Je již mnoho příkladů v hutích, které ukazují, jakých významných úspor je možno dosáhnout snižováním spotřeby surovin a materiálů. Snížení obsahu manganu v surovém železe po vzoru uralských závodů vedlo již ke stamiliónovým úsporám. Pokroková ocelárenská technologie, zavedená v našich hutích velkým sovětským ocelářem I. S. Malyševem, vedla k rozsáhlým úsporám plynu, vápence a struskotvorných látek vedle podstatného zvýšení výroby. Zavedení vysokého tlaku na vysokých pecích vedlo ke snížení rudného výhozu a tím ke snížení nenahraditelných ztrát. Použití metody opravy půd podle G. I. Baryšnikova vede k úsporám plynu vedle podstatného snížení prostojů půd. Co však nejvíce v současné době trápí naše hutě, jsou vysoké předváhy na válcovnách, s kterými jsme se dosud nedovedli vypořádat. Je to jeden z nejdůležitějších úkolů nás hutníků v současné době. Zde půjde o to urychleně prozkoumat celou technologii odlévání oceli, zahraniční praxi s váhovými kokilami, technologii ohřevu a stehových plánů na válcovnách, rozšířit čištění polotovarů, využít všeho, co se využít dá pro snížení množství šrotu vznikajícího v hutních závodech.

Zasedání ústředního výboru naší strany, které v tomto měsíci pojednávalo o dalším rozvoji národního hospodářství a zabezpečení životní úrovně poukázalo mj. na nutnost lepší tvůrčí práce v oblasti hmotné zainteresovanosti. V této spojitosti je možno říci, že právě ve vztahu ke kvalitativním ukazatelům výroby je zainteresovanost velmi nízká. Situace je dnes taková, že rozhodující je pouze hranice plnění či neplnění. Neplní-li se však např. náklady, není již z hlediska výdělku pracovníků v hutích rozhodující o kolik, zda o milión, či desítky miliónů. Systém hmotné zainteresovanosti nevede tedy k úsilí za maximální úspory materiálu, surovin, paliva a energie za každé situace, v kterémkoliv momentě. Kvalitativní výsledky podniků se jen málo promítají do výdělku počínaje dělníkem a konče ředitelem. Ministerstvo hutí bude v letošním roce uskutečňovat experiment v novém způsobu odměňování v Nové huti Klementa Gottwalda a v Třinci, jehož smyslem je vyzkoušet účinnější způsoby hmotné zainteresovanosti. Myslím, že v tomto směru jsou i velké možnosti pro Státní banku, která může svou tvůrčí finanční politikou sehrát významnou úlohu v podpoře snahy za zlepšení kvalitativních ukazatelů. Mnohokrát však pracovníci Státní banky vidí v hutích pouze rozpočtovou organizaci a ne výrobní podnik, který by mohl národnímu hospodářství dát velké hodnoty, kdyby mu banka dala koruny na úvěr.

Soudružky a soudruzi poslanci, je mnoho složitých problémů v našich hutích. Zmínil jsem se o několika z nich, které čekají na řešení v letošním roce i v příštích letech. Stávající problémy vyřešíme tím rychleji, čím se nám podaří aktivněji zapojit naši velkou hutnickou rodinu do uplatňování především sovětské technologie a v neposlední řadě i do zavedení pořádku a pracovní disciplíny, která je běžná a samozřejmá na sovětských i jiných zahraničních závodech.

Máme štěstí, že se můžeme učit u skutečných mistrů svého oboru. Např. pan W. C. R. Penry, který navštívil v r. 1961 některé sovětské hutní závody se skupinou anglických hutníků, napsal: "Návštěvníci po shlédnutí sléváren, oceláren a válcoven přišli k názoru, že Rusové se již od druhých mnoho přiučit nemohou." Naše hutě prodělaly tedy dobrý kus cesty. Já jsem pevně přesvědčen, že stejně úspěšně projdou i cestou kvalitativního obratu, cestou ke světové produktivitě. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Děkuji posl. inž. Bichlerovi. Nyní mluví posl. inž. Goppoldová.

