Nelze pochybovat o tom, že situace v západním
Německu je dosud velmi složitá. Vždyť
pracující třída zákazem KSN
byla zbavena oprávněných mluvčích
v bonnském parlamentě, zatím co SPD se plně
v zásadních otázkách ztotožňuje
s politikou adenauerovské tzv. křesťanskodemokratické
unie, která je ve skutečnosti hlasatelem zájmů
průmyslových magnátů a velkostatkářů.
Mnoho západoněmeckých občanů
začíná vážně přemýšlet
a chápat, jak hrozné nebezpečí skrývá
v sobě obrozený západoněmecký
militarismus a revanšismus. Již v době mezi první
a druhou světovou válkou vnitřní rozpory
kapitalismu přivodily v Německu hluboký konflikt
mezi německým imperialismem a militarismem s jedné
strany a národními zájmy německého
národa se strany druhé. Po kapitulaci hitlerovské
armády v r. 1945 se naskytla možnost tyto rozpory
překonat širokou lidovou demokratickou frontou. Sama
Postupimská dohoda, třemi vítěznými
mocnostmi podepsaná, formulovala požadavek likvidovat
smutné dědictví německého militarismu
a nacismu, zrušit monopoly a nastoupit cestu demokratického
vývoje. Leč pouze ve východní části
Německa měly demokratické síly možnost
se konsolidovat a pod vedením SED se organizovat, zatímco
v západní části adenauerovská
klika, opírající se o moc bodáků
okupačních armád, obnovila moc západoněmeckých
monopolů a vytvořila bonnský stát,
který pod vlivem zájmů nejreakčnějších
vrstev počal postupně odhalovat svou skutečnou
militaristickou a revanšistickou tvář a zavrhl
všechny dříve tak horlivě slibované
sociální reformy, po nichž pracující
vrstvy toužily. Bylo přirozeným právem
demokratických sil východního Německa
vytvořit za této situace svůj vlastní
stát, který se poctivě snažil respektovat
skutečná přání velké
většiny svých občanů a hned zpočátku
nastoupil cestu lidové demokratické politiky, nespouštěje
přitom se zřetele konečný cíl,
kterým je obnovení jednoty německého
národa v duchu pokroku. Leč všechno poctivé
úsilí vlády NDR zůstalo marné.
Bonnští politikové nikdy neskrývali
své úmysly překazit slibný vývoj
NDR a cestou provokace, sabotáže a případně
i silou zbraní a za pomoci vojsk NATO se zmocnit východního
Německa.
Leč celá tato dobrodružná akce žalostně
ztroskotala o pevnou a nesmlouvavou politiku SED a kolem ní
semknutých demokratických sil, jak je vyjadřuje
navenek Národní fronta NDR.
V tom ohledu opatření vlády NDR ze dne 13.
srpna se ukázala rozhodujícími, neboť
dává možnost se účinně
bránit proti sabotážním a podvratným
pokusům, vycházejícím ze západního
Berlína. Vzájemný poměr obou německých
států tím vstoupil do nové fáze,
kdy před celým německým národem
se ozřejmuje rozdílná cesta, kterou se NDR
a NSR ubírají: první je cestou socialistického
budování a mírového soužití,
druhá je starou cestou militarismu, imperialismu a revanšismu,
která hrozí německému národu
záhubou.
Dokument přijatý Národním kongresem
staví tedy celý německý národ
před osudnou volbu: zbavit se vlivu temných sil,
které byly vždy ochotny ze sobeckých třídních
pohnutek obětovat zájmy německého
národa, vzdát se nebezpečné politiky
revanšismu a žít v míru se všemi
národy, či souhlasit s dobrodružnou politikou
Bonnu a strhnout německý národ do záhuby.
