Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1963

III. volební období.

126

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky

k vyslovení souhlasu návrh na výpověď Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 4

o noční práci žen, přijaté Generální konferencí Mezinárodní organizace práce, která

se konala od 29. října 1919 ve Washingtonu

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s výpovědí Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 4 o noční práci žen, přijaté Generální konferencí Mezinárodní organizace práce, která se konala od 29. října 1919 ve Washingtonu

Důvodová zpráva

Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 4 o noční práci žen přijatá na 1. zasedání této organizace v roce 1919, byla námi ratifikována v roce 1929.

Podle této úmluvy nesmějí být ženy bez ohledu na věk zaměstnávány v noci v průmyslových podnicích. Tento zákaz neplatí pouze v případě vyšší moci a tam, kde se zpracovávají suroviny nebo látky podléhající rychlé zkáze. Další výjimky ze zákazu noční práce žen úmluva nepovoluje.

Úmluva se v posledních letech stala nepružnou a byla proto revidována novou úmluvou č. 89 o noční práci žen, která připouští možnost, aby vláda povolila výjimku ze zákazu noční práce žen v případě, kdy to vyžaduje důležitý zájem státu. Tuto novou úmluvu č. 89 ratifikovalo Československo v roce 1950.

Úmluva č. 4 však přijetím revidované úmluvy č. 89 nepozbyla platnosti a jsme tudíž vázání oběma úmluvami. V obdobné situaci kromě nás je pouze Rakousko, Kuba, Indie, Itálie, Lucembursko, Pakistán, Španělsko a Tunisko.

Rozhovorem s pracovníky Mezinárodního úřadu práce bylo zjištěno, že je pokládán za samozřejmý postup, kdy stát ratifikující modernější a pružnější úmluvu č. 89 vypoví úmluvu č. 4.

Z těchto důvodů je účelné vypovědět úmluvu č. 4 v důsledku ratifikace úmluvy č. 89.

Národnímu shromáždění se předkládá k vyslovení souhlasu návrh na výpověď úmluvy č. 4 podle článku 42 Ústavy ČSSR se zřetelem k tomu, že se dotýká vztahů upravovaných československým pracovně právním zákonodárstvím i když v důsledku její výpovědí není třeba provést konkrétní legislativní opatření.

V Praze dne 12. června 1963

Předseda vlády:

V. Široký v. r.

Ministr zahraničních věcí:

V. David v. r.

ÚMLUVA Č. 4

o noční práci žen

Generální konference Mezinárodní organizace práce,

svolaná vládou Spojených států amerických do Washingtonu na 29. října 1919,

rozhodnuvši přijmout různé návrhy, týkající se "zaměstnávání žen v noční době", kterážto otázka byla zahrnuta do třetího bodu pořadu zasedání konference ve Washingtonu, a

rozhodnuvši dále, že tyto návrhy by měly byt zpracovány ve formě mezinárodní úmluvy,

přijímá tuto úmluvu, jež bude označena jako Úmluva o noční práci (žen), 1919 za účelem její ratifikace členy Mezinárodní organizace práce v souladu s ustanoveními Ústavy Mezinárodní organizace práce:

Článek 1

1. Pro účely této Úmluvy budou za "průmyslové podniky" považovány zejména:

a) doly, lomy a jiná zařízení pro jakoukoli těžbu;

b) podniky, v nichž jsou předměty zhotovovány, opracovávány, čištěny, opravovány, zdobeny, dokončovány, připravovány pro prodej, nebo ve kterých jsou látky zpracovávány; sem spadají i loděnice, demoliční podniky, výroba, přeměna a vedení elektřiny a hnací síly jakéhokoliv druhu;

c) průmyslové podniky pro výstavbu, přestavbu, údržbu, opravy, přípravy nebo demolici staveb všeho druhu, železnic, pouličních drah, přístavů, doků, přístavních hrází, kanálů, zařízení pro vnitrozemskou lodní dopravu, silnic, tunelů, mostů, silničních přejezdů, kanalizace, studní, telefonních a telegrafních zařízení, elektrických zařízení, plynáren, vodáren a jiných stavebních prací, jakož i přípravné a základní práce, které předcházejí shora uvedeným prstem.

2. V každém státě určí příslušný orgán hranici mezi průmyslem na jedné straně a obchodem a zemědělstvím na straně druhé.

Článek 2

1. Pro účely provádění této Úmluvy znamená výraz "noc" dobu nejméně jedenácti za sebou následujících hodin, které v sobě zahrnují dobu mezi desátou hodinou večerní a pátou hodinou ranní.

