Delegace v roce 1957 měla nejužší styk
s dělníky, rolníky, kulturními pracovníky
a zástupci státních orgánů
vaší země. Tato setkání s československými
pracujícími upevnila přátelství
mezi lidem obou našich zemí a výměna
zkušeností byla pro obě strany plodným
přínosem k dalšímu rozvoji socialistické
demokracie v obou našich zemích.
S obzvláštní radosti vzpomíná
tehdejší delegace na srdečné setkání
s bohužel brzy poté zesnuvším presidentem
ČSSR soudruhem Antonínem Zápotockým,
kterého si celý náš národ hluboce
vážil, a s předsedou Národního
shromáždění soudruhem Zdeňkem
Fierlingerem. (Potlesk.)
Naše delegace je přesvědčena o tom,
že nynější návštěva
poslanců Lidové sněmovny ještě
více upevní přátelské pouto
mezi oběma našimi zeměmi. Delegace si vytkla
za cíl studovat, jak se v ČSSR od roku 1957 úspěšně
dále rozvíjela socialistická demokracie ve
státním a hospodářském životě.
Českoslovenští pracující docílili
velkolepých úspěchů při budování
socialismu ve své zemi. Dík jejich mohutnému
úsilí a vynikajícím výkonům
zvítězil v jejich zemi socialismus. (Potlesk.)
Veliké společenské a hospodářské
změny jsou vyjádřeny v nové socialistické
ústavě, kterou si obyvatelstvo ČSSR dalo
v uplynulé roce.
Pracující NDR sledují s velikým nadšením
vynikající výsledky budovatelské práce
československého lidu a přejí mu mnoho
zdaru při uskutečňování jeho
třetího pětiletého plánu. (Potlesk.)
Vztahy mezi NDR a ČSSR mají hluboké a pevné
kořeny. Opírají se o zásady stejného
společenského zřízení v našich
zemích, o naše stejné cíle a náš
společný boj za zabezpečení a zachování
míru ve světě. Obě země společně
bojují za prosazování zásad mírového
soužití a proti všem projevům kolonialismu
a neokolonialismu. Přátelství mezi lidem
obou zemí se rok od roku stále více upevňovalo.
Návštěva stranické a vládní
delegace ČSSR v NDR v listopadu 1959 byla přesvědčivou
manifestací nerozborného německo-československého
přátelství.
Bratrské vztahy, které se stále více
rozvíjejí ve všech oblastech státního
a společenského života, jsou plodným
přínosem pro socialistickou výstavbu v obou
zemích. Veliký význam má hospodářská
spolupráce NDR a ČSSR, která se stále
rozšiřuje a jíž se otevírají
stále větší možnosti. Tato úzká
spolupráce přispívá k dalšímu
upevňování a posilování socialistického
tábora a k zabezpečení socialistické
výstavby v obou zemích proti rušivým
opatřením imperialistů. (Potlesk.)
Výrazem úzkého bratrského přátelství
mezi lidem obou našich zemí je pevné společenství
v boji proti zápodoněmeckému militarismu,
imperialismu a revanšismu. Důležitým přínosem
k odhalování západoněmeckého
militarismu a revanšismu bylo vystoupení československé
delegace na XV. zasedání Valného shromáždění
OSN. NDR vděčí ČSSR za četné
akce, provedené československou stranou proti nacistickým
zločincům a nacistickým krvavým soudcům,
kteří zaujímají vedoucí místa
v Adenauerově státě, za akce k odhalování
revanšistické politiky bonnské vlády
a jí podporovaných revanšistických svazů.
(Potlesk.)
Váš president Antonín Novotný řekl
na celostátní konferenci v červenci 1960:
"Tímto směrem budeme spolu se všemi socialistickými
zeměmi dále rozvíjet soustředěný
nápor, aby byla zatarasena cesta rostoucí výbojnosti
německého militarismu. Na jejich provokace odpovídáme
dalším zintenzívněním našeho
boje za přijetí sovětských návrhů
na uzavření mírové smlouvy s Německem
a řešení otázky západního
Berlína. Tyto návrhy představují program
zajištění mírového rozvoje Německa
ve prospěch bezpečnosti a pokojného života
všech evropských národů."
