Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1964

III. volební období

176

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky

k projevu souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou, podepsaná dne 8. listopadu 1963 v Praze

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Konzulární úmluvou mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou, podepsanou dne 8. listopadu 1963 v Praze.

Důvodová zpráva

Dne 8. listopadu 1963 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou. Za Československou socialistickou republiku Úmluvu podepsal ministr zahraničních věcí V. David, za Mongolskou lidovou republiku mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Mongolské lidové republiky v Československé socialistické republice Šadavyn Cagandorž. Úmluva byla sjednána na základě usnesení vlády č. 395 ze dne 23. května 1962. Ve svých zásadách odpovídá Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou obdobným úmluvám, které již Československá socialistická republika uzavřela s jinými socialistickými státy - Svazem sovětských socialistických republik, Bulharskou lidovou republikou, Čínskou lidovou republikou, Albánskou lidovou republikou, Socialistickou federativní republikou Jugoslávie, Maďarskou lidovou republikou, Německou demokratickou republikou, Polskou lidovou republikou; Rumunskou lidovou republikou a Vietnamskou demokratickou republikou, jakož i znění mnohostranné Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích ze dne 24. 4. 1963.

Úmluva se skládá z pěti oddílů. V oddílu I jsou vysvětlovány pojmy užívané v textu Úmluvy, které plně odpovídají terminologii obsažené ve Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích ("konzulární úřad", "vedoucí konzulárního úřadu", "konzulární úředník", "konzulární zaměstnanec", atd.). V oddílu II o zřizování konzulárních úřadů, vysílání a přijímání vedoucích konzulárních úřadů Úmluva zakotvuje právo obou smluvních stran zřizovat na území druhé smluvní strany konzulární úřady a jmenovat vedoucí konzulárních úřadů, jakož i stanoví podmínky pro to, aby se vedoucí konzulárního úřadu mohl ujmout své funkce. V oddílu III Úmluva upravuje otázku výhod, výsad a imunit, jichž požívají konzulární úředníci a ostatní členové konzulárního úřadu, zejména vynětí konzulárních úředníků z pravomoci soudů a jiných orgánů přijímajícího státu a ostatních členů konzulárních úřadů, pokud jde o jejich úřední činnost, jakož i jejich daňové a celní osvobození, nedotknutelnost archivů, úředních místností a korespondence, používáni diplomatické kurýrní služby a šifry atd. V oddílu IV o konzulárních funkcích Úmluva upravuje otázky, týkající se služební činnosti konzulárních úředníků a jejich pravomoci. Hlavní zásadou je, že vedoucí konzulárního úřadu, jakož i členové konzulárního personálu svou činností napomáhají rozvoji politických, obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých styků mezi oběma státy v duchu přátelství a spolupráce mezi nimi. Vedoucí konzulárního úřadu má právo hájit ve svém konzulárním obvodu práva a zájmy vysílajícího státu, jeho občanů, právnických osob a může bez zvláštní plné moci zastupovat před soudy a jinými státními orgány občany a právnické osoby vysílajícího státu. Úmluva podrobně upravuje i další otázky činnosti vedoucích konzulárních úřadů včetně pravomoci k provádění některých notářských úkonů a pomoci letadlům vysílajícího státu v případě havárie. Oddíl V se týká závěrečných ustanovení.

Úmluva byla uzavřena na dobu pěti let a zůstane v platnosti vždy dalších pět let nevypoví-li ji jedna ze smluvních stran 6 měsíců před uplynutím probíhajícího pětiletého období. Pro vstup Úmluvy v platnost se předpokládá její ratifikace. Protože jde o pravotvornou smlouvu politické povahy, vyžaduje Úmluva podle článku 42 Ústavy před ratifikací presidentem republiky souhlasu Národního shromáždění.

Uzavření Konzulární úmluvy mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou vytváří plné předpoklady pro hladký výkon konsulárních funkcí a přispívá k prohloubení vzájemných přátelských vztahů.

V Praze dne 5. února 1964

Předseda vlády:

Lenárt v. r.

Ministr zahraničních věcí:

David v. r.