To je přibližně smysl historického dokumentu
Národní fronty NDR, který nutí mnohé
Němce vážně přemýšlet
o skutečném poslání německého
národa a o jeho budoucnosti. Když naše delegace
byla pozvána na zasedání do Lidové
sněmovny, na níž úřadující
předseda vlády soudruh Leuschner podal zprávu
o jednání stranické a vládní
delegace v Praze, udělil předseda dr. Dieckmann
i mně samému slovo. Neopominul jsem tlumočit
Lidové sněmovně srdečný a vřelý
pozdrav veškerého československého lidu
a poselství věrného přátelství
a spojenectví. Pravil jsem, že v NDR vidíme
oprávněného dědice a pokračovatele
nejlepších demokratických a kulturních
tradic německého národa, které ve
vzájemném poměru našich národů
se vždy projevily jako silné tvořivé
pouto. (Potlesk.) Od prvních okamžiků,
kdy došlo k ustavení NDR, bylo mezi oběma státy
vytvořeno ovzduší vzájemné důvěry
a my právem spatřujeme v NDR účinného
činitele míru a jako její věrný
spojenec, stojíme společně s jejím
lidem na stráži jejich hranic a suverenních
práv stejně tak, jako Sovětský svaz
a ostatní země velkého socialistického
tábora, které podepsaly Varšavskou smlouvu.
(Potlesk.) Zasedání v Lidové sněmovně
skončilo bouřlivými ovacemi, vyjadřujícími
nadšený souhlas a hluboké sympatie, které
lid NDR chová k naší republice a vyústilo
ve skutečnou manifestaci věrného vzájemného
přátelství. Bylo to právě ve
dnech, kdy západoněmecké úřady
organizovaly těsně u hranic východního
Berlína masové demonstrace, na nichž vystoupil
Adenauer i Willy Brandt s provokačními projevy a
kdy se strany západoberlínských agentů
se připravovaly na samé hraniční čáře
nové dalekosáhlé provokační
plány, kterým padl za oběť mladý
příslušník pohraniční
stráže NDR. Naše delegace měla příležitost
seznámit se na místě s průběhem
zločinného přepadení a vyjádřit
pohraniční stráži NDR naši hlubokou
soustrast nad zákeřným zavražděním
jejího člena. Znovu jsme tu dali ujištění,
že ČSSR spolu s mohutným socialistickým
táborem spatřuje v hranicích NDR své
vlastní hranice.
A je neméně zajímavé, že právě
v době našeho pobytu v Berlíně bonnská
vláda podala nové důkazy naprostého
pohrdání city a míněním čestných
lidí v celém světě, když jmenovala
na odpovědnou funkci státního návladního
Wolfganga Fränkela, který v době nacistického
teroru se vyznamenal svou mimořádnou surovostí
a bezohledností, když měnil z vlastní
vůle beztak přísné rozsudky nacistických
soudů v rozsudky smrti zejména u politických
vězňů a to často za pouhé provinění,
pozůstávající v tom, že z hladu
odcizili státu hrst sucharů. A tak do početné
galerie nacistických zločinců, kteří
zaujímají význačné funkce ve
státním zřízení bonnské
republiky, přibyl i tento vyslovený typ zločince,
Wolfgang Fränkel, jehož jmenování musela
později přece jen bonnská vláda pod
tlakem veřejného mínění zrušit.
Nicméně i tento případ, dobře
ilustruje celou zločinnou politiku a bezcharakternost bonnské
vlády, která v obavě před možnou
dohodou mezi Sovětským svazem a USA upadá
do bezuzdného šílenství.
Pro naši delegaci bylo velmi zajímavé a poučné
zjistit, jaký ohlas dokument vyhlášený
Národní frontou o historické úloze
NDR nachází v široké veřejnosti
a zejména v masách pracujícího lidu
NDR. Měli jsme k tomu velmi mnoho příležitostí
při návštěvách jednotlivých
měst NDR a celé řady závodů,
vědeckých institucí i zemědělských
družstev a zejména pak při častých
besedách s funkcionáři národních
výborů v krajích a okresech.