A předseda československého Národního
shromáždění Zdeněk Fierlinger
řekl na zasedání předsednictva Národního
shromáždění dne 12. 3. 1959 u příležitosti
20. výročí přepadení ČSSR
nacisty:
"Mírová smlouva by dala Německu důstojné
postavení ve světě a německému
lidu zaručila demokratický a mírový
vývoj. Mírovou smlouvou by byla také vyřešena
berlínská otázka, která v současné
době představuje nebezpečné ohnisko
mezinárodního napětí a války."
Obyvatelstvo Německé demokratické republiky
je si jisto tím, že se boji německého
národa za mír a za jeho národní jednotu
i v budoucnu vždy dostane podpory a pomoci československého
lidu. (Potlesk.)
Československý lid nechť je ujištěn,
že má na severní hranici své země
za souseda mírumilovný německý stát,
na který se kdykoliv může spolehnout. (Potlesk.)
Obyvatelstvo NDR je si vědomo toho, že v boji proti
západoněmeckému militarismu a revanšismu
nese zvláštní zodpovědnost. Lidová
sněmovna, Státní rada, vláda a obyvatelstvo
NDR budou i nadále vynakládat všechny své
síly, aby odstranily zbytky druhé světové
války v Německu, aby odstranily nebezpečí
války, vycházející ze západního
Německa a aby vytvořily předpoklady pro mírové
sjednocení Německa. (Potlesk.)
V komuniké březnového zasedání
politického poradního výboru účastnických
států Varšavské smlouvy jsou národy
znovu důrazně upozorňovány na nebezpečný
vývoj v západním Německu. Říká
se v něm: "Západní Německo se
mění v hlavní ohnisko nebezpečí
války v Evropě."
Charakteristickou známkou nebezpečí pro světový
mír vycházející ze západního
Německa, je urychlené budování agresívní
armády pod velením válečných
zločinců jako je Foertsch, vyzbrojené raketami
a jadernými zbraněmi.
Tento agresívní nástroj v rukou západoněmeckých
imperialistů je o to nebezpečnější,
že vládnoucí kruhy západního
Německa učinily z revanšismu a antikomunismu
přímo pevnou součást své státní
politiky.
Západní Německo vznáší
jako jediný evropský stát územní
požadavky vůči ostatním evropským
státům. Při sledování svých
agresívních úmyslů se západoněmečtí
revanšističtí politikové řídí
taktikou tak zvaného pozvolného postupu. Nejhlasitěji
žádají dobytí NDR, velikých částí
Polské lidové republiky a stále bezostyšněji
připojení bývalých Sudet. Koncem minulého
roku například prohlásil revanšista
a Adenaerův ministr Seebohm před členy revanšistických
sudetoněmeckých krajanských spolků:
"Naše vlast (Seebohm tím míní ČSSR)
je nejen součástí Německa, nýbrž
i zeměpisným středem Evropy." Vůdcové
západoněmecké sociální demokracie
se pokouší pokud možno ještě předstihnout
válečné a revanšistické štváče
bonnské vládní strany. Sociálně
demokratický poslanec Spolkového sněmu Jaksch
nedávno formuloval stanovisko svých stoupenců
typu Brandta, Wehnera, Erlera atd. ve vedení Sociálně
demokratické strany Německa k tak zvané Mnichovské
dohodě z roku 1938. Řekl, že "sociální
demokraté naprosto nejsou povinni považovat ťloupežnéŤ
československé hranice z roku 1919 za nedotknutelné".
Západoněmecký šéf vlády
Adenauer má v úmyslu v květnu osobně
vystoupit na tak zvaném Sudetoněmeckém sjezdu
1961 a dát tak podnět k novému zintenzívnění
revanšistické vlny, již dnes zaplavující
celé západní Německo, organizované
a financované bonnskou vládou a zaměřené
zvláště také proti ČSSR.
Plány západoněmeckých revanšistů
předvídají obnovení "velkoněmecké
říše" a uskutečnění
ještě daleko širšího agresívního
programu. V listu "Soldatenzeitung", spolufinancovaném
západoněmeckou vládou, byl 6. ledna 1961
otevřeně propagován předběžný
revanšistický program německého militarismu.
