Článek 32

Odúmrť

Jestliže podle práva smluvních stran připadá dědictví státu, připadne movité dědictví státu, jehož občanem byl zůstavitel v době smrti, nemovité dědictví státu, na jehož území nemovitost leží.

Článek 33

Pořízení pro případ smrti

(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit pořízení pro případ smrti, jakož i právní účinky vad vůle se spravují právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době projevu vůle. Toto právo je rozhodné i pro určení, které druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.

(2) Forma pořízení pro případ smrti se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době, kdy pořízení pro případ smrti zřizoval. Stačí však, jestliže se postupovalo podle právního řádu smluvní strany; na jejímž území bylo pořízení pro případ smrti zřízeno. Totéž platí pro zrušeni pořízení hro případ smrti.

Článek 34

Pravomoc v dědických věcech

(1) Projednání movitého dědictví přísluší bez újmy ustanovení odstavce 3 orgánu smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.

(2) Projednání nemovitého dědictví přísluší orgánu smluvní strany, na jejímž území leží nemovitost.

(3) Je-li celé movité dědictví na území jedné smluvní strany, projedná je k návrhu dědice nebo odkazovníka orgán této smluvní strany, jestliže s tím všichni známí dědicové a odkazovníci souhlasí.

(4) Ustanovení předcházejících odstavců platí i pro určení pravomoci v dědických sporech.

Článek 35

Sdělováni smrtí

Zemře-li občan jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, uvědomí příslušný orgán bez odkladu přímo diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany o úmrtí a sdělí mu vše, co je známo o dědicích a Odkazovnících, o jejich bydlišti nebo pobytu a o rozsahu dědictví, jakož i o případném pořízení pro případ smrti. Je-li tomuto orgánu známo, že po zemřelém zůstal majetek i v jiném státě, sdělí i tuto okolnost.

Článek 36

Oprávnění diplomatického zastupitelství nebo konzulárního úřadu při projednávání dědictví

(1) V dědických věcech jsou diplomatická zastupitelství a konzulární úřady smluvních stran oprávněny zastupovat bez zvláštní plné moci před orgány druhé smluvní strany své vlastní občany, pokud jsou tito občané nepřítomni a neustanoví si zmocněnce.

(2) Zemře-li občan jedné smluvní strany v době přechodného pobytu na území druhé smluvní strany, budou věci, které měl u sebe, bez dalšího řízení odevzdány diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl občanem; právní předpisy o vývozu věcí a převodu peněžitých částek musí být přitom dodrženy.

Článek 37

Vyhlášení pořízení pro případ smrti

K vyhlášení pořízení pro případ smrti je při slušný orgán smluvní strany, na jejímž území je toto pořízení. Orgánu příslušnému k projednání dědictví je třeba zaslat ověřený opis pořízení a protokolu o jeho vyhlášení.

Článek 38

Opatření k zajištění dědictví

(1) Orgán smluvní strany, na jejímž území zůstalo dědictví po občanu druhé smluvní strany, učiní opatření nutná k jeho zajištění a správě podle svého právního řádu. Příslušné orgány smluvních stran mají tutéž povinnost i v případě dědictví, v němž přichází v úvahu jako dědic nebo odkazovník občan druhé smluvní strany.

(2) O opatřeních, která byla učiněna podle odstavce 1, je třeba uvědomit diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, které mohou při výkonu opatření k zajištění dědictví přímo anebo prostřednictvím zmocněnce spolupůsobit. Na jejich návrh mohou být učiněná opatření změněna nebo zrušena.

(3) K návrhu orgánu příslušného k projednání dědictví je třeba opatření učiněná podle odstavce 1 zrušit.

Článek 39

Vydání dědictví

(1) Jestliže má být movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitého nebo nemovitého dědictví po jeho projednání vydán dědicům nebo odkazovníkům, kteří mají bydliště nebo pobyt na území druhé smluvní strany, vydá se toto dědictví nebo výtěžek diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu tato Smluvní strana.