2. V zemích, kde noční práce žen v průmyslových podnicích není upravena žádným veřejným opatřením, může se výrazem "noc" podle posouzení vlády rozumět na přechodné období nejvýše tří let doba pouhých deseti hodin, zahrnující v sobě časový úsek mezi desátou hodinou večerní a pátou hodinou ranní.

Článek 3

Ženy bez rozdílu věku nesmějí byt zaměstnávány v noci v průmyslových podnicích ať veřejných nebo soukromých ani v jejich pobočných závodech s výjimkou těch podniků, v nichž jsou zaměstnáni pouze členové téže rodiny.

Článek 4

Článek 3 nebude prováděn:

a) v případě vyšší moci, jestliže v podniku dojde k přerušení provozu, které nebylo možno předvídat a jestliže k němu nedochází pravidelně;

b) jestliže se zpracovávají suroviny nebo látky, které podléhají rychlé zkáze, je-li je nutno zachránit před nevyhnutelným zničením.

Článek 5

Provádění článku 3 této Úmluvy v Indii a v Siamu může být suspendováno vládou, s výjimkou manufaktur definovaných tamními zákony. O vynětí toho kterého průmyslového podniku bude zaslána zpráva Mezinárodnímu úřadu práce.

Článek 6

V průmyslových podnicích vystavených vlivům ročních období a ve všech případech, kdy to vyžadují výjimečné okolnosti, může být noční doba stanovená v čl. 2 snížena během šedesáti dnů v roce na deset hodin.

Článek 7

V zemích, kde podnebí činí práci ve dne příliš namáhavou, může být noční doba kratší, než jak stanoví předchozí články, pod podmínkou, že bude poskytován náhradní odpočinek během dne.

Článek 8

Oficiální ratifikace této Úmluvy podle podmínek stanovených Ústavou Mezinárodní organizace práce; budou zaslány generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zaregistrovány.

Článek 9

1. Každý člen Mezinárodní organizace práce, který ratifikuje tuto Úmluvu, se zavazuje provádět ji ve svých koloniích nebo državách nebo v těch jeho protektorátech, které se zcela samy nespravují, a to s těmito výhradami:

a) že ustanovení této Úmluvy se nestanou neproveditelnými v důsledku místních podmínek;

b) že úpravy, jichž je třeba k přizpůsobení Úmluvy místním podmínkám, budou moci být do Úmluvy zahrnuty.

2. Každý člen oznámí Mezinárodnímu úpadu práce své rozhodnutí tykající se všech jeho kolonií, držav a všech jeho protektorátů, jež se zcela samy nespravují.

Článek 10

Jakmile budou Mezinárodním úřadem práce zaregistrovány ratifikace dvou členů Mezinárodní organizace práce, oznámí generální ředitel Mezinárodního úřadu práce tuto skutečnost všem členům Mezinárodní organizace práce.

Článek 11

Tato Úmluva vstoupí v platnost datem, kdy generální ředitel Mezinárodní organizace práce učiní takové oznámení. Úmluva bude závazná pouze pro ty členy, kteří dají zaregistrovat svou ratifikaci u Mezinárodního úřadu práce. Pro každého z ostatních členů nabude tato Úmluva účinností datem, kdy Mezinárodní úřad práce zaregistruje jeho ratifikaci.

Článek 12

Každý člen, který ratifikuje tuto Úmluvu, se zavazuje provádět její ustanovení nejpozději od 1. července 1922 a učinit opatření nutná k tomu, aby ustanovení této Úmluvy byla uvedena v život.

Článek 13

Každý člen, který ratifikoval tuto Úmluvu, může jí vypovědět po uplynutí desetiletého období od data vstupu Úmluvy v platnost, a to písemným sdělením, zaslaným generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zaregistrovaným. Vypovězení Úmluvy nabude účinnosti za rok po jeho zaregistrování u Mezinárodního úřadu práce.

Článek 14

Správní rada Mezinárodního úřadu práce předloží aspoň jednou za deset let generální konferenci zprávu o provádění této Úmluvy a rozhodne, zda má být na pořad jednání konference zařazena otázka revize či změny této Úmluvy.

Článek 15

Francouzské a anglické znění této Úmluvy jsou stejně platná.