Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1961

III. volební období

55

Vládní návrh

Zákon

ze dne............1961

o domovní dani

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

§ 1

Národní výbory zajišťují za nejširší aktivní účasti všeho pracujícího lidu kromě jiných významných úkolů také řešení bytových otázek, urychlení celkové bytové výstavby i řádné udržování nynějšího bytového fondu. Zdaňování domovního majetku se dotýká těchto úkolů, aby se národním výborům usnadnilo jejich plnění, upravuje se a zjednodušuje také domovní daň v souladu s dosaženým stupněm rozvoje socialistických výrobních vztahů.

Oddíl I

Daňová povinnost

§ 2

(1) Domovní dani podléhají budovy zřízené k trvalým účelům, s výjimkou budov, které jsou v socialistickém vlastnictví.

(2) Spolu s budovami podléhá dani plocha jimi zastavěná, nádvoří a domovní zahrada.

§ 3

(1) Daň platí vlastník budovy. Přísluší-li k budově právo požíváni, stíhají poživatele povinnosti uložené tímto zákonem vlastníku budovy.

(2) Patří-li budova společně několika osobám, zdaňují se společně a platí daň rukou společnou a nerozdílnou.

§ 4

Osvobození od daně

Od daně jsou osvobozeny

a) budovy (jejich části) užívané diplomatickými zástupci cizích států, pověřenými v Československé socialistické republice, jinými osobami, které podle mezinárodního práva požívají výsad a imunity, a konzuly z povolání za předpokladu, že je zaručena vzájemnost a že uživatelé budov nejsou československými občany,

b) budovy (jejich části), kterým přísluší osvobození podle mezinárodních smluv a dohod.

§ 5

Způsob vyměření daně

Daň se vyměřuje

a) podle zastavěné plochy z rodinných domků užívaných zcela nebo zčásti vlastníkem nebo osobami mu blízkými,

b) podle nájemného a ceny užívání z budov ostatních.

§ 6

Zdaňovací období

(1) U budov, z nichž se daň vyměřuje podle zastavěné plochy (§ 5 písm. a)), vyměří se daň podle stavu k 1. lednu 1962, popřípadě, vznikne-li daňová povinnost po tomto datu, podle stavu ke dni vzniku daňové povinnosti (§ 7 odst. 1 písm. a)). Podle tohoto vyměření se daň platí tak dlouho, dokud nedojde ke změně v okolnostech rozhodujících o vyměření daně.

(2) U budov, z nichž se daň vyměřuje podle nájemného a doby užívání (§ 5 písm. h)), vyměří se daň na běžný kalendářní rok.

§ 7

Vznik a zánik daňová povinnosti

(1) Daňová povinnost vzniká:

a) u budov, z nichž se daň vyměřuje podle zastavěné plochy, počátkem měsíce následujícího po dni, kterého se začalo budovy nebo její části užívat, popřípadě po dni, kterým zaniklo osvobození od daně,

b) u budov, z nichž se daň vyměřuje podle nájemného nebo ceny užívání, dnem, kdy se budovy nebo její části začalo užívat, popřípadě dnem, kterým zaniklo osvobození od daně.

(2) Daňová povinnost zaniká:

a) u budov, z nichž se daň vyměřuje podle zastavěné plochy, koncem měsíce, ve kterém budova zanikla, byla zcela vyklizena za účelem zbourání nebo kdy u ní nastal důvod k osvobození od daně;

b) u budov, z nichž se daň vyměřuje podle nájemného a ceny užívání, dnem, kterým budova zanikla, byla zcela vyklizena za účelem zbourání nebo kdy u ní, nastal důvod k osvobození od daně.

Oddíl II

Vyměření daně podle zastavěné plochy

§ 8

(1) Pro vyměření daně podle zastavěné plochy (§ 5 písm. a)) se za rodinné domky považují rodinné domky ve smyslu předpisů o hospodaření s byty. Podle zastavěné plochy vyměřuje se daň též z chat sloužících rekreačním účelům.

(2) Národní výbor může pro účely vyměření daně stanovit, že stejně jako rodinné domky posuzují se také domky, které vzhledem ke svému stavebnímu uspořádání, okruhu uživatelů nebo jiným skutečnostem plní účel rodinných domků.