(2) Vydání dědictví podle odstavce 1 je možné, jestliže:

a) všechny pohledávky věřitelů zůstavitele přihlášené ve lhůtě stanovené právním úřadem smluvní strany, na jejímž území je jmění náležející k dědictví, byly zaplaceny nebo zajištěny,

b) veškeré dědické poplatky byly zaplaceny nebo zajištěny,

c) příslušné orgány daly souhlas, jehož je třeba k vývozu dědictví nebo k převodu peněžitého výtěžku z jeho prodeje.

Oddíl 5

Náklady řízení

Článek 40

Osvobození od žalobní jistoty

(1) Občanům jedné smluvní strany, kteří vystupují před orgány druhé smluvní strany, pokud mají bydliště, pobyt nebo sídlo na území jedné ze smluvních stran, nelze uložit složení žalobní jistoty za náklady řízení jen z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají na území druhé smluvní strany bydliště, pobyt nebo sídlo.

(2) Výhoda poskytnutá v odstavci 1 přísluší občanům smluvních stran i tehdy, jestliže mají bydliště na území třetího státu, se kterým má smluvní strana poskytující tuto výhodu smlouvu zaručující vzájemnou vykonatelnost rozhodnutí. Osvobození od poplatků a záloh

Článek 41

(1) Občané jedné smluvní strany mají na území druhé smluvní strany nárok na přiznání osvobození od soudních, notářských a správních poplatků a záloh a dalších výhod týkajících se poplatků, jakož i jiných nákladů řízení za stejných podmínek jako její vlastní občané. Totéž platí o nároku na ustanovení bezplatného právního zástupce.

(2) Tyto výhody se vztahují na všechny procesní úkony včetně řízení o výkonu rozhodnutí.

Článek 42

(1) Potvrzení o osobních, rodinných a majetkových poměrech žadatele, jakož i o jeho příjmu vydá příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má žadatel své bydliště nebo pobyt.

(2) Nemá-li žadatel bydliště ani pobyt na území žádné ze smluvních stran, může potvrzení vydat diplomatické zastupitelství nebo konsulární úřad státu, jehož je občanem.

(3) Orgán, který rozhoduje o žádostí, může žádat o další objasnění orgán, který potvrzeni vydal.

Článek 43

(1) Občan jedné smluvní strany, který chce požádat o poskytnutí výhod uvedených v článku 41; jakož i o ustanovení bezplatného právního zástupce u příslušných orgánů druhé smluvní strany, může tuto žádost podat ústně do protokolu u orgánu příslušného podle jeho bydliště nebo pobytu. Tento orgán zašle protokol spolu s potvrzením podle článku 42 a ostatními písemnostmi předloženými žadatelem příslušnému orgánu druhé smluvní strany.

(2) Současně s touto žádostí lze podat ústně do protokolu i žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení.

(3) Protokol se sepíše v jazyku orgánu, u kterého je vyhotoven.

Článek 44

Výhody uvedené v článku 41 poskytnuté na území jedné smluvní strany platí též pro všechny procesní úkony prováděné v téže věci před orgány druhé smluvní strany.

Oddíl 6

Uznání a výkon rozhodnutí

Článek 45

(1) Pravomocná rozhodnutí orgánů jedné smluvní strany činných ve věcech občanských nebo rodinných vydaná v jiné než majetkové věci mají právní účinky na území druhé smluvní strany bez dalšího řízení s výjimkou případů, kdy orgán této smluvní strany vydal v téže věci pravomocné rozhodnutí již dříve, anebo kdy podle této Smlouvy vydaní rozhodnutí náleží výhradně do pravomoci orgánu této smluvní strany.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí i pro pravomocná rozhodnutí vydaná před tím, než tato Smlouva vstoupila v platnost.

(3) Vydá-li orgán jedné smluvní strany pravomocné rozhodnutí o umístění dítěte, je třeba toto rozhodnutí vykonat i na území druhé smluvní strany, kde dítě žije, je-li dítě občanem jedné smluvní strany, jejíž orgán rozhodnutí vydal.

