úspěchy, kterých dosahují
země socialistické soustavy při budování
nové společnosti, názorně ukáží
všem národům cestu k vytvoření
světa bez válek a vykořisťování
a cestu k blahu a štěstí všeho lidstva,
k vítězství komunismu.
Zákon o obraně ČSSR tak plně vyjadřuje
politiku mírového soužití, kterou uplatňuje
naše vláda. Tato politika však na druhé
straně předpokládá, že nedopustíme,
aby kdokoli ohrožoval naši národní svobodu,
socialistické zřízení a jeho vymoženosti.
Je naším svatým právem a povinností
bránit vše, co s tak hrdinským úsilím
vybudoval náš lid pevně semknut v Národní
frontě pod vedením KSČ. (Potlesk.)
Budovatelské úsilí našeho lidu a jeho
péče o obranyschopnost země je zároveň
neoddělitelnou součástí boje za mír.
Je naším příspěvkem k růstu
socialistického tábora a tím i sil míru.
Vždyť právě tato narůstající
převaha vytvořila základní předpoklad
k tomu, že i v podmínkách existence imperialismu
je možné zabránit válce. To nebylo možné
dříve, když kapitalismus byl vševládnou
soustavou.
Dnes je však situace jiná. Síla a převaha
se stále zřetelněji kloní na stranu
socialismu a mírumilovných sil.
Základem této rostoucí převahy jsou
úspěchy socialistického tábora, především
Sovětského svazu, mohutný rozvoj jeho ekonomiky,
vědy a techniky. Skvělým triumfem potvrzujícím
tento všestranný rozmach a vítězství
sovětského zřízení je historický
let majora Gagarina v kosmickém korábu kolem země,
který zahájil novou epochu v dobývání
vesmíru. S velkým nadšením přijal
náš lid radostnou zprávu, že to byli sovětští
lidé budující komunismus, kteří
pronikli jako první do vesmíru. Je to další
důkaz veliké síly svobodných sovětských
lidí, kteří využívají
svého rozumu, výsledků vědy a techniky
ve prospěch štěstí a blaha všech
lidí na zemi.
Úspěchy a objevy socialismu a komunismu, ty neslouží
válečným cílům, ale jsou dávány
vždy do služeb míru a bezpečnosti národů.
Jen ti z agresívních kruhů, kdož na
všechny úspěchy lidského ducha a snažení
se dívají brýlemi války, jsou zděšeni
touto dějinnou událostí. My ve velkolepém
úspěchu sovětských lidí vidíme
též náš úspěch a naplnění
hrdostí znovu ze srdce blahopřejeme sovětským
vědcům, technikům, všem pracujícím
i hrdinnému majoru Gagarinovi k tomuto průkopnickému
činu Sovětského svazu ve prospěch
všeho lidstva. (Potlesk.)
Za tohoto měnícího se poměru sil rozpoutat
válku proti socialistickým zemím znamená
pro imperialismus dát v sázku samotnou existenci
celého kapitalistického zřízení.
Poprvé v dějinách lidstva je obrovská
hospodářská, politická a vojenská
síla dána plně do služeb míru.
Poprvé je této gigantické síly socialistického
tábora využíváno ke zkrocení
válkychtivých imperialistických kruhů
a k odvrácení války. Poprvé v historii
vznikla situace, že ti, kdož mají převahu
v ozbrojených silách a nejdokonalejší
bojovou techniku, rozhodně bojují za odzbrojení.
Je štěstím lidstva, že to jsou země
socialistické soustavy, které si do svého
štítu vepsaly slovo mír.
Pod vlivem světodějných vítězství
socialismu a stále větší přitažlivosti,
jeho ideí se sjednocují nejširší
masy lidu na celém světě k boji za mír.
