Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1963

III. volební období

143

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Úmluva o konzulárních stycích mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávie,

podepsaná v Praze dne 24. června 1963

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Úmluvou o konzulárních stycích mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávie, podepsanou v Praze dne 24. června 1963.

Důvodová zpráva

V rámci rozšiřování styků mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávie byla dne 24. června 1963 podepsána v Praze Úmluva o konzulárních stycích mezi oběma státy. Jednání delegací probíhalo ve dnech 13.-24. června 1963. Podkladem pro jednání byl jugoslávsky návrh, étery odpovídal v podstatě ustanovením obdobných úmluv, které byly Československou socialistickou republikou na tomto úseku sjednány po druhé světové válce.

Úmluva obsahuje ve své I. hlavě (článek 1-5) obvyklá ustanovení o zřizování konzulátů; vysílání a příjímání vedoucích konzulátů. Novým prvkem, který se objevuje v čl. 2, odst. 2 je ustanovení o úměrností počtu pracovníků konzulátů k rozsahu činnosti konzulátů.

Hlava II. (čl. 6-14) hovoří o výsadách a imunitách pracovníků konzulátů. V této souvislosti a to zejména s poukazem na rozdílnost trestního zákonodárství obou zemí přijala jugoslávská delegace československou koncepci čl. 7 odst. 2, která stanoví jako jediné kritérium pro zbavení vedoucího konzulátu nebo konzulárního úředníka svobody jeho právoplatné odsouzení nebo trestní stíhaní pro těžký resp. zvláště těžký trestní čin a nikoliv dolní hranici trestu, jak předpokládal návrh jugoslávské delegace. Charakteristickým rysem Úmluvy je snaha poskytnout pracovníkům konzulátů v duchu mnohostranné Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích sjednané v dubnu 1963 v podstatě stejné postaveni jako pracovníkům diplomatických misí stejná nebo podobné kategorie v přijímajícím státě.

Hlava III. (čl. 18-33) stanoví působnost a úkoly vedoucího konzulátu. Oproti starším konzulárním úmluvám se zde konstatuje, že úkolem vedoucího konzulátu je přispívat též k rozvoji politických a vědeckých styků smluvních stran (čl. 18). Odstavec 2 tohoto článku předpokládá přímý styk vedoucího konzulátu se soudy a jinými příslušnými orgány přijímajícího státu. S ohledem na praxi jugoslávského generálního konzulátu v Bratislavě a konzulárního oddělení jugoslávského velvyslanectví v Praze byla přijata zásada o vedení matričních knih vedoucími konzulátů (čl. 21). Tento článek též obsahuje ustanovení o podmínkách, za kterých může být uzavřen konzulární sňatek. Předpokládá ve shodě s příslušnými československými předpisy, že k uzavření konzulárního sňatku může dojít i tehdy, jestliže pouze jeden ze snoubenců je občanem vysílajícího státu. Článek 27-29 obsahuje pro československou stranu velmi praktická ustanovení týkající se lodní a letecké dopravy.

Hlava IV. (čl. 34-36) obsahuje závěrečná ustanovení. V článku 34 se konstatuje, že ustanovení této Úmluvy o působnosti a úkolech vedoucího konzulátu se vztahují i na členy diplomatické mise pověřené výkonem konzulárních funkcí, aniž by tím byla dotčena diplomatická imunita těchto pracovníků.

Úmluva podléhá ve smyslu československých a jugoslávských ústavních předpisů ratifikaci a nabude platností dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Bělehradě. Sjednává se na neomezenou dobu s tím, že její platnost končí po uplynutí jednoho roku ode dne, kdy ji jedna ze smluvních stran vypoví (čl. 34).

Nově sjednaná úmluva o konzulárních stycích mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávie, která nahrazuje Konzulární úmluvu mezi Československou republikou a Královstvím Srbů, Chorvátů a Slovinců sjednanou v Praze dne 7. listopadu 1928, je úmluvou vzájemně výhodnou, která přihlíží jak k oprávněném zájmům obou stran, tak i k pokrokovým prvkům mnohostranné Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích sjednané v dubnu 1963. Je úmluvou pravotvornou a vyžaduje podle čl. 42 a čl. 62 odst. 1, bod 1. Ústavy souhlasu Národního shromáždění a ratifikace presidentem republiky.

V Praze dne 9. října 1963

Předseda vlády:

Lenárt v. r.

