Domnívám se, že mezi přítomnými je celá řada těch, kterým poslední válka zanechala v paměti nesmazatelnou stopu, že jsou zde ti, kteří v boji proti hitlerovským okupantům ztratili své nejbližší a přátele. Ještě se ani nezacelily staré rány a již v západním Německu znovu víří bubny, vyzývající k pochodu na Východ.

Západní militaristé, řídící se revanšistickými myšlenkami, se horečně připravují, aby uskutečnili své blouznivé plány, v nichž je počítáno i s okupováním úrodných pozemků a bohatství socialistického Československa. Je nejvyšší čas, aby pochopili, že dnes je již jiná doba. Dnes nestojí Československo osamoceno, a proto každý, kdo by ukládal o jeho svobodu a nezávislost, měl by co činit s celým socialistickým táborem. (Potlesk.)

Lid Československa se může pevně spolehnout, že v Sovětském svazu má vždy spolehlivého a věrného spojence a přítele, který by mu v případě nebezpečí poskytl pomoc všemi prostředky, které má k dispozici. (Potlesk.)

Imperialistické mocnosti se nyní snaží udělat z podepsání mírové smlouvy s Německem a z otázky západního Berlína jakousi vzájemnou zkoušku sil. Upozorněme milovníky podobných dobrodružství: nehrajte si s ohněm, nebo se spálíte!

Sovětský svaz nikdy válku nezačne. Jestliže však někdo udělá tento nerozumný krok a začne válku proti Sovětskému svazu a ostatním socialistickým zemím, narazí na důkladný odpor a jako agresor bude zničen. (Potlesk.)

Sovětská vláda, navrhující uzavřít neprodleně mírovou smlouvu s Německem, řídí se výhradně snahou zadržet nebezpečný vývoj událostí. "Podepsání mírové smlouvy, která udělá tečku za druhou světovou válkou a trvale upraví hranice obou německých států," řekl soudruh N. S. Chruščov, "sváže revanšistům ruce a zbaví je chutě na další dobrodružství. Další průtahy by naopak povzbuzovaly revanšistické kruhy západního Německa k agresi a k rozpoutání války."

Jak je známo, sovětské návrhy na uzavření mírové smlouvy s Německem a na základě této smlouvy i vyřešení otázky západního Berlína narazily na prudký odpor ze strany vládnoucích kruhů západních mocností a jejich spojence - Adenauerovy vlády. Na úsilí sovětské vlády vyřešit otázku Německa mírovou cestou, na snahu položit základ tohoto řešení do mírové smlouvy s Německou demokratickou republikou a tak normalizovat situaci v západním Berlíně, odpověděly navíc vlády západních mocností, a v první řadě vláda USA, novým rozdmycháváním mezinárodního napětí a šířením válečné hysterie.

Kennedyho vláda nepřišla například na nic jiného než že vyhlásila dodatečnou mobilizaci ozbrojených sil USA a vyžádala si od Kongresu nové prostředky pro vojenské účely. Současně se tato vláda uchýlila k otevřené demonstraci síly tím, že zvýšila počet svých vojenských posádek v západním Berlíně. Jestliže byl Sovětský svaz nucen s ohledem na tyto provokace uskutečnit určitá opatření k zabezpečení obranyschopnosti své země a tím zároveň odložit propuštění příslušníků sovětských ozbrojených sil do zálohy, začala západní propaganda běsnit a snažila se tyto plně oprávněné a pochopitelné zákroky vysvětlovat div ne jako přípravu k agresi. Je tomu jako ve starém přísloví: "Od koho poplach, od toho oheň." Když chytnete banditu za ruku, taky volá o pomoc!