Článek 48

Smluvní strany uznávají a vykonávají pravomocná rozhodnutí na území druhé smluvní strany:

a) o majetkových nárocích ve věcech občanského a rodinného práva,

b) o nárocích poškozeného na náhradu škody ve věcech trestních.

Článek 47

Smluvní strany uznávají a vykonávají pravomocná rozhodnutí rozhodčích soudů vydaná poté, kdy tato Smlouva vstoupí v platnost, jakož i smíry uzavřené před těmito soudy, jestliže podmínky rozhodčí smlouvy případně doložky jsou v souladu s právním řádem obou smluvních stran.

Článek 48

(1) Povolení výkonu rozhodnutí náleží do pravomoci soudu smluvní strany, na jejímž území má dojít k výkonu rozhodnutí.

(2) Návrh na povolení výkonu rozhodnutí je třeba podat u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, nebo u soudu druhé smluvní strany, který je příslušný k povolení výkonu rozhodnutí. Návrh podaný u soudu; který ve věci rozhodl v prvním stupni, bude postoupen soudu druhé smluvní strany příslušnému k povolení výkonu rozhodnutí.

Článek 49

K návrhu na povolení výkonu rozhodnutí je třeba připojit:

a) úplné vyhotovení soudního rozhodnutí, jakož i potvrzení o právní moci rozhodnutí, pokud to nevyplývá z rozhodnutí samého;

b) osvědčení o tom, že bylo dlužníku nebo jeho zmocněnci, který se řízení nezúčastnil, včas, alespoň jednou a zákonným způsobem doručeno předvolání;

c) ověřený překlad listin uvedených pod písmeny a) a b) do jazyka smluvní strany, na jejímž území má být výkon rozhodnutí povolen.

Článek 50

Před zahájením řízení o výkonu rozhodnutí může soud, pokládá-li to za nutné, vyzvat navrhovatele, aby se vyjádřil nebo odstranil nedostatky; může také vyslechnout dlužníka nebo požádat o objasnění soud, který rozhodnutí vydal.

Článek 51

(1) Výkon rozhodnutí se spravuje právním řádem smluvní strany, na jejímž území má být proveden.

(2) Dlužník může uplatnit před soudem; který rozhoduje o povolení výkonu rozhodnutí, i ty námitky proti výkonu rozhodnutí, které jsou přípustné podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno.

(3) O všech námitkách proti povolení výkonu rozhodnutí rozhodne soud, který jeho výkon povolil.

Článek 52

Uznání rozhodnutí nebo povolení výkonu rozhodnutí může být odepřeno, jestliže:

a) rozhodnutí není v právní moci,

b) žalovaný, nebo osoba, proti které směřuje rozhodnutí, o jehož výkon se žádá, se nezúčastnila řízení, poněvadž jí ani jejímu zmocněnci nebylo alespoň jednou a zákonným způsobem doručeno předvolání,

c) soudní rozhodnutí je v rozporu s pravomocným rozhodnutím, které bylo vydáno dříve mezi týmiž účastníky a témže nároku a na témže právním podkladě soudem smluvní strany, na jejímž území by mělo být rozhodnutí uznáno nebo výkon rozhodnutí povolen. Toto ustanovení však neplatí, jestliže se změnily podstatně okolnosti, na jejichž základě určil soud výši dávek nebo jejich trvání a bylo proto vydáno rozhodnutí nové,

d) nárok, kterého se týká rozhodnutí, nelze uplatnit podle práva smluvní strany, jejímž občanem je dlužník.

Článek 53

Náklady spojené s výkonem rozhodnutí se spravují právním řádem smluvní strany, na jejímž území se miz rozhodnutí vykonat.

Článek 54

Soudní smíry

Podle ustanovení článků 45 až 53 této Smlouvy bude postupováno i při soudních smírech.

Výkon rozhodnutí o nákladech soudního řízení

Článek 55

(1) Bylo-li účastníku osvobozenému od povinnosti složit žalobní jistotu ve smyslu článku 40 této Smlouvy uloženo pravomocným rozhodnutím na území jedná smluvní strany nahradit náklady soudního řízení druhého účastníka, povolí příslušný soud na území druhé smluvní strany na návrh bezplatně výkon rozhodnutí k vymožení těchto nákladů.