Uvítali jsme, že první naše návštěva
platila velkému metalurgickému kombinátu
"Wilhelm Florin" v Hennigsdorfu, kde, jak nám
pravili jeho dělníci, se taví mírová
ocel NDR. Jsou hrdí na to, že je to ocel kvalitní,
která ve stavebnictví a ve strojírenském
průmyslu znamená značnou úsporu materiálu.
Delegace byla ve všech dílnách neobyčejně
srdečně přivítána a ke konci
prohlídky závodu velké shromáždění
osazenstva vyústilo v krásnou manifestaci přátelství
mezi našimi zeměmi. Cítili jsme se skutečně
mezi blízkými přáteli a mohli jsme
se přesvědčit, že dělnictvo v
závodě plně chápe úkoly, před
které doba německý národ postavila.
Byl nám odevzdán dokument, v němž osazenstvo
projevuje pevné odhodlání plně podepřít
úsilí strany a vlády o splnění
historické úlohy, která připadla NDR
v jejím boji za mírovou výstavbu socialistického
Německa. Proto také osazenstvo přijalo řadu
závazků na zvýšení a zkvalitnění
výroby, na zvýšení produktivity práce
pod heslem: technika - nové formy práce. Cítili
jsme, že to nebyly pouhé formální sliby,
nýbrž vážně myšlené
závazky. Především jsme se mohli přesvědčit,
že v NDR roste nová dělnická třída,
vychovávaná v novém bojovém duchu,
která je připravena svůj zápas za
socialistickou budoucnost německého národa
dovést do vítězného konce. (Potlesk.)
Po krátkém pobytu v Berlíně, kde jsme
měli příležitost v besedě s předsednictvem
Lidové sněmovny se blíže seznámit
s metodami práce jednotlivých výborů
a kde jsme také mohli konstatovat stejné zaměření
jejich činnosti jako u nás, nastoupili jsme další
cestu, která nás vedla přes Lipsko a přes
jihovýchodní cíp NDR do její severní,
Rostocké oblasti, přičemž jsme měli
hodnou příležitost mluvit s řadovými
občany NDR na jejich pracovištích a přesvědčit
se o jejich smýšlení a náladách.
Všude naše delegace byla srdečně přivítána
nejen oficiálními představiteli vlády,
strany a národních výborů, ale i obyvatelstvem
a zejména mládeží. Projíždějíce
vesnicemi a městy, mohli jsme často spatřit
velká návěští v českém
jazyku, vítající naši delegaci. Často
jsme se setkali s občany původem z Československa,
kteří po válce našli tam svou novou
vlast. A tato nová vlast NDR jim skýtá práci,
chléb a plné existenční zajištění.
Tito bývalí českoslovenští občané
nám stejně osvědčovali své
přátelství jako ostatní obyvatelstvo.
Vždyť nikdo je nesvádí k revanšistickým
projevům, žádná instituce a žádný
spolek nesnaží se rozdmýchávat v nich
plamen nacionalistické zášti, na rozdíl
od bonnské republiky, kde nejrůznější
revanšistické organizace, placené ze státní
pokladny a vedené bývalými stoupenci Hitlerovými
a rozbíječi předmnichovské ČSR,
se snaží uměle živit a udržovat ducha
starého šovinismu a národnostní nesnášenlivosti.
V NDR oproti tomu strana a Národní fronta vychovává
každého občana k správnému chápání
německého vlastenectví a úkolů
mírumilovné mezinárodní politiky;
vážně jsou tam chápány úkoly
vnitřní i zahraniční politiky v duchu
upřímného socialistického internacionalismu.
A tato skutečnost je zajisté přesvědčivým
důkazem upřímného a správného
chápání historického úkolu,
před nějž vývoj ve světě
NDR postavili.
