Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1962

III. volební období

77

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Úmluva o státním občanství vdaných žen, sjednaná v New Yorku dne 20. února 1957 a podepsaná za Československou socialistickou republiku dne 3. září 1957

Návrh schvalovacího usnesení

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Úmluvou o státním občanství vdaných žen, sjednanou v New Yorku dne 20. února 1957 a podepsanou za Československou socialistickou republiku dne 3. září 1957.

Důvodová zpráva

Dne 3. září 1957 byla v New Yorku podepsána za Československou socialistickou republiku Úmluva o státním občanství vdaných žen, sjednaná dne 20. února 1957 v New Yorku.

Návrh úmluvy byl vypracován orgány Organizace spojených národů a úmluva byla přijata na XI. Valném shromáždění Organizace spojených národů a dne 20. února 1957 otevřena k podpisu.

Československá socialistická republika zastává, stejně jako ostatní státy socialistického tábora, stanovisko; že úprava státního občanství, a tím tedy i úprava státního občanství vdaných žen, spadá do vnitřní pravomoci jednotlivých států. Vzhledem k tomu však, že Úmluva o státním občanství vdaných žen může účinně napomáhat při řešení takových případů státního občanství vdaných žen, které jsou v mezích suverenity jednotlivých států, byla úmluva za Československou socialistickou republiku podepsána.

Podepsaná úmluva stanoví ve svém článku 1, že ani uzavření, ani rozvedení manželství mezi příslušníkem toho kterého smluvního státu a cizincem, ani změna státního občanství manžela během manželství, nemohou mít samy o sobě vliv na státní občanství manželky.

Podle článku 2 úmluvy ani dobrovolné přijetí státního občanství jiného státu příslušníkem toho kterého státu - účastníka úmluvy, ani zřeknutí se státního občanství nebrání manželce tohoto příslušníka v tom, aby si uchovala své státní občanství.

Článek 3 úmluvy jedná o získání státního občanství manžela cizinkou na její vlastní žádost, úpravu však ponechává v podstatě vnitrostátním zákonům a soudní praxi jednotlivých států.

Všechna tato ustanovení úmluvy jsou v souladu s československými právními předpisy.

Články 4 až 12 obsahují závěrečná ustanovení úmluvy. Proti hlasům socialistických států byla do úmluvy pojata obvyklá diskriminující klauzule, vylučující z okruhu účastníků úmluvy některé socialistické státy (Německou demokratickou republiku, Čínskou lidovou republiku, Korejskou lidově demokratickou republiku, Vietnamskou demokratickou republiku, Mongolskou lidovou republiku), jakož 1 ustanovení o obligatorní jurisdikci Mezinárodního soudního dvora.

Úmluva o státním občanství vdaných žen, proklamující ve své preambuli zásadu Všeobecné deklarace lidských práv, že "každý člověk má právo na státní občanství" a že "nikdo nemůže být svévolně zbaven svého státního občanství, ani práva na změnu státního občanství", má značný mezinárodně právní i politický význam.

Ze socialistických států Úmluvu již ratifikovaly Svaz sovětských socialistických republik, Běloruská SSR, Ukrajinská SSR, Maďarská lidová republika a přistoupily k ní Polská lidová republika, Rumunská lidová republika, Bulharská lidová republika a Albánská lidová republika.

Navrhuje se, aby i Československá socialistická republika, která je signatářem úmluvy, ji nyní ratifikovala.

Vzhledem k tomu, že žádný ze socialistických států - účastníků úmluvy neuplatnil k úmluvě žádnou výhradu (ani k článku 10, který stanoví obligatorní jurisdikci Mezinárodního soudního dvora), navrhuje se, aby i ze strany Československé socialistické republiky byla úmluva ratifikována bez výhrad.

Protože Úmluva o státním občanství vdaných žen je úmluvou politickou a právotvornou, předkládá se před ratifikací presidentem republiky Národnímu shromáždění k vyslovení souhlasu.

Otázka, zda uplatnit výhradu k obligatorní jurisdikci Mezinárodního soudního dvora, zakotvené v mezinárodní smlouvě, je posuzována individuálně při projednávání každé mezinárodní smlouvy.