Je naprosto zřejmé, že z těchto událostí musí socialistické země učinit nutné závěry. Mezinárodní situace, která se utváří zásluhou mezinárodní politiky válečného bloku NATO, nás nutí stát na stráži, abychom mohli ochránit velké pracovní úspěchy lidu socialistických zemí, zabezpečit podmínky pro uskutečnění obrovských úkolů, které jsme si před sebou vytyčili na své cestě k světlé budoucnosti - ke komunismu. Z tohoto hlediska je zapotřebí dívat se na nedávné rozhodnutí Sovětského svazu obnovit zkoušky s jadernými zbraněmi. Lid v socialistických zemích přijal toto rozhodnutí správně, protože pochopil, že bylo vyvoláno nutností zabezpečit jeho životní zájmy. Sovětská vláda by se k tomuto opatření nebyla odhodlala, kdyby ji k tomu svou politikou válečného vyděračství a vyhrůžek přímo nedonutily vládnoucí kruhy západních mocností.

Bylo by neodpustitelné, kdybychom z naší strany, ze strany národů socialistických zemí nečinně přihlíželi na přípravy běsnících válečných maniaků a očekávali, že sami přijdou k rozumu. Příští generace by si ničím nemohly vysvětlit, proč jsme agresoru dovolili nahromadit tolik síly k rozpoutání světové termonukleární války, proč jsme nepoužili všech prostředků k jeho zkrocení a proč jsme nezabránili lidstvu před vpádem do válečné katastrofy.

Sovětská vláda by nemohla dostát své svaté povinnosti vůči lidu své země, vůči lidu všech socialistických zemí a všech mírumilovných národů, kdyby nevyužila proti všem vyhrůžkám a válečným přípravám Spojených států amerických a ostatních zemí NATO všech možností, které se jí naskýtají pro zdokonalení nejúčinnějších druhů zbraní, jež mohou ochladit horké hlavy v imperialistických kruzích západních mocností. Nechť podněcovatelé války vědí, že Sovětský svaz a celý mohutný socialistický tábor má všechno, co je zapotřebí k tomu, aby přivedl k rozumu jakéhokoliv rozlíceného agresora. (Potlesk.)

Sovětská vláda, současně s přijetím opatření pro posílení obranyschopnosti slavnostně prohlásila, že ozbrojené síly SSSR nikdy nepoužijí jako první jaderné zbraně. Navíc vyjádřila svou ochotu kdykoliv podepsat smlouvu o všeobecném a úplném odzbrojení, která by skoncovala i se zkouškami termonukleárních zbraní.

Prohlášení sovětské vlády o obnovení pokusů s jadernými zbraněmi rozhodně podpořily všechny země socialistického tábora. Používám této tribuny k tomu, abych jménem sovětského lidu poděkoval československé vládě za její prohlášení, ve kterém schvaluje a podporuje nedávné obranné opatření sovětské vlády. (Potlesk.) Jak nám ukázaly besedy s mnoha československými občany, sdílí všichni lidé v republice plně rozhodnutí vaší vlády k této otázce. Pro nás, sovětské občany, je radostné, když poznáváme, že národy Československa a Sovětského svazu jsou jednomyslné ve svém úsilí ubránit mír před úklady imperialistických agresorů (Potlesk.)

Zahraniční politika SSSR, Československé socialistické republiky a dalších socialistických zemí je založena na základech leninské mírové koexistence. Usiluje o to, aby všechny národy mohly mezi sebou spolupracovat v míru, soutěžit ne v tom, kdo vyrobí více ničivých prostředků, ale v tom, kdo vytvoří více materiálního a duchovního bohatství, které by sloužilo lidem. Tato politika je srozumitelná a blízká všem prostým lidem na celém světě. To jsou důvody, které jí získávají sympatie a podporu všech mírumilovných národů. I my se domníváme, že není daleko doba, kdy zásady této politiky plně zvítězí na celém světě, kdy bude slovo válka navěky pohřbeno v historických archivech. (Potlesk.)

Mír zvítězí, pokud si všechny národy uvědomí svou aktivní úlohu v dosažení tohoto šlechetného cíle. Národy mohou a musí svým usilovným bojem přimět imperialisty k mírové koexistenci se socialistickými zeměmi, ke všeobecnému a úplnému odzbrojení, k vypuzení války ze života lidské společnosti.

