Existují lidé, pro něž je těžké pochopit, že Německá demokratická republika, menší část Německa, se svými 17 milióny obyvatel bude příkladem a měřítkem také západnímu Německu s jeho 56 milióny obyvatel. Avšak dějiny již často dokázaly, že v historických přechodných obdobích, jako je to, v němž žijeme, rozhodující roli nehraje ani počet obyvatel, či čtverečních kilometrů, ani bohatství, nahromaděné v rukou vykořisťovatelských tříd, rozhoduje-li se, komu patří budoucnost, kdo ji bude tvořit. (Potlesk.)

Mnohem více rozhoduje to, kdo jedná v souladu se zákonitým společenským a historickým vývojem, kdo vytváří budoucnost a pro ni pracuje a naopak, kdo se snaží o to, aby zachoval staré, historicky dávno překonané a odsouzené k zániku. Přitom společnost, odsouzená k zániku, přechodně ještě může budit dojem síly a bohatství, ba disponovat značnými mocenskými prostředky. Ani při přechodu od feudalismu ke kapitalismu tomu nebylo jinak. Jak však dokazují dějiny lidstva, zánik přežitého společenského řádu nelze nakonec zadržet.

A proto není ani pro posouzení životaschopnosti a perspektivy obou německých států rozhodující, kde je více nebo méně čtverečních kilometrů. Mnohem spíše rozhoduje to, že v Německé demokratické republice byl kapitalismus, imperialismus a militarismus navždy překonán, že Německá demokratická republika úspěšně buduje socialismus. V západoněmecké Spolkové republice se naproti tomu staré, přežité síly pustily do bezvýhledného pokusu zachovat násilím, podvodem a terorem společenský řád, odsouzený k zániku. Německá demokratická republika má oproti tomuto západoněmeckému státu náskok o celou historickou epochu. (Potlesk.) Proto se NDR stává stále více vzorem i měřítkem pro celé Německo. (Potlesk.) 17 miliónů občanů NDR v úsilí o dovršení socialismu staví také základy budoucnosti celého Německa. A příští léta ukáží jasněji, ze hranice mezi oběma německými zeměmi nejsou totožné se státními hranicemi. Dělící čára protíná západní Německo samotné. (Potlesk.)

Občané Německé demokratické republiky byli, právě tak jako občané západního Německa, v roce 1945 osvobozeni Sovětským svazem a ostatními mocnostmi protihitlerovské koalice od krví potřísněné vlády fašismu a militarismu. Od té doby byl vývoj v Německu rozdílný. Lid dnešní Německé demokratické republiky šel důsledně dál cestou osvobození. Sám se osvobodil od kapitalismu a kapitalistického vykořisťování. V této části Německa vyvrátil z kořene imperialismus a militarismus. Pracující, kteří znovu budovali zničené závody a města, se nedali oloupit o plody své práce.

Také v západním Německu postavila dělnická třída a ostatní pracující vrstvy s velkými oběťmi znovu závody, města a vesnice, zpustošené válkou. Opomenuli však zničit imperialismus a militarismus. A tak dnes vidíme, že v západním Německu je militarismus a imperialismus znovu u moci, takže si několik tisíc velkých vykořisťovatelů zase mohlo přivlastnit závody, postavené rukama lidu. 56 miliónů Němců, kteří byli v roce 1945 rovněž osvobozeni od fašismu a militarismu, tuto svoji svobodu zase ztratilo. Jsou vykořisťováni dvojnásob.: vykořisťuje je západoněmecký finanční kapitál a mezinárodní monopoly, spojené v Montánní unii a v Evropském hospodářském společenství, jejichž armády chtějí na základě hanebných Pařížských dohod okupovat západní Německo do roku 2005. Avšak ani pracující v západním Německu nepřipustí, aby byli stále vykořisťováni a ovládáni militaristy. Západní Německo nemá jako stát NATO budoucnost.

Avšak naštěstí pro občany západního Německa dokazují občané Německé demokratické republiky celému světu, že pracující lid dokáže budovat a řídit své hospodářství bez imperialistů a militaristů a že může žít dobře a šťastně v míru a přátelství se všemi svými sousedy. Pro celé Německo a pro budoucnost německého lidu je tedy mnohem důležitější, co učinili a co dělají milióny občanů v NDR nežli to, co dělají utlačovatelé a vykořisťovatelé miliónů pracujících v západním Německu či co chtějí dále podniknout. Jejich čas se brzy naplní. (Potlesk.)

Zahraniční přátelé se nás často ptají, jak bylo možné, že se pracující západního Německa po roce 1945 zas dostali do područí německých imperialistů a militaristů.