Výhrada není uplatňována v takových případech, kdy účast na smlouvě se jeví účelnou z hlediska politického a přijetí obligatorní jurisdikce Mezinárodního soudního dvora v daném případě neohrožuje důležité zájmy státu. Takovýto postup je dán tím, že právě tak jako právo činit výhrady je projevem státní svrchovanosti, je výrazem téže svrchovanosti od výhrad upustit, a je uplatňován i jinými státy socialistického tábora včetně Sovětského svazu.

V případě Úmluvy o státním občanství vdaných žen je účast Československé socialistické republiky na úmluvě politicky účelná a obligatorní jurisdikce Mezinárodního soudního dvora v oblasti upravované úmluvou nevyvolává zásadních námitek. Navrhuje se proto ratifikovat úmluvu bez výhrad.

V Praze dne 13. prosince 1961.

Předseda vlády:

V. Široký v. r.

ÚMLUVA

o státním občanství vdaných žen

Smluvní státy

uznávajíce, že rozdílnost v zákonodárství a praxi v oblasti státního občanství vzniká z ustanovení týkajících se ztráty nebo nabytí státního občanství ženami v důsledku manželství, rozvedení manželství nebo změny manželovy státní příslušnosti během manželství,

uznávajíce, že v článku 15 Všeobecné deklarace lidských práv prohlásilo Valné shromáždění Organizace spojených národů, že "každý člověk má právo na státní občanství" a že "nikdo nemůže být svévolně zbaven svého státního občanství ani práva na změnu státního občanství",

snažíce se spolupracovat s Organizací spojených národů v zájmu podpory všeobecného respektování a zachovávání lidských práv a základních svobod pro všechny bez rozdílu pohlaví,

dohodly se na těchto ustanoveních:

Článek 1

Každý smluvní stát souhlasí s tím, že ani uzavření, ani rozvedení manželství mezi jeho příslušníkem a cizincem, ani změna státního občanství manžela během manželství nemohou mít samy o sobě vliv na státní občanství žehy.

Článek 2

Každý smluvní stát souhlasí s tím, že ani dobrovolné přijetí státního občanství jiného státu jedním z jeho příslušníků, ani zřeknutí se státního občanství jedním z jeho příslušníků nebrání manželce tohoto příslušníka v tom, aby si uchovala své státní občanství.

Článek 3

1. Každý smluvní stát souhlasí s tím, že cizinka provdaná za jeho státního příslušníka může, na vlastní žádost, získat státní občanství svého manžela na základě zvláštního přednostního naturalisačního postupu. Udělení tohoto státního občanství může být omezeno v zájmu státní bezpečnosti nebo veřejného pořádku.

2. Každý smluvní stát souhlasí s tím, že tuto Úmluvu nelze vykládat tak, že se dotýká jakéhokoli zákona nebo nařízení, nebo soudní praxe, která dává cizince provdané za některého z jeho příslušníků nárok získat na vlastní žádost státní občanství svého manžela.

Článek 4

1. Tato Úmluva je otevřena k podpisu a ratifikaci všech států - členů Organizace spojených národů, jakož i všech ostatních států, které jsou nebo se stanou členy některé z odborných organizací Spojených národů nebo účastníky Statutu Mezinárodního soudního dvora a všech ostatních států, kterým Valné shromáždění Organizace spojených národů zaslalo pozvání.

2. Tato Úmluva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Článek 5

1. Všechny státy, uvedené v odstavci 1, článku 4 mohou přistoupit k této Úmluvě.

2. Přístup se uskutečňuje uložením listiny o vstupu u generálního tajemníka Organizace spojených národu.

Článek 6

1. Tato Úmluva vstoupí v platnost devadesátý den po uložení šesté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

2. Pro každý stát, který bude Úmluvu ratifikovat nebo k ní přistoupí po uložení šesté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí Úmluva v platnost devadesátý den po uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu tímto státem.

Článek 7

1. Tato Úmluva bude platit pro všechna nesamosprávná, poručenská, koloniální a jiná nemetropolitní území, za jejichž mezinárodní styky je odpovědný některý smluvní stát. Příslušný smluvní stát, s výhradou ustanovení odstavce 2 tohoto článku, označí při podpisu, ratifikaci nebo přístupu nemetropolitní území, na něž se tato Úmluva budu vztahovat v důsledku tohoto podpisu, ratifikace nebo přístupu.