ÚMLUVA

o konzulárních stycích mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií

Československá socialistická republika a Socialistická federativní republika Jugoslávie, přejíce si upravit a rozvíjet konzulární styky v duchu vzájemného přátelství a spolupráce, rozhodly se uzavřít úmluvu o konzulárních stycích. Za tím účelem byli jmenování zmocněnci:

za Československou socialistickou republiku

Karel Vojáček, vedoucí odboru ministerstva zahraničních věcí,

za Socialistickou federativní republiku Jugoslávii

Milan Matijaševič, vedoucí odboru státního sekretariátu pro zahraniční věci,

kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v náležitém pořádku a v předepsané formě, dohodli se takto:

HLAVA I

Obecná ustanovení

Článek 1

Pro účely této Úmluvy mají dále uvedené výrazy tento význam:

a) "konzulát" je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát a konzulární jednatelství;

b) "vedoucí konzulátu" je osoba pověřená vysílajícím státem, aby v hodnosti generálního konzula, konzula, vicekonzula nebo konzulárního jednatele vykonávala činnost spojenou s touto funkcí;

c) "konzulární úředník" je osoba zaměstnaná na konzulátě, která má konzulskou hodnost a není vedoucím konzulátu;

d) "konzulární zaměstnanec" je každá osoba zaměstnaná na konzulátě; která není zahrnuta pod bodem b) a c)

e) "pracovníci konzulátu" jsou vedoucí konzulátu, konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci

f) "konzulární archív" zahrnuje všechny listiny, dokumenty, korespondenci, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulátu spolu s šiframi a kódy; kartotékami a zařízením určeným k jejich uložení a ochraně;

g) "občan" je i právnická osoba.

Článek 2

1. V souladu s touto Úmluvou má každá ze smluvních stran právo zřizovat konzuláty na území druhé smluvní strany.

2. Zřízení konzulátů, jejich sídla a konzulární obvody budou určeny dohodou smluvních stran v každém jednotlivém případě. Počet pracovníků konzulátu bude odpovídat rozsahu jeho činností.

Článek 3

1. Vedoucí konzulátu může zahájit svou činnost, jakmile po předložení konzulského patentu obdrží od přijímajícího státu exequatur.

2. V konzulském patentu je nutno uvést jméno a příjmení vedoucího konzulátu, jeho hodnost, sídlo konzulátu a konzulární obvod.

3. Přijímající stát může do vydání, exequatur udělit, vedoucímu konzulátu dočasné povolení k výkonu konzulárních funkcí.

Článek 4

1. Činnost vedoucího konzulátu končí jeho odvoláním, úmrtím, nebo odnětím exequatur.

2. V případech odvolání vedoucího konzulátu; jeho úmrtí nebo odnětí exequatur a ve všech ostatních případech znemožňujících vedoucímu konzulátu výkon konzulárních funkcí může vysílající stát dočasně pověřit funkcí vedoucího konzulátu pracovníka téhož nebo jiného svého konzulátu nebo pracovníka své diplomatické mise. O tomto opatření je nutno předem uvědomit ministerstvo zahraničních věcí přijímajícího státu. Dočasným vedoucím konzulátu může být pouze občan vysílajícího státu, a to zpravidla s konzulskou nebo diplomatickou hodností.

3. Dočasný vedoucí konzulátu požívá týchž práv, výsad a imunit, které se poskytují na základě této Úmluvy vedoucímu konzulátu.

Článek 5

1. Vedoucím konzulátu a konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího státu.

2. Konzulárním zaměstnancem může být i občan přijímajícího státu.

HLAVA II

Výsady a imunity

Článek 6

1. Přijímající stát učiní všechna potřebná opatření, aby vedoucímu konzulátu umožnil výkon konzulárních funkcí a požívání práv, výsad a imunit stanovených touto Úmluvou.

2. Přijímající stát bude jednat s vedoucím konzulátu a s konzulárními úředníky s náležitou úctou a zajistí ochranu-jejich osoby, svobody a důstojnosti.

Článek 7

1. Pracovníci konzulátu nepodléhají pro svou činnost při výkonu konzulárních funkcí pravomoci soudů ani správních orgánů přijímajícího státu.

2. Za jiná svá jednání může být vedoucí konzulátu a konzulární úředník zbaven svobody, pouze je-li právoplatně odsouzen pro těžký trestný čin nebo je-li proti němu zahájeno trestní řízení pro zvláště těžký trestný čin:

3. O zahájení trestního řízení proti vedoucímu konzulátu nebo konzulárnímu úředníkovi, popřípadě o jejich zatčení s výjimkou případů; kdy jsou přistiženi při činu, je třeba předem uvědomit diplomatickou misi, popřípadě vedoucího konzulátu vysílajícího státu.

