Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou o přátelství a spolupráci mezi Československou socialistickou republikou a Jemenskou arabskou republikou, podepsanou v Praze dne 2. dubna 1964.

Dne 2. dubna 1964 byla v Praze podepsána Smlouva o přátelství a spolupráci mezi Československou socialistickou republikou a Jemenskou arabskou republikou. Smlouva byla uzavřena při návštěvě presidenta Jemenské arabské republiky v Československu, která se uskutečnila ve dnech 31. března až 4. dubna 1984. Smlouvu podepsali president ČSSR Antonín Novotný a president JAR Abdulláh Sallal.

Přátelské styky mezi Československem a Jemenem mají dlouholetou tradici. První smlouva o přátelství mezi oběma zeměmi byla podepsána dne 16. srpna 1938 a druhá dne 5. července 1956. Žádná z těchto smluv, které byly podepsány za bývalého jemenského královského režimu, však nevstoupila formálně v platnost, neboť u nich nedošlo k výměně ratifikačních listin. U smlouvy z roku 1938 se výměna ratifikačních listin neuskutečnila proto, že nedlouho po jejím podpisu došlo k okupaci v Československa hitlerovským Německem a u smlouvy z roku 1956 proto, že jemenská strana nebyla ochotna vystavit ratifikační listinu s odůvodněním; že smlouvu podepsanou princem Al-Badrem (tehdejším korunním princem), není třeba ratifikovat.

K podstatnějšímu rozvoji vztahů mezi Československem a Jemenem došlo po roce 1958, kdy byly mezi oběma zeměmi kromě uvedené Smlouvy o přátelství uzavřeny další smluvní dokumenty, jako je obchodní dohoda a dohoda o vědeckotechnické spolupráci; které jsou dosud v platnosti. V roce 1957 navázaly obě země diplomatické styky na úrovni vyslanectví. Ihned po svržení monarchistického režimu v Jemenu v září 1982 uznala ČSSR novou jemenskou revoluční vládu a dohodla se s ní na povýšení vzájemného diplomatického zastoupení na úroveň velvyslanectví.

Při návštěvě jemenského presidenta v Československu si představitelé obou států vyměnili názory na mezinárodní otázky společného zájmu a projednali možnosti dalšího rozvoje vzájemných přátelských vztahů. V závěrečném komuniké vyjádřili svou podporu politice mírového soužití; úsilí o odzbrojení a o uskutečnění některých dalších opatření ke zmírnění mezinárodního napětí, jako je uzavření paktu o neútočení mezi státy NATO a Varšavské smlouvy, vytváření bezatomových pásem, likvidace vojenských základen na cizím území, zákaz rozšiřování jaderných zbraní na další země, vyřešení německé otázky mírovou cestou apod. Uvítali též rozvoj osvobozeneckého boje lidu zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky a vyslovili se pro urychlenou likvidaci kolonialismu a neokolonialismu ve všech jeho formách a projevech. V komuniké je dále obsaženo ocenění významu jemenské revoluce z roku 1962 a podpora jemenskému lidu v jeho boji proti kolonizátorům a dalším nepřátelským živlům. Představitelé obou států se dohodli na dalším rozvoji všestranné spolupráce zejména na úseku hospodářství, vědy a techniky, kultury a výchovy kádrů. Za účelem prozkoumání možností této spolupráce vyšle ČSSR do Jemenu skupinu odborníků. President ČSSR přijal též pozvání k návštěvě Jemenu. Datum návštěvy bude stanoveno později.

Smlouva o přátelství a spolupráci obsahuje ve své preambuli některé nejdůležitější zásady zahraniční politiky obou států, jako je podpora cílů a zásad Charty Organizace spojených národů, rozvoj vztahů mezi státy na základě respektováni státní svrchovanosti, nevměšování do vnitřních záležitostí, rovnoprávnosti a vzájemných výhod, věrnost zásadám mírového soužití mezi státy a odhodlání přispívat ke zmírňování mezinárodního napětí, konečné likvidaci kolonialismu ve všech jeho formách a projevech, odstraňování překážek mírového soužití mezi státy, vytváření ovzduší důvěry mezi nimi a rozvíjení všestranné mezinárodní spolupráce.