Posl. inž. Goppoldová:

Plán roku 1964 je v porovnání s r. 1963 pokrokem, neboť není pokračováním stagnace ve vývoji národního hospodářství, i když ani v něm nejsou vyčerpány všechny možnosti. Přesto však je poznamenán některými nepříznivými důsledky minulého období. Nepříznivé je, že dochází k rychlejšímu růstu společenského produktu, který se zvyšuje o 3,6 % v porovnání s národním důchodem, který má vzrůst o 1,4 %. To znamená, že se velká část zvýšené výroby samotnou výrobou opět spotřebovává, aniž přináší očekávaný užitek. To má samozřejmě řadu příčin. Při velmi rozvinuté investiční výstavbě u nás je však nepochybně jednou z nejzávažnějších nízká efektivnost nových investic. Dalším vážným problémem roku 1964 a zejména pak dalších jet je v souvislosti s rozsáhlou investiční výstavbou u nás i bilance pracovních sil.

Chtěla bych se ve svém diskusním příspěvku všimnout toho, jaké jsou možnosti tyto nepříznivé jevy odstranit a jakou úlohu může a musí sehrát při zvyšování výroby, úrovně společenské produktivity práce a při zvyšování životní úrovně chemický průmysl. Má-li být u nás dosaženo intenzívního vývoje výroby v kvalitativních i kvantitativních ukazatelích, je k tomu nejvhodnějším nástrojem právě rozvoj chemického průmyslu. Chemické suroviny i produkty se vyznačují tím, že jejich výroba vyžaduje podstatně nižší investiční náklady a nižší provozní náklady v porovnání s klasickými surovinami. Návratnost prostředků je velmi nízká. Jak řekl soudruh Chruščov, jsou chemické závody doslova továrnami na výrobu peněz. Na říjnovém plenárním zasedání ústředního výboru KSSS v roce 1962 uvedl soudruh Chruščov řadu příkladů pro ekonomičnost používání chemických výrobků. Např. při výrobě 100 mil. m trubek z polyetylenu místo ocelových trubek se ušetří na investicích 72 mil. rublů, přičemž cena polyetylenových trubek je o 30-40 % nižší než kovových. Podlahy z polymerních materiálů jsou o 30-40 % levnější v porovnání s dřevěnými. Strojové detaily z plastických hmot jsou 2-5krát levnější v porovnání s detaily z černých nebo barevných kovů a vyžadují 2-20krát nižší investice. Pracnost při výrobě odlitků z plastických hmot činí v porovnání s kovy jen 10-30 %, přičemž koeficient využití plastických hmot při výrobě těchto odlitků je 0,9-0,92, zatímco u kovů činí jen 0,5-0,6. K tomu je třeba připočítat i to, že výrobky, jako např. trubky apod. z plastických hmot, nevyžadují další vynakládání práce a nákladů na ochranné nátěry apod. Specifická váha plastických hmot je 6-7krát nižší v porovnání s černými kovy, což umožňuje snížení váhy, ulehčuje montáž a demontáž strojů, zvyšuje užitečnost zatížení dopravních prostředků apod. Další příklad: Při využití močoviny při krmení dobytka v zimním období se dosahuje u mladého dobytka při denní spotřebě 70 g močoviny denního přírůstku na váze 50-70 g, u krav se dosahuje zvýšení dojivosti. Celkem se při spotřebě 1 t močoviny v živočišné výrobě zvýší produkce o 10 tis. Kčs.

Myslím, že o tom, jak lze chemizací zvýšit společenskou produktivitu práce a dosáhnout vysoké efektivnosti investic, není třeba uvádět více příkladů vzhledem k tomu, že o jejích výhodách snad již dnes nikdo nepochybuje.