§ 9

Sazba daně

(1) Daň činí ročně z každého i započatého m zastavěné plochy v obcích

a) do 1000 obyvatel	od 0,80 Kčs do 1,20 Kčs
b) do 6 000 obyvatel	od 1,20 Kčs do 1,80 Kčs
c) do 25 000 obyvatel	od 2,- Kčs do 3,--- Kčs
d) nad 25 000 obyvatel	od 2,80 Kčs do 3,90 Kčs
e) v Praze, Brně, Bratislavě a lázeňských místech	od 5,- Kčs do 7,50 Kčs

(2) Daň se vypočítává podle dolní hranice sazby uvedené v odstavci 1 písm. a) až e). Národní výbor může použít vyšší sazby až do horní hranice při výpočtu daně z budov patrových, zčásti pronajatých, zvlášť dobře vybavených nebo z budov s domovní zahradou. Sloučí-li se několik obcí, může národní výbor použít při výpočtu daně v jednotlivých částech sloučené obce sazby, která by přicházela v úvahu před sloučením.

(3) Národní výbor může daň z budov, které uzná za chatrné, jakož i z nepronajatých nouzových budov a obytných chat přiměřeně snížit, popřípadě zcela prominout. Stejně může národní výbor postupovat, ukáže-li se, že vybírání daně plnou sazbou by bylo tvrdostí.

Oddíl III

Vyměření daně podle nájemného a ceny užívání

§ 10

(1) Z rodinných domků (§ 8), které jsou zcela pronajaty nebo zcela užívány jinými osobami než vlastníkem a osobami vlastníku blízkými, a z ostatních budov bez ohledu, jakým způsobem jsou užívány, vyměřuje se daň podle nájemného a ceny užívání.

(2) Za nájemné se pokládá soubor všech platů smluvených za přenechání budovy nebo její části i s příslušenstvím, popřípadě nádvoří nebo domovní zahrady, plněných vlastníku ať přímo nebo nepřímo v penězích, naturáliích, pracovních výkonech nebo jiných majetkových výhodách.

(3) Cena užívání budovy nebo její části, popřípadě domovní zahrady, se rovná nájemnému, jehož by se dosáhlo pronájmem.

§ 11

Odčitatelné položky

Od nájemného a ceny užívání se odečítají, jestliže jsou zahrnuty v přiznaném nájemném a ceně užívání,

a) úplaty za dodávku vody a používání stok,

b) úplaty za ústřední nebo dálkové topení a za dodávku teplé vody,

c) úplaty za odvoz popela a smetí,

d) náklady spojené s výkonem prací domovnických a odměny za tyto práce, s výjimkou ceny užívání bytu domovníkova, a případné peněžité náhrady za naturální byt pro domovníka.

§ 12

Základ a sazba daně

(1) Základem daně je úhrn nájemného a ceny užívání (§ 10 odst. 2 a 3) za kalendářní rok, který předchází roku, na který se daň vyměřuje, po srážce odčitatelných položek (§ 11) prokazatelně zaplacených v kalendářním roce, který předchází roku, na který se daň vyměřuje.

(2) Daň činí ročně 45% základu daně, převyšuje-li základ daně 8000 Kčs, činí daň ročně 50% základu.

Oddíl IV

Společná ustanovení

§ 13

(1) Domovní daň je rozpočítavým příjmem místních národních výborů.

(2) Správu daně vykonává místní národní výbor, v jehož obvodu budova leží.

§ 14

Přiznání

(1) Vlastníci budov, z nichž se daň vyměřuje podle zastavěné plochy (§ 5, písm. a)), jsou povinni podat přiznání do 15, února 1962 zvlášť pro každou budovu podle stavu k 1. lednu 1962 a uvést něm všechny okolnosti rozhodující o vyměření daně: Jinak jsou vlastnici domu povinni podat přiznání jen tehdy, dojde-li ke změně v okolnostech rozhodujících o vyměření daně nebo ke vzniku daňové povinnosti (§ 7 odst. 1 písm. a)), a to do 15 dní po nastalé změně nebo po vzniku daňové povinnosti.