Jako tak zvané nezbytné součásti německé
říše se uvádějí všechna
německá východní území
v rámci hranic z 31. 12. 1937, Sudety, území
Memelu a Gdansk. Kromě toho se uvádí nároky
na zbývající bývalé západní
Prusko, jakož i na horní Slezsko. Dále se jako
předpoklad pro anexi dalších východo
- a jihovýchodoevropských území žádá
odvolání rozhodnutí z konce druhé
světové války o vysídlení německého
obyvatelstva.
Při sledování těchto cílů
se západoněmečtí imperialisté
rozhodně brání proti navazování
normálních styků se socialistickými
státy. Podnikají naopak vše, aby navázání
takových styků zmařili. Zároveň
se vládnoucí síly Spolkové republiky
pokoušejí přesvědčit západní
mocnosti o svých revanšistických plánech
a spřádat své plány bleskové
války.
Uvnitř Spolkové republiky podnikají západoněmečtí
revanšističtí štváči vše
co je jen myslitelné, aby mezi západoněmeckým
obyvatelstvem vytvořili masovou základnu pro svou
dobrodružnou revanšistickou politiku a aby vybudovali
frontu všech nepřátel socialismu a demokracie.
K těmto účelům vytvořili pověstné
krajanské spolky (landsmanšafty). Tak zvaný
průzkum východních otázek (Ostfoschung)
prožívá za Adenauera rozkvět, jaký
lze srovnat pouze s dobou Hitlerova fašismu.
Západoněmečtí imperialisté
zároveň rozpoutali hon na všechny upřímné
německé demokraty a bojovníky za mír
a pokrok a pokoušejí se zabezpečit svůj
režim rozsáhlým nouzovým zákonodárstvím.
Revanšistická politika, vycházející
ze západního Německa, je provozována
týmiž silami, které již dvakrát
uvrhly národy do krvavých světových
válek. Západoněmecká vláda
a státní aparát stejně jako západoněmecké
hospodářství jsou ovládány
nepolepšitelnými nacisty, revanšistickými
štváči a těmi, kdož se obohacují
ze zbrojení. Jména jako Globke, Seebohm, Foertsch,
Flick národům připomínají strašná
léta loupežné nacistické války.
Je samozřejmé, že proti prvnímu mírovému
státu v dějinách Německa, proti NDR,
je zaměřena zvláště silná
nenávist a bezmocný vztek spolu s panickým
strachem západoněmeckých imperialistů.
Západoněmečtí vládci se bojí
o své pozice a budují železnou oponu mezi oběma
německými státy.
Obávají se příkladu pro lid západního
Německa, vycházejícího z naší
republiky. I já jsem před třemi měsíci
- 13. ledna - na vlastním těle pocítil, v
jakém rozsahu dosud v západním Německu
žije a působí odporný, vskutku nelidský
odkaz Hitlerův. Když jsem v Marburgu-Marbachu na pozvání
marburských studentů hovořil o reálných
možnostech mírového sjednocení Německa,
unikl jsem jen o vlásek pokusu o vraždu. O mnoho týdnů
později otiskl jeden z největších západoněmeckých
ilustrovaných časopisů bez komentáře
dopis čtenáře pana Richarda Neumanna z Lörrachu
v Badenu, v němž se uvádí: "...
Byl bych střílel, kdybych se byl k Dieckmannovi
dostal." To je neblahý odkaz Hitlera a Eichmanna,
odkaz, který dnes, v roce 1961, žije v západním
Německu jako kdysi.
Přesto se však naše politika přibývající
měrou stává hybnou silou jednání
nejširších vrstev západoněmeckého
obyvatelstva. Příkladem toho je Národní
kongres za mír a odzbrojení, který se koncem
ledna konal ve Výmaru za účasti asi 800 hostů
z řad inteligence západního Německa
a který se stal skutečně povzbudivým
příkladem plodné výměny názorů
mezi Němci na Východě a Západě,
- jak tomu již bylo na našich celoněmeckých
dělnických konferencích.