Příčin je několik. Vládnoucí kruhy, pánové koncernů, bankovníci a militaristé, kteří uvrhli Německo do katastrofy, využili již po první světové válce následků porážky k tomu, aby veštvali lid do revanšistické války. Podobně postupovaly vládnoucí kruhy po roce 1945, když byly uvrhly německý lid do katastrofy druhé světové války. Znovu využily nespokojenosti obyvatelstva s následky porážky k tomu, aby odvrátily pozornost od své vlastní odpovědnosti za těžkou situaci, do níž se náš lid dostal a připoutaly ji na šovinismus a revanšistické cíle.

V těchto jejich snahách je podporovaly imperialistické západní mocnosti, především USA, které při tom využívají západoněmeckých revanšistů a militaristů jako nástroje proti socialistickým zemím a západoněmeckého území jako vojenské základny. Imperialistické západní mocnosti tím, že podporují západoněmecké imperialisty a militaristy, porušily všechny dohody bývalé protihitlerovské koalice, zejména Postupimskou dohodu. Spolčeni se západoněmeckými monopoly, přidružily západní Německo k NATO v plném vědomí skutečnosti, že tím zároveň vyčlení západní Německo z německého národního svazku a zabrání znovusjednocení Německa.

Těmto machinacím západoněmeckých imperialistů pomohla neobyčejně dlouho trvající poválečná konjunktura, která vzbuzovala v širokých masách obyvatelstva iluse o kapitalistickém společenském řádu a zároveň zeslabovala bdělost pracujících. Bonnské vládě a západním mocnostem se za těchto okolností podařilo rozdělit západoněmecké dělnictvo a zkorumpovat část aparátu sociálně demokratické strany i odborového vedení.

Mezitím jsme svědky toho, že - jak se říká v západním Německu - stále širších vrstev se zmocňuje nespokojenost a pochybnosti o budoucnosti a životaschopnosti západoněmeckého režimu. Na druhé straně i vládnoucí vrstvy západního Německa si stále jasněji uvědomují, že Německou demokratickou republikou nemohou ani otřást ani ji dobýt. A každý úspěch socialistické výstavby v NDR zvyšuje tuto zcela opodstatněnou a také užitečnou "velkou nespokojenost" a zároveň s tím se také mění smýšlení.

Ve svém boji za likvidaci následků války a za vybudování socialismu musí překonat naši pracující značné těžkosti. Rozdělení Německa, které způsobil německý imperialismus a imperialistické západní mocnosti, svévolně rozpoltilo organicky vzrostlé německé hospodářství. Německá demokratická republika tak nemá v důležitých odvětvích vlastní větší průmysl základních surovin. Svou agresívní politikou a léta trvajícím systematickým narušováním v podmínkách otevřených hranic způsobil západoněmecký imperialismus Německé demokratické republice velké hospodářské ztráty. Hranice Německé demokratické republiky byly až do 13. srpna 1961 v Berlíně otevřeny a to bylo příčinou, že se zpožďovala plná účinnost ekonomických zákonů socialismu a tím i převaha našeho socialistického řádu nad kapitalistickým systémem západního Německa. Spekulační manipulace, verbování pracovních sil, organisovaný obchod s lidmi a jiná záškodnická a sabotážní činnost, organizovaná ze západního Německa a západního Berlína způsobila Německé demokratické republice ztráty zhruba 30 miliard DM.

Naše opatření z 13. srpna 1961 k zajištění našich hranic, provedená podle společných usnesení a s podporou zemí Varšavské smlouvy, zkřížila plánované militaristické provokace západoněmeckých revanšistických politiků a zajistila mír v této části Evropy.

Mezitím si celý svět uvědomil, že takzvaná "zeď" není v podstatě ničím jiným, nežli jakákoliv státní hranice. Je ovšem nezvyklé, že tato státní hranice přetíná město, které před 15 léty bylo ještě jednotné. Za rozdělení Berlína jsou však zodpovědny imperialistické západní mocnosti a jejich západoberlínští pomahači. Rozdělili nejen Berlín, nýbrž také Německo.

Avšak právě tak, jak mohou být na hranicích, dělících státy, normální vztahy a vzájemné styky, tak nadejde také doba, kdy se vyvinou normální styky také mezi Německou demokratickou republikou a jejím hlavním městem a západním Berlínem a - na našich hranicích se západním Německem - mezi NDR a západním Německem.

Zajištění našich státních hranic podstatně omezilo možnosti vlivu imperialistických sil na naše národní hospodářství. Nyní je důležité, abychom vyrovnali ztráty, které jsme utrpěli a dosáhli v rozvoji společenských výrobních sil zas žádoucího tempa. V rámci hnutí závazků za zvýšení výroby se naši pracující pod heslem "vyrobit ve stejném čase a za stejné peníze více" vyznamenávají vynikajícími činy, právě tak jako ti, kteří následují heslo našich strojařů z Karl-Marx-Stadtu "přemýšlet a být hospodáři technicky zlepšovat a poctivě pracovat!".