Rozhodujícím činitelem, který brání imperialistům v jejich snaze rozpoutat válku je mohutný růst SSSR a celého socialistického tábora, který je oporou míru na celém světě. Socialistický tábor vděčí za svou sílu úspěchům Sovětského svazu, Československa a dalších socialistických zemí v rozvoji hospodářství, vědy a techniky. Není pochyb o tom, že i nadále s ještě větším úsilím budeme umocňovat tyto úspěchy v hospodářské a kulturní výstavbě, všemožně budeme zvyšovat ekonomický potenciál vlastních zemí, zdokonalovat jejich vědu a techniku.

Jednota zemí, které jsou soustředěny v socialistickém táboru podle zásady proletářského internacionalismu, tvoří z něho mohutný tábor. I nadále s ještě větší intenzitou budeme usilovat o stmelení socialistických států a v praxi uplatňovat moudrý Leninův odkaz: "Jeden za všechny, všichni za jednoho!" (Potlesk.)

Soudruzi! Naše generace žije v bouřlivé době, která je velmi bohatá na události. Hlavní náplň a směr vývoje lidské společnosti udává světová socialistická soustava, síly bojující proti imperialismu, za socialistickou přestavbu společnosti.

Je radostné, když si uvědomíme, že národy Sovětského svazu, Československa a všech socialistických zemí razí cesty šťastné budoucnosti pro všechny národy světa. V praxi uskutečňované myšlenky komunismu si stále více získávají mysl a srdce velkého počtu lidí ve všech světadílech. (Potlesk.)

Socialistické země bojují za spravedlivou věc a v tomto boji zvítězí! (Potlesk. - Předsednictví se ujímá místopředseda NS Fiala.)

Ať žije mírové společenství socialistických zemí! (Potlesk.)

Ať žije Československá socialistická republika! (Potlesk.)

Ať žije věčné a nerozborné přátelství mezi národy Sovětského svazu a Československa! (Shromáždění povstává. - Potlesk.)

Ať žije mír na celém světě! (Dlouhotrvající potlesk. - Volání "Ať žije Sovětský svaz!" - Vedoucí delegace Nejvyššího sovětu SSSR Grišin a předseda NS Fierlinger se objímají. - Shromáždění usedá.)

Místopředseda NS Fiala: Děkuji jménem vás všech za projev vedoucímu delegace Nejvyššího sovětu SSSR s. Grišinovi. Ke slovu se přihlásil předseda Národního shromáždění soudruh Zdeněk Fierlinger. Prosím, aby se ujal slova.

Předseda NS Zdeněk Fierlinger: Drazí přátelé, soudružky a soudruzi!

Jménem Národního shromáždění ještě jednou děkuji vám, drahý soudruhu Grišine, za váš projev. Jak jste se mohl přesvědčit z bouřlivého potlesku všech našich poslanců, Národní shromáždění se plně ztotožňuje se všemi myšlenkami vámi v duchu tradičního, upřímného přátelství a bratrství zde vyjádřenými, které sovětský lid vůči Československu vždy projevoval. Nemůže být pro nás, Čechy a Slováky, jiné politiky a jiného přístupu ke všem velikým problémům současného života a zejména pak k dnešním velkým otázkám mezinárodní politiky, než je onen, který vyjadřuje důsledná, pevná a mírumilovná politika Sovětského svazu, mající vždy na zřeteli mír a bratrské soužití všech národů celého světa. (Potlesk.) Veškerý československý lid je prodchnut hlubokým vědomím, že jsme nerozlučně a na věčné časy spjati s lidem sovětským a to nejen společným bojem proti fašismu a společným utrpením v době poslední světové války, ale též společnými zájmy a cíli, k nimž je zaměřeno naše úsilí. Československý lid si dobře uvědomuje, že za své osvobození z nacistického otroctví vděčí především hrdinným činům sovětského lidu a jeho armády i nezměrným obětem, které sovětský lid v poslední válce přinesl. O této vděčnosti vás, drazí sovětští soudruzi, mohly přesvědčit také pomníky, které náš lid vybudoval sovětským bojovníkům, kteří padli na našem území, a položili svůj život, abychom my všichni, a zejména pak budoucí naše pokolení, mohli žíti v míru a štěstí.