Německá demokratická republika je prvním
mírumilovným a demokratickým státem
v německých dějinách. Lidové
masy v naší republice vymýtily německý
imperialismus a militarismus. Byly zde uskutečněny
zásady antihitlerovské koalice, formulované
především v Postupimské dohodě.
(Potlesk.)
Německá demokratická republika je také
jediným právoplatným německým
státem, protože naše republika odstranila kořeny
německého militarismu, protože povýšila
cíle mírumilovných, demokratických
a pokrokových sil, jež bojovaly proti hitlerovskému
fašismu, na státní zákon, protože
dělnická třída ve svazku s pracujícími
rolníky a všemi ostatními pracujícími
a demokratickými silami vykonává státní
moc, protože hájí mírové zájmy
celého německého národa a usiluje
o sjednocení Německa cestou vytvoření
konfederace obou států. (Potlesk).
Naše republika, a to mohu říci s hrdostí,
je politicky pevně semknutý, pokrokový a
mírumilovný stát, silný dík
výkonům a uvědomělé spolupráci
pracujících. Podle objemu výroby je Německá
demokratická republika pátým průmyslovým
státem Evropy; patří k desíti předním
průmyslovým mocnostem světa. (Potlesk.)
Základnu pro naši výstavbu dnes tvoří
náš sedmiletý plán. V prvních
dvou letech sedmiletého plánu lze v NDR zaznamenat
významné úspěchy. Průmyslová
výroba stoupla o 21 %. V roce 1961 má průmyslová
výroba dosáhnout objemu 76,4 miliard DM. To je o
5,1 miliard DM resp. 7,2 % více než v roce 1960. Kupní
síla obyvatelstva stoupla o 8,6 miliard DM. Naše republika
má v letošním roce k dispozici 17 miliard DM
jako akumulační prostředky. Další
zvyšování naší materiální
a kulturní úrovně závisí na
dosaženém stupni vývoje, na růstu produktivity
práce a tím především na podpoře
a pokroku vědy a techniky.
Západoněmečtí militaristé se
pokoušejí všemi prostředky narušovat
mírovou výstavbu v NDR. To bylo cílem v loňském
roce zahájené rušivé akce bonnské
vlády k přerušení vnitroněmeckého
obchodu. Národní hospodářství
NDR mělo být postaveno před neřešitelné
úkoly tím, že západní Německo
dne 31. září 1960 vypovědělo
obchodní smlouvu. Tento plán se však bonnským
vládcům nezdařil. S nezištnou pomocí
socialistického tábora a zvláště
Sovětského svazu nyní jednou provždy
zabezpečíme plánované hospodářství
NDR proti rušivým opatřením. Přitom
se Německá demokratická republika může
opírat i o tak dobrého přítele jakým
je Československá socialistická republika.
Také bratrská pomoc a spolupráce ČSSR
a NDR, jakožto dvou nejvyspělejších průmyslových
států socialistického tábora po Sovětském
svazu, je zárukou toho, že se imperialistům
nepodaří narušit hospodářskou
výstavbu v NDR. Naši pracující dnes
považují zabezpečení našeho hospodářství
před všemi imperialistickými pokusy o narušování
za nejnaléhavější politický úkol
a spolu s našimi vědci provádějí
se stále větším úspěchem
všechna v tomto smyslu žádoucí opatření.
(Potlesk.)
Současná etapa socialistické výstavby
v Německé demokratické republice je charakterizována
upevňováním a zdokonalováním
našich socialistických výrobních poměrů,
bouřlivým rozmachem produktivních sil, masovou
iniciativou našich pracujících a stálým
prohlubováním socialistické demokracie. V
souladu s tímto vývojem přijala právě
nyní Lidová sněmovna Německé
demokratické republiky nový zákoník
pracovního práva. Poprvé v dějinách
Německa se uzákoňuje dělnickou třídou
vybojované právo na práci jako právo
na činnost podle schopností, na odměnu podle
množství a jakosti práce, jakož i na tvůrčí
spoluúčast při plnění plánů
a řízení podniků a hospodářství.
Zákoník pracovního práva se stane
učebnicí pro všechny pracující
a jejich odbory v celém Německu.