(2) K nákladům řízení náležejí i náklady překladů a ověření listin uvedených v článku 56.

Článek 56

(1) K návrhu na zahájení řízení o výkonu rozhodnutí je třeba připojit ověřený opis soudního rozhodnutí, která stanovilo náklady řízení, jakož i doklad o tom, že rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné.

(2) Tyto listiny budou opatřeny překladem do jazyka smluvní strany, na jejímž území zná být řízení o výkonu rozhodnutí provedeno.

(3) Při zahájení řízení o výkonu rozhodnutí soud zkoumá pouze, zda

a) byla prokázána právní moc a vykonatelnost rozhodnutí,

b) je připojen ověřený překlad listin uvedených v odstavci 1 tohoto článku.

Článek 57

Návrh na výkon rozhodnutí o nákladech řízení, které se má vykonat na území druhé smluvní strany, lze podat:

a) u soudu, který vydal rozhodnutí o nákladech, anebo u soudu, který rozhodoval v prvním stupni; v tomto případě zašle soud návrh příslušnému soudu druhé smluvní strany;

b) přímo u soudu druhé smluvní strany, který je příslušným pro zahájení řízení o výkonu rozhodnutí.

Článek 58

(1) Soud rozhoduje o zahájení řízení o výkonu rozhodnutí bez slyšení účastníků.

(2) Soud příslušný pro zahájení tohoto řízení provede je i pokud jde o náklady uvedené v článku 55 odstavec 2. Tyto náklady stanoví příslušný soud té smluvní strany, na jejímž území vznikly.

(3) Zahájení řízení o výkonu rozhodnutí nelze odmítnout proto, že žadatel nesložil jistotu na náklady výkonu rozhodnutí.

Článek 59

(1) Soud jedné smluvní strany bude na základě žádosti soudu druhé smluvní strany, který konal řízení v prvním stupni, vymáhat nezaplacené poplatky a státem zálohované náklady, které vznikly na území této druhé smluvní strany; vymoženou částku vydá diplomatickému zastupitelství nebo konsulárnímu úřadu druhé smluvní strany.

(2) K žádosti se připojí ověřený opis rozhodnutí, jímž se stanoví výše nákladů soudního řízení, a potvrzení, že rozhodnutí je pravomocné, jakož i ověřený překlad těchto listin.

Článek 60

Vydání věci

Vydáni věcí nebo odevzdání peněžitých částek věřiteli, který má bydliště na území druhé smluvní strany, se provede podle předpisů platných pro vývoz věcí nebo odevzdání peněžitých částek. Jde-li o peněžité částky ve prospěch nezletilých osob, učiní smluvní strany opatření, aby jejich převod byl vyřizován přednostně.

Článek 61

O nákladech řízení o výkonu rozhodnutí platí právní řád smluvní strany, na jejímž území se rozhodnutí vykonává.

Oddíl 7

Zasílání matričních dokladů a jiných listin

Článek 62

(1) Smluvní strany si budou vzájemně zasílat výpisy z matrik týkající se zápisů vykonaných o občanech jedné ze smluvních stran v matrikách druhé smluvní strany. Výpisy budou zasílány bezplatně diplomatickou cestou.

(2) Smluvní strany si budou vzájemně pro úřední potřebu na žádost příslušných orgánů zasílat výpisy z matrik, jakož i jiné listiny týkající se osobních práv a zájmů občanů smluvních stran. Listiny budou zaslány bezplatně diplomatickou cestou.

(3) Žádosti občanů smluvních stran o vyhotovení výpisu z matrik nebo o jiné listiny týkající se jejich práv a zájmů lze zaslat přímo příslušnému matričnímu nebo jinému úřadu druhé smluvní strany. Vyžádané doklady budou žadateli zaslány prostřednictvím diplomatického zastupitelství nebo konsulárního úřadu státu, jehož úřad doklad vydal. Diplomatické zastupitelství nebo konsulární úřad vybere od žadatele současně příslušný poplatek za vyhotovení dokladu.