Jak uvedl soudruh Chruščov, jestliže bylo dříve zvykem porovnávat úroveň průmyslové vyspělosti státu výrobou oceli na hlavu, je tento ukazatel dnes již zastaralý. Protože syntetické hmoty nahrazují ocel, snižuje se v kapitalistických státech její výroba. V USA např. se výroba oceli v roce 1961 snížila na 85 %, vezmeme-li výrobu oceli v roce 1929 za 100 %. V porovnání s rokem 1929 se v roce 1961 celková výroba v USA zvýšila 2,8krát, z toho strojírenství 3,7krát a výroba oceli pouze 1,6krát. Je vidět, že strojírenství čerpalo z jiných surovin, než je ocel. V období od roku 1945 do roku 1961 se zvýšila výroba plastických hmot v kapitalistických státech z 500 tis. tun na 7 mil. tun a za dalších 15 let má vzrůst na více než dvojnásobek.

Rychlý vývoj chemického průmyslu sleduje i SSSR, kde za pět let poslední sedmiletky jsou do chemického průmyslu investovány 5,3 miliardy rublů. Průměrný roční přírůstek investic do chemického průmyslu v SSSR je za pět let 27 %, zatímco do národního hospodářství se celkem investice zvyšovaly jen o 9,6 %. Chemický průmysl rozvíjí rychle i ty státy, které mají dostatečné zásoby klasických surovin, jak ukazuje příklad USA a SSSR. Pro ČSSR je však význam chemie tím vyšší, protože naše zdroje klasických surovin jsou neúplné. Musíme dovážet barevné kovy, železnou rudu, tukové suroviny, přírodní vlákna, kůže, kaučuk atd.

Náš stát má i relativní nedostatek orné půdy. Tímto charakterem našeho hospodářství je předurčen chemický průmysl v ČSSR k výrobě průmyslových hnojiv, plastických hmot, kaučuku, chemických vláken a podobných výrobků. Tomu neodpovídá současný podíl chemického průmyslu na celkové výrobě, který v roce 1963 činil jen 9 % a v roce 1964 má činit 9,3 %, zatímco např. v NSR činil tento podíl v roce 1959 11,6 %, ve Francii 14,3 %, a v Itálii dokonce 22,5 %, přičemž další vývoj chemického průmyslu v těchto státech je rychlejší v porovnání s rozvojem celého národního hospodářství.

V celých výsledcích našeho národního hospodářství se promítá neuspokojivý vývoj chemického průmyslu. Podstatnou změnu v tomto směru nezajišťuje ani plán na rok 1964. Při celkovém vzrůstu investic v roce 1964 v porovnání s rokem 1962 na 100,4 % poklesly v roce 1964 investice do chemického průmyslu v porovnání s rokem 1962 na 90,4 %, přičemž z celkového objemu investic do národního hospodářství činí necelých 6 %.

Průmyslový výbor Národního shromáždění se ve svých zasedáních a při projednávání rozpočtu na rok 1964 zabýval situací v rozvoji chemického průmyslu a doporučil, aby byly investice do chemického průmyslu zvýšeny na 8-9 % z celkového objemu investic do národního hospodářství. Vláda rozhodla na svém prosincovém zasedání posílit podle možností investice do chemického průmyslu. Ministerstvo chemického průmyslu je připraveno v letošním roce proinvestovat navíc 300 mil. Kčs, z čehož by bylo 200 mil. Kčs věnováno na zrychlené dokončení rozestavěných investic. V tomto směru dalo ministerstvo chemického průmyslu v lednu direktivu svým jednotlivým investorským podnikům. Uvedené zvýšení investic se podle dosavadního stavu jednání nepodaří zajistit, neboť dodavatelské podniky stavební ani strojírenské nejsou ochotny přijmout vyšší úkoly.