Projíždějíce městy Duryňska,
jehož příroda nám živě připomínala
naši vlast, naše kopce, lesy, louky a pečlivě
obdělaná pole, - řekl bych, že tam jsou
pole ještě pečlivěji obdělána
než u nás, - uvědomili jsme si, že jsme
se ocitli v oné části Německa, kde
se vytvářely nejlepší pokrokové
a kulturní tradice německého národa,
kde působil Herder, Schiller, Goethe a Lessing. Připomenuli
jsme si, že se na hradě Wartburgu konalo velké
shromáždění pokrokového německého
studentstva, jehož se zúčastnil i náš
velký spisovatel a básník obrozenecké
epochy Jan Kollár a že v Eisenachu Wilhelm Liebknecht
a August Bebel založili sociálně demokratickou
stranu Německa.
A bylo pro nás radostné, že jsme si mohli znovu
ověřit, jak vysoce si cení občané
NDR svých klasických humanistických spisovatelů
a umělců, jak vzorně - a to je nejzřejmější
ve Výmaru - pečují o jejich velké
kulturní dědictví a to zejména vzornou
péčí o nové museum Goetheho. Je příznačné,
že zatímco ve východním Německu
je velký kult velkého spisovatele Brechta, v západním
Německu jsou jeho představení zakazována
jako spisovatele prokomunistického.
Jaký to hluboký kontrast s vývojem, který
pozorujeme v bonnské republice, kde tak lehko zapomněli
na nacistické koncentrační tábory,
zatím co v NDR z těchto koncentračních
táborů byla vytvořena skutečná
historická musea, sloužící k tomu, aby
jednou provždy v Německu byl znemožněn
návrat k fašismu a nacismu v jakékoliv formě.
Nedaleko Výmaru nachází se bývalý
nacistický koncentrační tábor Buchenwald,
jehož jména vzpomíná dosud s hrůzou
tisíce bývalých vězňů
a obětí nacistického teroru všech evropských
národů. Mezi koncentračními vězni
byla i celá řada německých komunistů
a vlastenců, kteří se nechtěli sklonit
před diktátem nacistických zločinců.
Zde byl zákeřně zavražděn ke
konci války komunistický vůdce Thälmann.
Mnozí z těchto německých vlastenců,
kteří utrpení koncentračních
táborů přežili, jsou dnes ve význačných
stranických i vládních funkcích NDR.
Jejich snahou je - jak oni sami tvrdí - vymazat ze stránek
dějin německého národa strašné
zločiny spáchané nacisty. A při návštěvě
Buchenwaldu, nad nímž se zvedá dnes mírová
zvonice, vybudovaná péčí vlády
NDR, jsme si mimochodem vzpomněli, že v těsném
sousedství oněch pecí, v nichž byly
spalovány oběti nacistických zločinců,
byly i dílny, v nichž koncentrační vězňové
byli nuceni pracovat na výrobě součástí,
určených pro dálkové rakety, jež
měly donutit Anglii ke kapitulaci. Tuto výrobu organizoval
a řídil osobně Werner von Braun, který
dnes ve službách Pentagonu se podílí
na přípravách nové války. Vždyť
pro exnacistické generály druhá světová
válka ani neskončila, došlo pouze k novému
seskupení sil. Pouze síla a semknutost zemí
socialistického tábora pod vedením Sovětského
svazu je jedinou zárukou, že každý pokus
o rozpoutání nového světového
konfliktu bude v zárodku potlačen a potrestán.
(Potlesk.) A toho je si převážná
většina občanů NDR dobře vědoma.
Návštěva naší delegace v městě
Eisenachu, vzdáleném pouze 8 km od západních
hranic NDR a velké shromáždění
občanů na tamním náměstí,
jim tuto skutečnost znovu připomněly. Znovu
v samém městě Eisenachu jsme si mohli
ověřit, jak pod vedením Sjednocené
socialistické strany vyrostla dělnická třída,
o níž se NDR při plnění své
historické úlohy může opřít.
Odjíždějíce z krásného
Duryňska do severní Rostocké oblasti, netušili
jsme, že najdeme tam stejně sebevědomou novou
dělnickou třídu. Vždyť dnešní
Rostocká oblast, dřívější
Meklenbursko, byla před válkou nejzaostalejší
částí bývalého Německa.
