Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1963

III. volební období.

132

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Smlouva o obchodu a plavbě mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou podepsaná v Sofii dne 8. března 1963

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou o obchodu a plavbě meze Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou podepsanou v Sofii dne 8. března 1963.

SMLOUVA

o obchodu a plavbě mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou

President Československé socialistické republiky a presidium Lidového shromáždění Bulharské lidové republiky;

vedeni přáním upevňovat a dále rozvíjet vzájemnou spoluprácí a neustále rozšiřovat hospodářské a obchodní styky mezi oběma spřátelenými zeměmi v zájmu trvalého rozvíjení hospodářství a zvyšování životní úrovně lidu obou zemí,

rozhodli, se uzavřít tuto Smlouvu o obchodu a plavbě.

Za tím účelem jmenovali svými zmocněnci:

president Československé socialistické republiky

Josefa Chalupu, mimořádného a zplnomocněného velvyslance Československé socialistické republiky v Bulharské lidové republice,

presidium Lidového shromáždění Bulharské lidové republiky

Nikolu Gavrilova, zplnomocněného ministra,

kteří vyměnivše si plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě, se dohodli takto:

Článek 1

Smluvní strany učiní všechna potřebná opatření k upevnění a rozvoji obchodních vztahů mezi oběma státy v duchu přátelské spolupráce a vzájemné pomoci na zásadě rovnoprávnosti a vzájemných výhod.

Za tím účelem budou vlády smluvních stran sjednávat dohody o vzájemných hospodářských vztazích; mezi nimi i dlouhodobé obchodní dohody, kterými budou zajišťovat rozvoj výměny zboží v souladu s potřebami národního hospodářství obou států.

Článek 2

Smluvní strany si vzájemně poskytnou neomezené a bezpodmínečné zacházení podle zásady nejvyšších výhod ve všech otázkách týkajících se obchodu a plavby, jakož i průmyslu a jiných hospodářských styků obou zemí.

Článek 3

Smluvní strany si poskytnou navzájem zacházení podle zásady nejvyšších výhod ve všech otázkách zemích, zejména pokud jde o cla, daně nebo jiné dávky a uskladnění zboží pod celní kontrolou, jakož i o předpisy a formality pro celní odbavení zboží.

Článek 4

Zemědělské a průmyslové výrobky dovážené z území jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany nepodléhají jiným nebo vyšším clům, daním nebo jiným dávkám, ani přísnějším předpisům nebo tíživějším formalitám, než jakým podléhají výrobky stejného druhu kteréhokoliv třetího státu.

Zemědělské a průmyslové výrobky jedné smluvní strany vyvážené na území druhé smluvní strany nepodléhají rovněž jiným nebo vyšším clům, daním nebo jiným dávkám ani přísnějším předpisům nebo tíživějším formalitám; než jakým podléhají výrobky stejného druhu při vývozu na území kteréhokoliv třetího státu.

Ustanovení tohoto článku platí i pro zemědělské a průmyslové výrobky pocházející ze smluvních stran, které během přepravy přes území třetího státu nebo třetích států byly překládány, přebaleny nebo uskladněny.

Článek 5

Z dosahu ustanovení článků 2, 3 a 4 jsou vyňaty výhody, které některá ze smluvních stran poskytla nebo poskytne sousedním státům v zájmu usnadnění pohraničního styku.

Článek 6

V zájmu zjednodušení formalit při dovozu a vývozu zboží nebude žádná ze smluvních stran na podkladě vzájemnosti požadovat konzulární faktury při dovozu zboží pocházejícího z území druhé smluvní strany.

Rovněž nebude žádná, ze smluvních stran na podkladě vzájemnosti požadovat při dovozu zboží pocházejícího z území druhé smluvní strany osvědčení o původu zboží, jako samostatný dokument.

Ustanovení předcházejícího odstavce se nevztahuje na osvědčení o původu zboží vyžadované podle předpisů smluvních stran v otázkách ochrany rostlin a v otázkách zdravotně veterinárních.