Investiční výstavba chemického průmyslu byla v r. 1963 splněna na 98,6 %, což je nejlepší plnění, jakého kdy bylo dosaženo. V roce 1964 mají být uvedeny do provozu, nebo má být zvládnuta výroba na řadě zařízení, např.: výroba čpavku v Šale, syntetického lihu a styrenu v Záluží, suspensního polyvinylchloridu v Novákách, polystyrenu v Kralupech, sulfonačního fenolu v Neratovicích, ftalanhydridu v Semtíně a Ústí n. Labem a polyamidového kordového hedvábí v Humenném. U řady nových výroben se uvádění do provozu opozdilo pro zpoždění prací dodavatelů a dále proto, že se v průběhu montáže, komplexních zkoušek a zkušebního provozu ukázaly vážné nedostatky v kvalitě provedených prací. Opoždění se stává pro chemický průmysl velmi vážným proto, že v letošním roce má být 74 % ze zvýšené výroby, které činí 9,2 %, zajištěno novou investiční výstavbou, dosud neuvedenou do provozu. Proto je třeba se poučit z dřívějších nedostatků i dobré práce v zajišťování investiční výstavby chemického průmyslu, jakou byla např. výstavba kaučukárny v Kralupech a atmosféricko-vakuové destilační kolony ve Slovnaftu, a zajistit všemi prostředky včasné dokončení a bezporuchový chod nových kapacit. Chtěla bych se jako jednoho ze špatných příkladů všimnout blíže výstavby dusíkatých hnojiv v Šale. Při této výstavbě dochází k 1,5 ročnímu zpoždění v uvedení I. etapy výroby dusíkatých hnojiv. Příčinou zpoždění jsou vesměs hrubé závady v kvalitě práce dodavatelů. Zhruba polovina zpoždění byla zaviněna závadami na přístrojích na dělení kyslíku a dusíku. Za 8 měsíců se nepodařilo dodavateli uvésti je do provozu tak, aby byla získána požadovaná koncentrace dusíku. Stalo se tak až ve spolupráci s odborníky ze Sovětského svazu. Závady spočívaly v nekvalitním provedení expansních turbin a v netěsnostech, tedy v nekvalitní práci. V březnu 1963 došlo k havárii kompresorů dodaných z ČKD, pomalu byly odstraňovány závady na zařízeních dodávaných n. p. Sigma a Závody průmyslové automatizace. Během zkoušek jednotlivých částí zařízení se ukázalo, že byly i nedostatky v projektech. Současný stav je takový, že je zvládnuta výroba dusíku a výroba kyseliny dusičné i amonného ledku, zbývá ještě zvládnout syntézu čpavku. Dodavatelé jmenovali až po ročním zpoždění koncem r. 1963 odpovědné pracovníky, kteří měli zajistit operativní odstraňování jednotlivých závad. I z toho je vidět ne dosti odpovědný postoj k této důležité investiční výstavbě. O nepružném jednání svědčí např. to, že některé nepodstatné problémy bylo nutno řešit až na úrovni ministrů. Tím, že není uvedena Dusíkárna v Šale do provozu, vznikají nár. hospodářství denně ztráty 200 tis. Kčs vedle nevyčíslitelných škod na pracovní morálce pracujících n. p. Dusíkárny, kde jde vesměs o lidi, kteří v průmyslu nepracovali a měli získat právě v této továrně vztah k tomuto průmyslu, a potenciálních škod v zemědělství, kde budou chybět nedodaná hnojiva. Podle současných celkových zkušeností ze zajišťování investiční výstavby chemického průmyslu je třeba zvýšit odpovědnost dodavatelů a žádat od nich, aby uvedli zařízení do provozu na garantované parametry, jak je tomu v cizině. Bylo by účelné, aby Státní výbor pro investiční výstavbu prozkoumal, nakolik je na škodu roztříštění projekční činnosti mezi projektanta a dodavatele.