KONZULÁRNÍ ÚMLUVA

mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou

President Československé socialistické republiky a presidium Velkého lidového churalu Mongolské lidové republiky vedení snahou dále rozšiřovat přátelské vztahy a všestrannou spolupráci v souladu s přáním a v zájmu lidu obou zemí se rozhodli uzavřít tuto Konzulární úmluvu. Za tím účelem jmenovali svými zmocněnci:

president Československé socialistické republiky

Václava Davida,

ministra zahraničních věcí

presidium Velkého lidového chumlu Mongolské lidové republiky

Šadavyna Cagandorže,

mimořádného a zplnomocněného velvyslance Mongolské lidové republiky v Československé socialistické republice,

kteří vyměnivše si plné moci, jež shledali v náležitém pořádku a v předepsané formě, se dohodli takto:

I. Vysvětlení pojmů

Článek 1

Pro účely této Úmluvy mají následující výrazy tento význam:

a) "konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;

b) "vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověřená vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti spojené s touto funkcí;

c) "konzulární úředník" je každá osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí;

d) "konzulární zaměstnanec" je každá osoba zaměstnaná v administrativních nebo technických službách konzulárního úřadu;

e) "člen služebního personálu" je každá osoba zaměstnaná v domácích službách konzulárního úřadu;

f) "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu;

g) "členové konzulárního personálu" jsou konzulární úředníci kromě vedoucího konzulárního úřadu; konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu.

II. Zřizování konzulárních úřadů, vysílání a přijímání vedoucích konzulárních úřadů

Článek 2

1. Každá ze smluvních stran může zřizovat na území druhé smluvní strany konzulární úřady a vysílat vedoucí konzulárních úřadů a členy konzulárního personálu.

2. Sídla konzulárních úřadů a konzulární obvody budou určeny dohodou smluvních stran.

Článek 3

1. Vedoucí konzulárního úřadu může zahájit výkon konzulárních funkcí po předložení konzulského patentu a po udělení exequatur přijímajícím státem. V konzulském patentu bude uvedeno jméno a příjmení vedoucího konzulárního úřadu, jeho kategorie a třída, jakož i konzulární obvod a sídlo konzulárního úřadu.

2. Přijímající stát může vedoucímu konzulárního úřadu udělit povolení k zatímnímu výkonu konzulárních funkcí před udělením exequatur.

3. Jakmile vedoucí konzulárního úřadu obdrží exequatur nebo povolení uvedené v odstavci 2 tohoto článku, provedou příslušné orgány přijímajícího státu nutná opatření k tomu, aby mu byl umožněn výkon konzulárních funkcí a požívání výhod; Výsad a imunit mu náležejících.

Článek 4

Konzulární úředníci musí být občany vysílajícího státu.

Článek 5

1. Při přechodné nepřítomnosti nebo jiné překážce bránící vedoucímu konzulárního úřadu vykonávat jeho funkce, jakož i při jeho odvolání nebo úmrtí, může vysílající stát pověřit člena diplomatického personálu diplomatické mise své země nebo konzulárního úředníka téhož nebo jiného konzulárního úřadu k dočasnému výkonu funkcí vedoucího konzulárního úřadu. Jméno a původní funkce osoby takto pověřené budou předem písemně oznámeny ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.

2. Osoba pověřená ve smyslu ustanovení odstavce 1 tohoto článku dočasným výkonem funkce vedoucího konzulárního úřadu požívá všech výhod, výsad a imunit vyhrazených touto Úmluvou vedoucímu konzulárního úřadu.

III. Výhody, výsady a imunity

Článek 6

Příslušné orgány přijímajícího státu plně usnadní konzulárnímu úřadu výkon jeho funkcí a poskytnou mu při jeho úřední činnosti potřebnou pomoc.

Článek 7

1. Konzulární úředníci nepodléhají jurisdikci soudů ani jiných orgánů přijímajícího státu s výjimkou případu, že vysílající stát s tím vysloví souhlas. Této jurisdikci nepodléhají ani ostatní členové konzulárního úřadu pokud jde o věci jejich úřední činnosti.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahuje přiměřeně též na manžele a nezletilé děti osob v něm uvedených, pokud a těmito osobami žijí ve společné domácnosti.

Článek 8

1. Ve věcech občanských, rodinných, trestních a správních, které se netýkají jejich služební činnosti, jsou členové konzulárního úřadu povinni složit svědeckou výpověď.

2. Konzulární úředníci mohou požádat; aby byli vyslechnuti v úředních místnostech konzulátu nebo ve svém bytě, nebo mohou zaslat písemnou výpověď.

3. Předvolání, kterým jsou osoby uvedené v odstavci 2 tohoto článku vyzvány ke složení svědecké výpovědi, musí mít formu úředního dopisu a nesmí obsahovat pohrůžku donucovacími prostředky.