Zde byli neomezenými vládci pruští junkeři,
kteří potlačovali v zárodku jakýkoliv
projev kulturního a sociálního pokroku. Žárlivě
střežili Meklenbursko před každým
vlivem zvenčí. Udržovali převážně
zemědělské obyvatelstvo v podmínkách
skutečného poddanství. Sám Bismarck
svého času o této zemi tvrdil, že, chce-li
si někdo prodloužit svůj život o 100 let,
musí zůstat v Meklenbursku, neboť tam přijde
potopa též o 100 let později. Dnes tam vyrostla
příkladná zemědělská
družstva, převážně III. typu, která
vzorně na půdě hospodaří. O
tom nás mohla přesvědčit vzorně
obdělaná pole, která za letošních
celkem málo příznivých povětrnostních
podmínek slibují dobrou úrodu. Stav zrnin
je tam uspokojivý a zejména bramborová a
řepná pole jsou přímo zahradnickým
způsobem obdělána a zbavena plevele. Všude
je vidět dobytek na pastvě v ohrazených prostorách,
namnoze zasetých směskou. Jde ponejvíce o
černobílé krávy holštýnsko-frýského
plemene, které dávají v průměru
2700 litrů mléka i více, zatím co
u nás necelých 1900 litrů. Tyto příznivé
dojmy byly potvrzeny i v besedě s družstevníky
některých družstev, kde všude se prosazuje
dobrá pracovní kázeň a kde stát
pomáhá slušnými cenami a plným
nemocenským i starobním pojištěním
družstevníkům. Ovšem pojištění
dělnictva je tam nižší než u nás,
takže toto vyrovnání bylo tam snadnější.
Hlavní město této oblasti, Rostock, prošel,
jak jsme se mohli přesvědčit, neobyčejně
rychlým a zdařilým rozvojem. Dříve
měl Rostock menší zastaralý přístav,
sloužící hlavně vnitrozemské
vodní dopravě. Leč od roku 1955 začal
se budovat velký zámořský přístav,
který je dnes již plně vybudován a který
se může vykázat obratem 3,2 miliónů
tun. Současně byly vybudovány v Rostocku
velké loděnice, z nichž vyšla též
naše dopravní loď Dukla. Zatím co dnes
loděnice budují lodě něco přes
10.000 tun, brzo budou s to budovat námořní
lodě až 30.000 tun. A jak nám pravili rostocští
loďaři, rádi by si zajistili co nejširší
spolupráci československého strojírenského
průmyslu. Rostocští občané vybudovali
též širokou základnu pro rozšíření
rybolovu, který v minulém roce kryl 40% spotřeby
ryb v NDR. Rybářské flotily, vybavené
nejmodernějším zařízením,
plují za rybolovem až do dalekých moří.
Je tu snaha v dohledné době pokrýt celou
spotřebu ryb na vnitřním trhu NDR výsledky
vlastního rybolovu a utvořit si též
příslušné fondy pro vývoz. Tak
i my v ČSSR můžeme se nadít, že
v dohledné budoucnosti budeme z tohoto pramene krýt
část spotřeby svého vnitřního
trhu. V samém Rostocku byl vybudován velký
závod na výrobu velkých lodních naftových
motorů. I zde jsme byli celým osazenstvem, shromážděným
před závodem, neobyčejně srdečně
přijati. Nejen v přístavu a v loděnicích,
ale i zde v tomto závodě, jsme viděli všude
mladé lidi, novou dělnickou třídu,
která se zde vytvořila. Když jsme navštívili
loď "Dresden", která se právě
vrátila z Kuby s nákladem cukru a tabáku,
představil se nám kapitán zámořské
plavby, jemuž je 36 let. Byl to ovšem vedle jiné
vedoucí šarže nejstarší námořník
této lodi. Průměrný věk celé
posádky byl 24 let. A tu jsme si vzpomněli na obvyklé
pomluvy západoněmeckého tisku, který
často líčí situaci v NDR tak, jako
by tam mladých lidí již nebylo. A proč
by mladí lidé z NDR utíkali, pokud nebyli
sváděni k útěku zvláštními
agenty, vysílanými ze západního Berlína
a bohatou odměnou, slibovanou, odejdou-li do západního
Německa? Vždyť všem pracujícím
v NDR se dobře daří a jsou existenčně
plně zajištěni. Brzo se rozptýlí
falešná vidina ryze poválečné
kapitalistické západoněmecké konjunktury
a pak bude obtížné udržet mnohé
lidi v NSR, kde nastane obvyklá krise a nezaměstnanost.
