A i já využívám právě teď příležitosti, abych stejně naléhavě připomněl slib, který nám byl dán v pátek 24. ledna t. r. náměstkem předsedy SPK s. Dvořákem, na schůzi výboru pro plán a rozpočet, že konečně už se změní metodika plánování vůči výrobním závodům tak, aby mohly bez poškození svých ekonomických ukazatelů výrobu náhradních dílů zabezpečit. Chceme věřit, že teď, po lednovém zasedání ÚV KSČ, to myslí doopravdy. Nebylo by rozhodně pro nás všechny prospěšné, abychom si zase za nějaký čas ne právě vesele opakovali velmi staré, ale bohužel u nás zatím velmi zdomácnělé přísloví: Sliby se slibovaly, a blázni se radovali! A každý, kdo má porozumění pro výrobu, by se dověděl celou fůru i neuvěřitelných faktů, které se musí překonávat, anebo také jen brát na vědomí.

Mějme i my tady chvilku strpení a poslechněme si některé z nich. Přitom je třeba si uvědomit, že to nejsou mimořádné perličky, ale otázky, které se v různých obměnách stávají všude.

Zootechnik právě vykládá, jaké má potíže se zvýšením výroby mléka i likvidací tuberkulózy skotu. Dobytek je ustájen dosud asi na 25 místech, i v malých stájích dřívějších středních rolníků. Družstvo má povoleno stavbu čtyřřadého kravína, se kterou se začalo v srpnu loňského roku. Stavební četa chce stavbu uspíšit tak, aby na zelené krmení v roce 1965 se mohly dojnice ustájit. Dozvíte se však, že vzhledem k nevyřešené střešní izolaci byly stavby právě před několika dny na neurčito pozastaveny. To je ze strany ministerstva zemědělství naprosto správné a je třeba s tím souhlasit, ale zdravý dobytek a zvýšení výroby mléka však a zcela správně, státní plán nákupu požaduje. Nutně si musíme položit otázku. Kdo se zabýval a zabývá rozvojem zemědělských staveb a jaká je tedy účelnost a kvalita práce Státního zemědělského typizačního ústavu v Praze, který za tento stav nese plnou odpovědnost? Na nedostatek času a lidí si přece naříkat nemůže. Sídlí na Václavském náměstí, pracuje tam přes 400 lidi a v celé republice pak na 8000 a typ uvedeného kravína vyvíjí už přes 3 roky. Doporučujeme, aby všichni tito lidé byli odměňováni podle množství a jakosti vykonané práce. (Potlesk.) Když na ně vezmeme měřítko, jímž se posuzuje hospodaření družstev, potom je to útvar nebo organizace velmi zaostávající, kde výše pracovní jednotky se rovná nule. (Smích.) Pozvednout úroveň a kvalitu práce těchto a jim podobných organizací, by také znamenalo jistě určité zvýšení celé zemědělské výroby. O kolik procent - to je třeba ještě spočítat.