(2) Vlastníci budov, z nichž se daň vyměřuje podle nájemného a ceny užívání (§ 5 písm. h)), jsou povinni podat přiznáni každoročně do 31. ledna roku, na který se daň vyměřuje, a uvést v něm všechny okolnosti rozhodující o vyměření daně. Nedojde-li u budov v obcích do 6000 obyvatel ke změně v okolnostech rozhodujících o vyměření daně, oznámí vlastníci v uvedené lhůtě tuto skutečnost a daň se vyměří podle posledně podaného přiznání. Zanikne-li daňová povinnost (§ 7 odst. 2 písm. b)) během roku, jsou povinni podat přiznání do 15 dnů po zániku davové povinnosti.

(3) Mimo případy uvedené v odstavcích 1 a 2 jsou vlastníci budov povinni podat přiznáni, jsou-li k tomu vyzváni národním výborem.

(4) Nepodá-li vlastník včas přiznání nebo oznámení, že nedošlo ke změnám, může mu být daň zvýšena až o 10%.

§ 15

Vyrozumění o vyměření daně

(1) O vyměření daně na rok 1962 z budov, z nichž se daň vyměřuje podle zastavěné plochy, vyrozumí národní výbor poplatníky bydlící v jeho obvodě, nečítá-li více než 6000 obyvatel, hromadně předpisným seznamem. Předpisný seznam vyloží národní výbor k veřejnému nahlédnutí po dobu 30 dnů.

(2) V ostatních případech vyrozumí národní výbor poplatníky o vyměření daně platebním výměrem.

§ 16

Kontrola daně

(1) Národní výbory prověřují včasnost, správnost a úplnost placení daně a správnost úplnost daňových přiznání.

(2) Poplatnici jsou oprávněni a povita i při kontrole spolupůsobit, poskytnout orgánům provádějícím kontrolu vysvětleni a důkazní prostředky, předložit písemnosti a pomůcky týkající se skutečností rozhodných pro vyměření daně a učinit vše, co je k usnadnění a urychleni kontroly potřebné.

§ 17

Odvolání

Proti vyměření daně je možno se odvolat u národního výboru do 15 dnů po doručení platebního výměru nebo od posledního dne vyložení předpisných seznamů k veřejnému nahlédnutí.

§ 18

Placení daně

(1) Poplatníci jsou povinni daň si vypočítat sami a zaplatit ji příslušnému národnímu výboru ve lhůtách uvedených v odstavcích 2 a 3, aniž by vyčkávali vyrozumění o vyměření daně.

(2) Daň, která se vyměřuje podle zastavěné plochy, je splatná ve dvou stejných splátkách, a to nejpozději do 15. února a do 15. května. Nečiní-li roční daň z budovy více než 100 Kčs, je splatná najednou, a to nejpozději do 15. února.

(3) Dary, která se vyměřuje podle nájemného a ceny užívání, je splatná ve čtyřech stejných splátkách, a to nejpozději do 15. února, 15. května, 15. srpna a 15. listopadu. Nečiní-li roční daň z budovy více než 100 Kčs, je splatná najednou, a to nejpozději do 15. února.

(4) Jakmile byl poplatník vyrozuměn o vyměření daně vyložením předpisného seznamu nebo platebním výměrem, je povinen platit splátky podle toho, jako mu byla daň vyměřena. Rozdíl proti prošlým splátkám vypočteným v přiznání s případným zvýšením daně podle § 14 odst. 4 je splatný do 15 dnů od posledního dne vyložení předpisného seznamu k veřejnému nahlédnutí nebo po doručení platebního výměru.

§ 19

Penále

Nebyla-li daň zaplacena včas, je poplatník povinen zaplatit penále ve výši 5% nedoplatků daně s příslušenstvím, zjištěných ke dnům splatnosti uvedeným v § 18 odst. 2 a 3.

§ 20

Promlčení

(1) Daň nelze vyměřit a vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, v němž se daň stala splatnou.

(2) Je-li proveden úkon k vyměření nebo vymáhání daně, běží promlčecí lhůta znovu od konce kalendářního roku, v němž byl poplatník o tomto úkonu zpraven.

Zajišťovací ustanovení

§ 21

Pro daň vázne na budově zákonné zástavní právo, které zná přednost přede všemi zástavními právy váznoucími na budově.