Z Rostocku vedla cesta do Berlína krajinou podobající
se kvetoucí zahradě. Shlédli jsme město
Nový Brandenburg, které bylo v posledních
letech nově vystavěno na troskách města
zničeného během války leteckými
nálety. Ale i novobrandenburgský okres, dříve
převážně zemědělského
charakteru, vykazuje již řadu nových závodů,
zejména potravinářských, a okresní
národní výbor, s jehož představiteli
jsme dlouze besedovali, řídí práci
tohoto okresu, k novému životu probuzeného,
v duchu tvůrčí politiky strany a vlády.
Ke konci našeho pobytu v Berlíně sešli
jsme se znovu s předsednictvem Lidové sněmovny,
kde nám předsedové výborů vyprávěli
o své činnosti. Zvlášť zajímavá
byla zpráva předsedy výboru pro otázky
mládeže. O ní se rozvinula velmi živá
a zajímavá debata. Též u nás
otázky výchovy mládeže jsou velmi živé
a naléhavé. Zatím se těmito otázkami
zabývá pouze náš kulturní výbor.
Budeme muset věnovat ještě více pozornosti
výchově naší mládeže. Sami
jsme se mohli přesvědčit ze styku s východoněmeckou
mládeží, že její vedení
je v dobrých rukou a že její výchově
je věnována značná péče
a to zvláště dětem, které v důsledku
války ztratily otce nebo oba rodiče. Přesvědčili
jsme se, že východoněmecká mládež
je velmi ukázněná, že je tam široké
mládežnické hnutí, uplatňující
se zejména ve výrobě. Podle zprávy
předsedy výboru, který je sám mládežníkem,
přestupnost východoněmecké mládeže
je ve stálém poklesu, ačkoliv v západním
Německu, jak je známo, kriminalita mládeže
je stále na postupu a je již značně
vysoká. Strana a vláda NDR právem věnuje
tolik péče mládeži. Vždyť
ona nakonec rozhodne, jak se bude utvářet osud německého
národa.
Když jsme pak v této poslední besedě
s předsednictvem Lidové sněmovny mluvili
o svých zkušenostech z naší cesty po NDR,
tu jsme mohli našim německým přátelům
vyslovit naše plné uznání za velké
úspěchy, kterých NDR zejména za poslední
léta dosáhla. Mohli jsme jim sdělit, že
jsme získali mnoho cenných zkušeností,
ať již v oblasti průmyslové či
zemědělské. Znovu jsme zdůraznili,
co jsme již dříve prohlásili při
své návštěvě berlínské
radnice: vyslovili jsme znovu svůj upřímný
obdiv nad statečným chováním obyvatelstva
východního Berlína, které je nuceno
každodenně podstupovat válku nervů,
vnucovanou opakovanými sabotážními a
podvratnými pokusy, přicházejícími
ze západního Berlína a z Bonnu. Proto v našich
očích východní Berlín se jeví
hrdinným městem, které zde stojí jako
pevná hráz proti dobrodružné a nebezpečné
politice Bonnu, pokoušející se za každou
cenu roznítit požár na hranicích východního
Berlína - požár, který by pak mohl zachvátit
celý svět. Vyslovili jsme našim německým
přátelům a soudruhům naše hluboké
předsvědčení a nezlomnou víru,
že Německá demokratická republika svou
historickou úlohu, jak vůči německému
národu, tak i vůči celému světu,
čestně splní. V tom jim vždy budeme
stát věrně po boku.