Všichni se na chvíli zamyslí. A potom hovoří vedoucí stavební skupiny. Nemůže pochopit, proč tedy se některým předním družstvům, kde je záruka odborné práce a snaha, podepřená letitou zkušeností ve spolupráci s výzkumem, nedovolí postavit skutečně účelnou stavbu, kde by se přihlíželo nejen k produkci zvířat, ale také bral ohled na pracujícího člověka. Zatím smí tak činit jen výzkumné ústavy a státní statky. Praxe ukázala, že tato přílišná opatrnost, zdůvodňovaná ochranou JZD, prý před zbytečným vyhazováním peněz, nás zavedla - a já opakuji, nutně zavést musela - jen do slepé uličky. Jsem přesvědčen, že kolem ustájení a krmení dobytka mnoho nového už nevymyslíme. Kráva bude, myslím, ještě celá staletí žrát ze žlabu a nebude potřebovat žádný příbor, bude produkovat mléko a bude žádat, abychom po ní uklidili hnůj. Jde nyní o to, jak především lidem obsluhujícím ulehčíme práci - o to přece jde v prvé řadě. Zatím ovšem naši projektanti a výzkumné ústavy tento rozhodující článek výroby - člověka - stavěli až na poslední místo. My, soudružky a soudruzi, máme nejlepší dojivost dnes - 8 litrů - ve stáji, která je stará 120 let. Doporučuji proto změnit příslušný předpis a vybrat několik družstev, kde pro tyto experimentální stavby mají všechny podmínky a uvidíte, jak rychle se potřebné typy vyřeší ku prospěchu výroby, spokojenosti lidí, kteří v živočišné výrobě pracují. Podtrhuji: V neposlední řadě to bude také jedna ze základních podmínek pro získání mládeže do zemědělství tím, že tato práce se pak stane, z dnešní, nejvíce obávané - skutečně přitažlivou! O celé investiční výstavbě v zemědělství se pak rozhovořili všichni. Marně však si lámou hlavou otázkou, proč se tak těžko vyjednává a doslova doluje z výrobní správy a Státní banky každá koruna i když mají ušetřeno na svém kontě na stavební práce, které jsou označeny za investiční, ale svým rozsahem ani materiálem ani penězi, by nemohly národní hospodářství nijak ohrozit. Dochází pak k debatám, zda je tato stavba investicí anebo jen generální opravou. Uvedu jeden příklad za tisíce jiných. Družstvo uzavřelo smlouvu na výkrm většího počtu prasat v akci 4 q krmiva za kus s dodávkou v roce 1964. Potřebuje k tomu účelu upravit starou stodolu nákladem asi 5000 Kčs. To znamená zazdít vrata, položit do výplně několik pařníkových oken, ve vnitřku zhotovit z hrází kotce, hluboká podestýlka je tak hotová a výkrm může začít. Největší potíž však je, že jeden z úřadů říká - to se nesmí, to je investice. Druhý rozumější ji posuzuje jako generální opravu. Tak se slovo investice stalo postrachem pro každého pracovníka ve výrobě, a nejen v zemědělství, ještě horší, jak jsme slyšeli, jsou poměry v jiných sektorech národního hospodářství. Lidé by chtěli vlastními silami z vlastního materiálu ledacos užitečného udělat. Nesmí, protože je to investice! Položme si proto otázku, kde je chyba? Jsou naše opatření o přísném obhospodařování investic správná a potřebná? Rozhodně a bezesporu ano! Musíme stůj co stůj zavést pořádek do investiční výstavby. Dokončit rozestavěné objekty, uvést je do provozu a pak teprve povolovat nové stavby. Slyšeli jsme od s. Dvořáka ve výboru pro plán a rozpočet, že jich je asi 3600 a nejsou právě malé. Proti tomu nikdo zajisté nic nenamítá. Co však lidi trápí a zlobí a právem roztrpčuje. A zase nejen v zemědělství. Že je to právě byrokracie, která bez rozumné, životu a výrobě prospěšné i sebenepatrnější potřebné stavby, kterým se říká investice, postavila na stejnou úroveň jako třeba stavbu širokorozchodné tratě od sovětských hranic do Košic, nebo Východoslovenské železárny a elektrárnu v Tisové. - Na stejnou úroveň jako úpravu stodoly na výkrm prasat, s nákladem asi 5000 Kčs. Dokonce i postavení obyčejného plotu, nazývá investicí.

Připadá nám to, jako kdybychom na stejnou úroveň stavěli výrobu elektřiny, kterou získáme třením ebonitové tyčinky v liščím ohonu, nebo elektřinu kapesní svítilny s elektřinou vyrobenou v opatovické elektrárně. Vždyť pravda, je to stále elektřina. Je však dobře, že jsme se postupně k těmto závěrům a poznáním konečně prokousali. Dnes už poznáváme, že v našem hospodářství a výrobě vůbec, škodí bezduchý formalismus, snahy po uniformitě, do které se mnozí snažili celý život sešněrovat. Za dnešní situace pak na každou sebemenší hloupost, kterou by normální zedník postavil za několik dnů, podle předpisů musí být na stejný projekt rozpočet a dokumentace - i časové termíny, jako na výše uvedené miliardové investice. Zde jsou rezervy projektantů! Všichni víme, že snad žádná stavba na světě se ještě neuskutečnila bez malých i větších změn, ku kterým došlo v průběhu stavby. Jen naše předpisy ztrnule trvají na neměnnosti, i když takto postavený objekt pak provozu nevyhovuje a předem se už o tom ví! Jen když bylo učiněno zadost papírům a směrnicím!

Změny, které se v zemědělství během stavby vyskytnou, dají se namalovat na stávající projekt. Ale ne, ten musí být doprojektován. Tak například, když my jsme dělali projekt na vyvařovnu v kuchyni, nařídil nám projektant vybourání dveří. My jsme s tím pochopitelně souhlasili. Na projekt se to namalovalo a zedníkům to stačilo. Oni také kuchyň podle toho postavili. Nestačilo to ale projekční organizaci. Ta řekla, že tu musí být nový projekt. A co se stalo, my jsme již v kuchyni vařili a oni přinesli kupu papírů a muselo se to předělávat, aby bylo učiněno zadost všem předpisům. Proč nás to zlobí? Myslím, že člověk, který dělá nějakou práci, nenávidí zbytečnou a marnou práci, protože ví, že tato práce není lehká. A toto je právě to, co ve výrobě lidé kritizují a jak vidíme z referátu, z rozhovorů i z toho, jak se přistupuje k usnesení lednového ÚV KSČ, tyto věci ze změní.