Tyto zásady jsou v jednotlivých ustanoveních Smlouvy dále rozvíjeny a konkretizovány pro oblast vztahů mezi oběma státy. Týká se to zejména ustanovení o tom, že smluvní strany budou rozvíjet své vztahy na základě vzájemného uznávání a respektování územní celistvosti a politické nezávislosti (článek 1), ustanovení o věčném míru a přátelství mezi oběma státy a o řešení případných sporů mírovými prostředky (článek 2) a závazek účastnit se všech mezinárodních akcí, jejichž cíle jsou v souladu s uvedenými zásadami (článek 3). Smlouva obsahuje ustanovení o tom, že ČSSR potvrzuje své uznání svrchovanosti JAR na jemenském území (článek 1). Toto potvrzení má pro JAR zvláštní význam, neboť přispívá k upevnění jejího mezinárodního postavení a k podpoře jejího úsilí o udržení samostatnosti a územní celistvosti.

K tomu, aby oba státy mohly koordinovat své úsilí o uplatnění zásad obsažených ve Smlouvě, se stanoví, že si budou vyměňovat názory o důležitých mezinárodních otázkách, týkajících se jejich zájmů a zajištění světového míru a bezpečnosti a mezinárodní spolupráce (článek 4).

Další ustanovení Smlouvy se týkají spolupráce obou států v jednotlivých oblastech vzájemných styků. Smluvní strany se zavazují upevňovat vzájemně prospěšnou hospodářskou spolupráci a poskytovat si nejvyšší výhody ve všem, co se týká obchodu, plavby a jiných hospodářských vztahů (článek 5). Ustanovení o poskytování nejvyšších výhod je dobrým základem pro rozvoj vzájemných hospodářských vztahů a zajišťuje československému zahraničnímu obchodu v Jemenu výhodné postavení. Smluvní strany budou spolupracovat též v oblasti školství, kultury, vědy a techniky (článek 6). Občané, podniky a jiné právnické osoby jedné smluvní strany budou na území druhé smluvní strany požívat stejné právní ochrany a pomoci jako vlastní občané. Umožňuje se jim též přístup k soudům a jiným orgánům za stejných podmínek jako vlastním občanům (článek 7).

K uskutečňování této spolupráce a rozvíjení vzájemných styků budou smluvní strany uzavírat další potřebné smluvní dokumenty (článek 8). Smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin (článek 9). Zůstane v platnosti deset let a její platnost se bude automaticky prodlužovat vždy o dalších pět let, pokud ji jedna ze smluvních stran písemně nevypoví šest měsíců před uplynutím některého období platnosti (článek 10).

Smlouva o přátelství a spolupráci s Jemenem odpovídá po obsahové stránce v podstatě obdobným smlouvám uzavřeným v posledních letech s Indonésií a Kambodžou. Oproti těmto smlouvám však obsahuje navíc zejména dvě významná ustanovení, jako je doložka nejvyšších výhod a ustanovení o právní ochraně a pomoci a o přístupu k soudům a jiným orgánům. Tato ustanovení bývají obvykle zařazována do smluv o obchodu a plavbě, resp. do smluv o právních vztazích. Tím dostává Smlouva též značný praktický a konkrétní význam pro uskutečňování vzájemné spolupráce.

Protože jde o smlouvu politickou, která navíc obsahuje základní ustanovení hospodářských smluv obecné povahy a smluv k jejichž provedení je třeba zákona (články 5 a 7), je k ní zapotřebí souhlasu Národního shromáždění podle článku 42 Ústavy.

V Praze dne 13. května 1964

President Československé socialistické republiky:

Novotný v. r.