Článek 63

(1) Provede-li matriční úřad jedné smluvní strany dodatečně zápisy nebo opravy, které se týkají osobního stavu občana druhé smluvní strany, bude zaslán této smluvní straně výpis z matriky obsahující též dodatečný zápis nebo opravu.

(2) Smluvní strany si budou vzájemně zasílat opisy pravomocných rozhodnutí týkajících se osobního stavu občanů druhé smluvní strany. V těchto rozhodnutích je třeba uvést též údaje o státním občanství osoby, již se rozhodnutí týká.

(3) Listiny uvedené v odstavcích 1 a 2 se zasílají bezplatně diplomatickou cestou.

ČÁST III

Věci trestní

Článek 64

Povinnost k vydání

(1) Smluvní strany se zavazují, že za podmínek stanovených v této Smlouvě si na žádost navzájem vydají k provedeni trestního řízení nebo k výkonu trestu osoby, které se zdržují na jejich území.

(2) Vydání je přípustné pro trestný čin, za který může být uložen podle právního řádu obou smluvních stran trest odnětí svobody nejméně jeden rok (dále jen extradiční trestný čin).

Článek 65

Odmítnutí vydání

K vydání nedojde, jestliže

a) vyžadovaná osoba je občanem dožádané smluvní strany,

b) extradiční trestný čin byl spáchán na území dožádané smluvní strany,

c) podle právního řádu dožádané smluvní strany trestní řízení nemůže být zahájeno nebo rozsudek nemůže být vykonán z důvodů promlčení nebo z jiného zákonného důvodu,

d) proti osobě, o jejíž vydání se žádá, byl pro týž trestný čin na území dožádané smluvní strany vynesen pravomocný rozsudek anebo trestní řízení bylo pravomocně zastaveno.

Článek 66

Povinnost k převzetí trestního řízení

(1) Každá ze smluvních stran se zavazuje, že na žádost druhé smluvní strany zavede podle vlastních právních předpisů trestní řízení proti svým občanům, kteří spáchali na území dožadující smluvní strany extradiční trestný čin.

(2) K žádosti se připojí spis obsahující údaje o trestném činu a důkazy, které jsou po ruce.

(3) Žádost o zavedení trestního řízení před podáním obžaloby zasílá generální prokurátor jedné smluvní strany generálnímu prokurátorovi druhé smluvní strany, po podání obžaloby ministr spravedlnosti jedné smluvní strany ministru spravedlnosti druhé smluvní strany.

(4) Dožadovaná smluvní strana vyrozumí dožadující smluvní stranu o výsledku trestního řízení, a dojde-li k vydání pravomocného rozsudku, zašle též jeho písemné vyhotovení.

Článek 67

Způsob styku při vydání

Ministerstva spravedlnosti smluvních stran se stýkají ve věcech vydání přímo.

Článek 68

Žádost o vydání

(1) K žádosti o vydání za účelem výkonu trestu se připojují ověřený opis pravomocného rozsudku, jakož i znění ustanovení právních předpisů, která se vztahují na trestný čin spáchaný odsouzeným. Odpykal-li si odsouzený část trestu, je třeba sdělit i údaje toho se týkající.

(2) K žádosti o vydaní za účelem zavedení trestního řízení se připojí ověřeny opis příkazu k zatčení a popis trestného činu, jakož i znění ustanovení právních předpisů, která se vztahují na trestný čin spáchaný vyžadovanou osobou; byla-li trestným činem způsobena majetková škoda, je nutno uvést její výši.

(3) K žádosti o vydání se dole připojí pokud možno popis vyžadovaná osoby, údaje o jejím státním občanství, osobních poměrech a místa pobytu, nejsou-li tyto údaje patrny z rozsudku nebo z příkazu k zatčení, a její fotografie.,

(4) Dožadující smluvní strana není povinna připojit k žádosti důkazy o vině vyžadované osoby.