V I. čtvrtletí 1962 se hrubá výroba Německé demokratické republiky zvýšila přibližně o 7 %, produktivita práce o 9 %. To je cesta, kterou půjdeme plánovitě a úspěšně dál.

Další vývoj našeho národního hospodářství a jeho zabezpečení proti imperialistickému narušování si však kromě plného vypětí našich sil vyžaduje také změnu hospodářské struktury a těsnou hospodářskou spolupráci se Sovětským svazem a s ostatními státy socialistického tábora.

V době našeho pobytu v Československé socialistické republice jsme důkladně projednávali posílení styků mezi našimi zeměmi a zejména naši hospodářskou a vědecko-technickou spolupráci. S uspokojením jsme konstatovali, že ujednání, dohodnutá při návštěvě československé delegace strany a vlády v listopadu 1959 v Německé demokratické republice byla splněna a přispěla k rychlejší socialistické výstavbě v našich zemích. (Potlesk.)

Účinným nástrojem prohlubování ekonomických styků mezi našimi oběma státy je Společný československo-německý výbor pro hospodářskou a vědecko-technickou spolupráci, který opíraje se o doporučení Rady vzájemné hospodářské pomoci a vycházeje z potřeb národního hospodářství obou států - učinil opatření pro kooperaci a specialisaci výroby.

V souladu s rozsáhlými ekonomickými úkoly, které je nutno v obou zemích řešit, přikládáme práci hospodářského výboru velký význam, zejména pokud jde o vývoj dělby práce ve strojírenství, elektrotechnice, v chemickém průmyslu a metalurgii.

Vzhledem k velkému významu vědy a techniky pro dosažení světové úrovně ve výrobě, pro zvýšení produktivity práce, rentability závodů a efektivnosti investic, usměrňujeme vědecko-technickou spolupráci a společné vědecké práce obou zemí stále více na stěžejní národohospodářské úkoly Německé demokratické republiky a Československé socialistické republiky.

Kromě toho existují ještě další velké možnosti posílení našich ekonomických vztahů.

Mluvil-li jsem o našich ekonomických vztazích, pak to rozhodně neznamená, že bychom podceňovali důležité styky, které se vyvinuly ve všech ostatních oblastech našeho společenského života. Mám zde na mysli např. výměnu delegací a zkušeností, spolupráci mezi masovými organizacemi a závody, úzké styky v kultuře, sportu a turistice. Výsledkem této plodné spolupráce je, že se naše národy stále lépe poznávají, prohlubují své přátelství a upevňují svůj bojový svazek. (Potlesk.)

Za významné úspěchy našich zemí při výstavbě socialismu vděčíme tomu, že jsme pevnou součástí mocné socialistické rodiny národů. Nerozborné přátelství nás spojuje se slavným sovětským lidem, který osvobodil naše země od fašistického barbarství a který jako vedoucí síla socialistického tábora buduje komunismus. (Potlesk.)

Program, na němž se usnesl XXII. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu, komunistický manifest 20. století, není jen programem výstavby komunismu v Sovětském svazu, nýbrž zároveň vytyčuje cestu, kterou půjdou také naše národy po dovršení výstavby socialismu.

Uskutečnění tohoto grandiosního programu pozmění ještě více tvář naší planety. Také pracující Německé demokratické republiky přispějí svým dílem k vítězství socialismu a komunismu. Nesmírné zkušenosti Sovětského svazu jsou pevnou půdou, po které kráčíme kupředu při řešení svých úkolů. (Potlesk.)

Vážení poslanci! Milí přátelé a soudruzi!

V Německé demokratické republice probíhá nyní velká diskuse o Národním dokumentu "Historický úkol Německé demokratické republiky a budoucnost Německa", který byl předložen všemu německému lidu. Tato lidová diskuse souvisí s masovým hnutím za další ekonomické posílení naší republiky.

Proč jsme uveřejnili tento významný dokument právě nyní? Tento termín nebyl zvolen náhodně. V Německu došlo k důležitým rozhodnutím. Vývoj minulého roku a zejména opatření z 13. srpna 1961 dokázala, že na výsledcích druhé světové války nelze nic změnit a že revanšistická politika Adenauerova režimu ztroskotala. O zásadně různé politice a o zásadně různém charakteru obou německých států již musí být jasno. Kromě toho vzniká otázka, co bude dále v Německu. Proto bylo nutné vypracovat národní bilanci a vyvodit z ní důsledky pro další cestu německého lidu a pro zaručení jeho mírové budoucnosti.