Pozice imperialismu se zužují a kapitalistický
svět se otřásá stále hlubšími
rozpory. Takový poměr sil ve světě
umožňuje socialistickému táboru a ostatním
mírumilovným silám vytyčit reálný
úkol zabránit imperialistům rozpoutat světovou
válku. Jsme přesvědčeni, že je
to úkol splnitelný a že vítězství
bude na straně sil míru, demokracie a pokroku. (Potlesk.)
Řídíce se usnesením XI. sjezdu KSČ
používáme a budeme i nadále používat
velkých vymožeností našeho socialistického
zřízení k tomu, abychom společně
se Sovětským svazem a socialistickými státy,
společně s mezinárodní dělnickou
třídou, s národně osvobozeneckým
hnutím, zeměmi, které vystupují proti
válce a všemi mírumilovnými silami ve
světě, zmařili pokusy o rozpoutání
nové světové války a zajistili mír
pro budovatelskou práci našeho lidu. Toto své
úsilí jsme již dokázali činy.
Plně podporujeme a jsme připraveni i nyní
uskutečnit nejradikálnější a
nejdůslednější opatření
k zabezpečení trvalého míru, kterým
je návrh Sovětského svazu na úplné
a všeobecné odzbrojení pod přísnou
mezinárodní kontrolou. Dokud však imperialisté
nejsou ochotni přistopit na tyto návrhy a budou
pokračovat v přípravách agrese proti
socialistickému táboru, je naší povinností
dobře pečovat o obranu naší vlasti.
Jakákoli bezstarostnost v péči o obranyschopnost
země by jen nahrávala silám, které
ohrožují světový mír a které
zaslepeny nenávistí ke komunismu hledají
příležitost k uskutečnění
svých agresívních plánů. Boj
o mír vyžaduje, abychom zachovali bdělost,
abychom soustavně odhalovali agresívní politiku
válkychtivých sil, sjednocovali a mobilizovali nejširší
masy mírumilovných lidí k aktivní
činnosti na obranu míru, jak to ukazuje Prohlášení
komunistických a dělnických stran a Výzva
k národům celého světa.
Důkazem toho, že se imperialisté nehodlají
dobrovolně vzdát svého panství a svých
agresívních plánů, je brutalita, s
jakou se snaží potlačit národně
osvobozenecké hnutí. O tom svědčí
krvavé zločiny kolonizátorů v Kongu,
Alžírsku, Angole a Laosu. Svědčí
o tom i snaha válkychtivých kruhů pokračovat
ve studené válce, v horečném zbrojení,
v provokacích, v odmítání návrhů
Sovětského svazu za všeobecné a úplné
odzbrojení, odpor proti uzavření mírové
smlouvy s Německem a snaha udržet západní
Berlín jako středisko provokací.
Nejnovějším důkazem těchto agresívních
plánu imperialistů je zločinný útok
na svobodu a nezávislost kubánského lidu.
Rezoluce, kterou právě přijalo Národní
shromáždění, vyjadřuje oprávněné
rozhořčení všech našich pracujících,
kteří protestují proti novému hnusnému
činu amerických imperialistů a po právu
jej rozhodně odsuzují.
Z hlediska pokojné práce našeho lidu nemůžeme
zejména nevidět, že za podpory partnerů
v NATO pokračuje nebezpečný militaristický
a revanšistický vývoj v západním
Německu. KSČ a vláda ČSSR nejednou
ukazovaly, že tytéž vnitřní síly,
které vyzvedly k moci Hitlera, a proti kterým jsme
po boku Sovětského svazu bojovali, znovu určuji
protimírový agresívní kurs politiky
bonnské vlády.
S rostoucím hospodářským vlivem západního
Německa v kapitalistickém světě stoupá
vliv západoněmeckých militaristů v
agresívním seskupení NATO. Bývalí
hitlerovští generálové, váleční
zločinci Heusinger, Speidel, Müller - Hilebrandt ve
funkcích NATO velí dnes vojskům Anglie, Francie,
USA a dalším, která proti nim ve válce
bojovala. Bundeswehr, který se stává hlavní
údernou silou imperialistů v Evropě, roztahuje
se na vojenských základnách v řadě
západních zemí a brzy tomu bude tak i v Anglii.
