Pracující sami tu museli dávat podnět k řešení odpovědnosti jiných podniků nebo jiných osob ve sporu, poněvadž dosavadní úprava na tyto otázky nedávala jasnou odpověď. To vedlo ke sporům, které působily zdlouhavé vyřizování odůvodněných nároků a průtahy v zabezpečení poškozených a jejich rodin.

Mateřský podnik pak může na podniku, který má na úraze vinu, požadovat náhradu vynaložených prostředků.

K urychlení postupu při projednávání nároku na odškodnění přispěje i zásada, podle níž je podnik do 15 dnů povinen projednat odškodnění se závodním výborem ROH.

Návrh nového zákona podstatně rozšiřuje okruh osob, kterým přísluší v případě úrazu náhrada škody.

Odpovídá to stále širšímu zapojení pracujících do společenských funkcí.

Jde zejména o funkcionáře společenských organizací a národních výborů, jejichž úrazy při výkonu funkce budou považovány za pracovní a budou odškodňovány podle navrhovaného zákona. Také občanům, kteří dobrovolně plní pracovní závazky ve prospěch celku, jako brigádníci, členové Horské služby, členové lidových milicí, dárci krve a jiní dostanou odškodnění jako při pracovním úrazu v závodě. Zákon se v plném rozsahu bude vztahovat také na učně, žáky a studenty, kteří při polytechnické výchově pracují v průmyslových a zemědělských závodech.

Významným ustanovením návrhu je, že váže odškodňování na předpisy o sociálním zabezpečení.

Návrh zabezpečuje pracovníky po pracovním úrazu invalidními důchody v nejvyšší výměře.

Pravidelným poskytováním invalidního důchodu bude dosaženo stability v zabezpečení poškozeného pracovníka a jeho rodiny a poskytováním invalidních důchodů v nejvyšší výměře bude v souladu se socialistickými principy zabezpečena dostatečně jejich životní úroveň.

Podle návrhu zákona převezme stát část nákladů na odškodnění, které dosud nesl podnik, které vzniknou zvýšením invalidních důchodů až na horní hranici podle předpisů o sociálním zabezpečení.

Tato úprava odstraní dosavadní rozpory vznikající tím, že výplata náhrady škody z prostředků podniku měla vliv na neplnění ukazatelů, které jsou předpokladem pro výplatu prémií, podílů do podnikových fondů pracujících nebo jiných odměn.

Bude tak odstraněn nežádoucí stav, kdy neodůvodněně vysoká náhrada škody vyplacená poškozenému zaměstnanci ovlivňovala výdělkové poměry ostatních pracovníků v závodě a zájmy těchto zaměstnanců se ocitaly v protikladu k zájmům poškozeného pracovníka. To mělo za následek, že se poškozenému často nedostalo při uplatňování náhrady škody plné podpory u vedení podniku a někdy ani u závodního výboru ROH. Táž situace vznikala také v případech, kdy uplatňovali nárok pozůstalí po zemřelém pracovníku.

Návrh zákona je tedy vybudován na správných základech, které působí k účinné prevenci pracovních úrazů, rozšiřují okruh pracovníků, kteří mají být odůvodněně odškodněni a trvale zabezpečuje poškozené i jejich rodiny, a to mnohdy i více než v dosavadní úpravě.

Bude věcí odborových funkcionářů a hospodářských pracovníků vysvětlovat a uplatňovat jej tak, aby byla ustanovení návrhu chápána pracujícími jako pomoc a další prohloubení péče o naše pracující. I když návrhem se zpřísňují podmínky, za kterých závod za pracovní úraz nebo nemoc z povolání neodpovídá, neznamená to, že by mohla ochabnout politicko-výchovná práce směřující k upevňování bezpečnostní kázně pracujících.

Trvalým úkolem závodních výborů a vyšších odborových orgánů bude vychovávat pracující k tomu, aby dodržovali všechny bezpečnostní předpisy a příkazy, zákazy a pokyny vedoucích pracovníků sledující předcházení pracovním úrazům.

Vysvětlovací kampaň po přijetí zákona o odškodňování úrazů a nemocí z povolání bude příležitostí k tomu, aby odborové orgány dále rozvíjely vysokou aktivitu, která se projevila v celostátní diskusi k návrhu zákona o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a aby sledovaly trvalé a soustavné plnění závazků, které byly v této diskusi našimi pracujícími přijaty. Jen za těchto podmínek zvýšenou aktivitou všech odborových orgánů v jejich úzké spolupráci s hospodářskými orgány dosáhneme na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci takové úrovně, která odpovídá naší současné vyspělé výrobní technice i úrovni životních podmínek v naší společnosti.