Prošli jste mnohými našimi kraji a všude jste se mohli přesvědčit, jak hlubokou úctu a lásku chová lid k vám, jako poslancům Nejvyššího sovětu Sovětského svazu. Na našich závodech a v jednotných zemědělských družstvech, které jste navštívili, jste mohli vidět, jak těsná spolupráce se rozvinula mezi námi ve všech oblastech národního hospodářství; setkali jste se s našimi vědci a představiteli naší inteligence a slyšeli jste z jejich úst, jak všechny ony překvapující pokroky sovětské vědy a její epochální objevy, jakož i metody práce sovětských vědců inspirují i naši vědu a jak blízké jsou si navzájem kultury našich národů, a tuto spolupráci ve všech oborech lidské činnosti chceme ještě dále rozvinout a prohloubit. (Potlesk.) Je to tato bratrská spolupráce, kterou nám i druhým zemím socialismu tak štědře a nezištně poskytujete, která dále upevňuje a konsoliduje velký socialistický tábor. Tento tábor sahá od Labe a Šumavy až k Tichému oceánu, dále roste a mohutní a stává se čím dále tím více rozhodujícím činitelem, usměrňujícím další vývoj mezinárodního dění. Socialistický tábor ukazuje ostatním národům světa, které se snaží osvobodit z pout kolonialismu i neokolonialismu, cestu vpřed, cestu ke státní i hospodářské samostatnosti, cestu pokroku. A tento rozhodující vliv na další utváření osudů veškerého lidstva nespočívá pouze ve stále určitější převaze socialistické ekonomiky a v převaze obranných prostředků, které máme k dispozici, ale především také v rostoucí mravní autoritě Sovětského svazu, spočívá ve světovém významu velkých humanistických leninských ideálů, směřujících k plnému osvobození člověka od starých, dávno přežitých společenských vztahů, které dosud v kapitalistických zemích spoutávají tvůrčí síly lidu. Vždyť starý společenský řád, zejména v dnešním stadiu státně monopolistického kapitalismu není schopen dát lidstvu nic jiného než bídu, útlak a utrpení, než další šílené zbrojení a nové války.