Co se hitlerovcům nepodařilo za války, daří
se jim s pomocí anglických vládnoucích
kruhů nyní.
Samozřejmě, že současně s tím
roste drzost německých militaristů a revanšistů,
kteří za přímé podpory vlády
stále otevřeněji vystupují s agresívními
plány a s územními požadavky vůči
socialistickým státům. Tito dědicové
Hitlera se domnívají, že přišla
jejich doba. V různých variantách oživují
fašistický plán "Drang nach Osten. Pro
uskutečnění svých plánů
kategoricky žádají atomové zbraně.
Nemůžeme nevidět i stále se množící
provokace militaristů a revanšistů, kteří
na svých více než sto srazech v minulém
roce opěvovali fašismus, žádali obnovení
hitlerovské třetí říše
a kteří stále drzeji vyhrožují
a štvou. Mohou si to dovolit a jejich chutě rostou,
poněvadž se tak děje za podpory a souhlasu
států NATO a v plném souladu s politikou
bonnské vlády. Vždyť konečně
sám Adenauer zdůrazňuje, že hlavním
důvodem, proč vstoupili do evropské armády,
je, že chtějí opět dosáhnout
svých východních území.
Západní Německo se tak stává
za podpory USA, Anglie, Francie a ostatních západních
zemí hlavním ohniskem válečného
nebezpečí v srdci Evropy v našem přímém
sousedství.
Cesta k zabezpečení míru v Evropě,
jak ukazuje Sovětský svaz a ostatní socialistické
země, je jen jediná: urychleně odstranit
všechny pozůstatky druhé světové
války, uzavřít mírovou smlouvu s Německem,
která by rázně přehradila cestu revanšismu
a militarismu a současně skoncovala s okupačním
režimem v západním Berlíně. Mírová
smlouva s oběma německými státy je
v zájmu jak německého lidu, tak všech
sousedů Německa a všech mírumilovných
lidí na světě.
Agresívní kruhy zemí NATO a předně
samotné vládnoucí bonnské kruhy však
soudí jinak. Bojí se mírové smlouvy,
neboť by jim zabránila pokračovat v agresívním
kursu. Proto odmítají návrhy Sovětské
vlády na uzavření mírové smlouvy.
Je 16 let po válce a tento stav přece nelze trpět
do nekonečna. Vláda Sovětského svazu
stejně jako naše vláda i vlády ostatních
socialistických zemí prohlásily, že
v takovém případě bude uzavřena
mírová smlouva s NDR skutečným představitelem
mírumilovných snah německého lidu.
Západoněmečtí imperialisté
a jejich partneři by si měli uvědomit, že
situace je jiná než byla v době Mnichova. Ani
tehdy nekapituloval náš lid, ale buržoazie zradila
jeho zájmy a vydala republiku bez boje fašistům.
Tím spíše na náš pracující
lid neplatí podobné hrozby dnes, kdy se stal vládcem
a hospodářem ve své zemi, kdy pod vedením
KSČ dosáhl vítězství socialismu
a kdy na stráži jeho socialistických vymožeností
stojí moderní, skutečně lidová
armáda. (Potlesk.) Československá
socialistická republika je zároveň pevným
článkem nepřemožitelného socialistického
tábora. Naše bezpečnost je proto spojeneckými
svazky a nerozborným přátelstvím se
Sovětským svazem a ostatními socialistickými
státy zajištěna jako nikdy v minulosti.