Článek 7

Při zachování předpisů smluvních stran o dočasném dovozu a dočasném vývozu a za podmínky zpětného vývozu nebo dovozu budou při dovozu a vývozu osvobozeny od cel, daní nebo jiných dávek tyto předměty:

a) předměty určené pro veletrhy, výstavy nebo soutěže;

b) předměty určené k provádění pokusů nebo zkoušek;

e) předměty dovážené k opravě a po opravě opět vyvážené;

d) zemědělské a průmyslové výrobky dovážené ke zpracování nebo zušlechtění a po zpracování nebo zušlechtění opět vyvážené;

e) nástroje a nářadí pro montáže montéry dovážené nebo vyvážené nebo jim zasílané, které jsou opět vyváženy;

f) značkované obaly dovážené k naplnění, jakož i obaly dovezeného zboží, které budou v určené lhůtě opět vyvezeny;

g) jiné předměty, na nichž se příslušné orgány smluvních stran dohodnou.

Vzorky zboží vyvážené na území druhé smluvní strany v množství v obchodě obvyklém a určené k použití pouze jako vzorky, jakož i katalogy, ceníky, prospekty a reklamní materiál včetně reklamních filmů budou na území druhé smluvní strany osvobozeny od cel, daní nebo jiných, dávek jak při dovozu, tak i při zpětném vývozu.

Článek 8

Smluvní strany upustí od vybírání vývozních dávek a vrátí již zaplacené dovozní clo, daně neb jiné dávky ze zboží; které bude vyvezeno zpět proto, že nevyhovuje nebo proto, že se příslušný obchod neuskutečnil, za předpokladu, že důvod zpětného vývozu bude prokázán.

Článek 9

Zemědělské a průmyslové výrobky jedné smluvní strany dopravované z území nebo na území třetího státu přes území druhé smluvní strany požívají svobody průvozu a nepodléhají clům, daním nebo jiným dávkám.

Pokud jde o předpisy a formality týkající se průvozu, nebudou pro uvedené výrobky poskytovány menší výhody než pro výrobky kteréhokoliv třetího státu.

Článek 10

Žádná ze smluvních stran neuplatní na dovoz z území druhé smluvní strany nebo na vývoz na území druhé smluvní strany žádný zákaz nebo omezení, pokud je neuplatní vůči všem ostatním státům.

Smluvní strany si však vyhražují právo zakázat nebo omezit dovoz nebo vývoz určitých předmětů z důvodů bezpečnosti státu, zachování veřejného pořádku, ochrany zdraví, ochrany rostlin a zvířat a ochrany uměleckých děl a kulturních nebo historických hodnot, pokud takového zákazu nebo omezení bude použito za stejných podmínek vůči všem ostatním státům.

Článek 11

Smluvní strany budou podporovat vzájemnou výměnu zkušeností ve všech oblastech národního hospodářství zejména vysíláním a příjímáním odborníků, stipendistů a praktikantů, výměnou technické, dokumentace, organizováním výstav, jakož i jinými způsoby, které mohou přispět k hospodářskému rozvoji obou států.

Článek 12

S plavidly každé ze smluvních stran a s jejími náklady bude v přístavech druhé smluvní strany a v jejích vnitřních a teritoriálních vodách nakládáno tak, jak se nakládá s plavidly a náklady kteréhokoliv třetího státu.

Zacházení podle zásady nejvyšších výhod se bude vztahovat i na plavidla každé ze smluvních stran a na jejich náklady ve všech otázkách týkajících se plavby po Dunaji.

Článek 13

Jestliže plavidlo jedné ze smluvních stran ztroskotá, nebo se ocitne v nouzi u břehů druhé smluvní strany, učiní tato smluvní strana stejná opatření, jaká činí pro vlastní plavidla a náklady ve stejné situaci. Veliteli, posádce a cestujícím, jakož i plavidlu a nákladu bude poskytnuta nutná pomoc a podpora v takové míře, v jaké se poskytuje vlastním plavidlům a nákladům ve stejné situaci.