§ 22

(1) Vlastník budovy, z níž se vyměřuje daň podle nájemného a ceny užívání a z níž základ domovní daně bez případné ceny užívání bytu obývaného vlastníkem (spoluvlastníkem) nebo zdarma domovníkem, popřípadě jinou osobou, která bytu zdarma užívala již před 1. lednem 1953, přesahuje ročně celkem 3000 Kčs, je povinen odvádět nájemné na zvláštní účet nájemného.

(2) Nájemné (nárok na nájemné) nemůže být jednáním mezi vlastníkem budovy a jinými osobami sníženo, prominuto nebo postoupeno a nelze je uplatnit započtením nebo postihnout exekucí, s výjimkou exekuce vedené národním výborem pro splnění povinnosti vlastníka odvádět nájemné na zvláštní účet nájemného.

§ 23

Vlastník budovy je povinen i za platnosti tohoto zákona vybírat částky, které vybíral před 1. lednem 1953 jako dávku z nájemného nebo z používaných místností (dávku ze zastavěných ploch) a poplatek za čištění města (poplatek za odvoz popela a smetí, pokud odvoz není obstaráván zvláštním zařízením), a to ve výši podle posledního pravoplatného ročního předpisu. Tyto částky jsou součástí nájemného a nájemníci (uživatelé místností) jsou povinni je platit zároveň s nájemným.

Oddíl V

Závěrečná ustanovení

§ 24

Zmocnění

(1) Vláda může

1. podle potřeby měnit sazby daně vyměřované podle zastavěné plochy (§ 9),

2. poskytnout úlevu, popřípadě osvobození od daně některým druhům budov nebo některým skupinám poplatníků.

(2) Ministerstvo financí

1. vydá předpisy potřebné k provedení tohoto zákona,

2. upraví řízení ve věcech této daně a odvádění nájemného na zvláštní účet,

3. může učinit opatření k zamezení nesrovnalostí a tvrdostí, které by mohly z tohoto zákona vzniknout.

§ 25

Daň podle tohoto zákona se vyměří poprvé na rok 1962.

§ 26

Zrušuje se zákon č. 80/1952 Sb., o domovní dani, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, a předpisy podle něho vydané, s výjimkou vyhlášky č. 371/1952 Ú. l., o odvádění nájemného z budov na zvláštní účty u státních spořitelen.

§ 27.

Tento zákon nabývá účinnosti dne 1. ledna 1962.

Důvodová zpráva

I.

Úprava zdanění domovního majetku provedená zákonem č. 80/1952 Sb., o domovní dani, byla vybudována na těchto hlavních zásadách:

1. Dani podléhají všechny budovy bez ohledu na charakter vlastníka budovy (soukromý či socialistický sektor) a na způsob užívání.

2. U činžovních domů ve vlastnictví soukromníků má daň působit na omezování bezpracných příjmů a na zajištění finančních prostředků pro jejich řádné udržování.

3. U rodinných domků je daň příspěvkem na částečnou úhradu nákladů na vybudování a udržování zdravotních a hygienických zařízení, veřejných komunikací apod., které budují místní národní výbory pro všechny občany.

ad 1. Zásadní podrobeni všech budov domovní dani vyžádalo si již při vydání prováděcích předpisů značně rozsáhlá osvobození jednak osobní (budov patřících určitým organizacím, např. budov ústředních a ostatcích úřadů, národních výborů, soudů, rozpočtových organizací, Československého červeného kříže apod.), jednak osvobození věcná (budov sloužících určitým účelům, např. veřejné dopravě nebo ubytování vojska, veřejné bohoslužbě církví, budov dobrovolných organizací sloužících účelům správním a tělovýchovným apod.).

Vývoj společenských a hospodářských vztahů vyžádal si pak další osvobození, tak například počínajíc rokem 1956 bylo upuštěno od vybíráni domovití daně z budov hospodářských organizací, pokud jde o budovy ve vlastnictví státu a ve správě nebo trvalém užívání těchto organizací, a počínajíc rokem 1960 byly osvobozeny od daně budovy (jejich části) dobrovolných organizací a družstev sloužící účelům kulturním, výchovným noho vzdělávacím.

Osvobození v celé řadě případů jsou vázána na určité podmínky, takže rozhodování v konkrétním případě, zda jde o budovu (její část) osvobozenou či nikoliv, se stává obtížné a komplikované.