Článek 9

1. Konzulární místnosti jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu mohou do nich vstupovat pouze se svolením vedoucího konzulárního úřadu.

2. Konzulární archívy jsou vždy a všude nedotknutelné. V archívech nemohou být uschovány soukromé dokumenty.

3. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná a nepodléhá kontrole.

4. Konzulární úřad může používat diplomatické kurýrní služby a šifry.

Článek 10

Na budově konzulárního úřadu a na jeho vchodu, na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích, pokud jsou používány ke služebním účelům; může být vyvěšována státní vlajka a státní znak vysílajícího státu, na budově též nápis s označením konzulárního úřadu.

Článek 11

Členové konzulárního úřadu a s nimi žijící manželé a nezletilé děti nepodléhají předpisům přijímajícího státu o povolení pobytu, registraci a hlášení cizinců. Osvobozeni jsou rovněž ode všech osobních služeb, veřejných služeb všeho druhu a od vojenských povinností, jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce a ubytování. Toto ustanovení se nevztahuje na občany přijímajícího státu.

Článek 12

Konzulární úředníci, jakož i s nimi ve společné domácnosti žijící manželé a nezletilé děti, požívají na území přijímajícího státu osvobození od všech přímých daní a dávek, cla a jiných podobných poplatků, jakož i od celní prohlídky ve stejném rozsahu jako členové diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu. Konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu a s nimi ve společné domácnosti žijící manželé a nezletilé děti, pokud nejsou občany přijímajícího státu, jsou osvobozeni ve stejném rozsahu, jako členové administrativního a technického personálu a členové služebního personálu diplomatické mise vysílajícího státu.

Článek 13

1. Nemovitý majetek vysílajícího státu určený k umístění konzulárního úřadu nebo k ubytování členů konzulárního úřadu je osvobozen od daní a dávek, jakož i od věcných plnění.

2. Předměty dovážené pro potřebu konzulárního úřadu jsou osvobozeny od cla a jiných podobných poplatků a nepodléhají dovoznímu povolení.

IV. Konzulární funkce

Článek 14

1. Svou činností napomáhá vedoucí konzulárního úřadu, jakož i členové konzulárního personálu rozvoji politických, obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých styků mezi oběma zeměmi v duchu přátelství a spolupráce mezi nimi.

2. Konzulární úřad se může ve své úřední činnosti obracet přímo na příslušné orgány ve svém konzulárním obvodě a žádat je o pomoc.

Článek 15

1. Vedoucí konzulárního úřadu má právo hájit ve svém konzulárním obvodu práva a zájmy vysílajícího státu, jeho občanů a právnických osob.

2. Vedoucí konzulárního úřadu může bez zvláštní plné moci zastupovat před soudy a jinými státními orgány občany a právnické osoby vysílajícího státu; jestliže nemohou pro nepřítomnost nebo z jiné vážné příčiny včas osobně hájit svá práva a nájmy a nejmenovali své zmocněnce.

Článek 16

1. Vedoucí konzulárního úřadu má právo vést evidenci občanů vysílajícího státu zdržujících se trvale nebo dočasně v jeho konzulárním obvodu. Předpisy smluvních stran o registraci cizinců zůstávají nedotčeny.

2. Vedoucí konzulárního úřadu může vydávat občanům vysílajícího státu pasy a jiné cestovní doklady. Může udělovat víza ke vstupu do vysílajícího státu, k průjezdu vysílajícím státem nebo k výjezdu něho.

Článek 17

1. Před vedoucím konzulárního úřadu může být podle právních předpisů vysílajícího státu uzavíráno manželství, jsou-ji oba manželé občany vysílajícího státu. Je-li občanem vysílajícího státu pouze jeden z manželů, může vedoucí konzulárního úřadu sňatek uzavřít jen se souhlasem příslušného orgánu přijímajícího státu.

2. Vedoucí konzulárního úřadu může vést evidenci narození a úmrtí občanů vysílajícího státu a vydávat příslušné doklady. Tato ustanovení však neruší povinnost zúčastněných osob dodržovat příslušné právní předpisy přijímajícího státu.

Článek 18

1. Zemře-li občan jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, bude o úmrtí ihned vyrozuměn diplomatická mise nebo konzulární úřad státu, jehož je zemřelý občanem.