Článek 69

Doplnění žádosti o vydání

Neobsahuje-li žádost o vydání všechny nutné údaje, může dožadovaná smluvní strana žádat o její doplnění, k čemuž může určit lhůtu do dvou měsíců. Tato lhůta může být ze závažných důvodu prodloužena.

Článek 70

Zatčení za účelem vydání

Po dojití žádosti o vydání učiní dožádaná smluvní strana bez odkladu opatření k zatčení vyžadované osoby. Tohoto opatření není třeba je-li zřejmé, že k vydání podle této Smlouvy nemůže do jít.

Článek 71

Předběžné zatčení

(1) Předběžně může být zatčena osoba, kterou o podle této Smlouvy třeba vydat, i před dojitím žádosti o vydání, jestliže o její zatčení požádá dožadující, smluvní strana s odvoláním na příkaz k zatčení nebo na pravomocný rozsudek; taková žádost může být učiněna poštou, telegraficky, telefonicky nebo rozhlasem.

(2) Orgány smluvní strany mohou předběžně zatknout osobu, která se zdržuje na území této smluvní strany, i bez takové žádosti, jestliže je známo, že tato osoba se dopustila na území druhé smluvní strany extradičního trestného činu.

(3) O předběžném zatčení podle odstavce. 1 a odstavce 2 je třeba bezodkladně uvědomit druhou smluvní stranu.

Článek 72

(1) Dožadovaná smluvní strana může zatčenou osobu propustit na svobodu, jestliže ve lhůtě uvedené v článku 6 nebyly dožádané smluvní straně zaslány dodatečná údaje.

(2) Osobu zatčenou podle ustanovení článku 71 lze propustit, nedojde-li žádost o vydání do dvou měsíců od doby, kdy bylo smluvní straně oprávněné žádat o vydání oznámeno předběžné zatčení.

Článek 73

Odklad vydání

Je-li proti osobě, o jejíž vydání se žádá, vedeno trestní řízení nebo byla-li odsouzena pro jiný trestný čin na území dožádané smluvní strany, může být vydání odloženo až do skončení trestního řízení nebo do skončení výkonu trestu.

Článek 74

Dočasné vydání

(1) Na odůvodněnou žádost dožadující smluvní strany lze vyžadovanou osobu dočasně vydat k provedení určitých vyšetřovacích úkonů, mě-li by odklad vydání za následek promlčení trestního stíhání nebo by v závažné míře ztížil vyšetřováni trestného činu spáchaného osobou, o jejíž vydání se žádá.

(2) Dočasně vydaná osoba bude po provedení procesních úkonů, pro které byla vydána, neprodleně vrácena.

Článek 75

Žádosti více států o vydání

Žádá-li o vydání určité osoby více států, rozhodne dožádaná smluvní strana, které z těchto žádostí vyhoví.

Článek 76

Meze stíhatelnosti vydané osoby

(1) Proti vydané osobě nesní být bez souhlasu dožádané smluvní strany zavedeno trestní řízení, ani nesmí být na ní vykonáván trest, ani nesmí být vydána třetímu státu pro trestný čin, pro který nebyla vydána, spáchaný před vydáním.

(2) Souhlasu dožádané smluvní strany není třeba, jestliže:

a) vydaná osoba, která není občanem dožadující smluvní strany, neopustí do měsíce po skončení trestního řízení nebo výkonu trestu území této smluvní strany; do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou vydaná osoba nemohla území dožadující smluvní strany opustit bez svého zavinění;

b) vydaná osoba opustila území dožadující smluvní strany, ale opět se na ně vrátila.

Článek 77

Vydání

Dožádaná smluvní strana oznámí dožadující smluvní straně místo a dobu vydání. Vyžadovanou osobu možno propustit na svobodu, nepřevezme-li ji dožadující smluvní strana do 15 dnů od doby stanovené pro vydání.

Článek 78

Opětovné vydání

Vyhne-li se vydaná osoba jakýmkoliv způsobem trestnímu řízení nebo výkonu trestu a zdržuje-li se na území dožádané smluvní strany, bude na novou žádost vydána, aniž je třeba zaslat listiny uvedeno v článku 68.