Na společenské (dobrovolné) organizace budou postupně přecházet některé úkoly státních orgánů (čl. 5 Ústavy). V důsledku toho by se rozšířily i podmínky pro další věcná osvobozeni jejich budov nebo částí. V souvislosti s prováděním vládního nařízení č. 15/1959 Sb. přešel nejen do vlastnictví státu, ala i do vlastnictví družstev značný počet budov, na jejichž opravy budou muset také družstva vynaložit značné prostředky.

Za tohoto stavu není vhodné a účelné vůbec podrobovat domovní dani budovy, které jsou národním majetkem nebo jsou ve vlastnictví družstevních nebo společenských organizací. Vybírání domovní daně se proto prakticky omezuje pouze na budovy patřící soukromým osobám, soukromým organizacím nebo cizozemským subjektům.

ad 2. Značný počet činžovních domů patřících soukromým osobám přešel do vlastnictví státu, popřípadě do vlastnictví socialistických organizaci přesto však u zbývajících činžovních domů, které jsou dosud v soukromém vlastnictví, je třeba, aby domovní daň i nadále působila k omezování bezpracných příjmů a k zajišťováni finančních prostředků pro řádnou údržbu domovního majetku. Proto se u tohoto druhu budov ponechává zásadně dosavadní úprava zdaňování. Tato úprava se pouze rozšiřuje na pronajaté činžovní budovy i v obcích do 2000 obyvatel, které byly, zdaňovány podle dosavadní úpravy jako nepronajaté budovy (podle zastavěné plochy). Pro takovouto výjimku není zvláštních důvodů.

ad 3. Dosavadní úprava nerozlišovala mezi rodinnými domky a ostatními budovami. Skutečností rozhodnou pro způsob vyměření daně byla okolnost, zda budova je pronajata (v tomto případě se daň vyměřovala podle nájemného a ceny užívání) nebo nepronajata (v tomto případě se daň vyměřovala podle zastavěné plochy). Výjimku činily pouze budovy v obcích do 2000 obyvatel, kdy se daň vyměřovala vždy podle zastavěné plochy bez ohledu, byla-li budova pronajata či nikoliv. Zdaněni podle zastavěné plochy, zejména v menších obcích, bylo vždy nižší než zdanění podej nájemného a ceny užívání.

Ústava zajišťuje zvýšenou ochranu rodinných domky jako majetku v osobním vlastnictví. Proto se navrhuje, aby skutečností rozhodnou pro stanoveni způsobu vyměření daně (zda daň bude vyměřena podle zastavěné plochy nebo podle nájemného a ceny užíváni) byla okolnost, jde-li o rodinný domek či nikoliv. Pouze v tom případě, že rodinný domek je pronajat a není užíván ani zčásti vlastníkem nebo osobami mu blízkými, bude vyměřena daň z nájemného, poněvadž takovýto domek neslouží ani zčásti osobní potřebě vlastníka neb osob mu blízkých.

Na rozdíl od dosavadní úpravy však bude z rodinných domků vyměřována daň podle zastavěné plochy i v tom případě, že vlastník přenechá rodinný domek nebo jeho část k užívání osobám mu blízkým, a to i tehdy, že budou za přenecháni platit nájemné. Stejně se bude postupovat, přenechá-li vlastník rodinného domku, kterého zčásti užívá, část rodinného domku za nájemné cizím osobám: Podle dosud platných předpisů dochází k vyššímu vyměření daně podle nájemného a ceny užíváni, pronajme-li vlastník rodinného domku nebo 1 přenechá-li k užívání osobám příbuzným pouze část rodinného domku (v obcích s počtem obyvatel ód 2001 do 8000 pronajme-li nebo přenechá-li polovinu nebo více počtu obytných místností a v obcích nad 6000 obyvatel pronajme-li nebo přenechá-li třeba jen jednu obytnou místnost). Tento způsob zdaňování se nepříznivě projevuje při uplatňování opatření místních národních výborů k lepšímu využití dosavadního bytového fondu. Vlastníci rodinných domků se totiž brání přidělení nájemníka, poněvadž takové opatření vzápětí znamená zvýšeni domovní daně přesto, že přenecháním částí rodinného domku nájemníkovi musí se vlastník uskrovnit ve svých nárocích na bydlení.