2. Příslušné orgány smluvní strany, na jejímž území se nachází dědictví po občanu druhé smluvní strany, jsou povinny v souladu se svými příslušnými právními předpisy učinit opatření nutná pro zajištění a ochranu dědictví.

Článek 19

Vedoucí konzulárního úřadu může na dožádání orgánu vysílajícího státu vyslýchat občany tohoto státu jako strany, svědky nebo znalce a doručovat občanům vysílajícího státu úřední písemnosti způsobem předepsaným právním řádem tohoto státu. Při výkonu této činnosti nesmí být použito donucovacích prostředků.

Článek 20

1. Vedoucí konzulárního úřadu má právo v konzulárních místnostech, ve vlastním bytě nebo v bytě občanů vysílajícího státu, jakož i v letadle, které nese vlajku vysílajícího státu nebo jeho výsostné označení:

a) sepisovat, ověřovat a uschovávat závěti a listiny o jednostranných právních úkonech občanů vysílajícího státu;

b) sepisovat a ověřovat prohlášení občanů vysílajícího státu;

c) sepisovat a ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany vysílajícího státu nebo mezi občany vysílajícího státu a občany přijímajícího státu, pokud se tyto právní úkony týkají výlučně zájmů na území vysílajícího státu, a pokud obsah těchto listin neodporuje právním předpisům některé ze smluvních stran;

d) ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu na písemnostech všeho druhu, ověřovat opisy, překlady a výpisy z písemností pocházejících od orgánů, úředních osob nebo soukromých osob vysílajícího státu nebo přijímajícího státu ověřovat podpisy a razítka orgánů a úředních osob vysílajícího nebo přijímajícího státu na listinách všeho druhu;

e) přijímat do úschovy peníze a cenné předměty občanů vysílajícího státu, pokud to neodporuje právním předpisům přijímajícího státu;

f) vykonávat jiné úkoly, k nimž je zmocněn vysílajícím státem, pokud tyto úkony neporuší právní předpisy přijímajícího státu.

2. Listiny, sepsané nebo ověřené podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku ve formě předepsané právním řádem vysílajícího státu mají v přijímajícím státě tutéž platnost a průkazní moc jako listiny sepsané nebo ověřené orgány tohoto státu.

Článek 21

Vedoucí konzulárního úřadu má právo na základě zmocnění daného mu vysílajícím státem ustanovit opatrovníka nebo poručníka občanům vysílajícího státu. V těchto případech vykonává vedoucí konzulárního úřadu dozor nad opatrovnictvím a poručnictvím.

Článek 22

1. Vedoucí konzulárního úřadu může poskytovat pomoc letadlům vysílajícího státu, členům jejich posádky a cestujícím v letadlech.

2. Při havárii nebo při nehodě letadla vysílajícího státu může vedoucí konzulárního úřadu činit nebo požadovat opatření pro poskytnutí pomoci členům posádky a cestujícím a k jejich záchraně, jako i opatření pro zabezpečení letadla a jeho nákladu.

Článek 23

Vedoucí konzulárního úřadu může za úřední úkony vybírat poplatky podle právních předpisů vysílajícího státu.

Článek 24

Vedoucí konzulárního úřadu může vykonáváním jednotlivých konzulárních funkcí uvedených v této kapitole pověřit ostatní konzulární úředníky a případně též konzulární zaměstnance svého konzulárního úřadu.

V. Závěrečná ustanovení

Článek 25

Ustanovení této Úmluvy o právech a povinnostech vedoucích konzulárních úřadů, jakož i ostatních konzulárních úředníků, bude přiměřeně použito na členy diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu pověřené výkonem konzulárních funkcí. Tím nejsou dotčeny diplomatické výsady a imunity těchto osob.

Článek 26

Tato Úmluva bude ratifikována a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Ulánbátaru.

Článek 27

Tato Úmluva se sjednává na dobu pěti let. Po uplynutí tohoto období se její platnost bude prodlužovat vždy na období dalších pěti let, pokud ji jedna ze smluvních stran písemně nevypoví alespoň šest měsíců před uplynutím právě probíhajícího pětiletého období.

Sepsáno v Praze dne 8. listopadu 1963 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém, mongolském a ruském, přičemž v případě rozdílného výkladu rozhodující bude znění ruské.

Z plné moci	Z plné moci
presidenta Československé socialistické republiky	presidia Velkého lidového churalu Mongolské lidové republiky
Václav David v. r.	Šadavyn Cagandorž v. r.