Zkrotit válečné dobrodruhy je možné
jedině tím, že se bude neustále upevňovat
hospodářská, politická a vojenská
síla socialistických států, že
se bude dále všemožně rozvíjet
a sjednocovat revoluční hnutí a široké
lidové masy budou ještě aktivněji bojovat
za odvrácení válečného nebezpečí
a proto i my pod vedením KSČ vynaložíme
ještě více úsilí k tomu, aby
dále všestranně rostla síla socialistického
tábora, jeho obranyschopnost, aby agresorům již
předem zašla chuť k rozpoutání
války. (Potlesk.)
Soudružky a soudruzi poslanci! Náš lid je si
vědom veliké odpovědnosti za obranu míru
a zájmů socialismu a nelituje sil ani prostředků
k dokonalému zabezpečení této obrany.
Právem žádá, aby těchto sil a
prostředků bylo co nejúčelněji
využito, aby obranyschopnost socialistické vlasti
byla důsledně zabezpečena a lid se mohl v
míru věnovat budovatelské práci. A
tomu bude sloužit i nový zákon o obraně
ČSSR.
Zákon o obraně republiky to není jen právní
norma, kterou se upravují vztahy a povinnosti na úseku
obrany, ale především programový dokument,
který jasně ukazuje, co je třeba dělat
k zabezpečení vysoké obranyschopnosti socialistické
vlasti.
Obrana naší socialistické republiky je neoddělitelná
od obrany socialistického tábora.
ČSSR je pevným článkem světové
socialistické soustavy. Při budování
socialismu se opíráme o nerozborné přátelství
se Sovětským svazem a socialistickými státy,
o pevnou internacionální jednotu a vzájemnou
bratrskou pomoc. Díky tomu jsme také mohli v tak
historicky krátké době dosáhnout vítězství
socialismu v naší vlasti. "Československo-sovětské
spojenectví je štítem síly a jistoty
naší socialistické vlasti..." To zdůraznil
při příležitosti 15. výročí
osvobození naší vlasti Sovětskou armádou
první tajemník KSČ a president republiky
soudruh Novotný.
Základním pilířem naší
obrany je Varšavská smlouva. Spojení prostředků
obrany socialistického tábora na zásadách
proletářského internacionalismu nebývale
násobí naše síly a drží
na uzdě válkychtivé kruhy imperialistů.
Vždyť naše západní hranice, stejně
jako hranice NDR, jsou chráněny silou celého
socialistického tábora a každý, kdo
by se pokusil na ně vztáhnout ruku, musí
počítat s tím, že bude zničen.
(Potlesk.)
Je proto naší svatou povinností přispívat
svým dílem k síle a obranyschopnosti celého
socialistického tábora, soustavně upevňovat
jeho jednotu, rozvíjet v duchu socialistického internacionalismu
přátelství a spojenectví se Sovětským
svazem a ostatními socialistickými státy.
To vyžaduje především ještě
úsilovněji rozvíjet naše socialistické
hospodářství a současně zabezpečovat
vysokou obranyschopnost republiky.
Stále se rozvíjející socialistické
národní hospodářství, zejména
náš vyspělý průmysl se socialistickým
zemědělstvím, umožňují
budovat obranu v souladu s požadavky soudobého vojenství.
Naše ozbrojené síly mohou dostávat a
dostávají nejlepší a nejmodernější
techniku, čímž roste jejich bojová síla
a připravenost. Národní hospodářství,
které je plánovitě řízeno,
dává nejlepší možnosti k zabezpečení
dokonalé obrany země. V tom je naše veliká
přednost, kterou můžeme plně využívat.
Předkládaný zákon nemá na mysli
jen upevňování obranyschopnosti budováním
ozbrojených sil a zvyšováním jejich
bojové pohotovosti v souladu s požadavky soudobého
vojenství. Jejich úkoly a průběh služby
v ozbrojených silách řeší především
branný zákon. Zákon o obraně zdůrazňuje,
že její nedílnou součástí
jsou i opatření prováděná v
národním hospodářství, opatření
k obraně v krajích a okresech a k ochraně
před nepřátelskými vzdušnými
útoky i příprava občanů k obraně.