President Československé socialistické republiky a president Jemenské arabské republiky

majíce na zřeteli tradiční přátelské vztahy mezi lidem obou zemí vyjádřené též ve smlouvách o přátelství uzavřených mezi Československem a Jemenem dne 16. srpna 1938 a dne 5. července 1956,

vedeni snahou uskutečňovat ve vzájemných vztazích mezi oběma zeměmi cíle a zásady Charty Organizace spojených národů

přejíce si tyto vztahy dále rozvíjet a prohlubovat všestrannou spolupráci a vzájemnou pomoc mezi oběma zeměmi na základě respektování státní svrchovanosti, nevměšování do vnitřních záležitostí, rovnoprávnosti a vzájemných výhod

potvrzujíce věrnost zásadám mírového soužití

oceňujíce vzájemně přínos obou zemí k upevňování, rozvíjení a uplatňování těchto zásad a

jsouce odhodláni dále přispívat ke zmírňování mezinárodního napětí, konečné likvidaci kolonialismu ve všech jeho formách a projevech, odstraňování překážek mírového soužití mezi státy, vytváření ovzduší důvěry mezi nimi a rozvíjení všestranné mezinárodní spolupráce

přesvědčení o tom, že tak účinně přispějí k zajištění štěstí a blahobytu lidu obou zemí

rozhodli se uzavřít tuto Smlouvu o přátelství a spolupráci:

Článek 1

Smluvní strany se zavazují rozvíjet své vztahy na základě vzájemného uznávání a respektování územní celistvosti a politické nezávislosti. Československá socialistická republika potvrzuje své uznání svrchovanosti Jemenské arabské republiky na jemenském území.

Článek 2

Mezi Československem a Jemenem bude věčný mír a trvalé přátelství. Smluvní strany se zavazují, že všechny spory; které by mezi nimi mohly vzniknout, budou řešit přímým jednáním a jinými mírovými prostředky v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů.

Článek 3

Smluvní strany prohlašují, že oba státy se budou v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů účastnit všech mezinárodních akcí, jejichž cílem je zajištění světového míru a bezpečnosti, rozvíjení všestranné mírové spolupráce mezi státy bez ohledu na jejich politické, sociální nebo hospodářské zřízení a úplná likvidace kolonialismu ve všech jeho formách a projevech.

Článek 4

Smluvní strany si budou vyměňovat názory o důležitých mezinárodních otázkách týkajících se zájmů obou států a zajištění světového míru a bezpečnosti a mezinárodní spolupráce.

Článek 5

Smluvní strany jsou přesvědčeny, že jejich vzájemná spolupráce, prospěšná pro výstavbu a rozvoj národního hospodářství obou zemí, je pevným základem jejich mírových a přátelských vztahů a proto se zavazují dále upevňovat tuto spolupráci a poskytovat si nejvyšší výhody ve všem, co se týká obchodu, plavby a jiných hospodářských vztahů.

Článek 6

Smluvní strany se dohodly, že v zájmu co nejširšího vzájemného poznávání kulturního bohatství obou zemí a stálého zvyšování technické úrovně jejich hospodářství budou dále rozvíjet a podporovat vzájemné styky a spolupráci v oblasti školství, kultury, vědy a techniky a přispívat tak k prohlubování porozumění mezi národy obou zemí.

Článek 7

Občané, podniky a jiné právnické osoby jedné smluvní strany budou na území druhé smluvní strany požívat stejné právní ochrany a pomoci jako její vlastní občané a k uplatnění svých práv a zájmů budou mít možnost vystupovat před soudy a jinými orgány druhé smluvní strany za stejných podmínek jako její vlastní občané.

Článek 8

K rozvíjení vzájemných styků a uskutečňování spolupráce podle zásad obsažených v této Smlouvě budou smluvní strany a jejich příslušné orgány uzavírat potřebné smlouvy a dohody.

Článek 9

Tato Smlouva bude ratifikována a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Saná v době co nejkratší.

Článek 10

Tato Smlouva zůstane v platnosti deset let a její platnost se bude prodlužovat vždy o dalších pět let, pokud ji jedna ze smluvních stran písemně nevypoví šest měsíců před uplynutím doby její platnosti.

Dáno v Praze dne 2. dubna 1964 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a arabském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Na důkaz toho byla tato Smlouva podepsána a opatřena pečetěmi.