II.

Sazby daně jak při vyměření daně z nájemného a ceny užívání, tak při vyměření daně podle zastavěné plochy se ponechávají beze změny, takže v zásadě nedojde ke zvýšeni daně placené vlastníky budov. U budov, z nichž se vyměřuje daň podle zastavěné plochy, se však opouští dosavadní systém základních sazeb, které mohly být zvýšeny o různě vysoké přirážky (10% až 100%), jestliže šlo o budovy patrové, pronajaté, zvlášť dobře vybavené nebo o budovy s velkou domovní zahradou. Tento systém je značně komplikovaný, kasuisticky vymezuje pravomoc místních národních výborů a není vždy správně místními národními výbory uplatňován. Místo toho zavádí se v každé skupině sazba v určitém rozpětí. Místní národní výbory budou zásadně používat při vyměření daně nejnižší sazby a u budov patrových, zčásti pronajatých, zvlášť dobře vybavených nebo u budov s velkou domovní zahradou použiji vyšší sazby daně v rámci stanoveného rozpětí. Takováto úprava je v souladu se zvyšováním pravomoci a odpovědnosti národních výborů.

III.

Vedle správy domovní daně (vyměřování, vybírání, účtování a vymáhání) a místních poplatků přešla na místní národní výbory též správa zemědělské daně, daně z příjmu obyvatelstva a živnostenské daně, což znamená zvýšení administrativních prací. Proto nová úprava domovní daně sleduje zejména podstatné zjednodušení administrativních prací spojených se správou daně. U budov, z nichž se daň vyměřuje podle zastavěné plochy, dojde proto podle navrhované úpravy k vyměření daně a k vydání platebního výměru pouze při vzniku daňové povinnosti nebo při změně v okolnostech rozhodných pro vyměření daně. U budov, z nichž se daň vyměřuje podle nájemného a ceny užívání, dochází však zejména u velkých činžovních budov ve větších obcích poměrně často ke změnám. V některých případech dochází ke změnám a v důsledku toho k podání přiznání až pětkrát do roka. Za tohoto stavu nelze zajistit soustavnou evidenci všech změnu podléhajících hlášení a vzniká značná nepřehlednost na osobních účtech poplatníků vedených u národních výborů i na zvláštních účtech nájemného vedených u státních spořitelen. Provádění změn pak znamená značné zkomplikování práce u národních výborů i u státních spořitelen. Proto se navrhuje v těchto případech podávat přiznání každoročně, čímž odpadne hlášení a evidovaní změn během roku. Pouze v menších obcích, kde bytové a nájemní poměry jsou poměrně ustáleny, se navrhuje, aby poplatník místo každoročního podávání přiznání pouze oznámil, že nedošlo ke změně, a v tomto případě se pak daň vyměří podle posledního podaného přiznání. Nové přiznání podá poplatník pouze, po uplynutí roku, v němž došlo ke změnám v okolnostech rozhodných pro vyměření daně.

IV.

Vzhledem k tomu, že se nenavrhují změny dosavadních sazeb daně a že nedochází ani k významnějším změnám ve způsobu vyměření daně, nebude znamenat nová úprava domovní daně podstatnější změnu ve výnosu. Pouze v důsledku toho, že se nebude platit dáti z budov, které jsou národním majetkem nebo jsou ve vlastnictví družstevních nebo společenských organizací, dojde k úbytku

1. u společenských organizací cca	6 mil. Kčs
2. u družstev cca	23 mil. Kčs
celkem	29 mil. Kčs
Tento úbytek bude vyrovnán
1. u družstev zvýšeným výnosem důchodové daně, poněvadž zaplacená domovní daň je odčitatelnou položkou od daňového základu, cca o	10 mil. Kčs
2. u společenských organizací snížením dotace ze státního rozpočtu ve výši úbytku na domovní dani, tj. o	6 mil. Kčs
celkem	16 mil. Kčs

Nevyrovnaný úbytek cca 13 mil. Kčs, který by šel ve prospěch družstev, mohl by být, ukáže-li se potřeba, vyrovnán úpravou odvodu důchodové daně družstev.

V Praze dne 30. srpna 1961

Ministr financí:	Předseda vlády:
J. Ďuriš v. r.	V. Široký v. r.