4. O zahájení trestního řízení proti konzulárnímu zaměstnanci; který je občanem vysílajícího státu, popřípadě o jeho zatčení vyrozumí příslušný orgán přijímajícího státu bezodkladně vedoucího konzulátu.

Článek 8

1. Na budově konzulátu, jakož i na jeho vchodu může být umístěn státní znak a název konzulátu v úředním jazyce vysílajícího státu.

2. Na budově konzulátu a rezidenci vedoucího konzulátu může být vyvěšována vlajka vysílajícího státu.

3. Na automobilu, lodi a letadle, jestliže jich vedoucí konzulátu osobně použije při výkonu konzulárních funkcí, může být vyvěšena vlajka vysílajícího státu.

Článek 9

1. Pracovník konzulátu, jeho manžel a děti žijící s ním ve společné domácnosti, pokud jsou občany vysílajícího státu, jsou osvobozeni od placení všech přímých daní a poplatků, jakož i od osobních a věcných plnění k veřejným účelům, jimž podléhají občané přijímajícího státu, pod podmínkou, že jsou od nich osvobozeni i pracovníci diplomatických misí stejné nebo podobné kategorie v přijímajícím státu.

2. Osvobození podle odstavce 1 se nevztahuje na příjmy z neslužební činností ani na úplaty za služby poskytované organizacemi, podniky a ústavy.

Článek 10

1. Na pracovníka konzulátu, jeho manžela a děti žijící s ním ve společné domácnosti, se nevztahují předpisy přijímajícího státu o hlášení cizinců a povolení pobytu.

2. Příjezd osob uvedených v odstavci 1, jejich osobní údaje, funkce, jakož i jejich odjezd je třeba písemně oznámit ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.

Článek 11

1. Nemovitosti, které jsou vlastnictvím vysílajícího státu a slouží k umístění konzulátu nebo k ubytování pracovníků konzulátu, jsou osvobozeny od všech daní a poplatků.

2. Dopravní prostředky, rozhlasové a televizní přijímače, jakož i jiný movitý majetek, který je vlastnictvím vysílajícího státu o slouží potřebám konzulátu, jsou rovněž osvobozeny ode všech daní a poplatků.

3. Osvobození podle odstavce 1 a 2 se nevztahuje na úplaty za služby poskytované organizacemi, podniky a ústavy.

Článek 12

Předměty určené pro služební potřebu konzulátu jsou osvobozeny od cla a daní společné se clem vybíraných. Toto osvobození však nevylučuje celní prohlídku.

Článek 13

Pracovníku konzulátu, jeho manželu a dětem žijícím s ním ve společné domácnosti, pokud jsou občany vysílajícího státu, se poskytují tytéž celní úlevy jako pracovníkům diplomatických misí stejné nebo podobné kategorie v přijímajícím státě.

Článek 14

1. Pracovník konzulátu je povinen na předvolání soudních nebo správních orgánů přijímajícího státu se dostavit a vypovídat jako svědek. Jestliže je občanem vysílajícího státu; nemohou být proti němu použita žádná donucovací opatření.

2. Pracovník konzulátu může odepřít výpověď o věcech, které se týkají jeho služební činnosti.

3. V případě, že pracovník konzulátu, pokud je občanem vysílajícího státu, se nemůže ze služebních nebo jiných důvodů dostavit, aby vypovídal jako svědek, je povinen o tom zpravit orgán; který ho předvolal, a na jeho žádost předložit svoji výpověď písemně.

4. Vedoucí konzulátu může žádat, aby mohl vypovídat jako svědek v místnostech konzulátu nebo ve svém obydlí.

Článek 15

1. Ve styku s úřady vysílajícího státu má konzulát právo používat šifry a kurýrní pošty.

2. Při používání veřejných poštovních a telekomunikačních spojů, náleží konzulátu stejné výhody jako diplomatickým misím v přijímajícím státě.

Článek 16

1. Úřední místnosti konzulátu jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu nemohou bez souhlasu vedoucího konzulátu, osoby jím zmocněné nebo vedoucího diplomatické mise do nich vstupovat a provádět v nich jakékoliv úkony.

2. Obydlí vedoucího konzulátu je nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu nemohou bez souhlasu vedoucího konzulátu do jeho obydlí vstupovat a provádět v něm jakékoliv úkony s výjimkou případů uvedených v odstavci 2 článku 7 této Úmluvy.

Článek 17

1. Archív konzulátu je vždy a všude nedotknutelný.

2. Služební korespondence konzulátu včetně zpráv přepravovaných telekomunikačními spoji je nedotknutelná a nepodléhá kontrole.