Článek 14

Státní příslušnost plavidel jedné smluvní strany bude uznávána druhou stranou na základě listin nacházejících se na palubě a vydaných příslušnými úřady v souladu se zákony a předpisy smluvní strany, pod jejíž vlajkou plavidlo pluje.

Výměnné listy a ostatní lodní listiny, jakož i listiny týkající se posádky, které byly vydány v souladu se zákony a předpisy smluvní strany, pod jejíž vlajkou plavidlo pluje, budou uznávány úřady druhé smluvní strany.

Plavidla jedné ze smluvních stran opatřená řádně vydanými v výměrnými listy budou v přístavech druhé smluvní strany osvobozena od opětného proměření a za základ pro výpočet přístavních poplatků, pokud se tyto poplatky vybírají podle nosností, bude vzata nosnost plavidla vyznačená ve výměnném listě.

Článek 15

Právnické osoby, které mají sídlo na území jedné ze smluvních stran a byly zřízeny podle jejího právního řádu, budou uznávány též na území druhé smluvní strany.

Právnické osoby jedné ze smluvních stran mohou na území druhé smluvní strany vykonávat hospodářskou činnost za podmínek stanovených zákonodárstvím této smluvní strany. Při provádění hospodářské činnosti na území druhé smluvní strany bude právnickým osobám poskytnuto stejné zacházení, jako obdobným právnickým osobám kteréhokoliv třetího státu.

Právnické osoby jedné ze smluvních stran budou požívat právní ochrany, budou mít svobodný přístup k soudům a bude jim přiznána právní způsobilost na území druhé smluvní strany v souladu s jejím právním řádem a v souladu s ustanoveními dohod platných mezi smluvními stranami v této oblasti.

Článek 16

Smluvní strany budou vzájemně uznávat nálezy rozhodčích soudů, jakož i smíry před nimi uzavřené, ve sporech, které by mohly vzniknout mezi právnickými osobami obou států v souvislosti s prováděním obchodu, za podmínky, že se sporné strany dohodly, aby o sporu rozhodl rozhodčí soud ať už stálý nebo k tomu účelu zvlášť zřízený. Rovněž zajistí výkon těchto nálezů a smírů.

Výkon rozhodčího nalezu se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má být výkon proveden.

Článek 17

Tato Smlouva bude ratifikována a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Praze.

Smlouva zůstane v platnosti až do uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy jedna ze smluvních stran písemně oznámí druhé smluvní straně svůj úmysl platnost Smlouvy ukončit.

Smlouva byla sepsána v Sofii dne 8. března 1963 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a bulharském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za Československou socialistickou republiku:	Za Bulharskou lidovou republiku:
Josef Chalupa v. r.	Nikola Gavrilov v. r.

Důvodová zpráva

Dne 8. března 1963 byla v Sofii podepsána Smlouva o obchodu a plavbě mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou. Znění Smlouvy bylo dohodnuto již dříve při jednání delegací v Sofii ve dnech 10.-19. dubna 1962, na jehož závěr byla Smlouva parafována.

Dvoustranná hospodářská spolupráce a výměna zboží s Bulharskou lidovou republikou je od roku 1945 upravována periodicky dlouhodobými dohodami sjednávanými mezi vládami obou států. Dohoda o prozatímní úpravě hospodářských styků podepsaná v Praze dne 25. dubna 1948 (č. 163/1948 Sb. a 4/1950 Sb.), která je dosud formálně v platnosti; má charakter prozatímní a ztratila již pro svůj úzký rámec praktický význam; platností pozbude vstupem nové Smlouvy o obchodu a plavbě v platnost.

Sjednaná Smlouva o obchodu a plavbě s Bulharskou lidovou republikou představuje základní smluvní úpravu vzájemných hospodářských styků a vytváří potřebné, předpoklady pro jejích další rozvoj. Smluvní strany se v ní zavazují, že učiní všechna opatřeni směřující k upevnění a rozvoji obchodních vztahů v duchu přátelské spolupráce a vzájemné pomoci na zásadě rovnoprávností a vzájemných výhod. Za tím účelem budou vlády smluvních stran sjednávat potřebné dohody (článek 1).