Vidíme však už všichni, že přišel čas, kdy tyto neudržitelné metody změníme. A nejen ve stavebnictví. Bude tak nutné i pokračovat v cenové politice, ve výrobě zboží, ve mzdové soustavě a vůbec v celé naší výrobě a obchodu. Pak bude také velmi brzo vidět na všechny, kteří svou neschopnost, pohodlnost a málo osobní odpovědnost právě za tyto předpisy schovávali a jimž celý tento systém vyhovoval. Tím se pak vytvoří podmínky pro pronikavé snižování administrativy. Pak teprve se znovu k životu probudí iniciativa lidí a náš hospodářský život dostane potřebné tempo, jak ve svých usneseních žádá XII. sjezd strany! Tak také se dnes naši funkcionáři družstev ve své většině na celou situaci dívají. Zejména nyní, po lednovém zasedání ÚV. Proto v žádném případě kdokoliv z nás, z této situace nemusí být smutný. Uslyšeli byste a ještě uslyšíte, s jakým uspokojením jsou přijímána v družstvech poslední usnesení ÚV, právě směrem k pomoci zemědělské velkovýrobě. Je to především možnost zpětného nákupu krmiv za nadsmluvně vyrobené vepřové maso. Jsou to krmiva na výrobu mléka. Hlavně pak příplatky za prodané mléko nad plán, kde se přihlíží, jak účelně pomoci družstvům s nedostatečnou ještě výrobou, tak i poskytnutí dalších prémií i těm, kteří se snaží co nejvíce výrobu mléka zvýšit a skutečně také už dosahují vysoké produkce. Naprosto správné je toto usnesení ÚV také proto, že peníze, které se na zlepšení situace v zemědělství poskytují, jsou vázány na zvýšený prodej výrobků do státních fondů. Tedy žádné dary. Žádné nezasloužené peníze. Zlepšíš organizaci práce, posílíš a zvedneš pracovní úsilí, snahu a pracovní morálku, více vyrobíš - dostaneš více peněz. Tak je to jedině správné a v naší společnosti a v našem hospodářství také jedině možné.

Co však stále zůstává základním rozhodujícím činitelem v našem snažení o pozvednutí zemědělské výroby a celého zemědělství na úroveň průmyslu. Je to starost o zvyšování úrodnosti půdy. Musíme se postarat co nejdříve o využití všech odpadů. Jejich zpracování průmyslovým způsobem na komposty. Vytvořit tak nutné podmínky úrodnosti půdy - po ten čas nám chemie a dovoz dodá oněch slibovaných 200 kg čistých živin minerálních hnojiv na 1 hektar. V této souvislosti musím upozornit naše Národní shromáždění, že stav v předzásobení hnojivy pro letošní rok je zatím velmi neuspokojivý.

Mám zde dopis našeho výkupního závodu Jaroměř, že nároky strojených hnojiv pro naše družstvo a jeho celý obvod budou do konce března vykryty jen na 20, max. 23 %. Přitom v usnesení ÚV se říká, že o dávky strojených hnojiv, vzhledem ke zvýšeným úkolům zemědělské výroby budou zvýšeny na 105 kg čistých živin na 1 ha. Je to na bíledni a každý přece ví, že strojená hnojiva, dodaná po zasetí a jen už na list, nemohou vysokou úrodu zabezpečit. Věřím, že toto upozorněni si vezmou naše nákupní organizace velmi vážně a zlepší přísun tak, aby předzásobení včetně IV. kvartálu 1963 činilo minimálně 70 %, před zahájením jarních prací. Je teprve leden a na nápravu je ještě času dost. Potom by už zase bylo pozdě bycha honit.

Soudružky a soudruzi poslanci, skončím tím, čím jsem svůj diskusní příspěvek zahájil. Víme, že opatření, která ÚV usnesl, nemohou nahromaděné problémy zemědělské výroby vyřešit naráz a bezezbytku. Rozhodující však je skutečnost, že se od slov přikročilo k činům. Zemědělská výroba se nezmění jen z roku na rok. Je to úkoj dlouhodobý a bude ještě také stát další peníze. Je však třeba dalšího cílevědomého, houževnatého a neústupného úsilí a výsledky se v dobrých úrodách určitě dostaví. Asi tak jako bramboráři na Havlíčkobrodsku, Pelhřimovsku, Klatovech, Popradu a jinde. Jim patří naše uznání, díky a po jejich příkladu jít kupředu na všech úsecích zemědělské výroby. Tak naplníme činem usnesení ÚV, aby rok 1964 se v zemědělské výrobě stal nástupem dalších úspěchů roků příštích. (Potlesk.)

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Oznamujem, že v rozprave budeme pokračovať zajtra v piatok dňa 31. januára v 9 hodín.

Prerušujem schôdzu.

(Schůze přerušena v 18 hod. 29 min.)