HLAVA III

Pravomoc a funkce vedoucího konzulátu

Článek 18

1. Vedoucí konzulátu přispívá svou činností k upevnění přátelských vztahů smluvních stran a k rozvoji jejich politických, hospodářských, kulturních a vědeckých styků.

2. Ve světu konzulárním obvodě ochraňuje vedoucí konzulátu práva a zájmy vysílajícího státu a jeho občanů. Přitom se může obracet přímo na soudy a jiné příslušné orgány přijímajícího státu.

Článek 19

1. Vedoucí konzulátu může i bez zvláštního zmocnění zastupovat před soudy a jinými orgány občany vysílajícího státu, kteří pro nepřítomnost nebo z jiných důvodů nemohou včas osobně hájit svá práva a zájmy, ani k tomu nejmenovali své zmocněnce. Toto zastupování trvá dokud zastupovaný neurčí svého zmocněnce nebo nepřevezme sám ochranu svých práv a zájmů.

2. Ustanovení odstavce 1 se nedotýká předpisů přijímajícího státu o povinném zastupování obhájcem.

Článek 20

1. Vedoucí konzulátu má právo vést evidenci občanů vysílajícího státu, vydávat a prodlužovat jim cestovní pasy a jiné doklady je nahrazující. Vedoucí konzulátu je rovněž oprávněn vykonávat jiné úkony spojené s evidencí občanů vysílajícího státu.

2. Vedoucí konzulátu má právo vydávat a prodlužovat víza.

Článek 21

1. Vedoucí konzulátu má právo vést matriční knihy o narození a úmrtí občanů vysílajícího státu, pokud je k tomu zmocněn vysílajícím státem.

2. Před vedoucím konzulátu, pokud je k tomu zmocněn vysílajícím státem, mohou byt uzavírána manželství, jsou-li obě osoby uzavírající manželství občany vysílajícího státu. Je-li jedna z nich občanem vysílajícího státu, může být manželství uzavřeno jen tehdy, jestliže to neodporuje zákonům přijímajícího státu. Vedoucí konzulátu může manželství před ním uzavřená zapsat do matriční knihy sňatků. Vyžadují-li to předpisy přijímajícího státu, uvědomí o tom vedoucí konzulátu příslušné orgány.

3. Vedoucí konzulátu může zaznamenat do matriční knihy i rozvod manželství, jestliže o rozvodu bylo vydáno, rozhodnutí platné podle předpisů vysílajícího státu.

4. Ustanovení předchozích odstavců nezbavují příslušné osoby povinnosti hlášení podle předpisů přijímajícího státu.

Článek 22

1. Vedoucí konzulátu je oprávněn vykonávat tyto úkony:

a) přijímat, sepisovat nebo ověřovat prohlášení občanů vysílajícího státu;

b) sepisovat, ověřovat a přijímat do úschovy závětí občanů vysílajícího státu;

c) ověřovat listiny, opisy, výpisy a překlady listin vydaných orgány vysílajícího nebo přijímajícího státu;

d) ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu.

2. Dále vedoucí konzulátu může, pokud to neodporuje právním předpisům přijímajícího státu:

a) sepisovat nebo ověřovat smlouvy a jednostranná právní, prohlášení občanů vysílajícího státu, s výjimkou smluv nebo prohlášení; jimiž by se převádělo vlastnictví nebo se zakládala či převáděla věcná práva k nemovitostem ležícím na území přijímajícího státu;

b) sepisovat nebo ověřovat smlouvy mezi občany vysílajícího a přijímajícího státu, pokud mají mít právní účinky výlučně na území vysílajícího státu nebo mají tam být provedeny;

c) přijímat od občanů vysílajícího státu do úschovy nebo na jejich účet peníze, jiné majetkové hodnoty a dokumenty;

d) vykonávat všechny ostatní úkony, kterými jej pověřil vysílající stát.

3. Peníze a jiné majetkové hodnoty, které vedoucí konzulátu přijímá; mohou být vyvezeny z přijímajícího státu pouze v souladu s jeho předpisy.

4. Úkony podle tohoto článku může vedoucí konzulátu vykonávat na konzulátě, ve svém bytě, v bytech občanů vysílajícího státu, na lodi nebo v letadle, které nesou vlajku nebo výsostný znak vysílajícího státu.

Článek 23

Listiny; dokumenty, jejich opisy, překlady nebo výpisy z nich; uvedené v článku 22 této Úmluvy, sepsané nebo ověřené vedoucím konzulátu a opatřené pečeti mají v přijímajícím státě tutéž platnost a průkazní moc, jako by byly sepsány, přeloženy nebo ověřeny příslušnými orgány a institucemi přijímajícího států.