Návrh tohoto zákona znamená další podstatné zvýšení péče o pracující tak, jak to odpovídá linii Komunistické strany Československa, která staví do středu zájmů péči o pracujícího člověka. Zákon ve svých důsledcích znamená zvýšenou péči o ochranu zdraví pracujících a zavádí úpravu odškodňování pracovních úrazů na socialistických principech.

Proto doporučuji Národnímu shromáždění, aby tento návrh zákona schválilo. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Dávám slovo poslankyni Dočkalové.

Posl. Dočkalová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci!

V červnu t. r. schválilo Národní shromáždění zákon o bezpečnosti a zdraví při práci jako důsledek dalšího opatření v oblasti péče o člověka. Již při projednávání a uplatňování tohoto zákona jsme se mnohokrát přesvědčili, že bezpečná práce na závodech není plně prosazována, že je často ještě na mnoha pracovištích zanedbávána. Odpovědnost a povinnosti všech orgánů a pracovníků, kteří plánují a organizují výrobu, řídí a kontrolují práci, mají v zákoně své oprávněné a opodstatněné místo, protože především tito pracovníci na všech stupních řízení zabezpečují nedílnou jednotu bezpečnosti a ochrany zdraví spolu s plněním pracovních úkolů. Tato jejich povinnost se musí projevit také při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.

Z těchto zásad vychází také předložený návrh zákona, který dnes projednáváme, o náhradách při úrazech a při nemocech z povolání. V rozpravě k vládnímu návrhu zákona v průmyslovém výboru se ukázalo, jak správná je zásada, aby riziko nenesl jen pracovník, ale aby byla zpřesněna odpovědnost samého podniku při zásadě osobní odpovědnosti všech orgánů a pracovníků, kteří řídí a s tím mají povinnost mimo kontrolu vytvářet všechny potřebné podmínky pro bezpečnou práci a nezávadné pracovní prostředí.

Dovolte mi, abych na některých příkladech z mého volebního obvodu dokumentovala současný stav v dodržování zákona o bezpečné práci a současně i praxi odškodňování úrazů.

Na jednom z dolů Sokolovského revíru dostal zaměstnanec příkaz rozvést nákladním autem naftu na několik pracovišť, ke kterým musel použít panelové cesty, která však byla už v takovém stavu, že ohrožovala nejen bezpečnou jízdu, ale i bezpečnou chůzi pro pracující, kteří jí používali jako cesty do práce. Dotyčný zaměstnanec po vyčerpání nafty na jednom z panelových pracovišť při návratu k svému vozu zakopl o vyčnívající armovací drát panelu a při pádu utrpěl úraz. Úraz nebyl jednoduchý, neboť mu ochrnuly nervy na jedné ruce, což představovalo vyřazení z práce na jeden rok a částečnou invaliditu pravděpodobně až do smrti.

Záznam o úrazu, který byl sepsán hospodářským pracovníkem, jenž nesl spoluodpovědnost za bezpečnou práci, sice uváděl příčiny, za nichž k úrazu došlo, avšak nebylo navrženo opatření, aby k podobnému úrazu už nedošlo. Nad čím je však třeba se pozastavit, je to, že záznam, jak jsem si sama ověřila, podepsal i člen komise ochrany a bezpečnosti práce při závodním výboru ROH. To znamená, že administrativně vyřídili případ, ale ani jeden z těchto funkcionářů nezabezpečil, aby se podobný úraz neopakoval.

A důsledek takové neodpovědnosti se projevil v několika málo dnech, kdy za stejných podmínek došlo k novému úrazu, i když bez následků. Až teprve po tomto zjištění byla panelová cesta upravena pro bezpečnou chůzi a dopravu. Jsme toho názoru, že by tedy zejména orgány ROH měly dbát, aby při projednávání a posuzování míry zavinění byly podrobně zkoumány nejen příčiny úrazů, ale především nápravná opatření a jejich realizace, aby k úrazům prakticky nedocházelo. Dalším nedostatkem, který se v praxi objevuje v odškodňování pracovních úrazů, je to, že nejsou správně rozlišovány úrazy, které jsou důsledkem rizika při zaměstnání a které pochopitelně pracovníci nemohou předvídat, od úrazu, který si v mnohých případech přivodí sami porušováním zásad bezpečnostních předpisů a mnohdy i z lehkomyslnosti.