Nově budované chemické závody nezajišťují také dosud v porovnání se světovou úrovní dostatečně vysokou produktivitu práce, a to zejména na úseku vnitrozávodní dopravy, údržby a v jiných pomocných útvarech. Jsou tedy v chemii zdroje k zlepšení bilance pracovních sil nejen ve zlepšení úrovně produktivity práce, kterou přináší chemický průmysl svou výrobou, ale i v nové investiční výstavbě chemického průmyslu jsou zdroje pro zlepšení bilance pracovních sil.

Snad jedním ze špatných příkladů, jak chemie k této bilanci přispívá, je druhá etapa nově budovaného závodu v Šale, kde v původním investičním úkolu bylo požádáno 2623 pracovníků bez zahrnutí některých oborů. Tento požadavek byl předložen v r. 1959 Státnímu výboru pro výstavbu, kde byl upraven bez rozdělení jednotlivých pracovišť na 1800. S tímto počtem pak bylo uvažováno v bilanci pracovních sil. V konečném zadávacím projektu při podrobném zpracování jednotlivých úseků byla zjištěna potřeba 3599 pracovníků, čímž vznikla zvýšená nekrytá potřeba o 1799 pracovníků, tedy bez jednoho pracovníka dvojnásobek čísla, s kterým bylo v bilanci pracovních sil uvažováno. Z tohoto příkladu vyplývá, že počet pracovníků nelze tedy ušetřit administrativním zásahem, nýbrž jen konkrétními technickými opatřeními.

Investiční plán na r. 1964 je vypracován a jak zde již bylo řečeno, sleduje především snížení rozestavěnosti. Bylo by jistě velkým přínosem, kdyby se věnovaly především prostředky co nejvyšší k dokončení rozestavěných staveb ministerstva chemického průmyslu, jak zde uvedl s. mpř. vlády Černík. S ohledem na průkaznou efektivnost investic do chemického průmyslu je však nutné, aby v plánu na r. 1965 a v perspektivním plánu rozvoje národního hospodářství byl rozvoj chemie dostatečně zajištěn materiálními i finančními prostředky. V r. 1965 by mělo být podle předběžné rozvahy MCHP investováno do chemie více o 950 mil. Kčs v porovnání s r. 1964. Značná část z tohoto zvýšení produktivity práce by byla použita ke zkrácení doby rozestavěnosti např. těchto důležitých staveb: dusíkárny v Chemku a v Šale, výroby koncentrovaných latexů v Kralupech, výrobny krmných bílkovin ve Vratimově a Ružomberku a dalších. Tím by bylo dosaženo v průměru zkrácení investiční výstavby o 3-12 měsíců. Je však třeba o zvýšeném objemu investic rozhodnout včas, aby s nimi mohli počítat i největší dodavatelé a aby byl zajištěn i dostatečný předstih v projekčních pracích.

Soudružky a soudruzi,

chemický průmysl Československé socialistické republiky je považován za druhou surovinovou základnu národního hospodářství a jako takový je třeba jej i rozvíjet. Není však pro naše národní hospodářství jen surovinovou základnou, ale jeho rozvoj je také cestou k zajištění prudkého vzrůstu společenské produktivity práce, efektivnosti výroby i kvalitativního - a to bych podtrhla - a kvantitativního zvyšování životní úrovně. Prudký rozvoj chemického průmyslu je proto nutným předpokladem k vybudování ekonomické základny komunismu a právem si zaslouží v letošním roce i v budoucnosti naši starostlivou péči. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Děkuji poslankyni Goppoldové a mluví nyní posl. Vaverka. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Vaverka: Vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Naše republika se řadí k předním zemím na světě ve výrobě uhlí, elektrické energie, oceli, cementu i ve strojírenství, jak už zde bylo vzpomenuto, kde zaujímáme třetí místo ve světovém žebříčku ve výrobě obráběcích strojů na 1 obyvatele. Přesto v národním hospodářství pociťujeme nedostatek právě těchto výrobků. Zlepšení tohoto stavu ve smyslu usnesení květnového zasedání ÚV naší strany je zcela v našich rukou. Jde především o efektivnější využívání všech našich materiálových, energetických i finančních zdrojů, jde o uplatňování nové techniky, zlepšování kvality a o všestrannou hospodárnost. Jde tedy o takový souhrn úkolů, jejichž splnění nám umožní vytvořit podmínky pro řešení dlouhodobých perspektivních plánů našeho národního hospodářství, jak je vytyčil XII. sjezd.