Článek 24

1. O úmrtí občana vysílajícího státu zpraví příslušné orgány přijímajícího státu vedoucího konzulátu, v jehož konzulárním obvodu občan zemřel.

2. Příslušné orgány přijímajícího státu vyrozumí vedoucího konzulátu o každém projednávání dědictví po občanu vysílajícího, státu nebo dědictví, které se dotýká dědických nároků nebo zájmů občanů vysílajícího státu. Sdělí mu též známé údaje o dědicích a potřebné údaje o dědictví a případné závěti, aby vedoucí konzulátu mohl provést nutná opatření k ochraně prav a zájmů občanů vysílajícího státu.

Článek 25

1. Vedoucí konzulátu může jmenovat občanu vysílajícího státu opatrovníka a dohlížet na jeho činnost, je-li k tomu oprávněn podle předpisů vysílajícího státu.

2. Zjistí-li vedoucí konzulátu, že majetek občana vysílajícího státu zůstal bez dozoru, může pokud to připouštějí předpisy vysílajícího státu, určit správce tohoto majetku.

Článek 26

1. Vedoucí konzulátu poskytuje lodím plujícím pod vlajkou vysílajícího státu, které kotvi v přístavu jeho konzulárního obvodu, všestrannou pomoc. Může se stýkat s posádkou lodi, jakož i s cestujícími občany vysílajícího státu.

2. Je-li konzulát v místě přistání lodi, může její velitel anebo člen posádky, který jej zastupuje, navštívit vedoucího konzulátu bez zvláštního povolení. Nalézá-li se konzulát mimo místo, kde loď přistála, je třeba k návštěvě povolení příslušného orgánu přijímajícího státu.

Článek 27

Mají-li orgány přijímajícího státu v úmyslu provést na lodi plující pod vlajkou vysílajícího státu donucovací opatření, musí o tom předem uvědomit vedoucího konzulátu, aby mohl byt tomuto úkonu přítomen. V naléhavých případech nebo v případech, kdy je takový úkon provádí na žádost velitele lodi, je třeba o tom bezodkladně uvědomit vedoucího konzulátu. Toto ustanovení se nevztahuje na pasovou, celní a zdravotní kontrolu.

Článek 28

1. Postihne-li loď plující pod vlajkou vysílajícího státu ve vodách přijímajícího státu nehoda, uvědomí o tom příslušný orgán co nejdříve vedoucího konzulátu a současně ho informuje o opatřeních podnikaných k záchraně a zabezpečení cestujících, posádky, nákladu a lodi.

2. Příslušné orgány přijímajícího státu poskytnou vedoucímu konzulátu pomoc při opatřeních, která učiní v souvislosti s nehodou lodi.

Článek 29

Ustanovení článků 26; 27 a 28 této Úmluvy budou přiměřeně použita i na leteckou dopravu. Každá smluvní strana může odmítnout provádění těch ustanovení, která jsou v rozporu s jejími závazky z mezinárodních smluv.

Článek 30

Vedoucí konzulátu může vybírat poplatky za konzulární úkony podle předpisů vysílajícího státu.

Článek 31

Vedoucí konzulátu může výkonem funkcí, které mu příslušejí podle ustanovení článků 18 až 30 této Úmluvy, pověřit konzulárního úředníka.

HLAVA IV

Závěrečná ustanovení

Článek 32

Ustanovení této Úmluvy o pravomoci a funkcích vedoucího konzulátu se vztahují i na členy diplomatické mise pověřené výkonem konzulárních funkcí. O tomto pověření je nutno uvědomit ministerstvo zahraničních věcí přijímajícího státu. Diplomatické výsady a imunity členů diplomatické mise nejsou takovým pověřením dotčeny.

Článek 33

Dnem nabytí platností této Úmluvy pozbývá účinnosti Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, sjednaná v Praze dne 7. listopadu 1928.

Článek 34

1. Tato Úmluva podléhá ratifikací. Nabývá platnosti dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Bělehradě.

2. Úmluva se sjednává na neomezenou dobu. Její platnost skončí po uplynutí jednoho roku ode dne, kdy ji jedna ze smluvních stran vypoví.

Sepsáno v Praze dne 24. června 1963 ve dvou prvopisech, každý v jazyce českém a srbochorvatském, přičemž obě zněni mají stejnou platnost.

Na důkaz toho zmocněnci tuto Úmluvu podepsali a opatřili ji pečetěmi.

Za	Za
Československou socialistickou republiku	Socialistickou federativní republiku Jugoslávii
Karel Vojáček v. r.	Milan Matijaševič v. r.