Vaše návštěva, drazí soudruzi, spadá do doby velkého mezinárodního napětí. Kapitalistický svět, přesněji řečeno západní velmoci a s nimi spojené země, které jsou členy útočného bloku Severoatlantického paktu, daly se na cestu šíleného zbrojení, vyhrožování a příprav nové války. Činí tak pouze proto, že Sovětský svaz a s ním ostatní socialistické země žádají, aby byly nakonec po šestnácti letech, které uplynuly od poslední války, řešeny naléhavé problémy mírového soužití a proto také jsou odhodlány uzavřít mírovou smlouvu s oběma německými státy a v každém případě s NDR samou. Západní Berlín nesmí už sloužit západoněmeckým militaristům jako útočná základna, vytvořená v samém srdci NDR, jako ohnisko nejzavilejší militaristické a revanšistické propagandy, jak hnízdo intrik a podvratných akcí, namířených nejen proti NDR, ale i proti ČSSR, Polsku a ostatním socialistickým zemím. Nás běsnění západních militaristů a revanšistů a útočné projevy Adenauera, Brandta a Strausse nechávají naprosto klidnými. Nezalekneme se jejich hrozeb a budeme společně se Sovětským svazem a s ostatními zeměmi, členy Varšavské obranné smlouvy - bude-li to třeba, do všech důsledků - hájit přirozená svrchovaná práva NDR, jsouce přesvědčeni, že sloužíme tím i věci míru v celém světě. (Potlesk.) V otázce západního Berlína stojíme plně na stanovisku, jak bylo formulováno Sovětským svazem a schvalujeme plně všechna opatření, která byla Sovětským svazem v této souvislosti učiněna. Nemůžeme souhlasit s politikou militaristů typu Adenauera, Brandta a Strausse a s bonnskými generály, kteří sloužili v minulé válce Hitlerovi a jsou spoluodpovědni za všechny jeho zločiny. Československý lid nezapomněl na zločiny nacistických okupantů, na 340 000 československých lidí, zahynuvších v nacistických žalářích, v koncentračních táborech a na popravišti. Československý lid nezapomene nikdy na zločinnou politiku nacistů, která vědomě směřovala k systematickému vyhubení českého a slovenského národa. My víme, že největší nebezpečí pro světový mír hrozí právě z oněch kruhů bonnské republiky, které jakoby zapomněly na zdrcující porážky nacistických armád pod Moskvou, Stalingradem a Orlem a na nesčetných bojištích východní fronty, a znovu chtějí německý lid strhnout do ještě strašnější katastrofy. My necítíme vůči německému lidu žádnou nenávist, my podáváme všem demokraticky cítícím příslušníkům německého národa ruku k upřímné spolupráci, o čemž nejlépe svědčí náš bratrský a upřímně přátelský vztah k Německé demokratické republice. My věříme, a o to budeme vždy usilovat, aby co nejdříve došlo k obnovení jednoty německého národa na demokratických zásadách. Vždyť to nebyl Sovětský svaz ani my, ostatní země, které se hlásí k jeho nesmlouvané mírumilovné politice, kteří zavinili rozdělení Německa a vytvoření separatistické bonnské republiky, v níž pod vlivem krátkozraké politiky západních velmocí vzplanuly znovu všechny vášně starého prušáckého militarismu, revanšismu a imperialismu. Proto také je třeba v zájmu světového míru vyřešit především otázku západního Berlína a řešit veškeré problémy související s otázkou Německa v duchu spravedlivých zásad tak, jak byly již nesčetněkrát Sovětským svazem formulovány. Marné je vyhrožování bonnských revanšistů. Ukazuje se již dnes, jak jejich krátkozraké plány spočívají na velmi vratkých základech, jak veřejné mínění i v zemích kapitalismu se od nich odvrací. Ale především stojí v cestě těchto šílených plánů jako monolitní žulová skála mocný socialistický tábor, jehož obranné síly jsou nepřemožitelné. Jsme v této věci pro jednání, které znovu ozřejmí oprávněnost naší společné politiky. Věříme, že realistické pochopení skutečné situace ve světě donutí západní státníky k tomu, aby pochopili svou ohromnou odpovědnost za další osudy lidstva a aby nastoupili cestu jednání, které by mohlo vést k vyřešení otázky západního Berlína, k zastavení horečného zbrojení, k vytvoření skutečných bezpečných záruk míru zde v Evropě i v druhých částech světa.

Plné odzbrojení a především zákaz všech zbraní hromadného ničení a jeho účinná kontrola, jakož i mírové soužití všech národů zůstává pro československý lid cílem, k němuž budeme dále pracovat a o jehož uskutečnění budeme dále ze všech sil usilovat.

Budeme mít stále na mysli velké úkoly, které si vytyčil návrh nového programu KSSS, ukazující též nám jasnou cestu vpřed, cestu k stále vyšším a krásnějším cílům, cestu k nové socialistické a komunistické společnosti. Též československý lid chce a je odhodlán ze svých sil přinést svůj podíl k tomuto velkému, ušlechtilému společnému úsilí. My, členové Národního shromáždění, chceme co nejlépe těžit ze zkušeností sovětských soudruhů, chceme, aby v duchu demokratického centralismu, pod vedením naší slavné komunistické strany se plně rozvinuly všechny tvůrčí síly našeho lidu, chceme, aby v duchu naší nové ústavy byla dále upevněna a prohloubena naše socialistická demokracie, tento živý pramen všech tvůrčích sil pracujících občanů, vytvářející všechny nutné předpoklady k našemu dalšímu růstu.