Národní dokument ukazuje cestu, jak vyřešit národní otázku německého lidu pod vedením německé dělnické třídy v těsném svazku se všemi demokratickými silami našeho lidu. Národní dokument jasně ukazuje historické poslání Německé demokratické republiky, tj. zabránit novým válkám, jež by vzešly z německé půdy a ukázat všemu německému lidu příklad mírumilovného státu a socialismu. Národní dokument usnadňuje každému Němci nevyhnutelné rozhodnutí o základních otázkách našeho národa a dokazuje, že jen odstranění militarismu a imperialismu v západním Německu může uvolnit cestu znovusjednocení německého národa. Jsme přesvědčeni o tom, že náš Národní dokument objasní také ostatním národům příčiny a pozadí složité a nebezpečné situace v Německu a ukáže, jakou cestou se musí dát německý lid v zájmu míru a své šťastné budoucnosti.

Mnoho lidí v západním Německu a v západní Evropě začíná dnes chápat, že existence Německé demokratické republiky je štěstím pro Německo i Evropu a že NDR rostoucí měrou určuje vývoj v Německu. Jak jsem se již zmínil v jiné souvislosti - v západním Německu začalo se měnit smýšlení a situace se nově hodnotí. Základem tohoto procesu je postupně se rozšiřující poznatek, že se německý socialistický stát míru stal nezvratnou skutečností, že dosud ještě v západním Německu vládnoucí velkoburžoasie se svými hitlerovskými generály a zhoubnou politikou, representovanou Adenauerem a Straussem, ničí národ, že atomové zbrojení a revanšistická politika dávají v sázku existenci západního Německa a jeho obyvatelstva.

Socialistický vývoj v Německé demokratické republice je definitivní a nezvratný. (Potlesk.) V naší republice, pod vedením dělnické třídy a její v bojích zocelené marxisticko-leninské strany, Jednotné socialistické strany Německa, roste morálně-politická jednota obyvatelstva. Čím větší jsou úspěchy prvního německého státu dělníků a rolníků, tím více úcty si získává v západním Německu. Příklad Německé demokratické republiky a jejích úspěchů přispívá ve značné míře k posílení mírových sil v západním Německu a k tomu, aby dokázaly potlačit militaristické a revanšistické síly a přivodit politický obrat. Proto je náš boj za dovršení socialistické výstavby v Německé demokratické republice rozhodujícím předpokladem při vyřešení národní otázky v Německu.

První německý stát míru považuje za svoji nejdůležitější povinnost, aby společně se všemi mírovými silami navždy odstranil nebezpečí rozpoutání nové války z německé půdy. Již dvakrát v tomto století rozpoutal německý imperialismus v Evropě zločinnou válku. Mnoha národům - i národům Československa - přinesl nouzi, bídu a nesmírné utrpení.

Obě naše země, Německá demokratická republika a Československá socialistická republika, jsou ve zvýšené míře cílem nepřátelské revanšistické propagandy, vycházející ze západního Německa. Monopolisté, kteří v západním Německu drží v rukou otěže politické i vojenské moci, hitlerovští generálové a revanšističtí vůdcové vyhlásili teprve před několika týdny na podnět nechvalně proslulého válečného zločince Oberländera, právoplatně odsouzeného k doživotnímu žaláři, nový program na vytvoření "velkoněmecké říše".

Jakkoliv nesmyslné a bezvýhledné jsou všechny tyto revanšistické snahy západoněmeckých extremistů, přece jen nesmíme podceňovat nebezpečí, které znamenají pro mír v Evropě, protože všechny historické zkušenosti ukazují, že jde o dobrodruhy, kteří jsou ochotni si zahrávat nesvědomitě s osudem národů a nejsou schopni správně zhodnotit reálný poměr sil. Proto je třeba, aby pro tyto dobrodruhy byla vždy připravena svěrací kazajka. (Potlesk.)

Západoněmeckému obyvatelstvu však je třeba zcela jasně říci, že revanšistická politika bonnských extremistů je může přivést jen do zkázy.

Chce-li mírumilovné západoněmecké obyvatelstvo žít a pracovat v klidu a míru, pak musí přemoci imperialistické a militaristické síly a zbavit je navždy moci. (Potlesk.)

Národy obou našich zemí dokáží v pevném bratrství ve zbrani zajistit naše hranice proti společnému nepříteli. Na západních hranicích socialistického tábora stojí branné síly slavné Sovětské armády, Československé socialistické republiky a Německé demokratické republiky v bratrském svazku s armádami ostatních států Varšavské smlouvy, připraveny v zárodku potlačit každý útok imperialistických sil. (Potlesk.)