Ukáži to na konkrétním příkladě. Na jiném dole Sokolovského revíru byla zaměstnána jako topič na parní lokomotivě žena, jejíž manžel byl shodou okolností zaměstnán na ČSD také jako topič na parní lokomotivě. Jednou se manželé mezi sebou domluvili, kdy manžel měl volno a manželka si připravovala praní prádla, že manžel půjde na její pracoviště odpracovat za ni směnu, i když šlo o jiný závod. Manžel skutečně na směnu nastoupil a když na pokyn strojvedoucího, který lokomotivu opustil, popojížděl, došlo k vykolejení lokomotivy, která se převrátila a přimáčkla topiče pod kotel. Ucházející ostrou parou utrpěl popáleniny 3. stupně a po převozu do nemocnice zemřel. Zamyslíme-li se nad tím, kdo nese vinu na tomoto smrtelném úrazu, dojdeme k závěru, že to byl především strojvedoucí, který zodpovídá nejen za stroj, ale také za osádku a její bezpečnost, ovšem i revírník, který v tomto případě ani nevěděl, že má na pracovišti cizí osobu. Kdyby zde byla důsledná kontrola, jak o tom hovoří předložený návrh zákona o dodržování bezpečnostních předpisů, nemohlo se stát, aby tento mladý člověk, živitel čtyřčlenné rodiny, přišel o život. A to již nechci rozebírat náhradu škody za úraz, který byl právem závodu předepsán.

Co však říci o lehkomyslnosti, které se dopustil pracovník na hlubinném dole, když vrtal důlní vrtačkou na předku a měl při práci na krku volně uvázanou šálu. Tuto si nesundal ani po upozornění revírníka, který mu zakázal pokračovat v práci s tím, že porušuje bezpečnostní předpis a vydává se v nebezpečí úrazu. Pracovník však neuposlechl a po odchodu revírníka pokračoval dále v práci. Vlající konce šály se omotaly na vřeteno vrtačky a následek - natržená páteř, porušení nervů, bolest, vyřazení z práce na delší dobu a snížená pracovní schopnost.

Soudružky a soudruzi, průmyslový výbor při projednávání návrhu tohoto zákona se seznámil s řadou případů, kde se odpovědným pracovníkům na závodech a to i v tzv. rizikových pracovištích podařilo skutečně odstranit převážnou část příčin, které k úrazům vedly. Nelze toho ovšem dosáhnout bez spolupráce všech pracovníků na pracovišti, jakož i za účinné pomoci hospodářských, odborových a mládežnických organizací pod vedením stranických orgánů a organizací. Je proto třeba všechny dobré zkušenosti zevšeobecňovat a rozšířit na všechny závody, poněvadž i když se dnes snažíme pracovníku, který utrpěl úraz, plně nahradit škodu jemu způsobenou, přece jen naše základní snaha musí směřovat k tomu, abychom pracovní úrazy a nemocnost z povolání z naší společnosti úplně odstranili. Nový zákon k tomu dává podmínky, upřesňuje - na rozdíl proti dřívějšímu stavu - velmi srozumitelně povinnosti závodů a všech odpovědných pracovníků za dodržování bezpečnostních předpisů a za vytvoření podmínek pro bezpečnou práci. Závody dnes nebudou moci, jak to dělaly dříve, přenášet riziko práce na pracující a návrh také vyhověl i připomínkám našich pracujících, pokud se týká stanovení náhrad za pracovní úraz. Považuji proto novou úpravu odškodňování úrazu za správnou, našimi pracujícími bude přijata příznivě a doporočuji, abychom ji schválili. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Není tomu tak, rozprava je tedy skončena. Dávám zpravodaji posl. Mátlovi slovo k doslovu.

Zpravodaj posl. Mátl: Soudružky a soudruzi poslanci, v diskusi nebylo dotazů ani připomínek, naopak rozšířilo se jí zdůvodnění přijetí tohoto nového zákona, kterým budou odstraněny některé nepříznivé jevy při odškodňování pracovních úrazů. Chtěl bych zvláště zdůraznit, že účinnost zákona byla výborem doporučena až prvému únoru příštího roku, jak je uvedeno ve společné zprávě (tisk 75) a to z toho důvodu, aby mohla být provedena včas veškerá nezbytná opatření pro seznámení vedoucích pracovníků na závodech, odborářských funkcionářů a všech pracujících s obsahem tohoto nového zákona. Jeho účinnost bude pochopitelně tím lepší, čím více funkcionářů, čím více pracujících bude s tímto zákonem seznámeno a bude jej v každodenním životě v plné šíři akceptovat a uplatňovat. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Můžeme přistoupit k hlasování.

Nebudou-li proti tomu námitky, dám hlasovat podle přednesené zpravodajské zprávy.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou. Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o náhradách při úrazech a nemocech z povolání, a to ve znění společné zprávy výborů průmyslového, zdravotního a ústavně právního, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o náhradách při úrazech a nemocech z povolání.

Tím je také pořad schůze projednán.

Přeji vám všem radostné a klidné vánoce, mnoho elánu, síly a úspěchů v práci pro příští rozvoj naší socialistické společnosti v nastávajícím roce 1962 a končím schůzi.