2. jestliže některé nemetropolitní území netvoří v státoobčanských otázkách celek s metropolitní oblastí, nebo je-li podle zákonů nebo ústavní praxe smluvního státu nebo nemetropolitního území třeba k tomu, aby Úmluva platila pro toto území, před běžného souhlasu nemetropolitního území, příslušný smluvní stát se vynasnaží, aby získal ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne, kdy podepsal Úmluvu, souhlas nemetropolitního území, a jakmile tento souhlas získá, uvědomí o tom generálního tajemníka Organizace spojených národů. Počínaje dnem obdržení tohoto oznámení generálním tajemníkem bude se Úmluva vztahovat na území, uvedená v tomto oznámení.

3. Po uplynutí lhůty dvanáctí měsíců, uvedené v odstavci 2 tohoto článku, příslušné smluvní státy budou informovat generálního tajemníka o výsledních konsultací s nemetropolitními územími, za jejichž mezinárodní styky jsou odpovědny a které nedaly souhlas k provádění této Úmluvy.

Článek 8

1. Při podpisu, ratifikaci nebo přístupu může každý stát učinit výhradu k článkům této Úmluvy s výjimkou článků 1 a 2.

2. Výhrady, učiněné podle odstavce 1 tohoto článku, nebudou mít vliv na závaznost Úmluvy mezi státem, který výhrady učinil a ostatními smluvními státy, s výjimkou ustanovení, jež jsou předmětem výhrady. Generální tajemník Organizace spojených národů sdělí text těchto výhrad všem státům, které jsou nebo které se mohou stát stranami této Úmluvy. Každý stát, jenž je nebo se stane stranou této Úmluvy, může oznámit generálnímu tajemníkovi, že se nepovažuje zavázán Úmluvou vůči státu, který učinil výhrady. Toto oznámení musí být učiněno ve lhůtě devadesáti dnít po sdělení generálního tajemníka; pokud jde o státy, jež jsou stranami této Úmluvy a ve lhůtě devadesáti dnů po uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu pokud jde o státy, které se staly dodatečně stranami této Úmluvy. V případě, že dojde k takovému sdělení, Úmluva nebude platit mezi státem, který předložil taková oznámení a státem, který učinil výhrady.

3. Každý stát, který učinil výhrady podle odstavce 1 tohoto článku, může kdykoliv tyto výhrady po jejich přijetí odvolat úplně nebo částečně oznámením, zaslaným za tím účelem generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů. Toto oznámení nabude platnosti dnem jeho přijetí.

Článek 9

1. Každý smluvní stát může vypovědět tuto Úmluvu písemným oznámením, zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů. Výpověď nabude účinnosti rok po obdržení oznámení generálním tajemníkem.

2. Tato Úmluva pozbude platnosti dnem, kdy nabude účinnosti oznámeni, kterým se počet stran sníží na méně než šest.

Článek 10

Všechny spory mezi dvěma nebo více smluvními státy, týkající se výkladu nebo provádění této Úmluvy, které nebyly vyřešeny cestou jednání, budou předloženy Mezinárodnímu soudnímu dvoru na žádost jedné ze stran ve sporu, nedohodnou-li se strany na jiném řešení.

Článek 11

Generální tajemník Organizace spojených národů uvědomí všechny členské státy Organizace spojených národů a nečlenské státy uvedené v odstavci 1 článku 4 této Úmluvy o:

a) podpisech a ratifikačních listinách uložených podle článku 4;

b) listinách o přístupu, uložených podle článku 5;

c) datu, k němuž vstoupí tato Úmluva v platnost podle článku 6;

d) sděleních a oznámeních obdržených podle článku 8;

e) oznámeních o výpovědí obdržených podle odstavce 1 článku 9;

f) zrušeni Úmluvy podle odstavce 2 článku 9.

Článek 12

1. Tato Úmluva, jejíž anglický, čínský, francouzský, ruský a španělský text jsou stejně platné, bude uložena v archivu Organizace spojených národů.

2. Generální tajemník Organizace spojených národů zašle ověřenou kopii Úmluvy všem členským státům Organizace spojených národů a nečlenským státům uvedeným v odstavci 1 článku 4.

Na důkaz čehož podepsaní, řádně zmocněni svými příslušnými vládami, podepsali tuto Úmluvu, která byla otevřena k podpisu v New Yorku dne 20. února tisíc devět set padesát sedm.