Smluvní strany si Smlouvou poskytují neomezené a bezpodmínečné zacházení podle zásady nejvyšších výhod ve všech otázkách týkajících se obchodu a plavby, jakož i vzájemných styků v oblasti hospodářství, průmyslu i jiných hospodářských styků (článek 2). Zacházení podle zásady nejvyšších výhod se vztahuje zejména na otázky celní a daňové (článek 3) a na předpisy a formality vztahující se na dovoz a vývoz zboží (článek 4). Z dosahu ustanovení a poskytování nejvyšších výhod jsou vyňaty výhody, které některá ze smluvních stran poskytuje sousedním státům v zájmu usnadnění pohraničního styku (článek 5).

Smluvní strany si navzájem poskytují celní a daňové osvobození pro předměty dočasně dovážené nebo vyvážené a pro vzorky zboží dovážené v obvyklém množství; jakož i pro ceníky, prospekty a reklamní materiál (článek 7) a pro zboží vrácené z toho důvodu, že se příslušná obchodní operace neuskutečnila (článek 8). Ve Smlouvě je dále obsaženo ustanoveni o svobodě průvozu (článek 9) a doložka, která stanoví, že smluvní trapy nebudou uplatňovat na dovoz nebo vývoz zboží ve vztahu k druhé smluvní straně žádný zákaz nebo omezení, pokud je za stejných podmínek neuplatní vůči všem ostatním státům (článek 10). Vzájemnou výměnu zkušeností ve všech oblastech národního hospodářství budou smluvní strany podporovat zejména vysíláním a příjímáním odborníků, stipendistů a praktikantů, výměnou technické dokumentace, organizováním výstav a jinými způsoby, které mohou přispět k hospodářskému rozvoji obou států (článek 11).

Zacházení podle zásady nejvyšších výhod se vztahuje též na otázky plavby, včetně plavby po Dunaji (článek 12). Pokud by plavidlo jedné ze smluvních stran ztroskotalo nebo se ocitlo v nouzi u břehů druhé smluvní strany, poskytne mu tato druhá smluvní strana stejnou pomoc a podporu a učiní stejná opatření, jako činí pro vlastní plavidla ve stejné situaci (článek 13). Ve Smlouvě je dále obsaženo ustanovení o uznávání státní příslušnosti lodí smluvních stran a listin nacházejících se na palubě, jakož i listin týkajících se posádky (článek 14).

Smlouva obsahuje doložku o právní subjektivitě právnických osob smluvních stran (článek 15) a doložku o vykonatelností rozhodčích výroků v obchodních věcech (článek 16). Smlouva bude ratifikována a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Praze. Platnost Smlouvy může být ukončena šestiměsíční výpovědí (článek 17).

Význam sjednání Smlouvy není jen hospodářský, nýbrž též politický, neboť přispívá k prohloubení vzájemných přátelských vztahů a k upevnění spolupráce mezi oběma státy socialistického tábora. Sjednávání dvoustranných smluv o obchodu a plavbě účelně doplňuje systém mnohostranných smluvních vztahu v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci. Československá socialistická republika uzavřela smlouvu tohoto druhu ze socialistických států s Polskou lidovou republikou (ze 4. srpna 1947), se Svazem sovětských socialistických republik (z 11. prosince 1947) a s Německou demokratickou republikou (z 25. listopadu 1959); parafována byla Smlouva o obchodu a plavbě s Rumunskou lidovou republikou (dne 1. února 1962) a jednání s Maďarskou lidovou republikou se připravuje.

Smlouva o obchodu a plavbě s Bulharkou lidovou republikou je hospodářskou smlouvou obecné povahy; vyžaduje proto souhlas Národního shromáždění ve smyslu článku 42 Ústavy a podléhá ratifikaci presidentem republiky.

V Praze dne 12. června 1963.

Předseda vlády:	Ministr zahraničních věcí:
V. Široký v. r.	V. David v. r.