Dovolte mi, soudružky a soudruzi, abych při dnešním projednávání státního plánu a rozpočtu našeho strojírenství se zaměřil především na některé otázky, týkající se našeho strojírenství, jak byly projednány při této kapitole v průmyslovém výboru. V těžkém strojírenství jedním z hlavních úkolů na r. 1964 je především vyřešení některých tzv. úzkoprofilových výrobních oborů, zvláště turbokompresorů, pístových kompresorů, těžkých elektromotorů, převodovek, čerpadel a dalších oborů. Jde tedy v těžkém strojírenství o řadu důležitých výrobních oborů, které dosud podvazovaly úspěšné plnění kompletace investičních celků, jak pro vývoz, tak i pro ostatní odvětví našeho národního hospodářství. V průmyslovém výboru v poslední době jsme se velmi zevrubně touto problematikou zabývali a po průzkumu v některých strojírenských závodech byla doporučena resortu některá další opatření k zlepšení situace. Příslušná skupina poslanců komise pro technický rozvoj má podat do 15. dubna další kontrolní zprávu, jak tento úkol je řešen. Při projednávání této problematiky upozornili jsme však průmyslový výbor, že zásadní řešení úzkoprofilových výrobních oborů v těžkém strojírenství je odvislé nejen od vlastních opatření resortu jako takového, ale také především od znalosti konkrétních požadavků našeho národního hospodářství, vyplývající ze zpracovaných výhledových plánů; tyto však ovšem svou neuspokojivou úrovní a nestabilitou úspěšné vyřešení problémů zatím plně neumožňují.

Další taková problematika plánu v našem strojírenství, zvláště těžkém - a tentokrát se to dotýká i všeobecného strojírenství - byla v oblasti plánu práce. Z toho hlediska jsme upozornili, že krajské bilance pracovních sil nejsou pevně svázány s předpokládanými přírůstky pracovních sil pro jednotlivé výrobně-hospodářské jednotky. Byli jsme informováni, že tímto problémem nadresortní orgány se začaly zabývat teprve v poslední době. Mám na mysli z tohoto hlediska výstavbu některých továren, nově budovaných objektů, kde nemáme zdroje pracovních sil a musíme je dovážet z druhých krajů.

Z hlediska řešení napjatosti plánu práce jsme přesvědčeni jistě i spolu s pracovníky našeho strojírenství, že v rámci strojírenských podniků ještě dnes existuje řada dalších rezerv, jejichž mobilizací se dají nedostatky pracovních sil i rozpory v produktivitě práce alespoň podstatněji zmírnit. Mám z tohoto hlediska zejména na zřeteli především důsledné uplatňování všech opatření vedoucích k zvýšení pracovní kázně, disciplíny, především za účelem dokonalého využívání fondu pracovní doby. Dále snížení administrativy na úroveň r. 1958 - tomu ovšem aby především předcházelo skutečné snížení administrativy, jak o tom bylo hovořeno i v našem výboru při projednávání všeobecného strojírenství, kde na konkrétních faktech hovořil o tom i s. Pašek a na posledním zasedání ÚV i s. Hron, kde uváděl konkrétní případy ze ZKL Brno a dalších. Další cesta spočívá ve zvýšení podílu techniků na úkolech snižování pracnosti výrobků.