Článek 79

Průvoz

(1) Jedna smluvní strana povolí na žádost druhá smluvní strany přes svoje území průvoz osob, které byly vydány třetím státem smluvní straně žádající o průvoz.

(2) Žádost o povolení průvozu se bodává a projednává jako žádost o vydání.

(3) Orgány dožádané smluvní strany provedou průvoz způsobem, který je pro ně nejvhodnější.

Článek 80

Sdělení výsledků trestního řízení

Smluvní strany si sdělí výsledek trestního řízení proti vydané osobě. Byla-li vydaná osoba odsouzena, bude též zaslán opis pravomocného rozsudku.

Článek 81

Náklady vydání

Náklady vydání i průvodu nese smluvní strana, na jejímž území vznikly.

Článek 82

Dodání osob ve vazbě

Je-li osoba předvolaná jako svědek ve vazbě na uzemí dožádané smluvní strany, zařídí tato smluvní strana její dopravení na území dožadující smluvní strany; tato osoba musí být držena ve vazbě a po skončení výslechu neprodleně vrácena.

Článek 83

Vydání věci

(1) Věci, které byly pachatelem získány extradičním trestným činem nebo které pachatel získal jako protihodnotu za tyto věci, jakož i každou jinou věc, které může být v řízení použito jako důkazu, je třeba vydat dožadující smluvní straně; tyto věci budou vydány i v tom případě, kdy, nedojde k vydání pachatele pro jeho smrt nebo z jiného důvodu.

(2) Dožádaná smluvní strana může věci, o jejichž vydání se žádá, dočasně zadržet, potřebuje-li je ještě v jiném trestním řízení.

(3) Práva třetích osob k těmto věcem zůstávají nedotčena. Po ukončení trestního řízení vrátí dožadující smluvní strana tyto věci oprávněné osobě. V případě odůvodněné žádosti je však vrátí dožádané smluvní straně.

Článek 84

Sdělování odsouzení

(1) Smluvní strany si vzájemně ročně v přímém styku ústředních úřadů rejstříků trestů podávají zprávy o pravomocných rozsudcích vynesených jejich soudy nad občany druhé smluvní strany.

(2) Na žádost orgánů jedné smluvní strany sdělí bezplatně ústřední úřad rejstříku trestu druhé smluvní strany informace o pravomocných rozsudcích vynesených v trestních věcech jejich soudy nad občany smluvní strany, jejíž orgán o informaci žádá. V odůvodněném případě lze podat tuto informaci i tehdy, jestliže osoba, již se rozhodnutí týká, není občanem dožadující smluvní strany.

(3) Na žádost se připojí v případech odstavců 1 a 2 podle možnosti i otisky prstů.

ČÁST IV

Závěrečná ustanovení

Článek 85

Ratifikace

Tato Smlouva podléhá ratifikaci. K výměně ratifikačních listin dojde v Budapešti.

Článek 86

Platnost

(1) Tato Smlouva vstoupí v platnost po uplynutí třiceti dní od výměny ratifikačních listin. Zůstane v platnosti pět let ode dne nabytí platnosti.

(2) Nevypoví-li ji žádná ze smluvních stran písemně šest měsíců před uplynutím právě probíhajícího pětiletého období, prodlužuje se její platnost vždy na období dalších pěti let.

(3) Dnem, kdy tato Smlouva vstoupí v platnost, pozbývá platnosti Smlouva mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou o právní pomoci v občanských a trestních věcech uzavřená v Budapešti dne 6. března 1951.

Tato smlouva byla sepsána ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a maďarském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních stran tuto Smlouvu podepsali a opatřili pečetěmi.

Dáno v Praze 2. listopadu 1961.

 

Z plné moci presidenta Československé socialistické republiky	Z plné moci Presidiální rady Maďarské lidové republiky
Dr. Alois Neuman v. r.	Dr. Ferenc Nezvál v. r.